36 C 254/2023 - 69

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/1] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1] o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč jdoucím od 30. 9. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] dne 19. 4. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je dcerou paní [jméno FO], nar. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], která byla odňata své matce a svěřena následně do pěstounské péče své otcovské tety [jméno FO]. Žalobkyně uvedla, že k odnětí z péče matky došlo na základě předběžného opatření vydaného usnesením Obvodního soudu [Anonymizováno] [adresa] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], kterým byla předána do péče pěstounky. Toto předběžné opatření bylo následně prodlouženo do [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] Okresním soudem [adresa]-[Anonymizováno] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] usnesením č. j. [spisová značka]. Návrhem ze dne 30. 9. 2020 se pěstounka následně domáhala svěření žalobkyně do její pěstounské péče, o čemž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] [Anonymizováno] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], jímž bylo návrhu vyhověno. Žalobkyně uvedla, že byla odebrána své matce na základě citovaného předběžného opatření z důvodů zahájeného trestního řízení vůči její matce [jméno FO], nar. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], kdy dne[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] byly zahájeny úkony trestního řízení a na jejich základě byl následně podán návrh na vydání předběžného opatření. Trestní řízení matky nezletilé žalobkyně bylo vedeno pro [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] podle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] trestního zákoníku a [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] podle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] trestního zákoníku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] trestního zákoníku v jednočinném souběhu s trestným činem [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] trestního zákoníku, kterého se měla matka žalobkyně dopustit na nezletilé žalobkyni. Pouze v důsledku zahájeného trestního řízení (záznamem o zahájení úkonů v trestním řízení) byl orgánem sociálně právní ochrany dětí (dále též jen „OSPOD“) podán návrh na vydání předběžného opatření, jímž byla následně nezletilá žalobkyně své matce v průběhu trestního řízení odebrána z její péče. Nebýt-li trestního řízení matky, nikdy by nedošlo k odebrání nezletilé z péče matky. Následně bylo dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání matky usnesením policejního orgánu č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2930/2021-86 nezletilá žalobkyně považuje právě toto rozhodnutí za nezákonné rozhodnutí, na jehož základě se s odkazem na § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též jen „zákon“) domáhá zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy (shodně též str. 2 protokolu z ústního jednání). Matka žalobkyně si proti usnesení o zahájení trestního stíhání podala stížnost, nicméně tato stížnost byla rozhodnutím Krajského státního zastupitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] zamítnuta. Po podání obžaloby dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] byla Krajským soudem v[Anonymizováno][Anonymizováno] nařízena hlavní líčení ve dnech 31. 1. 2022 - 3. 2. 2022, kdy dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] byla matka žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] zproštěna obžaloby státního zástupce dle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Odvolání státního zastupitelství zamítl Vrchní soud v [Anonymizováno] usnesením ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] a rozsudek nabyl dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] právní moci. Nezletilá žalobkyně v tomto řízení uplatnila nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, kdy uvedla, že v důsledku nezákonného trestního stíhání byla odebrána své matce. Žalobkyně dále v žalobě popsala způsob styku s oběma dvěma rodiči, kdy nejprve styky probíhaly toliko pouze 1x za měsíc, následně byly prodlouženy na styky 1x za 14 dní a v současné době je styk s matkou a otcem nastaven 1 x týdně, kdy ke stykům dochází vždy v kontrolovaném prostředí a za účasti odborných pracovníků organizace [Anonymizováno]. Žalobkyně tímto utrpěla vážnou újmu a to z důvodu přerušeného kontaktu se svou matkou, kdy k odebrání z péče matky došlo v době, kdy nezletilé žalobkyni bylo 6 měsíců. Styk s rodiči, zejména s matkou je v tak raném věku pro dítě velice stěžejní s ohledem na jeho budoucí vývoj. Dále pak žalobkyně uvedla, že svou matku v průběhu asistovaných styků poznávala a při ukončení každého styku plakala, kdy tyto zážitky tak pro ni musely být jako pro malé dítě extrémně traumatizující. Žalobkyně pak uvedla, že kolem 6 měsíce života je vztah dítěte k nejbližším osobám natolik pevný, že náhlé přerušení vazeb, ke kterému v tomto případě došlo, může vyvolat vážnou poruchu duševní i tělesné rovnováhy dítěte. Kontakt s matkou a obecně její přítomnost spolu s přítomností otce dává dítěti pocit bezpečí a jistoty, jež se při odloučení od nich ztrácí. Takovéto odloučení žalobkyně od svých rodičů v takto útlém věku by mohlo v budoucím životě způsobit mnohé psychické i psychosomatické potíže žalobkyni. Dále pak žalobkyně uvedla, že byla odebrána z péče své matky dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], kdy do současné doby (k datu vyhlášení tohoto rozsudku) žalobkyně nebyla svěřena zpět do péče svých biologických rodičů a v současné době je stále v pěstounské péči své otcovské tety. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022 sp. zn. I. ÚS 1029/21, podle kterého platí, že stát je odpovědný za zásahy života člověka vzniklé ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání. Ústavní soud v tomto rozhodnutí dále uvedl, že poškozenému subjektu je kompenzována újma za všechny negativní důsledky v jeho životě vzniklé v důsledku vedení celého trestního stíhání, kdy nemá být odčiněna pouze újma vzniklá vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jako takovým, ale veškerá újma, jež je přičitatelná státu za postup jeho orgánu, který se následně ukáže jako nezákonný či chybný.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a k žalobě uvedla, že k vydání předběžných opatření došlo před zahájením trestního stíhání matky s tím, že má za to, že ve věci absentuje příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzenou újmou a nezákonným rozhodnutím, které v době vzniku újmy ještě nebylo ani vydáno. Žalovaná dále uvedla, že tato skutečnost je podporována i tím, že předběžné opatření nebylo zrušeno, i když matka je již delší dobu pravomocně obžaloby zproštěna, avšak důvody trvání předběžného opatření existují i nadále. Žalovaná měla za to, že tvrzená újma vzniklá do dnešního dne trvá v důsledku rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], kterým bylo nařízeno předběžné opatření spočívající v odebrání žalobkyně matce. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno až [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], zatímco předběžné opatření bylo nařízeno již [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. V závěru pak žalovaná uvedla, že v případě, že by předběžné opatření bylo zrušeno, nenese za případně vzniklé újmy stát ze zákona žádnou odpovědnost, kdy tuto odpovědnost nese přímo navrhovatel předběžného opatření, v tomto případě Úřad městské části [adresa], a to v souladu s ustanovením § 77a o. s. ř. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost.

3. Žalobkyně v replice uvedla, že důvodem pro podání návrhu na vydání předběžného opatření a tedy i pro vydání předběžného opatření bylo zcela jednoznačně zahájení úkonů trestního řízení. Pokud by nebyly zahájeny úkony trestního řízení, konkrétně pokud by navrhovatel předběžného opatření neobdržel žádost o šetření spolu se záznamem o zahájení úkonů trestního řízení a lékařskou zprávu, návrh na vydání předběžného opatření by tak dozajista nepodal. Žalobkyně má za to, že jí újma vznikla v souvislosti s usnesením o zahájení trestního stíhání a nikoliv v příčinné souvislosti s předběžným opatřením.

4. Podáním ze dne 1. 11. 2023 žalobkyně uvedla, že uplatňuje nemajetkovou újmu jdoucí až do 1. 11. 2023, neboť stále nedošlo ke svěření žalobkyně do péče svých biologických rodičů. Žalobkyně dále v tomto svém vyjádření odkázala, pokud jde o stanovení výše přiměřeného zadostiučinění podle § 31a zákona, na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1737/16, ve kterém soudy přiznávaly peněžité zadostiučinění z důvodu nezákonného odloučení ve výši 20 000 Kč měsíčně.

5. Při ústním jednání, které se ve věci konalo 6. 12. 2023, zástupce žalobkyně uvedl, že podáním z 1. 11. 2023 mínil pouze upřesnění skutkových tvrzení, nemínil podat návrh na změnu žaloby. Soud k tomuto konstatuje, že toto podání posoudil dle svého obsahu a o změně žaloby nerozhodoval, kdy rovněž i soud považuje toto podání žalobkyně jako upřesnění skutkových tvrzení. Při ústním jednání strany prohlásily za nesporné, že žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne 29. 9. 2022 a že žalovaná na uplatněný nárok dosud ničeho nehradila. Mezi stranami zůstala pak sporným důvodnost podaného návrhu, výše a forma zadostiučinění.

6. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu věci.

7. Žalobkyně podáním ze dne 29. 9. 2022 uplatnila svůj nárok na náhradu újmy způsobený nezákonným rozhodnutím, které spatřuje v usnesení o zahájení trestního stíhání matky ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] u žalované s obdobnými tvrzeními, která jsou uvedena v žalobě. Žalovaná na tento nárok reagovala svým stanoviskem ze dne 22. 2. 2023, ve kterém neuznala nárok žalobkyně pro důvody uvedené v bodě 2 tohoto rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno]. [Anonymizováno], který nabyl právní moci dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dal opatrovnický soud souhlas matce žalobkyně jako zákonné zástupkyni žalobkyně k právním jednáním spočívajícím v podání žaloby za nezletilou proti žalované ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] vedené původně u Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka].

8. Soud si v této věci připojil k důkazu trestní spis Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], ze kterého byly zjištěny následující skutečnosti. Na č. l. 1 trestního spisu je založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], který byl pořízen pro [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle § [Anonymizováno] odst. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]) trestního zákoníku spočívající v tom, že od března 2020 do 5. 8. 2020 dosud neustanovený pachatel měl u nezletilé žalobkyně minimálně v 5 případech vyvolat zdravotní stav vyžadující hospitalizaci na JIP dětského oddělení pro [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 7. 8. 2020 byly sděleny informace o trestním řízení OSPODu, kdy současně jim byl zaslán i záznam o zahájení úkonů v trestním řízení (č. l. 292 trestního spisu). Dále pak je na č. l. 298 trestního spisu založena zpráva od OSPODu, kdy tento informuje orgán činný v trestním řízení o předběžném opatření a sděluje současné poměry nezletilé. Součástí trestního spisu je rovněž návrh na předběžné opatření ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], který podala Městská část [adresa] k [Anonymizováno] soudu [Anonymizováno] [adresa], ve kterém navrhuje vydání předběžného opatření, jímž by byla nezletilá předána do péče sestry otce nezletilé paní [jméno FO] s tím, že tomuto návrhu na vydání předběžného opatření bylo vyhověno předběžným opatřením ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] Obvodním soudem [Anonymizováno] [adresa] založeným v trestním spise. Dále je součástí trestního spisu rovněž i sdělení ohledně prodloužení předběžného opatření a rozhodnutí o svěření nezletilé do pěstounské péče (č. l. 308). Na č. l. 316-398 trestního spisu jsou založeny zápisy o asistovaných kontaktech rodičů s nezletilou v zařízení [Anonymizováno]. Po zahájení úkonů v trestním řízení byly ve věci zpracovány znalecké posudky, které jsou založeny na č. l. 223, 238 a 264, kdy ze znaleckého posudku ze soudního lékařství zpracovaného [tituly před jménem] [Anonymizováno] bylo zjištěno, že znalec vyloučil chorobné změny a přiklonil se k zapříčinění zdravotních komplikací třetí osobou. Pokud jde o příčiny [Anonymizováno], pak tyto je dle znalce nutno hledat v jednání třetí osoby, opakující se zdravotní problémy vylučují chorobné změny jejího organismu. Ve věci byl dále zpracován znalecký posudek z [podezřelý výraz] ze dne 18. 11. 2020, ve kterém bylo vyřčeno podezření na možný [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 7. 8. 2020 byly provedeny výslechy, a to výslechy paní [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] a 17. 12. 2020 byl proveden výslech paní [jméno FO]. Následně usnesením ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno] vydaného PČR, Krajské ředitelství Policie [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] bylo vůči matce žalobkyně zahájeno trestní stíhání pro [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na zdraví dle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]) ve [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [podezřelý výraz] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] dle § [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] trestního zákoníku, kdy obviněná měla nezletilé žalobkyni v období od března 2020 do 6. 8. 2020 nejméně v 6 případech [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] tak, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], což vedlo k její hospitalizaci na JIP a dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] mělo toto jednání obviněné vést k pokusu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] poškozené, neboť se u ní projevilo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a umístěním nezletilé na JIP, kdy nezletilé hrozilo [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], nebo hrozilo nezletilé [Anonymizováno] [Anonymizováno], k čemuž nedošlo v důsledku včasné lékařské pomoci. Obviněná v průběhu trestního řízení svou vinu kategoricky popírala. Proti usnesení byla ze strany obviněné dne 10. 6. 2021 podána stížnost, která byla usnesením krajského státního zástupce ze dne 25. 6. 2021 zamítnuta. Po zahájení trestního stíhání byly ve věci provedeny výslechy dalších osob, kdy 3. 8. 2021 byla vyslechnuta paní [jméno FO]. 9. 8. 2021 obhájce obviněné podal návrh na doplnění dokazování výslechy svědků, které byly zčásti provedeny a ve zbytku byly návrhy na doplnění dokazování rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení dne 15. 11. 2021 zamítnuty. Dne 23. 9. 2021 byla vyslechnuta [jméno FO], 7. 10. 2021 [jméno FO], 4. 11. 2021 [jméno FO], 5. 11. 2021 [tituly před jménem] [Anonymizováno], [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno], dne 25. 11. 2021 [jméno FO]. [jméno FO] byl vyslechnut 28. 4. 2021 a 23. 9. 2021. Na č. l. 495 trestního spisu je založen návrh na podání obžaloby ze dne 14. 12. 2021 a 17. 12. 2021 je podána obžaloba krajským státním zástupcem na obžalovanou matku nezletilé žalobkyně ke Krajskému soudu v [Anonymizováno], který následně nalíčil hlavní líčení na dny od 31. 1. 2022 až 3. 2. 2022, kdy při těchto hlavních líčeních byly přeslechnuti svědci a dále došlo k výslechu znalců. Dne 3. 2. 2022 vyhlásil při hlavním líčení Krajský soud v [Anonymizováno] rozsudek, jímž podle § 226 písm. a) trestního řádu zprostil obžalovanou obžaloby krajského státního zástupce, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Proti tomuto rozsudku podal odvolání krajský státní zástupce, přičemž Vrchní soud v [Anonymizováno] dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] odvolání státního zástupce jako nedůvodné zamítl a rozsudek tak nabyl právní moci dne 31. 5. 2022.

9. Soud si rovněž ve věci nechal připojit opatrovnický spis Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] sp. zn. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], ze kterého byly zjištěny následující skutečnosti. Součástí opatrovnického spisu je návrh na vydání předběžného opatření ze dne 17. 9. 2020, který podala k Obvodnímu soudu [Anonymizováno] [adresa] Městská část [adresa] (OSPOD), kdy navrhovala, aby byla nezletilá žalobkyně svěřena do náhradní péče předběžným opatřením paní [jméno FO]. Návrh byl odůvodněn tím, že nezletilá byla v důsledku zahájení úkonů trestního řízení její matky vyhodnocena jako ohrožené dítě dle § 6 zákona č. 359/1959 Sb. V návrhu se dále uvádí, že nezletilou nebylo možno ponechat ani v péči otce, neboť otec sdílí společnou domácnost s matkou. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] vydal [Anonymizováno] soud pro [adresa] předběžné opatření č. j. [spisová značka], jímž byla nezletilá žalobkyně svěřena do péče její otcovské tety paní [jméno FO] se závěrem, že je nezbytné ověřit si otázky vyvstalé v průběhu trestního řízení za účelem garantování bezpečnosti nezletilé. Proti tomuto usnesení si nikdo nepodal odvolání. Součástí návrhu na vydání předběžného opatření byl i protokol z případové konference, která se konala dne 25. 8. 2020 u [právnická osoba] [adresa], při kterém se strany shodly na osobě pečující paní [jméno FO] s tím, že otec i matka a užší rodina souhlasili s tím, aby byla nezletilá svěřena předběžným opatřením právě do péče paní [jméno FO]. Na č. l. 27 spisu je založen návrh na svěření nezletilé do pěstounské péče otcovské tety [jméno FO] z 30. 9. 2020, jímž se paní [jméno FO] domáhala svěření nezletilé žalobkyně do její pěstounské péče. Usnesením ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] č. j. [spisová značka] rozhodl Okresní soud [adresa]-[Anonymizováno] o prodloužení předběžného opatření do [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Proti tomuto usnesení si žádná ze stran nepodala odvolání. Na č. l. 79 spisu je založen rozsudek o svěření žalobkyně do pěstounské péče paní [jméno FO], č. j. [spisová značka] ze [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], jímž bylo mimo jiné rozhodnuto i o prodloužení předběžného opatření do [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] s tím, že rodiče souhlasili s pěstounskou péčí. Práva odvolání se všechny zúčastněné strany vzdaly. Dne 22. 4. 2021 podal Úřad práce ČR návrh na stanovení výživného rodičům. Návrhem na úpravu styku z 23. 6. 2021 založeným na č. l. 89 spisu požádala matka žalobkyně soud o úpravu styku s nezletilou 1 x za 14 dní v organizaci [Anonymizováno] pro rodinu s odůvodněním, že do té doby měla umožněný styk toliko pouze 1 x za měsíc, kdy rovněž i otci nezletilé byl umožněn styk 1 x za 14 dní. Ve věci tohoto návrhu proběhla 2 jednání, dne 5. 10. 2021, při kterém byly vyslechnuti oba dva rodiče a 1. 11. 2021, při kterém vyhlásil Okresní soud [adresa]-[Anonymizováno] rozsudek č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], dle kterého bylo rozhodnuto, že matka je oprávněna stýkat se s nezletilou ve stejném rozsahu jako otec a dále bylo stanoveno výživné rodičům. Dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] vydal Okresní soud [adresa]-[Anonymizováno] předběžné opatření č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž dal souhlas navrhovateli s podáním přihlášky k zápisu do mateřské školky v [adresa] a rovněž rozhodl o změně pobytu nezletilé žalobkyně do obce [adresa]. Návrhem ze dne 17. 11. 2022 se biologičtí rodiče nezletilé domáhali svěření nezletilé do společné péče zrušením dalších rozhodnutí (rozsudku o pěstounské péči, předběžného opatření o změně pobytu nezletilé a rozsudku o stanovení výživného) a to s odůvodněním, že matka byla pravomocně zproštěna obžaloby. Dne 23. 1. 2023 proběhlo prvé jednání ve věci tohoto návrhu, kdy byla věc se zúčastněnými probrána, soudem bylo nastíněno postupné navykání si nezletilé v péči rodičů a rovněž při tomto jednání bylo vydáno předběžné opatření č. j. [právnická osoba] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto, že rodiče jsou oprávněni stýkat se s nezletilou každé pondělí od 9:45 do 11:30 hodin za účasti pracovníka centra [Anonymizováno] v centru [Anonymizováno]. 28. 2. 2023 byl ustanoven znalec [tituly před jménem] [Anonymizováno] ke vztahům mezi rodiči a nezletilou a posouzení navykacího programu, dopadům zrušení pěstounské péče a posouzení osobnostních charakteristik obou rodičů. Dne 13. 4. 2023 proběhlo ve věci jednání, při kterém došlo k výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], pracovnice [Anonymizováno], která byla přítomna stykům mezi nezletilou žalobkyní a jejími rodiči v průběhu doby. 28. 4. 2023 byl podán návrh na schválení právního jednání – podání žaloby proti státu z titulu nezákonného rozhodnutí s tím, že dne 25. 5. 2023 byl rozsudkem udělen souhlas za nezletilou s takovýmto právním jednáním. Dne 23. 8. 2023 byl vypracován znalcem znalecký posudek s tím, že znalec uvedl, že nedoporučuje v současné době zrušení pěstounské péče. Matce nezletilé žalobkyně se v mezidobí narodilo 2. dítě s tím, že na č. l. 222 spisu je založen návrh na nařízení výchovného opatření nad tímto dítětem formou soudního dohledu. Součástí spisu Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] jsou rovněž mnohé zprávy opatrovníka a organizace [Anonymizováno] s tím, že poslední zprávy těchto zmíněných subjektů hovoří spíše ve prospěch snížení kontaktů rodičů s nezletilou než o opaku a to zejména v důsledku zhoršení finanční situace rodičů, rovněž se hovoří v těchto zprávách o opakovaném rušení styku rodičů s nezletilou. Naposledy ve věci proběhla v listopadu 2023 dvě jednání u Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] s tím, že tato jednání nebyla k datu rozhodování zdejšího soudu součástí spisu Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] v písemné formě, nicméně z obsahu spisu se nepodává, že by o návrhu na svěření nezletilé do péče biologických rodičů bylo rozhodnuto.

10. Soud neprováděl další dokazování, neboť s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR dospěl k závěru o nedůvodnosti podané žaloby, jak bude níže vysvětleno, a zbylé důkazní návrhy žalobkyně pro nadbytečnost zamítl.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu 12. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle § 3 zákona platí, že stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

14. Podle § 5 zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení.

15. Podle § 6 odst. 1 zákona platí, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních náhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení.

16. Podle § 7 odst. 1 zákona platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle § 8 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odstavec 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odstavec 3).

18. Podle § 14 zákona platí, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

19. Podle § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

20. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2).

21. Soud po provedeném dokazování dospěl s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. V tomto kontextu soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2396/2012 ze dne 24. 10. 2013, 30 Cdo 4610/2017 ze dne 18. 4. 2018 a nálezy Ústavního soudu IV. ÚS 2287/18 ze dne 8. 10. 2019 a I. ÚS 1004/19 ze dne 21. 1. 2020. Všechna tato rozhodnutí se vztahují k problematice účastenství dle § 7 zákona a aktivní legitimace.

22. Ve věci 30 Cdo 2396/2012 vyložil Nejvyšší soud účastenství dle § 7 zákona a dále dospěl k závěru, že „odvozuje-li žalobkyně svou újmu, jakož i podmínky pro její odškodnění spočívající ve zproštění obžaloby nebo zastavení trestního řízení, od svého syna, je třeba ve stejné logice za odškodnění tvrzené újmy žalobkyně považovat odškodnění, kterého se může dostat jejímu synovi“. Ve věci 30 Cdo 4610/2017 a IV. ÚS 2287/18 dospěly soudy k následujícím závěrům. Předně soud konstatuje, že skutkově řešený případ těmito soudy zcela odpovídá skutkovému stavu řešenému soudem v tomto řízení. V těchto řízeních se žalobkyně svými žalobami domáhaly proti státu finančního zadostiučinění dle § 31a zákona s tím, že z obsahu těchto rozhodnutí bylo zjištěno, že proti rodičům stěžovatelek bylo v minulosti zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání jedné z žalobkyň (rovněž nezletilé), kdy po zahájení trestního stíhání byly obě dvě stěžovatelky nejprve umístěny do ústavní výchovy a následně byly svěřeny do péče babičky. Rodiče těchto stěžovatelek byli nejdříve vazebně stíháni, a následně byli dne 11. 11. 2008 zproštěni obžaloby. Dne 6. 5. 2009 byly obě nezletilé svěřeny zpět do péče rodičů. Žalobkyně se v těchto případech podrobených přezkumu jak odvolacího, dovolacího, tak i Ústavního soudu domáhaly po žalované (státu) finančního zadostiučinění dle § 31a zákona, kdy tvrdily, že v důsledku nezákonného postupu orgánů činných v trestním řízení (nezákonného trestního stíhání jejich rodičů) došlo k odloučení stěžovatelek od rodiny a od domova, došlo k jejich umístění do ústavního zařízení a ke změně jejich výchovných poměrů. Stěžovatelky tedy uváděly v tam souzené věci zcela stejné dopady do jejich osobnostních sfér, jak tomu činí nezletilá žalobkyně v právě souzeném případu a soud se tak neztotožňuje s polemikou zástupce žalobkyně obsaženou v jeho závěrečném návrhu s tímto nálezem. Soudy v tam souzené věci k právu poškozených na náhradu škody dle § 31a zákona dospěly k závěru, že § 7 odst. 1 zákona nepřipouští rozšiřovat okruh aktivně legitimovaných osob na jiné osoby než na obviněné samotné. Soudy tedy žaloby vyhodnotily nedůvodnými a to z toho důvodu, že žalobkyně zkrátka nemají nárok podle § 31a zákona na odškodnění zadostiučinění spočívajících v jimi tvrzených nemajetkových újmách, neboť nejsou k tomuto aktivně legitimované dle § 31a zákona, neboť toto ustanovení nepřipouští rozšiřovat okruh účastníků na jiné osoby než na obviněné. Osoby blízké osobě, proti které je vedeno trestní řízení, dle citovaného nálezu nejsou samy o sobě aktivně legitimovány k uplatnění nároku na náhradu újmy, neboť svou újmu neodvozují od rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ale od újmy, která v souvislosti s tím vznikla obviněnému. Újmu z trestního stíhání prožívají zprostředkovaně skrze újmu vzniklou obviněnému; nebýt totiž jejich vztahu k primárnímu poškozenému, újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním by vůbec nepociťovaly. Rozšíření aktivní legitimace na osoby blízké osobám, proti kterým bylo vedeno trestní stíhání, a to i v tak výjimečné situaci jako je předmět posuzované ústavní stížnosti, by tento nárok na náhradu újmy nepřípustně rozšířilo. Trestní stíhání totiž téměř vždy zasáhne mimo obviněného i okruh osob obviněnému blízkých, přičemž zprostředkovaně pociťovaná újma těchto osob může být velmi intenzivní (k tomu viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3391/15). Rozšíření nároku na náhradu újmy i na osoby obviněnému blízké by navíc nepřípustně zasáhl veřejný zájem na efektivním výkonu veřejné moci, konkrétně na řádném stíhání trestné činnosti; v kontextu posuzované ústavní stížnosti netřeba zdůrazňovat naléhavost a citlivost stíhání trestné činnosti proti dětem. Ústavní soud uzavřel, že stěžovatelka nemůže žádat náhradu újmy za vedení trestního řízení vůči jejím rodičům, neboť takové právo jednoduše nemá. Právo stěžovatelky garantované článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, nicméně zůstává zachováno. Osoby dotčené trestním stíháním jiné osoby totiž mají ze zákona možnost domáhat se náhrady za jednotlivé nezákonné úkony trestního řízení postupem dle ust. § 13 zákona (jako např. nezákonná domovní prohlídka), upravujícího důsledky nesprávného úředního postupu státu a jeho orgánů. Toto je právní prostředek, kterým mohou osoby blízké dosáhnout reparace. V tomto kontextu zdejší soud poznamenává, že nevidí v trestním řízení matky žalobkyně žádný nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 zákona, kterého by se měly OČTŘ dopustit ve vztahu k žalobkyni. Žalobkyně navíc ani žádný nesprávný úřední postup OČTŘ ve smyslu ust. § 13 zákona netvrdila.

23. V daném případě tedy soud dospívá s ohledem na zjištěné skutkové závěry a judikaturu citovanou shora k závěru, že žalobkyně sice je aktivně legitimována k řízení dle zákona, nicméně toliko pouze ve smyslu ust. § 13 zákona, tedy v důsledku případného nesprávného úředního postupu, který by mohl spočívat například v nezákonných domovních prohlídkách (I. ÚS 1803/17), neustanovení zástupce či pokud by byla porušena její procesní práva, atp. Tato pochybení však soud v dané věci nespatřil, a proto soud s odkazem na citovanou judikaturu dospívá k závěru, že žalobkyně nemá nárok na finanční zadostiučinění dle § 31a zákona za nezákonné trestní stíhání své matky, protože nebyla jeho účastníkem ve smyslu § 7 odst. 1 zákona a nemá nárok ani z titulu vydaného předběžného opatření, protože jak vyplývá z obsahu opatrovnického spisu - předběžná opatření nebyla zrušena či změněna pro jejich nezákonnost (§ 8 odst. 2 zákona), to vše s odkazem na shora uvedené závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu k § 31a zákona, dle kterých § 7 odst. 1 zákona nepřipouští rozšiřovat okruh aktivně legitimovaných osob na jiné osoby než na obviněné samotné. Připomínku ohledně předběžných opatření, která nebyla pro nezákonnost zrušena, soud uvádí jen nad rámec svého odůvodnění, když si je vědom toho, že žaloba byla podána z titulu nemajetkové újmy, která měla žalobkyni vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání matky popsaného shora. Soud vázán žalobou tedy mohl přezkoumávat jen případnou újmu, která mohla vznikat žalobkyni toliko pouze z titulu žalobkyní označeného nezákonného rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání její matky. Mělo-li by se jednat o nemajetkovou újmu, která by měla vznikat z jiného nezákonného rozhodnutí, například z titulu předběžného opatření (které by však navíc muselo být zrušeno pro nezákonnost), pak by bylo nutné mít takto vyspecifikovanou žalobu a odsouhlasenou ji opatrovnickým soudem. Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

24. Závěrem soud dodává, že se v dané věci nejedná o shodnou situaci, která byla řešena Ústavním soudem ve věci I. ÚS 1737/16, jak tvrdila žalobkyně, neboť v tam souzené věci byl řešen nárok stěžovatelky na zadostiučinění v civilním řízení, kde byla žalobkyně účastníkem v řízení o vydání předběžného opatření, které však bylo pro nezákonnost zrušeno a to navíc opakovaně. V tomto konkrétním případě se však žalobkyně domáhala nemajetkové újmy s odkazem na nezákonné trestní stíhání její matky, nikoliv z titulu nezákonných předběžných opatření, která nebyla pro nezákonnost zrušena. Naopak se jedná o obdobnou věc, která byla řešena Ústavním soudem mimo jiné i v řízení I. ÚS 1004/19, které rovněž odkazuje na shora citovaný nález Ústavního soudu IV. ÚS 2287/18. Soud v žádném případě nerozporuje rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 1029/21, dle kterého je stát odpovědný i za zásahy do života člověka vzniklé ještě před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť nepochybně již ve fázi prověřování může oprávněným osobám vznikat újma, nicméně to platí pouze v případě, kdy se jedná o osoby oprávněné, což ostatně vyplývá i z obsahu tohoto rozhodnutí, ve kterém se zadostiučinění domáhala osoba, proti níž bylo vedeno nezákonné trestní stíhání (§ 7 zákona).

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého by měla v řízení zcela úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná se však ve své závěrečné řeči práva na náhradu nákladů řízení vzdala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení