36 C 165/2020-700

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nemajetkové újmě částku ve výši 1 736 455,43 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,11 % ročně z částky 1 736 455,43 Kč jdoucím od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na majetkové újmě částku ve výši 201 848 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,11 % ročně z částky 201 848 Kč jdoucím od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nemajetkové újmě částku ve výši 1 365 270,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,11 % ročně z částky 1 365 270,35 Kč jdoucím od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na majetkové újmě částku ve výši 75 611 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,11 % ročně z částky 75 611 Kč jdoucím od 10. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], náklady řízení spojených s řízením o nemajetkové újmě ve výši 174 943,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] náklady řízení spojených s řízením o nemajetkové újmě žalobkyně ve výši 174 943,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalované se v řízení o majetkové újmě žalobce a žalobkyně náhrada nákladů řízení vůči žalobci a žalobkyni nepřiznává.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 44 890 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady řízení státu v plné výši, o jejichž konkrétní výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobu domáhali po žalované zaplacení částky z titulu (ne) majetkové újmy na zdraví, kdy žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 2 466 854,20 Kč s příslušenstvím a žalobkyně částku 1 974 215,30 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci se stali dne 18. 6. 2017 v Chorvatsku účastníky dopravní nehody, při které jim byla jako řidiči osobního auta (žalobce) a spolujezdci (žalobkyně) způsobena škoda na zdraví řidičem vozidla [značka automobilu] [registrační značka]. Viníkem dopravní nehody byl pan [jméno] [příjmení], řidič vozidla, který měl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u žalované. Předmětná dopravní nehoda se udála v Chorvatsku. Žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Německu, přičemž u žalované byl škůdce, pan [jméno] [příjmení], odpovědnostně pojištěn. S odkazem na evropské právní předpisy žalobci dovozovali pravomoc a příslušnost zdejšího soudu, pokud jde o rozhodné hmotné právo, dovozovali, že věc má být věc posouzena dle práva českého a dle ustanovení § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. se žalobci domáhali zaplacení dlužných částek po žalované z důvodu tzv. přímého nároku, kdy požadovali zaplacení jak nemajetkové, tak majetkové újmy. Následky na zdraví byly zjištěny a jsou popsány ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení], který byl přiložen k žalobě. Znalec dospěl k závěru, že žalobce utrpěl při předmětném úraze dne 18. 6. 2017 zlomeninu prvního bederního obratle, otřes mozku, zhmoždění krční páteře a zhmoždění břišní stěny vpravo. Po předmětném úraze u žalobce přetrvávají středně těžké až těžké omezení hybnosti krční, hrudní i bederní páteře s reflexními změnami nervosvalových struktur, dále jsou přítomny příznaky posttraumatické stresové poruchy, postkomoční syndrom, snížení sluchu. Znalec se vyjádřil k tomu, jakým způsobem omezují trvalé následky žalobce. Žalobce předložil spolu se žalobou znalecký posudek na ohodnocení nemajetkové újmy zpracovaný [anonymizováno] [celé jméno znalce], který dospěl k závěru, že u žalobce je možno požadovat bolestné za 290 bodů pro těžký otřes mozku, poranění vnitřního ucha vlevo, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmožděním břišní stěny a kompresivní zlomeninu těla bederního obratle v celkové výši 80 008 Kč. Dále dospěl k závěru, že žalobce může nárokovat ztížení společenského uplatnění ve výši 1 527 211 Kč, kdy ve svém znaleckém posudku popsal způsob, jakým dospěl k této výši a dále uvedl, že vzhledem k tomu, že zapojení žalobce do uvedených aktivit bylo nadprůměrné, je možné požadovat 10% navýšení ztížení společenského uplatnění. Žalobce uplatnil nárok na další nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč dle § 2958 občanského zákoníku z důvodu zásahu do jeho osobnostních práv a s odkazem na judikaturu uvedl, že v důsledku svých zranění nemohl prožívat jakákoliv běžná setkávání s rodinou, existovaly zde obavy o jeho život, nemohl plnohodnotně oslavit své narozeniny, s rodinou sdílet pohodu o vánočních svátcích. Žalobce požadoval po žalované zaplacení majetkové újmy spočívající v nákladech spojených s vypracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve výši 19 904,50 Kč, dále požadoval náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 22. 6. 2017 do 30. 6. 2018 v celkové výši 78 018 Kč po odečtení vyplacených nemocenských od OSSZ a zaměstnavatele a rovněž požadoval nahradit náklady spojené s léčením v celkové výši 116 532,10 Kč sestávající z nákladů na úpravy a instalované zubní náhrady u zubního lékaře ve výši 77 000 Kč, částky výši 37 380 Kč představující náklady na pobyt v lázních spočívající v poplatku za jednolůžkový pokoj a stravu a dále částky ve výši 1 382 Kč za zakoupené léky a částku ve výši 770,10 Kč za jakousi zdravotní pomůcku. Předmětem žalobního žádání byly dále i náklady na péči o osobu a domácnost žalobců. Žalobce s odkazem na § 2960 občanského zákoníku a judikaturu soudů (např. sp. zn. IV. ÚS 444/11, I. ÚS 46/12 a rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 1778/2014) požadoval s odkazem na znalecký posudek, který dospěl k závěru, že byl za dobu od 8. 9. 2017 do 14. 5. 2019 odkázán na péči a pomoc druhé osoby v rozsahu závislosti 20 % a od [osobní údaje žalované] 420 v rozsahu 10 % zaplacení nákladů na péči o jeho osobu a domácnost za dobu od 8. 9. 2017 do doby podání žaloby, tedy do 9. 6. 2020 s tím, že tyto náklady představují částku 388 800 Kč. K této částce dospěl tak, že vynásobil 20 % x 24 hodin x 100 Kč, kdy částka 100 Kč představuje částku, kterou pobírají sociální pracovníci při péči o osoby. K dotazu soudu uvedl, že mu byla poskytována pomoc ze strany jeho nejbližší rodiny, tedy dcery [jméno] [celé jméno žalobce], příbuzných [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], kdy v období roku 2017 mu byla poskytována pomoc při výkonu fyziologické potřeby, hygieny, přípravy stravy, pomoc při převlékání a obouvání, pomoc přistávání a ukládání na lůžko, pomoc při chůzi po schodech v domácnosti, doprovod k lékaři na kontroly, podávání léků, zajišťování nákupu do domácnosti, provádění běžného úklidu domácnosti, praní prádla a žehlení prádla a starost o zahradu. V průběhu roku 2018 docházelo pomalu ke zlepšování jeho zdravotního stavu, kdy byl žalobce již částečně soběstačný, nicméně stále mu bylo potřeba poskytovat pomoc spočívající v přípravě stravy, zajišťování nákupu do domácnosti, doprovodu k lékaři na kontroly, do provádění běžného úklidu v domácnosti, praní prádla a žehlení prádla a starost o zahradu. V roce 2019 se jeho stav již nepatrně zlepšil, stále mu ale bylo nutno poskytovat pomoc při řízení, zajišťování nákupů do domácnosti, provádění běžného úklidu domácnosti a starost o zahradu. Žalobkyně požadovala zaplacení jak nemajetkové, tak majetkové újmy. Její zdravotní stav a následky jsou popsány ve znaleckém posudku z neurologie zpracovaného [anonymizováno] [příjmení], který dospěl k závěru, že žalobkyně při předmětném úraze utrpěla otřes mozku, edém mozku, zhmoždění krční páteře, krvácení do břicha řešené konzervativně, rupturu šlachy. U žalobkyně jsou patrné tyto trvalé následky - Rigid part kolumnae vertebralis medii gradus, barre-lieův syndrom, postkomoční syndrom (lehká forma DAP), ruptura tend. m. supratinnatus dx. Znalec popisuje v posudku vliv trvalých následků po předmětném úraze při běžné činnosti. Další následky na zdraví žalobkyně jsou dále popsány ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení], kdy se jedná zejména o posttraumatickou stresovou poruchu. Nemajetková újma byla oceněna ve znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], který dospěl k závěru, že žalobkyni, pokud jde o bolestné, byla způsobena újma ve výši ve výši 77 249 Kč, tj. za celkem 280 bodů za lehké reverzibilní difuzní axonální poranění mozku, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmoždění břišní stěny, poranění jiných nitrobřišních orgánů a poranění svalu nadhřebenového vpravo. U ztížení společenského uplatnění s ohledem na následky na zdraví a předchozí život žalobkyně [anonymizováno] [celé jméno znalce] dospěl k závěru o ztížení společenského uplatnění ve výši 1 249 026 Kč s tím, že jednotlivé položky, které tvoří tuto částku, jsou obsaženy ve znaleckém posudku a jsou vtěleny i v žalobě. Rovněž i žalobkyně požadovala další nemajetkovou újmu shodně se žalobcem ve výši 200 000 Kč s odkazem na § 2958 občanského zákoníku se shodným odůvodněním s tím, že u žalobkyně navíc došlo k absolutnímu uzavření se do sebe, kdy jí činí velký problém účastnit se jakýchkoliv společenských aktivit. Žalobkyně dále požaduje za náklady spojené s vypracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve výši 19 904,50 Kč, dále požaduje náhradu na ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od 22. 6. 2017 do 31. 1. 2018 v celkové výši 30 941 Kč po odečtení poskytnutých plateb nemocenských od OSSZ a zaměstnavatele. Žalobkyně také požadovala zaplatit náklady spojené s léčením v celkové výši 2 471 Kč, které sestávají z nákladů ve výši 840 Kč za rázovou vlnu, 540 Kč za zdravotní cvičení v bazénu a částku 1 091 Kč, za léky a nitrosvalové injekce. Žalobkyně požadovala zaplatit náklady na péči o její osobu a domácnost dle § 2960 občanského zákoníku za období od 24. 6. 2017 do 9. 6. 2020, kdy rovněž i v jejím případě dospěl znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce], že od 24. 6. 2017 do 26. 9. 2019 byla odkázána co do 20 % na péči třetích osob, od 27. 9. 2019 do 11. 10. 2019 byla odkázána co do 40 % na péči třetích osob v důsledku operace ramene a za období od 12. 10. 2019 do 9. 6. 2020 byla shledána částečně nezpůsobilou v péči o její osobu a domácnost co 10 %. Rovněž i u žalobkyně bylo vycházeno z hodnoty péče na hodinu ve výši 100 Kč s odkazem na vyhlášku č. 505/2006 Sb. Úkony, se kterými jí bylo pomáháno ze strany třetích osob, jsou popsány v doplnění žaloby na č. l. 387, kdy za období od 24. 6. 2017 do prosince 2019 byla žalobkyni poskytována pomoc při hygieně, přípravě stravy, pomoc při převlékání a obouvání, doprovod k lékaři na kontroly, zajišťování nákupu do domácnosti, vyřizování osobních záležitostí, úklid domácnosti a její chod. Následně docházelo po určitou dobu ke zlepšování jejího zdravotního stavu až do doby 27. 9. 2019, kdy došlo ke zhoršení jejího zdravotního stavu v důsledku plánované operace ramene, kterou žalobkyně spatřovala v příčinné souvislosti s újmou na jejím zdraví, kdy jí bylo nutno poskytovat opět větší péči než v minulosti. Následně za období od 12. 10. 2019 do 9. 6. 2020 jí bylo nutno poskytovat péči v rozsahu 10 %. Péče byla žalobkyni poskytována ze strany stejných osob jako žalobci s tím, že za poskytovanou pomoc a péči nebyla ani v případě žalobce ani žalobkyně vynakládána přímá finanční náhrada. Za toto období tedy žalobkyně vyčíslila majetkovou újmu výši 467 520 Kč, kdy procenta nesoběstačnosti vynásobila 24 hodinami, a to celé vynásobila hodnotou 100 Kč (k tomu srov. žalobní návrh). Žalovaná nároky žalobců neuspokojila ani po předžalobní výzvě zástupce žalobců.

2. Žalovaná k podané žalobě svým podáním ze dne 11. 11. 2020 uvedla, že činí nespornou tu skutečnost, že dne 18. 6. 2017 došlo k dopravní nehodě v Chorvatsku, jejichž účastníky byli žalobci, kterým byla způsobena škoda na zdraví. Dopravní nehodu zavinil řidič vozidla pan [jméno] [příjmení], který je odpovědnostně pojištěný u žalované. K věcné a místní příslušnosti žalovaná s odkazem na nařízení Brusel I Bis čl. 11 odst. 1 písmeno b) uvedla, že nevznáší námitku místní a věcné nepříslušnosti podepsaného soudu. K rozhodnému právu uvedla, že ve věci je nutné aplikovat Haagskou úmluvu, a to zejména čl. 3, dle kterého platí, že rozhodným právem jsou vnitřní předpisy státu, na jehož území došlo k nehodě. Z tohoto důvodu je nutno tedy aplikovat na souzenou věc chorvatské právo. K legitimaci žalovaná uvedla, že žalobci jsou ve věci aktivně legitimováni jako poškození, žalovaná je pasivně legitimována, kdy dle čl. 9 Haagské úmluvy mají poškozené osoby právo žalovat přímo pojistitele odpovědné osoby, jestliže jim toto právo náleží podle rozhodného práva dle čl. 3, 4 nebo 5 Haagské úmluvy. Nároky žalobců se tedy neřídí českým právním řádem, nýbrž příslušnými chorvatskými právními předpisy. Za takovéhoto stavu tedy žalovaná uvedla, že dle chorvatského práva mají žalobci nárok na náhradu nákladů spojených s léčením, ztrátu na výdělku, bolestné a náhradu nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku. Žalovaná dále uvedla, že v souladu s chorvatským hmotným právem bylo žalobcům plněno na zdraví tak, že žalobci byla vyplacena částka 28 018 HRK a žalobkyni 21 200 HRK. S odkazem na ustanovení § 137 o. s. ř. žalovaná uvedla, že pokud jde o nárok žalobců na zaplacení nákladů na zpracování českého znaleckého posudku, pak jednak tento náklad spatřuje nedůvodným, neboť je nutno věc posuzovat podle chorvatského práva a dále, pokud by soud dospěl k závěru, že i tyto náklady byly vynaloženy důvodně, je nutno je podřadit pod náklady řízení. Žalovaná navrhla vypracování znaleckého posudku ke stanovení rozsahu zdravotního poškození žalobců v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou včetně aktuálního zdravotního stavu a stanovení újmy dle chorvatského práva. Žalovaná rovněž nesouhlasila s tvrzeními žalobkyně, že došlo mimo jiné ke konkludentní volbě rozhodného práva, kdy ve svém vyjádření v minulosti odkázala žalobce na to, aby stanovili nemajetkovou újmu dle chorvatského práva. K tomu žalobci v průběhu řízení opakovaně uváděli, že je tristní, že žalovaná v průběhu odškodňovacího řízení před podáním žaloby odkázala žalobce na to, aby nechali posoudit právní nároky českým znalcem (sdělení [anonymizována dvě slova]), aby následně v soudním řízení uváděla, že znalecké posudky a postup dle českého práva není možný s odkazem na rozhodné právo.

3. Zdejší soud přípisem ze dne 14. 1. 2021 poskytl stranám stanovisko ohledně příslušnosti soudu a rozhodného práva. V případě přímých žalob na pojistitele odpovědné osoby je nutno ve věci aplikovat čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel 1 Bis, kdy tato ustanovení umožňují žalobcům se sídlem v některém členském státě žalovat ve státě svého bydliště, jde-li o žalobu, kterou podává poškozený přímo proti pojistiteli, je-li taková přímá žaloba přípustná dle vnitrostátního práva. Pokud se v tomto kontextu hovoří o vnitrostátním právu, jde o právo fora, tedy soudu, který ve věci rozhoduje, neboť ve chvíli, kdy soud zkoumá svoji mezinárodní příslušnost, nezná rozhodné právo a ani ho neurčuje, k určení rozhodného práva přistoupí až ve chvíli, kdy má postaveno najisto, že je ve věci mezinárodně příslušný. V případě členských států je otázka přípustnosti či nepřípustnosti přímých žalob nadbytečná, neboť pro všechny členské státy je závazná směrnice 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, která přímou žalobu proti pojistiteli odpovědné osoby zavádí ve svém čl. 18, podle kterého členské státy mají zajistit, aby poškození v důsledku nehod způsobených vozidlem krytým pojištěním podle čl. 3 měli přímý nárok vůči pojišťovně pojišťující osoby, která odpovídá za škodu pro případ občanskoprávní odpovědnosti. Smyslem této směrnice je především zajistit, že občanskoprávní odpovědnost z provozu motorových vozidel, která mají své stanoviště v Evropské unii, bude kryta pojištěním a upravit rozsah a podmínky pojistného krytí (více v rozsudku SDEUC -463/06, FBTO Schadeverzekeringen, bod 31). Soud je tedy toho názoru, že ve věci je dána mezinárodní věcná příslušnost českého soudu dle shora citovaných ustanovení. Unijním právním předpisem stanovující rozhodné právo pro nesmluvní závazkové vztahy je nařízení Řím II. Toto nařízení však ve svém čl. 28 odst. 1 stanoví přednost mezinárodních úmluv, jejichž stranou je jeden nebo více členských států a které stanoví kolizní normy pro mimosmluvní závazkové vztahy. Touto úmluvou, která bude mít přednost před nařízením Řím II., je úmluva o právu použitelném pro dopravní nehody z roku 1971 – vyhláška č. 130/1976 Sb., jejímž signatářem je Česká i Chorvatská republika (dále též jen Haagská úmluva či úmluva). Čl. 11 této úmluvy stanoví její univerzální použitelnost, uplatní se tedy erga omnes, tj. před soudy smluvních stran se aplikuje vůči všem bez ohledu na to, zda jsou strany sporu jejími signatáři, či nikoliv. Jelikož Česká republika je signatářem této úmluvy, český soud ji aplikuje, i když žalovaným v daném sporu je právnická osoba založená podle německého práva, když Spolková republika Německo signatářem dotčené úmluvy není. Dle obecné kolizní normy stanovené v čl. 3 této úmluvy jsou rozhodným právem vnitřní předpisy státu, na jehož území k nehodě došlo, tedy právo chorvatské. Soud se neztotožnil s vyjádřením žalobců ze dne 25. 11. 2020 ve vztahu ke stanovení rozhodného práva, kdy v textu je pojednáváno o chorvatském zákonu o mezinárodním právu soukromém ve vztahu k určení rozhodného práva pro mimosmluvní závazkové vztahy, neboť v daném sporu není pro aplikaci tohoto právního předpisu místo, neboť český soud poté, co konstatuje svoji mezinárodní příslušnost, zjišťuje rozhodné právo dle svých předpisů a dále český soud aplikuje Haagskou úmluvu o právu použitelném pro dopravní nehody, stejně tak, jako by to učinil chorvatský soud, byl-li by v dané věci příslušný, neboť Chorvatsko je též signatářem této úmluvy. Soud vyjádřil nesouhlas s názorem žalobců, že není dána aplikační přednost úmluvy s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23 Co 344/2010, kdy tento soud vycházel z toho, že není-li Německo úmluvou vázáno, nelze ji použít. S tím se však nelze ztotožnit, neboť působnost úmluvy je erga omnes (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4210/2013). V daném případě úmluvu nelze použít z jiného důvodu, totiž že se jedná o regresní nárok garančního fondu vůči žalovanému, přičemž tyto nároky jsou z působnosti úmluvy vyňaty dle jejího čl. 2 odst.

6. Rozhodným právem je tak nutno s odkazem na čl. 3 Haagské úmluvy určit právo chorvatské, neboť další kolizní normy, které jsou uvedeny v čl. 4, 5 a 6 Haagské úmluvy nelze použít, kdy čl. 6 Haagské úmluvy pouze dorozvádí podmínky čl. 4 a 5 úmluvy, tedy právo registrace vozidla, které představují výjimky z aplikace čl. 3 a nevztahují se k čl. 3 úmluvy. Podmínky čl. 4 a 5 úmluvy se s ohledem na vymezený skutkový děj neaplikují na projednávaný případ. K žalobci odkazovanému rozsudku SDEU C -350/14 Lazar versus Alianz SPA, nutno uvést, že se týká výkladu čl. 4, odst. 1 nařízení Řím II., jehož použití je v projednávané věci bez relevance, neboť se na ni v souladu s čl. 28 tohoto nařízení použije dotčená Haagská úmluva, která stanoví samostatné kolizní normy pro určení rozhodného práva. S ohledem na shora řečené tedy soud dospěl za aplikace čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I Bis k závěru, že ve věci je tedy dána jeho mezinárodní příslušnost a dále s ohledem na čl. 28 odst. 1 Řím II ve spojení s čl. 3 Haagské úmluvy k závěru, že v dané věci je nutno aplikovat jako rozhodné právo - právo chorvatské. Pokud jde o přímý nárok žalobců proti žalované, tento soud dovozuje z čl. 18 směrnice 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, jehož výsledkem je mimo jiné znění českého § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., který tedy stanoví poškozeným přímý nárok domáhat se svých nároků proti pojistiteli škůdce. Základní hmotněprávní úprava jak pro ČR, tak i pro Chorvatskou republiku, vychází tedy z čl. 18 směrnice 2009/103/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel nehledě na to, zda členské státy tuto směrnici implementovaly do svých právních řádů z důvodu jejího přímého účinku.

4. S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru o nutném použití rozhodného chorvatského práva, požádal chorvatskou stranu dle čl. 4 Evropské úmluvy o poskytování informací o cizím právu o zodpovězení právně relevantních otázek vztahujících se k posouzení právního nároku žalobců, kdy dožádanému orgánu popsal, že se žalobci podanou žalobou domáhají svého přímého nároku na zaplacení (ne) majetkové újmy po žalované coby proti pojistiteli viníka dopravní nehody (čl. 13 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. b) na řízení Brusel I Bis) s dotazy, které jsou zaznamenány na č. l. 228-229 spisu.

5. Na dotazy soudu, zda jsou všechny žalobci požadované nároky v tomto řízení přípustné dle chorvatského práva, chorvatská strana uvedla (přeložený obsah civilního dožádání je založen na č. l. 310 p. v. – 326 spisu), že ustanovení o odpovědnosti za škodu jsou obsažena v čl. 1045-1100 zákona o závazkových vztazích, která jsou dále uvedena v bodech 24 - 33 tohoto rozsudku. Dožádaný chorvatský Nejvyšší soud uvedl, že při rozhodování o výši spravedlivé peněžité náhradě soud dbá o síle a trvání zraněním vyvolaných fyzických bolestí, duševních bolestí a strachu účelu, pro který má sloužit náhrada, ale také i na to, aby se náhradou nepodporovaly aspirace, které nesouvisí s jejich charakterem a společenským účelem. V Chorvatské republice neexistují zákonem předepsané částky pro náhradu škody v případě tělesných zranění, poškození zdraví nebo smrti. Pokud jde o nemajetkovou újmu, chorvatské právo zná a odškodňuje fyzické bolesti, strach, duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, duševní bolesti kvůli zmrzačenosti a duševní bolesti kvůli smrti blízkého příbuzného. S ohledem na neexistenci zákonem předepsaných částek kvůli umožnění jednotné aplikace ustanovení o vynesení rozsudku spravedlivé peněžité náhrady pro nemajetkovou škodu občanské oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky dne 29. 11. 2002 zkoumalo a schválilo orientační kritéria a částky pro stanovení výše spravedlivé peněžité náhrady nemajetkové škody. Tato orientační kritéria byla schválena pro umožnění jednotné aplikace čl. 200 odst. 1 zákona o závazkových vztazích, který platil do 1. 1. 2006 a odpovídajícím způsobem se aplikují i na stanovení spravedlivé peněžité náhrady nemajetkové škody, pro kterou vynáší rozsudek aplikaci ustanovení čl. 1100 zákona o závazkových vztazích, která platí od 1. 1. 2006. Orientační kritéria se aplikují na všechny soudní spory o náhradu nemajetkové škody ve všech stupních souzení. Občanské oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky dne 5. 3. 2020 a 15. 6. 2020 pozměnilo tato orientační kritéria tak, že se tehdy schválené částky navyšují o 50 %. Orientační kritéria nepředstavují matematický vzorec, který automaticky má sloužit pro výpočet spravedlivé peněžité náhrady, nýbrž v jejich použití je vždy třeba brát v potaz veškeré okolnosti případu, přičemž trvání a síla fyzických a duševních bolestí a strachu mají význam velmi důležitých, ale nikoliv jediných okolností, které soud musí mít na zřeteli při určování výše spravedlivé peněžité náhrady. Peněžitá povinnost spravedlivé peněžité náhrady je splatná, pokud jde o nemajetkovou újmu v den podání písemné žádosti nebo žaloby (čl. 1103 zákona), povinnost náhrady majetkové škody se považuje za splatnou v okamžiku vzniku škody (čl. 1086 zákona). Poškození mají v souladu s čl. 1089 zákona nárok jak na náhradu obyčejné škody, tak i na náhradu ušlého zisku dále pak podle § 1095 odst. 1 zákona mají právo na náklady na léčbu a jiné potřebné náklady v souvislosti s tím i ušlý zisk pro pracovní neschopnost během léčby. Chorvatská strana uvedla, že není schopna odpovědět na otázku soudu, zda je možno v tomto řízení použít českých znaleckých posudků a k potřebě znaleckých posudků a způsobu určení výše újem (tj. zda je nutno užít posudky) se vůbec nevyjádřila. S ohledem na skutečnost, že poté, co se soud seznámil s právní úpravou chorvatské strany, zejména co do problematiky posouzení výše nároku na fyzické bolesti a duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit a strachu, kdy nebylo pro zdejší soud zcela jednoznačné, co představují ony neurčité právní pojmy, uvozené jako silné, střední a slabé bolesti, dále nebylo zcela evidentně řečeno, co se rozumí oním strachem a dále pak zejména nebylo jasné, jakým způsobem má soud dosazovat a zjišťovat duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit co do jednotlivých procentních rozptylů, kdy chorvatské právo pracuje s 5 stupni procentních rozptylů, které následně finančně oceňuje, soudu nezbylo, než podat doplňující dožádání na chorvatskou stranu, kdy v tomto se odkazuje na č. l. 450 – 451 spisu (zejména bod 4 dožádání). Na toto dožádání bylo reagováno dožádaným orgánem tak, že není možné odpovědi, které již byly zdejšímu soudu poskytnuty, ničím doplnit, kdy bylo zdůrazněno, že v Chorvatské republice neexistuje zvláštní podklad pro přisouzení náhrady za utrpěné bolesti, respektive náhradu za ohrožení společenského uplatnění, kdy uvedená kritéria - utrpěné bolesti a pokles životních aktivit představují kritéria pro výše náhrady nemajetkové újmy kvůli narušení práva osobnosti. O tom, zda bude český soud užívat posudky českých znalců, nemohou poskytnout odpověď (č. l. 485 spisu). Soud se poté, co se seznámil i s výsledkem tohoto dožádání, pokusil ještě o získání dalších informací ohledně neurčitých právních pojmů, dotazy na Ministerstvo spravedlnosti ČR, kdy rovněž ani tato možnost nebyla úspěšná, a to s odkazem na závěry uvedené ve spise na č. l. 541-542, kdy české Ministerstvo spravedlnosti sdělilo zdejšímu soudu, že ani intervence českého ministerstva spravedlnosti u chorvatských kolegů nebyla úspěšná, kdy mají za to, že postup dle Londýnské úmluvy je zřejmě zcela vyčerpaný.

6. S ohledem na skutečnost, že soud v řízení co do zjištění obsahu cizího práva provedl optikou rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 1308/2011, ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: pokud účastník tvrdí v řízení, že by právní otázka měla být posouzena podle cizího práva jako práva rozhodného a soudu obsah takového práva není znám, může účastníka vyzvat, aby tvrdil skutečnosti významné pro určení rozhodného práva, podle něhož by daná otázka měla být posouzena, aby k jeho zjištění poskytl soudu potřebnou součinnost, včetně případného předložení osvědčení do cizího práva vydaného příslušným orgánem cizího státu. Teprve v případě, že se nepodaří soudu přes veškeré rozumně vynaložené úsilí obsah cizího práva, jehož se má na základě kolizní normy použít, zjistit, je třeba použít náhrady za nezjištěné cizí právo. Zákon neposkytuje v takovém případě oporu pro použití práva jiného státu ani pro použití práva nejvíce podobného či pro použití obecných právních zásad. V případě pravomoci českých soudů k řízení je tak potřeba dle zásady lex fori použít právo české, co mohl, soud tedy poté, co dospěl k závěru, že byl vyčerpán postup dle § 23 zákona o mezinárodním právu soukromém, dle kterého může soud dle právě citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu mimo jiné požadovat součinnost od účastníků, zejména jde-li o cizí právnické osoby, které mají vlastní právníky nebo jsou-li účastníky zastoupeni advokáty, kteří mají možnost opatřit si od svého zahraničního spojení příslušné prameny, literaturu nebo vyjádření a posudky, jakož i požadovat od účastníka předložení osvědčení o cizím právu, případně si opatřit posudek příslušného znalce, dospěl tedy za situace, kdy žalovaná při jednání soudu prohlásila, že má odpovědnostního škodního zástupce na území Chorvatska a s vědomím toho, že žalobci rovněž požadovali po chorvatské straně poskytnutí chorvatské právní úpravy a odpovědi na neurčité právní pojmy, kdy v tomto se odkazuje na č. l. 550-551 vyzval stranu žalovanou, aby předložila odpovědi na neurčité právní pojmy, které v řízení vyvstaly. Žalovaná k tomuto navrhla soudu, aby zadal chorvatský znalecký posudek k výším uplatněných nároků žalobci (bez uvedení konkrétního znalce a konkrétní specializace), kdy pokud jde o neurčité právní pojmy vztahující se zejména k nároku na nemajetkovou újmu za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, strachu a fyzických bolestí, soud uvádí, že žalovaná měla dostatek času, aby případně tyto pojmy byly z její strany objasněny a současně je soud toho názoru, že skutečně soud učinil veškeré nutné kroky k tomu, aby zjistil obsah cizí právní úpravy. Za takového stavu soud s vědomím toho, že žalovaná odkazovala žalobce na nutnost zpracování českých posudků v důsledku zdravotnické dokumentace vedené v českém jazyce, sama si vyjma nepoužitelného posudku českého znalce (jak bude popsáno níže), byť disponuje škodními zástupci v Chorvatsku, ani po necelých 7 letech od události nevyžádala (na rozdíl od aktivního přístupu žalobců, kteří se o to svými žádostmi na chorvatské MSPR ve shodě se soudem snažili – viz č. l. 550-551 spisu) a nepředložila žádné informace k neurčitým právním pojmům, se kterými chorvatské právo pracuje, aby namísto alespoň částečných plnění, poté co žalobci splnili její pokyn ohledně zpracování znaleckého posudku, změnila své stanovisko, že věc je nutno posoudit dle chorvatského práva, po vypracování civilního dožádání přijde se stanoviskem o nemožnosti aplikace chorvatské úpravy v předloženém znění, kdy takovéto jednání lze chápat až jako ryze účelové vyhýbající se povinnosti plnění, dospěl k závěru, že v dané věci bude postupováno dle práva fora, tj. dle práva českého, pokud jde o výši nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění (duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit) a výši nároků za náklady na vynaloženou péči za žalobce a jejich domácnost, jak bude popsáno níže. K tomu dále soud uvádí, že tento důkazní návrh ze strany žalované pro nadbytečnost zamítl, kdy navíc je soud toho názoru, že i pokud chorvatský Nejvyšší soud setrval na své odpovědi, že nemá více, co by na dotazy zdejšího soudu ohledně pro zdejší soud neurčitých právních pojmů a znaleckých posudků doplnil, pokud jde o výši ztížení společenského uplatnění, strach či majetkové újmy požadované za péči o jejich osobu a domácnost, že zde nejsou předepsány žádná kritéria, pak je skutečně na místě dospět k závěru, že by s nejvyšší pravděpodobností ani znalec nebyl schopen případné vyvstalé otázky zodpovědět, když i chorvatský Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není co více ve věci doplňovat, když v Chorvatské republice neexistují jednotná kritéria/zákonem předepsané částky pro náhradu škody v případě tělesných zranění, poškození zdraví nebo smrti, existují jen orientační tabulky a zdejší soud zdůrazňuje, že je vůbec otázkou, zda by bylo potřeba chorvatských znaleckých posudků za účelem zjištění výše nároků, tak jak s nimi pracuje české právo, když na tento opakovaný dotaz bylo odpovězeno tak, že v Chorvatské republice neexistují jednotná kritéria pro náhradu škody (...). S tímto závěrem soudu byla strana žalovaná opakovaně v průběhu řízení seznamována, jak vyplývá z protokolu z jednání z 8. 9. 2023, 22. 11. 2023 a 11. 1. 2024. Důkazní návrh je navíc možno posoudit i jako neurčitý, neboť žalovaná neuvedla konkrétní obor znalecké činnosti.

7. Poté, co soud seznámil stranu žalující se svým právním názorem ohledně rozhodného práva, strana žalující provedla revizi svých žalobních tvrzení. Ve vztahu k nároku za fyzické bolesti změnila žalobu tak, že žalobce požadoval z titulu nároku za fyzické bolesti částku ve výši 101 498,80 Kč s odůvodněním, že se jedná o fyzické bolesti, které trvaly v období od 18. 6. 2017 do 9. 8. 2017 (ode dne následujícího po dopravní nehodě až po den předcházející nastoupení na rehabilitační léčbu). Žalobce popsal, že v tomto období trpěl silnými bolestmi, kdy intenzitu a trvání bolestí dokládal odpověďmi znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce] k posudkům [číslo] ze dne 16. 4. 2022. Jednalo se o tyto dočasné bolesti: otřes mozku, podvrtnutí a natažení páteře, zhmoždění stěny břišní, zlomeninu bederního obratle a další jiné účinky deprivace akutního stresu po dopravní nehodě. Rovněž i žalobkyně v reakci na obsah dožádání změnila žalobu, kdy požadovala z titulu fyzických bolestí k zaplacení částku 84 723,80 Kč, kdy uvedla, že v případě jejích dočasných bolestí se jednalo o difuzní poranění mozku, podvrtnutí, natažení krční páteře, zhmoždění stěny břišní, poranění svalů a šlachy manžety rotátorů ramene vpravo a jiné účinky deprivace akutního stresu po dopravní nehodě, kdy se jednalo o střední bolest, která byla v jejím případě pociťována den následující po dopravní nehodě, tedy od 18. 6. 2017 do 30. 8. 2017, tj. do dne, kdy absolvovala vyšetření v neurologické ambulanci a byly jí předepsány rehabilitace. Sílu a trvání bolestí dokládali žalobci odpověďmi na dotazy [anonymizováno] [celé jméno znalce]. K nároku z titulu duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit (ZSÚ) oba dva žalobci popsali, jaké duševní bolesti u nich byly nehodou způsobeny, kdy ve vztahu k oběma dvěma došlo k razantnímu zásahu do jejich práva na život, práva na sportovní život, omezení společenských aktivit a rodinných vztahů, zhoršení intimního života, omezení a snížení pracovního potenciálu, problémy v práci, dále byly zasaženy prožitky cestování, trávení a rekreace volného času, vykonávání běžné denní povinnosti a domácích prací, udržení základní pozice těla a změna pozice, zvedání a nošení předmětů, chůze a pohyb a výkon domácích prací. U žalobkyně došlo dále k zásahu do těchto životních aktivit, do sportu, omezení společenských aktivit, zhoršení zájmu o domácnost, zhoršení intimního rodinného života, snížení pracovního potenciálu, vykonávání běžné denní povinnosti a práce v domácnosti, soustředění, čtení a psaní, řešení problémů a rozhodování, zvedání a nošení předmětů, využití ruky a paže, řízení a používání dopravy a trávení a rekreace volného času (popsány na č. l. 534 spisu). Rovněž u žalobce došlo ke značným duševním bolestem, kdy se u něho projevila snížená soustředěnost a denní výkonnost, řešení problémů a rozhodování, má problém se spánkem, prožívání úzkostných stavů a emoční změny, dochází u něho k panickým stavům a je u něho přítomna posttraumatická stresová porucha, postkomoční syndrom. Došlo k snížení zájmu a intenzity prožívání a pozitivních prožitků při volnočasových aktivitách, propady a vracení se k nehodě a k jejím následkům. U žalobkyně je přítomna středně závažná posttraumatická stresová porucha, postkomoční syndrom, zvládání obtíží a jiných psychických stavů, má problémy se spánkem, došlo u ní k poklesu zájmu a negativní výhledy do budoucna, má obavy o svůj život a o život svých blízkých. V důsledku toho tedy dospěli oba dva žalobci, že u nich došlo k poklesu u žalobkyně co do 60 % a u žalobce co do 65 %, kdy následně tedy tyto částky vynásobili částkami uvedenými v orientačních kritériích. Oba dva žalobci setrvali ve vztahu k nároku za strach na svých dosavadních tvrzeních, kdy žalobkyně tvrdila, že v důsledku škodní události prožívala značný strach a s odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalce], kdy 6 měsíců po nehodě nebyla schopná řídit vozidlo, dále měla problémy se spánkem a dostávala se do velké nepohody v situacích upomínajících nehodu a při řízení motorového vozidla, kdy rovněž se u ní začaly projevovat až panické ataky, trpěla závratěmi, a to vše v situacích, kdy měla například i vézt své příbuzné. Rovněž i žalobce se obával svézt někoho, obával se řídit, obával se o život svůj i život žalobkyně, ve snech znovuprožíval nehodu.

8. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne. [datum rozhodnutí] rozhodl soud o změně žaloby, kdy připustil změnu žaloby co do výše fyzických bolestí u obou žalobců a připustil změnu žaloby co do uplatněného nároku na majetkovou újmu v důsledku zaplacených znaleckých posudků ve výši 13 915 Kč a dále došlo k částečnému zastavení řízení co do rozdílů požadovaných z titulu ztížení společenského uplatnění u obou dvou žalobců a strachu (další nemajetkové újmy). Odvolací soud svým usnesením č. j. [číslo jednací] rozhodl, že usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo částečně zastaveno řízení, se nezastavuje.

9. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 26. 7. 2023, strany prohlásily za nesporné, že žalobci byla před podáním žaloby zaplacena částka ve výši 28 018,15 HRK a žalované 21 200 HRK. Dále prohlásily za nesporné, že vozidlo škůdce je odpovědnostně pojištěno u žalované. Mezi stranami byl rovněž prohlášen nesporným nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 77 000 Kč požadovaný žalobcem z titulu potřebných zákroků u zubního lékaře. V průběhu řízení byla prohlášena za nespornou i částka ve výši 420 Kč z titulu lázeňského poplatku. Další újmy co do nákladů spojených s léčením jak k žalobci, tak k žalobkyni byly prohlášeny za sporné. Rovněž byly prohlášeny za sporné i náklady za zpracování znaleckých posudků ve výši 33 819,50 Kč (19 904,50 Kč za posudek a 13 915 Kč za odpovědi na dotazy zpracované [anonymizováno] [celé jméno znalce]) u každého z žalobců s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla za to, že tyto náklady byly neúčelně vynaloženy, neboť znalecké posudky jsou zpracovány dle českého práva, avšak na věc má být aplikováno právo chorvatské a dále s ohledem na ustanovení § 137 o. s. ř., podle kterého tyto náklady mají být součástí nákladů řízení. Mezi stranami byl nesporný nárok žalobce na zaplacení částky 78 018 Kč a žalobkyně ve výši 30 941 Kč z titulu ztráty na výdělku, byť žalovaná nejprve u jednání uvedla, že považuje za spornou výši, pak ale v závěrečném návrhu uvedla, že tyto částky požadované žalobci považuje za nesporné a navrhuje, aby soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Mezi stranami byla sporná výše nároků žalobců požadovaných z titulu nákladů spojených s péčí o žalobce a jejich domácnost, jakož i výše nemajetkových újem z titulu fyzických bolestí, strachu a duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit, kdy strana žalovaná setrvávala na své obraně, že je sporná toliko jen výše za tyto újmy, která musí být stanovena dle chorvatského práva, nicméně pokud jde o základy nároků, pak základy nároků byly stranami nesporné. Při tomto jednání bylo straně žalující dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 118b o. s. ř. mimo jiné k tomu, aby k nákladům za léčbu dotvrdila, o jaké léky se jedná, z jakého důvodu byly užívány a aby dále prokázala, že náklady vznikly v příčinné souvislosti s ublížením na zdraví.

10. Řízení bylo zkoncentrováno ve vztahu k žalobcům dne 17. 8. 2023 a ve vztahu k žalované dne 21. 8. 2023. Žalobci na výzvu soudu ze dne 26. 7. 2023 včas nereagovali a v rozsahu sporných nákladů na léčbu žalobců tak neunesli důkazní břemeno.

11. S ohledem na skutečnost, že mezi stranami bylo prohlášeno za nesporné, že viníkem dopravní nehody byl pan [jméno] [příjmení], který byl odpovědnostně pojištěn u žalované s tím, že ke škodní události došlo dne 18. 6. 2017 a s ohledem na skutečnost, že mezi stranami byly právní nároky co do jejich základu de facto prohlášeny za nesporné (srov. bod 9 tohoto rozsudku), kdy mezi stranami trvala spornost nároků co do jejich výše, soud zaměřil dokazování zejména na prokazování výše požadovaných nároků. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

12. Následky na zdraví obou dvou žalobců byly rovněž prohlášeny za nesporné, kdy strany při ústním jednání, které se ve věci konalo dne 22. 11. 2023 před výslechem znalců, prohlásily za nesporné následky na zdraví žalobců zjištěné znalcem [anonymizováno] [příjmení] v jeho znaleckém posudku. K následkům na zdraví, ke kterým došlo vlivem škodné události, a které jsou popsány ve znaleckých posudcích [anonymizováno] [příjmení] ze dne 2. 3. 2019 a 17. 3. 2019 soud uvádí, že u žalobce došlo k těmto následkům na zdraví - středně těžká až těžká omezení hybnosti krční, hrudní i bederní páteře s reflexními změnami nervosvalových struktur, posttraumatická stresová porucha, která je popsána ve znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], a postkomoční syndrom a snížení sluchu vlevo. Znalec dospěl k závěru, že tyto trvalé následky žalobce omezují při běžné činnosti tak, že od úrazu jsou zjevné bolesti a omezení pohybu celé páteře, hlavně v oblasti krční, kdy bolesti se šíří do hlavy obou horních končetin. Žalobce bez fixního bederního pásu není schopen sedět v autě, nevydrží delší dobu sedět, musí měnit polohy, nemůže provozovat prakticky žádnou sportovní aktivitu, kdy při již běžných domácích pracích u něho akcentují bolesti. Dříve hrával pravidelně fotbal golf, což dnes již není možné. V autě má strach, a když se mu opakují vzpomínky na předmětnou nehodu a špatně spí. [anonymizováno]. [příjmení] dospěl k závěru, že žalobkyně utrpěla při úraze dne 18. 6. 2017 otřes mozku, zhmoždění krční páteře, krvácení do břicha a rupturu šlachy m. supraspinatus vpravo, dále byl u ní zjevný postkomoční syndrom Barre-lieův syndrom, ruptura tend. m. supraspinatus dx. Bolesti zvláště krční páteře mají kolísavou intenzitu, ale jsou stálé, budí ji i v noci, při prudkém pohybu hlavy má závratě, pocity na zvracení, někdy zvrací, nevydrží delší dobu sedět, musí měnit polohu, nemůže provozovat prakticky žádnou sportovní aktivitu, kdy již při běžných domácích pracích u ní akcentují bolesti.

13. Následky na zdraví a průběh léčby obou žalobců vyplývají dále z jejich zdravotnické dokumentace založené ve spise na č. l. 362 v přílohové obálce a jsou poměrně obsáhle popsány ve znaleckých posudcích [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Těmito důkazy bylo prokázáno, že žalobce byl v období od 18. do 21. 6. 2017 hospitalizován v nemocnici v [anonymizována dvě slova], dne 22. 6. 2017 byl převezen do [anonymizováno] nemocnice [obec], kde byl až do 24. 6. 2017 hospitalizován na klinice ortopedie a traumatologie. V období od 9. 8. do 7. 9. 2017 docházel na oddělení léčebné rehabilitace, následně byl v období od 23. 11 do 21. 12. 2017 a 4. 4. až 2. 5. 2018 v lázních [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] Hospitalizace proběhla v [anonymizováno] pro otřes mozku, zlomeninu bederního obratle a zhmoždění krční páteře a břišní stěny. Při přijetí do [anonymizováno] [obec] dominovaly bolesti v oblasti T-L přechodu, bolesti celé krční páteře, bolesti a parestezie pravých horních končetin, které se akcentovaly při předklonu hlavy. Zde byla provedena další vyšetření včetně MRI C, T a L páteře, CT T-L přechodu, vyšetření ORL a neurologické. Na těchto vyšetřeních byla verifikována zlomenina L1 v oblasti těla a rozšíření interspinósního prostoru v oblasti T 12-L 1 bez jasně verifikované ruptury interspinósního vazu, jako vedlejší nález byla zjištěna osteochoróza a degenerativní změny plotének krční páteře s relativní stenózou kanálu páteřního bez jasného průkazu traumatických změn na krční páteři. V dalším průběhu léčby přetrvávaly u žalobce bolesti krční páteře, zejména bolesti v oblasti L1, kde obratlové tělo sníženo o třetinu s naznačenou skoliózou dextrokonvexní s vrcholem L 1 s naznačenou kyfotizací T-L přechodu, dále tinnitus levého ucha, který byl léčen bez většího efektu. Tyto obtíže jsou u žalobce i v současné době přítomny, kdy se projevují bolesti při běžné zátěži. Obtěžuje ho dlouhé sezení v autě, nemůže sportovat. Psychologem [anonymizováno] [příjmení] byla diagnostikována posttraumatická porucha a neurologem diagnostikován postkomoční syndrom s tinnitem. Žalobce absolvoval intenzivní rehabilitační a lázeňskou léčbu vždy jen s přechodným a nevelkým efektem, kdy obtíže se k datu vyhotovení znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] zhoršují. Žalobce byl v rámci posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] vyšetřen ortopedem [anonymizováno] [příjmení], který dospěl k závěru, že úraz zanechal trvalé následky u žalobce ve smyslu významné poruchy statiky a dynamiky celé páteře s maximálním postižením krční páteře a T-L přechodu a dále propagací bolestí do hlavy a omezení hybnosti výše uvedených úseků páteře. Již v době úrazu byly přítomny degenerativní změny dolní krční páteře, avšak všechny současné obtíže mají jednoznačnou souvislost s předmětnou nehodou, neboť degenerativní změny dolní krční páteře byly do té doby klinicky němé a žalobce se s nimi neléčil. V rámci znaleckého zkoumání byl žalobce vyšetřen psychiatrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dospěl k závěru, že u žalobce je přítomný chronický středně závažný posttraumatický syndrom, kdy znovu prožívá nehodu ve snech a vzpomínkách, je u něho přítomna zvýšená úzkostnost, obává se někoho svést autem, má vystupňované obavy o dceru, která dojíždí autem do zaměstnání. K průběhu rehabilitací žalobce soud odkazuje zejména na lékařskou zprávu léčebné rehabilitace za období od 9. 8. do 7. 9. 2017, ve které se uvádí, že na konci rehabilitace se zmírnily bolesti v oblasti krční páteře a zlepšila se hybnost tamtéž. Při vstupním vyšetření ergoterapeuta ze dne 4. 9. 2017 byl při příjmu výsledek BI 85 bodů, což odpovídá lehké závislosti na pomoci druhé osoby ve výkonu personálních ADL, jako je oblékání dolní poloviny těla, přesuny v koupelně a na lůžku a chůze po schodech. Při ukončení rehabilitací byl výsledek již BI 100 bodů se závěrem zcela soběstačný ve výkonu personálních ADL po vybavení kompenzačními pomůckami a po seznámení s možností využívat kompenzační pohyby při sebeobsluze. Žalobkyně byla hospitalizována v nemocnici v [anonymizováno] od 18. 6. do 21. 6. 2017, následně byla převezena do [anonymizováno] nemocnice v [obec], kde byla hospitalizována v období od 22. 6. do 23. 6. 2017, následně byla operována 27. 9. 2019 na Klinice ortopedie a traumatologie [anonymizováno] nemocnice v [obec]. Žalobkyně byla hospitalizována v nemocnici v [anonymizováno] pro otřes mozku, zhmoždění krční páteře a břišní stěny, kdy byla vyšetřena CT, kde zhmoždění první paretální krajiny bylo zjištěno a rovněž byla zjištěna tekutina v malé pánvi, jinak byla bez traumatických změn. Následně proběhl transport do České republiky, kdy při přijetí dominovaly bolesti celé krční páteře a při propuštění byla zjištěna diagnóza po komoci mozku, kontuzi břišní stěny. 2. 7. 2017 došlo ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, kdy bylo zjištěno rozostřené vidění vertigo, opakované zvracení, bolesti za krkem a závratě. Byla vyšetřena na neurologii, bylo opakováno CT mozku bez patologického nálezu, dne 21. 7. 2017 byla vyšetřena na ortopedické ambulanci v [obec] pro bolesti ramen vpravo, bylo provedeno sono vyšetření, kde nález defektu šlaše supraspinátu a defekt kortik. kosti s mírnou dislokací. Opakovaně byla vyšetřena na neurologii pro bolesti krční páteře, hlavy a vertigo, kdy stav byl hodnocen jako whiplash sy C páteře s přetrvávajícím CC syndromem a postkomočním syndromem. Dále se léčila na rehabilitaci až do 2. 10. 2017. Opakovaná rehabilitace byla provedena od 9. 4. do 5. 11. 2018, probíhaly opakované neurologické kontroly. 10. 4. 2018 byla vyšetřena na ortopedické ambulanci [anonymizováno] nemocnice [obec] pro přetrvávající bolesti pravého ramene, vzhledem k nálezu byla indikována artroskopie ramene, kterou žalobkyně odložila a pokračovala v rehabilitaci. Prodělala obstřik pravého ramene s přechodným zlepšením, větší bolesti levého ramene s omezením hybnosti byly dále zjevné. Bolesti ramen byly na ústupu, ale 10. 6. 2019 byla vyšetřena na ortopedické ambulanci v [obec] pro zhoršení bolesti levého ramene, řešeno konzervativním přístupem. 16. 6. 2019 byla opakovaně vyšetřována pro bolesti v ramenech. Pro přetrvávající omezení hybnosti levého ramene byla následně provedena subakromiální dekomprese při artroskopii ramene a po operaci proběhla rehabilitace včetně aplikace rázové vlny. 20. 1. 2020 byla vyšetřena na psychiatrické klinice [anonymizováno] nemocnice v [obec], kde stav byl hodnocen jako posttraumatická stresová porucha. Úraz zanechal tedy trvalé následky ve smyslu významné poruchy statiky a dynamiky krční páteře, propagaci bolestí do hlavy ve smyslu CC syndromu postkomočního syndromu, kdy tyto obtíže mají jednoznačnou souvislost s předmětnou nehodou. Otázka prokázání souvislosti postižení ramen s předmětnou nehodou je obtížnější, neboť v záznamu z hospitalizace v [anonymizováno] a v [obec] vyšetření ramen není uvedeno. Zmínka o obtížích s levým ramenem je až za delší čas po úrazu a prokázání jasné souvislosti s úrazem je tedy velmi obtížné. Žalobkyně byla rovněž vyšetřena psychiatrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který dospěl k závěru, že u žalobkyně je přítomna středně závažná chronická posttraumatická stresová porucha. Ortopedické vyšetření pro potřeby znaleckého posudku provedl stejně jako u žalobce ortoped [anonymizováno] [příjmení]. Ve zbytku soud pro stručnost odkazuje na lékařskou dokumentaci žalobců založenou ve spise na č l. 362.

14. K nárokům na nemajetkovou újmu žalobců byly soudu společně se žalobou předloženy znalecké posudky [anonymizováno] [celé jméno znalce] [číslo] který provedl znalecké posouzení nároků obou žalobců, kdy u žalobce po prostudování lékařské dokumentace, vyšetření ortopedem, psychiatrem a vlastním vyšetření žalobce dospěl k závěru o bolestném ve výši 80 008 Kč vycházeje z 290 bodů za: otřes mozku (60 bodů), poranění vnitřního ucha (100 bodů), na podvrtnutí a natažení krční páteře (30 bodů), zhmožděním břišní stěny (20 bodů) a kompresní zlomeniny těla bederního obratle se snížením nejvýše o třetinu (80 bodů). U ztížení společenského uplatnění, znalec dospěl k závěru, že na základě jím zpracovaného znaleckého posudku vypočtená výše ztížení společenského uplatnění žalobce se rovná částce 1 527 211 Kč. Znalec ve svém posudku rovněž uvedl, že možná ztráta potencionality v budoucím životě žalobce odůvodňuje přiznání dalšího navýšení. Znalec k následkům na zdraví uvedl, že vycházel zejména z následků na zdraví stanovených ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení] a z vyšetření [anonymizována dvě slova] a psychiatra, kdy byla diagnostikována posttraumatická porucha a neurologem byl diagnostikován postkomoční syndrom s tinnitem. Psychiatrem byla stanovena diagnóza středně závažné posttraumatické stresové poruchy. Znalec dospěl k závěru, že u hodnocených položek D1 – D9 došlo k poklesu o 11,97 %, k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dne 14. 5. 2019. Znalec rovněž zpracoval ke znaleckému posudku odpovědi na dotazy zadavatele ze dne 16. 4. 2022, kdy k fyzickým bolestem žalobce dospěl k závěru, že žalobci byly způsobeny bolesti, a to otřes mozku, podvrtnutí, natažení krční páteře, zhmoždění břišní stěny, zlomenina bederního obratle a jiné účinky deprivace akutního stresu po dopravní nehodě s tím, že se jedná o silné dočasné bolesti. Součástí znaleckého posudku [číslo] je i závěr znalce o tom, že žalobce byl v období od 8. 9. 2017 do 14. 5. 2019 a částečně odkázán na pomoc druhé osoby v rozsahu 20 % (str. 26 posudku). U žalobkyně znalec v posudku [číslo] dospěl k závěru, že u ní shledává bolestné co do výše 85 526 Kč a to za difuzní axonální poranění mozku za 100 bodů, podvrtnutí a natažení krční páteře za 30 bodů, podvrtnutí a natažení krční páteře za 30 bodů, zhmoždění břišní stěny za 20 bodů, poranění jiných vnitrobřišních orgánů za 80 bodů a poranění svalu nadhřebenového vpravo za 50 bodů. U ztížení společenského uplatnění znalec dospěl k závěru, že u žalobkyně vypočtená výše společenského ztížení uplatnění po jejím vyšetření psychiatrem, neurologem a znalcem samým odpovídá částce ve výši 1 249 026 Kč s tím, že k ustálení zdravotního stavu došlo ke dni 12. 10. 2019, kdy po zhodnocení veškerých položek D1 – D9 dospěl k závěru o zasažení co do 9,79 %, a to rovněž i po zohlednění posttraumatické stresové poruchy. Znalec uvedl, že žalobkyně byla od 24. 6. 2017 do 26. 9. 2019 odkázána na pomoc jiné osoby v rozsahu 20 %. Z odpovědí na otázky zadavatele k posudku [číslo] ze dne 16. 4. 2022, rovněž zpracovaných prof. [celé jméno znalce] bylo zjištěno, že u žalobkyně byly přítomny tyto dočasné fyzické bolesti: difuzní poranění mozku, podvrtnutí, natažení krční páteře, zhmoždění břišní stěny, poranění svalu a šlachy manžetu rotátorů ramene vpravo a jiné účinky deprivace akutního stresu po dopravní nehodě, kdy se jedná o slabou až střední dočasnou bolest.

15. Ve věci byly soudu předloženy stranou žalovanou znalecké posudky zpracované [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Znalec ve svém posudku ze dne 23. 4. 2019 u žalobce dospěl k závěru o bolestném ve výši 66 213,60 Kč sestávající z těchto položek: exkoriace v levé čelní oblasti 5 bodů, zhmoždění levého lokte 20 bodů, zhmoždění na přední straně hrudníku 10 bodů, podvrtnutí natažení krční páteře 30 bodů, kompresivní zlomenina obratlového těla L1 80 bodů, blíže nespecifikované poranění sluchového nervu 100 bodů. U ztížení společenského uplatnění, znalec dospěl k závěru, že u žalobce došlo k zásahu co do 2,9 % s tím, že po vynásobení příslušnou částkou vychází ztížení společenského uplatnění na částku 342 340,07 Kč. K ustálení zdravotního stavu došlo v roce 2018. Znalec vycházel toliko pouze z lékařské dokumentace, která je zanesena na stranách 2-3 znaleckého posudku, vyšetření žalobců neprovedl. Dále ve svém znaleckém posudku polemizoval nad způsobenými následky na zdraví, které byly zjištěny jinými znalci, kdy uvedl, že na rozdíl od závěrů [anonymizováno] [příjmení] nesouhlasí s následky v podobě středně těžkého až těžkého omezení hybnosti krční i hrudní páteře, protože tímto mohl žalobce trpět již před úrazem, podvrtnutí páteře je dočasné a trvá cca čtyři týdny bez trvalých následků a současně byly prokázány závažné morfologické změny degenerativního rázu. Rovněž nesouhlasil s postkomočním syndromem u žalobce, který byl zjištěn znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení]. U žalobkyně dospěl znalec k závěru o bolestném, které ohodnotil 140 body vycházeje z lehkého otřesu mozku 20 bodů, podvrtnutí krční páteře 30 bodů, podvrtnutí bederní páteře 20 bodů, zhmoždění pravé části břišní 20 bodů a částečná ruptura šlachy 50 bodů, odpovídající částce ve výši 38 624,60 Kč. U ztížení společenského uplatnění žalobkyně dospěl znalec k závěru o zásahu do jejích životních aktivit ve výši 2,657 %, po vynásobení příslušných částek vycházeje z roku 2018 (k ustálení zdravotního stavu došlo v roce 2018) dospěl k závěru o ztížení společenského uplatnění ve výši 313 616,60 Kč. Znalec rovněž ani u žalobkyně nevycházel z celé zdravotnické dokumentace. Dále se ve svém znaleckém posudku zcela neztotožnil s následky na zdraví, které byly zjištěny [anonymizováno] [příjmení] spočívající v bolesti krční i bederní páteře s omezením hybnosti páteře, protože je možné, že tyto byly přítomny již před úrazem a dále u podvrtnutí páteře, nelze připustit, že by zanechávalo nějaké trvalé následky. Rovněž i ve vztahu k žalobkyni nesouhlasil s existencí postkomočního syndromu, který byl popsán [anonymizováno] [příjmení] a následně pak i [anonymizováno] [příjmení] ve znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce].

16. Soud při ústním jednání vyslechl oba znalce. Znalec [anonymizováno] [celé jméno znalce] v rámci svého výslechu setrval na svých závěrech ohledně výše bolestného a ztížení společenského uplatnění s tím, že si soud v tomto ohledu pro stručnost dovoluje odkázat na jeho výslech. K dotazu soudu znalec setrval na svých závěrech ohledně toho, že není možné vycházet při ohodnocení nemajetkové újmy z následků na zdraví u obou žalobců v podobě středně těžkého až těžkého omezení hybnosti krční i hrudní páteře a postkomočního syndromu, neboť je možné, že tyto byly přítomny již před úrazem, navíc u podvrtnutí páteře se jedná o dočasný stav, který cca po měsíci odezní bez trvalých následků, a navíc u žalobce byly prokázány závažné morfologické změny degenerativního původu před úrazem. Rovněž k oběma žalobcům uvedl, že není možno vycházet při odškodnění ani z postkomočního syndromu. Na opakované dotazy, z jakého důvodu nevycházel z následků na zdraví, které jsou navíc mezi stranami nesporné a byly zjištěny znalcem neurologem [anonymizováno] [příjmení], setrval na svých závěrech se zjednodušeným vysvětlením, že mu ničeho nebrání z nich nevycházet. Znalec uvedl, že v rámci hodnocení ztížení společenského uplatnění nevycházel z posttraumatické stresové poruchy, když o ní neměl v době zpracování znaleckého posudku žádné zprávy, nicméně pokud by posttraumatickou stresovou poruchu zohlednil ve svém znaleckém posudku v části vztahující se ke ztížení společenského uplatnění, pak by to finální výši ztížení společenského uplatnění navýšilo cca o 200 000 Kč. K dotazům soudu uvedl, že setrvává mimo problematiku posttraumatické poruchy na svých závěrech a k chorvatské úpravě uvedl, že má za to, že mu z hlediska jeho odbornosti (pozn. soudu: pracovní úrazy a nemoci z povolání, nemajetkové újma) nepřísluší hodnotit fyzické bolesti či duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit. Rovněž uvedl, že nezohlednil u žalobce v rámci bolestného otřes mozku, protože ho nenašel ve zdravotnické dokumentaci a navíc by bylo nutné doložení i kratšího trvání bezvědomí. [anonymizováno] [celé jméno znalce] v rámci svého výslechu setrval na svých závěrech a shrnul, že vycházel při zpracování znaleckého posudku z rozsáhlé zdravotní dokumentace, znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], z vyšetření ortopeda [anonymizována dvě slova] a psychiatra [anonymizováno] [příjmení] s tím, že pokud jde o následky na zdraví, pak tedy vycházel z těchto závěrů popsaných ve znaleckém posudku těchto odborníků, případně lékařských vyšetření provedených psychiatrem a ortopedem. Znalec k dotazu soudu setrval na svých závěrech vztahujících se k výši bolestného a ztížení společenského uplatnění s tím, že u žalobkyně u bolestného opravil svůj znalecký posudek, kdy v položce 3 podvrtnutí a natažení krční páteře opravil svůj závěr tak, že se nemá jednat o krční páteř, ale o bederní páteř, za kterou ve shodě se znalcem [anonymizováno] [celé jméno znalce] je nutno přiznat toliko 20 bodů, celková výše je tedy 300 bodů odpovídající konkrétní výši bolestného ve výši 82 758 Kč namísto původně uvedených 85 526 Kč. Znalec v rámci svého výslechu rovněž uvedl, že pokud zpracovává znalecký posudek jako znalec na nemateriální újmu, pak musí vycházet z následků na zdraví, které stanovili jiní odborníci, v tomto případě tedy neurolog, ortoped a psychiatr, neboť on nemá oprávnění k tomu, aby zkoumal tyto dílčí znalecké závěry. Nutno mít na paměti, že [anonymizováno] [příjmení] disponuje znaleckým oprávněním z oboru neurologie, a proto je nutno z těchto znaleckých posudků vycházet. Znalec se ve vztahu k [anonymizováno] [celé jméno znalce] sporovaným následkům na zdraví v podobě hybnosti krční i hrudní páteře a postkomočnímu syndromu vyjádřil tak, že tyto následky na zdraví jsou jasně deklarované ve znaleckém posudku [anonymizováno] [příjmení] a rovněž, pokud jde o závažné morfologické změny degenerativního rázu u žalobce, pak je nutno přihlédnout k závěru vyšetření ortopeda [anonymizována dvě slova], který dospěl k závěru, že degenerativní změny tam byly, ale v té době byly klinicky němé a s těmito se nikdy žalobce neléčil. To znamená, že k těmto degenerativním změnám morfologických změn nelze přihlížet, neboť v té době byly němé a jsou tedy jednoznačně v souvislosti s úrazem. Rovněž i k postkomočnímu syndromu obou dvou žalobců nutno vycházet ze závěrů znalce [příjmení], který tento syndrom popsal a zjistil v rámci trvalých následků na zdraví u obou dvou žalobců ve svém znaleckém posudku. K dotazu soudu znalec uvedl, že nemohl přihlížet k bolestem a následkům na zdraví žalobkyně spočívající v levém rameni, neboť nebylo jednoznačně prokázáno, že tyto jsou v příčinné souvislosti s úrazem, tj. tedy problematika levého ramene a jeho operace není nikterak zohledněna ve ztížení společenského uplatnění ani v bolestném žalobkyně. Znalec dále hodnověrným způsobem soudu popsal způsob, jakým dospěl k výši bolestného a ztížení společenského uplatnění u obou dvou žalobců, kdy k tomuto popsal, že tedy vycházel z obsáhlé zdravotnické dokumentace, znaleckých posudků, ale zejména i z vlastního vyšetření žalobců a poté dospěl k závěrům ohledně výší ztížení společenského uplatnění. K tomu uvedl, že pokud je mezi znalci velký rozdíl co do jimi stanovených výší, pak on provedl vyšetření obou dvou žalobců, měl dalekosáhlejší zdravotnickou dokumentaci a zdokumentované následky na zdraví s tím, že přístup k metodice Nejvyššího soudu ČR, je značně individuální a záleží na konkrétním přístupu znalce s tím, že v tomto se znalci shodli. K nároku za fyzické bolesti dle chorvatského práva znalec k oběma dvěma žalobcům k dotazu soudu, zda u žalobce trvaly silné bolesti v období od 9. 8. až 7. 9. 2017 a u žalobkyně střední bolesti od 18. 6. 2017 do 30. 8. 2017 uvedl, že vnímání bolesti je silně individuální, nicméně pokud jde o doloženou lékařskou dokumentaci, která je založená ve spise, lze dospět k závěru, že zde byly bolesti a že ty bolesti byly silné s tím, že po tuto dobu tedy žalobci požadované bolesti lze předpokládat v tvrzené intenzitě s tím, že se jedná o značně subjektivní chápání bolestí žalobci, kdy navíc je ještě nutno přihlédnout k té skutečnosti, že oba žalobci v době trvání těchto bolestí brali léky na utlumení bolestí s tím, že tedy následně znalecky nelze znevěrohodnit vyjádření žalobců ohledně jejich bolestí. K nároku za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit téměř ve shodě se závěry [anonymizováno] [celé jméno znalce] [anonymizována dvě slova], že mu nepřísluší a nezná způsob, jakým by stanovil, ohodnotil požadovanou výši za nemajetkovou újmu z důvodu duševních nemocí kvůli poklesu životních aktivit, kdy se necítí být nadán k tomu, aby v této věci dospěl k nějaké částce. Ke ztížení společenského uplatnění znalec uvedl, že zohlednil u obou dvou žalobců věk, nicméně ztrátu toho, zda mohou sportovat, respektive žalobce, že nemůže sportovat, že nemůže vykonat svoji práci atd. odůvodňující možné navýšení ZSÚ již nemůže v rámci ztížení společenského uplatnění ohodnotit, nicméně dle jeho názoru tady ta možnost k oběma dvěma žalobcům možná je. [anonymizováno] [celé jméno znalce] ani [anonymizováno] [celé jméno znalce] nebyli schopni uvést a ohodnotit problematiku nemajetkové újmy související se strachem s tím, že není jasně uvedeno, co konkrétně je právním pojmem strach rozuměno. [anonymizováno] [celé jméno znalce] odkázal na kompletní vyšetření psychiatra, které se zabývá všemi emocionálními stavy, které žalobci zažívali s tím, že strach jako obava z budoucnosti ale i z čehokoliv jiného zde přítomna byla, nicméně speciálně se kvantifikací strachu nezabývali. K dotazu soudu, znalec uvedl, že dospěl ke snížení soběstačnosti u obou dvou žalobců, což vyplývá z popisu trvalých obtíží, kterými oba dva trpěli s tím, že na snížení soběstačnosti k oběma dvěma žalobcům v rozsahu, ke kterému dospěl ve znaleckém posudku, setrvává. [anonymizováno] [celé jméno znalce] v rámci svého výslechu uvedl k dotazu soudu, že nemůže říct, že by hrubě nesouhlasil se znaleckým posudkem [anonymizováno] [celé jméno znalce], kdy je zkrátka v medicíně obvyklé, že znalci mají na některé věci netotožné názory, což však neznamená, že by s ním nesouhlasil.

17. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce], dcera žalobců, uvedla, že žalobce byl před úrazem velký sportovec, každý den běhal, byl extrovertně zaměřený, v současné době již nesportuje, došlo ke zhoršení jeho sociálního života a je u něho patrná špatná mobilita. Svědkyně eviduje u žalobce strach, velký negativismus a velké trauma. Z důvodu fyzických bolestí žalobce nemohl pro silné bolesti dlouho chodit, byl pod léky a v důsledku jeho zhoršeného zdravotního stavu u něho zaznamenala zvýšenou konzumaci alkoholu. Bolesti jak u žalobce, tak u žalobkyně trvaly po dobu cca 2 let, kdy oba dva užívali a dosud užívají léky na bolest. Svědkyně uvedla, že jim poskytovala pomoc prvních 6 měsíců až jeden rok, kdy do Vánoc 2017 bydlela u žalobců v jedné domácnosti. Po Vánocích se již jejich stav trochu zlepšil, nicméně poskytovala jim kompletní péči o jejich osobu i domácnost, kdy popisovala jednotlivé úkony, se kterými jim v domácnosti a jejich obsluze pomáhala. Poté, co byli žalobci pracovně uschopněni, již byli soběstačnější. Ke zdravotnímu stavu žalobce uvedla, že žalobce jen ležel a na záchodě musel stát. Částečné zlepšení u něho evidovala po rehabilitacích. Žalobce nemohl chodit. Žalobkyně byla před nehodou schopná postarat se o celou domácnost, byla velice pracovitá, zvládala veškeré pracovní úkoly s tím, že po úraze má velké problémy s oblékáním, ztrácí zájem o domácnost, docházelo a dochází u ní ke zhoršení sociálního života a má špatnou mobilitu. Při jízdě autem je u ní patrný velký strach, kdy s sebou trhá, když vidí v zadním zrcátku jet auto. Rovněž i u žalobkyně byly zjevné velké fyzické bolesti, trpěla závratěmi. Žalobkyni byla rovněž poskytována péče o její osobu a domácnost svědkyní, žalobkyně sice byla schopna dojít si na záchod a mohla si sednout a stoupnout, nicméně trvaly u ní velké závratě a nebyla soběstačná. Svědkyně popsala, že když nebyla doma ona, tak k nim chodili domů další svědci poskytovat péči a pomoc žalobcům a to svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce] a [anonymizována dvě slova]. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce], švagrová žalobců, uvedla, že žalobce byl velký sportovec a cestoval, vůbec nelze srovnávat jeho život před úrazem a po úraze, kdy po úraze se jedná o naprosto jiného člověka, jeho zájem a provozování aktivit a sportu šel rapidně dolů. Pomoc jim poskytovala s dalšími slyšenými svědky v řádu několika měsíců, kdy se o ně s rodinou starali, jednalo se zejména o obstarání domácnosti, hygieny a potřeb žalobců, vždy byl u nich doma někdo minimálně 3-4 hodiny, než se vrátila [jméno] z práce. Pomáhala žalobcům s mytím oken, oblékáním žalobkyně, pověšením záclon, domácím úklidem, žalobkyně nebyla schopná dojít ani do obchodu. Ke zdravotnímu stavu a soběstačnosti žalobce uvedla, že k částečnému zlepšení došlo po lázních. Zdravotní stav žalobkyně byl o trochu lepší než u žalobce, který nemohl ani chodit. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce], bratr žalobce, uvedl, že žalobce byl velký sportovec, jezdil na lyžích a hrál fotbal, měl velký elán do podnikání. To vše se změnilo po úraze. U žalobce přetrvávaly velké bolesti zad, žalobcům poskytoval pomoc o jejich osobu a domácnost po nehodě určitě po dobu minimálně jednoho roku, následně se jejich zdravotní stav zlepšil. Zdravotní stav žalobce se lepšil zejména po lázních, kdy zde evidoval určitý obrat k lepšímu. Žalobci poskytoval pomoc s osobní hygienou, péči o jeho osobu, oblékáním, ze začátku byl žalobce zcela nesoběstačný, měl krunýř a nebyl schopen chodit. Svědek [příjmení] [příjmení], bratr žalobkyně, uvedl, že žalobce byl před úrazem velký sportovec, v současné době nadměrně užívá alkohol. Žalobkyně se starala o domácnost, domácnost byla až jejím hobby. Poskytoval pomoc oběma dvěma žalobcům s jeho manželkou asi tak 2 roky, nicméně poté, co začali žalobci pracovat, jim již pomoc neposkytoval. Žalobce si nemohl po určitou dobu ani sednout, výrazně u něho byla omezená soběstačnost, pomáhal žalobci s hygienou, s úpravou zahrady a s domácími mužskými pracemi.

18. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně se starala o domácnost, popsala velké pracovní nasazení obou dvou žalobců, kteří před nehodou provozovali podniky v [obec] a v [obec]. Po nehodě se žalobkyně spíše uzavřela do sebe, nechce jezdit ani do Chorvatska, kam předtím jezdila a kde má s manželem zázemí. Před úrazem chodila s kamarádkami do fitness centra, zvládala veškeré práce doma, jako například vybílení stěn a tapetování, složení nábytku atd. a v současné době tyto práce již nezvládá, omezila společenské styky s kamarádkami a došlo k úpadku v partnerském životě s manželem, kdy v současné době žije každý na svém patře. V důsledku následků na zdraví není v současné době schopna si pověsit závěsy, má stále problém s rukama a s ručními pracemi. Velký vliv má jejich současný zdravotní stav na pracovní život, kdy jim unikly velké pracovní nabídky. Žalobce nemohl cestovat a hledat kupce kávy, následně se přeorientovali na internetový prodej. Dodnes ani jeden z nich nezvládá práce na zahradě a nikdo je nechce pojistit. K manželovi uvedla, že žalobce byl před úrazem extrémně živý, společenský, hodně sociální, hodně sportoval, hrál golf, fotbal, lyžoval a hodně cestoval do vzdálených destinací, jako je Vietnam, Laos, Brazílie a Kuba, tyto aktivity u něho jsou po nehodě takřka na nule. Žalobkyně svůj strach popsala tak, že tento strach vnímala již v průběhu nehodového děje, kdy velice barvitě (srov. její výslech na č. l. 580 spisu), popsala způsob, jakým došlo k nehodovému ději, kdy takovýto nehodový děj by zcela určitě vzbudil strach a pocity strachu v každém zdravě smýšlejícím jedinci. Strach popsala tak, že se bojí kohokoliv vzít do auta, prožívá velké trauma, nicméně v současné době řídí, avšak bojí se řídit, kdy zpočátku měla závratě a nechtěla jezdit vozidlem, aby nikomu nic nezpůsobila. I v současnosti se bojí jízdy na dálnici. V minulosti jezdili do Chorvatska dvěma auty, to už v současné době není vůbec možné. Přes půl roku po autonehodě se bála si sednout do auta jako řidič. Po úrazu 2 roky neopustila Českou republiku, dodnes má strach z jízdy s autem a volí raději cestu letadlem. Dále uvedla, že v uších jí stále zní náraz plechu do sebe a trpí velkou nepohodou při upomenutí se na nehodový průběh. K žalobci uvedla, že rovněž i žalobce, byť si to nepřizná, tak ale také trpěl strachem, kdy cca po dobu jednoho roku nejezdil autem. Ke svým fyzickým bolestem žalobkyně uvedla, že brala léky na bolest ([anonymizováno]). Bolesti trvají dosud, kdy se jedná zejména o bolesti krční páteře a bolesti ramen, bolesti jí provázely až do operace ramene v říjnu 2019, kdy měla chvilku klid, nicméně následně se bolesti vrátily i po operaci. Oba žalobci berou léky na bolest. Žalobkyně uvedla, že by vůbec nezvládli o sebe ani domácnost pečovat, ničeho nezvládali. Po nehodě se jí po určité době vrátil postkomoční syndrom, kdy jí vadilo světlo, zvracela, měla problém dostat se vůbec do nemocnice a popsala absolutní nesoběstačnost obou dvou žalobců. Péče o jejich osoby a o domácnost jim byla poskytována svědky. Dodnes oba dva žalobci nezvládají práce na zahradě. K nesoběstačnosti žalobce uvedla, že musel hygienickou potřebu po určitou dobu vykonávat vestoje.

19. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce před úrazem hodně cestoval do exotických zemí např. Vietnam, Kambodža, Tchaj-wan, Laos, Brazílie a Kuba. Vedl aktivní sportovní život, hrál fotbal a futsal, golf, lyžoval, v současné době nesportuje, necestuje, zcela utlumil sociální život, v důsledku jeho zdravotního stavu došlo ke změně pracovního a sociálního života, kdy již nemá podniky s kávou, ale již jen prodává kávu přes internet. V současné době žalobce rovněž v důsledku svého zdravotního stavu nezřídka požívá alkohol, což připisuje právě následkům na zdraví a nehodě. K žalobkyni uvedl, že rovněž i ona žila bohatým společenským životem, trávila volný čas s kamarádkami, chodila do fitness centra a starala se o dům a domácnost. Došlo ke zhoršení partnerského života, dochází mezi nimi ke konfliktům v souvislosti s řízením a jízdou vozidlem, kdy žalobkyně je značně popudlivá na jízdu autem s tím, že v minulosti mezi sebou konflikty tohoto typu nikdy neměli. Žalobce dále k fyzickým bolestem popsal, že jeho fyzické bolesti byly skutečně velké, kdy nebyl schopen chůze. Celý 1 rok nejezdil v autě, dodnes má strach ze srážky, když se k němu někdo přiblíží vozidlem. Velké strachy rovněž prožívá, když veze svého vnuka. Bolesti u něho byly v silném rozsahu přítomny cca prvních 6-7 měsíců, kdy v průběhu rehabilitací docházelo k postupnému polevování bolestí, které však dodnes nepolevily. Bolesti tlumil od počátku léky proti bolesti. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu popsal svůj strach, který byl u něho přítomný již v průběhu nehodového děje, kdy se mu zdálo, že nehoda nebude mít konce, měl velký strach o svou manželku v průběhu nehodového děje a zažíval velké obavy o svůj i její život.

20. Následky na zdraví, respektive nehodový děj, a strachy a duševní nepohoda, kterou musel nehodový děj u obou dvou žalobců vyvolat, nepochybně vyplývá i z fotodokumentace zaznamenané ihned po autonehodě, která byla soudu před koncentrací řízení založena do spisu a provedena k důkazu (fotografie založené v přílohové obálce na č. l. 525), ze kterých je zcela evidentní rozsah poškození vozidla a vůbec nehodový děj jako takový.

21. Z potvrzení na č. l. 107-110 o průměrném výdělku vyplývá výše požadované náhrady za ušlou mzdu žalobců s tím, že mezi stranami tato skutečnost byla nesporná, proto se soud omezuje pouze na toto konstatování. Z daňových dokladů lázní [anonymizována tři slova] na č. l. 113 a 114 se podává, že žalobce zaplatil za doplatek lůžka singl 14 000 Kč za pobyt od 23. 11. 2017 do 21. 12. 2017 a dále za pobyt od 4. 4. 2018 až 2. 5. 2018 žalobce zaplatil 23 380 Kč za doplatek na stravě, ubytování, lázeňské taxy a doplatek za ZP singl. Náklady za zubní ošetření byly doloženy příjmovými pokladními doklady na č. l. 115-116. Na č. l. 117-120 jsou založeny účtenky vztahující se k lékům, nicméně bylo na žalobcích, aby prokázali příčinnou souvislost, kdy žalobci k tomuto žádných důkazů v koncentrační lhůtě neoznačili. Na č. l. 121-122 jsou listiny vztahující se ke zdravotnímu cvičení v bazénu na částku 540 Kč, a rovněž i potvrzení o zaplacení této částky. Na č. l. 123-124 spisu je založena faktura a příjmový doklad na zaplacení částky 840 Kč za rázovou vlnou. K prokázání nákladů na léčení žalobkyně a příčinné souvislosti nákladů na léčení odkazuje soud dále na č. l. 58, 59, 61, 121, 122, 123, 124, ze kterých vyplývá, že náklady na rázovou vlnu ve výši 840 Kč a vodoléčbu ve výši 540 Kč byly vynaloženy v příčinné souvislosti s následky na zdraví jsoucí v souvislosti s úrazem. Dopisy ze dne 23. 7. 2018 žalobci uplatnili u [anonymizována dvě slova] (škodní zástupce žalované) nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Dopisem ze dne 30. 11. 2018 byli žalobci [právnická osoba] [anonymizováno] vyzváni s ohledem na skutečnost, že větší část zdravotnické dokumentace je v českém jazyce a žalobci žijí v České republice, aby bylo vyšetření žalobců nové posouzení zdravotnické dokumentace provedeno v České republice s tím, že následně by se případně otevřela možnost nových nabídek na náhradu škody. Dopisem ze dne 13. 12. 2019 vyzvali žalobci odpovědnostního zástupce žalované k úhradě majetkových a nemajetkových újem. Dopisem ze dne 6. 3. 2020 byli žalobci vyzváni odpovědnostním zástupcem žalované k předložení posudku k bolestnému a ZSÚ dle chorvatského práva. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 22. 6. 2017 do 30. 6. 2018. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti na č. l. 405 bylo zjištěno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 22. 6. 2017 do 31. 1. 2018. Z kurzovního lístku na č. l. 511 bylo zjištěno, že kurz HRK k datu 10. 6. 2020 činil 3, 515 Kč, z kurzovního lístku na č. l. 684 bylo zjištěno, že kurz HRK k 18. 10. 2018 byl 3, 485 Kč. Z obsahu listiny na č. l. 543-544 vyplývá, že výše zákonného úroku z prodlení v Chorvatsku pro období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 činí u zákonné sazby úroku z prodlení u ostatních závazků (závazky na náhradu škody) 6,11 %. Jedná se o informaci, kterou si soud opatřil z portálu evropské e-justice – zákonné úroky z prodlení.

22. Z § 5 odst. 2 vyhlášky 505/2006 Sb. v rozhodném znění se podává, že maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí 130 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů; pokud poskytování služby včetně času nezbytného k zajištění úkonů netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí. Z ceníku služeb [anonymizována čtyři slova] bylo zjištěno, že cena za péči o osobu a domácnost představuje v období od 1. 10. 2015 a 1. 4. 2018 částku ve výši 130 Kč na hodinu. Z ceníku [anonymizována dvě slova], se podává, že cena v období od 1. 1. 2014 za pomoc při péči o osoby a domácnost byla u této společnosti 120 Kč na hodinu.

23. Soud další důkazy neprováděl mj. i s odkazem na prohlášení stran při posledním ústním jednání, které prohlásily, že mají za to, že byly provedeny veškeré jimi navržené důkazy (respektive o všech neprovedených důkazech bylo soudem rozhodnuto), a pokud v řízení zůstaly nějaké opomenuté důkazy, pak na jejich provedení netrvají.

24. Podle čl. 1045 odst. 1 chorvatského zákona platí, že kdo jinému způsobí škodu je povinen ji nahradit, pokud neprokáže, že škoda vznikla bez jeho zavinění. Dle odst. 2 se předpokládá běžná nedbalost.

25. Dle čl. 1069 chorvatského zákona za škodu, kterou utrpí třetí osoby v souvislosti s pohonem motorového vozidla, odpovídá jeho majitel.

26. Dle čl. 1085 odst. 1 chorvatského zákona je odpovědná osoba povinna zřídit stav, který byl předtím, než škoda vznikla. Dle odst. 2 pokud zřízení předchozího stavu zcela neodstraňuje škodu, odpovědná osoba je povinna zbytek škody nahradit v penězích. Dle odst. 3, když zřízení předchozího stavu není možné, odpovědná osoba je povinna vyplatit poškozenému odpovídající peněžní částku jako náhradu škody. Dle odst. 4 platí, že peněžitá náhrada bude přisouzena poškozenému, pokud tento požaduje a okolnosti daného případu neodůvodňují zřízení předchozího stavu.

27. Dle čl. 1086 chorvatského zákona je povinnost náhrady škody se považuje za splatnou od okamžiku vzniku škody.

28. Dle čl. 1089 odst. 1 chorvatského zákona má poškozený právo jak na náhradu obyčejné škody tak i náhradu ušlého zisku. Dle odst. 2 platí, že výše náhrady škody se určuje na základě cen v době vynášení soudního rozhodnutí, kromě případu, kdy zákon stanovuje něco jiného. Dle odst. 3 při hodnocení výše ušlého zisku se bere v potaz zisk, který se důvodně mohl očekávat dle pravidelného chodu věcí anebo na základě zvláštních okolností, jejichž realizace byla zabráněna činností škůdce nebo nečiněním.

29. Dle čl. 1090 chorvatského zákona soud beroucí v potaz i okolnosti, které nastaly po způsobení škody, rozhodne o náhradě ve výši, která je potřebná, aby se materiální situace poškozeného přivedla do takového stavu, ve kterém by se nacházela, kdyby ke škodnému činění nebo nečinění vůbec nedošlo.

30. Dle čl. 1095 odst. 1 chorvatského zákona platí, kdo jinému způsobí tělesné zranění nebo mu poškodí zdraví, je povinen nahradit mu náklady na léčbu a jiné potřebné náklady v souvislosti s tím a také i ušlý zisk kvůli pracovní neschopnosti během léčby.

31. Dle čl. 1100 odst. 1 chorvatského zákona platí, že v případě narušení práva na ochranu osobnosti soud, pokud nalezne, že to stupeň narušení a okolnosti případu ospravedlňují, vynese rozsudek o spravedlivé peněžité náhradě, nezávislé na náhradě majetkové škody, i když ta není. Dle odst. 2 při rozhodování o výši spravedlivé peněžité náhrady soud bude brát v potaz sílu a trvání zraněním vyvolaných fyzických bolestí, duševních bolestí a strachu, účel, kterému slouží tato náhrada, ale také i na to, aby se náhradou nepodporovaly aspirace, které nesouvisí s jejím charakterem a společenským účelem. Dle odst. 3 za narušení práva na ochranu osobnosti a jiných práv osobnosti, pokud soud vyhodnotí, že stupeň újmy a okolnosti případu to odůvodňují, vynese rozsudek o spravedlivé peněžité náhradě nezávislé na náhradě majetkové škody i v případě, že ta neexistuje.

32. Dle čl. 1103 chorvatského zákona platí, že závazek spravedlivé peněžité náhrady je splatný v den podání písemné žádosti anebo žaloby, kromě případu, kdy tato škoda vznikla poté.

33. Z výňatku ze zápisu z čtvrtého zasedání občanského oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky 4/02 uskutečněného dne 29. 11. 2002 bylo zjištěno, že byla projednána a schválena orientační kritéria a částky pro určení výše spravedlivé peněžité náhrady za způsobenou nehmotnou škodu v Chorvatsku. Tato orientační kritéria mají umožnit použitím jednotlivých zákonných ustanovení vztahujících se k nemajetkové újmě, kdy tato nepředstavují matematický vzorec, který zcela automaticky slouží k výpočtu spravedlivého peněžitého trestu. Při aplikaci vyřčeného předpisu, je vždy třeba mít na zřeteli všechny okolnosti případu, přičemž trvání a síla fyzických a duševních bolestí a strachu mají pouze význam podstatných ale nikoliv jediných okolností, které soud musí mít na zřeteli při určení výše spravedlivého peněžitého trestu. Uvedená kritéria aplikují se na veškerá občanská soudní řízení o náhradu způsobené na majetkové újmě ve všech stupních souzení. Pokud jde o fyzické bolesti, pak jsou rozčleněny bolesti na silné bolesti, kdy za den přísluší částka 370 kun, střední bolesti za den přísluší 220 chorvatských kun a slabé bolesti za 70 chorvatských kun denně. Při určování výše náhrady je třeba mít na zřeteli, že trvání a síla fyzických bolestí jsou dva velmi podstatné prvky při rozhodování o spravedlivé peněžité náhradě, ale soud musí dbát i na jiné okolnosti případu, kdy se odkazuje na závěr [číslo] třetího zasedání občanského sdělení oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky za 30. 3. 1987, podle kterého nepříjemnosti během léčby, které utrpěl poškozený, projednávají se v rámci náhrady za fyzické bolesti. Může-li a za jakých podmínek jedna z uvedených nepříjemností přerůst do nějaké jiné formy nehmotné škody, je vhodné vyhodnotit beroucí v potaz veškeré okolnosti případu. Ze závěru [číslo] třetího zasedání občanského oddělení je Nejvyššího soudu Chorvatské republiky z 30. 3. 1987 se podává, že hmotná škoda, která se v určité formě trvalé nebo trvaleji projevuje, představuje jednu škodu, a proto soud určuje jednu výši náhrady beroucí v potaz trvání této škody do vynášení rozsudku a i trvání v budoucnu. Strach se odškodňuje v rozmezí od 2 200 [příjmení] do 30 000 [příjmení], kdy korekce nahoru nebo dolů je na základě stejných kritérií jako u fyzických bolestí, respektive kritérií mající na zřeteli i veškeré jiné okolnosti každého konkrétního případu. Pokud jde o duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, pak tyto jsou rozčleněny do pěti kategorií, kdy do 25 % poklesu pro každých 10 % se odškodňuje 7 500 [příjmení], přes 25 do 40 % se odškodňuje 11 000 [příjmení] za každých 10 %, přes 40 do 60 % se odškodňuje 22 000 [příjmení] pro každých 10 %, přes 60 do 80 % se odškodňuje 45 000 [příjmení] pro každých 10 % a přes 80 do 100 procent se odškodňuje 75 000 [příjmení] za každých 10 %. Korekce dle rozsahu a závažnosti určených trvalých následků s tím, že jako dodatečná kritéria třeba mít na zřeteli životní věk, druh povolání poškozeného a podobně. Dále se pak odkazuje na závěr [číslo] třetího zasedání občanského oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky z 30. 3. 1987, podle kterého pokles životních aktivit jako speciální základ pro náhradu škody pro duševní bolesti zahrnuje veškerá omezení v životních aktivitách poškozeného, které uskutečnil nebo by je po řádném běhu věcí v budoucnu zřejmě uskutečňoval. Pod omezením se zahrnuje konání aktivit se zvětšenou námahou anebo za zvláštních podmínek. Tento druh škody je zpravidla trvalého charakteru, ale o peněžité náhradě je možné vynést rozsudek, i když je pokles životních aktivit dočasný, pokud je silnější intenzity a delšího trvání, anebo pokud to zvláštní okolnosti odůvodňují. Z výňatku ze zápisu zasedání občanského oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky uskutečňovaného ve dnech 5. 3. 2020 a 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že uvedená kritéria se navyšují o 50 % a budou se aplikovat i na závazkové vztahy vzniklé po 1. 1. 2006. Změna orientačních kritérií se aplikuje pro veškerá občanská soudní řízení, pro náhradu nemajetkové škody ve všech stupních souzení ode dne schválení na zasedání občanského oddělení Nejvyššího soudu Chorvatské republiky dne 15. 6. 2020, tj. aplikují se i na tento souzený případ.

34. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona platí, že poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

35. Podle § 2894 zákona č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) platí, že povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

36. Podle § 2895 občanského zákoníku platí, že škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

37. Podle § 2910 občanského zákoníku platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

38. Podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné anebo žádá-li o to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

39. Dle § [číslo] se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

40. Dle § 2956 občanského zákoníku platí, že vznikne-li škůdci povinnost učinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanovením první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní způsobené duševní útrapy.

41. Podle § 2957 občanského zákoníku platí, že způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použití lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

42. Podle § 2958 občanského zákoníku platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

43. Podle § 2960 občanského zákoníku škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

44. Podle § 2962 odst. 1 občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

45. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru o částečné důvodnosti podané žaloby. Žalobci se podanou žalobou domáhali plnění po pojistiteli škůdce, který jim motorovým vozidlem způsobil dne 18. 6. 2017 (ne) majetkovou újmu. Soud dožádanému orgánu popsal nároky žalobců a požádal chorvatskou stranu o sdělení právně relevantních informací a právních předpisů vztahujících se na projednávaný případ s výsledky popsanými shora. Předně soud ve vztahu k nemajetkové újmě uvádí, že co do základu těchto nároků (fyzické bolesti/bolestné, duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit/ztížení společenského uplatnění a strach/další nemajetková újma) postupoval z chorvatské právní úpravy, která soudu umožňovala rozhodnout a dospět k závěru, že pokud jde o tyto požadované nároky, že všechny tři nároky mají svoji úpravu v chorvatském právu, a to v článku § 1100 chorvatského zákona, a jejich soudní uplatnění je tedy po právu.

46. U nároku za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit (ztížení společenského uplatnění) s ohledem na skutečnost, že se soudu nepodařilo zjistit výklad neurčitých právních pojmů co do způsobu stanovení újmy a zařazení jednotlivých duševních bolestí do jednotlivých procent tak, aby bylo možno bez pochybností dospět k závěru, že žalobci skutečně trpěli duševními bolesti kvůli poklesu životních aktivit přesahujících 60 %, soud dospěl k závěru, že v dané věci s odkazem na rozhodnutí 23 Cdo 1308/2011 je na místě aplikovat, co do určení výše této nemajetkové újmy české právo (k tomu v podrobnostech viz bod 6 tohoto rozsudku). S ohledem na odpovědi civilního dožádání:„ v Chorvatsku neexistují zákonem předepsané částky pro náhradu škody v případě tělesných zranění, poškození zdraví nebo smrti. Pokud jde o nemajetkovou újmu, chorvatské právo zná a odškodňuje fyzické bolesti, strach, duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, duševní bolesti kvůli zmrzačenosti a duševní bolesti kvůli smrti blízkého příbuzného. Z tohoto důvodu přijal Chorvatský Nejvyšší soud orientační kritéria, která nepředstavují matematický vzorec, který má automaticky sloužit pro výpočet spravedlivé peněžité náhrady, nýbrž je vždy potřeba brát v potaz veškeré okolnosti případu (...)“ nelze vyloučit dokonce ani to, že je úkolem soudu samotného (nikoliv znalce), aby dosadil po zjištění skutkového stavu spočívajícího zejména ve zjištění duševních bolestí a míry poklesu životních aktivit určitý pokles u poškozených odpovídající rozptylu 0 – 100 %, nicméně takový závěr nebylo možno učinit bez pochybností s ohledem na opakovanou absenci odpovědí na soudem v tomto kontextu vznesené dotazy, a proto soud při zjištění výše zadostiučinění postupoval dle českého práva. Rovněž i čeští znalci se (pochopitelně) zdráhali provést u žalobců posouzení těchto duševních bolestí a následné stanovení procentního rozptylu. Za takového stavu soud tedy uvádí, že právní základ nároků vyplývá z chorvatské právní úpravy, nicméně pokud jde o výši, zde soud vycházel z české právní úpravy.

47. Česká právní úprava při stanovení výše nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění vychází do značné míry ze znaleckých posudků. V této věci byly zpracovány znalecké posudky [anonymizováno] [celé jméno znalce] a [anonymizováno] [celé jméno znalce] s tím, že výši ztížení společenského uplatnění soud stanovil s přihlédnutím k posudku znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce], který na rozdíl od [anonymizováno] [celé jméno znalce] provedl vyšetření obou dvou účastníků; ke svému znaleckému zkoumání přizval ortopeda [anonymizováno] [příjmení] a psychiatra [anonymizováno] [příjmení]; vycházel z posudků [anonymizováno] [příjmení] ohledně (mezi stranami nesporných) následků na zdraví obou účastníků; přihlédl k posttraumatické psychické poruše obou dvou žalobců a dospěl k jinému a pro soud přezkoumatelnému závěru o ustálení zdravotního stavu obou žalobců, kdy současně vycházel z daleko širší zdravotní dokumentace, než jak tomu bylo u posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Z tohoto důvodu tedy soud vycházel z tohoto znaleckého posudku, kdy rovněž i soud je s odkazem na vyjádření [anonymizováno] [celé jméno znalce] u ústního jednání toho závěru, že skutečně znalci na nemateriální újmu nepřísluší přehodnocovat závěry jiného znalce o následcích na zdraví. Není na místě, aby znalec na stanovení nemateriální újmy nevycházel či snad zpochybňoval závěry jiného znalce s odpovídajícím znaleckým oprávněním, pokud sám znalecké oprávnění k tomu nemá. Takový postup není správný. Navíc je i zcela evidentní, že závěry [anonymizováno] [celé jméno znalce] jsou i chybné, pokud tento nezohlednil posttraumatickou stresovou poruchu a nevycházel z nesporných následků na zdraví u obou žalobců popsaných jednak ve zdravotnických a lékařských zprávách, ale zejména pak v posudcích [anonymizováno] [příjmení], byť na druhou stranu [anonymizováno] [celé jméno znalce] připouští, že by při přihlédnutí k tam uvedeným následkům bylo nutno navýšit jím zjištěné ztížení společenského uplatnění. Rovněž je soud toho názoru, že [anonymizováno] [celé jméno znalce] nesprávně určil datum ustálení zdravotního stavu, které má samozřejmě vliv na následnou výši ztížení společenského uplatnění, neboť žalobce nevyšetřil, nevycházel z kompletní zdravotní dokumentace a neměl ani vyšetření od ortopeda a psychiatra. Z tohoto důvodu soud ani nepřistupoval ke konfrontaci znalců při ústním jednání, neboť byl toho názoru, že závěry [anonymizováno] [celé jméno znalce] jsou v tomto řízení neaplikovatelné pro jejich nesprávnost a nepřezkoumatelnost (chybějící zdravotnická dokumentace, neprovedení vyšetření, atd). Navíc [anonymizováno] [celé jméno znalce] ve vztahu k posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] uvedl, že není nic, s čím by ve vztahu k posudku svého kolegy hrubě nesouhlasil a rozdíly ve výsledcích odůvodňoval rozdílnými následky na zdraví, se kterými znalci pracovali, a rozdílným přístupem znalců k metodice Nejvyššího soudu ČR. Za takovéhoto stavu má soud za to, že je nutno (a ničemu nebrání) vycházet ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce], který pro soud zcela jednoznačně a uvěřitelným způsobem vysvětlil, jakým způsobem dospěl k jednotlivým výším ztížení společenského uplatnění obou žalobců s tím, že bral rovněž i v potaz jejich aktivní život před nehodou, respektive způsob vedení jejich života před a po nehodě a zohlednil rovněž i jejich věk (tento postup navíc odpovídá i chorvatskému přístupu ke stanovení výše újmy – srov. bod 33 tohoto rozsudku). Soudu vysvětlil a v posudku podrobně rozebral jednotlivé zásahy do položek D1 – D9, přičemž tento rozbor, jejich popis a vysvětlení je pro soud zcela srozumitelný a s ohledem na poklady, ze kterých znalec vycházel a jimiž odůvodňoval následnou výši ztížení společenského uplatnění, je i přezkoumatelný. Všichni svědci popisovali žalobce jako velkého sportovce, pro kterého byl sport významnou součástí jeho aktivního života, kdy v důsledku úrazu u něho došlo k naprosté ztrátě zájmu o sport, o trávení volného času s jeho známými a sklony k alkoholismu. Následky jsou již trvalého charakteru s odkazem na závěry znalce. Přiznaná výše této újmy pak dle skutkových zjištění a názoru soudu zcela koresponduje se vzniklým ztíženým uplatněním obou žalobců (vzniklou překážkou lepší budoucnosti) s ohledem na prokázaný způsob vedení jejich života před a po nehodě. Soud po provedeném dokazování, zejména po účastnických a svědeckých výsleších, dospěl k závěru, že u žalobce je navíc na místě zvýšit ztížení společenského uplatnění o 10 % s přihlédnutím k preambuli metodiky Nejvyššího soudu, která připouští navýšení ZSU v případě výjimečného zapojení do společenských aktivit, kdy je možné a je na místě zohlednit zvýšení základní částky až do 10 %, jedná-li se o nadprůměrné zapojení do společenských aktivit, které neodporuje ani chorvatské úpravě, která uvádí, že jako dodatečná kritéria při stanovení výše zadostiučinění je třeba mít na zřeteli životní věk, druh povolání a podobně. Soud zjistil, že život žalobce před úrazem a jeho zapojení do společenských aktivit, zejména sportu (aktivně a pravidelně hrál fotbal, futsal, golf, lyžoval, běhal), cestování (cestoval do dalekých destinací jako Laos, Vietnam, státy Jižní Ameriky, atp.), pracovního života, byl skutečně výjimečný, když žalobce byl nadprůměrně zapojen do společenských aktivit, pracovního života a sportovního vyžití, a tedy soud volnou úvahou, nicméně ve shodě se znalcem [anonymizováno] [celé jméno znalce], dospěl k závěru o nutnosti navýšení nároku o 10 %, kdy takovéto navýšení dle soudu plně odpovídá individuálnímu přístupu k poškozenému a zohlednění zvláštností daného případu s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem na straně poškozeného tak, aby pokles životních aktivit žalobce zahrnoval veškerá jeho omezení v životních aktivitách, které by při řádném běhu věcí (nebýt-li dopravní nehody) v budoucnu uskutečňoval. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci přísluší na nemajetkové újmě z titulu duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit částka ve výši 1 679 932 Kč (tedy 1 527 211 Kč vypočtená znalcem navýšená o 10 %).

48. Pokud jde o žalobkyni, pak rovněž i ve vztahu k ní soud dospěl k závěru, že je na místě vycházet ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] co do ztížení společenského uplatnění v žalobou uplatněné výši se shodným odůvodněním uvedeným shora k žalobci. Nicméně u žalobkyně soud nespatřil důvody pro navýšení ztížení společenského uplatnění, kdy způsob vedení jejího sociálního, kulturního a sportovního života nedosahoval tak výjimečného zapojení do společenských aktivit, jako tomu bylo u žalobce. Rovněž i u žalobkyně byl prokázán značný zásah do jejího života v důsledku následků dopravní nehody. Žalobkyně byla svědky popsána jako příkladná matka a manželka, která se vzorně starala o domácnost, věnovala se sportu a sociálnímu životu. Po nehodě jí její zdravotní stav částečně vylučuje nejen z fyzických aktivit, ze sociálního, kulturního a sportovního života, soud zaznamenal u žalobců i zhoršený partnerský život. Soud se rovněž i u žalobkyně ztotožnil s výsledky znalce při zohlednění zjištěných následků na životě a zdraví žalobkyně ohledně výsledné částky za tuto nemajetkovou újmu (zásahy do položek D1 – D9 popsané v posudku, na které soud pro stručnost odkazuje a jež tímto činí ve vztahu k oběma žalobcům součástí odůvodnění tohoto rozsudku). Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší na nemajetkové újmě z titulu duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit částka ve výši 1 249 026 Kč. Na rozdíl od žalobce nespatřil soud u žalobkyně důvody pro navýšení výsledné částky, žalobkyně navíc (tohoto zřejmě si vědoma) navýšení ztížení společenského uplatnění žalobou ani neuplatňovala.

49. Soud pro úplnost dodává, že výše nemajetkové újmy stanovená posudky [anonymizováno] [celé jméno znalce] odpovídá i výším stanoveným chorvatským právem, kdy je zjevné, že výše nemajetkové újmy by s ohledem na způsob vedení života obou dvou žalobců a následky na jejich zdraví a jejich duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit oscilovala někde nad 60 %, tj. po přepočtu z chorvatských kun dle příslušného kurzu by tyto částky skutečně oscilovaly kolem 1 500 000 Kč, kdy soud by následně za užití posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] upravoval výši podle rozsahu a závažnosti trvalých následků, věku, povolání žalobců, jejich aktivit před úrazem a možnostem po úrazu, jak se uvádí v civilním dožádání, a dospěl by k naprosto stejným částkám, jakou stanovil podle českého práva. Soud je tak toho názoru, že zjištěná výše koresponduje se ztížením společenského uplatnění obou žalobců, respektuje alespoň ve finanční podobě jejich duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit s tím, že pokud by tedy soud měl rozhodovat toliko jen na základě orientačních kritérií předložených chorvatským Nejvyšším soudem, dospěl by ke zcela stejným částkám, neboť dle dožádání platí, že je třeba brát v potaz veškeré okolnosti případu, přičemž trvání a síla fyzických a duševních bolestí a strachu mají význam velmi důležitých, ale nikoliv jediných okolností, které musí soud při rozhodování o výši uplatněných nároků brát na vědomí (...), čímž se vytváří široké diskreční oprávnění soudu při rozhodování o nemajetkové újmě a soud konstatuje, že pokud by soudcem byla aplikována orientační kritéria, tak skutečně by výsledek co do výše ztížení společenského uplatnění byl zcela shodný. Současně je nutné konstatovat, že chorvatský Nejvyšší soud uvedl, že neexistují jednotná kritéria, existují jen orientační tabulky a zdejší soud opakovaně zdůrazňuje, že je vůbec otázkou, zda by bylo vůbec potřeba chorvatských znaleckých posudků na nemajetkovou újmu tak, jak s nimi pracuje české právo.

50. Závěrem soud ve vztahu k této nemajetkové újmě a způsobu rozhodnutí o její výši dále uvádí, že má za to, že soudem zvolený způsob, kdy tedy nárok co do základu odpovídá chorvatskému i českému právu, ale výše byla zjištěna dle českého práva (nicméně s ohledem na shora uvedený názor soudu odpovídá s největší pravděpodobností i právu chorvatskému, neboť není vůbec jisté, zda je nutné znalecké zkoumání), odpovídá i principům fungování Evropské unie, principům PETL, sjednocování právních řádů členských států, dle kterých je na místě a mělo by platit, že čeho se může domoci poškozený v jednom členském státě, měl by se domoci i ve státě jiném.

51. Soud spatřil důvodnými nároky žalobců na nemajetkovou újmu za fyzické bolesti mající svůj právní základ v článku 1100 chorvatského zákona Zdravotní dokumentací, výslechem svědků a účastníků a znaleckými posudky [anonymizováno] [celé jméno znalce] bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce trpěl silnými bolestmi (otřes mozku, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmoždění břišní stěny, zlomenina bederního lumbálního obratle L1, jiné účinky deprivace akutního stresu po dopravní nehodě) a dalšími středními – slabými bolestmi popsanými v odpovědích znalce na otázky zadavatele minimálně v období od 18. 6. do 9. 8. 2017 a žalobkyně trpěla minimálně středními bolestmi (difuzní poranění mozku, podvrtnutí a natažení krční a bederní páteře, poranění svalu a šlachy rotátorů ramena vpravo) a dalšími středními – slabými bolestmi popsanými v odpovědích znalce na otázky zadavatele od 18. 6. 2017 do 30. 8. 2017. Intenzita a trvání bolestí byly prokázány jednak účastnickými a svědeckými výslechy, zdravotní dokumentací obou žalobců, zejména z oboru neurologie, ortopedie a rehabilitace, ale i výslechem znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce], který sice uvedl, že se jedná o subjektivní vnímání bolestí poškozených, kteří navíc brali léky proti bolestem, nicméně tyto bolesti lze předpokládat, a znalec (a ani soud) nemá vůbec žádný důvod o jejich intenzitě či době jejich trvání pochybovat. K tomuto soud namátkou uvádí například to, že svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] popisovala bolesti a jejich trvání u obou rodičů, žalobkyně uváděla, že jí bolesti přestaly až někdy v říjnu 2019, nicméně trvají dosud. Žalobce uváděl, že cítil celý rok silné bolesti. Soud je přesvědčen o tom, že právě takto zvolené období ve své délce plně odškodní právě vytrpěné fyzické bolesti, bez toho aniž by zde vznikal prostor pro debatu, zda nebylo zvoleno žalobci příliš dlouhé období, které se již manifestuje v případném nároku za ztížení společenského uplatnění (duševní bolesti), kdy co do tohoto nároku soud ve shodě se žalobci tedy zahrnoval pouze krátkodobé bolesti dočasného rázu, které se manifestovaly jen v krátkém časovém období po předmětné nehodě tak, jak jsou popsány shora a v žalobních tvrzeních. Výše vyplývá z předložených orientačních kritérií, kdy u žalobce vzal soud za prokázané, že v období od 18. 6. do 9. 8. 2017 trpěl silnými bolestmi, pročež mu za těchto 52 dnů náleží zadostiučinění ve výši 101 442,90 Kč (52 dnů x 555 kun x 3, 515 Kč představující kurz k 10. 6. 2020 dle čl. 1103 chorvatského zákona). U žalobkyně vzal soud za spolehlivě prokázané, že v období od 18. 6. 2017 do 30. 8. 2017 trpěla středními bolestmi, pročež za těchto 73 dnů jí náleží újma ve výši 84 676,35 Kč (73 dnů x 330 chorvatských kun x 3, 515 Kč). Výše újmy vyplývá tedy z orientačních kritérií, kdy je soud rovněž toho názoru, že uplatněná nemajetková újma za vytrpěné fyzické bolesti, je v celém svém rozsahu důvodná i s ohledem na výše zjištěného bolestného dle posudku znalce [anonymizováno] [celé jméno znalce] a nikterak závratným způsobem nepřesahuje výše zjištěné dle českého práva. Soud tedy o tomto nároku rozhodoval dle chorvatského práva, neboť je soud toho názoru, že skutečně je možno v celém tomto rozsahu vycházet z chorvatské právní úpravy.

52. Nárok na nemajetkovou újmu za vytrpěný strach je upraven v čl. 1100 odst. 2 chorvatského zákona a lze jej připodobnit k české úpravě obsažené v ust. § 2958 občanského zákoníku vztahující se k další nemajetkové újmě. K problematice nároku za„ strach“ je soud toho názoru, že se jedná o duševní nepohodu jinou než tu, která se manifestuje pojmem posttraumatická stresová porucha, která byla odškodněna v rámci duševních bolestí kvůli poklesu životních aktivit. Jde jednoznačně o vnitřní nepohodu způsobenou v reakci na škodní událost projevující se negativními prožitky při vzpomínce na události k ní se vážící a navazující na její znovu prožívání v negativním pojetí. Právě tyto pocity soud zaznamenal u obou žalobců v jejich účastnických výsleších, výsleších svědků a vyšetření psychiatra, které bylo součástí znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Pokud jde o žalobkyni, pak tato popsala svůj strach ve svém účastnickém výslechu, kdy se jednalo jednak o strach, který zde byl již v průběhu nehodového děje, kdy tento je zcela hodnověrně zaznamenán v jejím účastnickém výslechu, a soud na něho pro stručnost odkazuje a dále pak skutečnost, že u ní musel být strach přítomen po určitou dobu, je zcela zřejmý i z předložené fotografické dokumentace vztahující se následkům nejen na zdraví žalobců, ale i následkům na vozidle, které bylo skoro až sešrotováno a svědčí tedy o vážnosti nehodového děje, kdy takovýto průběh nehodového děje by musel vzbudit strach v každém rozumně smýšlejícím jedinci. Žalobkyně dále popsala, že nemohla nasednout do vozidla na pozici řidiče minimálně 6 měsíců, kdy dodnes trpí strachem z jízd. Svědci popsali obrovské trauma, které u ní v důsledku strachu vzniklo - trpěla závratěmi, bojí se jízdy po dálnici, bojí se kohokoliv svézt, bojí se o ostatní členy domácnosti při řízení. Dva roky z důvodu strachu neopustila Českou republiku. Jedná se o jinou položku než ta, která byla zohledněna v posttraumatické stresové poruše. Psychiatr k problematice strachu v rámci znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] uvedl, že se u ní při nutnosti řídit projevuje bušení srdce, vznětlivost, popudlivost a úzkost, tedy strachy vztahující se k zážitku z nehodového děje, bojí se řídit, sní o nehodě. [anonymizováno] [celé jméno znalce] při výslechu uvedl, že strach v podobě obavy o budoucnost u žalobců byl jednoznačně zaznamenán. Nejedná se jen o jakési pnutí či nepohodu při jízdě, jde vyloženě o strach, jak je popsáno psychiatrem v posudcích [anonymizováno] [celé jméno znalce] na stránkách 17, 20 a 24 (žalobkyně) a 14, 15, 17 a 25 (žalobce) a v odpovědích [anonymizováno] [celé jméno znalce] na otázky zadavatele ohledně strachu. Psychiatr navíc popsal i strachy žalobkyně ve vztahu k jejímu nejbližšímu okolí při řízení vozidla, když žalobkyně skutečně zažívá strachy, které nejsou ohodnoceny formou ZSU (duševních bolestí) a přibližují se svou povahou jiné nemajetkové újmě ve smyslu ustanovení § 2958 občanského zákoníku. Soud úvahou spatřil s ohledem na prokázaný skutkový stav důvodným nárok na tuto nemajetkovou újmu (vycházeje z orientačních kritérií a rozsahu od 3 300 HRK – 45 000 HRK) u žalobkyně ve výši 30 000 HRK, tedy 105 450 Kč (30 000 HRK x 3, 515 Kč). Žalobce v rámci svého účastnického výslechu rovněž popsal strach, který zažíval v průběhu nehodového děje, kdy se jednalo nejen o strach o osobu svou, ale i o osobu jeho manželky, bál se, zda manželka nehodu přežije, pociťoval velký strach a obavy z řízení. Jím popsaný strach byl nicméně trochu menší než strach, který zažívala jeho manželka, nicméně je rovněž popsán v posudku psychiatra, což bylo pro soud opět rozhodující, kde se mimo jiné uvádí, že trpí obavou někoho svézt, má obavy o svou dceru, bojí se, když někoho z příbuzných vozidlem. Sám žalobce uvedl, že strach z řízení vozidel měl velký, nicméně soud je toho názoru, že se nejednalo o tak velký strach, jaký zažívá jeho manželka, nicméně žalobce velmi emotivně popsal strach o jeho ženu, když jí viděl ihned po nárazu. Při hodnocení strachu je samozřejmě nutno přihlédnout i k nehodovému průběhu, tedy k nárazu jiného vozidla zezadu ve vysoké rychlosti přesahující 240 km/h, následnému opakované přetáčení vozidla žalobců v délce čtvrt kilometru přes střechu, než se vozidlo zastavilo. Takovýto nehodový děj by zcela určitě vzbudil obavy a strach v každém zdravě smýšlejícím jedinci. Strach žalobce popsala rovněž žalobkyně, která k jeho strachu uvedla, že se samozřejmě obával jízdy vozidlem, byť to nepřipustí, rok neřídil, svědkyně [jméno] popsala jeho strach jako trauma. Soud tak úvahou spatřil s ohledem na popsaný prokázaný skutkový stav důvodným nárok na tuto nemajetkovou újmu (vycházeje z orientačních kritérií a rozsahu od 3 300 HRK – 45 000 HRK) u žalobce ve výši 15 000 HRK, tedy 52 725 Kč (30 000 HRK x 3, 515 Kč). O jiné nemajetkové újmě v původně požadované výši 200 000 Kč soud rozhodl tedy v rámci chorvatské právní úpravy, kdy se jednalo o nemajetkovou újmu vztahující se ke strachu, a to i s ohledem na vyjádření žalobců, kteří následně tento nárok rovněž podřazovali pod tento nárok (viz jejich vyjádření založená ve spise). V rozdílech z titulu původně požadované částky 200 000 Kč a přiznaného nároku na strach soud žalobu vč. příslušenství zamítl (výrok V. tohoto rozsudku). Při stanovení kurzu soud vycházel dle čl. 1103 chorvatského zákona z kurzu platného v době podání žaloby (10. 6. 2020).

53. S ohledem na shora řečené soud výrokem I. tohoto rozsudku přisoudil žalobci na nemajetkové újmě částku ve výši 1 736 455,43 Kč rovnající se součtu částek 1 679 932 Kč za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, fyzickým bolestem ve výši 101 442,90 Kč a strachu ve výši 52 725 Kč po odečtení úhrady ve výši 97 644,47 Kč (28 018 HRK x 3, 485 Kč k datu 18. 10. 2018). Žalobkyni byla výrokem III. tohoto rozsudku přiznána na nemajetkové újmě částka ve výši 1 365 270,35 Kč rovnající se součtu částek 1 249 026 Kč za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit, fyzických bolestí ve výši 84 646,35 Kč a strachu ve výši 105 450 Kč po odečtení úhrady ve výši 73 882 Kč (21 200 [příjmení] x 3, 485 Kč). Jelikož žalovaná povinnost k náhradě újmy dobrovolně nesplnila, byla jí s odkazem na čl. 1103 chorvatského zákona uložena povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek ve výši 6,11 % jdoucí ode dne podání žaloby.

54. Soud spatřil rovněž i nároky na majetkové újmy požadované žalobci částečně důvodnými.

55. Žalobci se domáhali po žalované zaplacení nákladů spojených s péčí o zdraví dle § 2960 občanského zákoníku. Ve vztahu k žalobci byla uplatněna náhrada za období od 8. 9. 2017 do data podání žaloby a ve vztahu k žalobkyni za dobu od 24. 6. 2017 do podání žaloby s odkazem na nesoběstačnost dle výší, které jsou uvedeny v procentním vyjádření ve znaleckém posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce]. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že tento nárok zná i chorvatská právní úprava, konkrétně čl. 1095 chorvatského zákona hovořící o nákladech na léčbu a jiných potřebných nákladech v souvislosti s tím. Sporná mezi nimi zůstala výše tohoto nároku. Dožádaný orgán nereagoval na opakované žádosti zdejšího soudu ohledně způsobu určení výše této majetkové škody (viz obsah civilních dožádání), kterou tedy soud musel v řízení s odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1308/2011 stanovit dle práva českého za pomoci judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR (kdy se jedná například o rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 664/19, III. ÚS 4194/18, I. ÚS 2930/13, I. ÚS 46/12, II. ÚS 2523/11, IV. ÚS 444/11 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu 23 Cdo 312/2010, 25 Cdo 2127/2006, pozn. soudu tato rozhodnutí (zejména I. ÚS 46/12) navíc řeší i otázku aktivní legitimace poškozených připouštějící aktivní legitimaci osob, o které bylo pečováno bez toho, aniž by za to osobám pečujícím cokoliv hradily), dle kterých je na místě při oceňování výše škody vycházet z vyhlášky č. 505/2006 Sb., která ve svém ustanovení § 5 odst. 2 v rozhodném znění uvádí, že za pomoc nesoběstačným osobám se stanoví odměna sociálním pracovníkům ve výši 130 Kč za hodinu. Tato odměna navíc odpovídá provedenému dokazování - sdělením neziskových organizací, kdy se jedná o sociální služby [anonymizováno], které poskytovaly sociální služby za 120 Kč/hodina, a [anonymizována čtyři slova] [územní celek], který poskytoval tyto služby za odměnu 130 Kč/hodina. Nad rámec soud dodává, že vycházel (na rozdíl od žalobců) z vyhláškové ceny v rozhodném znění a cen zjištěných dokazováním. Pokud žalobci vycházeli ze špatného rozhodného znění citované vyhlášky, pak toto nebrání soudu, aby vycházel ze správného rozhodného znění. Soud je navíc přesvědčen, že je nutné vycházet z českých poměrů při zjišťování výše této škody, neboť majetková škoda vznikala v České republice a soud je tak přesvědčen, že spravedlivému přístupu k odškodnění této újmy odpovídá právě zjištění výše škody dle českého práva a zdejších poměrů. Soud navíc zastává ten názor, že principu spravedlivého odškodnění by odpovídal i případný postup chorvatského soudu (pokud by rozhodoval namísto soudu českého), který by si měl vyžádat informace ohledně cen sociálních služeb v ČR za situace, kdy škoda vznikala na českém území.

56. Z provedeného dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že poúrazový stav částečně vylučoval žalobce z péče o jejich osoby a domácnost, avšak dle názoru soudu maximálně jen po dobu trvání jejich pracovní neschopnosti, neboť pokud již byli žalobci pracovně uschopněni, museli být i soběstační. Soud tedy na rozdíl od žalobců dospěl k závěru, že tento nárok je důvodný jen po dobu trvání jejich pracovní neschopnosti. Tomuto závěru odpovídají mimo jiné i lékařské zprávy z rehabilitace žalobce, kdy ve vztahu k žalobci bylo zjištěno, že k 7. 9. 2017 měl být co do personálních ADL soběstačný za užití pomůcek. Aniž by soud jakkoliv zlehčoval zdravotní stav žalobců popsaný svědky, tak je nutné přihlédnout i ke zdravotním zprávám založeným ve spise, ze kterých se nepodává, že by bylo nutné poskytovat žalobcům a jejich domácnosti péči delší než cca 1,5 hodiny denně každému odpovídající 20 % x 8 hodin (pracovní fond 1 sociálního pracovníka), zde soud odkazuje zejména na nález Ústavního soudu II. ÚS 664/19, který naznačil, že se v případech nikoliv 100 % nesoběstačnosti může vycházet z pracovního fondu 1 sociálního pracovníka. Svědci popsali úkony, se kterými bylo potřeba poskytovat pomoc oběma dvěma žalobcům, kdy se jednalo jednak o úkony osobní povahy spočívající v hygieně, pomoci při fyziologických potřebách, oblékání, jednorázové doprovody k lékaři a dále pak úkony péče o společnou domácnost, které se manifestovaly v zajišťování nákupů, praní a žehlení, starosti o zahradu a přípravu stravy, opravy v domácnosti. Pokud jde tedy o péči o osobu je soud s ohledem na odkázání žalobců na péči o jejich osoby i jejich popsaný zdravotní stav, který se navíc časem zlepšoval, výslechy svědků, kteří ve shodě uvedli, že u žalobce byla částečná nesoběstačnost horší a trvala cca 1 rok, kdežto u žalobkyně bylo nutné poskytovat pomoc zejména prvního půl roku, tedy do období Vánoc 2017, jak uvedla svědkyně [jméno] a závěr znalce o 20 % rozsahu jejich nesoběstačnosti, dospěl soud k závěru, že jim bylo nutné poskytovat péči 1 hodinu každému denně. Pokud jde o společné úkony (úkony spojené s péčí o domácnost jako je úklid, zajišťování nákupu, starost o zahradu), mající navíc často jednorázový a nikoliv každodenní povahu, je soud toho názoru, že postačovala rovněž cca 1 hodina, nicméně tyto úkony byly poskytovány oběma dvěma účastníkům a je tak nutno počítat ve vztahu ke každému z účastníků s 30 minutami. Každý z účastníků tak má právo na 1,5 hodiny péče o jeho osobu a domácnost denně ve vymezeném období. Současně je soud toho názoru, že v řízení bylo účastnickými výslechy a svědeckými výslechy prokázáno, že pomoc byla žalobcům poskytována za účelem zlepšení jejich zdravotního stavu a že se rozsah pomoci s ohledem na zjištěnou nezanedbatelnou nesoběstačnost žalobců vymykal běžné rodinné a společenské solidaritě. U nároku žalobkyně dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby za tuto majetkovou újmu za dobu od 24. 6. 2017 do 31. 1. 2018 (pracovní uschopnění), kdy tedy celkem byla poskytována péče po dobu 222 dnů x 1,5 hodiny x 130 Kč rovnající se částce 43 290 Kč. Byla-li žalobkyně již pracovně uschopněna, nelze spravedlivě požadovat po žalované, aby jí byla z tohoto titulu dále povinována. Nedůvodným shledal soud tento nárok mj. i za období od 27. 9. 2019 – 11. 10. 2019, neboť se vztahuje k plánované operaci levého ramene, které však s odkazem na závěry znalce nemá jednoznačnou spojitost s úrazem, pročež znalec tuto skutečnost nezohledňoval ani ve ZSÚ či bolestném (výslech znalce, str. 12 znaleckého posudku). Ve zbylém rozsahu soud žalobu vč. příslušenství zamítl (výrok V. tohoto rozsudku). K období po 31. 1. 2018, kdy již byla žalobkyně pracovně uschopněna, je soud toho názoru, že ve vztahu k žalobci postačuje co do společných úkonů rovněž pomoc za 30 minut denně odpovídající požadovaným úkonům a zdravotnímu stavu žalobce s odkazem na zprávu z rehabilitace a výraznému zlepšení zdravotního stavu po jeho pobytech v lázních a zejména pak výslechu [jméno], která uvedla, že stav žalobce se po Vánocích a rehabilitacích (a lázních) již zlepšil, a výslech jeho bratra, který uvedl, že jeho stav se dokonce výrazně zlepšil po návratu z lázní. Tato skutková zjištění vyplývají z výslechu svědků, navíc zcela korespondují i s lékařskými zprávami nemocnice oddělení rehabilitace, zpráv lázní a neurologů, jakož i závěrů znalce. Nicméně i ve vztahu k žalobci soud nakonec přistoupil k omezení pomoci po dobu trvání jeho pracovní neschopnosti, neboť pokud byla poskytována další pomoc žalobcům po jejich pracovním uschopnění, je nutno na ni nahlížet již jen optikou běžné rodinné a společenské solidarity, za kterou již finanční odškodnění nenáleží. Přístup soudu k takovémuto způsobu stanovení nákladů mimo jiné odpovídá i způsobu, o kterém hovoří Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 664/19 z 27. 4. 2020, ve kterém bylo počítáno s pracovním fondem pracovníka sociálních služeb osmihodinovým, tedy 8 hodin x 0,2 odpovídající 20 % rovnající se cca 1,5 hodině. Soud nemohl přiznat náhradu každému z žalobců péče rovnající se 4,8 hodinám, kdy žalobci vycházeli z 24 hodin denně, což by znamenalo nepřetržitou pracovní dobu a pomoc, když je zjevné, že takováto péče ani nebyla dle výslechů v celém požadovaném období poskytována a nebyla ani potřeba, kdy plně postačovalo, pokud by byla poskytována péče jedním pracovníkem, jehož pracovní doba je 8 hodin. Optikou shora řečeného soud dospěl k závěru, že žalobci přísluší z titulu této majetkové újmy náhrada ve výši 46 410 Kč představující dobu od 8. 9. 2017 do 30. 6. 2018, kdy od této doby je nutno odečíst období jeho pobytu v lázních, tedy 2 x 29 dnů (23. 11. 2017 21. 12. 2017 a 4. 4. 2018 - 2. 5. 2018), tj. tedy žalobce má v tomto období právo na 238 dní poskytované péče o jeho osobu a domácnost x 1,5 hodiny x 130 Kč rovnající se částce 46 410 Kč. Ve zbylém rozsahu soud žalobu vč. příslušenství zamítl (výrok V. tohoto rozsudku).

57. Nárok žalobců na ztrátu na výdělku vyplývá z ustanovení čl. 1095 chorvatského zákona, jelikož byl tento nárok mezi stranami nesporný co do jeho základu i co do jeho výše, soud přisoudil žalobci na této majetkové škodě částku 78 018 Kč a žalobkyni částku 30 941 Kč. K nákladům na léčbu soud uvádí, že tento nárok vyplývá rovněž z čl. 1095 chorvatského zákona s tím, že ve vztahu k žalobci byl nárok co do částky 77 000 Kč představující náklady za zubní ošetření a částky 420 Kč za lázeňský poplatek prohlášen za nesporný, pročež soud přisoudil žalobci z titulu nákladů na léčbu částku 77 420 Kč. Nárok žalobkyně na náklady na léčbu soud spatřil důvodným a prokázaným co do částky 1 380 Kč představující náklady na rázovou vlnu ve výši 840 Kč a vodoléčbu ve výši 540 Kč, kdy důvodnost tohoto nároku vyplývá z lékařských zpráv – kdy tyto léčby byly žalobkyni předepsány za účelem zmírnění následků na zdraví, které utrpěla v souvislosti s nehodou. Pokud jde o zbylé žalobou uplatněné částky z titulu nákladů na léčbu (jednalo se zejména o doplatky žalobce za jednolůžkový pokoj, stravu, zdravotní pomůcky a léky) tyto byly mezi stranami sporné – žalobcům bylo při ústním jednání poskytnuto poučení k prokázání důvodnosti a příčinné souvislosti této škody, nicméně žalobci výzvě soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118b o. s. ř. nevyhověli, když na výzvu soudu včas nereagovali, pročež neunesli v tomto rozsahu důkazní břemeno, a soud tak žalobu ve zbylém rozsahu vč. příslušenství zamítl (výrok V. tohoto rozsudku).

58. Závěrem soud k nákladům na pořízení znaleckých posudků [anonymizováno] [celé jméno znalce], které byly ze strany žalobců požadovány v souhrnné výši 33 819,50 Kč, uvádí, že se nejedná o majetkovou újmu, ale o náklady důkazů, které je nutno posoudit podle § 137 o. s. ř. a uplatňovat je v nákladech řízení, soud tedy žalobu i v tomto rozsahu zamítl (výrok V. tohoto rozsudku).

59. Žalobci tedy byla přisouzena majetková újma v celkové výši 201 848 Kč sestávající z nákladů spojených s péčí o žalobce ve výši 46 410 Kč, ztráty na výdělku ve výši 78 018 Kč a nákladů spojených s léčením ve výši 77 420 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Žalobkyni byla přisouzena majetkové újma v souhrnné výši 75 611 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku) sestávající z nákladů spojených s péčí o žalobkyni ve výši 43 290 Kč, ztráty na výdělku ve výši 30 941 Kč a nákladů spojených s léčením ve výši 1 380 Kč. Ve zbylém rozsahu soud spatřil nároky žalobců z titulu majetkových škod nedůvodnými, a proto žalobu ve zbylém rozsahu, jak již bylo řečeno shora, zamítl vč. příslušenství (výrok V. tohoto rozsudku). Jelikož žalovaná povinnost k náhradě majetkové újmy dobrovolně nesplnila, byla jí s odkazem na čl. 1086 chorvatského zákona uložena povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužných částek ve výši 6,11 %. Rovněž soud zamítl žalobu i co do rozdílů mezi požadovaným (10 %) a přisouzeným (6,11%) zákonným úrokem z prodlení, kdy ve věci splatnosti nároků a prodlení bylo nutné postupovat dle chorvatského práva, které stanoví výši úroků z prodlení ve výši 6,11 % ročně (viz bod 21 předposlední a poslední věta odůvodnění tohoto rozsudku).

60. Výrok VI. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., žalobce, v řízení zastoupený advokátem, byl v řízení zcela úspěšný s ohledem na to, že rozhodnutí soudu o nemajetkové újmě záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu, má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 174 943,49 Kč, které sestávají dle § 137 o. s. ř. z odměny zástupce žalobce za 13,5 úkonů právní služby, 14 hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas, náklady důkazů – znaleckých posudků a DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem. Při stanovení odměny zástupce žalobce soud vycházel z hodnoty jednoho úkonu právní služby ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, 25 Cdo 2060/2020, 25 Cdo 1901/2018 a 25 Cdo 4210/2018, či Ústavního soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2217/21 či Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022 sp. zn. 21 Co 394/2021 a 10. 3. 2022 sp. zn. 25 Co 43/2022. Předmětem nemajetkové újmy byly 3 nároky - náhrada za duševní bolesti kvůli poklesu životních aktivit (ZSÚ), fyzické bolesti (bolestné) a strach (jiná nemajetková újma), za každý z těchto nároků náleží žalobci odměna za zastupování advokátem snížená dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, tedy odměna ve výši 2 480 Kč (3 100 Kč x 0,8), což činí odměnu v řízení o nemajetkové újmě v souhrnné výši 7 440 Kč (3 x 2 480 Kč) a to za použití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu za tyto úkony: 1 x příprava a převzetí zastoupení, 1 x výzva ze dne 13. 12. 2019, 1 x podání návrhu ve věci samé (žaloby), 3 x vyjádření ze dne 26. 11. 2020, 9. 4. 2021 a 12. 1. 2022, dále pak 1 x 1/2úkon za účast zástupce žalobce u ústního jednání dne 4. 2. 2022, při kterém však nedošlo k zahájení jednání přednesením žaloby analogicky dle § 11 odst. 2 písm. f) a g) advokátního tarifu, 2 x za účast zástupce žalobce u jednání dne 26. 7. 2023, které trvalo od 10:00 hodin do 13:10 hodin, 2 x za účast zástupce žalobce u jednání dne 8. 9. 2023, které trvalo od 10:00 hodin do 13:32 hodin, 2 x za účast zástupce žalobce u jednání dne 22. 11. 2023, které trvalo od 10:00 hodin do 13:11 hodin dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu a 1 x za účast zástupce žalobce při ústním jednání dne 11. 1. 2024, které trvalo od 10:00 hodin do 11:10 hodin a 12:33 hodin – 13:21 hodin, tedy nepřesáhlo dvě hodiny a současně nelze požadovat půl úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátní tarifu za účast zástupce na přerušeném jednání od 12:33 hodin – 13:21 hodin, neboť toto jednání bezprostředně navazovalo na ústní jednání, které nebylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku, ale bylo toliko přerušeno a následně po relativně krátké přestávce v něm soud pokračoval. Soud nepřiznal žalobci odměnu za sepis vyjádření ze dne 27. 9. 2023, neboť se jedná o vyjádření reagující na poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., které však bylo soudu doručeno až po uplynutí stanovené koncentrační lhůty, pročež k němu soud nemohl přihlížet a jedná se tak o neúčelně vynaložený náklad řízení. Žalobce odměnu za jiné úkony svého zástupce v řízení nepožadoval, pročež soud vycházel toliko z jím provedeného vyčíslení nákladů řízení. Celkem soud tedy přiznal žalobci na odměně jeho zástupce částku ve výši 100 440 Kč (13,5 x 7 440 Kč) a na náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu částku ve výši 4 200 Kč za 14 úkonů (14 x 300 Kč). Náklady řízení dále sestávají z částky 33 819,50 Kč představující náklady důkazů – znalecký posudek a odpověď na dotazy zadavatele zpracované [anonymizováno] [celé jméno znalce], přičemž se jedná o účelně vynaložené náklady důkazů, neboť z nich soud při stanovení nemajetkové újmy vycházel, jak vyplývá z obsahu tohoto rozsudku. Současně žalobce soudu doložil daňové doklady k těmto nákladům (faktury znalce na č. l. 699 a č. l. 104 spisu). Součástí nákladů řízení je rovněž i cestovné v souvislosti s cestami zástupce žalobce k soudním jednáním dne 4. 2. 2022, 26. 7. 2023, 8. 9. 2023, 22. 11. 2023 a 11. 1. 2024 na trase [obec] – [obec] – [obec] za 184 ujetých kilometrů/jednání. V roce 2022 uskutečnil zástupce žalobce k soudu jednu cestu, za což mu přísluší náhrada ve výši 1 367,40 Kč za 184 ujetých kilometrů (36,10 Kč za litr paliva motorové nafty dle vyhlášky platné v rozhodném znění při průměrné spotřebě 7,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky) a podle § 13 a. t. náhrada za ztrátu času advokáta dle § 14 ve výši 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč. V roce 2023 uskutečnil zástupce žalobce k soudu tři cesty, za což mu přísluší náhrada ve výši 1 435,73 Kč za 184 ujetých kilometrů (34,40 Kč za litr paliva motorové nafty dle vyhlášky platné v rozhodném znění při průměrné spotřebě 7,6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky) a podle § 13 a. t. náhrada za ztrátu času advokáta dle § 14 ve výši 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč. Celkem tedy za tři jízdy v roce 2023 mu náleží na cestovném částka ve výši 4 307 Kč a 3 000 Kč za náhradu za ztrátu času. V roce 2024 uskutečnil zástupce žalobce k soudu jednu cesty, za což mu přísluší náhrada ve výši 1 569,20 Kč za 184 ujetých kilometrů (38,70 Kč za litr paliva motorové nafty dle vyhlášky platné v rozhodném znění při průměrné spotřebě 7,6 l /100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky) a podle § 13 a. t. náhrada za ztrátu času advokáta dle § 14 ve výši 10 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 000 Kč. Celkem tak představuje cestovné částku ve výši 7 243,80 Kč a náhrada za promeškaný čas 5 000 Kč, přičemž soud tyto částky dělil dvěma, neboť zástupce v řízení zastupoval dva žalobce, tedy pro náklady řízení bylo vycházeno u každého žalobce z částky 3 621,90 Kč za cestovné a 2 500 Kč za promeškaný čas. Celkem tak náklady řízení vč. 21 % DPH, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 30 362,10 Kč, představují částku 174 943,50 Kč (100 440 Kč odměna, 4 200 Kč náhrada hotových výdajů, cestovné 3 621,90 Kč, promeškaný čas 2 500 Kč, náklady důkazů 33 819,50 Kč a DPH 30 362,10 Kč), kterou je žalovaná povinna uhradit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

61. Výrok VII. tohoto rozsudku je rovněž odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., žalobkyně, v řízení zastoupená advokátem, byla v řízení zcela úspěšná s ohledem na to, že rozhodnutí soudu o nemajetkové újmě záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu, má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 174 943,49 Kč, které sestávají dle § 137 o. s. ř. z odměny zástupce žalobce za 13,5 úkonů právní služby, 14 hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas, náklady důkazů – znaleckých posudků a DPH. V podrobnostech ohledně výpočtu odměny, soud odkazuje na odůvodnění k výroku VI. tohoto rozsudku, které je zcela totožné i ve vztahu k žalobkyni, a soud považuje za nadbytečné jej opakovat.

62. Výrok VIII. o nákladech řízení vztahujících se k řízení o majetkové újmě je odůvodněn ust. § 150 o. s. ř. Soud předně uvádí, že je na rozdíl od žalobců toho názoru, že nebylo možné aplikovat ustavení § 142 odst. 3 o. s. ř., byť je pravdou, že pokud jde o výši majetkové újmy za náklady spojené s péčí o zdraví žalobců, jedná se o nárok, jehož výši soud musel podrobit úvaze (§ 136 o. s. ř.), nicméně důvodem pro přiznání nižší částky nebyla výše sama o sobě, nýbrž vymezené období, po které požadovali žalobci přiznání tohoto nároku, pročež by bylo na místě aplikovat ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., které by s ohledem na převažující úspěch žalované vyznělo v její prospěch. Soud však po předchozím upozornění žalovanou na ustanovení § 150 o. s. ř. dospěl k závěru, že jsou splněny důvody pro aplikaci tohoto zákonného ustanovení, a proto soud rozhodl tak, že nepřiznal žalované proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení veden následujícími důvody. Jednak soud v tomto souzeném případě dospěl k závěru, že jsou zde přítomny morální důvody pro aplikaci tohoto ustanovení, kdy to byla sama žalovaná, která odkázala žalobce na to, aby si nechali vypracovat znalecké posudky v České republice, aby následně po jejich zpracování požadovala po žalobcích znalecké posudky dle chorvatského práva. Soud přihlédl dále k tomu, že žalobci se v celém průběhu celého vedení řízení chovali vzorně, poskytovali veškerou součinnost a zcela evidentně, pokud by žalovaná přistoupila sama ke znaleckému vyšetření žalobců, má soud za to, že by žalobci takovéto šetření podstoupili za účelem co nejrychlejšího odškodnění újmy. Žalovaná však v (před) soudním řízení postupovala liknavě, kdy namísto toho, aby alespoň částečně (s ohledem na mnohá nesporná tvrzení a existenci posudků [anonymizováno] [celé jméno znalce]) plnila co nejrychleji, pak tedy přistoupila k tomu, že bude trvat na posudcích dle chorvatského práva, byť prvotně chtěla nechat zpracovat posudky dle českého práva a sama v řízení předložila český znalecký posudek. Současně je nutné mít na zřeteli i to, že to jsou žalobci, kterým byla způsobena újma, jejíhož odčinění by se bez soudního rozhodnutí zcela evidentně nedomohli, a neměli by být tedy sankcionováni za vedení soudního řízení. V opačném případě, pokud by soud náklady žalované přiznával, byť to byli žalobci, kdo zvolili neúměrně dlouhou dobu této majetkové újmy, docházelo by k jejich sekundární viktimizaci. Za takovéhoto stavu tedy soud aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř.

63. Výrok IX. tohoto rozsudku o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek je odůvodněn ust. § 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. dle kterých přešla poplatková povinnost ze žalobců, kteří byli osvobozeni ze zákona od placení soudních poplatků, na žalovanou v rozsahu výsledku řízení. Žalobci byli v řízení o nemajetkové újmě zcela úspěšní, žalovaná tudíž zaplatí na soudním poplatku 1 % z celé přiznané částky dle položky 3b Sazebníku soudních poplatků, tedy částku ve výši 31 017 Kč (1 % z 3 101 725,78 Kč). V řízení o majetkové újmě byla žalovaná neúspěšná co do částky 277 459 Kč a zaplatí proto dle položky 1 b Sazebníku soudních poplatků 5 % z této částky, tedy 13 873 Kč Celkem tedy žalovaná zaplatí na soudním poplatku částku ve výši 44 890 Kč v obvyklé 3denní lhůtě splatnosti dle § 4 odst. 1 písm. i) a § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.

64. Výrok X. o náhradě nákladů státu je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Soud v řízení vynaložil náklady spojené s výslechem znalců s tím, že se jednalo o výslechy znalců vztahujících se k řízení o nemajetkové újmě, přičemž v řízení o nemajetkové újmy byli žalobci zcela úspěšní, žalovaná byla zcela neúspěšná, proto soud uložil tyto náklady v plné výši k úhradě žalované s tím, že o lhůtě splatnosti a konkrétní výši bude rozhodnuto samostatným usnesení.

65. O lhůtách splatnosti soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil žalované ke splnění uložených povinností obvyklou 3denní lhůtu splatnosti, neboť nespatřil ve věci žádné důvody zvláštního zřetele hodné ke stanovení jiné pariční lhůty.

Poučení