36 C 292/2024 - 190

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce] – v likvidaci, IČO [IČO žalobce] sídlem Zádveřice, 763 12 Zádveřice zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví k nemovitostem takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal určení, že je vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen pozemky). Tvrdil, že pod původním názvem [právnická osoba] nabyl pozemky do vlastnictví k [datum], a to jako přejímající družstvo sloučením s JZD [adresa], které nabylo pozemky do vlastnictví k [datum] sloučením s Lesním družstvem ve [jméno FO], které koupilo pozemky kupní smlouvou z [datum].

2. Žalovaný naopak namítal, že vlastníkem pozemků je on, a předkládal hned několik právních důvodů nabytí vlastnického práva. Jednak se považoval za právního nástupce původního vlastníka [právnická osoba] ve [jméno FO], protože jeho členové byli i členy původního vlastníka. Sebe a své členy dále označoval za osoby oprávněné k vydání pozemků dle § 6 odst. 1 písm. u) z. č. 229/1991 Sb., a pokud nic z toho, tak vlastnické právo vydržel, protože se dne [datum], kdy mu pozemky bez výhrad předaly Jihomoravské státní lesy podle z. č. 229/1991 Sb., ujal jejich držby v přesvědčení, že je jejich vlastník, a drží je doposud, čímž byla naplněna vůle jeho členů navázat na hospodaření svých předků na pozemcích.

3. Z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] soud zjistil, že aktuálně je v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků zapsán žalovaný. Jelikož jen rozhodnutí o určovací žalobě podané vůči katastrálnímu vlastníku může vést ke změně zápisu v katastru nemovitostí, proto tvrdí-li žalobce, že je vlastníkem pozemků, má na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.).

4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že pozemky byly zabrány [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě záborového zákona č. 215/1919 Sb. Dle § 7 z. č. 215/1919 Sb. je mohla prodat se souhlasem pozemkového úřadu, přičemž dle § 15 z. č. 215/1999 Sb. vykonávalo úkoly pozemkového úřadu v naléhavých případech ministerstvo zemědělství. Bez tohoto souhlasu by byla kupní smlouva neplatná (§ 7 odst. 1 z. č. 215/1919 Sb. a čl. VIII kupní smlouvy). Ministr zemědělství vyslovil souhlas s prodejem až [datum] (viz doložka na kupní smlouvě) a vlastnické právo pro [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo vloženo do pozemkové knihy až [datum] (knihovní vložka č. [hodnota] pro k. ú. [adresa]), čímž byl dle § 431 z. č. 946/1811 Sb., obecného občanského zákoníku, ve znění účinném do [datum], převod vlastnického práva dokonán. Pozemky tak dne [datum] nabylo do vlastnictví [právnická osoba] ve [jméno FO].

5. Ministr zemědělství souhlasil s prodejem pozemků s omezením v jejich dalším nakládání. [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo povinno přenechat koupené pozemky pro veřejné a státní účely za nabývací, resp. obecnou cenu (viz doložka kupní smlouvy a zápis v pozemkové knize v knihovní vložce č. [hodnota] k. ú. [adresa]).

6. Vlastník pozemků [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo dle výpisu ze společenstevního rejstříku zapsáno do tohoto rejstříku dne [datum] jako společenstvo s ručením omezeným dle z. č. 70/1873 Sb., o společenstvech pro napomáhání živnostem a hospodářství, které bylo dle § 12 z. č. 70/1873 Sb. nadáno právní subjektivitou a vzniklo za účelem hospodaření (§ 2 z. č. 70/1873 Sb.) okamžikem zápisu do rejstříku (§ 8 z. č. 70/1873 Sb.). Předsedou družstva byl [jméno FO] (zápis v rejstříku).

7. Z uvedeného vyplývá, že vlastníky pozemků nebyli členové družstva, ale [právnická osoba] ve [jméno FO] jako samostatný subjekt práva.

8. Dle dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. byla na [právnická osoba] ve [jméno FO] zavedena národní správa a národními správci byl ustanoven mj. i [jméno FO] (zápis ve společenstevním rejstříku). Národní správa fakticky znamenala výrazné omezení vlastnických práv a [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo pouze formálním vlastníkem.

9. Dle § 59 z. č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organisacích, bylo [právnická osoba] ve [jméno FO] od účinnosti z. č. 53/1954 Sb. ([datum]) považováno za lidové družstvo podle z. č. 53/1954 Sb.

10. Byť lesní a zemědělské pozemky byly postupně zestátněny v důsledku pozemkových reforem provedených zákony č. 142/1947 Sb., č. 46/1948 Sb. a nařízením č. 81/1958 Sb., přičemž žalovaný tvrdil, že předmětné pozemky byly zestátněny dle nařízení č. 81/1958 Sb., nebyl v řízení předložen žádný důkaz, že by pozemky byly v této době ve správě státní socialistické organizace. 11. [právnická osoba] ve [jméno FO], lidové družstvo dle z. č. 53/1954 Sb., bylo rozhodnutím Okresního soudu [adresa] z [datum] sp. zn. Do 358/33 vymazáno z podnikového rejstříku, čímž zaniklo (§ 35 odst. 3 z. č. 53/1954 Sb.). O zániku [právnická osoba] ve [jméno FO] nebylo mezi účastníky sporu. Sporné mezi nimi bylo, zda pozemky byly ještě předtím zestátněny a jejich vlastnické právo přešlo v důsledku pozemkové reformy na stát, jak tvrdil žalovaný, nebo zůstaly vlastnictvím [právnická osoba] ve [jméno FO] a vlastnické právo přešlo na JZD [adresa] v důsledku sloučení [právnická osoba] ve [jméno FO] s JZD [adresa], jak tvrdil žalobce.

12. Jak bylo uvedeno v bodu 10 rozsudku, v řízení nebyl předložen důkaz, že by pozemky přešly pod správu státní socialistické organizace. Nesvědčí o tom ani dopis předsedy [právnická osoba] ve [jméno FO] [jméno FO] ze dne [datum], který uvedl, že v lednu 1962 proběhlo jednání o předání pozemků do sloučeného JZD [adresa], přitom sloučení družstev a předání pozemků členové [právnická osoba] ve [jméno FO] neodhlasovali. Pokud by byly pozemky nejpozději k [datum] (účinnost nařízení č. 81/1958 Sb.) zestátněny, nebyl důvod jednat v lednu 1962 s Lesním družstvem ve [jméno FO] o předání pozemků JZD [adresa] kvůli sloučení družstev.

13. Stejně tak dopis [jméno FO] z [datum] popírá, že by [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo sloučeno s JZD [adresa]. Sloučení lidových družstev upravoval § 36 z. č. 53/1954 Sb., přičemž předpokladem sloučení bylo rozhodnutí valných hromad slučovaných družstev. Z dopisu [jméno FO] z [datum] vyplývá, že členové [právnická osoba] ve [jméno FO] v lednu 1962 sloučení neodhlasovali. Rozhodnutí valných hromad [právnická osoba] ve [jméno FO] a JZD [adresa] nebyla nalezena ani v archívech a nebyla k dispozici, ani když Okresní soud [adresa] rozhodoval o výmazu [právnická osoba] ve [jméno FO] z podnikového rejstříku, což vyplývá z přípisu Okresního soudu [adresa] ze dne [datum], kterým soud vyzval Lesní závod [adresa], aby předložil listiny dokládající sloučení [právnická osoba] ve [jméno FO] s JZD [adresa] a převzetí jeho majetku.

14. Taktéž z přípisu z [datum] adresovaného Okresnímu soudu [adresa] vyplývá, že listiny o sloučení [právnická osoba] ve [jméno FO] nebyly ani na MNV ve [jméno FO]. V tomto přípisu popsaný vstup členů [právnická osoba] ve [jméno FO] do JZD ve [jméno FO], které se následně sloučilo s JZD [adresa], právním důvodem k nabytí vlastnického práva k pozemkům JZD [adresa] být nemohl, neboť členové družstva nebyli vlastníky pozemků.

15. Přes výše uvedené je rozhodnutí Okresního soudu [adresa] ze dne [datum] o výmazu [právnická osoba] ve [jméno FO] zdůvodněno sloučením [právnická osoba] ve [jméno FO] s JZD [adresa] k [datum]. Poznámka o sloučení družstev v rozhodnutí o výmazu [právnická osoba] ve [jméno FO] sloučení nezakládá a sama o sobě nemůže obstát jako důkaz o sloučení družstev, pokud předseda [právnická osoba] ve [jméno FO] uvedl, že členové družstva o sloučení nerozhodli a rozhodnutí o sloučení nebylo dohledáno. Sloučení [právnická osoba] ve [jméno FO] s JZD [adresa] a přechod vlastnického práva k pozemkům na JZD [adresa] tak nelze mít za prokázáno.

16. O pozemcích se dále zmiňuje až smlouva o převodu práva užívat pozemky uzavřená [datum] mezi [právnická osoba] a Jihomoravskými státními lesy, v jejíž příloze jsou uvedeny předmětné pozemky mezi pozemky, u nichž [právnická osoba] převedlo právo užívání na Jihomoravské státní lesy dle § 38 odst. 2 z. č. 122/1975 Sb. § 15 z. č. 61/1977 Sb., o lesích. Smlouva o převodu práva užívat pozemky uzavřená mezi [právnická osoba] a Jihomoravskými státními lesy je důkazem o tom, že [právnická osoba] a následně Jihomoravské státní lesy na pozemcích hospodařily. V dohodě [právnická osoba] prohlásilo, že na podstatné části pozemků hospodaří z titulu práva družstevního užívání dle § 37 z. č. 122/1975 Sb. a Jihomoravské státní lesy uzavřením dohody získaly pozemky do užívání dle § 12 a § 13 z. č. 61/1977 Sb., o lesích. Právo užívání umožňovalo JZD a státní organizaci lesního hospodářství hospodařit ve stejném rozsahu jako vlastník. Vlastníkovi bylo zachováno pouze holé vlastnictví. Ze smlouvy o převodu práva užívat pozemky není zřejmé, zda konkrétně předmětné lesní pozemky, o něž v tomto řízení jde, [právnická osoba] do [datum] užívalo z titulu vlastnického práva nebo z titulu práva družstevního užívání dle § 37 z. č. 122/1975 Sb. Ani tato smlouva tak není důkazem o vlastnickém právu [právnická osoba] k předmětným pozemkům.

17. Tvrzení žalobce, že se ještě pod původním názvem [právnická osoba] sloučil s JZD [adresa] a jako přejímající družstvo nabyl jeho majetek, bylo v řízení prokázáno. Z obchodního rejstříku vyplývá, že původní název žalobce byl JZD Agrokombinát [adresa], přičemž o sloučení družstev rozhodla dle § 98 odst. 2 z. č. 122/1975 Sb. o zemědělském družstevnictví, členská schůze JZD [adresa] (viz usnesení JZD [adresa] z [datum]) a dle § 99 odst. 1 z. č. 122/1975 Sb. i společná členská schůze JZD [adresa] a [právnická osoba] (viz usnesení společné schůze z [datum]). Následně bylo JZD [adresa] vymazáno z podnikového rejstříku s tím, že jeho práva a povinnosti v důsledku sloučení družstev přešla na [právnická osoba] jako přejímající družstvo (viz usnesení Městského soudu [adresa] ze dne [datum] o zápisu sloučení do podnikového rejstříku). JZD [adresa] a [právnická osoba] se tedy sloučila v souladu se zákonem č. 122/1975 Sb. V tomto řízení však nebylo prokázáno, že majetkem JZD [adresa] byly v době sloučení s [právnická osoba] i předmětné pozemky (viz bod 15 rozsudku).

18. Jak bude dále zdůvodněno, žalovaný vlastnické právo k pozemkům vydržel na základě držby vlastnického práva, které se chopil v roce 1993. Pro určení vlastnického práva k pozemkům v projednávané věci proto není rozhodné, kdo byl vlastníkem pozemků, než se žalovaný v roce 1993 chopil jejich držby. Na tomto místě je však vhodné poznamenat, že pokud se nepodařilo historii pozemků bez pochybností zjistit ani ve spolupráci s archívy, stěží lze znalost historie pozemků předpokládat u potomků členů [právnická osoba] ve [jméno FO] v 90. letech 20. století (viz body 73 a 75 rozsudku).

19. Přestože [právnická osoba] ve [jméno FO] výmazem z podnikového rejstříku zaniklo, zůstalo evidováno jako vlastník pozemků v evidenci nemovitostí, jak vyplývá z výpisu evidence nemovitostí LV č. [hodnota] ze dne [datum], v němž je jako nabývací titul uvedena kupní smlouva z [datum] (číslo denníku 837/46) a právo užívání pro Jihomoravské státní lesy. 20. [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo přepsáno jako vlastník pozemků i do katastru nemovitostí, v němž bylo jako vlastník pozemků vedeno ještě v roce 2021 (viz výpis z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] k. ú. [adresa] z [datum]), aniž by však bylo náležitě identifikováno názvem, identifikačním číslem a sídlem (§ 4 odst. 3 z. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí). Proto [právnická osoba] vyzval dopisem z [datum] žalovaného, aby dle § 65 odst. 5 z. č. 256/2013 Sb. doložil své vlastnické právo k pozemkům (viz přípis z [datum]). Na to reagoval žalovaný prohlášením o vlastnickém právu k pozemkům, v němž uvedl, že vznikl zápisem do obchodního rejstříku [datum], je právním nástupcem původního vlastníka [právnická osoba] ve [jméno FO] a pozemky mu byly vydány dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. (viz prohlášení o vlastnickém právu k nemovitým věcem z [datum]). Na základě tohoto prohlášení byl zápis vlastníka pozemků v katastru nemovitostí opraven a jako vlastník pozemků je v katastru nemovitostí uveden žalovaný.

21. Dle § 22 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., o půdě, který nabyl účinnosti [datum] (dále jen z. č. 229/1991 Sb.), zaniklo právo družstevního užívání a právo užívání k zajištění lesní výroby. Zaniklo tedy právo Jihomoravských státních lesů užívat předmětné pozemky, které na ně bylo převedeno dohodou [datum] (viz bod 16 rozsudku).

22. Dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. bylo na Jihomoravských státních lesích, aby se jako dosavadní uživatel dohodl s vlastníkem pozemků na dalším postupu, jinak vznikl ze zákona nájemní vztah s roční výpovědní lhůtou.

23. Ustanovení § 22 z. č. 229/1991 Sb. dopadá na situace, kdy vlastnické právo k nemovitostem nepřešlo v době od [datum] do [datum] na stát či jinou právnickou osobu, ale zůstalo zachováno původnímu vlastníkovi a stát či jiná právnická osoba užívaly majetek jen z titulu užívacího práva, které účinností z. č. 229/1991 Sb. ([datum]) zaniklo. V takovém případě měl být majetek vlastníkovi předán (vrácen) dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. Přešlo-li však vlastnické právo na stát či jinou právnickou osobu jedním ze způsobů vypočteným v § 6 z. č. 229/1991 Sb., předpokládal zákon č. 229/1991 Sb. vydání nemovitostí buď na základě dohody o vydání nemovitosti, nebo na základě rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby, kterou však mohla být dle zákona č. 229/1991 Sb. výlučně fyzická osoba (původní vlastník nebo jeho právní nástupce).

24. Dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. mohly Jihomoravské státní lesy po zániku jejich práva pozemky užívat předat pozemky jen původnímu vlastníku, kterým bylo [právnická osoba] ve [jméno FO], které však zaniklo (viz bod 11 rozsudku). Postup dle § 22 z. č. 229/1991 Sb. tak vůbec nepřicházel do úvahy.

25. Stejně jako nebylo možné vydat pozemky dle § 6 a násl z. č. 229/1991 Sb., protože restituce majetku dle z. č. 229/1991 Sb. byla založena na koncepci vydávání nemovitostí jen státním občanům České republiky, tj. fyzickým osobám a jejím nástupcům. Restituce pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb. tak v případě pozemků, jejichž původním vlastníkem byla právnická osoba, nepřicházela do úvahy.

26. Žalovaný tvrdil, že je oprávněnou osobou, které byly pozemky vydány dle § 6 odst. 1 písm. u) z. č. 229/1991 Sb., nebo touto oprávněnou osobou jsou členové [právnická osoba] ve [jméno FO] (nebo jejich potomci) a současně členové žalovaného.

27. Dle § 6 odst. 1 písm. u) z. č. 229/1991 Sb., oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku převodu společně užívaných singulárních lesů a lesních družstev na území České republiky, pokud členy družstva byly výlučně fyzické osoby.

28. Dle § 4 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od [datum] do [datum] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

29. Ustanovení § 6 odst. 1 písm. u) bylo do zákona č. 229/1991 Sb. doplněno novelou č. 93/1992 Sb. s účinností od [datum] a jednoznačně vypovídá o vůli zákonodárně připustit dodatečně i restituci majetku lesních družstev, pokud přešel na stát nebo jinou právnickou osobu převodem lesních družstev, která byla tvořena výlučně fyzickými osobami. Zákonodárce však již neupravil, kdo je v takovém případě oprávněnou osobou, neboť koncepčně právní úprava zakládá restituční nárok výlučně fyzickým osobám, přičemž v případě lesních družstev mohlo být původním vlastníkem i lesní družstvo jako právnická osoba, což je i projednávaný případ. 30. [právnická osoba] totiž existovala ve dvou typech – vlastnická a uživatelská družstva. Vlastnická družstva vlastnila jako právnická osoba nemovitý majetek, na němž družstevníci hospodařili. Družstva uživatelská byla družstevníky založena za účelem společného hospodaření na pozemcích, ale družstevníci si ponechali vlastnické právo k pozemkům (viz článek [jméno FO]: Zákon o půdě a restituce majetku bývalých lesních družstev složených z výlučně fyzických osob, ASPI).

31. Pokud družstevníci (fyzické osoby) uživatelských družstev, kteří byli vlastníky nemovitostí, následně přišli o pozemky způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., byli oprávněnými osobami a mohli žádat o vydání pozemků. Pokud jejich vlastnické právo zůstalo zachováno a pozemky užívala socialistická organizace z titulu užívacího práva, toto zaniklo dle § 22 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb. a pozemky dosavadní uživatelé předávali těmto vlastníkům na základě dohod uzavřených dle § 22 odst. 2 zákona o půdě.

32. V případě vlastnických družstev, kde bylo vlastníkem nemovitostí družstvo jako právnická osoba, nebyla družstva osobami oprávněnými k vydání pozemků. Oprávněnou osobou nebyli ani členové družstva, protože nebyli vlastníci pozemků, ani právní nástupci vlastníka, takže ani oni nebyli dle § 4 z. č. 229/1991 Sb. osobou oprávněnou k uplatnění restitučního nároku.

33. Z uvedeného vyplývá, že právo žádat o vydání pozemků dle § 6 a násl. z. č. 229/1991 Sb. (restituce) by neměl ani původní vlastník [právnická osoba] ve [jméno FO], protože byl právnická osoba, neměli ho ani členové zaniklého [právnická osoba] ve [jméno FO], protože nebyli vlastníci pozemků, a už vůbec ne žalovaný, který k pozemkům neměl žádný právní vztah.

34. Žalovaný však předložil dohodu o vrácení užívání lesní půdy dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb., která se týká předmětných pozemků, kterou dne [datum] uzavřely Jihomoravské státní lesy se [jméno FO] jako zástupcem [právnická osoba] ve [jméno FO] a kterou Jihomoravské státní lesy předaly pozemky do užívání [jméno FO]. O tuto dohodu opíral vlastnické právo žalovaný s odůvodněním, že mu byly pozemky předány jako právnímu nástupci původního vlastníka [právnická osoba] ve [jméno FO].

35. Z listiny označené jako znovuzaložení [právnická osoba] z [datum] vyplývá, že se osoby považující se za členy původního vlastníka ([právnická osoba] ve [jméno FO]) složily na náklady spojené s vrácením lesa členům původního vlastníka nebo jejich dědicům. 36. [jméno FO], který byl jedním se skládajících se na vrácení lesa, ve své výpovědi uvedl, že vrácení pozemků potom pro všechny vyřídil [jméno FO].

37. Z písemné korespondence, kterou Jihomoravské státní lesy se [jméno FO] před předáním pozemků vedly, vyplývá, že dne [datum] požádal [jméno FO] o navrácení pozemků. V žádosti uvedl, že jedná za původního vlastníka, který stále jako právní subjekt existuje, je veden na pozemkovém úřadě, nebyl nikdy vymazán z podnikového rejstříku a je stále vlastníkem pozemků. Ke stejnému dni, tj. [datum], bylo [právnická osoba] ve [jméno FO] vedeno jako vlastník pozemků v evidenci nemovitostí (viz výpis z LV 549 evidence nemovitostí z [datum]; viz bod 19 rozsudku). Za vlastníka pozemků v žádosti o vrácení pozemků jednou [jméno FO] označil [právnická osoba] ve [jméno FO], jednou [Jméno žalovaného], z čehož lze usuzovat, že mezi tím nerozlišoval a byl to pro něj stále stejný subjekt.

38. Na tuto žádost reagovaly Jihomoravské státní lesy dopisy z [datum] a [datum], že vše pro vrácení pozemků bylo doloženo a jsou připraveny pozemky předat.

39. Z dopisů Jihomoravských státních lesů z 30. 1. a [datum] tedy vyplývá, že Jihomoravské státní lesy neměly žádnou pochybnost, že se na ně obrací vlastník pozemků, neboť mu svědčil zápis v pozemkové knize. Jeho zánik výmazem z podnikového rejstříku evidentně nebyl zjištěn a obě strany měly za to, že původní vlastník stále existuje. Proto uzavřely dohodu o vrácení užívání lesní půdy dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb., kterou bylo možné uzavřít jen s vlastníkem pozemků, a podle této dohody pozemky skutečně Jihomoravské státní lesy předaly [jméno FO], který uváděl, že jedná za původního vlastníka. Jeho jednání tak nejde přičítat žalovanému, který vznikl až o devět měsíců později, a to ani dle § 65 odst. [právnická osoba] zákoníku, dle něhož lze jednání přičítat ještě neexistujícímu družstvu, pokud ho schválí do tří měsíců po svém vzniku, protože za žalovaného [jméno FO] dohodu neuzavřel.

40. Skutečnost, že v dohodě o vrácení pozemků je jako vlastník pozemků uvedeno [Jméno žalovaného], stejně jako v dopisech z 30 1. a [datum], neznamená, že pozemky byly vydány žalovanému. Žalovaný je družstvem založeným dle z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a vznikl zápisem do obchodního rejstříku až dne [datum] (viz výpis z obchodního rejstříku). I ustavující schůze žalovaného se konala až [datum] (viz zápis z ustavující schůze žalovaného), tedy až po předání pozemků. V době předání pozemků žalovaný vůbec neexistoval a to, že strany dohody o předání lesní půdy dle [datum] označovaly původního vlastníka nepřesně [Jméno žalovaného] namísto [právnická osoba] ve [jméno FO] a shodou okolností uvedený název [Jméno žalovaného] odpovídá obchodnímu názvu později založeného žalovaného, neznamená, že pozemky byly předány žalovanému.

41. Žadatel o předání pozemků se navíc v žádosti z [datum] neidentifikoval pouze názvem, ale označil se za původního vlastníka existujícího od roku 1933 zapsaného v podnikovém rejstříku, což nebyl žalovaný, který vznikl až [datum], a nemohl tak nabýt vlastnické právo k pozemkům na základě kupní smlouvy z [datum], tudíž nemohl být původním vlastníkem pozemků.

42. Nejenže žalovaný není původní vlastník pozemků, není ani jeho právní nástupce, což žalovaný dovozoval z totožnosti členské základny, protože tvrdil, že jeho členi jsou původní členi [právnická osoba] ve [jméno FO] nebo jejich nástupci. 43. [právnická osoba] ve [jméno FO] bylo samostatným právním subjektem s právem nabývat majetek nezávisle na svých členech (§ 12 z. č. 70/1873 Sb.). Pozemky vlastnilo [právnická osoba] ve [jméno FO], ne jeho členové. Totožnost členské základny dvou právnických osob neznamená, že se jedná o totožné právní subjekty a nezakládá ani právní nástupnictví žalovaného.

44. Právní nástupnictví, tj. vstup právního nástupce do práv a povinností předchůdce, nastává pouze v zákonem stanovených případech, nebo pokud se na tom právní předchůdce a jeho nástupce dohodnou. Žádný právní důvod zakládající právní nástupnictví žalovaného po Lesním družstvu ve [jméno FO] však není dán. Žalovaný vznikl jako nový právní subjekt [datum] a dohodnout se s Lesním družstvem ve [jméno FO] zaniklým před jeho vznikem nemohl a zákonný důvod k právnímu nástupnictví není dán. Žalovaný tak není právním nástupcem [právnická osoba] ve [jméno FO].

45. Jediným právním důvodem k nabytí vlastnického práva k pozemkům, který byl dokazováním zjištěn, byla kupní smlouva z [datum], kterou nabylo vlastnické právo k pozemkům [právnická osoba] ve [jméno FO]. Žalovaný není [právnická osoba] ve [jméno FO] ani jeho nástupce (body 41 a 44 rozsudku). Vlastnické právo k pozemkům nemůže opírat ani o dohodu o vrácení užívání lesní půdy dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. (body 23, 34 - 41 rozsudku). Žalovanému ani jeho členům nesvědčil ani restituční nárok na vrácení pozemků dle z. č. 229/1991 Sb. (body 25 – 33 rozsudku).

46. Dalším do úvahy přicházejícím právním důvodem nabytí vlastnického práva k pozemkům bylo vydržení. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) upravuje řádné (§ 1089 a násl. o. z.) a mimořádné vydržení (§ 1095 a násl. o. z.). Řádné vydržení upravoval i občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (§ 134 obč. zák.). Jak vydržení řádné, tak mimořádné, přicházelo v projednávané věci do úvahy, protože dle § 3066 o. z. se do dvacetileté doby nezbytné pro mimořádné vydržení započte i nepřetržitá držba držitele či jeho právního předchůdce před účinností z. č. 89/2012 Sb. (před [datum]). Zákonný požadavek pěti let po vstupu o. z. v účinnost ([datum]) byl v této věci dodržen.

47. Předpokladem vydržení, jak řádného, tak mimořádného, je držba vlastnického práva, která předpokládá nakládání s věcí jako vlastník, kdy držitel vykonává pro sebe právo věc držet, užívat, požívat a nakládat s ní (§ 129 odst. 1, 2 obč. zák. i § 989 odst. 1 o.z.). Za výkon vlastnického práva je dle ustálené soudní praxe považováno i hospodaření prostřednictvím třetí osoby, která hospodářskou činnost vykonává na základě smlouvy s vlastníkem.

48. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda a kdy se žalovaný chopil držby vlastnického práva k pozemkům a zda nakládal s pozemky jako vlastník.

49. Z dohody o předání užívání lesní půdy z [datum] vyplývá, že dne [datum] Jihomoravské státní lesy předaly pozemky [jméno FO], nikoliv žalovanému (body 34 – 41 rozsudku). Až [datum] se konala ustavující členská schůze žalovaného (viz zápis z ustavující schůze), na které byly schváleny stanovy žalovaného (viz notářský zápis NZ 1637/92 sepsaný o průběhu ustavující členské schůze žalovaného dne [datum]), v nichž je vyjádřena vůle členů, aby žalovaný hospodařil na lesní půdě (čl. 5 stanov), kterou vlastnilo [právnická osoba] ve [jméno FO] (čl. 3 stanov). Dle zápisu z ustavující schůze výměra lesa, na které měl žalovaný hospodařit, činila 22 ha 17 a, což odpovídá výměře lesních pozemků p. č. 1263/5 (14,688 ha), p. č. 1264/3 (0,1686 ha) v k. ú. [adresa] a p. č. 3523/5 (7,3138 ha) v k. ú. [jméno FO], které byly [datum] předány na základě dohody o vrácení užívání lesní půdy. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný byl založen, aby hospodařil na 22 ha 17 a lesní půdy (pozemky p. č. 1264/3, p. č. 1263/5 k. ú. [adresa] a p. č. 3523/5 k. ú. [jméno FO]) vrácené dne [datum] Jihomoravskými státními lesy. Na ustavující členské schůzi bylo současně schváleno, že hospodářskou činnost na pozemcích bude žalovaný realizovat prostřednictvím nasmlouvané lesní společnosti (bod 6 zápisu z ustavující členské schůze).

50. Vzápětí po svém vzniku [datum] žalovaný dne [datum] požádal Ministerstvo zemědělství o poskytnutí půjčky (žádost o poskytnutí dotace – půjčky MZe ČR), kterou Ministerstvo zemědělství schválilo (viz rozhodnutí Ministerstva zemědělství o schválení dotace – půjčky ze dne [datum]) a [datum] žalovaný uzavřel smlouvu o poskytnutí dotace – půjčky na obnovu lesa a ochranu mladých lesních porostů.

51. Ze smluv o poskytování odborné úrovně hospodaření a zajištění prací na obhospodařování lesů ve vlastnictví lesního družstva a o provádění těžebních a pěstebních prací uzavřených dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovaným (dále jen smlouvy o výkonu správy) vyplývá, že [právnická osoba] pro žalovaného spravuje pozemky, tj. provádí těžební a pěstební práce a vykonává funkci odborného lesního hospodáře.

52. Z výpovědi svědka [jméno FO] (jednatel a jediný společník [právnická osoba]) vzal soud za prokázáno, že na pozemcích hospodaří od roku 2020 a od roku 1999 do roku 2020 působil jako hajný v lesní společnosti [jméno FO], který spravoval pozemky žalovaného před ním. Potvrdil, že správu pozemků i s jeho předchůdcem [jméno FO] vykonávali na základě smlouvy pro žalovaného, kterého považoval za vlastníka pozemků a s předsedou žalovaného se na výkonu správy pozemků vždy domlouval.

53. Z výpovědí [jméno FO] a [jméno FO], místopředsedů žalovaného v době od [datum] do [datum] (viz výpis z obchodního rejstříku), soud zjistil, že se od svých předků dozvěděli, že předmětné pozemky vlastnili a hospodařili na nich. Sami jim jako děti při práci v lese pomáhali. Věděli, že předci vytvořili družstvo. Podle [jméno FO] a [jméno FO] bylo družstvo společenství vlastníků pozemků. Žádné konkrétní informace, jak jejich předci vlastnictví k pozemkům nabyli, však nevěděli. [jméno FO] jen doplnil, že v rodině slyšel, že podíl na pozemcích jeho předci koupili od brumovských pánů. Když v 90. letech 20. století stát vlastníkům pozemky vracel, chtěli též vrátit tento rodový majetek. Jelikož předmětné pozemky spoluvlastnilo více podílníků, administrativně vrácení pozemků za všechny společně vyřídil [jméno FO]. Potvrdili, že v 90. letech 20. století založili žalovaného. [jméno FO] hovořil o obnovení činnosti původního lesního družstva. Oba tento krok vnímali jako předpoklad pro vrácení pozemků, na nichž hospodařili jejich předci v lesním družstvu. Uvedli, že žalovaný na pozemcích hospodaří od svého vzniku, a to prostřednictvím správce. Podle [jméno FO] byly pozemky vráceny žalovanému a on je od té doby jejich vlastníkem. Podle [jméno FO] pozemky byly vráceny potomkům původních vlastníků, kteří je spoluvlastní. Z jejich výpovědí vyplynulo, že kontinuitu vlastnictví pozemků odvozují od vlastnického práva svých předků. Vrácení pozemků v 90. letech 20. století považovali za akt spravedlnosti.

54. Z výpovědí [jméno FO], [adresa] [jméno FO], stanov žalovaného (čl. 3 a 5 stanov) i žádosti o poskytnutí dotace z [datum] a smluv o výkonu správy vyplývá, že žalovaný nakládal s pozemky jako vlastník (uzavřel smlouvu s lesním hospodářem, který pozemky podle jeho pokynů spravuje, požádal o půjčku na obnovu lesa) od svého vzniku, tj. [datum] doposud.

55. Chopil-li se žalovaný držby pozemků okamžikem svého vzniku dne [datum], tedy za účinnosti obč. zák. a při desetileté vydržecí době (§ 134 odst. 1 obč. zák.) by tato uběhla stále ještě za účinnosti obč. zák. Předpoklady řádného vydržení tak bylo nutné posuzovat dle právní úpravy obč. zák.

56. Dle § 134 obč. zák. ve znění účinném od [datum] oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

57. Dle § 129 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění účinném od [datum] držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

58. Dle § 130 odst. 1 obč. zák ve znění účinném od [datum] je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

59. Předpokladem řádného vydržení je oprávněná držba vlastnického práva po dobu deseti let, přičemž oprávněná držba předpokládá dobrou víru držitele, že mu věc patří. Držitel je v dobré víře, pokud objektivně přihlédnuto ke všem okolnostem neměl při zachování běžné opatrnosti pochybnosti, že danou věc vlastní. [adresa] víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž měl držitel vlastnické právo nabýt. [adresa] víra je přesvědčení, tedy vnitřní stav, na který lze usuzovat podle konkrétního jednání a chování osoby. U právnické osoby je třeba ho hodnotit podle jednání osob, které byly oprávněny za právnickou osobu jednat a utvářet její vůli. Za žalovaného jedná jeho statutární orgán, kterým byli od [datum] do [datum] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří jednali za žalovaného každý sám (viz výpis z obchodního rejstříku).

60. Již výše bylo vysvětleno, že přesvědčení osob jednajících za žalovaného v době, kdy se [datum] chopil držby, že žalovaný je vlastníkem pozemků, nemělo oporu v právu. Pokud žalovaný držel pozemky v přesvědčení, že je jejich vlastníkem, byl v omylu, protože mu nesvědčil žádný právní důvod, na základě kterého by se vlastníkem stal.

61. Běžná opatrnost předpokládá jednat minimálně s elementární znalostí práva. Pokud by osoby jednající za žalovaného jednaly s obvyklou mírou opatrnosti a seznámily se s právní úpravou, nemohly nabýt zcela mylné přesvědčení, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí, přestože pro nabytí vlastnického práva neměl žádný právní důvod. Skutečnost, že jeho členové byli potomci členů původního vlastníka, což byl stěžejní argument, o který osoby jednající za žalovaného opíraly své přesvědčení, že žalovaný je vlastníkem pozemků, vlastnické právo žalovaného nezakládá. Přesvědčení žalovaného, že je vlastníkem pozemků, je založeno na neznalosti práva, která však žalovaného neomlouvá, protože při seznámení se s právní úpravou, by byl z omylu vyveden.

62. Nejednal-li žalovaný s obvyklou mírou opatrnosti, počínal si nedbale a nemohl být v dobré víře, že mu pozemky patří. Nebyl tak oprávněný držitel a nemohl pozemky řádně vydržet.

63. Soud se tak dále zabýval otázkou, zda žalovaný vydržel pozemky mimořádně.

64. Mimořádné vydržení upravil zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (o. z.) s účinností od [datum].

65. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

66. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

67. Mimořádně vydrží držitel vlastnické právo za dvacet let držby prosté nepoctivého úmyslu, i když vydržecí doba plynula před [datum]. Postačuje, že vydržecí doba neskončila před [datum].

68. Žalovaný se chopil držby vlastnického práva [datum] a držbu vykonává doposud (body 47 a 54 rozsudku). Dvacet let od [datum] uplynulo [datum]. Vydržecí doba však nemohla skončit před [datum] (§ 3066 o.z.), proto uplynula [datum], aniž by byla přetržena, protože žaloba na určení vlastnictví byla podána až v projednávané věci dne [datum] (viz bod 70 rozsudku).

69. Držba prostá nepoctivého úmyslu je držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma. Poctivost v tomto smyslu vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Úmysl chápe právní teorie jako vztah osoby ke svému jednání a následku, u něhož je dána vědomostní i volní složka. Držitel by tedy měl vědět o nepoctivosti svého jednání a následek, který jím může způsobit (vznik bezdůvodné újmy jinému), by měl chtít způsobit nebo by s jeho vznikem měl být alespoň srozuměn. Pokud jde o vědomostní složku, je civilistická doktrína nakloněna závěru, že pro úmyslné jednání nepostačuje normativní (právně vykonstruované) vědění, ale je nutné vědění skutečné. Nepostačuje, aby se držitel nacházel ve stavu zaviněné nevědomosti (měl a mohl vědět), ale podstatné je, aby skutečně věděl, že se ujímá držby vlastnického práva, přestože není vlastníkem, a někoho jiného tím připravuje o vlastnické právo, a aby s tím byl přinejmenším srozuměn ([jméno FO], [jméno FO]: Mimořádné vydržení: vědomost o připloceném pozemku a nepoctivý úmysl, Právní rozhledy 4/2025 s. 97).

70. Na rozdíl od řádného vydržení vydrží držitel vlastnické právo mimořádně, i když není v dobré víře. Mimořádné vydržení je vyloučeno, pokud je držiteli prokázáno, že jeho jednání v okamžiku, kdy se chopil držby, nebylo úmyslně poctivé (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Držbu v nikoliv nepoctivém úmyslu je třeba zkoumat k okamžiku, kdy se držitel chopil držby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]) a samotná okolnost, že v průběhu vydržecí doby zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný nebo že mu nesvědčí zápis v katastru nemovitostí, neznamená zánik držby s absencí nepoctivého úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Zánik držby v nikoliv nepoctivém úmyslu tedy nezakládá jakékoli zpochybnění vlastnického práva, ale pouze podání žaloby na ochranu vlastnického práva nebo na určení vlastnického práva (§ 995 o. z.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele v nepoctivém úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

71. Vztaženo na projednávanou věc, je nutné hodnotit úmysl žalovaného v době, kdy se chopil držby, tj [datum]. Úmysl je opět vnitřní stav, a u právnické osoby je třeba ho hodnotit podle jednání osob, které byly oprávněny za právnickou osobu jednat a utvářet její vůli. Určující se tedy jednání osob, které tvořily statutární orgán žalovaného v okamžiku, kdy se chopil držby pozemků ([jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]). Žalovaný by se tedy chopil držby úmyslně nepoctivě, pokud by členové jeho statutárního orgánu skutečně věděli, že se žalovaný ujímá držby vlastnického práva k pozemkům, přestože mu nesvědčí vlastnické právo, v úmyslu tím někoho jiného o vlastnické právo k pozemkům připravit.

72. Bylo na žalobci, aby žalovanému nepoctivý úmysl v okamžiku, kdy se chopil držby, prokázal.

73. Dle žalobce jednal žalovaný s nepoctivým úmyslem, protože jeho členové a orgány věděli, že žalovaný vznikl jako nový právní subjekt [datum], tudíž nemohl být původním vlastníkem pozemků ani jeho právním nástupcem. Členové žalovaného současně věděli o zániku původního vlastníka, protože to byli potomci jeho členů. Věděl to zejména [jméno FO], který se účastnil slučování družstev. Za původního vlastníka se proto žalovaný v žádosti o vrácení lesa z [datum] podvodně vydával. Využil podobnosti názvu a uvedl Jihomoravské státní lesy v omyl, že je původní vlastník, s cílem chopit se držby. Držby se po vydání pozemků chopil [jméno FO], nikoliv žalovaný. Na katastru nemovitostí pak žalovaný jako důkaz o vlastnickém právu označil dohodu o předání pozemků dle z. č. 229/1991 Sb., přestože věděl, že jemu pozemky předány nebyly, protože v té době ani neexistoval. Dovolával se zákona o půdě, přestože restituční nárok jako právnická osoba uplatňovat nemohl. Žalovaný prostřednictvím [jméno FO] od počátku věděl, že užívá cizí pozemky a působí újmu nástupci původního vlastníka [právnická osoba] ve [jméno FO], který pozemky do vlastnictví nabyl sloučením s Lesním družstvem ve [jméno FO].

74. Žalobce tedy hodnotil postup žalovaného jako podvod, kdy jeho členové úmyslně zamlčeli, že původní vlastník pozemků zanikl. Zneužili podobnosti názvu žalovaného s názvem původního vlastníka, uvedli rozhodné subjekty v omyl, že žalovaný je původním vlastníkem, aby mu byly pozemky vydány.

75. Uvedený závěr předpokládá, že osoby oprávněné jednat za žalovaného (statutární orgán) znaly skutkový stav minimálně v rozsahu, v jakém byl zjištěn dokazováním v projednávané věci, a současně se orientovali v právu. Provedeným dokazováním však byl zjištěn opak. O zániku původního vlastníka [právnická osoba] ve [jméno FO] výmazem z podnikového rejstříku v roce 1965 nevěděli, a to ani [jméno FO], který se dle údajů v obchodním rejstříku narodil [datum], a nemohl tak být účasten sloučení družstev, jak tvrdil žalobce. V době, kdy [jméno FO] jménem původního vlastníka žádal Jihomoravské státní lesy o vrácení pozemků a v žádosti uváděl, že původní vlastník existuje a nadále pozemky vlastní (viz žádost o vrácení lesa z [datum]), svědčil o existenci [právnická osoba] ve [jméno FO] a jeho vlastnickém právu k pozemkům zápis v evidenci nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] k. ú. [adresa] (výpis z evidence nemovitostí z [datum]). Žádost o vrácení lesa z [datum] tak nemůže být důkazem o úmyslném uvádění v omyl o existenci původního vlastníka ani o využívání podobnosti názvu původního vlastníka pozemků a žalovaného, který v době podání žádosti o vydání pozemků ani v době vydání pozemků neexistoval. Na úmysl chopit se držby pozemků podvodným jednáním či lstí nelze usuzovat ani z listinných důkazů, ani z výpovědí [jméno FO] a [jméno FO], členů žalovaného a jeho místopředsedů, kteří shodně uvedli, že členové družstva chtěli získat zpět rodový majetek a byli přesvědčeni, že pozemky patřily jejich předkům, kteří na nich i fyzicky hospodařili. Vlastnické právo k pozemkům tak odvozovali od svých předků, kteří sice vytvořili družstvo, ale členové žalovaného nerozlišovali mezi vlastnictvím družstva a vlastnictvím členů družstva. Pro ně šlo stále o rodový majetek, na kterém hospodařili jejich předci, a proto měli právo na jeho vydání. Nejednali ani se znalostí zákonných předpokladů vracení majetku dle z. č. 229/1991 Sb., ani nebyli obeznámeni s vlastnickými vztahy k pozemkům. Na jednání žalovaného a jeho členů je třeba nahlížet očima tehdejší doby, kdy ve společnosti obecně panovala shoda, že majetkové křivdy způsobené občanům za komunistického režimu mají být v maximální míře napraveny. Členové družstva byli přesvědčeni, že jejich předci byli zbaveni možnosti hospodařit na pozemcích, čímž jim byla způsobena majetková křivda. Vnímali svou situaci stejně jako ostatní restituenti a považovali za spravedlivé, že komunistickým režimem odňaté pozemky budou vráceny a budou moci na hospodářskou činnost svých předků navázat.

76. Výslechem [jméno FO] a [jméno FO] tak bylo prokázáno, že osoby později oprávněné jednat za žalovaného nežádali o vrácení pozemků s úmyslem získat lstí pozemky někoho jiného a působit mu tím újmu, ale s úmyslem získat zpět a hospodařit na pozemcích, na kterých hospodařili jejich předci. Usilovali o navrácení rodového majetku. Byli přesvědčeni, že pozemky patří jim, ne někomu jinému. Žalovaného zakládali, aby jim pozemky byly vráceny a dále na pozemcích hospodařil, protože hospodařit na pozemcích individuálně nebylo praktické a i jejich předci zvolili formu družstevního hospodaření. Žalovaný se po svém vzniku chopil držby na základě rozhodnutí svých členů a statutárního orgánu, kteří byli přesvědčeni, že tím obnovují výkon vlastnického práva svých předků.

77. Žalovaný se neujal držby s nepoctivým úmyslem způsobit újmu třetí osobě, ale v omylu svých členů a statutárního orgánu, že mu svědčí vlastnické právo a je oprávněn na pozemcích hospodařit. Byť jejich omyl, že je žalovaný vlastníkem pozemků, byl neomluvitelný a nemohli být v dobré víře, že vlastnické právo žalovaný nabyl, nešlo o úmysl. Nelze jim přičítat, že věděli, že se žalovaný ujímá držby pozemků někoho jiného. Osobám oprávněným jednat za žalovaného lze přičítat maximálně nedbalost, která však držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

78. Žalovaný se nechopil držby veden nepoctivým úmyslem a jeho držba vlastnického práva trvá od [datum] dosud, tj. déle než 20 let a i po [datum]. Vlastnické právo k pozemkům k [datum] mimořádně vydržel. Vlastníkem pozemků je tedy žalovaný, proto soud žalobu na určení vlastnického práva žalobce k pozemkům zamítl.

79. Dovolával-li se žalobce svého důvodného očekávání, že soud vyhoví jeho žalobě na určení vlastnictví k pozemkům, protože Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] zrušil jeho výmaz v obchodním rejstříku a obnovil ho právě proto, že byly předloženy listinné důkazy o vlastnickém právu žalobce k pozemkům, je třeba doplnit, že soud v řízení o zrušení výmazu žalobce z obchodního rejstříku neposuzoval a nehodnotil všechny skutečnosti rozhodné pro určení, kdo je vlastníkem pozemků. Shodně jako v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně bylo v projednávané věci prokázáno, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k pozemkům na základě kupní smlouvy z [datum] a nebyly mu vráceny dle § 22 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. dohodou o vrácení užívání lesní půdy z [datum]. Vydržením vlastnického práva k pozemkům se soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nezabýval, protože žalovaný nebyl účastníkem tohoto řízení. Dospěl-li soud v projednávané věci k závěru, že žalovaný pozemky mimořádně vydržel, nerozhodl jinak než Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a jinak než mohl žalobce očekávat, protože bylo od počátku zřejmé, že vydržení vlastnického práva je relevantním právním důvodem nabytí vlastnického práva žalovaným, kterým se bude soud v projednávané věci zabývat.

80. Žaloba byla zamítnuta a v řízení zcela uspěl žalovaný, kterému příslušelo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Přiznaná náhrada ve výši [částka] představuje odměnu za zastupování žalovaného advokátem ve výši 9×[částka] dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za převzetí a přípravu zastoupení dne [datum], vyjádření k žalobě z [datum], účast u jednání dne [datum] od 9:03 hod. do 14:06 hod. (3 úkony právní služby), účast u jednání dne [datum] od 10:01 hod. do 13:07 hod. (2 úkony právní služby a účast u jednání konaného dne [datum] od 10:03 hod. do 14:00 hod. (2 úkony právní služby), paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, za shora uvedených devět úkonů právní služby a 21% DPH ve výši [částka] z přiznané odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení