36 C 313/2020-125

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované [příjmení] [územní celek], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], IČO [číslo] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení částky 115 459,10 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 51 353 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 51 353 Kč za dobu od 28. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 64 106,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 64 106,10 Kč za dobu od 28. 3. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 105 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 2 568 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Dne [datum] kolem 15. hodiny žalobce uklouzl na souvislé, uklouzané a neposypané vrstvě sněhu na chodníku před [anonymizována dvě slova] na [příjmení] náměstí ve [obec]. Při pádu si způsobil dislokovanou zlomeninu diafýz obou kostí pravého bérce. Léčba úrazu si vyžádala pracovní neschopnost od [anonymizováno] do [datum]. Za bolest vytrpěnou v souvislosti s úrazem požadoval podle posudku jeho praktické lékařky MUDr. [jméno] [příjmení] náhradu ve výši 60 581,50 Kč (190 bodů× 318,85 Kč). Za 120 pracovních dnů, které byl kvůli úrazu v pracovní neschopnosti, požadoval náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 54 877,10 Kč. Počínaje [datum] až do zaplacení z žalované částky nárokoval zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná nerozporovala, že žalobce popsaným způsobem úraz utrpěl. Potvrdila, že předmětný chodník je v její správě a jeho údržbu zajišťovala v souladu s nařízením [územní celek] [číslo] v němž je chodník zařazen do I. pořadí podle důležitosti a je povinna zajistit jeho schůdnost do čtyř hodin. V den úrazu sníh z chodníku odklízela nejprve pomocí stroje Avant, který sníh shrne a chodník posype posypovou solí. Následně ho opakovaně ručně sypal solí zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení]. Žalovaná vyloučila, že by v místě pádu byla souvislá, uklouzaná a neposypaná vrstva sněhu. Připustila však, že na chodníku mohl zůstat rozbředlý, prosolený sníh. Poukazovala na to, že žalobce po chodníku šel s jednou rukou v kapse, druhou si přidržoval batoh přehozený přes rameno a nepřidržel se zábradlí, které v místě jeho pádu je. Sněhu na chodníku tak nepřizpůsobil svou chůzi a nevyužil ani nejvhodnější cestu.

3. Dotazem na Městský úřad Slavičín, který dle § 40 odst. 5 písm. a) z. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen z. č. 13/1997 Sb.), rozhoduje o zařazení pozemních komunikací do kategorie místních komunikací, soud zjistil, že chodník, na němž žalobce upadl, je zařazen do kategorie místních komunikací. Chodník tedy patří mezi místní komunikace IV. třídy (§ 3 vyhl. č. 104/1997 Sb.) a je samostatnou místní komunikací ve smyslu § 12 odst. 4 z. č. 13/1994 Sb. (Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce).

4. K posouzení odpovědnosti za újmu vzniklou stavem místní komunikace se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2315/15, na který navázal nález ÚS sp. zn. II. ÚS 4100/19 Ústavní soud dospěl k závěru, že zákon č. 13/1997 Sb. představuje speciální úpravu odpovědnosti za újmu způsobenou stavem místní komunikace a k aplikaci obecných ustanovení o odpovědnosti podle občanského zákoníku není důvod. Odmítl judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se objektivní odpovědnost za závady ve schůdnosti dle z. č. 13/1997 Sb. týká jen nepředvídatelných změn ve schůdnosti. Ostatní případy, kdy stav komunikace není nepředvídatelný, přesto je komunikace v důsledku porušení povinnosti či opomenutí vlastníka resp. správce místní komunikace neschůdná, např. při zanedbání zimní údržby, lze posoudit dle obecných ustanovení o odpovědnosti v občanském zákoníku, přičemž dle některých rozhodnutí Nejvyššího soudu ani aplikace obecných ustanovení o odpovědnosti není možná. Ústavní soud odmítl jako protiústavní rozhodovací praxi soudů, kdy jediným a rozhodným kritériem při posouzení důvodnosti nároku na náhradu újmy způsobené stavem místní komunikace byla předvídatelnost či nepředvídatelnosti závady ve schůdnosti. Takový výklad vedl k absurdním situacím, kdy se vlastníku resp. správci místní komunikace vyplatí komunikace neudržovat, protože pak je neschůdnost komunikace všem zřejmá, závada ve schůdnosti není nepředvídatelná a odpovědnost vlastníka resp. správce komunikace za vzniklou újmu nepřichází do úvahy.

5. Zákon č. 13/1997 Sb. na jedné straně ukládá povinnost chodcům přizpůsobit se povětrnostním situacím a jejich důsledkům a na druhou stranu ukládá povinnost obcím jako vlastníkům místních komunikací povinnost zajistit schůdnost místních komunikací, přičemž místní komunikace v zastavěné oblasti jsou schůdné, umožňují-li bezpečný pohyb chodců (§ 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb.).

6. V každém konkrétním případě je třeba hledat rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníka resp. správce komunikace a právy a povinnostmi jejich uživatelů (chodců). Soud posuzuje, nakolik si újmu způsobil chodec sám a nakolik k jejímu vzniku přispěl vlastník resp. správce komunikace. Soud je povinen zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby úrazu předešel, neboť prevenční povinnost předcházet vzniku újmy stíhá každého. V rámci posouzení prevenční povinnosti je významné, jakou chodec zvolil obuv, zda přizpůsobil tempo a způsob chůze stavu komunikace, zda mohl zvolit jinou objektivně bezpečnější cestu apod. Na straně druhé soud posuzuje nakolik vlastník resp. správce místní komunikace splnil svou povinnost zajistit schůdnost komunikace tak, aby umožňovala bezpečný pohyb chodců, neboť pokud stav komunikace bezpečný pohyb chodců neumožňuje, může na ní uklouznout i chodec, který se snaží stavu komunikace přizpůsobit a úrazu předejít. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb. nemá nad rámec popsaných kritérií další zvláštní obsah.

7. Soud se s tímto výkladem právní úpravy odpovědnosti za újmu způsobenou stavem komunikace ztotožňuje, proto v projednávané věci posuzoval odpovědnost za žalovanou újmu v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2315/15 dle z. č. 13/1997 Sb., přestože žalobce upadl na souvislé vrstvě sněhu a jedná se o předvídatelnou závadu ve schůdnosti. Jamile stav místní komunikace neumožňuje bezpečný pohyb chodců a komunikace je neschůdná, např. kvůli zanedbané údržbě, vlastník resp. správce komunikace porušil svou povinnost vyplývající z § 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb. a nic na tom nemění okolnost, že tento stav je předvídatelný.

8. Dle § 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb. je místní komunikace v zastavěné oblasti schůdná, jestliže umožňuje bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

9. Dle § 26 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb. závadou ve schůdnosti pro účely tohoto zákona se rozumí taková změna ve schůdnosti pozemní komunikace, kterou nemůže chodec předvídat při pohybu přizpůsobeném povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

10. Dle § 27 odst. 3 z. č. 13/1997 Sb. vlastník místní komunikace nebo chodníku je povinen nahradit škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku, místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

11. Dle § 27 odst. 6 z. č. 13/1997 Sb. je-li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, nahradit škodu podle odstavců 2 až 4 je povinen namísto vlastníka pozemní komunikace správce. Vlastník pozemní komunikace v takovém případě ručí za splnění povinnosti k náhradě škody. Základ nároku na náhradu žalované újmy 12. Vlastníkem chodníku jako samostatné místní komunikace je dle § 9 odst. 1 z. č. 13/1997 Sb. [územní celek], které, jak vyplývá z nařízení [územní celek] [číslo] zajišťuje výkon správy (prohlídky, údržbu a opravy) místních komunikací prostřednictvím žalované na základě smlouvy o provádění prací a služeb (viz § 9 odst. 3 z. č. 13/1997 Sb.).

13. V souladu s § 27 odst. 6 z. č. 13/1997 Sb. tak za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti na předmětné místní komunikaci namísto [územní celek] odpovídá žalovaná jako správce místních komunikací ve [obec]. Žalobce se tak náhrady žalované újmy vůči ní domáhal důvodně.

14. Odpovědnost za újmu způsobenou stavem komunikace dle zákona č. 13/1997 Sb. je objektivní a vlastník resp. správce komunikace dle § 27 odst. 3 odpovídá za vzniklou újmu za předpokladu, že 1. na místní komunikaci je závada ve schůdnosti (komunikace není schůdná a neumožňuje bezpečný pohyb chodců) 2. vznikne újma 3. příčinná souvislost mezi závadou ve schůdnosti a vzniklou újmou.

15. Odpovědnosti za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti, je-li způsobená povětrnostní situací jako v projednávaném případě, se vlastník resp. správce komunikace zprostí, je-li prokázáno, že závadu nemohl objektivně zmírnit ani na ni upozornit. To neznamená, že povinností vlastníka resp. správce místní komunikace je závady ve schůdnosti pouze mírnit nikoliv je odstraňovat, jak tvrdila žalovaná (viz vyjádření k žalobě ze dne 24. 11. 2020) a jak se ostatně podává i z úvodních ustanovení Přílohy č. 4 nařízení [územní celek] [číslo] Místní komunikace je schůdná a umožňuje bezpečný pohyb chodců, nejsou-li na ní závady schůdnosti. Vlastník resp. správce komunikace je tedy povinen závady ve schůdnosti, pokud to lze, odstraňovat, nestačí je pouze mírnit. Až není-li jejich odstranění možné, nadále je alespoň mírní. Až nelze ani to, zprostí se odpovědnosti za újmu způsobenou závadou ve schůdnosti, kterou nebylo možné objektivně ani zmírnit. Na rozdíl od ostatních závad ve schůdnosti nezpůsobených povětrnostní situací, u nichž pro zproštění odpovědnosti postačuje, že je nelze odstranit (jejich mírnění se pro zproštění odpovědnosti nevyžaduje), v případě závad způsobených povětrnostními vlivy je vlastník povinen je i mírnit a zproštění odpovědnosti přichází do úvahy, až není-li ani jejich mírnění možné. Uvedenému odpovídá i § 41 odst. 2 vyhl. č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 17/1997 Sb. (Vlastník (správce) komunikace v obvyklé zimní situaci odstraní nebo alespoň zmírní závady ve schůdnosti komunikace v časových lhůtách stanovených plánem zimní údržby.)

16. Žalovaná se odvolávala na nařízení [územní celek] [číslo] podle kterého závady ve schůdnosti neodstraňuje, ale jen mírní podle ekonomických možností [územní celek] (vlastníka místních komunikací). To je však v rozporu s dikcí § 27 odst. 3 z. č. 13/1997 Sb., který jako důvod ke zproštění odpovědnosti zakládá objektivní nemožnost zmírnění závady ve schůdnosti způsobené povětrnostními vlivy. Zprostit odpovědnosti se vlastník resp. správce místní komunikace může jen s poukazem na objektivní okolnosti. Možnosti vlastníka mírnit závady ve schůdnosti nelze posuzovat subjektivně a poměřovat výši rozpočtu určeného na zimní údržbu. Subjektivní okolnosti vlastníka (správce) důvod ke zproštění odpovědnosti nezakládají. Omezené finanční zdroje žalované pro zajištění zimní údržby v roce 2019, kdy žalobce utrpěl úraz, ke zproštění odpovědnosti za žalovanou újmu vést nemohly, proto soud k této otázce dokazování vůbec neprováděl.

17. Pokud nařízení [územní celek] [číslo] ukládá namísto odstraňovat závady ve schůdnosti pouze je mírnit podle ekonomických možností, v rozporu se zákonem č. 13/1997 Sb. omezuje povinnost vlastníka místních komunikací zabezpečit schůdnost místních komunikací. Dle čl. 95 odst. 1 Ústavy je soudce při své rozhodovací činnosti vázán zákonem a je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem. Soud tak při posouzení odpovědnosti žalované za žalovanou újmu nebyl vázán ustanoveními nařízení, v nichž je povinnost zajistit schůdnost místních komunikací redukována pouze na mírnění závad ve schůdnosti.

18. Nařízení [územní celek] [číslo] dále obsahuje samotný plán zimní údržby, v němž stanoví způsob a lhůty k odstraňování závad ve schůdnosti a řadí chodník před [anonymizována dvě slova] na [příjmení] náměstí, na němž žalobce uklouzl, do I. pořadí důležitosti a zavazuje se se jeho schůdnost zajistit do čtyř hodin od vzniku závady ve schůdnosti tak, že v celé jeho šíři mechanicky odklidí sníh a je-li chodník kluzký, posype ho inertními případně chemickými materiály. Plán zimní údržby zpracovalo [územní celek] na základě zmocňovacího ustanovení v § 27 odst. 7 z. č. 13/1997 Sb. a v souladu s § 42 odst. 2 vyhl. č. 104/1997 Sb., proto soud považoval plán zimní údržby za závazný a v projednávané věci z něj vycházel.

19. Žalobce je zaměstnán ve [právnická osoba] se sídlem ve [obec] (viz dodatek pracovní smlouvy ze dne [datum]). Dne [datum] ze [obec] z práce odjel ve 14:30 hod a přímo z práce jel autem do [obec] vyzvednout v květinářství na [anonymizováno] nábřeží balíček ze zásilkovny. Kolem 15:00 hod zaparkoval na [ulice] a šel dolů kolem [anonymizována dvě slova]. Měl obutou zimní obuv a chodník mu neklouzal. Jestli na chodníku, po kterém šel, ležel sníh, si nevybavil, nevšiml si, zda byl chodník posypán, a nevšiml si ani zábradlí. Na místě pádu mu noha poprvé uklouzla, spadl a druhou nohu si přisedl. Po pádu si chodník kolem sebe prohlédl. Viděl kolem sebe souvislou vrstvu sněhu, chodník vůbec nebyl vidět. Chodník byl sice protažený, ale zůstala na něm vrstva uklouzaného sněhu bez posypu. Aby neležel na sněhu, snažili se ho dva kolemjdoucí muži přemístit do blízké [anonymizována dvě slova] na kolečkovém kancelářském křesle, což nešlo, protože se kolečka bořila do sněhu, proto ho do [anonymizována dvě slova] přenesli (viz žalobcova výpověď).

20. Žalobce byl do [anonymizována tři slova]. [příjmení] ve [obec] přivezen v 16:46 hodin (lékařská zpráva z traumatologického vyšetření v [anonymizována tři slova]. [příjmení]), podle svých tvrzení přibližně 45 minut čekal na sanitku, která ho vezla do [obec], což koresponduje s popisem události v zápisu [anonymizována dvě slova] i s výpovědí [jméno] [příjmení]. Lze předpokládat, že převoz včetně naložení a vyložení žalobce trval minimálně 45 minut. S čekací dobou na sanitku lze přisvědčit žalobci, že k úrazu došlo v časovém rozpětí 15:00 – 15:15 hodin. 21. [příjmení] [příjmení], který žalobci po pádu pomáhal, shodně s žalobcem uvedl, že na chodníku v celé jeho šíři ležela souvislá vrstva mokrého sněhu bez posypu, proto se kolečka kancelářského křesla, na němž žalobce táhli do [anonymizována dvě slova], bořila do sněhu. Jak žalobce, tak svědek si tedy pamatovali, že sníh ležící na chodníku významně ztěžoval převoz žalobce na kolečkovém křesle. Jejich výpovědi se rozcházely v tom, zda se žalobce na kolečkovém křesle podařilo převézt až do [anonymizována dvě slova], což lze vzhledem k časovému odstupu pochopit a věrohodnost výpovědi svědka to nesnižuje.

22. Svědci [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] shodně uvedli, že žalobce upadl za bankomatem [anonymizována dvě slova], v místech, kde se již chodník svažuje. Podle svědka [příjmení] žalobce spadl na úrovni prvního okna budovy [anonymizována dvě slova] za bankomatem. [jméno] [příjmení] to potvrdila, jen nebyla schopna upřesnit, naproti kterého okna to bylo. Žalobce totiž viděla jen ze vchodu do [anonymizována dvě slova] a na místě pádu nebyla. Na stejné místo původně lokalizoval svůj pád i sám žalobce. K žalobě připojil fotografii, na níž zaznačil místo pádu šipkou až za bankomat na svažující se chodník. Místo pádu odsouhlasil po předložení fotografie i na úvod prvního jednání. Jakmile žalovaná sdělila, že v místě pádu je zábradlí, které na fotografii předložené žalobcem a pořízené z portálu www.google.cz/maps není vidět, protože fotografie byla pořízena v roce 2011, žalobce místo pádu posunul a tvrdil, že spadl ještě dříve než došel na úroveň bankomatu, tzn. na úrovni dvou oken, které se nacházejí mezi vchodem do [anonymizována dvě slova] a bankomatem, kde zábradlí ještě není.

23. Na fotografiích pořízených z portálu www.mapy.cz v roce 2017 již zábradlí nafoceno je a je tedy zřejmé, že v době žalobcova pádu již instalováno bylo. Podle fotografií z www.mapy.cz i předložených žalovanou zábradlí začíná v místě, kde končí přístřešek nad bankomatem, naproti světelnému poutači [anonymizována dvě slova] a žalobce ho měl po své levé ruce. Zábradlí je umístěno právě v místech, kde se chodník svažuje. Před vstupem do [anonymizována dvě slova] je rovina až k bankomatu, od úrovně bankomatu (roku budovy [anonymizována dvě slova] se světelným poutačem) se terén více svažuje dolů ke květinářství.

24. Žalobce změnil své tvrzení ohledně místa svého pádu, jakmile se u prvního jednání dozvěděl o zábradlí, o němž, jak sám přiznal, do té doby nevěděl. Nevšiml si ho, protože ho nikdy nepotřeboval. Změna tvrzení byla dle soudu účelová a nekoresponduje ani s dalším žalobcovým tvrzením, že v místě pádu se chodník již svažoval dolů, protože mezi vchodem do [anonymizována dvě slova] a bankomatem je rovina, což potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení]. Dále tvrdil, že do [anonymizována dvě slova] ho museli přenášet na vzdálenost 5 – 6 metrů, přičemž pozměněné místo pádu bylo prakticky hned vedle vchodu do [anonymizována dvě slova], a neodpovídá ani 15metrové vzdálenosti ke křižovatce, kde měl podle žalobce stát muž, který jeho pád viděl.

25. Na základě shodných výpovědí [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimž odpovídá i původní žalobcův popis místa pádu neovlivněný informací o přítomnosti zábradlí, soud uzavřel, že žalobce spadl na svažujícím se chodníku opatřeném zábradlím.

26. Z popisu události samotným žalobcem vyplynulo, že terén, po kterém šel, až do pádu nevnímal. Nevybavil si, zda na chodníku byl sníh, nevšiml si, zda byl chodník posypaný. Výslovně uvedl, že si vybavuje sníh kolem sebe, až po pádu, kdy ležel na sněhu a kolem sebe viděl souvislou vrstvu uklouzaného sněhu v celé šíři chodníku. Sníh nebyl posypaný.

27. Dle § 2900 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.) je každý povinen, vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, si počínat při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na zdraví.

28. Občanský zákoník v § 2900 upravuje povinnost každého chovat se tak, aby nevznikla nedůvodná újma (prevenční povinnost). Zákon č. 13/1997 Sb. v § 26 odst. 2 blíže rozvádí prevenční povinnost chodců při pohybu na komunikaci a hovoří o jejich povinnosti přizpůsobit se stavu komunikace, povětrnostní situaci a jejím důsledkům. Chodec je tedy povinen věnovat povětrnostním vlivům a schůdnost komunikace patřičnou pozornost a pohybovat se po komunikaci obezřetně s přihlédnutím ke všem okolnostem, tedy i s přihlédnutím k závadám ve schůdnosti, aby předešel případným újmám.

29. Až do svého pádu však žalobce stavu chodníku zvýšenou pozornost nevěnoval a šel jako obvykle, přestože sám tvrdil, že na chodníku ležela souvislá vrstva uklouzaného sněhu bez posypu, což ale zjistil, až upadl. Ležela-li na chodníku souvislá vrstva sněhu, měl a mohl uklouznutí předpokládat, neboť se jednalo o předvídatelnou závadu ve schůdnosti. Předvídatelnost závady ve schůdnosti sice nemůže vyloučit aplikaci zákona č. 13/1997 Sb., jak uzavřel ústavní soud v nálezu citovaném v bodu 4 tohoto rozsudku, ale při posouzení odpovědnosti za újmu způsobenou stavem chodníku, nelze tuto okolnost pominout. Pokud žalobce za dané situace neučinil vše, co po něm bylo podle zvyklostí soukromého života spravedlivé požadovat, aby vzniklé újmě předešel, porušil svou prevenční povinnost. Lze na každém spravedlivě požadovat, aby na svažujícím se chodníku, je-li pokryt uklouzaným sněhem a není-li posypán, šel tak, aby minimalizoval možnost uklouznutí, a přidržel se zábradlí, které tam je umístěno právě k zajištění větší bezpečnosti. Žalobcem popsaný stav chodníku si to žádal (okolnosti případu to vyžadovaly) a je to i dobrým zvykem (zvyklostí soukromého života). Pokud tedy žalobce zvýšené opatrnosti při chůzi nedbal a nepřidržel se zábradlí, svou prevenční povinnost dle § 2900 o. z. porušil. Nic na tomto závěru nemění ani okolnost, že si zábradlí nevšiml nebo že bylo umístěno po jeho levé nikoliv pravé ruce. Pro svou bezpečnost měl učinit vše možné, tedy i přejít na druhou stranu chodníku, kde v té době nikdo nešel, protože sám žalobce uvedl, že na chodníku v tu chvíli nikdo nebyl vyjma muže, který telefonoval u křižovatky. Ani okolnost, že k zábradlí byla nahrnuta 15 cm vysoká vrstva sněhu, jak tvrdil, neznemožňovala zábradlí použít.

30. Na druhou stanu nelze žalobci vytýkat, že šel do květinářství na [anonymizována dvě slova] z [ulice], kde zaparkoval své vozidlo, a nezvolil parkoviště pod obchodním domem na [anonymizována dvě slova], kde by se chodníku, na němž spadl, vyhnul a vyšel by jen schody z parkoviště ke květinářství. Z § 2900 o. z. vyplývá, že porušení prevenční povinnosti je třeba hodnotit ve vztahu k okolnostem případu. Volit trasu mohl žalobce dříve, než zaparkoval a vystoupil z vozidla. V tu dobu neměl důvod předpokládat, že cesta po chodníku kolem [anonymizována dvě slova] bude hůře schůdná, než vyjít schody z parkoviště ke květinářství. Volba delší trasy ještě sama o sobě neznamená větší riziko úrazu. Obě trasy jsou v centru města, obě je žalovaná povinna v zimě udržovat a jejich schůdnost zajistit do 4 hodin po vzniku závady ve schůdnosti (viz nařízení [územní celek] [číslo]). Kvůli lepší schůdnosti nebylo třeba upřednostnit jednu z tras před druhou a v tomto ohledu žalobce svou prevenční povinnost neporušil.

31. Další okolnosti, které se podílely na vzniku újmy a které by bylo možné přičítat žalobci k tíži, dokazováním zjištěny nebyly. Žalobce měl obutou zimní obuv. Uváděl-li svědek [jméno] [příjmení], že při chůzi jednou rukou držel batoh přehozený přes rameno a druhou ruku měl v kapse, dokazováním bylo vyvráceno, že by [jméno] [příjmení] mohl žalobce během své pracovní doby (při výkonu práce) vidět a sledovat jeho chůzi před pádem. Podle deníku zimní údržby pracoval od 6 do 14 hod a od 16 do 19 hodin a sám tvrdil, že z práce odcházel ve 14:45 hod, přičemž žalobce spadl po 15. hodině. Je tudíž vyloučeno, aby žalobce v místě pádu během výkonu práce viděl.

32. Pokud se týká příčin pádu přičitatelných žalobci, soud na základě výše uvedeného uzavřel, že žalobce porušil prevenční povinnost dle § 2900 o. z., když nedbal při chůzi po svažujícím se chodníku zvýšené opatrnosti a nepřidržel se zábradlí, přestože na chodníku ležela souvislá vrstva uklouzaného sněhu.

33. Dále se soud zabýval otázkou, zda žalovaná splnila svou povinnost zajistit schůdnost chodníku (místní komunikace) tak, aby byl umožněn bezpečný pohyb chodců (§ 26 odst. 2 z. č. 13/1997 Sb.)

34. Ze záznamů České hydrometeorologického ústavu soud zjistil, že v den úrazu žalobce (pondělí [datum]) vůbec nesněžilo. Naposledy sněžilo [datum], kdy při sněhových přeháňkách od 11-19 hodin připadly 2 cm sněhu. Dne [datum] od 14:10 hod 19:00 hodin napadly postupně 3 cm sněhu a [datum] napadlo 5 cm sněhu. V den úrazu ve [obec] ležela dvanácticentimetrová pokrývka sněhu, teplota se pohybovala v rozmezí - 14°C až - 2,6°C. Kolem 15:00 hod se teplota pohybovala v rozmezí - 2,6°C až – 4°C.

35. Přestože žalobce utrpěl úraz 20 hodin po poslední sněhové přeháňce, bylo v řízení prokázáno, že na chodníku před [anonymizována dvě slova] ležela souvislá vrstva sněhu (výpověď žalobce a [příjmení] [příjmení]). I zaměstnanec žalované [jméno] [příjmení] připustil, že na chodníku před [anonymizována dvě slova] sníh byl, byť ho podle něj nebylo moc. Nerozporovala to ani žalovaná, která uvedla, že na chodníku ležel prosolený rozbředlý sníh. Chodník se souvislou vrstvou sněhu bez ohledu na to, zda byl rozbředlý či nikoliv, není bezpečně schůdný. I přes veškerou snahu pádu předejít lze upadnout na rozbředlém i nerozbředlém sněhu. Chodník tak bezpečný pohyb chodců neumožňoval.

36. Žalovaná se bránila, že na chodníku v den úrazu zimní údržbu prováděla. Jako obvykle mechanicky odklidila sníh vozidlem Avant s radlicí a chodník posypala posypovou solí. Své zákonné povinnosti tak dostála, když není a nemůže být její povinností závady ve schůdnosti odstraňovat okamžitě.

37. Žalovaná sice prokázala (deník zimní údržby z [datum], záznam o provozu vozidla Avant ze [datum], výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), že dne [datum] vozidlo Avant s radlicí, kterým žalovaná mechanický úklid sněhu z chodníků provádí, místem úrazu projelo a chodník posypalo posypovou solí, ale přesto i odpoledne sníh na chodníku v celé jeho šíři stále ležel. Z výpovědi [jméno] [příjmení] – řidiče vozidla Avant - vyplynulo, že zašlapaný sníh vozidlem Avant s radlicí zcela odklidit nelze. Výslovně uvedl, že v takovém případě za ním i po projetí s vozidlem zůstane bílo.

38. Dne [datum] žalovaná mechanicky odklízela sníh vozidlem Avant do 15:00 hod (viz deník zimní údržby z [anonymizováno] [číslo]), přičemž sněhové přeháňky dle sdělení ČHMÚ ustaly až v 19:00 hod. Připadly jen 2 cm sněhu a nebyla aktivována pohotovostní zimní údržba, která je aktivována při 5centimetrovém příbytku sněhu (viz nařízení [územní celek] [číslo]) a sníh žalovaná začala mechanicky odklízet až v 6:00 hod následujícího dne (viz deník zimní údržby a výpověď [jméno] [příjmení]). V tu dobu, jak [jméno] [příjmení] uvedl, již musel být sníh zašlapán a nebylo ho tak možné mechanicky zcela odklidit. Tedy i pokud by vozidlo Avant projelo místo pádu opakovaně, jak tvrdila žalovaná, nic to nemění na tom, že sníh na chodníku byl i kolem 15. hodiny, kdy na něm žalobce spadl. [příjmení] [jméno] [příjmení] koresponduje s tím, jak popsal stav chodníku žalobce, který uvedl, že chodník byl sice protažený, ale uklouzaná vrstva sněhu tam zůstala.

39. Lze přisvědčit žalované, že závady ve schůdnosti způsobené povětrnostními vlivy nelze odstranit hned a nedostatek času k provedení zimní údržby může vést jako objektivní okolnost ke zproštění odpovědnosti vlastníka resp. správce místní komunikace za újmu způsobenou stavem chodníku. To však není projednávaný případ. Žalobce utrpěl úraz po 15. hodině, sníh padal naposledy den předtím do 19:00 hod a žalovaná měla dostatek času na to, aby schůdnost chodníku zajistila, zejména jedná-li se o chodník zařazení do I. pořadí důležitosti v plánu zimní údržby. Byť žalovaná zimní údržbu chodníků od 6. hodiny ranní prováděla a tvrdila, že i opakovaně, tudíž časový prostor i personální kapacitu k tomu měla, v případě chodníku u [anonymizována dvě slova] nezvolila účinný způsob, protože mechanicky se malou vrstvu zašlapaného sněhu odstranit nepodařilo a posyp solí nestačil. V objektivních možnostech žalované však bylo v průběhu celého pracovního dne závadu ve schůdnosti odstranit nebo alespoň zmírnit inertním posypem, na který, jak sama žalovaná sama přiznala, vůbec nedošlo.

40. Poukazovala-li žalovaná na omezený rozpočet na zimní údržbu komunikací, soud již v bodě 15 rozsudku vysvětlil, že se jedná o subjektivní okolnost vlastníka místní komunikace, která ke zproštění odpovědnosti za újmu způsobenou stavem komunikace vést nemůže.

41. V průběhu řízení tak nebyla žalovanou tvrzena ani zjištěna žádná objektivní okolnost, která by jí bránila závadu ve schůdnosti (sníh) z chodníku odstranit, natož např. inertním posypem zmírnit, a žalovaná se tak odpovědnosti za újmu způsobenou stavem chodníku zprostit nemohla.

42. Příčinou pádu žalobce na chodníku tak bylo jednak porušení povinnosti ze strany žalované zajistit schůdnost chodníku tak, aby umožňoval bezpečný pohyb chodců, jednak porušení prevenční povinnosti žalobcem. Jak adekvátní zimní údržba chodníku, tak obezřetná chůze s přidržením se zábradlí, mohly pádu žalobce zcela zabránit a oba účastníci se tak na vzniku úrazu podíleli rovnou měrou.

43. Z lékařské zprávy z traumatologického vyšetření, které žalobce absolvoval dne [datum] po převozu do Krajské [anonymizována dvě slova]. [příjmení] ve [obec], vyplývá, že následkem pádu utrpěl dislokovanou zlomeninu holenní kosti a zlomeninu kosti lýtkové pravého bérce a byl indikován k operaci, kterou dle propouštěcí zprávy podstoupil [datum]. V době od [datum] do [datum] byl po úrazu v pracovní neschopnosti (viz dekurs pro pojišťovnu vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení]).

44. Žalobce při pádu utrpěl výše popsanou újmu na zdraví, jejíž léčba si vyžádala pracovní neschopnost, s níž byl spojen pokles jeho příjmů. Žalovaná újma vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované zajistit schůdnost chodníku a žalovaná tak odpovídá za újmu na zdraví i za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Jelikož se porušení povinnosti žalované podílelo na vzniklé újmě z 50 %, je žalovaná povinna nahradit žalobci újmu v tomto rozsahu. Náhrada za bolest 45. Újma na zdraví jako nemajetková újma se odškodňuje na základě § 2958 o. z., přičemž zákon předpokládá odškodnění bolesti, ztížení společenského uplatnění a jiné nemajetkové újmy (duševní útrapy).

46. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

47. Ustanovení § 2958 o. z. je vystavěno na zásadě plného odčinění nemajetkové újmy na zdraví, resp. na určení výše náhrady podle slušnosti. V souvislosti s účinností zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku, byla k 1. 1. 2014 zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Stávající právní úprava postrádá jakákoliv bližší kritéria pro stanovení výše náhrady. Spravedlivý a rozumný výklad takové právní úpravy proto vyžaduje podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek, aby soudní praxe mohla dospět ke vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím (§ 13 o. z.). Právě za tímto účelem byla Nejvyšším soudem ve spolupráci se zástupci Společnosti medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí vypracována Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z.), kterou vzalo na vědomí Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu svým stanoviskem sp. zn. Cpjn 14/2014 ze dne 12. 3. 2014.

48. Žalobce se domáhal zaplacení náhrady za bolest vytrpěné při léčbě úrazu podle posudku, který vypracovala jeho ošetřující lékařka MUDr. [jméno] [příjmení] podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a v němž bodově ohodnotila bolestné 190 body. Jelikož dle citovaného nařízení vlády se odškodňují pracovní úrazy, což úraz žalobce nebyl, vyzval soud MUDr. [jméno] [příjmení], aby bodově ohodnotila bolest v souladu s Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen metodika) . MUDr. [příjmení] podle metodiky ohodnotila bolest 150 body podle položky S8222 – úplná zlomenina diafýzy holenní kosti s dislokací úlomků dislokace – a vysvětlila, že utrpěl-li žalobce souběžně zlomeninu holenní kosti a kosti lýtkové, nelze uvažovat o součtu položek S8222 a S825, protože se nejedná o mnohočetnou zlomeninu ve smyslu položky S828 metodiky. MUDr. [příjmení] se odkázala na 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN), z níž metodika vychází a dle níž do položky Zlomenina diafýzy holenní kosti patří taková zlomenina i v případě, je-li současně zlomena kost lýtková, přičemž výslovně uvádí, že jako mnohočetnou zlomeninu nelze posuzovat zlomeninu diafýz holenní a lýtkové kosti. Po přesvědčivém zdůvodnění bodového ohodnocení soud při určení výše náhrady za bolest vycházel z MUDr. [jméno] [příjmení] stanovených 150 bodů a zpracování dalšího znaleckého posudku na bolestné považoval za nadbytečné.

49. V souladu s metodikou soud hodnotu bodu odvozoval od jednoho procenta průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2018, protože zdravotní stav žalobce se ustálil [datum], kdy byla ukončena jeho léčba. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2018 dosáhla 31 885 Kč. Hodnota jednoho bodu tak činí 318,85 Kč (1 % z této částky). Výše náhrady za bolest tak činí 47 828 Kč (150 bodů× 318,85 Kč). Při 50% podílu žalované na vzniklé újmě soud zavázal žalovanou k zaplacení náhrady za bolest ve výši 23 914 Kč. Náhrada za ztrátu za výdělku po dobu pracovní neschopnosti 50. Dle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

51. Pracovní neschopnost, kterou si vyžádala poúrazová léčba, pro žalobce znamenala pokles jeho příjmů, neboť po dobu pracovní neschopnosti pobíral namísto mzdy od [právnická osoba], u níž byl od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou (viz dodatek k pracovní smlouvě z [datum]) se 40hodinovou týdenní pracovní dobou (viz výplatní lístky), dávky nemocenského pojištění a za prvních 14 pracovní neschopnosti náhradu mzdy. Tato ztráta na výdělku představuje újmu vzniklou v příčinné souvislosti s úrazem, přičemž žalobci dle § 2962 o. z. příslušela náhrada do výše průměrného výdělku před vznikem újmy (před pracovní neschopností).

52. Při určení průměrného výdělku soud vycházel z právní úpravy obsažené v z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen zákoník práce), který na rozdíl od občanského zákoníku upravuje, jak průměrný výdělek stanovit. Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubé mzdy zúčtované k výplatě v rozhodném období, kterým je poslední kalendářní čtvrtletí před vznikem újmy, a z odpracované doby v rozhodném období (§ 352, § 353 a § 354 odst. 1 zákoníku práce). Rozhodným období tak v daném případě bylo 4. kalendářní čtvrtletí roku [rok]. V říjnu [rok] žalobce dle výplatního lístku za daný měsíc odpracoval 212 hodin (176+36 přesčasových), přičemž k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 32 165 Kč (včetně příplatku za práci přesčas a odměny). V listopadu [rok] žalobce dle výplatního lístku za tento měsíc odpracoval 128 hodin a k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 18 640 Kč hrubého (včetně odměny). V prosinci [rok] žalobce odpracoval 112 hodin a k výplatě mu byla zúčtována mzda ve výši 14 560 Kč hrubého (výplatní lístek za prosinec [rok]). Ve 4. kalendářním čtvrtletí [rok] tak žalobce odpracoval 452 hodin a k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 65 365 Kč. Průměrný hodinový výdělek žalobce činí 144,61 Kč/hod hrubého.

53. Po dobu pracovní neschopnosti byly žalobci vyplaceny dávky nemocenského pojištění ve výši uvedené ve čtvrtém sloupci tabulky (viz sdělení České správy sociálního zabezpečení) a v [anonymizováno] [rok] byla žalobci za prvních 14 dní pracovní neschopnosti vyplacena náhrada mzdy ve výši 4 374 Kč (výplatní lístek za leden 2019).

54. Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [anonymizováno] do [datum]: období; počet pracovních hodin (dní); Výdělek, na němž vzniká ztráta (Kč); Dávky nem. pojištění (Kč); Ztráta na výdělku (Kč) [anonymizováno] [datum]; 144 (18×8); 144×144,61=20 824; 8 654 (4 280+4 374); 12 170 (20 824-8 654) [anonymizováno] 2019; 160 (20×8); 160×144,61=23 138; 12 930; 10 208 (23 138-12 930) [anonymizováno] [rok]; 168 (21×8); 168×144,61=24 294; 15 590; 8 704 (24 294-15 590) [anonymizováno] 2019; 176 (22×8); 176×144,61=25 451; 15 420; 10 031 (25 451-15 420) [anonymizováno] 2019; 184 (23×8); 184×144,61=26 608; 15 934; 10 674 (26 608-15 934) [anonymizováno] [rok]; 160 (20×8); 160×144,61=23 138; 15 420; 7 718 (23 138-15 420) celkem; 992 hodin;;; 59 505 55. Žalobci vznikla ztráta na výdělku ve výši 59 505 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení náhrady na výdělku pouze ve výši 54 878 Kč, přičemž soud vázán jeho návrhem vycházel z této částky a při 50% podílu žalované na vzniklé újmě zavázal žalovanou k zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 27 439 Kč (54 878/2). Úrok z prodlení 56. K zaplacení žalované částky vyzval žalobce žalovanou dopisem ze dne [datum] a stanovil jí 10denní lhůtu k plnění od doručení výzvy. Žalovaná již před vypršením 10denní lhůty k plnění dopisem ze dne [datum] plnění odmítla a počínaje dnem [datum] je v prodlení se zaplacením. Žalobci dle § 1970 o. z. počínaje dnem [datum] příslušelo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Soud vázán návrhem žalobce zavázal žalovanou k zaplacení 10% p.a. úroku z prodlení od jím požadovaného data [datum] až do zaplacení. Náhrada nákladů řízení 57. V projednávané věci byl mezi účastníky spor primárně o základ nároku, přičemž žalobce byl úspěšný z 50 %, protože při uplatnění nároku nevzal v potaz jemu přitěžující okolnosti, které však též přispěly ke vzniku žalované újmy. Tkví-li důvod neúspěchu v posouzení základu nároku, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupovat dle § 142 odst. 2 o.s.ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 941/2017 a sp. zn. 25 Cdo 3974/2015). Dospěl-li soud k závěru, že se účastníci podílejí na vzniklé újmě rovným dílem každý z 50%, je jejich úspěch a neúspěch v řízení stejný a náhrada nákladů řízení jim dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřísluší.

58. Při posouzení výše náhrady za bolest vycházel soud z posudku MUDr. [jméno] [příjmení] na 150 bodů nikoliv z jejího původního posudku na 190 bodů, z něhož vycházel v žalobě žalobce. Rozdíl 40 bodů představuje částku 12 754 Kč (40 bodů× 318,85 Kč), s níž byl žalobce neúspěšný. Rozhodnutí o konkrétní výši náhrady za bolest zde záviselo na posudku a žalobci nelze přičítat k tíži, pokud mu byla nakonec kvůli změně odborného závěru přiznána nižší náhrada za bolest, než on požadoval. Odborné posouzení samotné výše nároku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neovlivní (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Neúspěch žalobce o dalších 12 754 Kč tak na závěru, že úspěch a neúspěch účastníků byl stejný, nic nezměnil, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

59. V průběhu řízení bylo z rozpočtových prostředků soudu uhrazeno svědku [příjmení] [příjmení] svědečné ve výši 210 Kč Náklady státu hradí účastníci podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení byl stejný, zavázal je soud k náhradě nákladů státu rovným dílem. Solidárně s žalovanou hradí její podíl na nákladech státu vedlejší účastník, který ji v řízení podporoval. Přenos poplatkové povinnosti 60. Žalobce byl v řízení osvobozen od placení soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. d) z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění), přičemž poplatková povinnost se přenáší na žalovanou, která od placení soudního poplatku nebyla osvobozena a současně jí nevzniklo ani právo na náhradu nákladů řízení. Soud tak zavázal žalovanou solidárně s vedlejším účastníkem, aby zaplatila soudní poplatek dle Položky č. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků ve výši 2 568 Kč z přisouzené částky 51 353 Kč, tzn. v rozsahu jejího neúspěchu v řízení.