36 C 77/2023-130

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobci a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované, žalobce a žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitosti takto:

Výrok

I. Soud určuje, že žalobci jsou spoluvlastníky stavby bez čp/če stojící na pozemku p. č. st. 400 v k. ú. Nevšová, a to každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. .

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni a) k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 25 876 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci b) k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 25 876 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se domáhali určení vlastnictví ke stavbě bez čp/če na pozemku p. č. st. 400 v k. ú. Nevšová (dále jen sklep) s tvrzením, že tuto nemovitost koupili na základě kupní smlouvy ze dne [datum] spolu s ostatními nemovitostmi zapsanými na [list vlastnictví] k. ú. Nevšová – pozemkem p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům [adresa], a přilehlými pozemky (dále jen nemovitosti) a od té doby sklep užívají k uskladnění stavebního materiálu a brambor. Nepřetržité užívání sklepa po dobu delší dvaceti let naplňuje i podmínky mimořádného vydržení.

2. Žalovaná namítala, že sklep je jejím vlastnictvím. Žalobci ho kupní smlouvou z [datum] nemohli koupit, protože prodávající manželé [příjmení] sklep nevlastnili. V roce [rok] kupovali manželé [příjmení] nemovitosti od její babičky [jméno] [příjmení], která jim ale sklep neprodala, protože ho potřebovala pro sebe a svou rodinu. Proto ani není uveden v kupní smlouvě z [datum]. Sklep nepatří k domu žalobců. Stojí od něj bokem na jejím pozemku a její rodina ho užívala až do roku [rok], kdy ho žalobce b) zamkl, čímž jim znemožnil jeho užívání. Dvacetiletá vydržecí doba tak žalobcům neuplynula, navíc je její rodina kontinuálně upozorňovala, že jim sklep nepatří.

3. Sklep je v katastru nemovitostí zapsán jako stavba bez čp/če, která je součástí pozemku p. č. st. [anonymizováno] k.ú. Nevšová, přičemž jejím vlastníkem je dle zápisu v katastru nemovitostí žalovaná (výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k. ú. Nevšová), a to od [datum], kdy oznámila katastru nemovitostí, že oddělila od svého pozemku [parcelní číslo] pozemek p. č. st. [anonymizováno], na němž stojí stavba bez čp/če - jednopodlažní sklep s podkrovím, 0,5 metru hlubokými základy, zastavěnou plochou 31 m2 a výškou 4,85 metru (ověření zjednodušené dokumentace [číslo] [rok] ze dne [datum], geometrický plán [číslo] 2021 ze dne [datum] a ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí [číslo jednací]).

4. Tvrzení žalobců, že jsou vlastníky sklepa, neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí, což zakládá naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení, neboť rozhodnutí soudu, jímž je určeno vlastnictví k nemovitosti, je listinou způsobilou přivodit změnu v zápisu vlastníka v katastru nemovitostí.

5. Sklep podle shodných tvrzení účastníků a všech svědeckých výpovědí stojí na kraji lesa asi [číslo] metrů od domu [adresa]. Je částečně zahlouben do svahu a přístupný je z nezpevněné přístupové cesty. Z katastrální mapy a katastru nemovitostí ([list vlastnictví] k. ú. Nevšová) soud zjistil, že přístupová cesta vedoucí kolem sklepa je na pozemku [parcelní číslo], který je v katastru nemovitostí zapsán jako ostatní komunikace a jeho vlastníkem je město Slavičín. Sklep je tedy přístupný z veřejné účelové komunikace.

6. Žalovaná popírala, že sklep žalobci koupili, proto se soud nejprve zabýval okolnostmi prodeje nemovitostí. Kupní smlouva z [datum]

7. Na základě kupní smlouvy z [datum] prodávala [jméno] [příjmení] (babička žalované) manželům [příjmení] nemovitosti se vším příslušenstvím a součástmi, zejména vedlejšími stavbami, oplocením, venkovními úpravami, dvěma studnami a trvalými porosty (kupní smlouva z [datum]).

8. Dle § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického vlastnictví.

9. Z citované právní úpravy vyplývá, že v době prodeje nemovitostí [jméno] [příjmení] manželům [příjmení] nabýval kupující vlastnické právo k nemovitostem registrací kupní smlouvy státním notářstvím.

10. Dle § 119 odst. 1, 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, jsou věci movité a nemovité. Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevnými základy.

11. Dle § 121 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věci trvale užívány. 12. [jméno] [příjmení] (bratr žalované) ve své výpovědi uvedl, že sklep jeho rodina užívala spolu s domem [adresa] a skladovala v něm brambory a řepu. Sklep je stavbou spojenou se zemí pevnými základy (viz ověření zjednodušené dokumentace [číslo] 2021), tedy dle § 121 odst. 1, 2 obč. zák. účinného do 31. 12. 1991, samostatnou věci v právním slova smyslu, a to věcí nemovitou, o níž vlastník ([jméno] [anonymizováno]) sklepa i věci hlavní (domu [adresa]) rozhodl, že bude trvale užívána s domem [adresa]. Sklep byl tedy v době, kdy jej užívala rodina [příjmení], příslušenstvím domu [adresa].

13. Dle rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 133/2001 není nezbytné příslušenství v písemné smlouvě o převodu nemovitostí výslovně uvádět a postačuje souhrnné označení příslušenství za předpokladu, že mezi smluvními stranami není sporu, co je oním příslušenstvím. Uvedené potvrdil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí R 75/2004 a doplnil, že vůli převést nemovitosti včetně příslušenství je třeba jednoznačně vyjádřit v písemné smlouvě.

14. V kupní smlouvě z [datum] projevila prodávající [jméno] [příjmení] vůli převést nemovitosti včetně příslušenství za 177 980 Kč na manžele [příjmení]. Kupní cena byla určena součtem částek, kterými ocenil znalec jednotlivé převáděné nemovitosti a mezi nimi i sklep (viz znalecký posudek [jméno] [příjmení] z června 1990). Sklep byl příslušenstvím domu (viz bod 12 rozsudku). Prodej sklepa spolu s domem odpovídal zaužívanému stavu. Ze znaleckého posudku na ocenění nemovitostí vyplývá, že [jméno] [příjmení] a její syn ([jméno] Šála st.) byli přítomni prohlídky oceňovaných nemovitostí znalcem. Věděli tedy, co oceňuje, a tudíž i co následně za souhrnnou kupní cenu prodávají. Uvedené potvrdila i [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), která uvedla, že sklep byl předmětem prodeje (koupě) a jako převáděné příslušenství byl vymezen ve znaleckém posudku. Vůli prodávající v době uzavření kupní smlouvy prodat [anonymizováno] i sklep potvrzuje i následný zájem [jméno] [příjmení] st. sklep odkoupit zpět, který popsala [jméno] [příjmení] ve své výpovědi.

15. K námitce žalované, že znalecký posudek není nabývacím titulem, je třeba přisvědčit, to ale nic nemění na tom, že byl-li zpracován pro účely převodu vlastnického práva k nemovitostem, lze z něj usuzovat na vůli smluvních stran, kterou je třeba zjišťovat při výkladu kupní smlouvy z [datum] (§ 35 odst. 2 obč. zák.). V písemné kupní smlouvě byla vůle převést příslušenství nemovitostí projevena, přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu je souhrnné označení příslušenství pro vedlejší budovy postačující, není-li mezi účastníky sporu o tom, co toto označení zahrnuje. Ze znaleckého posudku je možné to, co si smluvní strany pod příslušenstvím představovaly, jednoznačně identifikovat, což potvrdila i svědkyně [příjmení] (dříve [příjmení]). Z uvedeného vyplývá, že vůlí stran bylo sklep kupní smlouvou z [datum] prodat. Kupní smlouva byla [datum] registrována státním notářstvím (viz razítko státního notářství [obec] na smlouvě) a nabyla tak účinnosti (§ 134 odst. 2 obč. zák.). [jméno] [příjmení] tak manželům [příjmení] nemovitosti prodala včetně sklepa.

16. Pokud žalovanou navržení svědci - členové její rodiny – tvrdili, že [jméno] [příjmení] sklep neprodala, věděli o tom jen z doslechu od [jméno] [příjmení] nebo otce žalované [jméno] [příjmení] st., kteří jim říkali, že sklep nebyl předmětem prodeje, protože ho potřebovali pro sebe, neboť v dané lokalitě nadále vlastnili pozemky a potřebovali zázemí pro uschovávání úrody a zahradnického nářadí.

17. Nikdo ze slyšených svědků navržených žalovanou nebyl bezprostředním účastníkem prodeje nemovitostí a nemohl tak popsat svou vlastní zkušenost. Všichni včetně [jméno] [příjmení] (matky žalované) popisovali jen, co o prodeji slyšeli. [jméno] [příjmení] sice nemovitosti nevlastnila, ale mohla nejlépe znát okolnosti prodeje od své tchýně a manžela, s nimiž žila. Vzhledem k vysokému věku a zdravotnímu stavu již nebyla schopna soudu vysvětlit podrobnosti prodeje nemovitostí [anonymizováno], i kdyby je bývala znala. Události nebyla schopna chronologicky řadit a detaily si nepamatovala. Z její výpovědi tak soud zjistil to, co z výpovědí ostatních rodinných příslušníků, že jim [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] tvrdili, že sklep rodině zůstal. Soud nezpochybňuje, že takovou informaci si v rodině žalované její členové předávali, ale vypovídají-li přímé důkazy o opaku, nemohla obstát. Z kupní smlouvy z [datum] a znaleckého posudku [jméno] [příjmení] vyplývá, že [jméno] [příjmení] prodala dům a pozemky s veškerým příslušenstvím, mezi nějž smluvní strany počítaly i sklep, čehož si byl otec žalované vědom, přestože šířil po rodině, že sklep rodině zůstal, protože to byl on, kdo chtěl sklep později od [jméno] [příjmení] koupit (viz její výpověď).

18. Pokud žalovaná své přesvědčení, že sklep vlastní, opírala o vlastní zkušenost, že sklep užívali i poté, kdy [jméno] [příjmení] prodala nemovitosti manželům [příjmení], vysvětlila to ve své výpovědi [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), která potvrdila, že rodina [příjmení] sklep užívala i poté, kdy jim [jméno] [příjmení] nemovitosti prodala, ale ne z titulu vlastnického práva, ale protože se na tom s [anonymizováno] dohodla. Nejprve byli dohodnuti, že [jméno] [příjmení] v domě [adresa] dožije a bude vše užívat jako doposud. V roce 1995 se do domu [adresa] [jméno] [příjmení] nastěhovala s panem [příjmení]. Užívali všechny nemovitosti, včetně sklepa. Po jejím odstěhování bydlel v domě a nemovitosti dále užíval pan [příjmení] se svou rodinou. Po odstěhování pana [příjmení] opět [anonymizováno] sklep užívali do dohodě s [jméno] [příjmení], protože v domě [adresa] nikdo nebydlel a sklep v té době nepotřebovala pro sebe. [příjmení] [příjmení] tak po prodeji nemovitostí manželům [příjmení] neužívala sklep z titulu vlastnického práva a na základě výprosy, kterou mohli manželé [příjmení] kdykoli zrušit.

19. Námitka žalované, že [jméno] [příjmení] sklep manželům [příjmení] neprodala, tak byla provedeným dokazováním vyvrácena. Kupní smlouva z [datum]

20. Dne [datum] uzavřeli manželé [příjmení] kupní smlouvu s žalobci, jejímž předmětem byl prodej nemovitostí včetně stodoly, chléva, dvou studní a venkovních úprav a zemního sklepa (kupní smlouva z [datum]). 21. [příjmení] [jméno] [příjmení] (nyní [příjmení]) ve své výpovědi uvedla, že zamýšlela žalobcům prodat všechny nemovitosti, které s manželem vlastnila, včetně sklepa, a nikdy o tom nepochybovala, že se tak stalo.

22. Žalobci po celé řízení tvrdili, že si sklep spolu s ostatními nemovitostmi koupili kupní smlouvou z [datum], přičemž nemovitosti včetně sklepa užívali již od roku [rok] jako nájemci. Sklep začali užívat zjara roku [rok], kdy si do něj uschovali stavební materiál a zamkli ho.

23. Vůle smluvních stran kupní smlouvy je tedy zřejmá – převést spolu s ostatními nemovitostmi i vlastnické právo ke sklepu.

24. Dle § 133 odst. 2, 3 z. č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2002 (dále jen obč. zák.), tedy v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva, převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnictví okamžikem účinnosti této smlouvy.

25. Dle § 2 odst. 1 z. č. 344/19912 Sb. ve znění účinném v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva (dále jen katastrální zákon), v katastru se evidují budovy spojené se zemí pevným základem, a to i ty, kterým se nepřiděluje číslo popisné a současně nejsou příslušenstvím jiné stavby evidované na téže parcele.

26. Dle § 2 odst. 2 z. č. 344/1992 Sb. katastrálního zákona, se v katastru nemovitostí neevidují drobné stavby.

27. Dle § 139b odst. 7 písm. a) z. č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném v době podpisu kupní smlouvy (dále jen stavební zákon), drobnými stavbami jsou stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní, a to stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m.

28. Z citované právní úpravy účinné v době prodeje nemovitostí žalobcům vyplývá, že vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí se převádí až vkladem do katastru nemovitostí. Byť kupní smlouva byla předložena k zavkladování, vlastnické právo ke sklepu ve prospěch žalobců na základě kupní smlouvy zavkladováno nebylo. Mezi účastníky nebylo sporu, že sklep byl do katastru nemovitostí zapsán z iniciativy žalované až v roce 2021 jako její vlastnictví.

29. Sklep se zastavěnou plochou 31 m2 a výškou 4,85 metru není drobnou stavbou ve smyslu § 139b odst. 7 písm. a) stavebního zákona a není ani příslušenstvím stavby evidované na téže parcele (§ 2 odst. 1 písm. b) bod 2 katastrálního zákona), neboť dům [adresa] stojí na jiném pozemku než sklep. K nabytí vlastnického práva ke sklepu tak byl nezbytný jeho vklad do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.).

30. I po dobu, kdy nemovitosti vlastnili manželé [příjmení], měl sklep totožného vlastníka jako dům [adresa], spolu s nímž byl z rozhodnutí vlastníka užíván, a byl tedy příslušenstvím domu [adresa]. Nic na tom nemění, že dům [adresa] po většinu období, kdy ho vlastnili manželé [příjmení], neužívali oni. Podstatné je, že sklep byl s rozhodnutí vlastníka užíván spolu s domem [adresa], byť třetí osobou, což [jméno] [příjmení] ve své výpovědi potvrdila.

31. Velký senát Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 832/2008 vyjádřil právní závěr, že je-li příslušenstvím nemovitost, která se zapisuje do katastru nemovitostí, vznikají, zanikají či mění se věcná práva týkající se této nemovitosti dnem vkladu do katastru nemovitostí. Vznik a zánik práv týkajících se příslušenství nemá žádný speciální zákonný režim a platí pro ně obecná zákonná pravidla. Jedná-li se o nemovitosti, lze je převádět jen písemnou smlouvou, účinky převodu nastávají v případě nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí až dnem vkladu do katastru nemovitostí a nemovitost je třeba ve smlouvě jednoznačně identifikovat údaji uvedenými v katastrálním zákoně, přičemž nedostatky v identifikaci nemovitostí lze překlenout výkladem.

32. Jelikož vlastnické právo ke sklepu nebylo ve prospěch žalobců podle kupní smlouvy z [datum] zavkladováno, žalobci se vlastníky sklepa na základě kupní smlouvy nestali a vlastníkem sklepa zůstali i nadále manželé [příjmení]. Sklep stál v té době na pozemku [parcelní číslo] (původně PKN [číslo]), přičemž tento pozemek [jméno] [příjmení] manželům [příjmení] neprodávala. Tento pozemek nabyla na základě darovací smlouvy z [datum] do vlastnictví žalovaná ([list vlastnictví] k. ú. Nevšová). [příjmení] stavby sklepa a vlastníkem pozemku, na němž sklep stojí, tedy nebyla tatáž osoba, tudíž se k [datum], kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), nestala stavba sklepa součástí pozemku [parcelní číslo] (§ 3054 o. z.). Stavba sklepa je tedy i po [datum] samostatnou věcí v právním slova smyslu, a to věcí nemovitou (§ 498 odst. 1 o. z.).

33. Pokud bylo výše uvedeno (bod 12 a 30 rozsudku), že sklep byl příslušenstvím domu [adresa], platilo to jen do [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobců na základě kupní smlouvy z [datum]. Žalobci se stali vlastníky domu [adresa], nikoliv sklepa. Stavba hlavní a vedlejší tedy neměly shodného vlastníka, a proto sklep nemohl být příslušenstvím domu [adresa]. K vydržení vlastnického práva žalobci 34. Pro případ, že žalobci nenabyli vlastnické právo ke sklepu na základě kupní smlouvy z [datum], tvrdili, že vlastnické právo vydrželi, protože sklep od [datum], tj. od právních účinků vkladu vlastnického práva podle kupní smlouvy z [datum], užívali v přesvědčení, že jsou jeho vlastníci.

35. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. upravuje řádné (§ 1089 a násl. o. z.) a mimořádné vydržení (§ 1095 a násl. o. z.). Řádné vydržení upravoval i občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (§ 134 obč. zák.). Jak vydržení řádné, tak mimořádné, přicházelo v projednávané věci do úvahy, protože dle § 3066 o. z. se do dvacetileté doby nezbytné pro mimořádné vydržení započte i nepřetržitá držba držitele či jeho právního předchůdce před účinností z. č. 89/2012 Sb. (před [datum]). Zákonný požadavek pěti let po vstupu o. z. v účinnost ([datum]) byl v této věci dodržen.

36. Žalobci tvrdili, kdy a za jakých okolností se chopili držby a okolnosti držby popsali. Uvedli tedy všechny rozhodné skutečnosti nezbytné pro posouzení právní otázky, zda vlastnické právo ke sklepu vydrželi. Námitka žalované, že jejich tvrzení nebyla úplná, pokud neuvedli, kdy uplynula vydržecí doba, tj. kdy měli vlastnické právo vydržením nabýt, není případná. Zda byly naplněny předpoklady vydržení, včetně řádného uplynutí vydržecí doby, jsou právním posouzením věci, které není na účastnících, ale na soudu.

37. Žalobci tvrdili, že vydrželi vlastnické právo. Předpokladem vydržení, jak řádného, tak mimořádného, je držba vlastnického práva, která předpokládá nakládání s věcí jako vlastní, kdy držitel vykonává pro sebe právo věc držet, užívat, požívat a nakládat s ní.

38. V projednávané věci žalobci a [jméno] [příjmení] ([příjmení]) shodně uvedli, že žalobci nemovitosti včetně sklepa nejprve užívali jako nájemci a až následně nemovitosti koupili. O držbu vlastnického práva se tak v jejich případě mohlo jednat až v okamžiku, kdy se sklepem nakládali jako vlastníci, což mohlo nastat nejdříve [datum], kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva k nemovitostem vyjma sklepa na základě kupní smlouvy z [datum]. Od tohoto okamžiku se teprve mohli ujmou držby vlastnického práva ke sklepu a nakládat s ním jako vlastníci. K řádnému vydržení 39. Žalobci tvrdili, že se chopili držby dne [datum], tedy za účinnosti obč. zák. a při desetileté vydržecí době (§ 134 odst. 1 obč. zák.) by tato uběhla stále ještě za účinnosti obč. zák. Předpoklady řádného vydržení tak bylo nutné posuzovat dle právní úpravy obč. zák.

40. Dle § 134 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

41. Dle § 129 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992 držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon.

42. Dle § 130 odst. 1 obč. zák ve znění účinném od 1. 1. 1992 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

43. Předpokladem řádného vydržení je oprávněná držba vlastnického práva po dobu deseti let, přičemž oprávněná držba předpokládá dobrou víru držitele, že mu věc patří. Držitel je v dobré víře, pokud objektivně přihlédnuto ke všem okolnostem neměl při zachování běžné opatrnosti pochybnosti, že danou věc vlastní. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž měl držitel vlastnické právo nabýt, což v projednávané věci znamená posouzení otázky, zda žalobci mohli být v dobré víře, že vlastnické právo ke sklepu nabyli, když nebyli jako vlastníci sklepa zapsáni do katastru nemovitostí.

44. Právní úprava zakotvující, že vlastnické právo k nemovitostem, které se zapisují do katastru nemovitostí, se nabývá až vkladem do katastru nemovitostí, byla v době uzavření kupní smlouvy z [datum] ve společnosti všeobecně známa. Katastrální zákon č. 344/1992 Sb. jednoznačně upravoval, které nemovitosti se v katastru nemovitostí evidují a které ne. Pokud se žalobci domnívali, že sklep – stavbu o půdorysu 31 m2, která se dle z. č. 344/2012 Sb. zapisuje do katastru nemovitostí -, nabyli do vlastnictví, aniž by byli jako její vlastníci zapsáni do katastru nemovitostí, jednali v právním omylu, přičemž tento omyl je neomlouvá, neboť při zachování běžné opatrnosti mohli zjistit, za jakých podmínek lze nabýt stavbu sklepa do vlastnictví. Právní úprava této otázky byla jednoznačná a nezavdávala důvod k pochybnostem. Jelikož žalobci nejednali s obvyklou mírou opatrnosti, měli a mohli si podmínky převodu vlastnického práva zjistit a jejich počínání bylo nedbalé, nemohli být v dobré víře, že vlastnické právo ke sklepu nabyli.

45. Žalobci nebyli oprávněnými držiteli sklepa a v desetileté vydržecí době sklep do vlastnictví nenabyli. K mimořádnému vydržení 46. Mimořádné vydržení upravil zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (o. z.) s účinností od [datum].

47. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

48. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

49. Mimořádně vydrží držitel vlastnické právo za dvacet let držby prosté nepoctivého úmyslu, i když vydržecí doba plynula před [datum]. Postačuje, že vydržecí doba neskončila před [datum].

50. Držitel tedy vydrží mimořádně, i když není v dobré víře, nesmí se však chopit držby v nepoctivém úmyslu. V nepoctivém úmyslu jedná ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2961/2021). Držbu v nikoliv nepoctivém úmyslu je třeba zkoumat k okamžiku, kdy se držitel chopil držby (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022) a samotná okolnost, že v průběhu vydržecí doby zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný nebo že mu nesvědčí zápis v katastru nemovitostí, neznamená zánik držby s absencí nepoctivého úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022). Zánik držby v nikoliv nepoctivém úmyslu tedy nezakládá jakékoli zpochybnění vlastnického práva, ale podání žaloby na ochranu vlastnického práva nebo na určení vlastnického práva (§ 995 o. z.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele v nepoctivém úmyslu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1102/2022).

51. Uvedené právní závěry senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu jednoznačně odpovídají na otázku, zda běh vydržecí doby pro mimořádné vydržení v roce 2021 zastavil zápis sklepa jako součásti pozemku p. č. st. 400 k. ú. Nevšová do katastru nemovitostí jako vlastnictví žalované, jak žalovaná namítala. Ani tento zápis ani výzvy žalované, aby se žalobci zdrželi užívání sklepa, ať již byly ústní či písemné, neměly na běh vydržecí doby žádný vliv, protože nemohly zpochybnit úmysl, s jakým se žalobci držby sklepa chopili.

52. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobci začali sklep užívat tak, že si ho zamkli pro sebe. Uvedené potvrdili i žalovanou navržení svědci z její rodiny. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná bez ohledu na to, že se sporovali, ve kterém roce žalobce b) sklep zamkl.

53. Žalobci vysvětlili, že sklep si zamkli, protože byli přesvědčeni, že ho jsou oprávněni užívat, nejprve jako jeho nájemci a po zrealizování prodeje nemovitostí jako jeho vlastníci. Z pohledu vydržení vlastnického práva je rozhodující okamžik, kdy se chopili držby jako vlastníci (§ 989 odst. 1 o.z.). Skutečnost, že důvodem uzamčení sklepa žalobci, bylo jejich přesvědčení, že sklep vlastní, potvrdila ve své výpovědi i žalovaná, která uvedla, že žalobce b) na ni pokřikoval, že sklep mu patří, ale své vlastnictví jí neprokázal. Přesvědčení žalobců o vlastnictví sklepa potvrdili i též svědci z rodiny žalované. [jméno] [příjmení] uvedl, že žalobce b) sklep zamlkl, protože měl za to, že je jeho. Totéž potvrdil i [jméno] [příjmení].

54. Žalobci se tedy chopili držby v přesvědčení, že jsou vlastníci sklepa, tedy nikoliv v úmyslu působit někomu záměrně újmu. Byť jejich omyl, že ke sklepu nabyli vlastnické právo, byl neomluvitelný a nemohli být v dobré víře, že vlastnické právo nabyli, nešlo z jejich strany o úmysl, ale o nedbalost, která držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022). Žalobci nebyli vedeni záměrem působit jinému bezdůvodně újmu a nechopili se držby vedeni nepoctivým úmyslem. První zákonný předpoklad pro mimořádné vydržení tak byl v jejich případě naplněn.

55. Mezi účastníky nebylo sporu ani to, že od té doby, kdy žalobce b) sklep zamkl, užívají žalobci sklep pro sebe. Účastníci však rozdílně tvrdili okamžik, kdy se žalobci chopili držby, tj. kdy sklep uzamkli. Žalobci tvrdili, že tak učinili krátce poté, kdy se do domu [adresa] nastěhovali, což bylo před Silvestrem [rok]. Na jaře začali s rekonstrukcí domu, navezli stavební materiál a zamkli ho ve sklepě. Do té doby byl sklep prázdný a nezamčený.

56. Žalovaná tvrdila, že o uzamčení sklepa ví od svého otce, který měl ve sklepě zahradnické nářadí a i s ním žalobce b) sklep zamkl v roce [rok]. Ve své účastnické výpovědi ohraničila období, kdy žalobce b) sklep uzamkl, léty [rok] a [rok]. Dobu, kdy žalobce b) sklep uzamkl, rodina žalované dovozovala z okolností např. podle věku dětí. Tvrdila však, že žalobci uzamkli sklep s velkým časovým odstupem po nastěhování do domu [adresa]. Do té doby rodina žalované užívala sklep nepřetržitě pro sebe. Po uzamčení sklepa urazil [jméno] [příjmení] zámek, aby si své věci ze sklepa odvezl a dále sklep neužíval.

57. Všichni žalovanou navržení svědci potvrdili, že sklep žalobce b) zamkl někdy v letech 2005 2008. Dozvěděli se to od [jméno] [příjmení]. Do té doby sklep užívala jejich rodina. Potvrdili, že žalobci se nastěhovali kolem roku [rok] a sklep zamkli pro sebe až s velkým časovým odstupem po nastěhování.

58. Žalovaná popsala, že s žalobci měli konflikty od začátku, kdy se do domu [adresa] nastěhovali, a netýkaly se jen sklepa. Obě strany sporu potvrdily, že na sebe vzájemně několikrát volaly policii. Konflikty mezi účastníky, které započaly dávno předtím, než žalobci sklep uzamkli, popsal i [jméno] [příjmení].

59. Naopak svědci z rodiny žalobců potvrdili, že po nastěhování žalobců do domu [adresa] jezdili postupně v roce [rok] na návštěvu, podívat se, kde žalobci bydlí. Žalobci je vždy provedli nemovitostmi a byli i ve sklepě, který jim žalobci ukazovali jako své vlastnictví. [jméno] [příjmení] popsala, že do sklepa chodila pro brambory, když jezdili k žalobcům na víkendy někdy v letech [rok] [rok].

60. Strany sporu uvedly dvě rozdílné skutkové verze k okamžiku a okolnostem, za nichž se žalobci ujali držby, přičemž jejich rodinní příslušníci v zásadě potvrdili jejich verze. Rozpory měli pouze v drobných detailech. Bylo na soudu, aby vyhodnotil, které z přednesených verzí uvěřil a proč.

61. Žalovaná i jí navržení svědci přednesli verzi, kterou všichni převzali od [jméno] [příjmení]. Osobně sice registrovali, že žalobci uplatňovali ke sklepu vlastnické právo, což ale nebylo v řízení sporné, ale okolnosti, za nichž se držby chopili a kdy, které byly předmětem sporu účastníků, znali jen z doslechu, osobně u toho nebyli a dovozovali je z okolností, což samo o sobě snižovalo věrohodnost verze žalované (tvrzení [jméno] [příjmení]), stejně jako zjištění, že [jméno] [příjmení] nesdělil rodině pravdu už, když jim tvrdil, že jeho matka sklep [anonymizováno] spolu s ostatními nemovitostmi neprodala. Přitom se sám prodeje účastnil a následně se pokoušel sklep koupit neúspěšně zpět, tudíž věděl, že není jejich vlastnictvím.

62. Verze žalované navíc nedává ani dobrý smysl. Žalovaná tvrdila, že žalobci začali sklep užívat až několik let po svém nastěhování do domu [adresa]. Několik let přihlíželi, jak sklep užívá její rodina, přestože byli přesvědčeni, že sklep vlastní, a jejich vztahy žalovanou a její rodinou byli od počátku konfliktní. Proč by žalobci přesvědčení, že si v roce [rok] sklep koupili spolu s ostatními nemovitostmi a mají právo ho užívat, přenechali jeho užívání rodině žalované, s níž nepřetržitě řešili sousedské spory a volali na sebe policii?

63. Žalovaná ve své výpovědi připustila, že žalobci zamkli sklep, protože v něm uskladnili stavební materiál. Žalobci však s rekonstrukcí domu začali vzápětí po nastěhování. Všichni slyšení svědci popsali téměř neobyvatelný stav domu [adresa]. Opět není důvod, aby žalobci začali stavební materiál dávat do sklepa až 5 let po nastěhování a započetí stavebních prací.

64. Verze žalobců, že se do domu [adresa] nastěhovali a společně s domem začali užívat i sklep, který spolu s domem užívali i jejich právní předchůdci (viz výpověď [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]), protože netušili, že vlastnické právo ke sklepu nenabyli, se jeví soudu logická a odpovídající obvyklému chodu věcí. Skutečnost, že sklep spolu s ostatními nemovitostmi ukázali své rodině, jak popsali rodinní příslušníci žalobců, jen demonstruje jejich přesvědčení, že sklep je jejich vlastnictvím.

65. Soud proto uvěřil verzi žalobců, že se držby vlastnického práva chopili [datum], tj. v okamžiku, kdy se stali vlastníky ostatních nemovitostí, neboť sklep již užívali jako nájemci. Držby se chopili v přesvědčení, že jsou vlastníkem sklepa s úmyslem vykonávat vlastnické právo pro sebe, nikoliv s úmyslem působit někomu újmu. Mezi účastníky nebylo sporu, že sklep užívají žalobci nepřetržitě doposud, aniž byla jejich držba napadena u soudu žalobou, proto [datum] vlastnické právo ke sklepu vydrželi. Jelikož žalobci jsou od [datum] rozvedeni (viz rozsudek zdejšího soudu č. j. 35 C 262/2008-18) a užívají nemovitosti jako rovnodílní spoluvlastníci, vydrželi stavbu bez čp/če stojící na pozemku p. č. st. 400 v k. ú. Nevšová do rovnodílného spoluvlastnictví. Soud proto jejich žalobě vyhověl.

66. Žalobci byli v řízení zcela úspěšní a příslušelo jim vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

67. Jako rovnodílní spoluvlastníci vystupovali žalobci v řízení každý sám za sebe jako samostatní společníci (§ 91 odst. 1 o.s.ř.). Byli zastoupeni týmž advokátem a vznikly jim společné náklady za právní zastoupení, které jim byla žalovaná povinna jako samostatným společníkům nahradit rovným dílem, neboť jejich poměr účasti na řízení byl stejný (§ 140 odst. 1 a contrario o.s.ř.).

68. Žalobci uplatňovali v řízení stejné právo - vlastnické právo k nemovitosti - na základě týchž skutkových tvrzení. Pluralita žalobců tak nehrála v řízení žádnou roli. Ustanovení § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. se proto v daném případě neuplatní.

69. Žalobcům v řízení vznikly náklady v souhrnné výši 51 752 Kč, což představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, odměnu advokáta za zastupování žalovaných ve výši 13× 3 100 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a), 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, účast u jednání konaného [datum] od 13:02 do 15:56 hodin (2 úkony), výslechu svědkyně na místě samém dne [datum] od 9:53 do 10:59 hodin (1 úkon), jednání konaného [datum] od 8:01 do 15:48 hodin (4 úkony), jednání konaného [datum] od 9:35 do 15:17 hodin (3 úkony) a jednání konaného [datum] od [číslo] do 10:21 hodin (1 úkon), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 13× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za uvedených třináct úkonů právní služby, náhradu jízdních výdajů ve výši 1 752 Kč za cestu ke čtyřem soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět (4×2×30 km) vozidlem [příjmení] [jméno] [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5,1l [číslo] km při ceně benzinu 41,20 Kč (§ 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb. v aktuálním znění i ve znění účinném do 30. 6. 2023) a sazbě základní náhrady 5,20 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb. v aktuálním znění i ve znění účinném do 30. 6. 2023) a náhradu za promeškaný čas ve výši 2×4× 100 Kč za dvě započaté půlhodiny strávené na cestě z [obec] do [obec] a zpět ke každému jednání. Každému z žalobců je žalovaná povinna nahradit polovinu vzniklých nákladů 25 876 Kč, a to k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

70. Za doplnění žaloby ze dne [datum] soud žalobcům náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti, které v tomto podání uvedli a týkaly se popisu sklepa a předpokladů vydržení, měli a mohli uvést již v žalobě. Doplnili-li je až dodatečně na výzvu soudu, nelze s tímto podáním vynaložené náklady považovat za účelné, a proto jim právo na jejich náhradu vůči protistraně nepřísluší.

Poučení