36 C 158/2024 - 62

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobce [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení platových nároků ve výši 43 885 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal doplacení platových příplatků za práci konanou ve 3. kalendářním čtvrtletí 2021 a náhrady platu za dovolenou čerpanou v tomto kalendářním čtvrtletí, protože mu žalovaná tyto platové nároky vyplatila v nižší výši, než byl jeho nárok, protože při stanovení průměrného hodinového výdělku za 2. kalendářní čtvrtletí 2021, od něhož se výše těchto příplatků a náhrad odvíjí, do výpočtu nezahrnula odměnu za práci v covidovém období od [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. do [datum], kterou žalobci vyplatila v platu za červen 2021 ve výši [částka]. Žalobce se odvolával na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 a sp. zn. 21 Cdo 2670/2023, v nichž Nejvyšší soud shodně konstatoval, že mimořádná odměna vyplacená zdravotnickým pracovníkům za práci v covidovém období musí být zahrnuta do výpočtu průměrného výdělku.

2. Žalovaná uvedla, že při vyplácení covidových odměn respektovala právní výklad Ministerstva zdravotnictví, že se jedná o odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoníku práce), která se nezapočítává do výpočtu průměrného výdělku, přičemž s tímto výkladem se ztotožnila, protože při vyplácení odměny individuálně nehodnotila odvedenou práci každého ze svých zaměstnanců, a jak ve skutečnosti splnili svůj pracovní úkol, což předpokládá přiznání odměny dle § 134 zákoníku práce.

3. Dále žalovaná poukázala na to, že pokud se žalobce odvolává na právní závěry vyslovené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, pomíjí, že se týkají odměny za první vlnu covidové pandemie, nikoliv odměny za druhou covidovou vlnu, o niž jde v případě žalob jejích zdravotnických pracovníků, přičemž obě odměny byly vyplaceny za odlišných skutkových okolností, které jsou pro charakter odměny určující. Odměnu za druhou vlnu covidové pandemie vyplatila na základě příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], v němž jednoznačně vyjádřila svou vůli vyplatit odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce plošně všem zaměstnancům bez vazby na jimi vykonanou práci a nezahrnout ji do výpočtu průměrného výdělku, a finanční prostředky na odměnu za druhou vlnu covidové pandemie získala navýšením úhrad od zdravotních pojišťoven nikoliv formou dotace ze státního rozpočtu jako v případě odměny za první vlnu.

4. Mezi účastníky nebyly skutkové okolnosti sporné. Odměna za druhou vlnu covidové pandemie byla vyplacena v platu za červen 2021 z finančních prostředků, které žalovaná získala navýšením úhrad od zdravotních pojišťoven na základě zákona č. 301/2020 Sb., o kompenzacích osobám poskytujícím hrazené zdravotní služby zohledňující dopady onemocnění. Na základě tohoto zákona upravilo Ministerstvo zdravotnictví v § 20a vyhl. č. 305/2020 Sb. mechanismus navýšení úhrad zdravotních pojišťoven na mimořádné odměny zdravotnických pracovníků za období od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. do [datum].

5. Způsob určení výše této odměny pro zdravotnické pracovníky upravila žalovaná příkazem ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] tak, že byla vyplácena za měsíce říjen, listopad a prosinec 2020 v maximální výši [částka] za měsíc, přičemž v maximální výši příslušela odměna zdravotnickému pracovníkovi zaměstnanému u žalované na základě pracovní smlouvy s úvazkem 1,0, odpracoval-li v příslušeném měsíci plný fond pracovní doby určený rozvrhem směn včetně práce přesčas a nařízené pohotovosti, případně práci nekonal kvůli onemocnění COVID-19, kterým se prokazatelně nakazil při výkonu práce (prokázaná nemoc z povolání). V případě kratšího úvazku nebo zdravotnických pracovníků zaměstnaných na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti příslušel zaměstnanci, který v období od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. do [datum] konal práci, adekvátní podíl z odměny ve výši [částka] za příslušný měsíc stanovený poměrem jimi skutečně odpracovaných hodin a plného fondu pracovní doby v rozsahu 495 hodin (165 hodin v říjnu, 157,5 hodiny v listopadu a 172,5 hodiny v prosinci) (čl. 5.1 a 5.2. příkazu ředitele).

6. Žalovaná v čl. 5.3 příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], že odměna je vyplácena dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, protože ji vyplácí plošně na základě právního předpisu jako výraz ocenění práce zdravotnických zaměstnanců, aniž by výši odměny určila individuálně ve vztahu k jednotlivým zaměstnancům po zhodnocení kvality jimi odvedené práce a mimořádnosti pracovního úkolu. Nejedná se o platové plnění, proto nebude zohledněna při výpočtu průměrného výdělku, neboť záměrem zákonodárce nebylo navyšovat výdaje na platy zdravotnických pracovníků. K právnímu posouzení odměny 7. Mezi účastníky byl tedy spor pouze o právní posouzení odměny. Zda-li se jedná o odměnu dle § 134 zákoníku práce a započítává se do výpočtu průměrného výdělku, nebo o odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a do výpočtu průměrného výdělku se nezapočítává.

8. Dle § 134 zákoníku práce za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu.

9. Dle § 224 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu zejména a) při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně nebo po nabytí nároku na starobní důchod b) za poskytnutí pomoci při předcházení požárům nebo při živelných událostech, jejich likvidaci nebo odstraňování nebo při jiných mimořádných událostech, při nichž může být ohrožen život, zdraví nebo majetek.

10. Právní kvalifikace odměny byla v daném sporu významná z pohledu výpočtu průměrného výdělku, protože z něho se počítají platové příplatky a náhrady platu, jejichž doplacení se žalobce domáhal.

11. Dle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

12. Při výpočtu průměrného výdělku dle § 353 a násl. zákoníku práce je třeba do platu zúčtovaného v rozhodném období započítat veškeré platové nároky, které byly zaměstnanci v rozhodném období vyplaceny za výkon práce. Rozhodujícím kritériem, zda zahrnout odměnu do výpočtu průměrného výdělku, je, zda ji zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci za práci. V soudní praxi o tom nepanují žádné pochybnosti a naposledy to jednoznačně vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 Nejvyšší soud.

13. Odměnu dle § 134 zákoníku práce přiznává zaměstnavatel zaměstnanci za práci konanou dle pracovní smlouvy v případě mimořádného pracovního výkonu např. nad rámec stanovené pracovní doby nebo nad rámec stanoveného pracovního úkolu. Vždy má vazbu na zaměstnancem vykonávanou práci. Protože se jedná o odměnu za práci, do průměrného výdělku se započítává. Odměna dle § 224 odst. 2 zákoníku práce se do průměrného výdělku nezapočítává, protože bezprostředně s prací vykonávanou podle pracovní smlouvy nesouvisí. Zaměstnavatel touto odměnou odměňuje zaměstnance za pomoc, která s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě bezprostředně nesouvisí.

14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, o přiznání odměny rozhoduje zaměstnavatel, proto je významné, za co zaměstnavatel odměnu přiznal. Co konkrétně chtěl zaměstnavatel odměnou ocenit. Zda ocenil práci vykonávanou podle pracovní smlouvy, nebo jiný počin či událost bezprostředně nesouvisející s druhem práce, který má zaměstnanec sjednaný v pracovní smlouvě.

15. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 uzavřel, že odměna přiznaná zaměstnancům zdravotnické záchranné služby, kteří se podíleli na plnění úkolů stanovených krizovými opatřeními vydanými vládou České republiky a mimořádnými opatřeními vydanými Ministerstvem zdravotnictví v době řešení pandemie COVID-19, a vyplacená z prostředků přidělených zaměstnavateli rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví na základě usnesení vlády č. 518 ze dne 7. 5. 2020, je oceněním zvýšeného úsilí zaměstnanců při jejich práci během covidové pandemie, tedy odměnou poskytnutou za práci dle § 134 zákoníku práce, a je třeba ji započítat do platu při výpočtu průměrného výdělku. Na uvedeném závěru podle Nejvyššího soudu nic nemění, že v rozhodnutí, na základě kterého byla zdravotnickým záchranným službám neinvestiční dotace na vyplácení odměn zdravotnickým pracovníkům poskytnuta, Ministerstvo zdravotnictví kvalifikovalo odměnu dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a zaměstnavatel (zdravotnická záchranná služba) toto právní posouzení přejal, neboť rozhodující je skutečný důvod poskytnutí odměny.

16. Námitka žalované, že odměna vyplacená jejím zdravotnickým pracovníkům v platu za červen 2021 za druhou vlnu covidové pandemie byla vyplacena z úhrad zdravotnických pojišťoven navýšených dle § 20a vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 305/2020 Sb. nikoliv z dotace ze státního rozpočtu, je pro posouzení otázky, zda je nutné odměnu započítat do průměrného výdělku, irelevantní, neboť nevypovídá nic o tom, zač byla odměna vyplacena.

17. Dále žalovaná poukazovala na to, že akcentoval-li Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, že pro posouzení charakteru odměny je rozhodující vůle zaměstnavatele, projevila svou vůli v příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno]P[Anonymizováno]Ř jednoznačně tak, že odměnu vyplácí dle § 224 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a do průměrného výdělku ji nebude započítávat, protože se jedná o plošný benefit, ne o platové plnění (čl. 5.3 příkazu ředitele).

18. Podstatné však není, jak zaměstnavatel odměnu právně kvalifikuje, ale jím projevená vůle, zač se rozhodl zaměstnance odměnit (skutečný důvod poskytnutí odměny). Z čl. 5.1 a 5.2 v příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] vyplývá a žalovaná to u jednání potvrdila, že odměna byla přiznána zdravotnickým pracovníkům za jejich práci vykonávanou dle pracovní smlouvy, přičemž její výše byla určena podle rozsahu odpracované doby v období covidové pandemie ([Anonymizováno]. [Anonymizováno]. - [datum]), kdy zdravotničtí pracovníci vzhledem k abnormálnímu množství pacientů vynakládali při své práci dlouhodobě zvýšené pracovní úsilí. Není tedy pravdou, že odměna byla vyplácena plošně všem zaměstnancům v pracovněprávním vztahu bez rozdílu a individuálního posouzení jejich práce, jak tvrdila žalovaná. Z vnitřního předpisu, který žalovaná pro účely stanovení výše odměny vydala, vyplývá, že odměnu přiznávala individuálně jen zdravotnickým pracovníkům, kteří v covidové pandemii skutečně pracovali (výjimkou byla pracovní neschopnost kvůli onemocnění COVID-19, kterým se zdravotnický pracovník nakazil při výkonu práce), a její výši určila v návaznosti na odpracovanou dobu.

19. Odměna tedy příslušela zdravotnickým pracovníkům žalované za jejich práci vykonanou podle pracovní smlouvy v covidovém období, kdy plnili mimořádný pracovní úkol. Jedná se tedy o odměnu dle § 134 zákoníku práce, kterou je třeba započítat do platu při stanovení průměrného výdělku.

20. Právně teoretické proklamace uvedené v čl. 5.3 příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno] nemohly nic změnit na charakteru odměny, který byl jednoznačně určen předpoklady pro její vyplacení stanovenými žalovanou v čl. 5.1 a 5.2 příkazu ředitele č. [hodnota]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno].

21. Právní závěry vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023 tak bezezbytku obstojí i v případě odměny za druhou vlnu covidové pandemie vyplacené zdravotnickým pracovníkům žalované v platu za červen 2021, neboť důvod vyplacení obou odměn byl stále stejný, a to odměnit zdravotnické pracovníky za nadměrné pracovní úsilí vynakládané během covidové pandemie při výkonu jejich práce podle pracovní smlouvy.

22. Soud tedy přistoupil k výpočtu průměrného výdělku, v němž zohlednil i odměnu, a na základě zjištěného průměrného výdělku vypočetl výši platových příplatků a náhrady platu za dovolenou, jejichž doplacení se žalobce v projednávané věci domáhal. K výši platových příplatků a náhrady platu za dovolenou 23. Žalobce je zaměstnán u žalované jako řidič záchranář (pracovní smlouva) a covidová odměna ve výši [částka] mu byla vyplacena v platu za červen 2021 (mzdový list 2021) a příslušela za práci vykonanou v období od [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. do [datum] (viz § 20a odst. 1 vyhl. Ministerstva zdravotnictví č. 305/2020 Sb., příkaz ředitele č. [hodnota]-21-00-P-Ř).

24. Průměrný výdělek, o jehož výši byl mezi účastníky spor, určuje výši příplatku za práci přesčas, který činí 25 %, resp. 50 % průměrného hodinového výdělku (§ 127 odst. 1 zákoníku práce), příplatku za práci v sobotu a neděli, který činí 25 % průměrného hodinového výdělku (§ 126 odst. 1 zákoníku práce), příplatku za práci v noci, který činí 20 % průměrného hodinového výdělku (§ 125 zákoníku práce) a náhrady platu za dovolenou, jejíž výše odpovídá výši průměrného výdělku (§ 222 odst. 1 zákoníku práce).

25. Rozhodným obdobím pro stanovení průměrného výdělku dle § 353 odst. 1 zákoníku práce je předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 354 odst. 1 zákoníku práce). Covidová odměna vyplacená žalobci v platu za červen 2021 se tak promítla do výše průměrného výdělku za 2. kalendářní čtvrtletí 2021, který byl rozhodný pro výpočet výše příplatků a náhrad platu vyplacených ve 3. kalendářním čtvrtletí tj. v červenci, srpnu a září 2021. Nezahrnula-li žalovaná covidovou odměnu do platu žalobce při výpočtu průměrného výdělku za 2. kalendářní čtvrtletí, jeho výši tak v rozporu s § 353 odst. 1 zákoníku práce snížila. Pokud tento nižší průměrný výdělek následně použila pro stanovení příplatků a náhrad platu za 3. kalendářní čtvrtletí 2021, stanovila žalobci nižší příplatky a náhrady platu, než mu po právu náležely.

26. Průměrný výdělek žalobce za 2. kalendářní čtvrtletí 2021 soud zjišťoval postupem upraveným v § 353 a 354 zákoníku práce ze mzdového listu žalobce za rok 2021. V dubnu 2021 žalobce odpracoval [Anonymizováno],[Anonymizováno] hodin a k výplatě mu byl zúčtován plat ve výši [částka] hrubého, včetně všech příplatků a odměn za vykonanou práci, které se zahrnují do platu dle § 353 odst. 1 zákoníku práce. Náhrady platu, které nejsou vypláceny za práci, ale například za čerpání dovolené či připravenost k práci, se do průměrného výdělku nezahrnují. V květnu 2021 žalobce odpracoval [Anonymizováno],[Anonymizováno] hodiny, za což mu byl zúčtován plat ve výši [částka]. V červnu odpracoval [Anonymizováno] hodin a zúčtován mu byl plat ve výši [částka]. Postupem upraveným v § 356 zákoníku práce zjišťoval soud průměrný hodinový hrubý výdělek jako podíl zúčtovaného platu ve výši [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]+[Anonymizováno] [Anonymizováno]+ [Anonymizováno] [Anonymizováno]) a odpracovaných hodin v počtu [Anonymizováno] ([Anonymizováno],[Anonymizováno]+[Anonymizováno],[Anonymizováno]+[Anonymizováno]), což představuje průměrný hodinový výdělek ve výši [částka].

27. Pro stanovení výše náhrady platu za dovolenou a příplatků tak bylo u žalobce třeba vycházet z průměrného hodinového výdělku ve výši [částka], nikoliv [částka], jak činila žalovaná (viz mzdový list žalobce).

28. Při průměrném hodinovém výdělku [částka] činí 20% příplatek [částka] (20 % z [Anonymizováno],[Anonymizováno]), 25% příplatek [částka] (25 % z [Anonymizováno],[Anonymizováno]), 50% a příplatek [částka] ([Anonymizováno],[Anonymizováno]/2).

29. Dle § 142 odst. 2 zákoníku práce se mzda nebo plat zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Červenec 2021 30. V červenci žalobce čerpal 12 hodin dovolené (mzdový list), čemuž odpovídá náhrada platu za dovolenou ve výši [částka] ([Anonymizováno]×[Anonymizováno],[Anonymizováno]), přičemž vyplacena mu byla náhrada platu za dovolenou ve výši [částka]. Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] [Anonymizováno]).

31. Za červenec 2021 žalovaná dále vyplatila žalobci [částka] jako 25% příplatek za práci přesčas. Žalovaná vycházela z průměrného hodinového výdělku ve výši [částka], čemuž odpovídá 25% příplatek ve výši [částka]/hod. (25 % [právnická osoba],[Anonymizováno]). Žalobce tak odpracoval [právnická osoba] hodiny přesčas ([Anonymizováno]/[Anonymizováno],[Anonymizováno]). Při použití správné výše průměrného hodinového výdělku [částka] přísluší žalobci příplatek za práci přesčas ve výši [částka] ([právnická osoba] Výše doplatku tak činí [částka] [Anonymizováno]

32. Žalovaná dále vyplatila žalobci 50% příplatek za práci přesčas ve výši [částka]. 50% příplatek za hodinu přesčasové práce při průměrném hodinovém výdělku ve výši [částka] činí [částka] ([Anonymizováno]). Žalobce tak odpracoval 12 hodin přesčasové práce ([Anonymizováno]). Při použití správné výše průměrného hodinového výdělku přísluší žalobci za [Anonymizováno] hodin přesčasové práce 50% příplatek za práci přesčas ve výši [částka] ([Anonymizováno],[Anonymizováno]/2×12). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno]).

33. Za práci v sobotu a neděli vyplatila žalovaná žalobci 25% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku ve výši [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (25 % [právnická osoba],85). Žalobce tak v červenci odpracoval 24 hodin o víkendu (1 [Anonymizováno]), za což mu dle správného výpočtu přísluší příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno]).

34. Za práci v noci vyplatila žalobkyně žalobci 20% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (20 % [právnická osoba],[Anonymizováno]). Žalobce tak odpracoval v noci [Anonymizováno] hodin ([Anonymizováno]. Přísluší mu tak příplatek za práci v noci ve výši [částka] ([Anonymizováno][Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] [Anonymizováno]).

35. Za měsíc červenec 2021 tak doplatek na náhradě platu za dovolenou a platových příplatcích představuje částku [částka], požadoval-li žalobce částku nižší [částka], nepřekročil svůj nárok a soud proto žalobě v této části vyhověl. Srpen 2021 36. V srpnu žalobce čerpal 36 hodin dovolené, čemuž odpovídá náhrada platu za dovolenou ve výši [částka] ([Anonymizováno] přičemž vyplacena mu byla náhrada ve výši [částka]. Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno]).

37. Žalobci žalovaná za srpen 2021 vyplatila [částka] jako 25% příplatek za práci přesčas. Žalovaná [Anonymizováno] z průměrného hodinového výdělku ve výši [částka], čemuž odpovídá 25% příplatek ve výši [částka]/hod. (25 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval [Anonymizováno] hodiny přesčas ([Anonymizováno]). Při použití správné výše průměrného hodinového výdělku [částka] a přísluší žalobci příplatek za práci přesčas ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka].

38. Za práci v sobotu a neděli vyplatila žalovaná žalobci 25% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku ve výši [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (25 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval 22 hodin o víkendu (1 418/64,46), za což mu přísluší příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno]).

39. Za práci v noci vyplatila žalobkyně žalobci 20% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (20 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval v noci 56 hodin ([Anonymizováno]). Přísluší mu tak příplatek za práci v noci ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno]).

40. Za měsíc srpen 2021 tak doplatek na náhradě platu za dovolenou a platových příplatcích představuje částku [částka]. Žalobce požadoval [částka], což představuje zanedbatelný rozdíl vzniklý pouze v zaokrouhlení, proto soud žalobě i v této části vyhověl. Září 2021 41. V září žalobce čerpal 72 hodin dovolené (mzdový list), čemuž odpovídá náhrada platu za dovolenou ve výši [částka] ([Anonymizováno]), přičemž vyplacena mu byla náhrada ve výši [částka]. Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno]).

42. Žalobci žalovaná za září 2021 vyplatila [částka] jako 25% příplatek za práci přesčas. Žalovaná vycházela z průměrného hodinového výdělku ve výši [částka], čemuž odpovídá 25% příplatek ve výši [částka]/hod (25 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval 20 hodin přesčas ([Anonymizováno]). Při použití správné výše průměrného hodinového výdělku [částka] přísluší žalobci příplatek za práci přesčas ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] [Anonymizováno]).

43. Žalovaná dále vyplatila žalobci 50% příplatek za práci přesčas ve výši [částka]. 50% příplatek za hodinu přesčasové práce při průměrném hodinovém výdělku ve výši [částka] činí [Anonymizováno]hod. ([Anonymizováno]), žalobce tak odpracoval 12 hodin přesčasové práce ([Anonymizováno]). Při použití správné výše průměrného hodinového výdělku přísluší žalobci za 12 hodin přesčasové práce 50% příplatek za práci přesčas ve výši [částka] ([Anonymizováno]. Výše doplatku tak činí [částka] [Anonymizováno]).

44. Za práci v sobotu a neděli vyplatila žalovaná žalobci 25% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku ve výši [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (25 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval 36 hodin o víkendu ([Anonymizováno]), za což mu přísluší příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno].

45. Za práci v noci vyplatila žalobkyně žalobci 20% příplatek ve výši [částka]. Při průměrném hodinovém výdělku [částka] činí výše tohoto příplatku [částka]/hod. (20 % [právnická osoba],85). Žalobce tak odpracoval v noci 32 hodin ([Anonymizováno]). Přísluší mu tak příplatek za práci v noci ve výši [částka] ([Anonymizováno]). Výše doplatku tak činí [částka] ([Anonymizováno].

46. Za měsíc září 2021 tak doplatek na náhradě platu za dovolenou a platových příplatcích představuje částku [částka]. Požadoval-li žalobce částku nižší [částka], nepřekročil svůj nárok a soud proto žalobě v této části vyhověl.

47. V součtu soud zavázal žalovanou k doplacení částky [částka] ([Anonymizováno]).

48. Soud upozorňuje účastníky, že platové nároky jsou v soudním řízení přiznávány v hrubém a je na žalované, aby jako plátce povinných odvodů před vyplacením platových nároků žalobci povinné odvody z přiznané částky odvedla. K úroku z prodlení 49. Z přiznaných platových nároků žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení. Do prodlení se zaplacením platových nároků se žalovaná dostala, nevyplatila-li je řádně a včas [§ 1968 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), ve spojení s § 4 zákoníku práce], tj. v termínu jejich splatnosti. Právo na zaplacení platových nároků, jichž se žalobce v projednávané věci domáhal, a jejich splatnost vyplývá ze zákoníku práce. Nezakládá je soud svým rozhodnutím. Rozhodnutí ukládající povinnost zaplatit platové nároky má pouze deklaratorní povahu. Od soudního rozhodnutí, nad to od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2044/2023, které bylo vydáno v jiné věci, nelze odvozovat povinnost žalované zaplatit platové nároky ani vznik prodlení s jejich zaplacením, jak požadovala žalovaná, a to přestože právní závěry vyjádřené v tomto rozhodnutí nadále zpochybňovala.

50. Dle § 141 odst. 1 zákoníku práce je plat splatný po vykonání práce nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo právo na plat. Dle § 144 zákoníku práce platí totéž pro splatnost náhrady platu. Náhrada platu za dovolenou čerpanou v červenci 2021 a platové příplatky za práci vykonanou v červenci 2021 tak byly splatné do [datum], náhrada platu za dovolenou čerpanou v srpnu 2021 a platové příplatky za práci vykonanou v srpnu 2021 byly splatné do [datum] a náhrada platu za dovolenou čerpanou v září 2021 a platové příplatky za práci konanou v září 2021 byly splatné do [datum]. Počínaje dnem následujícím po dni splatnosti vznikl žalobci dle § 1970 o. z. ve spojení s § 4 zákoníku práce nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 % ročně). Soud tak žalobě vyhověl a vedle platových nároků zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v souladu s žalobou, neboť žalobce žaloval úrok z prodlení v souladu s platnou právní úpravou. K náhradě nákladů řízení 51. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a příslušelo mu tak právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení.

52. S cílem snížit výši náhrady nákladů řízení argumentovala žalovaná, že žalobce byl zastoupen stejným zástupcem jako další zaměstnanci žalované, kteří se domáhají zaplacení platových nároků za stejné období, přičemž zástupce použil ve všech případech stejný vzor výzvy k plnění a žaloby. Použití ustáleného vzoru žalob a výzev k plnění ve skutkově a právně obdobných věcech je důvodem ke snížení odměny za zastupování žalobce dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloby však podali různí žalobci, proto předpoklady pro snížení odměny zástupce dle § 14b vyhl. 177/1996 Sb. naplněny nebyly.

53. Dále žalovaná požadovala určení tarifní hodnoty ke stanovení výše odměny advokáta za zastupování všech zaměstnanců součtem tarifních hodnot ve všech sporech jejích zaměstnanců (§ 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Předpokladem tohoto postupu je spojení věcí. Při spojení věcí dle § 112 o.s.ř. je soud veden zásadou hospodárnosti řízení. Ve sporech zaměstnanců žalované se liší skutkové okolnosti, protože každý ze zaměstnanců v 2. a 3. kalendářním čtvrtletí 2021 pracoval jinak, což předpokládá rozdílné dokazování. Spojení věcí by tudíž nevedlo ani k časové, ani finanční úspoře, proto soud věci nespojil a k aplikaci § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. tak nebyly splněny předpoklady.

54. Na tomto místě považuje soud za vhodné upozornit, že náklady řízení mohla žalovaná účelně minimalizovat primárně mimosoudním jednáním se svými zaměstnanci, k němuž soud žalovanou právě ve snaze minimalizovat náklady řízení vybízel, neboť všechny do úvahy přicházející sporné právní otázky byly zodpovězeny již Nejvyšším soudem ve výše citovaných rozhodnutích. Pokud žalovaná odmítla právní závěry Nejvyššího soudu reflektovat, je na místě, aby žalobci uhradila účelně vynaložené náklady řízení v plné výši. Soud současně zohlednil, že zástupce žalobce se dne [datum] zúčastnil projednání dvou sporů ([spisová značka] a [spisová značka]), a proto mu v projednávané věci přiznal jen polovinu náhrady jízdních výdajů a náhrady za promeškaný čas.

55. Přiznaná částka [částka] představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu za zastupování žalobce advokátem ve výši 4×[částka] dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění z [datum], žalobu a účast u jednání, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 4×[částka] dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za výše uvedené čtyři úkony právní služby, polovinu náhrady jízdních výdajů ve výši [částka] dle § 156 a násl zákoníku práce za cestu z Prahy k jednání a zpět (590 km) vozidlem Škoda Superb RZ [SPZ] při spotřebě pro kombinovaný provoz 4,4 l/100 km a ceně motorové nafty [částka]/l [§ 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb.] a sazbě základní náhrady [částka]/km [§1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb.], polovinu náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb. ve výši 12×[částka] za dvanáct započatých půlhodin strávených na cestě z [adresa] a zpět, a 21% DPH ve výši [částka] z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou odměnu a náhrady je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení