36 C 334/2021 - 189

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalobce] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalobce] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k těmto nemovitostem v k. ú. [obec]: a) pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa] b) pozemek [parcelní číslo].

II. Nařizuje se prodej nemovitostí specifikovaných ve výroku I ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen v poměru 2/3 pro žalobce a 1/3 pro žalovanou.

III. Dluh ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a účastníky, s aktuálním zůstatkem ve výši 2 250 000 Kč, který je součástí společného jmění účastníků, jsou účastníci povinni zaplatit včetně jeho příslušenství i příslušenství, které vznikne v budoucnu, rovným dílem.

IV. Pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a účastníky, která je součástí společného jmění účastníků, náleží každému z účastníků z jedné poloviny.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání jejich společného jmění manželů částku 753 347 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalobcem a [právnická osoba]

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem specifikovaným ve výroku I. Jako vlastník většinového podílu o velikosti id. 2/3 navrhl přikázat nemovitosti do svého vlastnictví za náhradu poníženou o kompenzační pohledávku, kterou mu zaplatí žalovaná na vypořádání úvěru ze stavebního spoření, který je součástí jejich nevypořádaného společného jmění manželů (dále jen SJM) a který požadoval přikázat k zaplacení.

2. V průběhu řízení žalobce rozšířil žalobu a navrhl vypořádání těchto položek v SJM účastníků: a) dluh ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a účastníky s aktuálním zůstatkem ve výši 2 250 000 Kč a splátky tohoto úvěru placené žalobcem po rozvodu ve výši 4 125 Kč měsíčně v období červenec 2021 až březen 2022 a od dubna 2022 ve výši 4 668 Kč měsíčně b) pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a účastníky a měsíční vklady ve výši 3 375 Kč zaplacené žalobcem po rozvodu manželství c) dluh z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem, finanční prostředky ve výši 84 738,06 Kč čerpané účastníky z tohoto úvěru za trvání jejich manželství na spotřebu domácnosti a splátky v celkové výši 95 585,60 Kč zaplacené žalobcem po rozvodu.

3. Žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Navrhla zřídit v domě [adresa] dvě bytové jednotky a okolní pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] k. ú. [obec] reálně rozdělit.

4. Pokud se týká vypořádání SJM, navrhla vypořádání vnosu ve výši 1 707 189,52 Kč ze SJM na výlučný dluh žalobce z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] dne [datum], který byl po sňatku účastníků splácen ze SJM a nakonec splacen mimořádnou splátkou čerpanou z hypotéčního úvěru účastníků. ZRUŠENÍ A VYPOŘÁDÁNÍ PODÍLOVÉHO SPOLUVLASTNICTVÍ 5. Účastníci vlastní v podílovém spoluvlastnictví pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], přičemž žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 2/3 a žalovaná id. 1/3 ([list vlastnictví] k. ú. [obec]). Třetinový spoluvlastnický podíl žalobce za trvání manželství účastníků žalované daroval, tj. bezúplatně ho na ni převedl, o tom nebylo mezi účastníky sporu. Pohnutky, které žalobce k darování vedly, nebyly pro rozhodnutí ve věci významné, proto se jimi soud v odůvodnění rozhodnutí nezabýval.

6. Oba účastníci souhlasili se zrušením podílového spoluvlastnictví. [příjmení] byl mezi nimi o způsob vypořádání. Oba chtěli nemovitosti nadále užívat, ale současně neměli finanční prostředky na vyplacení přiměřené náhrady tomu druhému. Řešením této situace bylo dle žalované rozdělení domu na bytové jednotky, což dispoziční řešení domu umožňuje, neboť v přízemí domu je bytová jednotka 2+1 a v patře bytová jednotka 4+kk. Žalobce poté, kdy o zřízení bytových jednotek s žalovanou jednal, tento způsob vypořádání odmítl a navrhl prodej nemovitostí ve veřejné dražbě.

7. V případě nedohody spoluvlastníků soud zruší a vypořádá podílové spoluvlastnictví na návrh některého ze spoluvlastníků svým konstitutivním rozhodnutím, tedy rozhodnutím, kterým nově zakládá práva a povinnosti účastníků. Zrušení a způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem upravuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v § 1142-1147 tak, že je-li to možné, soud společnou věc rozdělí, pokud se tím podstatně nesníží její hodnota (§ 1144 odst. 1 o. z.). Slouží-li společná věc jako celek určitému účelu, není její rozdělení možné (§ 1142 odst. 1 o. z.). Rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.) Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný z nich, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě, v odůvodněném případě může soud dražbu věci omezit jen mezi spoluvlastníky (§ 1144 odst. 1 o. z.).

8. Občanský zákoník tedy kogentně upravuje jednotlivé možné způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví a udává jejich závazné pořadí. Protože rozdělení věci mezi spoluvlastníky je uvedeno na prvém místě, je soud povinen zabývat se primárně rozdělením společné věci. Společnou věc lze rozdělit, je-li to dobře možné, což znamená nejen fakticky proveditelné, ale i funkčně opodstatněné. Rozdělením věci tak nemůže být vyloučeno nebo podstatně omezeno její funkční využití. V zájmu účelného rozdělení věci není soud vázán ani velikostí spoluvlastnického podílu a může věc rozdělit i na části, které velikosti spoluvlastnických podílů neodpovídají s tím, že vzniklý rozdíl hodnot se dorovná v penězích (§ 1144 odst. 2 o. z.).

9. Nemovitosti navržené k vypořádání představují pozemek [parcelní číslo], na němž stojí rodinný dům s přístupem a předzahrádkou, a pozemek p. [číslo] zahradu za domem o výměře 292 m2.

10. Byť oba pozemky tvoří samostatnou věc v právním slova smyslu a mohou být samostatným předmětem právních vztahů, nelze při posuzování způsobu vypořádání spoluvlastníků pominout, že nemovitosti spolu sousedí a tvoří svou polohou v zástavbě rodinných domů ve vilové čtvrti a výměrou ideální funkční celek určený k bydlení. Způsob vypořádání nelze posuzovat pro každou z těchto nemovitostí zvlášť a izolovaně. Pro každou nemovitost soud mohl považovat za vhodný jiný způsob vypořádání, ale musel dospět k pro oba účastníky spravedlivému výsledku, který by současně umožňoval další funkční využití všech nemovitostí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1450/2015).

11. O funkčním rozdělení obou pozemků jako prvním ze zákonem stanovených způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví nebylo možné reálně uvažovat bez rozdělení domu (reálném či na bytové jednotky), neboť pozemek [parcelní číslo] (zahrádka za domem) nebylo vzhledem k jeho malé výměře a poloze za domem s přístupem z veřejné komunikace jen před pozemek [parcelní číslo] účelné užívat samostatně, ale jen v souvislosti s bydlením v domě.

12. Reálné rozdělení stavby znamená její vertikální rozdělení tak, že vzniknou dvě samostatné funkční stavby podle stavebních předpisů s připojením na vodu a energie (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 629/2004), což dispoziční řešení domu [adresa], v němž se v přízemí nachází bytová jednotka 2+1 a samostatná chodba a v patře bytová jednotka 4+1 (viz znalecký posudek Ing. [příjmení]), bez přestavby neumožňovalo, proto soud reálné rozdělení domu vyloučil.

13. Při nemožnosti reálného rozdělení domu nastupuje rozdělení na bytové jednotky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3170/2019 nebo 22 Cdo 837/2018), což dispoziční řešení domu umožňuje, o tom nebyl mezi účastníky spor, a potvrdil to ve svém znaleckém posudku i Ing. [jméno] [příjmení]. Tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví by umožnil oběma účastníkům bydlet nadále v domě, přestože neměli finanční prostředky na to, aby vyplatili druhému přiměřenou náhradu a nabyli nemovitosti do výlučného vlastnictví.

14. I v případě rozdělení domu na bytové jednotky je třeba posuzovat, zda je takové rozdělení dobře možné (§ 1147 odst. 1 o.z.), a to nejen stavebně-technicky, ale i funkčně, tzn. zda jsou účastníci reálně schopni fungovat v bytovém spoluvlastnictví. Bytové spoluvlastnictví představuje vlastnictví bytových jednotek a spoluvlastnictví společných částí domu a pozemku, na němž dům stojí, a předpokládá spolurozhodování vlastníků bytových jednotek ve věcech správy a údržby společných částí domu. Vztahy účastníků při vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením domu na bytové jednotky nemusí být bezproblémové, ale nesmí být již při založení bytového spoluvlastnictví zřejmé, že správa a údržba společných částí domu povede do budoucna k dalším sporům účastníků, proto je jednou z překážek rozdělení domu na bytové jednotky konfliktní vztah účastníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3250/2020 a sp. zn. 22 Cdo 59/2004).

15. Jelikož dispozice domu jeho rozdělení na bytové jednotky umožňovala, zabýval se soud otázkou, zda jsou účastníci schopni do budoucna fungovat v bytovém spoluvlastnictví - spolupracovat při údržbě a správě společných částí domu a spolupodílet se na nákladech s tím spojených.

16. U prvního jednání soud v rámci předběžného posouzení věci sdělil účastníkům, že přestože žalobce poukazoval na narušený vztah účastníků po rozvodu, nemá poznatky o tom, že by vztahy účastníků byly natolik konfliktní, že by byly do budoucna překážkou jejich fungování v bytovém spoluvlastnictví. Oba účastníci si byli současně vědomi, že rozdělení domu na bytové jednotky je jediná cesta, jak si zachovat vlastnictví k nemovitostem, proto u jednání deklarovali vůli vypořádat podílové spoluvlastnictví dohodou rozdělením na bytové jednotky. Byli ve shodě, jak rozdělit pozemky kolem domu, že společně zadají vypracování znaleckého posudku znalci, na němž se shodnou, a že se přestěhují, aby žalobce jako většinový vlastník mohl užívat větší jednotku v patře a žalovaná menší jednotku v přízemí. V té době žalobce v domě nebydlel a dům užívala žalovaná, která bydlela se svým synem v jednotce v patře.

17. Stěhování účastníků však provázela řada konfliktů, k nimž oba účastníci během ledna a února 2022 čtyřikrát přivolali hlídku Policie ČR. Vzájemně si bránili v přístupu do bytových jednotek, vzájemně si poškodili vstupní dveře a vystěhovali si vzájemně nábytek ven z domu (viz sdělení Policie ČR z [datum]). Současně se ukázalo, že nejsou schopni dostát své dohodě a zrealizovat kroky nezbytné k rozdělení domu na bytové jednotky. Žalovaná odmítla žalobci předat znalecký posudek, na kterém se dohodli, bez vědomí žalobce oslovila dalšího znalce. Účastníci nedodrželi ani dohodu na rozdělení okolních pozemků. Žalobce odmítl s žalovanou dále jednat a odmítl s ní jakoukoliv formu spoluvlastnictví, protože by jejich vzájemné konflikty neustaly a nic by se tím nevyřešilo.

18. Průběh soudního řízení tak ukázal, že účastníci se nejsou schopni oprostit od negativních emocí, které vůči sobě chovají, a překonat vzájemnou nedůvěru a věcně a konstruktivně spolupracovat při realizaci společného cíle. Soud na základě této zkušenosti dospěl k závěru, že vzájemná averze účastníků, jejich neochota k součinnosti a konfliktní způsob řešení problémů vylučují bytové spoluvlastnictví domu, při němž musí být vlastníci bytových jednotek schopni společně postupovat při správě a údržbě společných částí domu, čehož účastníci, jak se ukázalo, nejsou schopni. Bytové spoluvlastnictví účastníků by bylo jen důvodem k dalším sporům, přičemž soudní rozhodnutí má spory účastníků eliminovat, nikoliv pro ně vytvářet příležitost.

19. Pro soud nebyla překážkou rozdělení domu na bytové jednotky samotná okolnost, že účastníci vedou spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, což ani dle judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2595/2008), na niž poukazovala žalovaná, nebrání rozdělení domu na jednotky, ale neschopnost účastníků zrealizovat společný záměr kvůli vzájemné nevraživosti, protože takto narušený vztah účastníků by v budoucnu znemožnil i společný postup při správě a údržbě společných částí domu, který je v případě rozdělení domu na jednotky žádoucí. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že konflikty mezi účastníky v posledních měsících ustaly, což je dáno zejména tím, že žalobce se do bytové jednotky v patře domu trvale nenastěhoval, dochází do domu jen 1-2krát týdně (viz nesporné tvrzení účastníků) a účastníci spolu nemuseli nic řešit.

20. Pro posouzení otázky, zda budou účastníci schopni spolupracovat při správě a údržbě společných částí domu, nebylo podstatné, jak vypadá zvenčí jejich vztah, proto soud neprováděl navržený výslech sousedky účastníků.

21. Soud má za to, že pokud účastníci nebyli schopni účinně spolupracovat při rozdělení domu na bytové jednotky, nebudou schopni spolupracovat a společně rozhodovat při údržbě a správě společných částí domu, proto je rozdělení domu na bytové jednotky vyloučeno.

22. Jelikož účastníci deklarovali, že nejsou schopni uhradit druhému přiměřenou náhradu, a proto přikázání do svého vlastnictví ani nenavrhovali, soud nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů - dvě třetiny žalobci a třetina žalované. VYPOŘÁDÁNÍ SJM 23. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum], které bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum] (rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 60 Co 96/2021-61).

24. Předmětem vypořádání byly tyto položky: a) dluh ze smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření 25. Skutkové okolnosti týkající se úvěru ze stavebního spoření nebyly mezi účastníky sporné a shodně vyplývají i z provedeného dokazování. Úvěr ve výši 2 250 000 Kč byl účastníky čerpán za trvání manželství ze smlouvy o poskytnutí úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřené dne [datum] mezi účastníky a [právnická osoba] (dále jen úvěrová smlouva). Účastníci se ve smlouvě zavázali splácet dluh společně a nerozdílně (čl. VI bod 1 úvěrové smlouvy). Dle § 710 o. z. je dluh z úvěrové smlouvy součástí SJM účastníků, protože byl převzat za trvání manželství oběma účastníky. 26. [příjmení] sdělila (viz její sdělení z [datum]), že aktuální výše dluhu činí 2 250 000 Kč. Dosud jsou spláceny jen úroky a dle modelu splácení úvěru tomu tak bude až do [datum], kdy bude naspořena cílová částka na smlouvu ze stavebního spoření, z níž bude uhrazen meziúvěr (čl. II bod 2, 3 úvěrové smlouvy), a začne se splácet úvěr.

27. Soud neshledal důvod odklonit se v projednávané věci od aktuální judikatury, dle níž je třeba zásadně přikázat dluh účastníkům k zaplacení rovným dílem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 753/2020).

28. Účastníci neargumentovali, že by věřitel byl ochoten vyvázat některého ze solidárně zavázaných účastníků z úvěrové smlouvy a byli s ním na takovém postupu dohodnuti. Za této situace by přikázání dluhu jednomu z nich nezbavilo toho druhého povinností z úvěrové smlouvy vůči věřiteli, neboť věřitel není rozhodnutím o vypořádání SJM účastníků vázán. Rozhodnutí je závazné jen mezi účastníky nikoliv vůči třetím osobám. Jelikož není možné predikovat, jaká bude finální výše dluhu, není reálně možné vyčíslit výši kompenzační pohledávky, kterou by byl zavázán zaplatit druhý z účastníků, kterému by nebyl dluh přikázán k zaplacení. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu lze dluh přikázat k zaplacení jen jednomu z účastníků zcela výjimečně, pouze pokud s tím souhlasí a bez kompenzační pohledávky. Za popsaných podmínek žalobce s přikázáním dluhu nesouhlasil (viz protokol o jednání z [datum]). Soud proto přikázal dluh z úvěrové smlouvy oběma účastníkům, kteří ho jsou povinni zaplatit rovným dílem.

29. Stejný osud jako dluh stíhá i jeho příslušenství včetně příslušenství, jehož splatnost nastane až v budoucnu (§ 510 odst. 2 o. z.), tudíž jsou účastníci povinni rovným dílem uhradit nejen jistinu, ale i veškeré příslušenství, k jehož úhradě se v úvěrové smlouvě zavázali a které vznikne teprve v budoucnu. b) pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření 30. Mezi účastníky nebylo sporu a vyplývalo to i z úvěrové smlouvy, že dne [datum], tedy za trvání manželství, byla uzavřena smlouva o stavebním spoření [číslo] přičemž po naspoření cílové částky bude tato započtena na pohledávku z meziúvěru (čl. I bod 3, čl. II bod 3 úvěrové smlouvy). Pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření, která vznikla za trvání manželství, je dle § 709 odst. 1 o. z. součástí SJM, přičemž je namístě, aby vzhledem ke svému účelovému určení byla též přikázána účastníkům rovným dílem.

31. Mezi účastníky nebylo sporu a vyplývalo to i z modelu splácení úvěru, že splátky na úvěr ze stavebního spoření činily 4 125 Kč a vklady na stavební spoření 3 375 Kč, přičemž účastníci nesporně tvrdili, že od dubna se splátka úvěru zvýšila na 4 668 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné ani to, že žalobce po rozvodu splácí úvěr a hradí vklady na stavební spoření ze svých výlučných prostředků. Tyto výlučné prostředky placené na společný dluh a na společnou pohledávku jsou vnosy z výlučného majetku žalobce do SJM a dle § 742 odst. 1 písm. c) přísluší žalobci právo na jejich náhradu (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6109/2017). Při vypořádání tak je žalovaná povinna nahradit žalobci na vyrovnání jejich podílů polovinu uhrazených splátek.

32. Z výpisů z účtu za rok 2021 vyplývá, že žalobce uhradil úvěrovou splátku za červenec 2021 dne [datum] a vklad za červenec 2021 zaplatil dne [datum], tedy obojí bylo uhrazeno až po zániku manželství účastníků ([datum]). Od rozvodu do rozhodnutí soudu ([datum] – [datum]) tak uhradil 15 vkladů na smlouvu ze stavebního spoření ve výši 3 375 Kč, tj. 50 625 Kč, a 9 úvěrových splátek ve výši 4 125 a 6 splátek ve výši 4 668 Kč, celkem 65 133 Kč. Splátka za říjen 2022 nebyla ke dni rozhodnutí soudu splatná, neboť její splatnost nastává až 20. dne v měsíci (čl. II bod 9 úvěrové smlouvy). Ze souhrnné částky 115 758 Kč (50 625+65 133) vnesené žalobcem z jeho výlučných prostředků do SJM je žalovaná povinna nahradit žalobci jednu polovinu, tj. 57 879 Kč, která je zohledněna v konečném vypořádání SJM účastníků. c) úvěr u [právnická osoba], jeho čerpání za trvání manželství a splácení 33. Žalobce učinil předmětem vypořádání dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a používání kreditní karty s úvěrovým limitem 88 000 Kč, kterou dle sdělení banky ze dne [datum] uzavřel dne [datum], tedy před uzavřením manželství s žalovanou. Dluh z této smlouvy tak není součástí SJM, neboť dle § 710 o. z. jsou součástí SJM jen dluhy převzaté za trvání manželství. Dluh z úvěrové smlouvy je výlučným dluhem žalobce a není předmětem vypořádání SJM, proto soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání tohoto dluhu, zamítl.

34. Zaplatil-li žalobce po rozvodu na splátkách revolvingového úvěru celkem 95 585,60 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu za dobu po rozvodu), hradil z výlučných prostředků svůj výlučný dluh a není právní důvod, aby se žalovaná na placení těchto splátek podílela. Žalobcem uhrazené splátky na revolvingový úvěr proto soud ve vypořádání SJM nezohlednil.

35. Mezi účastníky nebylo sporu, že revolvingový úvěr průběžně čerpali i za trvání manželství a finanční prostředky používali pro běžné potřeby domácnosti a na úhradu společných potřeb. O tyto finanční prostředky se tak rozšířilo SJM. Celkem za trvání manželství z revolvingového úvěru do SJM nesporně načerpali 84 738,06 Kč. Byť byly finanční prostředky čerpány z výlučného dluhu žalobce, byly nabyty za manželství oběma manžely a tvořily dle § 709 odst. 1 o. z. součást SJM (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020).

36. Žalobce sice ze svých výlučných prostředků uhradil svůj výlučný dluh u banky, ale finanční prostředky z úvěru byly utraceny účastníky společně za trvání manželství, což je zjevná nespravedlnost. Přestože dle § 742 odst. 1 písm. a) o. z. jsou vypořádací podíly účastníků stejné, může se soud s ohledem na konkrétní okolnosti případu v zájmu spravedlivého vypořádání SJM odchýlit od zásady rovnosti vypořádacích podílů a přistoupit k disparitě podílů. Jedním z důvodů disparity podílů může být překonání nespravedlnosti způsobené tím, že finanční prostředky čerpané za trvání manželství jsou v SJM manželů, přestože jsou čerpány z výlučného dluhu jednoho z manželů a z jeho výlučného majetku jsou i uhrazeny: Nejedná se o vnos (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020). Soud v projednávané věci považoval za spravedlivé navýšit vypořádací podíl žalobce o polovinu částky 84 738,06 Kč, o kterou bylo rozšířeno SJM a uhradil ji výlučně žalobce. Při vypořádání SJM tak ve prospěch žalobce zohlednil částku 42 369,03 Kč. d) vnos ze SJM na hypotéční úvěr ze smlouvy [číslo]

37. Žalovaná tvrdila, že v době, kdy s žalobcem uzavřela sňatek ([datum]) splácel hypoteční úvěr ze smlouvy [číslo] uzavřené dne [datum] splátkou ve výši 8 093 Kč, který od června 2008 spláceli ze společných prostředků a ze společných prostředků získaných za trvání manželství ze společného dluhu tento úvěr i doplatili mimořádnou splátkou ve výši 1 440 120,52 Kč. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné a vyplývaly i z účastníky předložených listin.

38. Žalobce dne [datum], tedy před manželstvím s žalovanou, uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] podle níž čerpal hypotéční úvěr ve výši 1 609 360 Kč, který se zavázal splácet splátkou ve výši 8 093 Kč měsíčně. Dluh převzal žalobce před manželstvím, proto se jedná o jeho výlučný dluh (§ 710 o. z.). Splátky za trvání manželství ze společných prostředků účastníků jsou vnosem ze SJM na výlučný dluh žalobce, který je povinen tento vnos nahradit (§ 742 odst. 1 písm. b) o. z.) (viz rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. 22 Cdo 1562/2000 nebo sp. zn. 11 Co 89/77).

39. Od června 2008 do [datum] účastníci ze SJM uhradili 33 splátek po 8 093 Kč, což činí 267 069 Kč. K [datum] byla bankou vyčíslena mimořádná splátka ve výši 1 440 120,52 Kč (viz potvrzení [právnická osoba] o zůstatku hypotéčního úvěru [číslo]), přičemž tato částka byla uhrazena z hypotéčního úvěru od [právnická osoba] vyplaceného na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] uzavřené mezi oběma účastníky a bankou dne [datum], z níž vyplývá, že část úvěru ve výši 1 690 121 Kč (1 440 121 Kč + 250 000) byla použita na vypořádání úvěru od [právnická osoba] a na úhradu půjčky na investice do nemovitosti.

40. Vnos v celkové výši 1 707 189,52 (1 440 120,52+267 069) ze SJM použitý na úhradu žalobcova výlučného dluhu je žalobce povinen při vypořádání SJM nahradit tak, že polovinu vnosu, tj. 853 594,76 Kč, nahradí žalované. Druhá polovina vnosu přísluší jemu.

41. Na vyrovnání vypořádacích podílů je žalobce povinen žalované nahradit 853 594,76 Kč a žalovaná jemu 100 248,03 Kč (57 879+42 369,03). Soud tak zavázal žalobce, aby zaplatil žalované vypořádací podíl ve výši 753 347 Kč (853 591, 76-100 248,03).

42. K zaplacení vypořádacího podílu stanovil soud žalobci dle § 160 odst. 1 o.s.ř. měsíční lhůtu. Zaplacení vypořádacího podílu není možné vázat na výkon rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví – vyplacení výtěžku z prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě, jak požadoval žalobce, neboť vypořádání SJM a podílového spoluvlastnictví spolu nikterak nesouvisí, přestože byla projednána v jenom řízení. Žalovaná má právo, aby jí byl vypořádací podíl ze SJM zaplacen v přiměřené době nezávisle na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Jednoměsíční lhůtu soud vzhledem k výši vypořádacího podílu považoval za přiměřenou.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

44. Žalobce navrhoval, aby mu byly za náhradu přikázány jak nemovitosti, tak úvěry, a aby byl vypořádán jeho vnos na úvěry v podobě uhrazených splátek po rozvodu. Později zjistil, že nebude mít finanční prostředky na vyplacení náhrady žalované a navrhl nařídit prodej nemovitostí.

45. Žalovaná navrhovala rozdělit dům na bytové jednotky a pozemky rozdělit reálně. Co se týče vypořádání SJM, požadovala vypořádat vnosy jednak ze SJM do domu a ze SJM na výlučný dluh žalobce z hypotečního úvěru, jednak svůj výlučný vnos do domu. Předmětem sporu zůstal pouze vnos se SJM na žalobcův dluh z hypotečního úvěru. Zastavení řízení ohledně dalších vnosů je její neúspěch.

46. Soud při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a vypořádání SJM není vázán návrhy účastníků a podílové spoluvlastnictví a SJM účastníků nebylo vypořádáno v souladu s jejich návrhy. Hypoteční úvěr jsou povinni doplatit rovným dílem, pohledávka ze stavebního spoření byla účastníkům přikázána též rovným dílem, byla nařízena dražba nemovitostí a oba účastníci tak uspěli jen částečně. Žalovaná s vnosem ze SJM na výlučný dluh žalobce. Žalobce se svým vnosem do SJM v podobě splátek úvěru ze stavebního spoření a vkladů na stavební spoření zaplacených po rozvodu. Jeho reflexi aktuální soudní praxe (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 753/2020), že žalovaná nebude zavázána zaplatit mu kompenzační pohledávku při vypořádání úvěru a nezíská tak finanční prostředky na zaplacení náhrady za přikázání nemovitostí, a proto netrval na přikázání nemovitostí do svého vlastnictví, nelze považovat za úspěch. Oba účastníci ve větší míře neuspěli, než uspěli, proto jim soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).