36 C 450/2018

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalovaného] o zaplacení částky 926 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 926 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 9. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 214 645,40 Kč k rukám zástupce žalovaného do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha – východ na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení do 30 dnů od právní moci samostatného usnesení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] (vedeného jako ostatní plocha) o výměře 219 m2, [katastrální uzemí]. Součástí pozemku parc. [číslo] je stavba bez čp./če, v níž se (v podkroví) nachází obytné prostory se samostatným přístupem venkovním schodištěm, skládající se z tří samostatných pokojů, obývacího pokoje spojeného s kuchyní a terasy (dále jen„ předmětné prostory“). V roce 2014 uzavřeli účastníci ústní nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem (v té době stavebně nedokončených) předmětných prostor, které byl žalobce oprávněn užívat bezplatně na dobu neurčitou. Zároveň se účastníci dohodli, že žalobce provede do předmětných prostor investice, aby byly způsobilé k bydlení. V období duben 2014 – červenec 2014 investoval žalobce do předmětných prostor finanční prostředky a stavebně předmětné prostory dokončil, čímž došlo k jejich zhodnocení. Před provedením investic prostory sloužily jako sklad, byly zaplněny starými náhradními díly na motocykly, které žalobce vyklidil a prodal. Prostory byly v neobyvatelném stavu, nebyly v nich podlahové krytiny, vnitřní zdi byly poškozené (bylo nutné je opravit a vymalovat), vnitřní krovy byly v místech střešních oken popraskané (bylo potřeba je opravit, zbrousit a znovu natřít), bylo nutné vyměnit tři okna, nebyla dokončena elektroinstalace (zásuvky, vypínače), do obytných prostor nebyla přivedena elektřina ze spodní části stavby, kde se nachází hlavní jistič, voda a odpad byly sice do předmětných prostor přivedeny, ale nebyly funkční. Obytné místností v předmětných prostorách nebyly zařízeny, vybaveny topením, topilo se pomocí přenosných přímotopů. Žalobce v rámci svých investic do obytných prostor uhradil za účelem dokončení a zařízení koupelny vanu, světla, záchod včetně těsnění, izolační desku WC, geberit, koupelnový nábytek, sprchu a obklady, baterie, sifon včetně věcí potřebných k jejich instalaci (ytong, lepidlo, těsnící lištu, přechodový profil + lepidlo, profil, záslepky) v částce cca 40 000 Kč, za účelem dokončení a zařízení kuchyně a chodby zakoupil digestoř, dřez, sifon, baterie, kuchyňskou desku, kuchyňský nábytek, dřevěný schod, světla, dlažbu (včetně úhrady práce), hradil výměnu okna včetně montážní pěny, vše v částce cca 46 452 Kč, na dokončení obývacího pokoje hradil profil, lišty, miralon, položení podlah, roletu zn. Velux, dlažbu (včetně práce), výměnu okna včetně montážní pěny a parapetu, vše v částce cca 37 529 Kč, v ložnici došlo k zakoupení a výměně okna, zhotovení parapetu, lišt, byly položeny podlahy (za tímto účelem uhradil i lepidlo a montážní pěnu), vše v částce cca 16 040 Kč, v pokoji – pracovně byly položeny podlahy, z tohoto důvodu zakoupil lišty a miralon v částce cca 6 850 Kč. Dále byl zakoupen materiál potřebný pro dokončení elektřiny (jističe, zásuvky, skříň), žalobce hradil elektropráce, napojení na bojler a revizi (v částce cca 22 000 Kč). Konečně žalobce pořídil čtyři vnitřní dveře, zakoupil těsnění a lak na okna a barvu na vymalování prostor (v částce cca 18 400 Kč) a financoval dlažbu v částce cca 30 000 Kč. Nájemní vztah účastníků byl ukončen k 31. 8. 2018 poté, co žalovaný začal v rozporu s dohodou účastníků po žalobci požadovat od ledna 2018 úhradu částky 8 000 Kč měsíčně. S odkazem na § 2220 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobce po žalovaném nárokoval zhodnocení prostor, jehož výši určil podle znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] na částku 990 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Žalobce započetl vzájemné pohledávky účastníků (pohledávku žalovaného na částku 64 000 Kč jako nájemné za leden až srpen 2018 oproti částce 990 000 Kč) a vyzval žalovaného dopisem ze dne 31. 10. 2018 doručeným žalovanému dne 1. 11. 2018 o zaplacení částky 926 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, tedy do 8. 11. 2018.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Potvrdil své vlastnictví k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], jehož součástí je stavba bez čp/če, nezkolaudovaná pro účel bydlení i skutečnost, že součástí stavby jsou samostatně přístupné předmětné obytné prostory sloužící k bydlení. Současně popřel, že by mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva nebo dohoda o investicích do předmětných prostor nacházejících se v jeho nemovitosti. Žalovaný umožnil žalobci bezplatně užívat uvedené prostory za účelem bydlení z důvodu, že je jeho synem a prožil tam dětství. Předmětné prostory byly novostavbou před dokončovacími pracemi, před nastěhováním žalobce sloužily žalovanému jako sklad náhradních dílů na motorky. Žalobce s vědomím žalovaného investoval do dokončení předmětných prostor pouze z důvodu, aby mu mohly sloužit k účelu bydlení (ze strany žalovaného nebylo užívání prostor žalobcem nebo délka užívání podmiňována provedenými investicemi). K tomu stačilo pouze osadit na stěnách zásuvky, vypínače světel, zapojit elektrický rozvaděč, položit dlažbu v kuchyni, chodbě a části obývacího pokoje, položit plovoucí podlahu (tu žalobci poskytl žalovaný), dokončit koupelnu (obklady, osadit umyvadlo a vanu), současně odmítl, že by zdi nebo krovy byly poškozené. Žalobce vyměnil tři dřevěná okna za plastová (120 x 120 cm) a osadil vnitřní dveře. S objemem investic vymezených žalobcem v bodu 1. rozsudku žalovaný souhlasil (viz ústní jednání konané dne 13. 6. 2019) nesouhlasil s jejich oceněním. Výši investic sám odhadoval na částku cca 140 000 Kč. Současně poukázal na to, že investice do předmětných prostor financoval nejen žalobce, ale i jeho tehdejší partnerka [celé jméno svědkyně], která s ním předmětné prostory užívala. V roce 2018 požadoval žalovaný po žalobci úhradu částky 8 000 Kč měsíčně jako příspěvek na údržbu nemovitosti (tedy celého pozemku parc. [číslo] sousedního pozemku žalovaného, ke kterému měl žalobce taktéž přístup), neboť žalobce v rozporu s původní dohodou údržbu jím užívané nemovitosti neprováděl. Žalobce s úhradou nesouhlasil a ukončil užívání předmětných prostor na konci října 2018. Z opatrnosti vznesl námitku promlčení, neboť investice byly žalobcem provedeny v roce 2014 před nastěhováním žalobce do předmětných prostor, aniž by mezi účastníky existovala dohoda o užívání předmětných prostor nebo o investicích. Podle názoru žalovaného se tak jednalo o plnění bez právního důvodu a počátek běhu promlčecí doby spadal do okamžiku provedení investic. Konečně vznesl námitku započtení své pohledávky na bezdůvodné obohacení za užívání předmětných prostor žalobcem, ve výši obvyklého nájemného v místě a čase (cca 160 m2) podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], tedy ve výši 16 000 Kč měsíčně, za období září 2016 – říjen 2018 v částce 416 000 Kč, s poukazem na to, že sám žalobce si odečetl určitou částku odpovídající nájemnému za určité období z žalobou uplatněného nároku a dal tím najevo svou vědomost o tom, že by měl za užívání předmětných prostor poskytnout žalovanému protiplnění.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce odmítl promlčení svého nároku. Poukázal na to, že investice byly provedeny s vědomím žalovaného a za účelem bezplatného užívání investicí zhodnocených prostor žalobcem. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného mohlo vzniknout (a vědomost žalobce o něm) až v okamžiku ukončení užívání předmětných prostor, neboť tehdy odpadl důvod jejich provedení. Promlčecí doba tak ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ještě neuplynula. K námitce žalovaného, že investice zčásti financovala i jeho tehdejší partnerka [celé jméno svědkyně], uvedl, že se s ní žalobce finančně vyrovnal. Pokud žalovaný sám uvedl, že žalobce nechal bezplatně v prostorách bydlet, neboť se jednalo o jeho syna, a následně v průběhu řízení vznáší kompenzační námitku ohledně údajného nároku na obvyklé nájemné, činí tak v rozporu s dohodou účastníků o bezplatném užívání. Navíc žalovaný nezohlednil, že společně se žalobcem užívala předmětné prostory i jeho tehdejší partnerka [celé jméno svědkyně]. Nakonec namítl s odkazem na § 1987 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku nezpůsobilost pohledávky žalovaného na bezdůvodné obohacení za užívání předmětných prostor k započtení, z důvodu její neurčitosti a nejistoty, neboť je pochybnost o jejím vzniku a výši.

4. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne 1. 10. 2018 bylo doloženo vlastnické právo žalovaného k pozemku parc. [číslo] o výměře [výměra], [katastrální uzemí], v katastru nemovitostí vedeného jako ostatní plocha. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že součástí pozemku je stavba bez čp/če (neevidovaná v katastru nemovitostí), k níž má vlastnické právo žalovaný, přičemž v podkroví stavby se nachází samostatně přístupné obytné prostory. Mezi účastníky byl dále nesporný rozsah investic do předmětných prostor, uskutečněných v roce 2014 (viz bod 1 až bod 3 rozsudku), i skutečnost, že investice byly provedeny za účelem realizace bydlení v předmětných prostorách žalobcem s vědomím žalovaného a konečně že žalovaný umožnil žalobci bezplatně bydlet v předmětných prostorách z důvodu blízkých příbuzenských vazeb účastníků i s jeho tehdejší přítelkyní (pouze hradili skutečné náklady na bydlení spojené se spotřebovanými energiemi).

5. Fotodokumentací stavu předmětných prostor před provedením investic byl prokázán jejich původní stav v roce 2014 (v zásadě se shodoval s výpověďmi svědků). Fotodokumentací z nabídky realitní kanceláře [spisová značka] byl pak prokázán stav předmětných prostor po provedených investicích.

6. Vynaložení jednotlivých investic pak žalobce prokazoval účtenkami [právnická osoba], dodacím listem, fakturami podle kterých zakoupil věci označené jako [právnická osoba] [anonymizováno] v částce 8 429 Kč, [příjmení] [příjmení] (dlažba) v částce 17 240 Kč, [příjmení] [příjmení] [příjmení], dřez, sprchovou soupravu, ytong, dále drobnosti jako pracovní rukavice, lepidlo, plastové klínky, silikon, těsnící lišty, kladivo, tmel, vruty atd., účtenkou [právnická osoba] ze dne 22. 6. 2014 dokládal nákup dalších věcí potřebných k dokončovacím pracím (lepidlo, spárovou hmotu, ventil, kohout, čistič atd.). Účtenkami z [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] bylo doloženo zakoupení lišt, spirály, vrtáků, obalů, sifonu, odsávače par v červnu 2014, sprchové hlavice, sprchové hadice (prosinec 2015). Fakturou č. 2014 nábytek [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2014 a bylo prokázáno zakoupení koupelnového nábytku žalobcem (v částce 3 881 Kč). Záručním listem [právnická osoba] k vodovodní baterii a popisem odstranění závady prasklá baterie ze dne 6. 11. 2014 bylo doloženo opravení baterie v rámci záruky. V reklamačním protokolu [anonymizováno] [číslo] ze dne 12. 11. 2014 byla konstatována oprava. Dle dodacího listu č. V3081404779 [právnická osoba] ze dne 6. 6. 2014 a faktury č. [anonymizováno] bylo dodáno příslušenství k sanitární keramice (izolační deska pod závěsné WC a bidet s příslušenstvím). Kupní smlouvou uzavřenou se [právnická osoba] ze dne 21. 5. 2014 a fakturou [číslo] [právnická osoba], zakázkou ze stejného dne [číslo] fakturou [číslo] bylo doloženo zakoupení ovládacího tlačítka [anonymizováno]. Dle daňového dokladu od [právnická osoba] ze dne 9. 5. 2014 byly zakoupeny jističe a další věci v částce 759 Kč. Fakturou [anonymizováno] [číslo] dodacím listem a příjmovým pokladním dokladem bylo prokázáno zakoupení pěnového těsnění a ovládací tyče ([celé jméno svědkyně]) a paragonem [číslo] [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2014 zakoupení [anonymizováno] (v částce 430 Kč). Účtenkou z Elektromateriál [obec] byla doložena koupě jističů, vypínačů, proudových chráničů a dalšího elektromateriálu v částce 4 967 Kč. Zprávou o revizi elektrické instalace ze dne 16. 7. 2014 žalobce dokládal dokončení elektroinstalace předmětných prostor.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2018 včetně podacího lístku vyzval žalobce (prostřednictvím svého zástupce) žalovaného k zaplacení částky 990 000 Kč jako bezdůvodného obohacení za zhodnocení„ bytové jednotky v podkroví budovy postavené na pozemku parc. č [číslo], k. ú. [obec] u [obec]“ s odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že mělo být započteno„ nájemné“ v částce 8 000 Kč za období od 1. 1. 2018 do 31. 8. 2018. Výzvou k plnění ze dne 14. 11. 2018 včetně doručenek byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě žalované částky.

8. K stavu předmětných prostor před provedením investic svědek [celé jméno svědka] vypověděl, že v prostorách byl naposledy v roce 2011, na zdech byly omítky, byly dokončeny podlahy, pouze nebyly položeny podlahové krytiny (dlažby a plovoucí podlahy), byla zavedena elektřina, ale chyběly zásuvky, nebyla zařízena koupelna (sloužila jako sklad náhradních dílů na motorky). Stropy byly ze sádrokartonu, nebyly vidět trámy. [celé jméno svědkyně], uvedla, že s žalovaným sdílela domácnost ve [obec] zhruba do roku 2016. Prostory sloužily jako sklad náhradních dílů pro motorky. Na jaře 2014 žalovaný nabídl žalobci, že si může prostory dokončit a bydlet tam i se svojí přítelkyní. V prostorách byla vylita podlaha, ale nebyly na ní krytiny, nebyly osazeny vnitřní dveře, zdi vnímala jako bílé, na stropě se nacházely palubky, možná sádrokarton, chyběla světla, byla tam pouze příprava na toaletu, chyběla vana, baterie, rozvody elektřiny a vody sice byly udělány, ale nebyly zásuvky ani hodiny na elektřinu. Světla a část krytin dodal žalobci žalovaný.

9. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že v letech 2013 – 2018 měla s žalobcem partnerský vztah. Předmětné prostory v [obec] sloužily jako sklad, od května 2014 je upravovali pro bydlení, od července 2014 v nich pak bydleli. V prostorách chyběly podlahové krytiny, pokládaly se plovoucí podlahy, které dostali od žalovaného a dlažba v obývacím pokoji v ceně 500 Kč/m2. Stropy byly hotové, na zdech byla omítka, pouze se malovalo (barvu zakoupila svědkyně). Odpad byl napojen na kanalizaci, s čističkou odpadních vod se nic nedělalo. V garáži se nacházel bojler. Centrální topení tam nebylo, topilo se přenosnými přímotopy. Kompletně zařizovali koupelnu, byl tam pouze geberit na toaletu, kupovali vanu z druhé ruky za 4- 5 000 Kč, dodělávali elektřinu – přidávaly se kabely, osadili skříňku na elektřinu, pojistky, musela se dovést voda z garáže, montovali baterie, osadili vnitřní dveře, brousili a natírali střešní okna, měnili další tři okna. Svědkyně koupila přes portál levné kuchyně kuchyň v ceně 8 - 10 000 Kč a digestoř. Žalobce pořídil volně stojící sporák. Dělal se tam dřevěný schod, platili pouze 500 – 1 000 Kč za materiál. Na financování se podíleli oba, žalobce víc, ona vynaložila zhruba 70 000 – 80 000 Kč. Celkově zaplatili asi 200 000 Kč, pokud nepočítala práci rodinných příslušníků, kteří jim nezištně pomáhali. S žalovaným se dohodli, že zaplatí úpravu a dokončení předmětných prostor, aby se v nich dalo bydlet, přičemž rozsah byl na nich. Za užívání prostor nic neplatili, nebyla dohoda o délce bydlení, ale nepředpokládali, že se odstěhují po čtyřech letech. V roce 2018 vyvrcholily spory mezi účastníky, žalovaný požadoval úhradu za užívání v částce 8 000 Kč, s žalobcem proto vyhotovili rozpis investic ve výši 200 000 Kč – 220 000 Kč, tuto částku pak žádali po žalovaném. Žalovaný jim sděloval, že si to tam odbydleli, poté byl ochoten uhradit částku v nižší výši. S žalobcem následně uzavřela dohodu o vypořádání majetku, podle které jí žalobce zaplatil kompenzaci 50 000 Kč za věci, které financovala ona a sděloval jí, že pokud dostane nějaké peníze od svého otce za investice, tak jí dá dalších 25 000 Kč. Ona se v jeho prospěch vzdala nároku na zabudované věci. Z listiny nazvané vypořádání majetku datované dne 4. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobce potvrdil svědkyni [celé jméno svědkyně] seznam věcí (movitých), které ji předá. Součástí dohody bylo, že pokud mu jeho otec vyplatí částku vyšší než 150 000 Kč, tak svědkyni vyplatí ještě 20 000 Kč Dohoda byla podepsána kromě žalobce, svědkyní [celé jméno svědkyně] ještě svědky [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. 10. [celé jméno svědkyně] (matka žalobce) vypověděla, že jí bylo známo, že mezi účastníky byla dohoda, že žalobce může v předmětných prostorách bydlet, když si to zrekonstruuje. Před nastěhováním žalobce prostory sloužily jako sklad, nebyly osazeny parapety, měnila se okna, někde se spravovala omítka, nebyla tam dokončena elektřina, kupovaly se baterie, vana do koupelny, dlažba, kuchyňská linka, vnitřní dveře. Sporák byl volně stojící. Nebylo ji známo, co hradil žalobce a co jeho přítelkyně [celé jméno svědkyně]. Svědek [celé jméno svědka] (bratr žalobce, syn žalovaného) uvedl, že byl přítomen rozhovoru účastníků, kdy žalobce projevil zájem o užívání předmětných prostor, žalovaný souhlasil s bezplatným užíváním, když si žalobce dá prostory dohromady. Údržbu nemovitosti neřešili, bralo se to automaticky. Prostory před užíváním žalobcem sloužily jako sklad, chyběly podlahy, vybavení kuchyně, koupelny, zařizovací předměty, bylo nutno vymalovat, někde spravit omítku, měnila se okna, nebyla zcela dokončena elektřina, osazeny zásuvky. Žalovaný původně souhlasil s náhradou investic, po vyhrocení vztahů mezi účastníky k tomu nedošlo. Podle svědka cca dvě třetiny až tři čtvrtiny investic hradil žalobce, neboť se o tom bavili. [jméno] [celé jméno svědka] vypověděl, že v předmětných prostorách provedl elektropráce, konkrétně osadil zásuvky, vypínače, hlavní rozvaděč, montoval světla, provedl přívod napojení na podružný rozvaděč. Elektrické vedení se dotahovalo pouze do koupelny. Svědek [celé jméno svědka] potvrdil, že v rámci úprav prostor měnil okno v kuchyni, pokládal dlažbu v obývacím pokoji, v chodbě a v kuchyni, provedl samonivelační stěrku před pokládkou dlažby, montoval kuchyňskou linku a dlažbu. Peníze za materiál a práci dostal od žalobce. [celé jméno svědka] vypověděl, že v prostorách pomáhal s položením podlah a parapetu a jednoho schodu a s malováním. Jeho otec pak ještě pomáhal s výměnou okna. Neví, kdo co financoval. Byl přítomen sepisu dohody o vypořádání majetku. Z výpovědi [celé jméno svědkyně] nebylo nic podstatného zjištěno.

11. Ve věci byl vypracován znalecký posudek znalkyní [celé jméno znalkyně] [číslo] ze dne 22. 7. 2020 a jeho dodatek ze dne 7. 4. 2021, který stanovil obvyklou cenu žalobcem užívaných prostor ve stavu před a po provedení investic k podzimu roku 2018. Tento posudek nebyl nakonec pro věc použitelný, neboť z něho nebylo možné dovodit zhodnocení nemovitosti žalovaného. Předmětné obytné prostory, byť fakticky sloužily žalobci pro účel bydlení, nebyly bytovou jednotkou ve smyslu § 1159 o. z. (ačkoliv byl pojem bytová jednotka ve vztahu k předmětným obytným prostorám účastníky v průběhu řízení používán, nejednalo se o bytovou jednotku ve smyslu § 1159 o. z.) a nebyly tak na rozdíl od bytové jednotky jakožto prostorově oddělené části domu, zahrnující podle úpravy nového občanského zákoníku i společné části nemovité věci, nemovitou věcí, ale pouze (nesamostatnou) součástí nemovité věci, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí byla v katastru nemovitostí neevidovaná stavba bez čp/če, v níž se předmětné prostory nacházely. Ze stejného důvodu nebyl nakonec použitelný ani žalovaným předložený oponentský posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 2. 11. 2020 včetně jeho doplnění ze dne 25. 4. 2021.

12. Na ústním jednání konaném dne 31. 5. 2021 v rámci změny zadání (na stanovení obvyklé ceny celé nemovitosti (pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez če/čp) před a po provedení investic k podzimu roku 2018) znalkyně uvedla, že cenu nemovitosti stanovila pomocí prováděcí vyhlášky k zákonu č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (z důvodu zadání v krátkém čase před svým výslechem), rozdíl oproti určení obvyklé ceny byl v tom, že nebyla zohledněna lokalita (např. velikost obce). Z její znalecké činnosti jí bylo známo, že obvyklá cena v dané lokalitě se pohybuje mezi 5 000 – 6 000 Kč za metr krychlový obestavěného prostoru. Cenu nemovitosti před provedením investic stanovila na částku 3 421 382,55 Kč a po provedení investic 3 842 620,83 Kč. Pokud jde o rozdíl výše ceny (zhodnocení), znalkyně uvedla, že by byl přibližně stejný i v případě použití porovnávací metody, a to s ohledem na stejný postup při stanovení ceny nemovitosti před provedením investic (obdobně jako předtím u obytných prostor), kdy byla v ceně zohledněna nedokončenost prostor (a odečtena hodnota chybějících úprav) pomocí prováděcí vyhlášky z důvodu nedostatku porovnávaných vzorků. Současně znalkyně stanovila výši obvyklého nájemného za nájem obytných prostor užívaných žalobcem porovnávací metodou na částku 60 – 70 Kč za m2 v roce 2014 (v průměru pak 65 Kč za m2), přičemž při zohlednění velikosti obytných prostor (135 m 2) to činí částku 8 775 Kč měsíčně. V každém následujícím roce by se pak nájemné zvyšovalo o 3- 5 % ročně.

13. Pro řízení nebyl důležitý důkaz komunikací účastníků vztahující se k možnostem smírného řešení věci, ani reakce na předžalobní upomínku (postoj žalovaného v celém řízení i před ním byl dostatečně zřejmý), tabulkou nájemného, pro nadbytečnost nebyl důležitý znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (skutkový stav byl v dostatečné míře osvědčen doplněním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně]), výpověď pojistné smlouvy. Posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyl pro řízení použitelný, neboť znalec posuzoval„ zhodnocení bytové jednotky“, o níž se nejednalo (obytné prostory nebyly věcí v právním smyslu, jak bylo shora nastíněno), ocenění bylo navíc provedeno nákladovou metodou i v případě dokončených prostor (nikoliv porovnávací), tudíž by nebylo možné vyjít z obvyklé ceny, potřebné pro výpočet zhodnocení.

14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] (vedeného jako ostatní plocha), jehož součástí je stavba bez čp/če, neevidovaná v katastru nemovitostí, vše [katastrální uzemí]. V podkroví stavby se nachází obytné prostory se samostatným vchodem, dispozičně jsou prostory rozděleny na obývací pokoj spojený s kuchyní, tři samostatné pokoje, sociální zařízení a venkovní terasu. V období červenec 2014 až (minimálně) srpen 2018 (včetně) umožnil žalovaný žalobci bezplatně předmětné prostory užívat, přičemž většinu této doby je užívala s žalobcem i svědkyně [celé jméno svědkyně]. Žalobce s vědomím a souhlasem žalovaného provedl před započetím užívání předmětných prostor investice popsané v bodu 1. rozsudku (částečně hrazené i svědkyní [celé jméno svědkyně]). Výše zhodnocení nemovitosti pozemku parc. [číslo] jehož součástí je nezkolaudovaná a v katastru nemovitostí neevidovaná stavba bez čp/če byla stanovena na částku 421 238,28 Kč a obvyklé nájemné za užívání obytných prostor v dané lokalitě bylo stanoveno na 65 Kč za m2 v roce 2014, přičemž (s ohledem na zkosené stropy) bylo uvažováno s podlahovou plochou 135 m2. Výše měsíčního nájemného v roce 2014 činila částku 8 775 Kč měsíčně (nájemné bylo stanoveno porovnávací metodou jako obvyklé nájemné v místě a čase) a každý rok se zvyšovalo o 3 – 5 %.

15. Hmotněprávní posouzení bylo založeno na úpravě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť všechny relevantní skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

16. Žalobce svůj nárok v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu původně kvalifikoval jako nárok na vyrovnání podle § 2220 o. z., které může při skončení nájmu požadovat nájemce po pronajímateli podle míry zhodnocení změny věci, provedené na náklad nájemce se souhlasem pronajímatele s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva (což žalovaný popřel). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný užíval v souladu s vůlí účastníků předmětné prostory bezúplatně (spor byl pouze v tom, zda prostory užíval na základě vzájemné dohody či pouze z důvodu svého příbuzenského vztahu s žalovaným). Již z této skutečnosti je zřejmé, že právní vztah účastníků nelze podřadit pod ustanovení upravující nájemní smlouvu, neboť pojmovým znakem nájemní smlouvy je její úplatnost (viz. § 2201 o. z.) § 2220 o. z. se tudíž na danou věc nepoužije. Soud proto na ústním jednání konaném dne 4. 3. 2019 sdělil účastníkům, že věc bude posouzena podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

19. Právní úprava bezdůvodného obohacení v o. z., účinném od 1. 1. 2014 (obdobně jako předchozí právní úprava), příkladmo uvádí několik skutkových podstat bezdůvodného obohacení. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaném plněním bez spravedlivého důvodu předpokládá, že již v době plnění (tedy od počátku) k tomu absentuje jakýkoliv (spravedlivý) důvod. Bezdůvodné obohacení tak vzniká již okamžikem poskytnutí plnění (srov. např. rozsudek NS ČR 28 Cdo 5705/2015, 28 Cdo 1253/2018). Příkladem takového majetkového prospěchu může být i zhodnocení nemovitosti investicemi třetí osoby, pokud byly prováděny bez odpovídajícího právního (spravedlivého) důvodu. Vlastník nemovitosti nabývá bezdůvodné obohacení již okamžikem provedení dané stavební či jiné obdobné cenu nemovitosti zvyšující úpravy (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 355/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 26 Cdo 831/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3538/2011). Naproti tomu skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, míří na ty případy, v nichž v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně ztratil své právní účinky (odpadl); okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3113/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4514/2007). V případě zhodnocení investicemi prováděnými na základě právního důvodu dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení až v okamžiku, kdy tento právní důvod ztratil své účinky (odpadl). Za dostatečný právní důvod vynaložení investic na nemovitost (dům či bytovou jednotku) v tomto směru soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o bydlení a využívání nemovitosti (bytu) k tomuto účelu, na jejímž základě se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejích stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro bydlení; ke vzniku bezdůvodného obohacení v takovém případě dochází zpravidla teprve v okamžiku, kdy bylo ukončeno užívání bytu investorem (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2716/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 382/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3053/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2666/2010, přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3194/2009, shrnutí pak srov. rozsudek NS Čr ze dne 4. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 3531/2019).

20. V souzené věci soud s poukazem na výše uvedenou judikaturu nesdílí názor žalovaného, že žalobce při provedení investic plnil bez spravedlivého důvodu, neboť je zřejmé, že s vědomím a souhlasem žalovaného měl žalobce od července roku 2014 na dobu neurčitou nemovitost užívat a pouze za tímto účelem (opět s vědomím a souhlasem žalovaného) do nemovitosti žalovaného investoval (spolu se svědkyní [celé jméno svědkyně]) finanční prostředky, kterými jím užívané obytné prostory stavebně dokončil a zařídil pro své bydlení. Oběma účastníkům byly předem známy základní prvky jejich dohody (bezplatné užívání předmětných prostor na dobu neurčitou, počátek jejich užívání, spoluužívání prostor svědkyní [celé jméno svědkyně], provedení potřebných investic dle uvážení žalobce za účelem uzpůsobit předmětné prostory pro účel bydlení) a žalobce investice činil s vědomím této dohody (že si předmětné prostory dokončí za účelem jejich časově neurčeného užívání pro uspokojení svých bytových potřeb). Až okamžikem ukončení tohoto užívání žalobcem odpadl důvod pro provedené investice a mohlo na straně žalovaného dojít k vniku bezdůvodného obohacení. S uvedenou skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení pak souvisí i nedůvodnost námitky promlčení vznesené žalovaným. Občanský zákoník v případě bezdůvodného obohacení stanoví dvojí promlčecí lhůtu - subjektivní (§ 621 o. z.) a objektivní (§ 638 o. z.) Počátek běhu těchto lhůt je upraven odlišně, subjektivní promlčecí doba se odvíjí od vědomosti ochuzeného o existenci bezdůvodného obohacení a osobě obohaceného, objektivní promlčecí doba od vzniku bezdůvodného obohacení. Zásadně ale platí, že subjektivní lhůta nemůže začít běžet před počátkem běhu objektivní lhůty, neboť předpokladem vědomosti o bezdůvodném obohacení je jeho existence. Pokud tedy promlčecí doba začala běžet od ukončení užívání předmětných prostor (v druhé polovině roku 2018), kdy žalobce zároveň uplatňuje vůči žalovanému svůj nárok na vyrovnání zhodnocení nemovitosti dopisem ze dne 31. 10. 2018 a následně hned 29. 11. 2018 podává návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, nemohl by být jeho nárok (v případě jeho existence) promlčen.

21. V případě obohacení, k němuž došlo investicemi do cizí nemovitosti, není dobře možné, aby její vlastník investorovi vydal to, co bezdůvodným obohacením nabyl (§ 2999 o. z.), namístě je proto uhradit peněžní ekvivalent tohoto obohacení. Současně je nutno přihlédnout k tomu, zda kompenzace zhodnocení cizí nemovitosti investicemi nebyla investorovi poskytnuta jiným způsobem. V rozsudku ze dne 19. 4. 2012 sp. zn. 22 Cdo 3194/2009 Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže vlastník nemovitosti umožní jiné osobě bezplatné bydlení ve svém domě, pak (v případě, že není zjištěno, že bydlení v domě a investice do něj se děly bez vůle některé ze stran) ohledně bydlení byla konkludentně uzavřena smlouva. Investice této osoby do domu tohoto vlastníka, ve kterém bydlí, je pak – jestliže není zjištěn jiný důvod – třeba považovat za investice provedené z titulu bydlení, tedy proto, že osoba dům užívala, a investicemi zlepšovala i vlastní bydlení; nelze ani přehlédnout, že tak fakticky částečně kompenzovala výhodu bezplatného bydlení. V okamžiku, kdy skončila možnost v domě bydlet, odpadl právní důvod investic. Až v tom okamžiku by tedy mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, ovšem jen potud a v té míře, pokud investice této osoby nebyly kompenzovány hodnotou plnění (bydlení), které se jí dostalo. Při vypořádání tohoto bezdůvodného obohacení je proto třeba s obohacením vlastníka nemovitosti porovnat užitek, kterého se investorovi dostalo bezúplatným bydlením. Soudy by tak měly zjistit na jedné straně rozsah, v němž byla nemovitost investicemi zhodnocena oproti předchozímu stavu, na druhé straně dobu bezúplatného bydlení v domě a hodnotu tohoto bydlení. Spravedlivé vypořádání vztahu totiž musí vycházet ze zásady ekvivalence (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3194/2009). Obdobná situace nastala také v souzené věci. Z provedeného dokazování je zřejmé, že jak bezplatné bydlení žalobce (a jeho partnerky svědkyně [celé jméno svědkyně]) v nemovitosti žalovaného, tak i prováděné investice (právě za účelem možnosti a zkvalitnění bydlení žalobce a jeho partnerky) byly realizovány dle vůle účastníků projevené minimálně konkludentním způsobem (v případě investic). Při vypořádání je proto nutné porovnat obohacení žalovaného jako vlastníka nemovitosti zhodnocené investicemi a užitek žalobce, spočívající v bezúplatném bydlení v předmětných prostorách.

22. Rozhodující pro stanovení výše obohacení žalovaného je pak zhodnocení věci, kterému se obohacenému dostalo, tedy rozdíl mezi cenou nemovitosti (pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba bez čp/če, [katastrální uzemí]) před provedením investic a po něm, vyčíslený ke dni vzniku bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek NS ČR ze dne 24. 8. 2006 sp. zn. 33 Odo 1184/2005, ze den 10. 6. 2008 sp. zn. 32 Odo 1754/2006, usnesení ze dne 6. 12. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3481/2012). Výše zhodnocení pak byla určena znaleckým posudkem znalkyně [celé jméno znalkyně] v částce 421 238,28 Kč (rozdíl ceny nemovitosti před a po provedení investic). I když znalkyně nakonec nestanovila cenu na základě porovnávací metody (porovnáním s konkrétními nemovitostmi) jako cenu obvyklou ale podle prováděcí vyhlášky k zákonu o oceňování majetku, soud ji považoval s ohledem na jí vysvětlený postup pro účely rozhodnutí za dostačující (cena nemovitosti před provedenými investicemi by byla stanovena i za použití porovnávací metody dle prováděcí vyhlášky se zohledněním nedokončenosti prostor (odečtem) z důvodu nedostatku porovnávaných vzorků ve stadiu stavební nedokončenosti), neboť rozdíl hodnoty nemovitosti před a po provedení investic by byl podle znalkyně s ohledem na použitý způsob i tak přibližně stejný. Výše užitku z bezplatného užívání předmětných prostor žalobcem pak byla vypočtena z obvyklého nájemného předmětných prostor v období červenec 2014 až srpen 2018 stanoveného opětovně znalkyní [celé jméno znalkyně]. Znalkyně stanovila výši obvyklého nájemného v roce 2014 na částku 8 775 Kč měsíčně s tím, že nájemné by se každý rok zvyšovalo o 3 – 5 %. Za rok 2014 (6 měsíců) by tak činilo částku 52 650 Kč, za rok 2015 by činilo částku 108 459 (12 měsíců za zohlednění 3% zvýšení nájemného), za rok 2016 částku 111 712,77 Kč (12 měsíců za opětovného zohlednění růstu nájemného o 3%), za rok 2017 částku 115 064,15 Kč (12 měsíců za opětovného zohlednění růstu nájemného o 3%), za rok 2018 částku 79 010,67 (8 měsíců za opětovného zohlednění růstu nájemného 3% ročně). Celková hodnota obvyklého nájemného za uvedené období tak činila 466 896,59 Kč a převyšovala zhodnocení nemovitosti žalovaného. Na tomto místě je potřebné zdůraznit, že při výše uvedených zjištěních byly zohledněny okolnosti příznivější pro žalobce v tom směru, že při stanovení ceny nemovitosti před a po provedení investic bylo vycházeno z posudku [celé jméno znalkyně] (znalec [anonymizováno] [jméno] [příjmení] stanovil výši zhodnocení nižší a lze předpokládat, že by stejným způsobem postupoval i při stanovení ceny celé nemovitosti žalovaného), stejně tak v případě stanovení obvyklého nájemného předmětných prostor (ačkoliv žalovaným předložený posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] stanovil téměř dvojnásobnou výši – pro nadbytečnost nebyl proveden), byla zohledněna doba užívání pouze do konce srpna 2018, jak ji uváděl žalobce, byl zohledněn pouze minimální růst nájemného o 3% ročně, ačkoliv znalkyně sdělovala růst až do 5 %, přesto výhoda na straně žalobce přesahovala jím vynaložené investice. Z hlediska hospodárnosti řízení tak bylo pro věc nadbytečné zabývat se případnými rozdíly mezi znaleckými posudky, případně dopracováním znaleckého posudku [celé jméno znalkyně] (aby ocenění nemovitosti žalovaného porovnávací metodou odpovídalo striktně požadavkům judikatury), neboť je zřejmé, že by nemohlo přivodit žalobci příznivější postavení. Lze tak uzavřít, že přes zhodnocení nemovitosti žalovaného bezdůvodné obohacení na jeho straně nevzniklo, neboť bylo zcela kompenzováno bezplatným užíváním jeho nemovitosti žalobcem.

23. Z výše uvedených důvodů proto neměla námitka započtení vznesená žalovaným žádné opodstatnění, stejně tak žalobcem namítaná nezpůsobilost pohledávky žalovaného k započtení, neboť v rámci spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky a zohlednění výhod plynoucích jim z vzájemně poskytnutého plnění (zhodnocení nemovitosti versus bezplatné dlouhodobé užívání nemovitosti) bylo bezplatné užívání předmětných prostor žalobcem zohledněno soudem v rámci judikaturou zdůrazněného principu ekvivalence, výsledkem čeho byla neexistence pohledávky žalobce. Mimoto ani žalovaný neměl vůči žalobci žádnou existující pohledávku, neboť podle dohody účastníků se jednalo o bezplatné užívání předmětných prostor.

24. Pokud žalobce namítal, že předmětné prostory užívala také jeho tehdejší partnerka [celé jméno svědkyně], tak podle názoru soudu není tato skutečnost pro věc relevantní. Žalobce sám (viz návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) sděloval, že dohoda o bezplatném užívání předmětných obytných prostor byla uzavřena pouze mezi účastníky (byť je zřejmé, že svědkyně [celé jméno svědkyně] jako partnerka žalobce s ním předmětné prostory užívala s vědomím žalovaného), tomu také korespondovalo tvrzení žalovaného, že žalobce nechal v předmětných prostorách bydlet, protože se jednalo o jeho syna. Současně je však soud přesvědčen, že v dané věci je i v případě dohody mezi účastníky o bezplatném užívání namístě analogicky aplikovat § 2270 a 2271 o. z., o společném nájmu, kdy se v případě plurality osob na straně nájemce (uživatele) hledí na nájemce jako na jednu osobu (§ 2271 o. z.), přičemž dle § 1868 a násl. o. z., jsou tyto osoby oprávněny a povinny společně a nerozdílně. Z tohoto pohledu pak není důležité, kdo, kdy a v jakém rozsahu fakticky předmětné prostory užíval, ale podstatná je skutečnost, že v důsledku dohody účastníků o bezplatném užívání těchto prostor na blíže neurčenou dobu byl žalovaný omezen s užíváním a volným nakládáním svého vlastnictví a tuto výhodu (bezplatného užívání) požíval díky dohodě účastníků právě žalobce (a spolu s ním i svědkyně [celé jméno svědkyně]). Rozsah užívání by tak mohl být zohledněn pouze v rámci vztahů mezi žalobcem a svědkyní. Stejným způsobem soud nakonec přistoupil i k posuzování investic vynaložených žalobcem a svědkyní [celé jméno svědkyně] z tohoto titulu (opět dle konkludentní dohody účastníků) a ve vztahu k žalovanému nerozlišoval, kdo z nich konkrétní investici vynaložil a jak právě ona nemovitost žalovaného zhodnotila (samotná tzv. dohoda o vypořádání majetku uzavřená mezi žalobcem a svědkyní by neměla žádné účinky vůči žalovanému, neboť v ní nedošlo k převodu konkrétní pohledávky vůči žalovanému na žalobce např. formou postoupení pohledávky, jednalo se maximálně o vypořádání některých vztahů mezi žalobcem a svědkyní).

25. Ze všech uvedených důvodů soud proto žalobu zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný měl ve věci úspěch, náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří náklady zastoupení žalovaného, spočívající v odměně za zastupování advokátem podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která byla vypočtena z tarifní hodnoty předmětu řízení z částky 926 000 Kč (jistina bez příslušenství podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu) a odměna tak činí 12 020 Kč za jeden úkon právní pomoci. Zástupce žalobce učinil v daném období 16 úkonů právní pomoci podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za které mu náleží odměna v plné výši, a to příprava a převzetí zastoupení (podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 14. 12. 2018, kterým podal odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu a reagoval na žalobní tvrzení (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast při ústním jednání soudu konaném dne 4. 3. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 27. 5. 2019, kterým reagoval na doplnění tvrzení žalobce (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 13. 6. 2019, tedy počítáno za dva úkony (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), účast na jednání soudu dne 9. 9. 2019 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 12. 9. 2019, kterým vznesl námitku započtení (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 12. 12. 2019, kterým reagoval na vyjádření žalobce (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 5. 3. 2020, tedy počítáno za dva úkony (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), vyjádření žalovaného ze dne 5. 11. 2020, kterým se vyjadřoval k znaleckému posudku [celé jméno znalkyně] i ve věci samé (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na jednání soudu dne 25. 1. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), vyjádření ze dne 22. 3. 2021, kterým reagoval na vyjádření žalobce (podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 31. 5. 2021, tedy počítáno za dva úkony (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Dále zástupce žalovaného učinil dva úkony právní pomoci, za které mu náleží polovina odměny, a to vyjádření k znaleckému posudku ze dne 20. 8. 2020 a 14. 5. 2021, neboť se nejednalo o vyjádření ve věci samé, ale týkalo se pouze postupu znalce (§ 11 odst. 2 odst. 3 advokátního tarifu). Nebyla přiznána odměna za podání ze dne 3. 4. 2019, neboť se jednalo pouze o doplnění důkazních návrhů a sdělení, k čemu mají navržení svědci vypovídat, za podání ze dne 4. 9. 2019, neboť se jednalo pouze o krátké sdělení o průběhu mimosoudních jednání účastníků, podání ze dne 1. 10. 2019, neboť obsahovalo pouze krátké sdělení o upřesnění vzneseného nároku žalovaného, že se jedná o kompenzační námitku, ze dne 20. 12. 2019, neboť opětovně obsahovalo pouze návrh důkazů. Konečně nebyla přiznána odměna požadovaná za vyjádření z 24. 1. 2021, neboť žádné vyjádření z tohoto data nebylo soudu předloženo. Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 5 400 Kč za 18 úkonů právní služby po [číslo] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Dále k nákladům řízení náleží cestovné za účelem dostavení se k ústním jednáním na trase [obec] – [obec] (sídlo advokáta a soudu) a zpět v rozsahu 56 km jedna zpáteční cesta (www.mapy.cz) za použití vozidla BMW 740 I s průměrnou spotřebou 10,4 litru [číslo] km. Cestovné vynaložené na dostavení se k jednáním konaným dne 4. 3. 2019, 13. 6. 2019 a 9. 9. 2019 bylo stanoveno podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., kdy cena benzinu činila 33,10 Kč/litr (cestovné za jednu zpáteční cestu činilo 192,80 Kč) a náhrada za opotřebení 4,1 Kč/km dle stejné vyhlášky (229,60 Kč), celkem 1 267,20 Kč za tři jednání, cestovné vynaložené na dostavení se k jednání konanému dne 5. 3. 2020 bylo stanoveno podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. kdy cena benzinu činila 32 Kč/litr (cestovné za jednu zpáteční cestu činilo 186,40 Kč) a náhrada za opotřebení 4,2 Kč/km dle stejné vyhlášky (235,20 Kč), celkem 421,60 Kč a cestovné vynaložené na dostavení se k jednáním konaným dne 25. 1. 2021 a 31. 5. 2021 bylo stanoveno podle vyhlášky [číslo] kdy cena benzinu činila 27,80 Kč/litr (cestovné za jednu zpáteční cestu činilo 161,90 Kč) a náhrada za opotřebení 4,4 Kč/km dle stejné vyhlášky (246,40 Kč), celkem 816,60 Kč za dvě jednání, dále náleží náhrada za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin za jednu zpáteční cestu po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu (tedy 6 x 4 x 100 Kč). Náklady řízení žalovaného tak činí částku 214 645,40 Kč, přičemž podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je u této pohledávky zákonným platebním místem zastupující advokát.

27. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 142 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 148 odst. 1 a 155 odst. 1 o. s. ř. co do základu s tím, že výši nákladů státu vyhradil samostatnému usnesení, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla výše nákladů státu spočívající v znalečném zřejmá (nebylo pravomocně rozhodnuto o přiznání znalečného znalcům).

28. Povinnost k splnění uložených povinností byla stanovena v pariční lhůtě 30 dnů s ohledem na výši platební povinnosti žalobce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení