36 C 166/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 7. 9. 2021 do zaplacení, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 16. 2. 2020 do 6. 9. 2021 a nad výši úroku přiznaného ve výroku I., zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 147 816 Kč do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci byli partneři, z jejich vztahu se v roce [rok] narodila dcera [jméno]. V srpnu 2017 došlo k rozchodu účastníků. V říjnu 2017 se žalobce se svojí novou přítelkyní (teď již manželkou) zúčastnil plavby po Středozemním moři historickou plachetnicí. V souvislosti s touto aktivitou požádala žalovaná žalobce o poskytnutí finančních prostředků pro případ, že by se žalobci na dovolené něco stalo, aby mohla překlenout období do případného pozůstalostního řízení, oba účastníci také sepsali závěť ve prospěch dcery [jméno]. Dne 16. 10. 2017 převedl žalobce žalované na její účet č. [bankovní účet] částku 1 000 000 Kč jako zápůjčku. Splatnost zápůjčky nebyla mezi účastníky sjednána. S ohledem na nepříznivou životní a finanční situaci žalované žalobce nepožadoval vrácení zápůjčky ihned po návratu z dovolené a žalovanou vyzval k jejímu vrácení až dopisem ze dne 2. 1. 2020, a to do šesti týdnů od doručení výzvy, žalovaná si převzala výzvu dne 3. 1. 2020, splatnost zápůjčky tak nastala 15. 2. 2020, ode dne následujícího požaduje žalobce i úrok z prodlení. Dopisem ze dne 29. 1. 2020 žalovaná odmítla peníze vrátit s tím, že se jedná o dar. Žalobce však neměl důvod darovat žalované finanční prostředky v takto vysoké částce, neboť v té době již účastníci nebyli partneři (od srpna 2017 žalobce přespával na zemi v pracovně společné nemovitosti), společné bydliště neopustil pouze z důvodu obavy z negativních dopadů na nezletilou dceru.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Potvrdila partnerské soužití účastníků, narození společné dcery [jméno], jejich rozchod v roce 2017, i převod finančních prostředků v částce 1 000 000 Kč na její účet, odmítla však jejich poskytnutí z titulu zápůjčky. Poukázala na to, že účastníci se rozešli v září 2017. Žalobce byl i poté žalované oporou při zvládnutí stresu z rozpadu jejich vztahu a podle dohody účastníků měl žalobce bydlet v společné domácnosti až do konce roku 2017. V říjnu 2017 navrhl žalobce žalované před svou dovolenou, že na ni převede částku 1 000 000 Kč, kdyby se mu něco stalo. Byla to běžná praxe účastníků, zavedená v minulosti před odjezdem žalobce na dovolenou, z důvodu jeho záliby v adrenalinových dovolených. Takto žalobce převedl žalované dne 21. 10. 2014 částku 100 000 Kč a dne 13. 1. 2017 částku 200 000 Kč. Žalobce nikdy po žalované nežádal vrácení peněz. Poskytnutí výrazně vyšší částky žalobce odůvodňoval právě rozchodem účastníků. Ani tentokrát žalobce žalované nesdělil, že by požadoval vrácení poskytnuté částky a že by se jednalo o zápůjčku, žalobce si byl vědom, že žalovaná nemá dostatečný příjem k vrácení uvedené částky. Žalovaná poskytnutou částku vnímala jako dar v souvislosti s rozchodem účastníků, který ji měl zabezpečit do budoucna v případě, že by se žalobci něco stalo před vypořádáním společného majetku nebo (v případě jeho smrti) do skončení pozůstalostního řízení. Za tímto účelem sepsali oba účastníci závěť ve prospěch společné dcery a druhého účastníka. Žalovaná doufala v udržení partnerského vztahu účastníků, v případě jeho rozpadu alespoň v spravedlivé majetkové vypořádání, neboť žalobce se vůči žalované choval vždy velkoryse. Po návratu z dovolené v říjnu 2017 se situace zhoršila, žalobce přespával v pracovně na zemi, poté si rozdělili mezi sebou užívání pokojů, nakonec žalovaná žalobce požádala, aby kvůli dceři na týden opustil domácnost z důvodu zklidnění celé situace, žalobce to odmítl. Od ledna 2018 bydlel žalobce střídavě v společné nemovitosti v [obec] a u nové partnerky. V polovině září 2018 se definitivně odstěhoval a účastníci přestali i společně hospodařit. V té době začali účastníci řešit vypořádání majetku, podle původního návrhu žalobce se výlučným vlastníkem nemovitosti v [obec], která byla v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a kde byla umístěna rodinná domácnost účastníků, měla stát žalovaná (stejně tak vozidla a hotovosti 100 000 Kč), žalobci měla připadnout hotovost ve výši 5 750 000 Kč (včetně žalované částky 1 000 000 Kč uložené na účtu žalované, jež byla zahrnuta do vypořádání). Uzavření dohody o majetku žalobce podmiňoval dohodou účastníků o střídavé péči o nezletilou dceru. Žalobce nikdy v rámci jednání o majetku nezmiňoval, že by se v případě žalované částky jednalo o zápůjčku, o její vrácení žalovanou nežádal. Dne 16. 4. 2019 žalovaná podala návrh na svěření nezletilé dcery do své péče, žalobce to bral jako porušení dohody účastníků, přestal s žalovanou jednat o vypořádání majetku a současně si začal nárokovat žalovanou částku. Nakonec byl majetek účastníků vypořádán pouze prodejem nemovitosti v [obec] v spoluvlastnictví účastníků, kdy žalovaná v důsledku prodeje obdržela na účet dne 12. 1. 2021 část kupní ceny ve výši 3 891 000 Kč, připadající na její spoluvlastnický podíl. S žalovanou částkou žalovaná nedisponovala, nespotřebovala ji, neboť s ní do doby majetkového vypořádání (do něhož byla zahrnuta) nechtěla nakládat. V době prodeje domu pak žalovaná nechtěla s částkou nakládat, neboť jí chtěla použít na koupi jiného bydlení, a zároveň ji žalobce požadoval zpět.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce popřel, že by bylo zavedenou praxí mezi účastníky, aby žalobce před každou dovolenou žalované převáděl vysoké částky. Za celou dobu partnerského soužití žalobce převedl žalované pouze dvě částky, konkrétně částku 100 000 Kč před dovolenou v Nepálu a částku 200 000 Kč před zimním přechodem slovenských hor. Žalobce absolvoval větší počet adrenalinových dovolených (zimní výpravy do Alp, Tater, s pohybem v lavinových terénech nebo dva týdny na sněžnicích na východním Slovensku se spaním venku, hřebenové přechody v zimě, dva velehorské treky v Nepálu apod.), žalované žádné finanční prostředky nepřevedl. Poskytnutí částky 1 000 000 Kč žalobce výslovně označil jako zápůjčku. Odmítl, že by účastníci společně hospodařili do srpna 2018, žalobce se odstěhoval již v lednu 2018. Velkorysý návrh žalobce na vypořádání účastníků byl odůvodněn snahou žalobce o klidný rozchod. Vzhledem k následnému nepřátelskému chování žalované svůj postoj přehodnotil a dohoda uzavřena nebyla, došlo k prodeji spoluvlastněné nemovitosti a vyplacení kupní ceny účastníkům dne 12. 1. 2021. Žalobce se přesto zachoval vůči žalované velkoryse, neboť byla do 31. 8. 2018 (formálně) zaměstnána v jeho společnosti a pobírala mzdu ve výši 22 740 Kč čistého (ačkoliv fakticky žádnou práci nevykonávala) a v srpnu 2018 jí bylo vyplaceno odstupné v částce 100 000 Kč, do konce roku 2018 byl dle dohody v případě potřeby připraven dorovnat příjem žalované. Zároveň žalovaná bydlela ve společné nemovitosti účastníků, kde hradila pouze náklady spojené s jejím provozem a náklady domácnosti a žalobce na ni bezúplatně převedl vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], v roce 2019 jí hradil terapeutická sezení u pana [příjmení] (celkem 22 sezení v částce 54 200 Kč), atd. Žalovaná přistupovala k žalované částce s vědomím, že se nejedná o její peníze, neboť ji nespotřebovala a i navenek prezentuje svůj finanční nedostatek.

4. Z přehledu transakcí z účtu [číslo] žalobce bylo zjištěno, že dne 16. 10. 2017 byla na účet č. [bankovní účet] převedena částka 1 000 000 Kč, v zprávě pro příjemce bylo uvedeno„ od mv“ a v poznámce„ půjčka pro moniku“. Dle sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 2. 2021 a 26. 2. 2021 byla dne 16. 10. 2017 převedena částka 1 000 000 Kč z účtu [číslo] vedeného na jméno žalobce na účet č. [bankovní účet], kdy ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ od mv“ a v uživatelském symbolu (pouze pro potřeby majitele účtu, který se příjemci nezobrazuje) je uvedeno„ pro [jméno]“. Žalobce následně na ústním jednání konaném dne 30. 8. 2021 připustil, že slovo„ půjčka“ žalobce doplnil do svých poznámek k výpisu z účtu až následně (po převodu finanční částky).

5. V rámci emailové komunikace mezi účastníky bylo zjištěno, že emailem z 23. 6. 2018 žalobce shrnul žalované návrh majetkového vypořádání (měla ji zůstat nemovitost, vozidlo a nějaké finanční prostředky na účtu, celkově vyšší majetkové hodnoty než žalobci, kterému měly připadnout pouze finanční prostředky), uzavření dohody podmiňoval možností trávit vlastní čas s dcerou ve společné nemovitosti bez přítomnosti žalované. Jako další variantu nabízel prodej nemovitosti. V navazujících emailech z 14. 9. 2018, 17. 9. 2018, 10. 10. 2018, 23. 10. 2018 účastníci řešili podobu dohody o majetku (dle navrhovaného vypořádání měla žalované připadnout nemovitost v spoluvlastnictví účastníků, vozidlo, částka 100 000 Kč, žalobci všechny ostatní finanční prostředky včetně žalované částky), dohodu o střídavé výchově nezletilé dcery [jméno] a hrazení jejích nákladů (žalovaná poukazovala na nerovnost příjmů). Přílohou emailu byl graf, podle něho měly být předmětem vypořádání nemovitost v hodnotě 7 milionu korun, finanční prostředky na účtu žalobkyně 1,29 milionu korun (dle shodných tvrzení účastníků byla v této částce zahrnuta i částka 1 milion korun), finanční prostředky na účtu žalobce 4,56 milionu korun a vozidlo v ceně 50 000 Kč, navrhované řešení bylo, že žalované připadne nemovitost, auto a 100 000 Kč, žalobci zbylé finanční prostředky. Následně emaily z prosince 2018 (6. 12. a 14. 12.) účastníci řešili převod spoluvlastnického podílu žalobce na nemovitosti na žalovanou a s tím spojené daňové povinnosti. Emaily z 23. 2. 2019 a 29. 3. 2019 a 14. 4. 2019 pak účastníci dále řešili majetek a péči o dceru a podmínky uzavření dohod, kdy z emailů vyplývá, že i žalovaná částka měla být žalobci převedena v souvislosti s vypořádáním majetku. Emailem ze dne 25. 4. 2019, 28. 4. 2019, 30. 4. 2019, 11. 5. 2019 účastníci řešili úhradu školného (žalovaná požádala školu o prominutí poloviny školného z důvodu své nepříznivé finanční situace) a dohady ohledně placení potřeb společné dcery. Z emailů je zřejmé, že dochází k eskalaci vztahů účastníků. V rámci další komunikace účastníků žalobce emailem ze dne 11. 5. 2019 vyčítal žalované mimo jiné, že jí převedl částku 1 milion Kč pro případ, že by se mu něco stalo na dovolené u moře a žalovaná si peníze ponechala (v uvedeném emailu deklaroval svůj úmysl zajistit materiální potřeby žalované mimo jiné i převodem žalované částky), žalovaná reagovala emailem ze dne 13. 5. 2019, kdy sdělovala, že peníze jsou předmětem finančního vypořádání účastníků a žalovaná je má uložené na spořícím účtu.

6. Dle sdělení notáře ze dne 1. 3. 2021 byla žalobcem závěť odvolána dne 8. 4. 2019.

7. Dopisem ze dne 2. 1. 2020 včetně doručenky vyzval žalobce žalovanou k úhradě žalované částky jako zápůjčky. Dopisem ze dne 29. 1. 2020 žalovaná předběžně reagovala na návrh žalobce na vypořádání nemovitosti v spoluvlastnictví účastníků a dopisem datovaným stejného dne pak odmítla žalobcem požadované vrácení zápůjčky v částce 1 000 000 Kč s tím, že se jednalo o dar. Dopisem ze dne 5. 2. 2020 odmítl žalobce, že by šlo o dar žalované (komunikace probíhala prostřednictvím zástupců), ale částka byla poskytnuta pro překlenutí momentální životní situace a sdělil, že trvá na vrácení této částky. Dopisem zástupkyně žalované zástupci žalobce ze dne 6. 2. 2020 sdělila žalovaná, že je mezi účastníky spor, zda se v případě částky 1 000 000 Kč jedná o dar nebo zápůjčku, zároveň souhlasila s prodejem společné nemovitosti z důvodu majetkového vypořádání účastníků.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že účastníci byli k uvedenému datu spoluvlastníci (každý ideálním podílem ) pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] vše [katastrální uzemí]. Podle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 12. 1. 2021 jsou vlastníci označených nemovitostí [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (v SJM) a to dle kupní smlouvy [anonymizováno] [rok], právní účinky zápisu byly provedeny k [datum]. Podle detailu transakce [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] byla z účtu [číslo] provedena dne 12. 1. 2021 expresní platba na účet žalobce č. [bankovní účet] v částce 3 891 100 Kč a na účet žalované č. [bankovní účet] stejného dne expresní platba ve stejné výši.

9. Návrhem žalované na úpravu poměrů k nezletilému dítěti z 16. 4. 2019 žalobce dokládal, že žalovaná nezmiňovala, že by disponovala částkou 1 000 000 Kč pro svou potřebu. Uvedeným návrhem žalovaná žádala o svěření nezletilé dcery do své péče.

10. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že s žalovanou spolupracuje od 1. 1. 2019. V rámci jejich rozhovoru jí žalovaná popisovala svou situaci, rozchod s žalobcem a řešení péče o dceru a vypořádání majetku. V únoru 2020 jí žalovaná sdělovala své problémy s bydlením, svědkyně jí informovala o možnostech získání sociálního příspěvku z fondu sociálních a kulturních potřeb zaměstnavatele. V této souvislosti jí žalovaná sdělila, že od žalobce měla darovanou částku 1 000 000 Kč, kdy podle dohody jí měla připadnout společná nemovitost a peníze měly být vyplaceny žalobci, k dohodě ale nedošlo a ona nevěděla, zda s částkou nebude muset naložit jiným způsobem.

11. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že účastníky zná z důvodu, že její dítě navštěvuje stejnou školu jako dcera účastníků, v kontaktu je pouze se žalovanou. Žalovaná jí sdělovala, že žalobce ji opustil kvůli jiné ženě, měl se s ní vypořádat, jakoby byli manželé. Žalovaná jí řekla, že před odjezdem na dovolenou jí žalobce poslal nějaké peníze v částce kolem milionu, milionu a půl, kdyby se něco stalo. Žalovaná byla v těžké situaci, sháněla práci a žalobce jí poslal peníze s tím, že se potom spravedlivě vyrovnají. Následně podle sdělení žalované docházelo k změně postoje žalobce ohledně majetkové dohody, kdy uzavření dohody podmiňoval jinými věcmi.

12. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že před jeho odjezdem na dovolenou se svou současnou manželkou za ním žalovaná přišla s žádostí o zapůjčení peněz. V minulosti ji určité částky (do 200 000 Kč) poskytl, tehdy financoval celou domácnost a nežádal jejich vrácení. Částku 1 000 000 Kč jí žalobce poskytl pro případ, kdyby se něco stalo, aby žalovaná nezůstala bez finančních prostředků. Před odjezdem na dovolenou účastníci sepsali také závěť ve prospěch druhého účastníka zejména z důvodu, aby nebyla omezena dispozice s domem a aby dcera byla zabezpečena v případě smrti žalobce. Částku dříve nepožadoval s ohledem na finanční situaci žalované, dlouho jednali o vypořádání majetku, žalované měla připadnout společná nemovitost a další věci, celkově větší podíl, k tomu nakonec přes účast na mediaci nedošlo, žalované to připadalo málo. Žalobce sám začal pociťovat finanční problémy, jezdil mezi [anonymizováno] a [anonymizováno], hradil vysoké nájemné, zároveň probíhal spor o úpravu poměrů k nezletilé dceři účastníků a domluvy k ničemu nevedly, proto žádal vrácení této částky po žalované. Žalovaná se podle žalobce nikdy nechovala způsobem, že by si měla tuto částku ponechat, ve vztahu k třetím osobám vystupovala jako sociální případ (ze sociálních důvodů chtěla prominout školné dcery). Žalobce přitom žalovanou podporoval i po jejich rozchodu, přenechal jí k užívání společnou nemovitost, nepožadoval kompenzaci za neužívání domu, žalované hradil i terapie za účelem zlepšení jejího psychického stavu po rozchodu ve výši kolem 40 000 Kč, platil i mediační řízení, žalovaná byla dlouhodobě pouze fiktivně zaměstnána v společnosti žalobce a byl jí vyplácen plat a při ukončení pracovního poměru k 31. 8. 2018 jí bylo vyplaceno i odstupné ve výši 100 000 Kč. Následně ji finančně podporoval do doby, než si najde řádné zaměstnání.

13. Žalovaná vypověděla, že s žalobcem měli od narození dcery rozděleny role, kdy žalovaná se starala o domácnost, o vozidla, o dům a o společnou dceru a žalobce dostal prostor proto, aby mohl rozvíjet svou výdělečnou činnost. V září 2017 došlo k rozchodu účastníků, tehdy spolu dobře vycházeli, snažili se vše zvládnout v klidu. Tehdy ještě neprobírali finanční vypořádání, peníze byly žalované dány v souvislosti s dovolenou žalobce a rozchodem účastníků, už nevěděla, z koho iniciativy to vzešlo. Cílem bylo, aby se vyhnula možnému stavu finanční nouze do doby vypořádání majetku účastníků, protože neměla možnost výdělku. Peníze brala pro případ nouze na mimořádné výdaje, např. kdyby neměla žádný příjem a potřebovala by mimořádné finanční prostředky, například pro případ dlouhodobé nemoci nebo pro případ úmrtí žalobce, proto je měla uložené na zvláštním bankovním účtu. Poskytnuté peníze nikdy nebyly označeny jako dar nebo zápůjčka, účastníci se o nich vždy bavili pouze z hlediska účelu. Z obdobného důvodu byla sepsána i závěť. V té době byla ještě fiktivně zaměstnána ve společnosti žalobce. V minulosti jí žalobce poskytl finanční částky, jejich vrácení se neřešilo. Finanční prostředky, které v minulosti dostala od žalobce, spotřebovala pro rodinu a domácnost. Po návratu z dovolené žalobce nežádal vrácení peněz, k tomu došlo až po dvou letech, poprvé v dopise z ledna 2020 před podáním žaloby, v té době začal tvrdit, že se jedná o půjčku, zároveň navrhoval i prodej společné nemovitosti. Na oddělení financí se dohodli k datu 1. 9. 2018, současně byl ukončen pracovní poměr žalované ve společnosti žalobce. Potvrdila ochotu žalobce jí dorovnat příjmy do výše její mzdy do doby nástupu do zaměstnání do konce roku 2018, fakticky ho o to požádala jednou. Vztah účastníků se začal zhoršovat v září 2018, proběhla mediace, žalovaná nesouhlasila se střídavou péčí o dceru. V průběhu mediace dostala v září 2018 od žalobce nabídku majetkového vypořádání, kdy měla mít ve výlučném vlastnictví společnou nemovitost a žalobce měl získat veškeré finanční prostředky včetně sporné částky jednoho milionu, a to v závislosti na požadavku střídavé výchovy jejich nezletilé dcery. Brala to jako ultimátum, měla dojem, že bude finančně strádat, nechtěla mít v hotovosti pouze 100 000 Kč. Pouze v případě domu bylo jasné, že budou nutné další investice, například koupě kotle a podobně. Žalobce v průběhu jejich vztahu vždy deklaroval vypořádání půl na půl. Od žalobce si nikdy peníze nepůjčovala, peníze brala jako formu majetkového vypořádání s tím, že se o majetku ještě bude dále jednat.

14. Nebyl proveden důkaz výslechem [celé jméno svědkyně], neboť se k svému výslechu nedostavila a žalovaná na jejím výslechu následně netrvala. Dále nebyly provedeny důkazy konceptem závěti, neboť účastníci shodně potvrdili, že oba sepsali závěť ve prospěch druhého účastníka a dcery [jméno] před odjezdem žalobce na dovolenou na podzim 2017, ani znalecký posudek za účelem posouzení, kdy byl do transakcí žalobce vložen text„ půjčka“, neboť to nebylo pro věc důležité a i žalobce uvedl, že k tomu došlo až po převedení žalované částky.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci byli partneři, z jejich vztahu se narodila dcera [jméno]. Po dobu partnerského vztahu účastníků rodinu finančně zajišťoval výlučně žalobce. Partnerský vztah účastníků byl ukončen na podzim roku 2017, v říjnu 2017 žalobce absolvoval dovolenou již s novou partnerkou. Před odjezdem na dovolenou žalobce převedl žalované částku 1 000 000 Kč pro případ, že by se mu něco stalo, z důvodu nepříznivé finanční situace žalované dané odchodem žalobce (žalovaná nedisponovala významnými finančními prostředky), k pokrytí možných mimořádných nákladů. Žalovaná částka byla uložena na spořícím účtu žalované, žalovaná s ní po celou dobu nenakládala. Podle emailové komunikace účastníků měla být částka žalobci uhrazena v souvislosti s vypořádáním jejich (majetkových) vztahů. Účastníci několik měsíců jednali o vypořádání svých vztahů, snažili se o dohodu ohledně úpravy poměrů k nezletilé dceři i o majetku, podle původního návrhu žalobce měla být žalované převedena do výlučného vlastnictví nemovitost v [obec] ve spoluvlastnictví účastníků, finanční částka 100 000 Kč a vozidlo, žalobce měl obdržet veškeré finanční prostředky na účtech účastníků (včetně žalované částky). Uzavření dohody v navrhovaném znění bylo podmíněno současným uzavřením dohody o péči o nezletilou dceru účastníků, o její střídavé výchově, k dohodám v této podobě nakonec nedošlo. Účastníci se v rámci vypořádání svých (majetkových) vztahů nakonec dohodli na prodeji spoluvlastněné nemovitosti a vypořádání rozdělením kupní ceny dle spoluvlastnických podílů (jednou polovinou). K prodeji nemovitosti došlo v prosinci 2020, kupní cena (každému z účastníků v rozsahu jedné poloviny) byla připsána na účty účastníků dne 12. 1. 2021. Dopisem ze dne 2. ledna 2020 požadoval žalobce zaplacení žalované částky.

16. Žalobce v řízení tvrdil, že finanční prostředky v částce 1 000 000 Kč (jejichž převod žalované nebyl mezi účastníky sporný) žalované poskytl na základě uzavřené ústní smlouvě o zápůjčce. Žalovaná popřela ujednání o zápůjčce, zároveň jako právní důvod úhrady finančních prostředků ze strany žalobce uvedla darovací smlouvu.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podstatnými náležitostmi smlouvy o zápůjčce ve smyslu citovaného zákonného ustanovení je přenechání zastupitelné věci (včetně peněz) zapůjčitelem vydlužiteli k libovolnému užití a závazek vydlužitele po čase věci stejného druhu vrátit. Smlouva o zápůjčce jako reálný kontrakt vzniká dosažením konsenzu, tj. bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy, obsahujícím všechny podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce a zároveň reálným plněním zapůjčitele podle smlouvy. Pokud žalobce v řízení tvrdil, že titulem k poskytnutí předmětné částky byla mezi účastníky sjednaná smlouva o zápůjčce, jejíž existenci žalovaná popírala, měl důkazní břemeno nejen ve vztahu k poskytnutí předmětné částky žalované, ale také ve vztahu ke konkrétním ujednáním o závazcích účastníků (zejména o závazku žalované po čase finanční prostředky žalobci vrátit). V řízení bylo zjištěno, že v době převodu finanční částky účastníci ukončili svůj partnerský vztah, v němž výlučně žalobce zajišťoval rodinu finančně, žalovaná byla pouze formálně zaměstnána v společnosti žalobce s příjmem cca 20 000 Kč měsíčně, práci fakticky nevykonávala. V bezprostřední době po převodu finančních prostředků měl žalobce absolvovat dovolenou se svojí novou partnerkou, přičemž právě absolvování dovolené, rozchod účastníků a naprostá finanční závislost žalované na žalobci, byly impulsem k poskytnutí žalované částky v tak vysoké výši. Žalovaná neměla peníze dočasně užít pro žádnou konkrétní a aktuální potřebu, ale byly dány jako finanční jistota v případě možných nákladů žalované, jež by vznikly kvůli nepředvídatelné situaci, která mohla nastat v době, kdy žalovaná žádnými finančními prostředky k jejich pokrytí nedisponovala. Žalobce poprvé v komunikaci s žalovanou označil poskytnutou částku jako zápůjčku až v dopise ze dne 2. 1. 2020, kdy se vztahy účastníků významně zhoršily zejména z důvodu nemožnosti najít kompromisní řešení ohledně výchovy a výživy společné dcery účastníků (žalovaná přes dohodu účastníků o střídavé výchově podala návrh na úpravu poměrů nezletilé dcery s návrhem na svěření do své výlučné péče), i z důvodu odlišných představ o realizaci navrhované dohody o jejich majetkovém vypořádání. Do té doby ani z předložené komunikace účastníků žádným způsobem nevyplývalo, že by žalovaná na sebe převzala závazek celou žalovanou částku žalobci bez dalšího vrátit (i v případě její alespoň částečné spotřeby pro výše uvedený účel) a žalovaná nakonec ani potencionálně nedisponovala finančními prostředky, které by jí to byť ve splátkách (na požádání žalobce) umožňovaly, o čem žalobce jako bývalý partner žalované věděl, neboť jí i po jejich rozchodu finančně podporoval. Naopak z komunikace účastníků i jejich přístupu k žalované částce je zřejmé, že žalovaná by byla v případě nastalé nepříznivé situace za účelem úhrady svých nákladů, vzniklých v době, kdy finančními prostředky nedisponovala, oprávněna je (zcela nebo částečně) použít bez nároku žalobce na vrácení spotřebované části (i v emailu ze dne 11. 5. 2019 žalobce žalované sděloval, že ji finančně zabezpečil, když ji převedl uvedenou částkou). Provedená transakce byla označena pouze slovy„ pro [jméno]“, slovo půjčka bylo do textu vloženo žalobcem až následně, soud tak nemohl uzavřít ujednání účastníků o zápůjčce. Žalobce byl na ústním jednání konaném dne 7. 12. 2020 poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti prokázat jím tvrzené ujednání mezi účastníky, zejména závazek žalované po čase finanční prostředky vrátit, žalobce však uvedená ujednání mezi účastníky neprokázal.

19. Zároveň však ani žalovaná neprokázala přes poučení soudu (viz. ústní jednání konané dne 7. 12. 2020) jí tvrzený důvod úhrady předmětné částky – darování (úmysl účastníků bezplatně převést finanční prostředky žalované bez nároku na jejich vrácení). Její poukaz na„ obvyklou praxi mezi účastníky“ nebyl případný, neboť se nejednalo o obdobnou situaci, za které byly v minulosti finanční částky žalobcem žalované poskytnuty. Za celou dobu partnerského soužití účastníky měly být takto převedeny částky pouze dvakrát, ve výrazně nižší výši (100 000 Kč a 200 000 Kč), v době trvání partnerského vztahu, kdy byly tyto částky následně spotřebovány na rodinnou domácnost účastníků. Žalovaná sama s finančními prostředky nenakládala, měla je uložené na zvláštním účtu a ani z výpovědí svědkyň (které navíc měly pouze reprodukovat sdělení žalované) nevyplynulo, že by si žalovaná měla částku bez dalšího ponechat (pouze očekávala majetkové vyrovnání účastníků nad rámec zákonné povinnosti žalobce), ani v emailové komunikaci nepřistupovala žalovaná k těmto penězům jako k vlastním (darovaným). Žalovaná doufala v majetkové vypořádání se žalobcem nad rámec jeho zákonné povinnosti, žalovaná částka měla být v rámci vypořádání vztahů účastníků převedena žalobci, což sama žalovaná výslovně žalobci sdělovala jako reakci na jeho výčitku, že si žalovanou částku ponechala v době, kdy se nedařilo dospět k vypořádání vztahů (i majetkových) účastníků. Žalovaná tak neprokázala úmysl žalobce žalovanou částku žalované převést bezplatně do jejího vlastnictví, její odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 867/2018 a 21 Cdo 955/2018 nebyl příléhavý, neboť se na danou věc ani okrajově nevztahoval (týkal se neúčinnosti právního jednání dlužníka vůči věřiteli).

20. Soud tak nemohl uzavřít ani jeden z účastníky tvrzených titulů k poskytnutí žalované částky. Naopak vycházel z toho, že úmyslem účastníků bylo finanční prostředky žalobcem žalované poskytnout jako finanční zajištění v období po rozchodu účastníků a odchodu žalobce jako živitele rodiny, kdy žalovaná finančními prostředky k úhradě svých potencionálně se vyskytnuvších zvýšených nákladů bez finanční pomoci žalobce nedisponovala.

21. V civilním soudním řízení platí, že rozhoduje-li soud o nároku na plnění na základě skutkových zjištění umožňujících podřadit uplatněný nárok po právní stránce pod jinou hmotněprávní normu, než jak ji uvádí žalobce, je povinností soudu posoudit důvodnost podle všech do úvahy přicházejících hmotněprávních ustanovení (srov. rozsudek NS ČR 31 Cdo 678/2009 ze dne 19. 10. 2011, publikovaný pod č. R 27/2012 civ., obdobně také Nejvyšší soud, 25 Cdo 1934/2001, publikovaný pod č. R 78/2004 civ). S ohledem na to soud za absence prokázání účastníky tvrzených důvodů poskytnutí předmětné částky, posuzoval nárok žalobce podle ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. o. z.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, při němž dochází bez právem uznaného důvodu k přesunu majetkových hodnot od jednoho subjektu k druhému (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1876/2009, či na něj odkazující usnesení téhož soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3729/2019). Skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, předpokládá existenci důvodu (alespoň spravedlivého) v době poskytnutí finančních prostředků (jinak by mohlo jít o vědomé plnění nedluhu jako výluky z povinnosti vrátit plnění poskytnuté bez právního důvodu podle § 2997 o. z.). V posuzovaném případě (jak bylo výše již zmíněno) z dokazování vyplynulo, že žalovaná částka byla žalované poskytnuta v souvislosti s dovolenou a rozchodem účastníků, z důvodu finančního zajištění žalované pro případ nepředvídatelných nákladů, které by mohly vzniknout v období nadcházejícím po rozchodu účastníků, které bylo v důsledku odchodu žalobce jako živitele rodiny pro žalovanou finančně nejisté, tedy minimálně ze spravedlivého důvodu. Žalovaná částka měla být definitivně vyřešena v rámci vypořádání vztahů účastníků (i majetkových), k tomu směřovala i jejich četná emailová komunikace, je zřejmé, že i účastníci k ní tímto způsobem přistupovali. K majetkovému vypořádání nakonec došlo pouze v zákonných mezích prodejem nemovitosti v [obec] v spoluvlastnictví účastníků a vyplacením kupní ceny oběma účastníkům dle jejich spoluvlastnických podílů dne 12. 1. 2021. Mezi mužem a ženou, kteří spolu žijí v nesezdaném partnerském svazku, nevzniká majetkové společenství obdobné institutu společného jmění manželů. I když spolu druh a družka žijí v dlouhotrvajícím vztahu, nabývají majetek každý do výlučného – individuálního vlastnictví anebo do podílového spoluvlastnictví; obdobně též odpovídají za závazky. Druh a družka proto musejí věnovat správě svých majetkových záležitostí větší pozornost nežli manželé a je zcela na jejich uvážení, jakým způsobem budou své majetkové otázky řešit (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3082/2014). Pokud částka byla poskytnuta za účelem„ vykrytí“ nepříznivé finanční situace žalované v případě možných zvýšených nákladů, na které by žalovaná neměla finanční prostředky, pak důvod jejího poskytnutí odpadl dnem, kdy došlo k majetkovému vypořádání (vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti v [obec]) mezi účastníky, byť toto vypořádání neproběhlo způsobem (nad rámec stanovený zákonem), jaký žalovaná očekávala. Vztah účastníků druh a družka nepožíval z hlediska majetku ochrany, jaký požívá institut manželství a pouhé očekávání žalované dané jednáním o původní dohodě (podmíněné střídavou péčí o dceru), podle které se jí mělo dostat většího majetku, než by ji podle zákona náležel (a kterého se jí nakonec dostalo), nemohlo založit žádné nároky žalované a nepředstavuje ani důvod pro ponechání si žalované částky. S ohledem na to soud uzavřel, že okamžikem odpadnutí důvodu poskytnutí žalované částky byl okamžik vypořádání majetkových vztahů účastníků, byť se tak stalo jiným způsobem než žalovanou očekávaným. K tomu došlo dne 12. 1. 2021 a žalobci uvedeným dnem vznikl nárok na bezdůvodné obohacení.

24. V případě bezdůvodného obohacení se jedná o plnění, kde není čas plnění ujednán nebo stanoven (§ 1958 odst. 1 o. z.), věřitel je tak oprávněn požadovat plnění ihned a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). V případě závazků vznikajících jinak než ze smlouvy, je možné výzvu učinit kdykoliv po jejich vzniku; to se týká i bezdůvodného obohacení. Zároveň nelze předem žádat plnění, které v budoucnu teprve vznikne (srov. podobně Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014). Pohledávka z bezdůvodného obohacení žalobce vznikla až 12. 1. 2021, neboť důvod poskytnutí žalované částky odpadl vypořádáním spoluvlastnictví k nemovitosti v [obec] (jejím prodejem), v důsledku čeho žalovaná obdržela částku 3 891 100 Kč, z níž do budoucna byla schopna své i mimořádné náklady uhradit. Žalobce tak výzvou k plnění učiněnou až po tomto datu mohl přivodit její splatnost. První výzva žalobce po uvedeném datu byla učiněna až na jednání konaném dne 30. 8. 2021, kdy žalobce v rámci závěrečného návrhu žádal o zaplacení této částky (výzvy učiněné před 12. 1. 2021 nebyly vzhledem k neexistenci nároku pro věc významné), žalovaná tak byla povinna plnit bez zbytečného odkladu. K povaze lhůty bez zbytečného odkladu se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí 32 Cdo 2484/2012 (byť v mírně jiném kontextu). Z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ lze dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Za lhůtu bez zbytečného odkladu soud považoval sedm dní, neboť žalovaná věděla, že žalobcem poskytnuté finanční prostředky slouží k vykrytí mimořádné situace (nákladů), která by u žalované mohla nastat po dobu finančně nejistého období (a která nakonec nenastala i díky finanční výpomoci žalobce v daném období) a bylo jí předem známo, kdy nastane situace (vyplacení kupní ceny spoluvlastněné nemovitosti), v důsledku které již bude mít dostatečné finanční prostředky použitelné pro tento účel. Z tohoto důvodu soud žalobě co do jistiny vyhověl a přiznal žalobci právo i na úroky z prodlení, když žalovaná ve lhůtě bez zbytečného odkladu žalovanou částku neuhradila a ocitla se tak od 7. 9. 2021 v prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinna platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud žalobce požadoval přiznat úrok za delší období, případně ve vyšší než přiznané výši, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s a § 151 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci převážně úspěšný a náleží mu tak nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení v poměrné výši 73 %. V rámci poměru úspěchu a neúspěchu byla zohledněna jistina a požadovaný a přiznaný úrok z prodlení do dne vyhlášení rozsudku (tedy z celkové částky 1 162 191,80 Kč byla přiznaná částka 1 005 356,20 Kč). Náklady řízení žalobce tvoří podle § 137 o. s. ř. zaplacený soudní poplatek ve výši 50 000 Kč a náklady právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 10 úkonů právní služby v sazbě po 12 300 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 1 000 000 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Zástupce žalobce učinil v řízení úkon převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), předžalobní výzva, žaloba (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), písemné vyjádření k odporu žalované ze dne 25. 11. 2020 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na ústním jednání konaném dne 7. 12. 2020, 18. 3. 2021, 30. 8. 2021 a 29. 9. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), přičemž vzhledem k délce trvání ústního jednání konaného dne 30. 8. 2021 (přes dvě hodiny) je účast na jednání považována za dva samostatné úkony právní služby, další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 29. 8. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu), kterou vzhledem k průběhu řízení (na předchozím jednání byly vyslechnuti svědci na jednání konaném dne 30. 8. 2021 mělo dojít k účastnickým výpovědím účastníků) považoval za účelnou. Naproti tomu nebyla přiznána odměna za další poradu konanou dne 23. 11. 2020, neboť nedošlo k žádné změně argumentace ze strany žalované, která byla použita žalovanou již jako reakce na výzvy žalobce k zaplacení, soud tak nepovažoval tyto náklady za účelné. Dále náklady řízení tvoří náhrada hotových výdajů advokáta za 10 úkonů právní služby po 300 Kč ve výši 3 000 Kč dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši 26 460 Kč, neboť zástupce žalobce je jejím plátcem. Celkem činí náklady žalobce částku 202 460 Kč. Poměrná část náhrady nákladů řízení pak činí částku 147 816 Kč.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v pariční lhůtě šedesáti dnů s ohledem na výši žalobci přiznaných částek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), náhradu nákladů řízení pak soud podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované zaplatit k rukám zástupce žalobce.