36 C 161/2012 - 951

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Martina Havlíka a přísedících Jany Dráždíkové a Michala Pose ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o náhradu škody na ztrátě na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 5 281,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna s účinností od 1. 6. 2024 platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 5 240 Kč měsíčně, vždy do dvacátého dne následujícího měsíce za předcházející kalendářní měsíc.

III. Ve zbylém rozsahu žalobního návrhu se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice Okresnímu soudu Plzeň-město na jí zálohovaných nákladech řízení částku 4 525,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu Plzeň-město na jí zálohovaných nákladech řízení částku 7 262,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 10. 4. 2012 domáhal po žalované zaplacení částky 191 308 Kč s příslušenstvím a dále se po žalované domáhal, aby žalované byla stanovena soudem povinnost hradit žalobci částku 13 418 Kč měsíčně počínaje měsícem březnem 2012 a to vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, za který je tento nárok splatný. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je bývalým studentem žalované, přičemž dne 13. 10. 2008 došlo v rámci výkonu praktického vyučování k pádu dřevotřískových desek větších rozměrů, které spadly na žalobce a tohoto zavalily, čímž došlo ke zranění žalobce. V důsledku pádu desek došlo u žalobce k poranění pravého hlezna většího rozsahu, které muselo být ošetřeno chirurgickou operací. Žalobce v souvislosti s tímto úrazem uplatnil u žalované resp. u vedlejšího účastníka řadu nároků na náhradu škody. Vedlejší účastník do podání žaloby uhradil žalobci bolestné, ztížení společenského uplatnění v základní výměře a vyplácí mu rovněž tzv. rentu, tedy nárok na ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Tato skutečnost je dle názoru žalobce mezi účastníky řízení nesporná. Spornou zůstala výše tohoto nároku za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Jelikož se v okamžiku úrazu jednalo o studenta střední školy, nebylo možné jej evidovat běžným způsobem v pracovní neschopnosti a nebylo ani možné u něj běžným způsobem určit průměrný výdělek před úrazem. Zdravotní stav žalobce se od úrazu bohužel výrazným způsobem nelepší, spíše se zhoršuje. Jak vyplývá z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], je žalobce s ohledem na svůj zdravotní stav velmi těžce profesně zařaditelný a jeho zaměstnanost je téměř vyloučena. Zdravotní stav žalobci tak komplikuje nejen pracovní uplatnění, nýbrž celkově kvalitu života, jelikož obecně není schopen vykonávat po delší dobu jakoukoliv činnost, není schopen delší dobu stát ani sedět, jelikož jej noha bolí a otéká. Vedlejší účastník hradil žalobci rentu, ovšem dle názoru žalobce výše tohoto nároku byla nesprávně určena. Žalobci byla původně vyplácena renta až do částky 15 201 Kč hrubého s přihlédnutím k vyplácenému invalidnímu důchodu a to počínaje říjnem 2009. Invalidní důchod byl žalobci přiznán rozhodnutím ČSSZ ze dne 20. 4. 2010. Vzhledem k tomu, že se měnila výše invalidního důchodu, měnila se i výše vyplácené renty. Žalobce má za to, že i tato skutečnost je mezi stranami nesporná. Sporným však zůstává výše průměrného výdělku, ze kterého by se měla renta vypočítávat. Vedlejší účastník ji stanovil v době jejího prvotního určení na částku 15 201 Kč hrubého, ačkoliv žalobce požadoval od počátku jako základní výši částku 18 700 Kč hrubého. Pouze v zájmu vyřešení celé věci jednorázovým odškodněním pak žalobce na částku jednostranně stanovenou vedlejším účastníkem přistoupil. K jednorázové výplatě renty však nedošlo. Žalobce je toho názoru, že minimálně po roce, kdy ukončil školní docházku, by se mu měla začít renta počítat z průměrného výdělku v profesi, kterou by jinak vykonával, tedy profesi truhláře. Žalobce požaduje, aby renta byla počítána z průměrného výdělku truhlářů tak, jak je tento jako medián mezd stanoven ČSÚ v ročence za rok 2009, ve které tato průměrná mzda představovala v daném období částku 21 895 Kč. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 857/2003, ve kterém soud zaujal názor, že je nutné vycházet v daném případě z výdělku, kterého by poškozený, tedy žalobce, dosahoval ve své profesi, jehož výkon by začal později. Pokud by u žalobce nedošlo ke zranění, tento by se vrátil po ukončení školní docházky zpět do svého původního trvalého bydliště do Prahy, kde měl původně zajištěno nejen ubytování, ale i možnost profesního uplatnění. Žalobce má za to, že s ohledem na obecně známou skutečnost o tom, že v hlavním městě jsou výdělky vyšší než v průměru, bylo by možné předpokládat, že i výdělek žalobce by byl vyšší, než je průměrná mzda v daném oboru vyhlašovaná ČSÚ. Jelikož vedlejší účastník vyplácel žalobci rentu z částky nižší, tedy z částky 15 201 Kč hrubého, je povinen s ohledem na tuto argumentaci žalobce rozdíl žalobci doplatit. Pokud jde o žalovanou částku ve výši 191 308 Kč, pak k té žalobce uvedl následující. Za období 14. 10. 2009 – 31. 12. 2010 vycházel vedlejší účastník z invalidního důchodu ve výši 8 658 Kč a předpokládaného příjmu 15 201 Kč. Pokud pak žalobce požaduje navýšit rentu pouze za celé měsíce, tedy od 1. 11. 2009, jedná se celkem o částku k doplacení ve výši 93 716 Kč hrubého, tedy rozdílu mezi částkami 21 895 Kč a částky 15 201 Kč, což činí 6 694 Kč měsíčně x 14 měsíců. Za období 1. 1. 2011 – 31. 7. 2011 činí doplatek částku 48 685 Kč hrubého, neboť v důsledku valorizace mezd a invalidního důchodu, je nutné vycházet z toho, že rozdíl mezi výdělkem stanoveným vedlejším účastníkem a předpokládaným výdělkem činí částku 6 955 Kč. Poté tedy tato dlužná výše ve výši 48 685 Kč je stanovena jako rozdíl mezi částkou 22 749 Kč (valorizovaný průměrný výdělek určený ČSÚ) mínus 15 794 Kč (valorizovaný průměrný výdělek stanovený vedlejším účastníkem) x 7 měsíců. V měsíci srpnu 2011 pak byl invalidní důchod snížen v důsledku přeřazení žalobce do 2. stupně invalidity, když došlo k odkladu snížení důchodu k 20. 8. 2011. V tomto měsíci byla žalobci vyplácena renta ve výši 6 822 Kč, v měsících září až prosinec 2011 v částkách 6 822 Kč měsíčně. Rozdíl tak opět představuje rozdíl mezi valorizovaným průměrným výdělkem dle ČSÚ ve výši 22 749 Kč a vedlejším účastníkem stanovenou valorizovanou mzdou. Doplatek za toto období tedy činí částku celkem 34 775 Kč. V lednu 2012 byla vyplacena částka 6 927 Kč. Od 1. 1. 2012 došlo opět k valorizacím mezd i důchodů. Průměrný výdělek stanovený ČSÚ tak do 1. 1. 2012 činí částku 23 113 Kč, vedlejším účastníkem stanovený výdělek činí po poslední valorizaci částku 16 047 Kč, jak vyplývá i z jeho posledního vyrozumívacího dopisu. Rozdíl tak představuje částku 7 066 Kč za měsíce leden a únor, tak představuje doplatek částku 14 132 Kč (2 x 7 066 Kč). Dle názoru žalobce by však renta měla být stanovena z předpokládaného výdělku stanoveného ČSÚ a průběžně valorizovaného, tedy v roce 2011 z částky 22 749 Kč a od roku 2012 z částky 23 113 Kč, přičemž z této částky, nechť jsou pak odečteny nároky na invalidní důchod a přiměřený zápočet minimální mzdy, a to po dobu, po kterou bude u žalobce trvat invalidita 2. stupně. Za této situace by tak měla být žalobci vyplácena renta ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (tedy částky 23 113 Kč) a invalidním důchodem za invaliditu 2. stupně, který v době podání žaloby činí částku 5 695 Kč a polovinou minimální mzdy, která představuje částku 4 000 Kč (jelikož není obecně pracovně zařaditelný), tedy částku 13 418 Kč měsíčně, jelikož žalobce není obecně pracovně zařaditelný, dochází několikrát týdně na různá lékařská ošetření a vyšetření a není tak schopen obecně soustavné pracovní činnosti, a neměla by být v rentě zohledněna minimální mzda. Výplata tohoto nároku by měla probíhat i v budoucnu. Žalobce měl po ukončení studia již ve 3. ročníku zajištěnou práci do budoucna a to u pana [jméno FO], u kterého měl pracovat ve vystudovaném oboru, ovšem zranění žalobce nastoupit do sjednaného zaměstnání znemožnilo. Žalobce měl u pana [jméno FO] po ukončení výučního oboru dosahovat předpokládaného výdělku ve výši 18 700 Kč měsíčně s tím, že mzda byla sjednána jako mzda nástupní a bylo možné ještě předpokládat navýšení této mzdy po zaučení a získání potřebné praxe. Žalobce nesouhlasil s tvrzeními žalované a vedlejšího účastníka ohledně přístupu žalobce k učebnímu oboru s tím, že uvedl, že studijní obor jej bavil, již při studiu pomáhal při drobných truhlářských činnostech, byl vcelku zručný a práce jej bavila. Žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1998/2011 dle kterého je nutné v případech obdobných jako u žalobce vycházet z tzv. pravděpodobného výdělku dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 1/1992 Sb. a § 355 zákoníku práce, které rámcově stanoví způsob určení pravděpodobného výdělku, ovšem v konkrétním případě pak tato ustanovení přenechávají soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností a stanovil výši pravděpodobného výdělku volnou úvahou na základě zjištěných statistických údajů, neboť ji nelze exaktně zjistit. Pro určení výše pravděpodobného výdělku je pak nutné zohlednit právě především výši průměrného hrubého měsíčního výdělku u osob se stejnou kvalifikací, dosahovaného v daném období. Žalobce souhlasí s algoritmem výpočtu vedlejšího účastníka, avšak nesouhlasí s výší výdělku, který byl jako základní hodnota pro určení výše renty vedlejším účastníkem zvolen.

2. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by žalobce (pokud by nedošlo k úrazu) dosahoval výdělku, ze kterého vychází, neboť v průběhu studia nevykazoval dobré školní výsledky, o obor neprojevoval žádný zájem a nebyl zručný. Zpochybnil, že by mezi úrazem a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti byla příčinná souvislost, resp. že by úraz mohl být jedinou příčinou, proč žalobce není zaměstnán, neboť zdravotní následky úrazu i schopnost výkonu zaměstnání byly negativně ovlivněny nadváhou žalobce, která se po úrazu zhoršila.

3. Vedlejší účastník uvedl, že při výpočtu nároku žalobce vycházel ze statistiky Ministerstva práce a sociálních věci pro obor tesař, truhlář za 3. čtvrtletí 2009 a na tomto základě stanovil průměrný výdělek podle § 356 odst. 2 zákoníku práce ve výši 15 201 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl pouze absolventem odborného učiliště bez jakékoliv praxe v oboru, nelze vycházet z průměrného výdělku, kterého dosahují zaměstnanci s letitou praxí. Průměrný výdělek byl podle příslušného nařízení vlády valorizován. Po dobu, kdy byl žalobci přiznán plný invalidní důchod (invalidita III. stupně), byl žalobci od průměrného výdělku odečítán pouze invalidní důchod. Od 20. 2. 2012 byl žalobci přiznán invalidní důchod II. stupně, a proto se podle § 371 zákoníku práce změnil i výpočet renty tak, že vedle invalidního důchodu byl od průměrného výdělku žalobce odečítán též výdělek po pracovním úrazu podle § 371 odst. 3 zákoníku práce, tj. výdělek ve výši minimální mzdy. Žalobce se až dne 20. 10. 2010 zaevidoval jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, což je jednou z podmínek výplaty předmětného nároku; protože nebyl evidován na úřadu práce v období od 1. 2. 2012 do 19. 2. 2012, náhrada za ztrátu na výdělku mu za toto období nepřísluší. Stejně jako žalovaný má za to, že nepříznivý vývoj zdravotních následků úrazu žalobce velmi zásadně ovlivnila obezita žalobce.

4. Zdejší soud poté, co došlo k částečnému zpětvzetí žaloby, k němuž žalobce přistoupil, neboť v jiném řízení byl s ohledem na jeho spoluzavinění základ jeho nároku na odškodnění stejného pracovního úrazu shledán opodstatněným v rozsahu 50 %, usnesením ze dne 25. 5. 2018 č. j. 36 C 161/2012-320 zastavil řízení ohledně částky 95 654 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z této částky jdoucím od 19. 4. 2012 do zaplacení a ohledně částky 6 709 Kč splatné měsíčně počínaje měsícem březnem 2012 vždy do 15. dne měsíce pozadu) rozsudkem ze dne 19. 12. 2018 č. j. 36 C 161/2012-507 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 19 642 Kč (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a uložil povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení České republice - Okresnímu soudu Plzeň- město žalovanému a vedlejšímu účastníkovi společně a nerozdílně ve výši 4 525,50 Kč (výrok IV) a žalobci ve výši 14 525,50 Kč (výrok V). Zdejší soud vyšel především z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2016 č. j. [spisová značka] (vydaného ve věci, v níž se žalobce domáhal náhrady za ztížení společenského uplatnění z titulu téhož pracovního úrazu ze dne 13. 10. 2008), kterým byl pravomocně postaven na jisto základ nároku žalobce co do 50 % s ohledem na spoluzavinění žalobce na škodě. Mezi účastníky řízení zůstala spornou skutečnost, z jakého pravděpodobného výdělku by mělo být pro potřeby tzv. renty vycházeno a zda mezi úrazem žalobce a jeho současným zdravotním stavem existuje příčinná souvislost. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že pokud by nedošlo k úrazu, žalobce by vykonával práci truhláře, neboť studium, kterým se soustavně připravoval na své budoucí povolání, po úrazu zdárně dokončil. Znaleckým posudkem [Anonymizováno] pak bylo prokázáno, že současný zdravotní stav žalobce (včetně posttraumatických stavů a lymfedému) je v příčinné souvislosti s úrazem, který žalobce utrpěl při praktickém vyučování, a že obezita nemá na zdravotní stav vliv; mohla mít vliv pouze na délku léčení. K otázce zjišťování výše pravděpodobného výdělku soud (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1998/2011) uvedl, že je třeba vycházet z nástupních platů v daném oboru, jak byly zjištěny ze statistických údajů a přihlédnout též k praxi žalobce. V tomto kontextu se soud ztotožnil s tvrzeními vedlejšího účastníka, že pro potřeby výpočtu renty je nutné vycházet právě z jím stanoveného pravděpodobného výdělku uvedeného ve statistice MPSV v 1. decilu (tedy 10 % nejnižších platů v oboru truhlář) ve výši 15 201 Kč, a to s ohledem na nulovou praxi žalobce (nikdy nebyl zaměstnán jako truhlář, na praxi mimo studium nedocházel) a jeho negativní hodnocení ze strany učitelů (kteří ho hodnotili jako nejslabšího učedníka, pomalého, líného, nešiku, neprojevujícího zájem o obor, nepříliš chytrého, nemajícího vlohy pro výkon profese truhláře), nezájem o obor a laxní přístup k výuce; tvrzení žalobce, že měl již od prvního ročníku sjednané pracovní místo u svědka [jméno FO][Anonymizováno]s platem 20 000 Kč, nebylo prokázáno. Namítal-li žalobce, že mělo dojít ke zvýšení pravděpodobného výdělku po 1 - 2 letech s ohledem na předpokládanou praxi v oboru, neshledal soud pro tento postup žádný zákonný podklad. Protože námitky žalobce, že k výdělku po skončení pracovní neschopnosti měla být připočtena pouze část minimální mzdy, neboť není schopen pracovat na plný pracovní úvazek, byly vzneseny až po koncentraci řízení, soud k nim nepřihlížel. Žalobce sice již v žalobě uváděl, že není obecně pracovně zařaditelný a není schopen obecně soustavné pracovní činnosti, nicméně snížená pracovní schopnost o 60 % podle soudu zcela jistě neznamená, že žalobce není schopen jiných lehčích prací vykonávaných na plný úvazek, případně v jiném zaměstnání. V řízení navíc bylo zjištěno (výpovědí matky žalobce, výplatnicemi za období 11, 12/2016 a 2/2017), že žalobce je schopen práce na plný úvazek a postup vedlejšího účastníka, pokud pro potřeby výpočtu nároku na rentu započítává plnou část minimální mzdy, je správný. Soud přepočetl jednotlivé výpočty renty předložené vedlejším účastníkem založené ve spise, z valné většiny se s nimi ztotožnil, a to i s ohledem na nespornost algoritmu výpočtu, a pro stručnost odůvodnění na ně odkázal. Nesouhlasil však u rent splatných po koncentraci řízení se zápočtem nemocenských dávek vypočtených z minimální mzdy, neboť je nutné vycházet ze skutečně vyplacených nemocenských dávek, aby nedocházelo k nedůvodnému znevýhodnění žalobce. Dospěl proto k závěru, že za období pracovní neschopnosti, která byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, je žalovaný povinen žalobci (vedle plnění poskytnutého vedlejším účastníkem) zaplatit 3 081,50 Kč (za červen 2016), 2 614,50 Kč (za červenec 2016), 1 991 Kč (za období od 8/2016 do 12/2016) a 11 995 Kč (za období od 12/2017 do 6/2018), tedy celkem 19 642 Kč; výše pravděpodobného výdělku žalobce přitom byla pro potřeby výpočtu renty pravidelně valorizována. Ve vztahu k období po listopadu 2018 soud dospěl k závěru, že renta žalobci s ohledem na výši vypláceného invalidního důchodu a výši minimální mzdy nenáleží.

5. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 8. 2019 č. j. [spisová značka] zamítl návrh žalobce na přerušení řízení (výrok I), odmítl odvolání žalobce v části, v níž směřovalo proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně (výrok II), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III, IV a V potvrdil (výrok III) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení každému 12 826 Kč (výrok IV). Odvolací soud v první řadě nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení o správní žalobě, které je vedeno u [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém je řešen stupeň invalidity žalobce a zejména časový okamžik, od kterého by měl být žalobci přiznán III. stupeň invalidity, neboť invalidita III. stupně byla žalobci přiznána pro jiné důvody (z obecných příčin), než o jaké se jedná v tomto řízení. Ve vztahu k otázce pravděpodobného výdělku a nakládání s minimální mzdou při výpočtu nároku na rentu, odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě dlouhého pečlivého dokazování dostatek skutkových zjištění pro závěr o tom, že výše pravděpodobného výdělku činí 15 201 Kč a svůj závěr rovněž řádně odůvodnil. Odvolací soud doplnil, že při zohledňování minimální mzdy ve smyslu § 271b odst. 3 zákoníku práce je nutné odlišit období před a po 1. 10. 2018. V prvém případě se aplikují závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 21 Cdo 472/2018, podle nichž při určení výše minimální mzdy pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (poškozeného zaměstnance, který je evidován na úřadu práce) je nutné vždy vycházet z nařízení vlády o minimální mzdě ve znění účinném v době, za jakou je náhrada za ztrátu na výdělku požadována. Dne 1. 10. 2018 však nabyla účinnosti novela č. 181/2018 Sb., která na konci textu věty první § 271b odst. 3 doplnila slova platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Podle přechodných ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, na niž vzniklo právo podle zákona účinného přede dnem nabytí účinnosti novely, přísluší ve výši ve znění předmětného ustanovení ode dne nabytí účinnosti této novely. V období do 1. 10. 2018 tedy soud prvního stupně vycházel ze správné základní výše minimální mzdy. V období od 1. 10. 2018 (v daném případě od listopadu 2018) je posouzení soudu prvního stupně rovněž správné, neboť je zřejmé, že s ohledem na výši invalidního důchodu a na výši minimální mzdy (v době zařazení do současné evidence uchazečů o zaměstnání) nemůže náhrada ztráty na výdělku příslušet. Pro krácení minimální mzdy v projednávané věci podle soudu žádný důkaz nesvědčí. Pracovní schopnost žalobce poklesla o dalších 10 %, avšak z obecných příčin; žalobce nedoložil své tvrzení o tom, že by nebyl schopen pracovat v rozsahu 40 hodin. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 9. 11. 2017, bylo zjištěno, že žalobce není schopen těžké, ani středně těžké práce; je však schopen lehké práce bez přetěžování dolních končetin. Žalobce má pouze sníženou pracovní schopnost, ale může pracovat, pokud se jedná o lehčí práci, po celou pracovní dobu tak, jak vysvětlil soud prvního stupně na základě výslechu znalce a na základě poznatků o působení žalobce na pozici hlídače.

6. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni si podal žalobce dovolání, ve kterém vyslovil svůj nesouhlas se závěry odvolacího soudu, pokud jde o stanovení výše pravděpodobného výdělku, dále pak započítávání 50 % minimální mzdy s ohledem na omezenou pracovní schopnost žalobce, jakož i důvody invalidity.

7. Rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 29. 10. 2021 došlo ke zrušení obou shora citovaných rozsudků. Nejvyšší soud ve svém zrušovacím rozhodnutí uvedl, že soudy správně dovodily výši pravděpodobného výdělku, jak vyplývá z 1. odstavce na straně 10 rozhodnutí a dále uvedl, že bylo-li v projednávané věci zjištěno, že žalobce může pracovat, pokud se jedná o lehčí práci, po celou pracovní dobu, soudy správně podmínky k tomuto snížení sazby minimální mzdy ve smyslu § 5 odst. 2 nařízení vlády o minimální mzdě neshledal (str. 13, druhý odstavec zrušovacího rozhodnutí). Nejvyšší soud však ve svém rozhodnutí uvedl, že soudy jasně neuvedly, jaký den považují za den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání ve smyslu ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce a dále pak není z prvostupňového rozsudku a tím pádem ani z rozsudku odvolacího zřejmé, z jakých výší minimální mzdy soudy vycházely, pokud bylo toliko odkazováno pouze na výpočty, které byly založeny ve spise, kdy takovýto nedostatek brání tomu, aby dovolací soud mohl posoudit správnost závěru odvolacího soudu o neopodstatněnosti žaloby v rozsahu, v němž byla soudem prvního stupně zamítnuta. Dále se pak rovněž Nejvyšší soud neztotožnil se závěrem odvolacího soudu, který v průběhu odvolacího řízení nepřerušil odvolací řízení na řízení o správní žalobě vedené před Krajským soudem v Plzni v době rozhodování o odvolání žalobce vedené pod sp. zn. [spisová značka], kdy v té době nebylo zřejmé, jaká je rozhodující příčina invalidity žalobce.

8. S ohledem na skutečnost, že došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí, zdejší soud vázán závěry dovolacího soudu provedl dokazování v rozsahu závazného právního názoru dovolacího soudu. Soud tedy zaměřil svou pozornost zejména na zjištění data první evidence žalobce a uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, kdy k tomuto se z potvrzení o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání na č. l. 774, ze dne 25. 10. 2022 podává, že žalobce byl poprvé v evidenci uchazečů o zaměstnání dne 20. 10. 2010.

9. Pokud jde o rozhodující příčinu invalidity žalobce, pak k tomuto se uvádí, že v mezidobí po zrušení obou rozsudků byly vydány posudky posudkových komisí vztahující se k posouzení příčiny invalidity žalobce ze dne 22. 10. 2021, 30. 3. 2022 a 7. 6. 2022, na které rovněž následně reagovaly rozsudky [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], [spisová značka], které polemizovaly o příčině invalidity žalobce ve smyslu toho, zda je invalidita v souvislosti s úrazem žalobce, či zda k invaliditě ve 3. stupni došlo z obecných příčin. Tato polemika však byla rozptýlena posudkem o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení v [adresa] ze dne 19. 4. 2023 sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]_[Anonymizováno], kterým bylo konstatováno, že žalobce je od 4. 12. 2018 plně invalidní ve 3. stupni v souvislosti s úrazem ze dne 13. 10. 2008 z důvodu lymfedému na obou dolních končetinách, klp nebyl navíc ani stanoven. V kontextu tohoto rozhodnutí OSSZ v [adresa] žalobce uvedl, že vedlejší účastník na straně žalované řádně hradí žalobci náhradu na ztrátu na výdělku po dobu skončení pracovní neschopnosti, a to v algoritmu vycházejícího z pravděpodobného výdělku, který byl stanoven v předchozím období prvostupňovým rozsudkem při zohlednění plného invalidního důchodu ve 3. stupni od prosince 2018, tedy pokud by mělo být vycházeno z těchto proměnných údajů, pak tedy vedlejší účastník na straně žalované od prosince 2018 řádně hradí tzv. rentu žalobci a žalobce za toto období vyjma přiznání renty do budoucna ničeho nepožaduje (vyjádření žalobce ze dne 14. 9. 2022, 26. 9. 2022, 11. 11. 2022 v rámci ústního jednání, 21. 2. 2024, 4. 4. 2024 a 12. 4. 2024)

10. Žalobce se však neztotožňuje s dlužnou částkou, kterou vedlejší účastník na straně žalované v minulosti hradil žalobci, kdy za období od února 2012 až prosince 2018 eviduje nedoplatek na náhradě na ztrátě na výdělku po době skončení pracovní neschopnosti ve výši 139 997,50 Kč. K výpočtu, jakým dospěl k dlužné částce, se tímto odkazuje na specifikaci tohoto nároku založenou ve spise č. l. 746–749. Dlužno dodat, že žalobce za období prosince 2016 (zřejmě i listopadu 2016 viz č. l. 748 p. v., respektive str. 6 podání žalobce ze dne 26. 9. 2022), období od prosince 2017 až červen 2018 ničeho nepožaduje, dále pak žalobce uvedl, že pokud by mělo být vycházeno z pravděpodobné výdělku, který stanovil soud v předchozím rozhodnutí, pak rovněž i po prosinci 2018 na rentě ničeho nepožaduje, neboť vedlejší účastník řádně rentu hradí, nicméně setrvává na svém stanovisku, kdy uváděl, že by mělo být vycházeno z rozhodného výdělku stanoveného s odkazem na výslech svědka [jméno FO], dále pak setrval na svém závěru ohledně toho, že v případech, kdy bylo nutno vycházet ve výpočtech z minimální mzdy, pak bylo nutno odečítat 50 % minimální mzdy v důsledku poklesu míry vlivu omezujících jeho pracovního uplatnění, dále pak žalobce odkazoval ve svých výpočtech za měsíce listopad 2012, květen 2014, listopad 2014 až říjen 2015 na tu skutečnost, že vedlejší účastník na straně žalované vycházel z nesprávných údajů při výpočtu renty ohledně vyplacených dávek nemocenského pojištění, pročež je nutno vycházet z jiných částek uvedených v jeho vyjádření, dále pak pokud jde o období od července 2016 až listopadu 2016, zde žalobce vychází z jiné výše minimální mzdy ve výši 9 900 Kč a to vše s vědomím rozhodnutí zdejšího soudu, ve kterém bylo konstatováno, že žalobce v tomto období neprokázal důvod pracovní neschopnosti, kdy v tomto soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí (bod 42 a bod 57 rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 36 C 161/2012–507). Dále pokud pak žalobce za období od ledna 2017 do října 2017 a září 2018 vychází ze skutečných výdělků, pak k tomuto soud konstatuje, že nelze odečítat výdělky, které jsou nižší než minimální mzda, neboť by tak bylo činěno v rozporu s ustanovením § 357 odst. 1 zákoníku práce. Dále pak pokud jde o období července a srpna 2018 pak rovněž i zde nebyl ze strany žalobce prokázán důvod pracovní neschopnosti, jako tomu bylo za období od srpna 2016 až listopadu 2016, kdy v tomto se opět odkazuje na bod 42 zrušeného prvostupňového rozsudku. Žalobce pak dále učinil výpočty za říjen, listopad a prosinec 2018, které jsou uvedené ve spise na č. l.

749. V tomto vyjádření žalobce se rovněž potvrzují platby na jednotlivé renty, které byly zaplaceny ze strany vedlejšího účastníka na straně žalované a které jsou souladné s těmi, které uváděl vedlejší účastník na straně žalované v průběhu řízení (výpočty renty vedlejšího účastníka na straně žalované jsou založené ve spise č. l. 71–74, 392–394, 496, 697, 710, 732 a 764–765). Výpočty renty žalobce jsou ve spise založeny na č. l. 340 342, 358, 408, 746–749. Závěrem lze k výpočtům žalobce souhrnně uvést, že žalobce se ve svých výpočtech neztotožnil zejména se zohledňováním celé výše minimální mzdy, započítáváním nemocenských dávek v jiné výši, než které byly vyplaceny a v rozporu s ust. § 357 odst. 1 zákoníku práce započítával výdělky, které byly nižší než minimální mzdy.

11. Z oznámení ČSSZ založeného ve spise na č. l. 937 bylo zjištěno, že výše invalidního důchodu ve III. stupni žalobce od 1. 1. 2024 činí 16 151 Kč měsíčně. Soud rovněž provedl při ústním jednání, které se konalo dne 11. 11. 2022, k důkazu posudky posudkových komisí ze dne 22. 10. 2021, 30. 3. 2022 a 7. 6. 2022, které však ve světle posudku OSSZ v [adresa] ze dne 19. 4. 2023 pozbyly platnosti, pročež se soud omezuje na pouhé konstatování, že tyto listiny byly provedeny k důkazu a jsou založeny ve spise. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 31. 5. 2024, žalobce navrhl, aby soud uložil žalované povinnost hradit mu rentu i do budoucna v minimální výši 5 240 Kč, kdy setrval na svých tvrzeních ohledně pravděpodobného výdělku, který by měl být odvozován od svědecké výpovědi svědka [jméno FO] (tedy v minimální výši 18 700 Kč).

12. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované po rozhodnutí dovolacího soudu s ohledem na ve spise založené závěry posudkových komisí v průběhu řízení sporovali, že důvod invalidity žalobce tkvící ve třetím stupni je v souvislosti s úrazem, když odkazovali na obecné příčiny. Vedlejší účastník k těmto svým tvrzením navrhl k důkazu provedení revizního znaleckého posudku. Po předložení posudku o invaliditě OSSZ [adresa] ze dne 19. 4. 2023 vedlejší účastník na provedení tohoto důkazního návrhu netrval, nicméně pokud jde o žalobcem specifikovanou dlužnou částku ve výši 139 997,50 Kč vznesl k této částce námitku promlčení s odůvodněním, že žalobci ničeho nebránilo, aby dlužnou částku sestávající za období od února 2012 až prosince 2018 specifikoval v promlčecí lhůtě a adekvátně procesně reagoval například formou návrhu na připuštění změny žaloby.

13. Žalobce a vedlejší účastník po provedení shora popsaného dokazování listinami (zejména posudkem o invaliditě OSSZ [adresa] z 19. 4. 2023, potvrzení o dobách vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a oznámení ČSSZ o výši důchodu žalobce od 1. 1. 2024) prohlásili, že netrvají na provedení žádných dalších důkazních návrhů, a to ani těch které byly řádně označeny, a nebyly provedeny. Soud tudíž neprováděl žádné další dokazování.

14. Podle § 371 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění platném do 30. 9. 2015 (dále též jen „zákoník práce“) náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné nebo částečné invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného plného nebo částečného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení plného nebo částečného invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odstavce 2 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Podle odstavce 3 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání plné nebo částečné invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy (§ 111). Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru. Podle odstavce 4 téhož ustanovení platí, že dosahuje-li zaměstnanec ze své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci. Podle odstavce 5 téhož ustanovení platí, že zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout za práci, která mu byla zajištěna. Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Podle odstavce 6 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

15. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce účinného od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2018 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odst. 2 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Dle odst. 3 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

16. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce účinného od 1. 10. 2018 náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží. Podle odst. 2 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Podle odst. 3 téhož ustanovení náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity podle odstavce 1 přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru nebo právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

17. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce platí, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

18. Podle § 355 odstavce 1 zákoníku práce platí, že jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

19. Podle § 357 odst. 1 zákoníku práce jestliže je průměrný výdělek zaměstnance nižší než minimální mzda (§ 111), na kterou by zaměstnanci vzniklo právo v kalendářním měsíci, v němž vznikla potřeba průměrný výdělek uplatnit, zvýší se průměrný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě; to platí také při uplatnění pravděpodobného výdělku (§ 355).

20. Podle § 359 zákoníku práce, v případech, kdy se podle právních předpisů používá v souvislosti s náhradou škody průměrný výdělek u žáků nebo studentů nebo u fyzických osob se zdravotním postižením, kteří nejsou zaměstnání a jejichž příprava pro povolání se provádí podle zvláštních právních předpisů, vychází se z výše průměrného výdělku podle § 357.

21. Soud po doplnění dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti žaloby, a to pokud jde o výpočty dlužných rent za období měsíců října až prosince 2018 a nároku na placení renty „do budoucna“, jak bude popsáno níže. Předně, pokud jde o námitku žalobce, který uvedl, že se neztotožňuje se započítáváním jiných částek vyplacených nemocenských než těch, které byly podle jeho tvrzení skutečně vyplaceny, pak k těmto námitkám soud konstatuje, že výše vedlejším účastníkem započítávaných nemocenských byla v řízení prohlášena nespornou a řízení bylo následně k datu 21. 10. 2016 zkoncentrováno. Zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu s ohledem na tam jasně uvedený závazný názor dovolacího soudu nemá žádný vliv na nastalou koncentraci řízení (vyjma zjištění data prvního zařazení žalobce do evidence uchazečů o zaměstnání na ÚP). Žalobce při jednání, které se ve věci konalo, dne 21. 9. 2016 poté, co již byly ve spise založeny výpočty renty vedlejšího účastníka založené ve spise na č. l. 71-74 uvedl, že k těmto nemá námitky, kdy co se týká samotného výpočtu, tento činí nesporným, kdy spornou mezi stranami zůstala pouze otázka předpokládaného výdělku. Žalobce dále pak ve svém vyjádření ze dne 14. 6. 2018 v bodě V odst. 3, dále pak zopakoval, že souhlasí s údaji ohledně výše invalidního důchodu, poskytnutých náhrad nemocenských dávek a minimální mzdou, tak jak jsou uvedeny ve vyjádření vedlejšího účastníka ze dne 9. 9. 2016 (tedy na č. l. 71-74 spisu) s výjimkou položek za červen 2016 a tyto činí nespornými. Žalobce tak učinil mj. nespornou výší vyplacených nemocenských dávek a následně pak došlo ke koncentraci řízení. Do doby koncentrace řízení nebyly ani jednou ze stran označeny k důkazu listiny vztahující se k výši vyplacených nemocenských dávek. I pokud by soud přistoupil na odvolání nesporných skutečností ze strany žalobce, pak je nutno konstatovat, že by se v daném případě, pokud by následně žalobce označil důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně odlišné výše vyplacených nemocenských dávek do doby koncentrace řízení – tedy ohledně výpočtů dlužných rent do října 2016, jednalo o důkazy, které by nebylo možno provést v důsledku nastalé koncentrace řízení ve smyslu ustavení § 118b o. s. ř., neboť se jedná o důkazy, které již v době, kdy došlo ke koncentraci řízení, existovaly a podléhaly by tak koncentraci řízení. Za takovéhoto stavu tedy soud vycházel nadále, pokud jde o výši vyplacených nemocenských dávek z výše nemocenských dávek, které byly mezi stranami minimálně do září 2022, kdy se poprvé objevuje zmínka o nesprávném započítávání výše nemocenských dávek ve vyjádření žalobce ze dne 26. 9. 2022, přičemž teprve až ve vyjádření žalobce ze dne 21. 10. 2022 je poprvé označen důkaz vztahující se k jiné výši nemocenských dávek (nicméně důkaz existující již v době nastalé koncentrace řízení). Pokud jde o nesporná tvrzení vztahující se k výším invalidních důchodů, minimálních mezd a vedlejším účastníkem zaplacených částek (uvedených ve spise založených výpočtech vedlejšího účastníka na č. l. 71–74, 392–394, 496, 697, 710, 732 a 764–765), tyto skutečnosti zůstaly mezi stranami nespornými a soud tudíž vycházel při výpočtu rent za vymezené dlužné období z částek uvedených ve vyjádřeních vedlejšího účastníka, které žalobce nesporoval, když rovněž i on vycházel v základu při svých výpočtech z těchto částek.

22. Ve vztahu k započítávání 50 % minimální mzdy v důsledku poklesu pracovní schopnosti žalobce soud konstatuje, že i zde setrval na svých závěrech, pročež se odkazuje na rozhodnutí zdejšího soudu zejména pak na bod 54 rozsudku, které byly potvrzeny odvolacím soudem, kdy se v tomto odkazuje na bod 14 rozsudku odvolacího soudu. Soud na tomto místě pro stručnost uvádí toliko to, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce byl v daném období schopen lehkých prací bez přetěžování dolních končetin, jak vyplynulo ze znaleckého posudku [Anonymizováno], dále pak i z výslechu matky žalobce, která uvedla, že žalobce v minulosti pracoval i 12 hodin, jakož i z výplatních pásek za období listopadu, prosince 2016 a února 2017, ze kterých vyplývá, že žalobce byl schopen pracovat po celou osmihodinovou pracovní dobu. Dokazováním tedy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce měl pouze sníženou pracovní schopnost, ale mohl pracovat, pokud se jedná o lehčí práce po celou pracovní dobu, jak opakovaně vysvětloval zdejší soud. V tomto se odkazuje i na závěry Nejvyššího soudu popsané ve druhém odstavci na straně 13 zrušovacího rozhodnutí, ve kterém i Nejvyšší soud dospěl k závěru, že bylo-li v projednávané věci zjištěno, že žalobce může pracovat, pokud se jedná o lehčí práci po celou pracovní dobu odvolací soud správně podmínky k tomuto snížení sazby minimální mzdy neshledal.

23. Pokud jde o výši pravděpodobného výdělku, ze kterého je nutno vycházet, pak zde soud setrval na svých závěrech ohledně pravděpodobného výdělku, kterého by žalobce dosahoval, pokud by nedošlo k úrazu. V tomto kontextu se tedy odkazuje pro stručnost na rozsudek zdejšího soudu body 51–53 a 55–56, tedy na úvahy, jejichž správnost byla potvrzena odvolacím soudem v bodě 10 rozsudku č. j. [spisová značka], jakož i dovolacím soudem, jak vyplývá z jeho závěrů na straně 10 první odstavec rozsudku Nejvyššího soudu. Soud tedy s ohledem na shora řečené a s odkazem na předchozí rozsudek č. j. 36 C 161/2012-507 vycházel z rozhodného výdělku ve výši 15 201 Kč, který pro potřeby výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku pro dobu po skončení pracovní neschopnosti valorizoval s odkazem na příslušné nařízení vlády s tím, že tedy za rok 2009 bylo vycházeno z částky 15 201 Kč, za rok 2010 bylo vycházeno z částky 15 201 Kč, za rok 2011 bylo vycházeno z částky 15 794 Kč, za rok 2012 bylo vycházeno z částky 16 047 Kč, za rok 2013 bylo vycházeno z částky 16 192 Kč, za rok 2014 bylo vycházeno z částky 16 257 Kč, za rok 2015 bylo vycházeno z částky 16 518 Kč, za rok 2016 bylo vycházeno z částky 16 558 Kč, za rok 2017 bylo vycházeno z částky 16 923 Kč, za rok 2018 bylo vycházeno z částky 17 516 Kč. Za další roky, které již nebyly předmětem tohoto řízení, vyjma renty do budoucna, když žalobce nepožadoval v tomto období rentu, pak bylo vycházeno, respektive by bylo vycházeno z částek za rok 2019 - 18 112 Kč, za rok 2020 - 19 205 Kč, za rok 2021 - 20 569 Kč, za rok 2022 - 22 871 Kč, za rok 2023 - 25 289 Kč, od 1. 6. 2023 – 26 271 Kč a rok 2024 ve výši 26 631 Kč. Za období od 12/2018 dosud je tedy s ohledem na posudek OSSZ v [adresa] nutno při výpočtu renty odečítat od těchto rozhodných výdělků invalidní důchod ve III. stupni. Pro úplnost soud dodává, že při valorizacích pravděpodobného výdělku bylo vycházeno z těchto nařízení vlády: 447/2008 Sb., 417/2010 Sb., 377/2011 Sb., 483/2012 Sb., 439/2013 Sb., 306/2014 Sb., 351/2015 Sb., 433/2016 Sb., 406/2017 Sb., 321/2018 Sb., 321/2019 Sb., 517/2020 Sb., 508/2021 Sb., 256/2022 Sb., 412/2022 Sb. a 338/2023 Sb.

24. Při výpočtu renty bylo za dobu od 14. 10. 2009 až do 30. 9. 2018 vycházeno z minimálních mezd stanovených nařízením vlády č. 567/2006 Sb. o minimální mzdě ve zněních účinných v době, za jakou byla náhrada za ztrátu na výdělku požadována, přičemž v období od 14. 10. 2009 do 31. 7. 2013 činila minimální mzda částku 6 000 Kč, v období od 1. 1. 2013 do 31. 7. 2013 činila 8 000 Kč, období od 1. 8. 2013 do 31. 7. 2014 činila 8 000 Kč, v období od 1. 1. 2015–31. 12. 2015 činila 8 000 Kč, v období od 1. 1. 2016–31. 12. 2016 činila 9 300 Kč (to vše při zohlednění § 4 uvedeného nařízení vlády), od 1. 1. 2017 do 30. 12. 2017 činila dle § 2 nařízení vlády minimální mzda částku 11 000 Kč, v období od 1. 1. 2018-30. 9. 2018 činila minimální mzda částku 12 000 Kč, za období od 1. 10. 2018 nutno vycházet z výše minimální mzdy platné k 20. 10. 2010 s ohledem na ustanovení § 271b odst. 1 zákoníku práce, tedy dle výše minimální mzdy platné v této době, která tehdy činila částku ve výši 6 000 Kč.

25. Rovněž pokud jde o výše invalidních důchodů pak i zde soud vycházel z nesporných tvrzení, kdy žalobce v průběhu řízení nesporoval vedlejším účastníkem započítávané výše invalidních důchodů či zařazení žalobce do druhého či třetího stupně v rozhodném období.

26. Soud se neztotožnil s právní námitkou vedlejšího účastníka na straně žalované ohledně promlčení nároku žalobce na zaplacení dlužné renty ve výši 139 997,50 Kč, neboť žalobce již v žalobě požadoval určení renty do budoucna a následně nesporoval algoritmus výpočtu renty (tedy odečítání invalidního důchodu, minimální mzdy, nemocenských od pravděpodobného výdělku), se kterým se ztotožnil, tedy jasně uvedl způsob, jakým má být renta určena. To, že již v řízení průběžně neprováděl výpočet renty neznamená, že nárok nebyl řádně uplatněn. Nárok uplatněn byl, nebyl jen podrobně vyčíslen, když vyčíslení je i tak úlohou soudu. Námitka promlčení tedy není důvodná.

27. Soud tedy s ohledem na shora řečené při setrvání na svých závěrech ohledně výše pravděpodobného výdělku a započítávání plné minimální mzdy, a vědomím o žalobcem uváděné dlužné částky ve výši 139 997,50 Kč provedl přepočet vyplacených náhrad na ztrátě na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti za dobu od října 2009 do prosince 2018, kdy se opětovně ztotožnil s výpočty vedlejšího účastníka na straně žalované, vyjma měsíců říjen, listopad a prosinec 2018, kde došlo k přepočtení v důsledku změny ustanovení § 271b odst. 3 zákoníku práce, tak, jak bude popsáno níže, nicméně soud pro přehlednost a přezkoumatelnost svých závěrů níže uvádí výpočty jednotlivých rent, které byly dle shodných tvrzení účastníků (vyjma období 10-12/2018) již zaplaceny. Dlužno dodat, že žalobce uvedl, že pro případ, kdy by soud setrval na svých závěrech o výši rozhodného výdělku za dobu od 12/2018 ničeho nepožaduje, neboť vedlejší účastník takovou rentu hradí, a proto se soud zaměřil pouze na přepočet dlužné renty za dobu do 12/2018, jak bude uvedeno níže. 10/2009 8 982,00 alikvotní díl od 14.10.2009 (15 201 Kč:22x13) – 5 027,00 alikvotní díl ID (8 658 Kč :31 x 18) 3 955,00 Kč náhrada 11/09-9/10 15 201,00 rozhodný výdělek - 8 658,00 invalidní důchod 3.st. 6 543,00 náhrada x 11 měsíců = 71 973,00 Kč 10-12/10 6 543,00 x 3 měsíce = 19 629,00 Kč, výpočet shodný jako 11/09 až 9/10. 1-7/2011 15 794,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 8 972,00 invalidní důchod 2.st. ve výši 3.st. 6 822,00 náhrada x 7 měsíců 47 754,00 8/2011 15 794,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 8 972 Kč invalidní důchod 6 822,00 náhrada 9-12/2011 15 794,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV – 8 972,00 invalidní důchod 6 822,00 x 4 = 27 288,00 Kč náhrada 1/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV – 9 120,00 invalidní důchod platný od 1.1.2011 6 927,00 náhrada Náhrada za období 1-19.2.2012 nenáleží. Žalobce invalidní pro invaliditu 2.stupně nebyl evidován na Úřadu práce. Od 20.2.2012 ID 2.st ve výši 5 695,00 Kč. Od 20.2.2012 do 30.6.2012 pracovní poměr na dobu určitou. Výpočet renty za období 3/2012, 8/2012, 10/2012, 12/2012-10/2013 nebylo žalobcem sporováno (viz č. l. 746 - 747). 2/2012 6 113,00 alikvotní díl rozhodného výdělku ( 16 047:21x8) – 1 964,00 invalidní důchod alikv. díl (5 695:29 x 10) - 2 286,00 alikvotní díl min. mzdy od 20.2.2012 (6 000:21 x8), nelze krátit o 50 % 1 863,00 náhrada 3/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 3 000,00 skutečně dosažený výdělek 1.3.-15.3.2012 - 273,00 min. mzda 16.3.2012 - 1 032,00 nemoc od 19.3.2012 6 047,00 Kč náhrada 4/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 3 143,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % - 1 774,00 nemoc 5 435,00 Kč náhrada 5/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 6 000,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % 4 352,00 Kč náhrada 6/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 6 000,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % 4 352,00 Kč náhrada 7/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 1 364,00 min. mzda do 8.7.2012 Úřad práce do 8.7.2012, nelze krátit o 50 % - 6 973,00 skutečný výdělek – Pracovní poměr od 9.7.2012 2 015,00 Kč náhrada 8/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 9 152,00 skutečný výdělek 1 200,00 Kč náhrada 9/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 6 000,00 min. mzda (od 1.9.2016 změna úvazku na 4hod/d), nelze krátit o 50 % 4352,00 Kč náhrada 10/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 6 168,00 skutečný výdělek - 440,00 nemoc od 24.10.2012 3 744,00 Kč náhrada 11/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 3 699,00 nemocenské dávky, (pozn. soudu: ze žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 653,00 Kč náhrada 12/2012 16 047,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 695,00 invalidní důchod - 4 340,00 nemocenské dávky 6 012,00 Kč náhrada 1/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky 6 066,00 Kč náhrada 2/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 3 920,00 nemocenské dávky 6 486,00 Kč náhrada 3/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky 6 066,00 Kč náhrada 4/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 200,00 nemocenské dávky 6 206,00 Kč náhrada 5/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky 6 066,00 Kč náhrada 6/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 200,00 nemocenské dávky 6 206,00 Kč náhrada 7/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky 6 066,00 Kč náhrada 8/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky 6 066,00 Kč náhrada 9/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 200,00 nemocenské dávky 6 206,00 Kč náhrada 10/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 4 340,00 nemocenské dávky. Konec pracovní neschopnosti 31.10.2013 6 066,00 Kč náhrada 11/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 8 000,00 min. mzda - evidence na ÚP od 6.11.2013, nelze krátit o 50 % 2 406,00 Kč náhrada 12/2013 16 192,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 786,00 invalidní důchod platný od 1.1.2013 - 8 000,00 min. mzda - evidence na ÚP od 6.11.2013, nelze krátit o 50 % 2 406,00 Kč náhrada 1/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda - evidence na ÚP do 7.1.2014, od 9.1.2014 pracovní poměr, nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 2/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 3/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 4/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 5/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 727,00 skutečně dosažený výdělek - 3 543,00 nemocenské dávky (DPN + nemocenské), (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 177,00 Kč náhrada 6/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % - 151,00 nemocenské dávky do 1.6.20145 2 296,00 Kč náhrada 7/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 8/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 9/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 10/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 8 000,00 min. mzda, nelze krátit o 50 % 2 447,00 Kč náhrada 11/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 1 200,00 min. mzda (skutečný výdělek byl nižší), nelze krátit o 50 % - 2 948,00 vypočtená dočasná pr. neschopnost + nemocenské, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 299,00 Kč náhrada 12/2014 16 257,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 810,00 invalidní důchod platný od 1.1.2014 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 014,00 Kč náhrada 1/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 159,00 Kč náhrada 2/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 004,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 588,00 Kč náhrada 3/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 159,00 Kč náhrada 4/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 290,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 302,00 Kč náhrada 5/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 159,00 Kč náhrada 6/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 290,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 302,00 Kč náhrada 7/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 159,00 Kč náhrada 8/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 433,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 159,00 Kč náhrada 9/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 4 290,00 vypočtené nemocenské dávky, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) 6 302,00 Kč náhrada Dle potvrzení lékaře nemoc trvala do 31.10.2015 , do 26.10.2015 uznána v souvislosti s úrazem ze dne 13.10.2008. 10/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 3 718,00 vypočtené nemocenské dávky v souv. do 26.10.2015, (pozn. soudu z žalobcem uváděných dávek nelze vycházet pro důvody uvedené v bodu 21 tohoto rozsudku) - 1 455,00 alikvotní díl min mzdy (od 27.10.-31.10.2015), nelze krátit o 50 % 5 419,00 Kč náhrada 11/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 592,00 Kč náhrada 12/2015 16 518,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV - 5 926,00 invalidní důchod platný od 1.1.2015 - 8 000,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší), nelze krátit o 50 % 2 592,00 Kč náhrada 1/2016 16 558,00 rozhodný výdělek dle NV - 5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, od 2. 1. -31.1.2016 nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada 2/2016 16 558,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, 5 dnů nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada 3/2016 16 558,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - -9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, 5 dnů nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada 4/2016 16 558,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, 5 dnů nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada 5/2016 16 558,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, 5 dnů nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada Za období od 6-7/2016 se odkazuje na výpočet soudu v předchozím rozhodnutí soudu (bod 57 rozsudku), které bylo již doplaceno a žalobce za toto období ničeho nepožaduje (č. l. 748 spisu). Pokud jde o období od 7/2016 až 11/2016, zde žalobce neprokázal, že důvod pracovní neschopnosti je v souvislosti s úrazem žalobce, kdy i v tomto se odkazuje na bod 57 zrušeného rozsudku zdejšího soudu. Za prosinec 2016 žalobce ničeho nepožaduje. Žalobce navíc ve svých výpočtech vychází (ve svůj neprospěch) z nesprávné výše minimální mzdy dle § 2 nařízení vlády o minimální mzdě ve výši 9 900 Kč, když má správně vycházet z § 4 nařízení vlády o minimální mzdě, která činila v období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částku 9 300 Kč, když žalobce byl toliko s ohledem na přiznaný ID II. stupně toliko pouze omezen v jeho pracovním zařazení. 8/2016 16 558,00 rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 9 300,00 min. mzda (skutečné výdělky byly nižší, 5 dnů nepl. volno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 646 Kč náhrada (50 %) 9/2016 16 558,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2016 -9 300,00 Kč minimální mzda platná pro poživatele ID (potvrzení lékaře o souvislosti nemoci s úrazem nebylo uznáno) žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada 10/2016 16 558,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2016 -9 300,00 Kč minimální mzda platná pro poživatele ID (potvrzení lékaře o souvislosti nemoci s úrazem nebylo uznáno), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % 1 292,00 Kč náhrada Od 7.11.2016 do 31.5.2017 žalobce pracoval na základě dohody o provedení práce u spol. [právnická osoba]. 11/2016 16 558,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2016 - 1 691,00 Kč alikvotní díl min. mzdy do 6.11.2016 (9 300 : 22 x 4 prac. dny), žalobce vychází z nesprávné výše minimální mzdy 9 900 Kč, nelze krátit o 50 % - 9 905,00 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce 0,00 Kč náhrada 12/2016 16 558,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -5 966,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2016 9 840,00 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce 752,00 Kč náhrada, žalobce ničeho neuplatňuje V období od 1/2017 – 11/2017 žalobce nesprávně započítával v rozporu s ust. § 357 odst. 1 zákoníku práce výdělky, kterých dosahoval, avšak které byly nižší než minimální mzda, pročež je nutno odečítat minimální mzdu v celé výši. 1/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2017 -11 000,00 Kč min. mzda platná od 1.1.2017 (9 656 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 2/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2017 -11 000,00 Kč min. mzda platná od 1.1.2017 (9 576 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 3/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2017 -11 000,00 Kč min. mzda platná od 1.1.2017 (8 046 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 4/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2017 -11 000,00 Kč min. mzda platná od 1.1.2017 (7 242 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 5/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod platný od 1.1.2017 -11 000,00 Kč min. mzda platná od 1.1.2017 (8 046 Kč dosažený hrubý výdělek z Dohody o prov. práce je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 6/2017 9 231,00 Kč rozhodný výdělek val. dle NV (alikvotní díl od 15.6.2017) -3 282,00 Kč invalidní důchod (alikvotní díl od 15.6.2017) - 8 600,00 Kč min. mzda, alikvotní díl od 15.6.2017 0,00 Kč náhrada 7/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod -11 000,00 Kč min. mzda (10 000,00 Kč dosažený hrubý výdělek z prac. poměru je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 8/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod -11 000,00 Kč min. mzda (10 000,00 Kč dosažený hrubý výdělek z prac. poměru je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 9/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod -11 000,00 Kč min. mzda (10 000,00 Kč dosažený hrubý výdělek z prac. poměru je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 10/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod -11 000,00 Kč min. mzda (10 021,00 Kč dosažený hrubý výdělek z prac. poměru je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada 11/2017 16 923,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 154,00 Kč invalidní důchod -11 000,00 Kč min. mzda (10 000,00 Kč dosažený hrubý výdělek z prac. poměru je nižší než MM) 0,00 Kč náhrada V období od 5. 12. 2017 do 12. 6. 2018 byl žalobce v pracovní neschopnosti, která souvisela s jeho pracovním úrazem. Pokud jde o výpočty renty za období od 12/2017 – 6/2018 odkazuje se na bod 57 zrušeného rozsudku zdejšího soudu, žalobce navíc uvedl, že s ohledem na skutečnost, že renty byly v těchto výších zaplaceny, ničeho za toto období nepožaduje (č. l. 749 spisu).Za dobu od 13. 6. 2018 – 31. 8. 2018 žalobce neprokázal svá tvrzení, že pracovní neschopnost souvisela s pracovním úrazem žalobce (srov. body 42 a 57 zrušeného rozsudku), pročež se v tomto období vycházelo z nemocenských dávek vypočítaných z minimální mzdy. 7/2018 17 516,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 431,00 Kč invalidní důchod -7 595,00 Kč nemocenské dávky počítané z minimální mzdy 3 490,00 Kč náhrada - 50% = 1 745,00 Kč 8/2018 17 516,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 431,00 Kč invalidní důchod -7 595,00 Kč nemocenské dávky počítané z minimální mzdy 3 490,00 Náhrada - 50% = 1 745,00 Kč 9/2018 17 516,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 431,00 Kč invalidní důchod -12 200 Kč minimální mzda, výdělek – 5 262 Kč je nižší než minimální mzda Náhrada 0 Kč 10/2018 17 516,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 431,00 Kč invalidní důchod -6 000 Kč minimální mzda Náhrada -5 085 Kč - 50% = 2 542,50 Kč nedoplatek 11/2018 17 516,00 Kč rozhodný výdělek valorizovaný dle NV -6 431,00 Kč invalidní důchod – 6 100 Kč, výdělek vyšší než minimální mzda, Náhrada 4 985 Kč - 50% = 2 492,50 Kč nedoplatek 12/2018 1 695 Kč alikvotní rozhodný výdělek za 3 dny (měs. výše 17 516 Kč/31*3) - 622 Kč alikvotní invalidní důchod za 3 dny (6 431 Kč/31*3) - 580 Kč alikvotní minimální mzdy za 3 dny (6 000 Kč/31*3) Náhrada 693 Kč - 50% = 246,50 Kč nedoplatek Náhrada za rok 2019 18 112 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -10 986 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 7 126 Kč – 50 % = 3 563 Kč Náhrada za rok 2020 19 205 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -11 759 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 7 446 Kč – 50 % = 3 723 Kč Náhrada za rok 2021 20 569 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -12 407 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 8 162 Kč – 50 % = 4 081 Kč Náhrada za rok 2022 1-5/2022: 21 137 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -13 173 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 7 964 Kč – 50 % = 3 982 Kč 6-8/2022: 22 871 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -13 934 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 8 937 Kč – 50 % = 4 468 Kč Od 1. 9. 2022 není ze strany žalobce na dlužné rentě ničeho uplatňováno (viz č. l. 915), soud setrvává na svých závěrech ohledně algoritmu výpočtu renty zohledňující pravděpodobný výdělek (viz bod 23 tohoto rozsudku), od kterého je nutno odečítat invalidní důchod III. stupně v té době přiznané výši. Jelikož však žalobce za toto období ničeho nepožaduje, omezuje se soud na toto konstatování ohledně způsobu výpočtu renty za období od 1. 9. 2022 dále. Náhrada za rok 2024 26 631 Kč valorizovaný rozhodný výdělek -16 151 Kč invalidní důchod III. stupně Náhrada 10 480 Kč – 50 % = 5 240 Kč 28. Z důvodu změny právní úpravy od 1. 10. 2018 (shora citované ust. § 271b odst. 3 zákoníku práce), vzniklo žalobci právo na doplatek renty za období od října 2018 do prosince 2018 v celkové výši 5 281,50 Kč (10/2018 ve výši 2 542,50 Kč, 11/2018 ve výši 2 492,50 Kč a poměrná část za 12/2018 ve výši 246,50 Kč – invalidita ve III. stupni stanovena posudkem od 4. 12. 2018, proto bylo co do alikvótních dílů vycházeno ze 3 dnů), kdy v podrobnostech se odkazuje na tabulku shora. S ohledem na skutečnost, že zůstala v řízení nezaplacená část již splatného nároku žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku pro dobu po skončení pracovní neschopnosti za období od října 2018 do prosince 2018 a s ohledem na procesní návrh žalobce, který u jednání uvedl, že navrhuje, aby soud přiznal žalobci právo na rentu minimálně ve výši 5 240 Kč, soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 26. 8. 2018, ve kterém Nejvyšší soud stanovil, že: „náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity má povahu opětujícího se plnění a může být poškozenému zaměstnanci přiznána i do budoucna, dochází-li u zaměstnance po vzniku nároku pravidelně ke ztrátě na výdělku, nastala-li před vyhlášením rozhodnutí soudu splatnost alespoň jedné dávky a nebyl-li nárok do vyhlášení rozhodnutí zcela uspokojen. Změní-li se následně podstatně okolnosti, významné pro určení výše nebo pro další trvání dávek náhrady za ztrátu na výdělku, mohou se zaměstnanec nebo zaměstnavatel domáhat změny soudního rozhodnutí, a to vždy s účinností ode dne, kdy došlo ke změně poměrů.“ dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro to, aby soud stanovil rentu i takzvaně do budoucna, neboť všechny 3 podmínky popsané v citovaném rozhodnutí byly splněny. S ohledem na skutečnost, že v době rozhodování soudu představoval valorizovaný rozhodný výdělek částku 26 631 Kč a invalidní důchod ve třetím stupni žalobce dle posledního oznámení ČSSZ ze dne 29. 12. 2023 činí 16 151 Kč přiznal tedy soud žalobci právo na rentu ve výši 50 % rozdílu těchto částek, tj. náhradu ve výši 5 240 Kč a to od 1. 6. 2024 ve lhůtě splatnosti uvedené soudem ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Jelikož soud po doplnění dokazování setrval na svých závěrech ohledně výše pravděpodobného výdělku, nedůvodnosti krácení minimální mzdy, nemožnosti zohledňování jiných než nesporných výší nemocenských, spatřil žalobu ve zbylém rozsahu nedůvodnou a ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku žalobcem kapitalizované renty za žalobcem shora vymezené dlužné období i co do rozdílu renty do budoucna přesahující částku 5 240 Kč, ji zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

30. K výroku IV. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení soud uvádí, že v daném případě spatřil důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř., pro které rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když je nutno v tomto směru odkázat i na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, který rovněž využil moderačního oprávnění pro tam uvedené důvody. V tomto kontextu se uvádí, že žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, a to minimálně co do rozdílu mezi kapitalizovanou výší renty a rentou přiznanou (výrok I. tohoto rozsudku). Pokud jde o nárok na rentu tzv. „do budoucna“ zde by byl převážně úspěšný (neúspěch by byl představován rozdíly mezi pravděpodobnými výdělky, který by s ohledem na rozhodný výdělek, ze kterého vycházel soud ve výši 15 200 Kč a rozhodný výdělek uváděný žalobcem ve výši 18 700 Kč, představoval částku ve výši cca 3 500 Kč poníženou o polovinu, tedy cca 1 750 Kč). Na druhou stranu je však nutno přihlédnout k přístupu vedlejšího účastníka na straně žalované, který se nebránil pravidelným úhradám renty, jakož i ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o vztah účastníků řízení, který lze přirovnat ke vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Dále je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce je trvale invalidní ve 3. stupni invalidity, je zcela nemajetný, o čemž svědčí i nedávno skončené insolvenční řízení, má nízký příjem a do budoucna bude zřejmě trvale odkázán na invalidní důchod a vyplácenou rentu, když prognóza jeho pracovního zařazení je velmi nejistá, a proto zdejší soud v těchto skutečnostech shledal důvody zvláštního zřetele hodných, pro které nepřiznal žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení.

31. Ohledně nákladů řízení státu (výroky V. a VI. tohoto rozsudku) soud však dospěl k závěru, že nelze nepříznivou životní a ekonomickou situaci žalobce přenášet na stát, kdy s ohledem na skutečnost, že žalobce by byl sice převážně neúspěšný co do kapitalizované výše renty, nicméně byl by zřejmě převážně úspěšný v řízení o přiznání renty do budoucna, a jejich celkový úspěch by byl téměř shodný, pak soud rozhodl tak, že každá ze stran uhradí 50 % státem zálohovaných nákladů řízení. Tento výrok je opřen o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady řízení za podaný znalecký posudek a výslech znalce v celkové výši 29 051 Kč, které byly znaleckému ústavu přiznány a následně proplaceny, jak vyplývá z obsahu usnesení zdejšího soudu č. j. 36 C 161/2012-251 a č. j. 36 C 160/2012-335. Soud tudíž uložil žalované a vedlejšímu účastníku na straně žalované uhradit státu 50 % zaplacených nákladů řízení, ze kterých odečetl 10 000 Kč na jimi zaplacené záloze, a tedy žalovaná a vedlejší účastník zaplatí státu zbytek této částky ve výši 4 525,50 Kč. Pokud jde o žalobce, pak žalobce byl rozhodnutím Krajského soudu v Plzni č. j. [spisová značka] ze dne 16. 1. 2020 osvobozen od placení soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny. Soud v průběhu jednání dne 31. 5. 2024 dospěl k závěru, že důvody pro částečné přiznání osvobození od placení soudních poplatků dosud trvají. Z tohoto důvodu tedy soud uložil žalobci uhradit polovinu těchto nákladů, které vznikly státu, tj. polovinu z částky 14 525,50 Kč rovnající se částce 7 262,75 Kč.

32. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.

Poučení