36 C 172/2024 - 53

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobce: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 46 003 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení 46 003 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 46 003 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl provozovatelem silničního motorového vozidla tov. zn. [Anonymizováno], reg. zn. [SPZ] (dále jen „Vozidlo“), které nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích a zároveň bylo v rozporu s ust. § 19 odst. 2 písm. h) zák. č 13/1997 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, odstaveno (zaparkováno) na pozemní komunikaci (parkovišti) ve vlastnictví žalobce. Vozidlo bylo z pozemní komunikace odtaženo dne 5. 11. 2020 (původně žalobkyně uváděla datum 26. 8. 2021, avšak později upřesnila, že toto pozdější datum je odvozené od skutečnosti, že žalobkyně zjistila, že žalovanému písemnosti zasílala na špatnou adresu, přičemž písemnost na správnou adresu byla doručena dne 26. 8. 2021) a vozidlo bylo poté odstaveno na pozemek vlastníka [právnická osoba], na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalobcem dne 3. 9. 2020, přičemž usnesením [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] ze dne [datum] byla stanovena cena za odstavení vozidla ve výši 50 Kč/den. Následně Rozhodnutím přísl. správního orgánu ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 20. 6. 2023 byl povolen prodej Vozidla ve veřejné dražbě a Vozidlo bylo dne 16. 10. 2023 prodáno soudním exekutorem v dobrovolné dražbě za částku 2 700 Kč. Náklady žalobce spojené s odtahem, odstavením a prodejem Vozidla činily celkem částku 48 702,50 Kč, přičemž z této částky připadá na náklady odtahu vozidla částka 968 Kč, na odstavení vozidla po dobu od 26. 8. 2021 do 16. 10. 2023 částka 47 311 Kč (tj. 50 Kč za každý ze 782 kalendářních dnů) a na odměnu soudního exekutora za provedení dražby částka 423,50 Kč. Po odpočtu částky výnosu dražby 2 700 Kč od nákladů žalobce spojených s odtahem, odstavením a prodejem Vozidla, činí rozdíl částku 46 003 Kč.

2. V průběhu řízení žalobce dále k výzvám soudu doplnil, že žalovaný se stal vlastníkem vozidla na základě kupní smlouvy, což však žalobci nebylo původní známo, proto žalobce také prvotně na základě výdeje dat z registru zaslal dne 29. 6. 2020 výzvu k odstranění vozidla původnímu majiteli. Původní majitel následně žalobci oznámil, že Vozidlo prodal žalovanému, načež žalobcem zaslal žalovanému dne 27. 7. 2020 výzvu k odstranění Vozidla na adresu „[adresa]“ (tj. adresa uvedená v kupní smlouvě).

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil (proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] podal odpor) a uvedl, že byl podveden při koupi předmětného Vozidla, neboť původní vlastník před ním zatajil skutečný stav Vozidla – teprve až po zaplacení kupní ceny žalovaný zjistil, že vozidlo není ve stavu způsobilém projít technickou kontrolou, Vozidlo mělo vadnou palivovou nádrž. Žalovaný se dle svých tvrzení snažil Vozidlo vrátit původnímu majiteli, ale bezúspěšně. Následně mu navíc bylo Vozidlo odcizeno, ale s ohledem na technický stav Vozidla krádež na Policii ČR nehlásil.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o.s.ř.

5. Z kupní smlouvy uzavřené dne 6. 4. 2017 (č. l. 17) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalovaným coby kupujícím a panem [jméno FO], r.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] coby prodávajícím a jejím předmětem byl převod vlastnického práva k výše specifikovanému Vozidlu. Ve smlouvě je rovněž uvedeno, že kupujícímu byla udělena plná moc k přepisu vozidla v Registru vozidel. Kupní cena Vozidla byla sjednána částkou 10 000 Kč. Jako kontaktní adresa žalovaného je uvedena „[adresa]“.

6. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] (č. l. 17) soud zjistil, že tato přišla z e-mailové adresy [e-mail] adresátovi „[Anonymizováno] [adresa]“, je podepsána obyčejným podpisem osobou [jméno FO], který ve zprávě uvádí, že v příloze zasílá smlouvu o prodeji řešeného vozidla, které si sebe nový majitel bohužel nepřepsal.

7. Z protokolu o dražbě movitých věcí č. j. 067 EX 500001/23 ze dne 16. 10. 2023 soud zjistil, že uvedeného dne bylo u Exekutorského úřadu [adresa], vedeného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], výše uvedené Vozidlo vydraženo za částku 2 700 Kč.

8. Ze smlouvy o provedení dražeb soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], jejím předmětem byla mimo jiné dobrovolná dražba Vozidla s tím, že odměna byla sjednána ve výši 10 % z výtěžku dražby, minimálně však 350 Kč plus DPH (tj. 423,50 Kč vč. DPH).

9. Z rozhodnutím [Anonymizováno] [adresa], odbor dopravy a majetku, o povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě ze dne 26. 4. 2023 soud zjistil, že jím žalobce povolil prodej výše uvedeného Vozidla ve veřejné dražbě.

10. Z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem coby nájemcem a [právnická osoba] coby pronajímatelem uzavřené dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že jejím předmětem je nájem pozemku v [Anonymizováno] za účelem uskladnění vozidel bez technické kontroly s měsíčním nájmem ve výši 20 025 Kč/měsíc.

11. Z kalkulačního listu nákladů na odtah soud zjistil, že dne 5. 11. 2020 v 10:10 hodin došlo na základě objednávky žalobce k odtahu výše uvedeného Vozidla z parkoviště [Anonymizováno] – [adresa]. Vozidlo bylo odtaženo na parkoviště [adresa]. Žalobci účtovaná cena za službu byla 968 Kč.

12. Z výdajové dokladu soud zjistil, že se jedná o interní doklad žalobce o úhradě nákladů na odtah, odstavení a prodej Vozidla, přičemž celková dlužná částka je vyčíslena na 46 003 Kč, přičemž z této částky připadá na náklady odtahu Vozidla částka 968 Kč, na odstavení Vozidla částka 47 311 Kč a na odměnu soudního exekutora za provedení dražby částka 423,50 Kč, od čehož se odečetl výnos dražby v částce 2 700 Kč.

13. Z výpisu z usnesení 58. Rady města [adresa] ze dne 19.10.2020 o částce za uskladnění vozidla soud zjistil, že jím Rada města [adresa] schválila, že za odstavení vozidla bez technické prohlídky na ploše k tomu určené dle smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba] ze dne 3. 9. 2020 bude účtováno 50 Kč/den.

14. Z výzvy k odstranění vozidla ze dne 29. 6. 2020 (č. l. 36) soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala pana [jméno FO] k odstranění odstaveného Vozidla ve smyslu ust. § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích.

15. Z výzvy k odstranění vozidla ze dne 27. 7. 2020 (č. l. 37) soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k odstranění odstaveného Vozidla ve smyslu ust. § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu „[adresa]“.

16. Z listiny „vráceno k odstranění chyb“ ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobce, ve kterém je zaznamená ohledně Vozidla a žalovaného, že důvodem vrácení je změna trvalého bydliště a písemnosti je třeba předoručit na adresu „[adresa]“.

17. Z výzvy k odstranění vozidla ze dne 19. 5. 2021, vč. vrácené obálky (č. l. 23-24) soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k odstranění odstaveného Vozidla ve smyslu ust. § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu „[adresa]“ a vrátila se jako nedoručená s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

18. Z oznámení o možnosti vyzvednout odstraněné vozidlo ze dne 12. 11. 2020, vč. vrácené obálky (č. l. 25-26) soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovaného o místě, kde si může vyzvednout odtažené Vozidlo. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu „[adresa]“ a vrátila se jako nedoručená s tím, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

19. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 2. 6. 2020, vč. vrácené obálky soud zjistil, že se jedná o předžalobní upomínku, kterou žalobkyně zaslala žalovanému na adresu „[adresa]“. Poštovní zásilka se vrátila jako nedoručená z důvodu, že adresát je na uvedené adrese neznámý.

20. Z výdeje dat z registru vozidel ze dne 8. 1. 2021 (č. l. 34) soud zjistil, že jím Magistrát města [adresa] sdělil žalobci, že jako vlastníka Vozidla eviduje od 23. 10. 2014 pana [jméno FO].

21. Soud vzal za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, na která dále pro zjednodušení pouze odkazuje.

22. Soud na věc aplikoval následující zákonná ustanovení:

23. Podle ust. § 19d odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., zákon o pozemních komunikacích (dále jen „ZoPK“) vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.

24. Podle ust. § 19d odst. 2 ZoPK po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.

25. Podle ust. § 19d odst. 3 ZoPK pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně.

26. Podle ust. § 19d odst. 4 ZoPK nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. [adresa] správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

27. Podle ust. § 19d odst. 5 ZoPK pro účely postupu podle odstavce 1 je osoba, která je oprávněna učinit výzvu podle odstavce 1 a která má důvodné podezření, že je silniční vozidlo na pozemní komunikaci odstaveno v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), oprávněna vyžádat si poskytnutí údajů rozhodných pro ověření tohoto podezření a údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nemůže-li tato osoba opatřit údaje o vozidle potřebné k postupu podle věty první, provede na její žádost silniční správní úřad ohledání vozidla. O konání ohledání zveřejní silniční správní úřad informaci nejméně 5 dní předem vylepením na vozidle a současně vyvěšením na úřední desce. V rámci ohledání vozidla lze otevřít uzamčené vozidlo; v takovém případě zajistí silniční správní úřad jeho uzamčení. Náklady na ohledání a uzamčení vozidla nese osoba, která požádala o ohledání vozidla; bylo-li vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), nahradí tyto náklady osobě, která požádala o ohledání vozidla, provozovatel vozidla. O výsledku ohledání vozidla informuje silniční správní úřad osobu, která požádala o ohledání vozidla.

28. Podle ust. § 19 odst. 2 písm. h) ZoPK dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

29. Podle ust. § 19b odst. 7 ZoPK oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nepodaří-li se doručit do vlastních rukou nebo nepodaří-li se zjistit provozovatele silničního vozidla, doručování do vlastních rukou lze nahradit zveřejněním výzvy nebo oznámení na úřední desce obce, v jejímž územním obvodu se nachází pozemní komunikace, ze které bylo vozidlo odstraněno, popřípadě také jiným způsobem v místě obvyklým. Lhůty se v takovém případě počítají ode dne zveřejnění na úřední desce.

30. Konkrétně pak byla věc posouzena následovně. Ačkoliv nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že vlastníkem vozidla se nestal (převod vlastnického práva k vozidlu není vázán ani na technickou prohlídku, ani na přepis v Registru vozidel, k převodu vlastnického práva dochází již pouze na základě samotné kupní smlouvy, pokud tento není navázán smluvně ještě na jiné podmínky) a stejně tak je zcela odpovědností žalovaného, že krádež vozidla nenahlásil na Policii ČR, tak je soud toho názoru, že žaloba nebyla podána důvodně. V prvé řadě se soud zabýval tím, zdali je žalovaný coby vlastník a provozovatel Vozidla nezapsaný v Registru vozidel ve věci pasivně věcně legitimovaný a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) dospěl k závěru, že žalovaný je ve věci pasivně věcně legitimovaný, neboť se jedná o kompenzaci založenou zvláštním právním předpisem, kdy platí, že je-li prokázáno, že zápis v registru vozidel neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, tak náklady odstranění vozidla nahradí jeho skutečný vlastník a provozovatel. Dále se pak soud zabýval samotnou důvodností nároku uplatněného žalobu a zde soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, což vyplývá již ze samotných žalobních tvrzení a je osvědčeno i provedeným dokazováním. Podle ust. § 19d odst. 1 a 2 ZoPK samotnému odtažení vozidla musí předcházet výzva k odstranění vozidla, která navíc musí být doručena do vlastních rukou provozovatele (§ 19b odst. 7 ZoPK), a to ve lhůtě 2 měsíců předcházející samotnému odtahu. V projednávané věci sama žalobkyně přiznala, že žalovanému nejprve doručovala na špatnou adresu „[adresa]“, což zjistila až dne 10. 5. 2021, tedy po odtahu vozidla, který proběhl již dne 5. 11. 2020, až následně dne 19. 5. 2021 doručovala žalovanému na správnou adresu „[adresa]“. Uvedené ostatně vyplývá i z provedeného dokazování (viz výše odstavce 14. až 17.). Uvedené by již samo o sobě postačovalo k závěru, že výzva ve smyslu § 19d odst. 1 nebyla zaslána a doručena zákonem předpokládaným způsobem, tudíž ani k samotnému odtahu Vozidla a odstavení na odstavném parkovišti nedošlo zákonným způsobem a nárok žalobkyně nemůže být po právu. Z provedeného dokazování však vyplývá, že nárok žalobkyně není po právu ani ve světle ust. § 19b odst. 7 ZoPK, neboť zákon u výzvy k odstranění vozidla i u oznámení o odtahu vozidla předpokládá doručení do vlastních rukou; pokud k němu nedojde, je třeba doručení do vlastních rukou nahradit zveřejním na úřední desce obce; zákon v tomto případě neumožňuje využít institutu „fikce doručení oznámením o uložení zásilky na poště“, když se nejedná o správní řízení (vlastníkem komunikace totiž může být i jakákoli soukromá fyzická nebo právnická osoba, nikoli obec či stát), na zveřejnění výzvy/oznámení na úřední desce obce má však ve smyslu ust. § 19b odst. 7 ZoPK nárok i jakákoli soukromá osoba. Žalobkyně však to, že by výzva ani oznámení byly vyvěšeny na úřední desce obce netvrdila. Pokud by snad žalobkyně chtěla namítat, že už po prvním neúspěšném doručení žalovanému na adresu „[adresa]“ zveřejnila na úřední desce obce výzvu k odstranění vozidla ve smyslu ust. § 19b odst. 7 ZoPK, pak i v takovém případě má soud za to, že by žalobě nebylo možné vyhovět, a to s ohledem na konstantní judikaturu Ústavního soudu České republiky, kdy Ústavní soud České republiky konstantně judikuje (např. nález I. ÚS 2736/07 ze dne 14. 4. 2010), že interpretace práva, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá dotčení na základním právu a svobodě, a je proto nepřípustná. Ústavní soud naopak po obecných soudech požaduje, aby se v některých případech nedržely doslovného znění zákona, ale aby se od něj odchýlily, vyžaduje-li to účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Aplikuje-li soud výše uvedené závěry Ústavního soudu na projednávanou věc, pak není zcela zřejmé, jaký přesně postup při tvorbě právní normy (ZoPK) zákonodárce předpokládal pro situaci, kdy se stav zapsaný v Registru vozidel ohledně provozovatele/vlastníka vozidla bude lišit od stavu faktického, avšak skutečný vlastník/provozovatel vozidla bude znám – doručení fikcí zveřejněním na úřední desce obce při nepřevzetí zásilky „osobně“ do vlastních rukou totiž z hlediska koncepce právního předpisu (ZoPK) i obecných právních zásad právního státu dává smysl pouze v situaci kdy i) zapsaný provozovatel/vlastník je i skutečným vlastníkem, protože pak je jeho zodpovědností udržovat soulad svých údajů v Registru vozidel se stavem skutečným, a ii) se vůbec nepodaří zjistit provozovatele vozidla, neboť při nezakotvení takové fikce doručení by nebylo legálně možné technicky nezpůsobilá vozidla neznámých vlastníků a provozovatelů odstranit z pozemní komunikace, čímž by docházelo minimálně k porušování (základních) práv majitelů komunikací. Případ, kdy se stav zapsaný v Registru vozidel ohledně provozovatele/vlastníka vozidla bude lišit od stavu faktického, avšak zároveň skutečný vlastník/provozovatel vozidla bude znám, zákon (ZoPK) výslovně neřeší; dle soudu by však výklad, že v takovém případě postačuje výzvu/oznámení zaslat na adresu uvedenou např. v kupní smlouvě (přičemž tato adresa může být dlouhé roky stará a byla sdělena úplně jinému subjektu pro zcela jiné účely) a že při nedoručení do vlastních rukou postačuje zveřejní na úřední desce obce, byl zcela absurdní a v rozporu s výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu, neboť smyslem celé uvedené zákonné úpravy má být alespoň teoretická možnost seznámení se s doručovanou písemností, což při množství obcí a jejich úřední desek za situace, že vozidlo může být odstaveno na území jakékoli obce, není reálně dost dobře možné. V této souvislosti je nutno připomenout, že není zcela přiléhavý ani argument, že každý se má starat o svá práva a povinnosti s tím, že nabyvatel měl povinnost na sebe vozidlo přepsat a starat se, kde se nachází – důvodů, proč stav zapsaný a skutečný neodpovídá může být celá řada (stejně tak se může lišit, na čí straně je vlastně zavinění, že je zde nesoulad zapsaného a skutečného stavu) a právní normy nemají být obecně vzato kazuistické, tedy závěry ohledně nesouladného zapsaného a faktického stavu by měly být ideálně co nejvíce obecně platné bez ohledu na důvod nesouladu, přičemž stejně tak jako nabyvatel má povinnost na sebe vozidlo přepsat, tak má převodce povinnost vozidlo ze sebe odhlásit; při současném zákonném nastavení se převodce (původní vlastník) má reálnou šanci o odstaveném vozidle dozvědět a bránit se jak u vlastníka komunikace, tak v soudním řízení (neboť je stále veden v Registru vozidel, kde by mělo docházet k automatické aktualizaci údajů dle Centrální evidence obyvatel), avšak nabyvatel (nový vlastník) tuto možnost v důsledku nedůslednosti zákonodárce reálně (minimálně u vlastníka komunikace) v případě takového výkladu nedostává, neboť není zákonem zajištěno zjištění jeho aktuální adresy vlastníkem komunikace (vlastník komunikace mu buď bude doručovat na adresu, kterou „kdesi“ zjistil z jiné soukromé listiny, nebo rovnou fikcí zveřejněním na úřední desce obce), tedy ani nemůže až do soudního řízení případně předložit vlastní argumenty a náhled na věc a minimalizovat tak veškeré náklady (odtah, parkovné, soudní výlohy aj.). Smyslem dané úpravy nemá být pro všechny zúčastněné subjekty marné obesílání a zveřejňování „pro formu“ na úřední desce, zcela nehospodárné a nevýhodné proběhnutí odtahu vozidla, jeho odstavení, vznik nákladů na parkovné a vznik soudních výloh, aby až následně v soudním řízení bylo zjišťováno, jak k celé situaci a vzniku nákladů došlo a kdo nese povinnost k jejich úhradě, a pokud k tomu již dojde, pak dle soudu v žádném případě nelze nedůslednost zákonodárce klást s obecnou platností k tíži nabyvateli vozidla, který by na rozdíl od převodce, jak je popsáno výše, neměl v podstatě žádnou možnost, jak vzniku nákladů předejít. Uvedený výklad přitom nepoškozuje ani žalobce, neboť žalobce má stále možnost i v případě převodu vozidla náklady na odtah a parkovné vymáhat i na původním vlastníkovi, jak vyplývá z výkladu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 ze dne 21. 6. 2022 provedeného např. Krajským soudem v Ústí nad Labem v rozhodnutí 14 Co 250/2023-105 ze dne 21. 5. 2024. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

31. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl následující důkazní návrhy účastníků: - smlouvou o komplexním zajištění agendy Nucených odtahů uzavřenou mezi žalobcem a Dopravním podnikem města [adresa], a.s., včetně dodatků č. [hodnota] až 3, - výpis z usnesení 90. Rady města [adresa] ze dne 20.9.2021 o souhlasu s dražbami, - vyjádření vydražitele ohledně technického stavu vozidla.

32. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst.1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč. Tyto náklady představují paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon á 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (podání odporu).

33. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

34. Pro úplnost soud závěrem uvádí, že ačkoli náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznával, tak žalobcem požadované DPH na nákladech řízení obecně žalobci nelze přiznat, když pro takový postup jednak není opora v ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. a jednak paušální náhrada dle vyhl. č. 254/2015 Sb. nespadá pod předmět daně vymezený v ustanovení § 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (jinými slovy – pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení je zcela irelevantní, že žalobce je obecně plátcem DPH, neboť u náhrady nákladů řízení nelze žalobci DPH přiznat, když tím, že žalobkyně uplatňuje nárok v soudním řízení nedodává zboží za úplatu, neposkytuje služby za úplatu, nepořizuje zboží ani dopravní prostředek).

Poučení