36 C 396/2020

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení částky 19 760 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 760 Kč od 16. 4. 2020 do 30. 4. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 260 Kč od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 18 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 13 500 Kč od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021 s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 18 260 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení a z části úroků z prodlení převyšujícího zákonný úrok z prodlení z částek a za období, uvedených ve výroku I. rozsudku, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 230,40 Kč rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou ve znění jejího zpětvzetí ze dne 16. 12. 2021 (řízení bylo částečně zastaveno usnesením ze dne 14. 1. 2022 č. j. 36 C 396/2020-50) se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem bytu [číslo] nacházejícím se v domě [adresa], na adrese [ulice a číslo] [obec a číslo], zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětný byt“). Mezi manželem žalobkyně (tehdejším vlastníkem předmětného bytu) jako pronajímatelem a žalovaným (jako nájemcem) byla uzavřena dne 1. 9. 2010 smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou. Žalobkyně se následně stala výlučným vlastníkem předmětného bytu a dne 1. 2. 2019 uzavřela s žalovaným dodatek [číslo] k nájemní smlouvě. Podle čl. IV nájemní smlouvy a čl. II. dodatku byl žalovaný povinen hradit žalobkyni nájemné v částce 15 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 7 000 Kč měsíčně, vše splatné do 15. dne příslušného měsíce. Žalovaný žalobkyni neuhradil nájemné včetně záloh za služby spojené s nájmem bytu za duben 2020 a dluží žalobkyni (po zohlednění vyúčtování za rok 2020 promítnuté v částečném zpětvzetí žaloby) žalovanou částku.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Potvrdil uzavření nájemní smlouvy i dodatku, zároveň uvedl, že v březnu 2020 nájemní smlouvu vypověděl (elektronicky i doporučeným dopisem) s tím, že jednoměsíční lhůta sjednaná v čl. IX. odst. 2 nájemní smlouvy uplynula k 30. 4. 2020. Za žalobkyni ve věci jednal její manžel [jméno] [příjmení], který mu ukončení nájemního vztahu k 30. 4. 2020 potvrdil. Pro další komunikaci žalovaný označil adresu, na které se bude zdržovat ([ulice a číslo], [obec]). Podle čl. V. odst. 3 nájemní smlouvy žalovaný uhradil kauci (jistotu) ve výši 13 500 Kč, tato měla být použita na nedoplatky na nájemném a žalovaný ji současně v řízení započetl v částce 13 500 Kč proti dlužnému nájemnému za duben 2020 v částce 15 000 Kč. Současně poukázal na to, že do dnešního dne žalovaný od žalobkyně neobdržel vyúčtování nákladů na služby za rok 2020. Vyúčtování mělo být provedeno do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období – podle žalovaného začala lhůta běžet od skončení nájmu (od 1. 5. 2020) a uplynula 31. 8. 2020. Od 1. 9. 2020 je tak žalobkyně v prodlení s vyúčtováním a je povinna uhradit mu smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení s předložením řádného vyúčtování. Ke dni 20. 7. 2021 činila výše smluvní pokuty částku 16 150 Kč, ke dni 14. 12. 2021 částku 23 500 Kč a ke dni 3. 3. 2022 částku 27 750 Kč a žalovaný ji započetl proti nároku žalobkyně na částku 8 500 Kč (proti zbylé částce dlužného nájemného a zálohy po započtení kauce před částečným zpětvzetím žaloby), současně v řízení namítal nesprávnost předloženého vyúčtování služeb. Konečně má žalovaný právo i na zaplacení úroku z poskytnuté jistoty od jejího složení (1. 9. 2010) do jejího vrácení, přičemž obvyklé úroky v spotřebitelských úvěrech dosahovaly v roce 2010 výše 14,05% ročně. Za období od 1. 9 2010 do 20. 7. 2021 dluží žalobkyně žalovanému na úrocích částku 20 661,58 Kč. Pokud by zápočet nevrácené jistoty nebo smluvní pokuty proti nároku žalobkyně nebyl možný, žalovaný započetl proti nároku žalobkyně úroky z jistoty.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně namítla neplatnost výpovědi žalovaného z nájmu bytu s ohledem na její rozpor s čl. IX odst. 2 nájemní smlouvy. Žalovaný neodevzdal žalobkyni byt v souladu s čl. VIII odst. 2 nájemní smlouvy, když nebyl sepsán protokol o předání a převzetí bytu. Podle žalobkyně nájemní vztah účastníků trval ještě v měsíci květnu 2020 a žalobkyně současně započetla svou pohledávku na nájemné za měsíc květen 2020 proti pohledávce žalovaného na kauci v částce 13 500 Kč. Po skončení zúčtovacího období žalobkyně vyhotovila vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu do 31. 5. 2020, které se žalovanému z důvodu neznámého pobytu nepodařilo doručit.

4. Z informace o jednotce [číslo] [list vlastnictví], platné k 14. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu. Podle smlouvy o nájmu bytu, uzavřené dne 1. 9. 2010 mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byl žalovanému pronajat předmětný byt od 1. 9. 2010 na dobu neurčitou. Bylo sjednáno nájemné a zálohy na úhradu plnění spojených s užíváním bytu celkem v částce 13 000 Kč a jejich splatnost k 15. dni v měsíci. Při předání bytu měla být uhrazena kauce v částce 13 500 Kč, která měla být použita na případné nedoplatky nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, případně na úhradu dalších závazků dle nájemní smlouvy. Podle čl. V bodu 5 nájemní smlouvy, vyúčtování záloh na úhradu služeb spojených s užíváním bytu bude prováděno zpětně za uplynulý kalendářní rok nejpozději do 31. 8. následujícího kalendářního roku. Nedoplatky nebo přeplatky pak byly splatné do 30 dnů od vyúčtování. V čl. IX bodu 3. byla sjednána možnost ukončení smlouvy výpovědí i bez udání důvodů s výpovědní lhůtou v trvání jednoho měsíce, přičemž výpovědní doba začala plynout první den měsíce následujícího po podání výpovědi. Podle čl. VIII. byl nájemce povinen byt po skončení nájmu předat pronajímateli, o odevzdání bytu měl být pořízen zápis v protokolu o předání a převzetí bytu. Podle protokolu o předání a převzetí bytové jednotky převzal žalovaný předmětný byt 1. 9. 2010. Dodatkem [číslo] ke smlouvě o nájmu bytu bylo sjednáno nájemné v částce 15 000 Kč a zálohy na služby v částce 7 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 2. 2019. V dodatku je u žalovaného uvedena současná adresa bydliště. Mezi účastníky bylo nesporné, že manžel žalobkyně [jméno] [příjmení] jednal s žalovaným jako zástupce žalobkyně, i že žalovaný zaplatil jistotu v částce 13 500 Kč. Dopisem ze dne 22. dubna 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného (na adresu [adresa žalovaného]) k úhradě dlužného nájemného a zálohy za služby za duben 2020 celkem v částce 22 000 Kč, podle doručenky zásilka nebyla na poště vyzvednuta. Podle listiny nazvané rozpis vyúčtování za rok 2020 (za období od 1. 1. 2020 do 31. 5. 2020) na jméno žalovaného, činila výše nákladů za čerpané služby částku 32 760 Kč, přičemž vyúčtování obsahovalo rozpis jednotlivých služeb. Dále je v něm uvedeno, že zálohy činily 28 000 Kč a nedoplatek z vyúčtování měl činit 4 760 Kč. Z dopisu datovaného 25. 3. 2020 nazvaného„ výpověď z nájmu bytu“ je zřejmé, že s odkazem na nájemní smlouvu z 1. 9. 2010 žalovaný žalobkyni sdělil, že nájemní smlouvu vypovídá k 31. 3. 2020. Podle přiloženého podacího lístku byla výpověď odeslána v březnu 2020. Z emailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] [email]) a žalovaným [email]) z března 2020 vyplynulo, že 25. 3. 2020 zaslal žalovaný výpověď z nájmu také emailem jmenovanému, [jméno] [příjmení] ho stejného dne upozornil na nesprávné označení bytu i majitele bytu, žalovaný pak opětovně zaslal opravenou výpověď. Dne 30. 3. 2020 sdělil [jméno] [příjmení] žalovanému, že výpověď bere na vědomí s tím, že nájemní vztah skončí k 30. 4. 2020 s ohledem na délku výpovědní doby a upozornil žalovaného na nutnost zaplatit nájemné za duben 2020. V komunikaci se označil jako zástupce vlastníka bytu. Dopisem žalovaného byla oznámena změna adresy na [ulice a číslo], [obec] (dopis byl adresován jiné osobě než žalobkyni).

5. Podle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. S ohledem na uvedené, soud posoudil vztah účastníků podle o. z.

6. Podle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § [číslo] nájemné se platí měsíčně pozadu.

7. Žalobkyně (která jako nový vlastník předmětného bytu vstoupila do práv pronajímatele viz. § 2221 odst. 1 o. z.) svůj nárok odvozovala od svého práva pronajímatele na zaplacení nájemného za duben 2020 v částce 15 000 Kč a záloh za služby spojené s užíváním předmětného bytu za duben 2020 v částce 7 000 Kč, následně po předložení listiny nazvané rozpis vyúčtování služeb omezila žalobní nárok v části záloh na částku odpovídající nedoplatku za toto vyúčtování ve výši 4 760 Kč. [příjmení] dluh z nájemného za měsíc duben 2020 žalovaný nerozporoval a ani netvrdil, že by nájemné nebo zálohu za služby spojené s užíváním předmětného bytu za duben 2020 uhradil (pouze u vyúčtování služeb za rok 2020 (období leden – květen 2020) rozporoval jeho doručení žalovanému a namítal jeho obsahovou nesprávnost, neboť nájemní vztah skončil k 30. 4. 2020).

8. Podle § 2247 odst. 1 o. z., strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Podle odst. 2, pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

9. Tímto speciálním předpisem je pak zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Podle zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtuje pronajímatel skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby nájemci vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí nájemci nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb.). Zúčtovací období pak zákon definuje v § 2 písm. c) jako období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb. Případné přeplatky nebo nedoplatky záloh na poskytnuté služby mají být zaplaceny v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb (§ 7 odst. 3 zák. č. 67/2013 Sb.).

10. V případě nájemní smlouvy z 1. 9. 2010 je z jejího čl. V bodu 5 zřejmé, že zúčtovacím obdobím byl jeden kalendářní rok. I za situace, kdy nájemní vztah zanikl dříve ještě v průběhu zúčtovacího období, povinnost pronajímatele vyhotovit vyúčtování až po skončení tohoto zúčtovacího období se nemění (není vázána na zánik individuálního nájemního vztahu). Žalobkyně tak měla povinnost provést vyúčtování poskytnutých služeb spojených s užíváním předmětného bytu do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období, tedy do 30. 4. 2021 a doručit toto vyúčtování žalovanému. Od doby, kdy měla tuto povinnost splnit, nemá dále nárok na úhradu zálohy za služby spojené s užíváním předmětného bytu za měsíc duben 2020.

11. Ohledně vyúčtování služeb se pak soudní praxe již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno a nájemce (vlastník) s ním byl seznámen (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 26. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 - ústavní stížnost podanou proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09).

12. Listina nazvaná rozpis vyúčtování za rok 2020 obsahovala vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětného bytu za období 1. 1. 2020 – 31. 5. 2020. Z předložených důkazů je však zřejmé, že nájemní vztah účastníků zanikl již k datu 30. 4. 2020, neboť žalovaný způsobem předvídaným nájemní smlouvou doručil žalobkyni (respektive jejímu zástupci) výpověď z nájmu bytu prostřednictvím pošty i elektronicky, s tím, že zástupce žalobkyně výslovně žalovanému potvrdil její doručení i akceptaci ukončení nájemního vztahu tímto právním jednáním žalovaného, pouze jej upozornil na sjednanou výpovědní dobu, která uplyne 30. 4. 2020. Výpovědní doba není podle o. z. obligatorní náležitostí výpovědi z nájmu bytu a nesprávný údaj o její délce tak nezpůsobuje její neplatnost. Skutečnost, že účastníci nepodepsali protokol o předání a převzetí bytu nemá vliv na ukončení nájemního vztahu. Žalobkyně přes ukončení nájemního vztahu k 30. 4. 2020 žalovanému účtovala i služby po jeho ukončení za květen 2020. Současně je z vyúčtování zřejmá i další nesprávnost, a to v uhrazených zálohách, když žalobkyně ve vyúčtování uváděla čtyři uhrazené zálohy, přičemž sama žalobní nárok opírala o prodlení žalovaného s úhradou zálohy za duben 2020 a žalovaný tuto skutečnost nerozporoval. Žalobkyně v řízení přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř. učiněném na jednání konaném dne 16. 1. 2022 dále neprokázala, že by žalovanému řádné a bezchybné vyúčtování doručila. S ohledem na to soud uzavřel, že žalobkyni po uplynutí zákonné lhůty pro předložení řádného vyúčtování čerpaných služeb za rok 2020 žalobkyni nadále nesvědčí nárok na úhradu částky zálohy na služby (požadované ve výši dle vyúčtování po částečném zpětvzetí žaloby 4 760 Kč). Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu dlužného nájemného v částce 15 000 Kč, které bylo splatné 15. 4. 2020 a v době podání žaloby také nárok na úhradu zálohy za služby v částce 7 000 Kč za měsíc duben 2020 (splatné stejného dne viz čl. V bod 2. nájemní smlouvy), ale pouze do doby, kdy mělo být předloženo řádné vyúčtování (do 30. 4. 2021), ke dni vyhlášení rozsudku již tento nárok oprávněný nebyl (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Od 16. 4. 2020 se pak žalovaný ocitl s oběma nároky v prodlení.

13. Obrana žalovaného dále spočívala ve vznesené námitce započtení, kdy proti pohledávce žalobkyně na úhradu dlužného nájemného v částce 15 000 Kč započetl svou pohledávku na vrácení jistoty po skončení nájmu v částce 13 500 Kč.

14. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Aby mohlo dojít k zániku pohledávky žalobce v důsledku jednostranného úkonu započtení, provedeného žalovanou, musely by být současně splněny jednak kvalitativní požadavky vztahující se k započítávaným pohledávkám vyplývajícím z ustanovení § 1982 a následující o. z. (vzájemnost, splatnost, žalovatelnost, určitost pohledávek apod.) jednak kvalitativní požadavky na samotný úkon započtení jako právní jednání (určitost, srozumitelnost, bezpodmínečnost apod.).

15. Z námitky započtení vznesené žalovaným je zřejmé, které pohledávky jsou předmětem započtení, a v jakém rozsahu mají započtením zaniknout, po obsahové stránce tak neobsahovala žádné vady, které by způsobily její neplatnost. I samotné pohledávky splňovaly kritéria stanovená zákonem, neboť se jednalo o vzájemné, peněžité, určité, jisté, splatné a žalovatelné pohledávky.

16. Jistota (neboli kauce) je upravená v § 2254 o. z. a slouží k zajištění případných pohledávek pronajímatele vznikajících v průběhu nájemního vztahu. Odst. 2 zmiňovaného ustanovení stanoví povinnost pronajímatele při skončení nájmu jistotu nájemci vrátit po případném započtení svých pohledávek vůči nájemci z nájmu. Vznik práva nájemce na vrácení jistoty (jeho pohledávky) i jeho splatnost je tedy vázána na skončení nájemního vztahu. Nájemní vztah (jak bylo výše uvedeno) skončil k 30. 4. 2020, k tomuto datu vzniklo žalovanému právo na vrácení jistoty. Z uvedeného je zřejmé, že započítávaná pohledávka žalovaného byla v době úkonu započtení splatná a v důsledku úkonu započtení došlo k zániku pohledávky žalobkyně na dlužné nájemné za duben 2020 v započítávané části, tedy do částky 13 500 Kč. Zánik pohledávek pak nastává k okamžiku, kdy se pohledávky staly způsobilé k započtení, nikoliv k okamžiku provedení úkonu započtení (srov. § 1982 odst. 2 o. z.). Tento okamžik nastal 30. 4. 2020, neboť v tomto okamžiku nastala splatnost aktivní pohledávky (započítávané pohledávky), když pohledávka žalobkyně na dlužný nájem byla splatná již 15. 4. 2020. Z důvodu zániku nároku žalobkyně na dlužné nájemné v rozsahu částky 13 500 Kč tak žaloba v důsledku započtení nebyla v této části důvodná a soud ji zamítl včetně požadovaného úroku z prodlení ode dne následujícího po jejím zániku (od 1. 5. 2020). Vzhledem k výše uvedené argumentaci bylo nadbytečné zabývat se později učiněným započtením žalobkyně své (neexistující) pohledávky na dlužné nájemné za květen 2020 proti pohledávce žalovaného na vrácení jistoty.

17. Žalovaný dále v řízení provedl úkon započtení proti pohledávce žalobkyně na zbylou částku nájemného (1 500 Kč) a na částku zálohy za služby (7 000 Kč) svého tvrzeného nároku na smluvní pokutu z důvodu řádného nepředložení vyúčtování žalobkyní do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období (které chybně počítal od skončení nájmu), tedy od 1. 9. 2020 původně v částce 16 150 Kč (do 20. 7. 2021), poté 23 500 Kč (do 14. 12. 2021) a konečně 27 750 Kč (k 3. 3. 2022).

18. V případě tohoto zápočtu však nemohlo dojít k zániku pohledávky žalobkyně na zbylou část nájemného v částce 1 500 Kč (ohledně nároku žalobkyně na úhradu záloh, případně nedoplatku soud oprávněným bez dalšího neshledal viz. argumentace výše), neboť nebyly splněny zákonné kvalitativní předpoklady úkonu započtení a ani samotné započítávané pohledávky. § 13 zákona č. 67/2013 Sb., zakotvuje povinnost poskytovatele služeb (pronajímatele) na zaplacení pokuty, nedoručí-li včas vyúčtování, ve výši maximálně 50 Kč za každý započatý den prodlení (pokud nedojde k ujednání o výši pokuty způsobem stanoveným v odst. 2). Obecně nárok na smluvní pokutu v případě řádného nedodání vyúčtování judikoval opakovaně také Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 nebo ze dne 21. 10. 2020 sp. zn. 26 Cdo 1528/2020).

19. Podle § 553 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. V případě započtení více vzájemných pohledávek musí ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají. Není-li z projevu směřujícího k započtení zřejmé, která pohledávka a proti které je započítávána, a v důsledku toho ani to, které vzájemně se kryjící pohledávky započtením zanikly, je úkon započtení neplatný pro neurčitost (srov. rozsudek NS ČR ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3082/2007, ze dne 30. 3. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3945/2009 a ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Odo 932/2006). V případě započtení provedeného podáním ze dne 20. 7. 2021 již samotné právní jednání (započtení) trpí vadami, které mají za následek jeho neplatnost. Nárok na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. vzniká samostatně, za každý den prodlení. Žalovaný provedl zápočet proti zbylé pohledávce žalobkyně z dlužného nájemného v částce 1 500 Kč a pohledávce na zálohu v částce 7 000 Kč (která však nebyla shledána důvodnou), aniž by specifikoval, v jaké části (za které dny) by jeho nárok na smluvní pokutu měl v důsledku započtení zaniknout (pohledávka žalovaného významně převyšovala pohledávku žalobkyně a navíc byla částečně neoprávněná). Namísto této konkretizace v průběhu řízení žalovaný pouze navyšoval celkovou částku smluvní pokuty (již nadále bez výslovného úkonu započtení navýšené části). V důsledku uvedeného neurčitého úkonu tak nemohlo dojít k zániku zbylé pohledávky žalobkyně na částku 1 500 Kč.

20. V případě pohledávky na pokuty za porušení zákonné povinnosti dodat včas řádné vyúčtování se navíc jedná o nárok, u něhož splatnost nebyla zákonem ani dohodou účastníků určena (viz § 1958 o. z.), žalovaný pro navození splatnosti smluvní pokuty musel žalobkyni proto vyzvat k plnění (splatnost pokuty na výzvu věřitele lze dovodit viz také např. z rozsudku NS ČR ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3854/2011). Žalovaný výslovně na ústním jednání konaném dne 16. 12. 2021 uvedl, že poprvé uplatnil vůči žalobkyni nárok na kauci, pokutu i úroky až v podání ze dne 20. 7. 2021. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, použitelné i za účinnosti současné právní úpravy o. z. (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Odo 1642/2006), pokud žalovaný v podání projevil toliko vůli směřující k započtení své pohledávky na žalovanou pohledávku nelze to ztotožnit s výzvou k plnění.

21. Žalovaný před zahájením řízení ani v jeho průběhu neučinil žádnou výzvu směrem k žalobkyni k úhradě pohledávky na pokutu, započítávané pohledávky žalovaného na pokutu tak do doby kompenzačního projevu nenabyly splatnosti a tudíž nebyly způsobilé k započtení. Ani z tohoto důvodu by tak nemohlo dojít k zániku předmětné pohledávky žalobce.

22. Pokud jde o v pořadí třetí zápočet učiněný žalovaným podáním ze dne 20. 7. 2021 (nárok na úrok ze složené jistoty) pro případ, že by pohledávka žalobkyně nezanikla v důsledku dvou předchozích námitek započtení, jednalo se o podmíněný úkon, ke kterému soud nepřihlížel (viz. § 41a odst. 2 o. s. ř.), navíc se opětovně jednalo o neurčitý úkon (nebylo zřejmé, za jaké období by pohledávka žalovaného na úrok měla zaniknout a s ohledem na § 3074 o. z. se jistota před účinností o. z. neúročila).

23. S ohledem na výše uvedené, soud proto žalobě vyhověl co do zbylého nároku na dlužné nájemné (1 500 Kč), který nezanikl v důsledku námitky započtení žalovaného. Soud zároveň přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z celé částky dlužného nájemného (15 000 Kč), s kterou se žalovaný ocitl v prodlení od 16. 4. 2020 (den následující po splatnosti nájemného dle nájemné smlouvy) do 30. 4. 2020, kdy nastaly účinky započtení, od 1. 5. 2020 do zaplacení pak byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení pouze z přiznané části dlužného nájemného v částce 1 500 Kč. Dále byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení ze zálohy za služby spojené s užíváním předmětného bytu v rozsahu požadovaném po částečném zpětvzetí žaloby, tedy z částky 4 760 Kč (v době podání žaloby dne 6. 10. 2020 byl nárok na zálohu ještě důvodný, neboť neuplynula zákonná lhůta pro vyúčtování) za období od 16. 4. 2020 do 30. 4. 2021, kdy měla nejpozději žalobkyně v souladu se zákonem [číslo] sb., předložit žalovanému řádné vyúčtování po ukončení zúčtovacího období, poté již nárok z tohoto titulu neměla. Do zbylé částky (13 500 Kč a 4 760 Kč) byla žaloba zamítnuta, a to i v úroku z prodlení pokud byl požadován za další období nebo ve výši vyšší než stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výše repo sazby ČNB k 1. 1. 2020 činila 2%).

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, zároveň žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení (vzala žalobu zpět nikoliv pro chování žalovaného) a žalovanému tak náleží právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 86,36 % nákladů řízení. Žalovanému v řízení vznikly náklady řízení spočívající v nákladech právního zastoupení spočívající v odměně advokáta za 5 úkonů právní služby podle dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Zástupce žalovaného učinil úkon převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) sazba za 1 tento úkon právní pomoci činila 1 980 Kč a byla vypočtená z tarifní hodnoty 22 000 Kč, vyjádření k žalobě ze dne 20. 7. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), náleží odměna ve výši 1 980 Kč (tarifní hodnota činila částku 22 000 Kč), účast na ústním jednání konaném dne 18. 10. 2021, 16. 12. 2021 a 3. 3. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), přičemž tarifní hodnota prvních dvou jednání činila 22 000 Kč, náleží za ně odměna 2 x 1 980 Kč a za jednání 3. 3. 2022 činila tarifní hodnota částku 19 760 Kč a sazba úkonu částku 1 900 Kč. Za podání ze dne 14. 12. 2021 nebyla odměna přiznána, neboť bylo žalovaným doručeno soudu bezprostředně před jednáním (tudíž se s ním ani žalobkyně nemohla včas seznámit) a muselo být předneseno na ústním jednání. Nebyla přiznána odměna ani za podání ze dne 10. 2. 2022 a další podání ze dne 25. 2. 2022, neboť obsahovaly pouze krátká sdělení o neúspěchu smírčích jednání. Soud dále přiznal žalovanému náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby po [číslo] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Dále k nákladům řízení náleží cestovné za účelem dostavení se k jednání konanému dne 18. 10. 2021, 16. 12. 2021 a 3. 3. 2022 na trase [obec] – [obec] (sídlo advokáta a soudu) a zpět v rozsahu 190 km jedna zpáteční cesta (www.mapy.cz). K jednáním bylo použito vozidlo Volkswagen Touran s průměrnou spotřebou 5,7 litrů na 100 km, přičemž k jednáním, konaným dne 18. 10. 2021 a 16. 12. 2021 byla cena benzinu stanovena dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., 33,80 Kč/litr (celkem 2 x 366 Kč) a náhrada za opotřebení 4,40 Kč/km dle stejné vyhlášky (2 x 836 Kč), celkem 2 x 1 202 Kč, a u jednání konanému dne 10. 2. 2022 byla cena benzinu stanovena dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., 37,10 Kč/litr (celkem 401,80 Kč) a náhrada za opotřebení 4,70 Kč/km dle stejné vyhlášky (893 Kč), celkem 1 294,80 Kč, dále náleží náhrada za ztrátu času v rozsahu 6 půlhodin za jednu zpáteční cestu po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (tedy 3 x 6 x 100 Kč), a 21% DPH z odměny, a náhrad hotových výdajů v částce 3 133 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s 14a odst. 1 advokátního tarifu, jelikož zástupce žalobkyně je jejím plátcem. Náklady řízení žalobkyně tak činí částku 19 951,80 Kč a jejich poměrná výše činí 17 230,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné třídenní délce (§ 160 odst. 1 o.s.ř).