36 C 36/2021-128

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 735 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 178 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 535 500 Kč jdoucím od 9. 1. 2021 do 16. 3. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 178 500 Kč jdoucím od 17. 3. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 200 000 Kč jdoucím od 9. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 21 070 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 735 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 735 500 Kč jdoucím od 9. 1. 2021 do zaplacení a dále náhrady nákladů řízení z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným rozhodnutím o vazbě a nezákonným trestním stíháním vedeným pod spisovou značkou [spisová značka] před [název soudu]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce byl na základě usnesení Policie České republiky [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] trestně stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] dle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] dílem nedokonaného ve stádiu pokusu s tím, že žalobce byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí [anonymizováno] až [anonymizováno] let. Žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal v zákonné lhůtě stížnost, přičemž napadené usnesení bylo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] potvrzeno a stížnost žalobce tak byla zamítnuta. Žalobce byl na jeho osobní svobodě omezen dne [datum], přičemž usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby. Proti tomuto usnesení byla podána stížnost, přičemž napadené usnesení bylo odvolacím soudem potvrzeno a stížnost žalobce byla zamítnuta. Žalobce byl omezen na osobní svobodě pobytem ve vazbě až do dne [datum], kdy byl na návrh dozorujícího státního zástupce z vazby propuštěn. Žalobce byl omezen na osobní svobodě v důsledku vazebního stíhání od [datum] do [datum], celkem tedy po dobu [anonymizováno] dnů. Po provedeném přípravném řízení byla na žalobce dne [datum] Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba ke [název soudu] pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dle ust. [ustanovení pr. předpisu] dílem nedokonaným ve stádiu pokusu, které byly předmětem usnesení o sdělení obvinění. Věc byla vedena u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] [název soudu] po provedeném dokazování vyhlásil dne [datum rozhodnutí] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby Krajského státního zastupitelství v [obec] sp. zn. [spisová značka], neboť nebylo prokázáno, že se staly skutky popsané v obžalobě, pro jejichž spáchání byl žalobce stíhán. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu ve smyslu ust. § 31a a § 9 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ zákon“) a to za nezákonné trestní stíhání, za které požadoval částku ve výši 200 000 Kč a dále za nezákonnou vazbu, za kterou požadoval částku ve výši [částka], tj. [anonymizováno] dnů x [částka]. K nemajetkové újmě za nezákonnou vazbu žalobce uvedl, že si trestní stíhání sám nezpůsobil, neboť mu jednak obvinění ze spáchání trestného činu bylo sděleno až po jeho zadržení dne [datum], a tento nebyl brán do vazby z důvodu, že by se vyhýbal trestnímu stíhání nebo toto mařil, nýbrž z toho důvodu, že je cizím státním příslušníkem, který je ohrožen vysokou trestní sazbou. Žalobce v tomto kontextu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, dle kterého má nárok na kompenzaci za vykonanou vazbu v rozmezí 500 - 1 500 Kč za každý den vykonané vazby. Při stanovení částky odškodnění za vykonanou vazbu by se mělo přihlížet k následujícím hlediskům: povaha trestní věci, délka omezení osobní svobody a následky v osobní sféře žalobce. Žalobce uváděl v podané žalobě, že by se výše finančního odškodnění za vykonanou vazbu měla pohybovat na samé horní hranici, tedy v částce 1 500 Kč za každý den vykonané vazby, a to z následujících důvodů. Povaha trestní věci, tedy závažnost stíhaného trestného činu, byla v daném případě vysoká, a to s ohledem na sazbu odnětí svobody za stíhaný trestný čin v rozmezí 8 až 12 let. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že za hrozbu vysokého trestu z hlediska subjektivního chápání obviněného se považují trestné činy, za něž hrozí sazba odnětí svobody převyšující 8 roků. V daném případě tedy povaha trestní věci je hlediskem, které směřuje k maximální částce odškodnění. Délka omezení osobní svobody trvala 357 dnů, tedy bez mála celý 1 rok a je rozhodně délkou významnou a velmi dlouhou a rovněž tato směřuje k maximální sazbě odškodnění. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobce, pak vazební stíhání žalobce mělo s ohledem na jeho podstatnou délku rovněž podstatný dopad do jeho osobního a rodinného života. Žalobce je otcem 2 malých nezletilých dětí, konkrétně [anonymizováno] [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum]. Žalobce v době, kdy vykonával vazbu, nemohl řádně plnit svoji rodičovskou povinnost k oběma nezletilým dětem a s ohledem na velmi dlouhou dobu trvání vazebního stíhání a velmi nízký věk nezletilých dětí v době vzetí žalobce do vazby ([anonymizováno] roku a [anonymizováno] roku) došlo v době výkonu vazby žalobce k přetržení emočních a citových vazeb obou jeho nezletilých dětí vůči žalobci a stejně tak k přetržení vzájemných citových vazeb vůči jeho manželce paní [jméno] [jméno] [jméno]. Po propuštění žalobce z vazby se nepodařilo vzájemné citové vazby žalobce s nezletilými dětmi a manželkou obnovit a došlo k rozpadu rodiny, rozvodu manželství a svěření nezletilých dětí do péče matky, jak vyplývá z obsahu rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Vazební stíhání žalobce mělo tedy velmi významný dopad do osobní sféry žalobce, kdy v jeho důsledku došlo k přetrhání jeho vazeb k jemu nejbližším osobám, které vyústilo v rozpad jeho rodiny. Žalobce se dále domáhal finančního zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, kdy zde odkazál na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, kdy by se při odškodnění nemajetkové újmy mělo vycházet z těchto hledisek: povaha trestní věci, délka trestního řízení a následky v osobnostní sféře žalobce. Pokud jde o povahu trestní věci, pak tato je zcela shodná jako povaha trestní věci, jak byla již popsána v nemajetkové újmě za nezákonnou vazbu. Pokud jde o délku trestního řízení, pak k té žalobce uvedl, že délka trestního řízení přesahovala 2 roky, přičemž téměř polovinu této doby byl žalobce stíhán vazebně, když se jedná o poměrně podstatnou délku trvání trestního řízení, neboť po celou tuto dobu byl žalobce v nejistotě ohledně konečného rozhodnutí, přičemž byl ohrožen vysokou trestní sazbou. Pokud jde o následky trestního řízení v osobnostní sféře žalobce, pak k těmto žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k přetrhání rodičovských vazeb mezi žalobcem a jeho dětmi a dále k přetrhání jeho vazeb s jeho manželkou, které vyústilo v rozvod manželství. Trestní stíhání mělo rovněž dopad do profesního života žalobce, kdy tento před zahájením trestního stíhání provozoval [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v [obec] na adrese [část obce a číslo] v pronajatých nebytových prostorech. V důsledku trestního stíhání žalobce a jeho obvinění ze závažného zločinu byly nebytové prostory, v nichž žalobce provozoval svoji podnikatelskou činnost, pronajaty jiné osobě, žalobce tak v důsledku jeho trestního stíhání přišel i o prostory, které nezbytně potřebuje k výkonu jeho podnikatelské činnosti. Lze tak zhodnotit, že žalobce před vydáním nezákonného rozhodnutí měl fungující rodinný a osobní život, měl manželku a 2 nezletilé děti, s nimiž měl velmi blízké intenzivní vztahy a rovněž poměrně úspěšně podnikal při provozování [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v ekonomicky perspektivní lokalitě v blízkosti státních hranic. V důsledku předmětného nezákonného rozhodnutí došlo k přetrhání emočních a citových vazeb žalobce k jeho dětem a manželce a rovněž ke ztrátě prostor potřebných pro jeho podnikatelské činnosti a tím ke ztrátě zdroje příjmů. Z těchto důvodů má tedy žalobce za to, že jako adekvátní náhrada nemajetkové újmy v souvislosti s trestním stíháním se jeví částka ve výši 200 000 Kč. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 8. 7. 2020, přičemž do podání žaloby nebyl nárok ze strany žalované jakkoliv uspokojen. Žalobce se rovněž domáhal přiznání příslušenství v podobě zákonného úroku jdoucího od 9. 1. 2020, tedy po uplynutí 6 měsíční lhůty, ve které měla žalovaná nárok žalobce vyřídit, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 a Cpjn 206/2010.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že po provedeném šetření, nárok žalobce uznala částečně důvodným a to ve výši 357 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a za toto se žalovaná omluvila žalobci. Žalovaná uvedla, že podle zákona odpovídá za nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní moci. Dále pak uvedla, že zákonná úprava stanoví, že stát odpovídá za nemajetkovou újmu na principu objektivním, přičemž odpovědnost státu je založena při současném splnění 3 podmínek, jimiž jsou nezákonné rozhodnutí, vznik nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem nemajetkové újmy. Všechny tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, pouze nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu újmy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 773/2004 a 28 Cdo 4231/2010). Žalovaná uvedla, že v rámci jí provedeného šetření bylo zjištěno, že dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno 13 slov] dle ust. [ustanovení pr. předpisu] díla nedokonaného ve stádiu pokusu. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobce vzat do vazby. Žalobce byl omezen na osobní svobodě pobytem ve vazbě až do dne [datum], kdy byl na návrh dozorujícího státního zastupitelství z vazby propuštěn. Dne [datum] byla Krajským státním zastupitelstvím v [obec] podána obžaloba ke [název soudu]. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby s tím, že rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zákona, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu je tedy v daném případě dán. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí o vazbě, pak k tomuto žalovaná uvedla a prohlásila za nespornou tu skutečnost, že žalobce byl nezákonně umístěn ve vazbě po dobu celkem [anonymizováno] dnů, přičemž žalovaná dospěla k závěru, že je postačující, aby byl žalobce odškodněn co do částky 357 000 Kč, tj. za 1 den vazby částkou ve výši 1 000 Kč, neboť žalobce v řízení sice uváděl, že došlo k přetrhání citových vazeb mezi ním, jeho manželkou a jeho dětmi, nicméně z uvedeného opatrovnického rozsudku [název soudu] rovněž vyplývá, že žalobce nikdy o děti nejevil velký zájem, děti nebyly na žalobce příliš zvyklé a nečinil nic pro to, aby se jeho vztah k dětem obnovil či zlepšil a o děti pečovala téměř výhradně matka. Žalobce nedostatečně prokázal nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s vazebním stíháním. Pokud jde o nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, pak zde žalovaná uvedla, že je na žalobci, aby vznik újmy, jakož i konkrétní zásahy do některé z částí své osobnostní sféry tvrdil a prokázal. Tvrzení žalobce o zásazích do osobní a pracovní sféry nebyla dostatečně prokázána ani z trestního spisu nijak nevyplývají. Žalobce sice tvrdí zásahy do osobní sféry a to přetrhání rodičovských vazeb mezi ním a jeho nezletilými dětmi a jeho manželkou, tato tvrzení však nijak neprokazuje. Navíc z opatrovnického rozsudku naopak vyplývá, že žalobce neměl velký zájem o děti ani před zahájením trestního stíhání a o děti téměř výhradně pečovala matka. K prokázání dopadu do jeho profesního života dokládal žalobce výpis ze živnostenského rejstříku, z něhož plyne, že žalobce ukončil svou podnikatelskou činnost v [část obce a číslo] v [obec] dne [datum] a vzápětí dne [datum] zahájil činnost v jiné provozovně v [obec], na adrese [adresa] adrese v [obec], na adrese [ulice a číslo]. Z živnostenského rejstříku nelze dovodit, že by žalobce přišel o prostory k podnikání v souvislosti s trestním stíháním. Žalobce i před zahájením trestního stíhání velmi často měnil adresy svých provozoven. Z opatrovnického rozsudku lze rovněž dovodit, že žalobce pokračoval ve své podnikatelské činnosti i po skončení trestního stíhání, přičemž prostory k podnikání měl k dispozici. Jiná tvrzení žalobce nebyla rovněž prokázána. Závěrem pak žalovaná uvedla, že považuje omluvu za dostatečnou satisfakci a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, dle kterého platí, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo v souladu s právními předpisy, zásadně postačují jiné než v peněžní formě odškodnění. Žalovaná tedy navrhla, aby žaloba byla ve zbytku zamítnuta.

3. Podáním ze dne 6. 4. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 357 000 Kč a to z důvodu částečného uspokojení jeho nároku ze strany žalované a dále navrhoval, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 378 500 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 378 500 Kč jdoucím od 9. 1. 2021 do zaplacení) a dále aby jí byla uložena povinnost zaplatit mu částku 5 406 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok za dobu do 9. 1. 2021 do 16. 3. 2021 z částky 357 000 Kč ve výši 8,25 % ročně. Žalobce v částečném zpětvzetí žaloby uvedl, že je přesvědčen, že zbývající část nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě je důvodná a to s odkazem na obsah žaloby a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010. Rovněž pak žalobce uvedl, že i uplatněná náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v částce 200 000 Kč je minimálně z jedné poloviny důvodná. K dotazu soudu žalobce uvedl, že ve smyslu závěru Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 577/2017 vyhledával rozsudky, kdy v typově obdobných případech bylo poškozeným za nezákonné trestní stíhání přiznáno finanční odškodnění s tím, že žalobce odkazoval na rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka].

4. K dotazu soudu žalovaná, aby soudu předložila skutkově obdobné případy s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 577/2017, uvedla, že pokud nebyly prokázány konkrétní negativní zásahy do jednotlivých sfér osobnosti žalobce, není co srovnávat s judikaturou již řešenými případy a žádné rozhodnutí soudu nepředložila, neboť má za to, že konstatování nezákonného rozhodnutí spolu s poskytnutou omluvou je v tomto případě dostatečnou satisfakcí za vzniklou nemajetkovou újmu.

5. Usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] bylo řízení co do zaplacení částky 357 000 Kč jako části náhrady nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě, zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby zůstala částka ve výši 378 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

6. Při ústním jednání, které se ve věci konalo dne [datum], strany prohlásily za nesporné, že trestní stíhání žalobce probíhalo od [datum] do [datum] a trvalo tedy ukončených [anonymizováno] měsíců. Strany dále prohlásily za nesporné, že žalobce byl omezen na osobní svobodě od [datum] do [datum] vazbou v délce trvání [anonymizováno] dnů. Mezi stranami bylo rovněž nesporné i to, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], a že žalovaná plnila na nárok žalobce za nezákonnou vazbu částkou ve výši 357 000 Kč, tj. částkou za 1 den vazby ve výši 1 000 Kč. Mezi stranami zůstala sporná výše poskytnutého zadostiučinění v penězích za omezení na osobní svobodě a forma a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Při tomto jednání byl žalobce postupem dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzván, aby dotvrdil jednotlivé zásahy do jeho osobní sféry a dále aby ke svým tvrzením označil důkazy. K tomu žalobce uvedl, že se prakticky se svými dětmi od zahájení trestního stíhání až do současné doby nevídá, kdy došlo k přetrhání vazeb zejména s ohledem na zahájené trestní stíhání, jeho zadržení a následně proběhlou vazbu.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Pokud jde o průběh trestního řízení, pak zde soud vycházel z obsahu trestního spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] včetně spisů z přípravného trestního řízení. Z obsahu těchto spisů bylo zjištěno, že dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu [anonymizováno 13 slov] dle [ustanovení pr. předpisu] dílem nedokonaného ve stádiu pokusu. Žalobce byl omezen na své osobní svobodě od [datum], přičemž usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl vzat do vazby, přičemž rozhodnutí o vzetí do vazby bylo následně ke stížnosti žalobce potvrzeno odvolacím trestním soudem a stížnost žalobce byla zamítnuta. Omezení osobní svobody pobytem ve vazbě trvalo až do dne [datum], kdy byl žalobce na návrh dozorujícího státního zástupce z vazby propuštěn. Dne [datum] byla Krajským státním zastupitelstvím v [obec] na žalobce podána obžaloba ke [název soudu] pro trestný čin, který je popsán v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v usnesení o zahájení trestního stíhání, jímž se měl dopustit pokusu zločinu [anonymizováno 13 slov] podle [ustanovení pr. předpisu] k [ustanovení pr. předpisu], neboť nebylo prokázáno, že se skutek popsaný v obžalobě stal (§ 226 písm. a) trestního řádu). Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Z obsahu trestního spisu se dále podává, že žalobce byl po celou dobu a před vedením trestního řízení osobou bezúhonnou.

8. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] bylo rozvedeno manželství žalobce s jeho manželkou [celé jméno svědkyně]. Z obsahu společného návrhu na rozvod manželství bylo zjištěno, že manželé spolu nežijí od [anonymizováno] [rok]. V návrhu na rozvod manželství je rovněž uvedeno, že manžel byl vazebně stíhán od [datum] do [anonymizováno] [rok], kdy následně docházelo k častým hádkám kvůli neshodám v názorech o společném životě a o výchově dětí. Z odůvodnění rozvodového rozsudku bylo zjištěno, že manželství je trvale, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, kdy oba dva manželé chtěli dosáhnout rozvodu manželství. Neshody manželů začaly zejména poté, co byl manžel vazebně stíhán, kdy následně došlo k hádkám a rozporům ohledně společného života, hospodaření a výchovy nezletilých dětí. Od [anonymizováno] roku [rok] pak spolu manželé nežili, pročež soud společnému návrhu na rozvod manželství vyhověl a manželství rozvedl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

9. Z obsahu opatrovnického spisu nezletilých dětí žalobce vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno následující. Matka podala ke zdejšímu soudu dne [datum] návrh na úpravu výchovy a výživy pro dobu před a pro dobu po rozvodu manželství. Z podaného návrhu se podává, že manželství bylo uzavřeno dne [datum], přičemž po celou dobu soužití manželka výlučně pečovala o děti, snažila se rozvíjet jejich rozumové a volní dovednosti. Žalobce nikdy nejevil o nezletilé děti velký zájem, citové pouto mezi matkou a dětmi je velké. V návrhu se dále uvádí, že žalobce se nacházel v období od [datum] do [anonymizováno] [rok] ve vazbě a děti tak nejsou na přítomnost otce příliš zvyklé a otec nečiní nic pro to, aby svůj vztah s dětmi obnovil či zlepšil. Žalobce dokonce matku vydíral tím, že pokud bude matka usilovat o rozvod manželství, nebude chtít děti vůbec vidět. Matka dále měla výhrady k výchovným metodám otce, kdy jej popsala jako nespolehlivou osobu a vychovatele, kdy se několikrát stalo, že vzal děti na večírek mezi dospělé, kde požil nadměrné množství alkoholu a děti pak musely přespávat u přátel. Žalobce ničeho na chod domácnosti nepřispívá. Nijak neplní vyživovací povinnost vůči svým dětem. Všechny náklady hradí výlučně matka. V rámci svého účastnického výslechu matka před opatrovnickým soudem uvedla, že děti u otce přespaly asi 3x a to z toho důvodu, že se otec napil a nemohl je následně odvézt. Na výživu dětí ničím nepřispívá. Po dobu, kdy spolu manželé žili ve společné domácnosti, matka uvedla, že veškerou péči zajišťovala výhradně ona, chodila do práce a starala se o děti. Žalobce o děti nepečoval. V době, kdy spolu ještě bydleli v jednom bytě, žalobce doma nepřespával, přišel se domů jenom osprchovat, byl třeba týden pryč a přišel se pak jen osprchovat a zase odešel. K dotazu, zda má matka nějaké výhrady k žalobci, uvedla, že jako otec o děti nikdy nejevil zájem. Matka rovněž uvedla, že poté, co byl žalobce propuštěn z vazby, nikdy ničeho na výživu nezletilých nepřispěl. K dotazu soudu uvedla, že se žalobce živí jako [anonymizováno] v [anonymizováno] ulici jako OSVČ. Žalobce se vůči ní rovněž dopouštěl psychického nátlaku. Ze zprávy školského zařízení ohledně nezletilého dítěte [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum] se podává, že nezletilého přiváděla a odváděla do školky většinou matka, otec zde byl jen několikrát. Vzhledem k tomu, že otec vyzvedával syna jen několikrát, nemůže se k němu školské zařízení nikterak vyjádřit. Žalobce při svém účastnickém výslechu v opatrovnickém řízení dne [datum] uvedl, že děti u něho přespávají 1 x – 2 x týdně. Žalobce pracuje jako [anonymizováno] s pracovní dobou 9 - 18 hodin a o víkendech. Pracuje na živnostenský list, má 2 zaměstnance. Jeho čistý příjem je kolem [částka] čistého za měsíc. Žalobce dále uvedl, že hradil za paní na hlídání [částka] měsíčně od [anonymizováno] [rok]. Od [datum] byl ve [země] na [anonymizováno] dnů. Matka poté, co byl vyslechnut žalobce, uvedla, že nikdy nemluvila špatně před dětmi o otci, dále pak uvedla, že už v době v těhotenství jí žalobce nechával samotnou a odcházel pryč, nebral jí telefony. Když byly děti větší, tak je tahal i do kasina a jí lhal. O děti nejevil zájem, neučil se s nimi, měl zájem jen o sebe, o své kamarády, na děti křičel a fyzicky je trestal. Dále pak popřela, že by jí žalobce dával nějaké peníze na děti. Uhradil pouze paní na hlídání za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], jinak ničeho nehradil. Z pohovoru s nezletilými dětmi ze dne [datum] bylo zjištěno, že děti chodí někdy k otci a někdy tam i přespí. Děti projevily přání, aby takovýto stav zůstal i do budoucna, tj. aby zůstaly u matky a k otci mohly chodit na návštěvy. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byly nezletilé děti svěřeny do výchovy a výživy matky a otci bylo stanovena povinnost hradit na výživu nezletilých výživné. Soud při svém rozhodování přihlédl i k tomu, že děti byly více jak rok v péči matky, když otec byl ve vazbě. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

10. Žalobce uplatnil svůj nárok na nemajetkovou újmu u žalované svým podáním ze dne [datum]. Žalovaná svým přípisem ze dne [datum] potvrdila přijetí žádosti o nemajetkovou újmu. Z výpisu z živnostenského rejstříku založeného ve spise na č. l. 24-26 bylo zjištěno, že žalobce měl provozovnu své živnosti v době od [datum] do [datum] na adrese [část obce a číslo] v [obec]. Od [datum] má zapsanou jako provozovnu své živnosti [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Od [datum] má zapsanou jako další adresu jeho provozovny [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Předmětem živnosti žalobce je [anonymizováno 6 slov].

11. Žalobce v průběhu svého účastnického výslechu uvedl, že jeho vztah s manželkou a dětmi byl bezproblémový, nedocházelo mezi nimi k žádným problémům ani konfliktům a byli schopni se vždy dohodnout na výchově a výživě společných nezletilých dětí. K průběhu vazby uvedl, že vazbu snášel špatně. Pokud jde o jeho vztahy s rodinou, pak manželka ho ve vazbě navštívila asi 4x až 5x s tím, že nechtěla, aby děti šly za ním do vazby na návštěvu. S rodinou udržoval telefonický styk pouze několik prvních měsíců. Vazbu snášel špatně i z toho důvodu, že jeho matka ve [země] byla nemocná a tuto nebyl schopen navštívit. V průběhu vazby přišel o všechno, co se týče shánění práce a zaměstnání. Manželka si v průběhu vazby rovněž našla jiného muže a to [anonymizována dvě slova] na [část obce a číslo], přičemž to, že si našla jiného přítele, žalobce přisuzoval jeho výkonu vazby. V průběhu vazby byl žalobce zoufalý, stresovaný, obával se o výsledek trestního řízení a jeho budoucnost. 5 dnů po propuštění z vazby si našel pracovní místo, kdy pracoval jako [anonymizováno]. Manželka si našla někoho jiného, což se dozvěděl po propuštění z vazby a následně došlo k odloučení mezi manžely. Po propuštění z vazby manžel splácel dluhy, které mu vznikly jak v průběhu vazby, tak i před vazbou. K dotazu soudu, jakým způsobem se snažil po propuštění z vazby narovnat vztahy s dětmi, uvedl, že si hned našel zaměstnání a podílel se na péči o děti. Po propuštění z vazby disponoval [částka], které dal na výživu svých dětí. Snažil se o narovnání vztahu mezi manžely, ale manželka už měla někoho jiného. K dotazu soudu uvedl, že jeho okolí věřilo v jeho nevinu, rovněž i on věřil ve svou nevinu a tedy neprožíval žádné pocity méněcennosti. Před zadržením PČR si vydělával [částka] měsíčně, po vazbě už takovýchto výdělků nedosahoval. K dotazu soudu, aby odstranil svůj rozpor, kdy v opatrovnickém řízení vypovídal, že dosahuje měsíčně částky 50 000 Kč po propuštění z vazby, nebyl již schopen toto vysvětlit. V současné době je ve styku se svými dětmi. K dotazu soudu, z jakého důvodu došlo k ukončení živnosti na adrese [část obce], žalobce uvedl, že to bylo z důvodu poměru pronajímatele prostor v [část obce] s jeho manželkou. Dále k dotazu uvedl, že kdyby nedošlo k mimomanželské nevěře, tak by se do prostor na adrese v [část obce] vrátil.

12. Při ústním jednání, které proběhlo dne [datum], byla jako svědkyně vyslechnuta bývalá manželka žalobce. K dotazu soudu manželka uvedla, že předtím, než byl její manžel vzat do vazby, mělo manželství hodně problémů, byly mezi nimi neshody, hádky a problémy. Manželka potvrdila, že manžel občas zanedbával péči o děti v době, kdy spolu byli manželé. [příjmení] jejich prospěch se nezajímal. Manžela ve vazbě navštěvovala 1x – 2x za měsíc. Poté, co byl propuštěn z vazby, tak jejich vztahy byly normální, pak se ale obnovily a zhoršily problémy, které měli předtím. Manželé neměli shodný názor na výchovu dětí a došlo ke vzájemnému citovému odcizení. Tyto problémy panovaly mezi manžely již předtím, než byl manžel omezen na osobní svobodě. K vzájemnému citovému odcizení dle manželky došlo na konci roku [rok]. Manželka popřela, že by měla intimní poměr s [anonymizována dvě slova] na [část obce], byla to pouze domnělá představa jejího manžela. Žalobce se po propuštění z vazby zajímal o děti, ale postupně se jeho zájem vytrácel. Manželka popřela, že by někdy kladla nějaké překážky žalobci ve vztahu s jejich dětmi. Předtím, než byl žalobce vzat do vazby, dosahoval příjmů asi ve výši [částka]. K dotazu soudu manželka uvedla, že jeho příjmy před vazbou a po vazbě byly stejné, takto jí to žalobce i sám říkal. K dotazu soudu, z jakého důvodu došlo k ukončení živnosti na [část obce], manželka uvedla, že za to mohly hádky žalobce s majitelem objektu, neboť si žalobce myslel, že manželka má poměr s majitelem této nemovitosti v [část obce]. K současným vztahům žalobce s jeho dětmi manželka uvedla, že děti chodí za žalobcem, občas tam přespávají, ale žalobce má problémy s placením výživného, kdy na něho podala trestní oznámení pro neplnění vyživovací povinnosti. Manželka uvedla, že vazba měla určitý vliv na vzájemné citové odcizení, neboť zůstala na výchovu dětí sama. Žalobce jí po propuštění říkal, že má obavy z toho, aby ho nevzali zpátky do vazby. Děti byly v průběhu vazby jejich otce smutné z toho, že nejsou ve styku se svým otcem. Často se na něho ptaly, kdy jim matka musela lhát, že jejich babička, tj. matka žalobce je ve [země] nemocná, a proto musel odletět za svojí matkou. Poté, co byl propuštěn z vazby, byly děti šťastné, že mají otce zpátky. Zájem otce o děti manželka popsala jako ne zcela dostatečný.

13. Další důkazy nebyly navrhovány a tudíž ani prováděny.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu 15. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 3 zákona platí, že stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

17. Podle § 5 zákona platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, řízení podle soudního řádu správního nebo v trestním řízení.

18. Podle § 6 odst. 1 zákona platí, že ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních náhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení.

19. Podle § 7 odst. 1 zákona platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 zákona platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno, jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odstavec 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. 2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odstavec 3).

21. Podle § 9 zákona platí, že právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má také ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu (odstavec 1).

22. Podle § 14 zákona platí, že nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odstavec 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odstavec 3).

23. Podle § 15 zákona platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku (odstavec 1). Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (odstavec 2).

24. Podle § 31 zákona platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odstavec 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nám nebyla přiznána (odstavec 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odstavec 3).

25. Podle § 31a zákona platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odstavec 2).

26. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 735 500 Kč s příslušenstvím a to z titulu nemajetkové újmy za (nezákonné) rozhodnutí o vazbě ve výši 535 500 Kč a dále nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 200 000 Kč.

27. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání nejde o vyvratitelnou domněnku jako u nepřiměřeně dlouhého řízení, či nezákonného rozhodnutí o vazbě, kdy se újma na straně poškozeného předpokládá, újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, ze dne 3. 7. 2012 sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že vznik nemajetkové újmy (jakkoliv je každé trestní stíhání dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV ÚS 428/05 spojeno vždy s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob) za nezákonné trestní stíhání není na místě presumovat (na rozdíl od nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím o vazbě), ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu újmy odůvodňující peněžní odškodnění.

28. Ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutím o vazbě, za kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 535 500 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 178 500 Kč), soud uvádí následující. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce byl omezen na osobní svobodě od [datum] do [datum], tj. [anonymizováno] dnů. Rozhodnutí o vzetí žalobce do vazby, na kterém byla následně vazba skutečně vykonána, bylo zdejším soudem s ohledem na zprošťující rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] shledáno nezákonným, pročež žalobci s odkazem na ust. § 9 zákona náleží právo na nemajetkovou újmu. Při posuzování výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením na osobní svobodě je potřeba vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010, který stanovil, že při posuzování tohoto nároku jsou obecné soudy povinny přihlížet k povaze trestní věci, délce omezení osobní svobody a následkům v osobnostní sféře“. Pokud jde o povahu trestní věci, pak soud v této věci konstatuje, že žalobce byl trestně stíhán za zvlášť závažný zločin dle ustanovení [ustanovení pr. předpisu] se sazbou odnětí svobody v rozmezí 8 - 12 let či propadnutím majetku. Již s ohledem na takto vysokou sankci, která žalobci hrozila, je soud toho názoru, že povaha trestní věci je pro závažnost stíhaného trestného činu v daném případě vysoká. Pokud jde o délku omezení osobní svobody, pak v tomto případě soud konstatuje, že žalobce byl nezákonně trestně omezen na své osobní svobodě po dobu [anonymizováno] dnů, tj. bez několika málo dní celý 1 rok. Jedná se tedy zcela rozhodně o délku významnou a velmi dlouhou, přičemž již samotná délka nezákonné vazby směřuje k maximální sazbě odškodnění. Pokud jde o následky v osobnostní sféře žalobce, pak nutno v tomto kontextu konstatovat, že dle již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz shora bod 27 odůvodnění tohoto rozsudku) se na rozdíl od nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání následky v osobnostní sféře poškozeného presumují. V tomto konkrétním případě bylo nezákonnou vazbou značně zasaženo do osobnostní sféry žalobce. Je totiž nutno mít na paměti, že žalobce, ať už byl jeho vztah s manželkou a jeho dětmi před nástupem do vazby jakýkoliv, byl po dobu 1 roku nezákonně vazebně trestně stíhán, přičemž mu tím bylo do nejvyšší možné míry, jakou si lze představit, zasaženo do jeho osobního života, kdy mu ze strany státu byl znemožněn výkon jeho rodičovských práv, jakož i bylo zasaženo do jeho manželského života. Pokud by soud s ohledem na zjištěné poměry v rodině žalobce před jeho nezákonným zadržením dospěl k závěru, že zde nebylo zasaženo do jeho osobních práv, protože jeho manželský a rodinný život nebyl funkční, pak by se jednalo toliko pouze o hypotetický závěr, neboť žalobce pokud by nebyl vazebně trestně stíhán, pak by samozřejmě mohl svá rodičovská práva vůči svým dětem uplatňovat v plném rozsahu, nicméně žalobce byl nezákonně omezen na osobní svobodě a tato svá práva nemohl vůči svým dětem ani manželce vykonávat. Pokud jde o jeho vztah s jeho manželkou, pak je tedy pravdou, že manželka sama uvedla, že k rozpadu manželství docházelo již od roku [rok], nicméně na druhou stranu rovněž uvedla i tu skutečnost, že samotná vazba přispěla k rozpadu jejich manželství, jak ostatně vyplývá i z obsahu opatrovnického rozsudku a z obsahu rozvodového rozsudku. Soud je tedy přesvědčen, že vazba zcela evidentně negativně zasáhla do manželského a rodinného života žalobce. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud, jak uvedl shora, vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 ze dne 11. 1. 2012 a 30 Cdo 914/2011 z 31. 5. 2012, které formulují zásadní závěr že„ při úvaze o formě a výši odškodnění v případě nezákonného omezení osobní svobody je třeba přihlédnout ke třem základním kritériím, kterými zpravidla jsou, povaha trestní věci, celková doba omezení osobní svobody a následky v osobnostní sféře poškozené osoby. Samotné držení ve vazbě má z povahy věci negativní dopady do svobody pohybu či práva na soukromí a v tomto ohledu výkon vazby sám o sobě působí újmu na základních právech, svobodách a důstojnosti dotčené osoby. Adekvátním odškodněním je částka v rozmezí 500 - 1 500 Kč za 1 den trvání vazby, v jejímž rámci soud promítne jiné, zde uvedené a popřípadě neuvedené okolnosti svého posuzování. K tomuto rozmezí je však nutno postupovat pouze jako k orientačnímu s tím, že podléhá toliko úvaze soudu v konkrétním případě, k jaké částce dospěje“, zdůrazňuje tedy zásadu finančního odškodnění nemajetkové újmy, neboť bez dalšího dochází k zásahu do vůbec nejzákladnějšího práva jedince, počínaje negací svobody, pohybu a práva na soukromí a konstatování porušení práva se již bez dalšího jeví jako zcela nedostatečná forma odškodnění, při současném zohlednění všech individuálních okolností dané věci. Omezení na osobní svobodě formou vazby dále působí stres, nejistotu, úzkost a další duševní nepohody. Navíc je třeba přihlédnout i k dalším individuálním okolnostem jednotlivého případu, jakými mohou být životní podmínky vazební věznice, možnost kontaktu poškozené osoby s rodinnými příslušníky a s okolím a s tím související práva na rodinný život, popřípadě je třeba se zabývat též dopadem uvalení vazby do profesního života jedince, do jeho společenské pověsti a cti. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnuté denní odškodné ve výši 1 000 Kč za 1 den nezákonného omezení na svobodě je nedostatečné a to zejména z toho důvodu, že žalobce byl v trestní věci ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v délce trvání 8 - 12 let, jednalo se o osobu do té doby bezúhonnou, rovněž je nutno přihlédnout i k té skutečnosti, že vazba trvala bez několika málo dnů 1 rok a že žalobci byla způsobena újma na jeho osobním a rodinném životě, kdy nemohl plnit funkci manžela ani otce. Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky konkrétně rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 577/2017, ze kterého vyplývá, že výše soudem přiznaného zadostiučinění musí odpovídat přiznání zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, přičemž významnější odchylka je v tomto směru možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě věc zdůvodněna, si soud opatřil obdobná pravomocná soudní rozhodnutí. Soud zvolil porovnání s případem vedeným u [název soudu], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo následně v odvolacím řízení vedeným pod [název soudu] č. j. [číslo jednací] potvrzeno. V tam souzené věci byl žalobce rovněž trestně stíhán pro spáchání zločinu dle [ustanovení pr. předpisu], kdy vazba trvala celkem [anonymizováno] dnů a žalobci byla způsobena újma do jeho rodinného života spočívající v tom, že v té době žalobce žil se svým synem, který na něj byl odkázán péčí i výživou, neboť na území České republiky neměl matku. V tam souzené věci dospěl nalézací soud k závěru, že okolnostem případu odpovídá přiznání nemajetkové újmy ve výši 1 500 Kč za 1 den omezení na osobní svobodě. V dané věci trestní stíhání trvalo [anonymizováno] měsíců a [anonymizováno] dnů. Při porovnání s tam souzeným případem, který byl rozhodnut již před [anonymizováno] lety, je nutno přihlédnout, že v tomto konkrétním případě byl žalobce stíhán za zvlášť závažný zločin, přičemž trestní stíhání trvalo daleko delší dobu, než v řízení vedeným před [název soudu] (trvalo ukončených [anonymizováno] měsíců, tj. dobu [anonymizováno] x delší než v porovnávaném případě), rovněž jeho omezení na osobní svobodě trvalo takřka [anonymizováno] x delší dobu. Při stanovení výše nemajetkové újmy vzal soud rovněž v potaz i výši inflace, kdy je notorietou, že koruna měla vyšší kupní sílu v roce 2016 než v roce 2021 (tím spíše měla pak vyšší sílu v roce 2012, kdy byly NSČR v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 nastaveny„ mantinely“ výše zadostiučinění za 1 den vazby v rozmezí od 500 Kč do 1 500 Kč). Při stanovení výše zadostiučinění za 1 den trvání nezákonné vazby soud přihlédl rovněž k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/2018, ve kterém Ústavní soud uvedl, že považuje za potřebné zmínit svou pochybnost o dostatečné výši přiznávaných náhrad obecně. Jestliže stát zasáhne do života člověka nedůvodným trestním stíháním, poškodí či dokonce zničí jeho postavení ve společnosti a mnohdy i v rodině, musí výše odškodnění odpovídat takovému zásahu. Výše odškodnění nemateriální újmy totiž jistým způsobem vypovídá i o úctě státu k soukromému a veřejnému životu jednotlivých lidí a mohl by být výzvou pro obecné soudy, aby zvážily, zda již v minulosti přiznaného odškodnění, se kterými poměřují nově přiznávaná, byla opravdu dostatečná a zda je správná cesta je stále následovat. V tomto kontextu soud poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 bylo vydáno 11. 1. 2012, tj. jedná se o rozhodnutí cca skoro 10 let staré. Po posouzení všech rozhodných skutečností s odkazem na shora uvedenou judikaturu a poté, co soud provedl porovnání s jiným obdobným případem souzeným před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], soud vázán žalobním návrhem dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná částka ve výši 1 500 Kč za 1 den vykonané nezákonné vazby odpovídá kritériím stanoveným v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2357/2010 s přihlédnutím ke shora uvedenému rozhodnutí Ústavního soudu a žalobci byla přiznána nemajetková újma odpovídající částce 1 500 Kč za [anonymizováno] dnů. S ohledem na skutečnost, že žaloba byla vzata částečně zpět co do částky 357 000 Kč, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 178 500 Kč rovnající se rozdílu mezi přiznanou částkou finančního zadostiučinění a již vyplacenou částkou finančního zadostiučinění žalovanou (tj. 357 dnů x 500 Kč). Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním své povinnosti, uložil jí soud rovněž i povinnost zaplatit žalobci odpovídající zákonný úrok z prodlení jdoucí od [datum] (1. den prodlení byl žalobcem stanoven správně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 a stanovisko Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010) s tím, že pokud jde o výši úroku z prodlení, pak tato vyplývá z nařízení vlády č. 353/2013 Sb.

29. Ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, za které se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 200 000 Kč, soud uvádí následující. Žalobce k této nemajetkové újmě opět tvrdil, že v souvislosti s trestním stíháním vykonal vazbu, přičemž nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce na jeho rodinný život s tím, že následně došlo k rozpadu jeho manželství a rovněž i k té skutečnosti, že ztratil možnost podnikání v [obec] na adrese [část obce a číslo]. Oproti nároku na nemajetkovou újmu za nezákonnou vazbu však v případě nároku na zaplacení nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání však platí (k tomu srov. bod 27 tohoto odůvodnění), že v těchto konkrétních případech musí být nemajetková újma prokázána, naproti tomu u práva na náhradu újmy způsobené rozhodnutím o vazbě či nepřiměřenou délkou řízení se újma presumuje. Soud tedy při prvém jednání ve věci žalobce poučil, aby svá tvrzení prokázal. Již na tomto místě soud konstatuje, že se žalobci v řízení nepodařilo jeho tvrzení ohledně jednotlivých újem prokázat. Pokud jde o újmu, kterou žalobce spatřoval v tom, že v důsledku nezákonného trestního stíhání ztratil možnost podnikání v [obec] na adrese [část obce a číslo], pak k tomuto soud uvádí, že provedeným účastnickým výslechem žalobce a jeho manželky bylo zjištěno, že ke ztrátě podnikatelských prostor na této adrese nedošlo v důsledku nezákonného trestního stíhání, neboť k tomu mělo dojít z důvodu sporů mezi majitelem objektu a žalobcem, kdy jak i sama manželka žalobce uvedla, pak žalobce trpěl utkvělou představou spočívající v tom, že jej manželka podvádí s [anonymizována tři slova]. Rovněž pak je nutno mít na mysli, že žalobce se nedomáhal ušlého zisku, ale nemajetkové újmy. Dále pak je nutno vzít za prokázanou i tu skutečnost, že žalobce dosahoval před zahájením trestního stíhání průměrných čistých výdělků ve výši [částka], kterých ale dosahoval i následně poté, co byl z vazby propuštěn, tj. žalobci v tomto bodě nevznikla žádná újma, kdy jeho výdělkové poměry před i po vykonání vazby byly stejné. Pokud pak jde o zásah do osobnostních práv žalobce spočívajících v tom, že bylo zasaženo do jeho rodičovského a manželského života, pak k tomuto nutno uvést, že toto již bylo zohledněno při odškodnění žalobce z titulu nemajetkové újmy způsobené rozhodnutím o vazbě. Po propuštění z vazby již žalobce mohl znovu navázat svůj vztah s manželkou a se svými dětmi. Nicméně z provedeného dokazování zejména pak s odkazem na provedené účastnické výpovědi v opatrovnickém řízení, obsah rozvodového spisu a zejména pak s ohledem na svědeckou výpověď manželky, nutno uvést, že sama manželka uvedla, že mezi manžely existovaly velké rozpory již od roku [rok], tj. před zahájením trestního stíhání, kdy dále uvedla, že se jejich vztah po propuštění z vazby do určité míry zlepšil, nicméně následně se opětovně prohloubily jejich neshody, které zde byly již před zahájením trestního stíhání. Svědkyně rovněž uvedla, že se žalobce po propuštění z vazby o děti zajímal, ale postupně se jeho zájem vytrácel. V tomto kontextu tedy nelze dávat do příčinné souvislosti žalobcem tvrzenou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním spočívající v zásahu do jeho rodinného a manželského života, neboť žalobce mohl po vykonání vazby tyto vztahy jednoznačně napravit a nelze dávat do příčinné souvislosti tu skutečnost, že manželství a rodinný život utrpěl závažných újem zejména s odkazem na nezákonné trestní stíhání. Je pravdou, že nezákonné trestní stíhání trvalo poměrně dlouhou dobu - [anonymizováno] měsíců, kdy byl žalobce trestně stíhán za zvlášť závažný zločin, nicméně soud je s ohledem na tu skutečnost, že žalobce, jak sám uvedl, netrpěl žádnými pocity méněcennosti, rovněž pak nebylo v důsledku trestního stíhání jako takového zasaženo do jeho manželského a rodinného života (vyjma nezákonného rozhodnutí o vazbě, které již bylo zohledněno ve výši poskytnutého zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí o vazbě), pak soud uzavřel, že konstatování žalované, že v posuzovaném trestním řízení bylo ve vztahu k žalobci vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytnutí omluvy je dostatečným zadostiučiněním a žaloba, kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním tak byla zamítnuta a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, ze kterého vyplývá, že k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím trestního stíhání, které probíhalo v souladu s právními předpisy zásadně postačují jiné než peněžní forma odškodnění. Zásahy do osobnostní sféry a újma jako taková tedy v řízení ze strany žalobce prokázány nebyly a z tohoto důvodu byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta s tím, že jen pro úplnost soud uvádí, že obdobně bylo rozhodnuto i v jiných obdobných věcech vedených např. před [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], které jsou založeny ve spise na č. l. 91 - 98, se kterými byly strany v rámci ústního jednání před vydáním soudního rozhodnutí seznámeny.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok na zaplacení nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu, pak v řízení o tomto nároku má žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalované, neboť v této části bylo žalobě zcela vyhověno. V části řízení o poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním byla naopak plně úspěšná žalovaná, která má v řízení o tomto nároku právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované představují ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu za jednotlivé úkony v paušalizované výši, která je stanovena vyhláškou č. 254/2015 Sb. částkou ve výši 300 Kč za úkon. V daném případě má žalovaná nárok na náhradu za 5 úkonů a to písemné vyjádření k žalobě, přípravu k jednání, účast na jednání dne 15. 9. 2021, přípravu na jednání, účast na jednání dne 5. 11. 2021. Náklady žalované tak představují částku 1 500 Kč Náklady žalobce sestávají z nákladů právního zastoupení žalobce jeho advokátem v celkové výši 22 570 Kč (odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, náhrada hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 3 570 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Odměna byla přiznána za tyto úkony: příprava a převzetí věci, podání návrhu ve věci samé, podání vyjádření obsahující částečné zpětvzetí žaloby ze dne 6. 4. 2021, účast na jednání dne 15. 9. 2021 a 5. 11. 2021. S ohledem na uvedené tedy představují náklady řízení žalobce částku ve výši 22 570 Kč, kterou soud žalobci ponížil o částku 1 500 Kč (náklady, které byl povinen žalobce zaplatit žalované) a přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku ve výši 21 070 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. O lhůtě k plnění bylo rozhodováno v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., kdy žalované byla poskytnuta k plnění delší pariční lhůta v délce trvání 15 dnů a to i s odkazem na návrh žalobce, který ve svém podání ze dne 6. 4. 2021 požadoval splnění povinnosti do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.