36 C 92/2022 - 126

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B] sídlem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované A] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení neexistence práva stavby takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO žalované B], [adresa], nesvědčí právo stavby podle zák. č. 89/2012 Sb., účel: stavba pro dopravu, zřízené ve prospěch této společnosti ke spoluvlastnickým podílům společností [Jméno žalobkyně A]., IČO [Anonymizováno], [adresa], a [Jméno žalobkyně B]., IČO [IČO žalobkyně B], [adresa], každý o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na pozemku p. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], a zřízené na základě Smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 19. 4. 2021, uzavřené se společností [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A], [adresa], s právními účinky zápisu k okamžiku [datum] [Anonymizováno]:[Anonymizováno]:[Anonymizováno], zápis proveden dne [datum], se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a), žalobkyní b) a 1. žalovanou, 2. žalovanou jsou žalobkyně a) a žalobkyně b) společně a nerozdílně povinny uhradit 1. žalované, 2. žalované částku 17 618 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala soudu žalobu, jíž se domáhala určení neexistence práva stavby s následujícími tvrzeními. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil soud spoluvlastnictví účastníků, [Jméno žalované A]., [Jméno žalobkyně A]. a [Jméno žalobkyně B]., k pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Odvolací soud rozhodl k odvolání žalovaných rozsudkem čj. [spisová značka], ze dne [datum], kdy změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, ovšem jen tak, že spoluvlastnictví účastníků zrušil a celý pozemek byl přikázán za náhradu do výlučného vlastnictví žalobkyně [Jméno žalované A]., avšak oproti vyplacení určené náhrady. Katastrální úřad podle těchto rozsudků (i přes nesouhlas žalovaných) zapsal v katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně, [Jméno žalované A]., výlučné vlastnické právo k spornému pozemku, ačkoliv žalobkyně ani jedné ze žalovaných neuhradila soudem stanovenou náhradu ve výši 360 264 Kč, jak jí ukládaly citované rozsudky. Výslovný výrok soudního rozhodnutí zněl, že spoluvlastnictví účastníků k spornému pozemku se zrušuje, pozemek se přikazuje do vlastnictví žalobkyně [Jméno žalované A]. oproti povinnosti zaplatit žalovaným přiměřenou náhradu. Z výroku rozhodnutí je tak zřejmé, že k nabytí vlastnického práva žalobkyně k pozemku původně ve spoluvlastnictví účastníků nemohlo dojít dříve, než žalobkyně splní svůj synallagmatický závazek vůči žalovaným, tedy než zaplatí stanovenou náhradu. Žalobkyně [Jméno žalované A]. tuto náhradu nezaplatila, nestala se tak nikdy výhradní vlastnicí pozemku p. č. [hodnota][Anonymizováno]v k. ú. [adresa] (konkrétně podílu na něm o velikosti celkem [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), byť evidence v katastru nemovitostí uváděla něco jiného. Podle žalovaných tak nebyla žalobkyně oprávněna nakládat s celým pozemkem p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] jako se svým výlučným vlastnictvím, protože se výlučným vlastníkem nikdy nestala. Přesto bylo u příslušného katastrálního úřadu k návrhu žalobkyně zahájeno řízení, jehož výsledkem byl vklad práva stavby a předkupního práva ve prospěch třetí osoby, společnosti [právnická osoba]. k celému pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] včetně podílů žalovaných. Řízení bylo zahájeno dne [datum], vedeno pod č. j. (číslo řízení) [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Účastnicemi řízení byly žalobkyně [Jméno žalované A]., společnost [právnická osoba]., oprávněný z práva stavby. Přitom se tak stalo za stavu, kdy žalobkyně, společnost [Jméno žalované A]., nebyla z důvodů popsaných shora (k datu zahájení řízení [datum], ani nikdy později) výhradním vlastníkem celého pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], ale pouze spoluvlastníkem jeho části o velikosti podílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Spoluvlastníkem pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o velikosti podílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je nyní aktuálně i podle evidence v katastru nemovitostí opět společnost [Jméno žalobkyně A]., druhým spoluvlastníkem pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] o velikosti podílu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je nyní aktuálně opět společnost [Jméno žalobkyně B]., přičemž tyto společnosti z důvodů popsaných shora nikdy nepřestaly být spoluvlastníky sporného pozemku. Jejich spoluvlastnické podíly jsou však zatíženy zřízeným právem stavby, které bylo z důvodů popsaných shora zřízeno bez jejich souhlasu a proti jejich vůli, tedy neplatně. Co se týká obsahu smlouvy, tak žalobkyně mají za to, že nebylo řádně specifikováno, jaká stavba má být zřízena. V tomto tedy není smlouva určitá. Zdali je smlouva z tohoto důvodu neplatná či nicotná, je otázka právního hodnocení obsahu smlouvy. Nicméně žalobkyně má za to, že smlouva tak, jak byla sjednána, nemohla být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Nadto za oba subjekty, které jsou smluvními stranami, byla smlouva podepsána jednou fyzickou osobou, k čemuž žalobkyně odkazují k důkazu výpis z obchodního rejstříku. Vlastník nemovitostí je dceřinou společností stavebníka. Tedy neplatnost žalobkyně uplatňují i z důvodu konfliktu zájmu. 2. žalovaná k návrhu uvedla, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává. A to zejména z toho důvodu, že právo stavby bylo zřízeno na pozemku v době, kdy 1. žalovaná byla výlučným, 100 %, vlastníkem pozemku a mohla s ním zcela volně disponovat. To, že 1. žalovaná v době zřízení práva stavby byla 100 % vlastníkem pozemku, vyplývá z veřejně dostupného katastru nemovitostí, rozsudku Okresního soud [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], čj. [spisová značka], i rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum], čj. [spisová značka]. Oba rozsudky nabyly právní moci [datum], vykonatelnosti [datum]. Na základě uvedených rozsudků soudů a po zápisu skutečností v nich uvedených do příslušného katastru nemovitostí 1. žalovaná byla 100 % vlastníkem předmětného pozemku. Za této situace a v dobré víře ve své nesporné vlastnictví pravomocně potvrzené soudy zřídila na svém pozemku právo stavby ve prospěch 2. žalované. Tento postup považuje za zcela v souladu s příslušnými právními předpisy vztahujícími se ke zřízení práva stavby.

3. Dále žalované uplatnily následující tvrzení. Co se týká námitky neuhrazení částky vypořádacího podílu, tak vlastník pozemku vyzval protistranu ke sdělení účtu, na který má být plněno. Toto však nebylo sděleno, nebyla žádná reakce, proto zahájil řízení o soudní úschově. Za situace, kdy následně rozhodl Nejvyšší soud ČR, který zrušil oba rozsudky soudů nižších, bylo řízení o soudní úschově zastaveno. Žalované tvrdí tedy, že žalobkyně se nemohou dovolávat tvrzení, že nebylo plněno na vypořádací podíl, neboť jimi nebyla poskytnuta součinnost, aby mohlo být plněno, k čemuž žalované odkazují výzvu ke sdělení platebních údajů a dále listiny, z nichž se bude podávat, že bylo zahájeno řízení o soudní úschově. Co se týká neurčitosti, tak žalované mají za to, že tato zde není dána, neboť bylo zřízeno právo stavby pro stavby za účelem provozování letiště. Tyto stavby jsou tudíž jednoznačně definovány příslušnými leteckými předpisy, které zcela jednoznačně a velmi přísně definují, kde má být provedeno vedení, kde má být prováděno odvodnění pozemku, jaké signalizační stavby mají být provedeny, jaké budovy mohou být stavěny. Je nepochybné, že pokud se má jednat o stavby zřízené za účelem provozování letiště, nemůže zde být vystavěn například mrakodrap nebo obytná budova. Ve vztahu k žalobkyněmi uplatněné kolizi osoby, která jednala při uzavření napadané smlouvy za žalované, tyto uvádějí, že v současné době již nejsou stanoveny podmínky pro zastupování jednání za právnickou osobu tak přísně, jako byly v § 196a obch. zák. V daném případě se jednalo o obvyklý právní styk, navíc cena měla být stanovena znaleckým posudkem, tedy ani dovozovat nějakou manipulaci se smluvím ujednání zde nelze, část ceny již byla uhrazena. Žalovaná strana má za to, že zde tedy žádný konflikt není.

4. Skutková zjištění:

5. Žalobkyně a), žalobkyně b), 1. žalovaná jsou subjekty zapsané ve Veřejném rejstříku podle subjektů. (výpisy veřejného rejstříku dle subjektu na čl. 22, 23, 24 spisu)

6. Okresní soud [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že podílové spoluvlastnictví žalobce [právnická osoba]. a žalované 1. [právnická osoba]. a žalované 2. [právnická osoba] k pozemku parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], Obec [adresa], zapsané v Katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se zrušuje (výrok I.), pozemek parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], Obec [adresa], zapsaný v Katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit žalované 1. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobce je povinen zaplatit žalované 2. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady tohoto řízení 76 938 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok V.). Krajský soud v Praze, jakožto soud odvolací, rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum], že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se a) zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [hodnota] zapsanému u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], b) uvedený pozemek se přikazuje do vlastnictví žalobkyně oproti povinnosti zaplatit žalované 1) přiměřenou náhradu ve výši 360 264 Kč a žalované 2) přiměřenou náhradu ve výši 360 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 137 967 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 35 029,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.) Právní moci shora uvedené rozsudky nabyly dne [datum]. Nejvyšší soud rozhodnutím čj. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl, že shora označené rozsudky soudu prvého a druhého stupně se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] k dalšímu řízení. Právní moc [datum]. (rozsudek Okresního soudu [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] + výpis elektronického systému ISAS (doložka PM) na čl. 49—53, 54 spisu, rozsudek Krajského soudu v Praze + výpis elektronického systému ISAS (doložka PM) na čl. 55-63, 64 spisu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR + výpis elektronického systému ISAS (doložka PM) na čl. 65-69, 70 spisu) 7. žalovaná byla ke dni 11. 5. 2021 zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] jako vlastník pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa] na základě listiny, jíž jest rozsudek soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vydaného Okresním soudem [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] čj. [spisová značka] ze dne [datum] správními účinky zápisu k okamžiku [datum]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 6 spisu)

8. Dle výpisu z katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] byly ke dni [datum] jako vlastník pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa] zapsány žalobkyně a), žalobkyně b), 1. žalovaná na základě listiny, jíž jest rozsudek soudu v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], právní moc ke dni [datum], právní účinky zápisu k [datum]. Dále je zapsáno právo stavby podle zákona č. 89/2012 Sb., poslední den trvání práva stavby [datum], stavby pro dopravu, oprávnění pro [Jméno žalované B]., [adresa], a to dle smlouvy o zřízení práva stavby ze dne [datum], právní účinky vkladu [datum]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 10-11 spisu)

9. Dne [datum] byla 2. žalovanou jakožto stavebníkem a 1. žalovanou jakožto vlastníkem uzavřena Smlouva o zřízení práva stavby, jíž 1. žalovaná zřídila právo stavby ve prospěch 2. žalované k pozemkům zapsaným u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], jimiž jsou pozemek p. č. [hodnota], součástí je stavba bez čp./če., [Anonymizováno] [Anonymizováno], pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno], součástí je stavba bez čp./če., stavba pro výrobu a skladování, pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] [Anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], pozemku č. [hodnota], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], a dále pozemkům zapsaným u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota]. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] byl shora označenému katastrálnímu úřadu podán návrh na vklad práva stavby dle citované smlouvy do katastru nemovitostí. (smlouva o zřízení práva stavby na čl. 7-9 spisu)

10. Katastrální úřad pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] adresoval Okresnímu soudu [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] sdělení ze dne 1. 2. 2023 s tím, že vlastnické právo na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. [spisová značka] byla zapsáno do katastru nemovitostí pod čj. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] s právními účinky ke dni [datum], zápis vkladu do katastru byl proveden dne [datum], smlouva o zřízení práva stavby byla zapsána pod čj. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] s právními účinky ke dni [datum]. Ke sdělení byly přiloženy listiny, na jejichž základě byl zápis proveden, Smlouva o zřízení práva stavby a Návrh na vklad práva do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/2013 Sb., který byl doručen označenému úřadu dne [datum], kdy účastníky řízení byla 1. žalovaná a 2. žalovaná, přílohou podání byla Smlouva o zřízení práva stavby. (sdělení Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na čl. 40 spisu + smlouva o zřízení práva stavby na čl. 42-44 + návrh na vklad práva do katastru nemovitostí na čl. 45-47 spisu)

11. Pokud žalovaná doručila soudu podání na čl. 106-107 spisu, s tím, že předkládá listiny k prokázání sdělení platebních údajů pro úhradu vypořádacího podílu, tak ve vztahu k této otázce soud odkazuje na právní hodnocení uvedené níže (z hlediska právního hodnocení bylo uzavřeno, že rozhodnutí soudu je konstitutivním, plnění vypořádacího podílu vznik práva nezakládá). Z tohoto důvodu tak nadbytečným provedení listinných důkazů, jimiž jsou Sdělení čísla bankovního účtu žalobkyně pro zaplacení náhrady, nákladů soudního řízení a žádost o sdělení bankovních účtů žalovaných k zaplacení náhrady za zrušení podílového spoluvlastnictví na čl. 108 spisu, žaloba na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhrada – žádost o sdělení bankovních účtů žalovaných na čl. 109 spisu, přípis soudu na čl. 110 spisu, dopis ze dne 31. 3. 2021, sdělení k výzvě soudu na čl. 111 spisu. Pokud bylo navrženo slyšení svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který signoval smlouvu o zřízení práva stavby jako osoba oprávněná za 1. žalovanou i 2. žalovanou, tak tato skutečnost nebyla v řízení spornou, nadto se podává z listinného důkazu, jímž jest uvedená smlouva, nadále je rozhodným právní hodnocení této skutečnosti.

12. Skutkový závěr:

13. Okresní soud [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum], že podílové spoluvlastnictví žalobce [právnická osoba]. a žalované 1. [právnická osoba]. a žalované 2. [právnická osoba] k pozemku parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], Obec [adresa], zapsané v Katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se zrušuje, označený pozemek se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce, žalobce je povinen zaplatit žalované 1. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, žalované 2. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud v Praze, soud odvolací, rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum], že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se a) zrušuje spoluvlastnictví účastníků ke shora označenému pozemku, tento se přikazuje do vlastnictví žalobkyně oproti povinnosti zaplatit žalované 1) náhradu ve výši 360 264 Kč a žalované 2) náhradu ve výši 360 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Právní moci shora uvedené rozsudky nabyly dne [datum]. Nejvyšší soud rozhodnutím čj. [spisová značka] ze dne [datum] rozhodl, že shora označené rozsudky soudu prvého a druhého stupně se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] k dalšímu řízení. Právní moc [datum]. 1. žalovaná byla zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] jako vlastník pozemku č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno], na listu vlastnictví č. [hodnota], katastrální území [adresa], obec [adresa] na základě listiny, jíž jest rozsudek soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví vydaného Okresním soudem [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] čj. [spisová značka] ze dne [datum]. Ke dni [datum] jako vlastník označeného pozemku byly zapsány žalobkyně a), žalobkyně b), 1. žalovaná na základě listiny, jíž jest rozsudek soudu v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] ze dne [datum], právní moc ke dni [datum]. Taktéž je zapsáno právo stavby podle zákona č. 89/2012 Sb., poslední den trvání práva stavby [datum], stavby pro dopravu, oprávnění pro [Jméno žalované B]., [adresa] dle smlouvy o zřízení práva stavby ze dne [datum], právní účinky vkladu [datum]. Dne [datum] byla 2. žalovanou jakožto stavebníkem a 1. žalovanou jakožto vlastníkem uzavřena Smlouva o zřízení práva stavby, kdy 1. žalovaná zřídila právo stavby ve prospěch 2. žalované k pozemkům zapsaným u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno], jimiž jsou pozemek p. č. [hodnota], součástí je stavba bez čp./če., [Anonymizováno] [Anonymizováno], pozemku [Anonymizováno]. [Anonymizováno], součástí je stavba bez čp./če., stavba pro výrobu a skladování, pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [jméno FO] [Anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno], pozemku č. [hodnota], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota], a dále pozemkům zapsaným u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno] pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota]. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] byl shora označenému katastrálnímu úřadu podán návrh na vklad práva stavby dle citované smlouvy do katastru nemovitostí.

14. Shora uvedený skutkový děj byl postaven najisto z listin provedených ve věci k důkazu, kdy jednotlivé listiny jsou ve vzájemné shodě, skutečnosti z nich se podávající nejsou v rozporu, nadto skutkový děj nebyl mezi stranami sporným.

15. Právní hodnocení:

16. Žalobkyně se domáhají určení, že právo stavby zřízené smlouvou ze dne [datum] společnosti [Jméno žalované B]. ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům žalobkyně a), žalobkyně b) na pozemku č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], zapsaný na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] těmto nesvědčí.

17. Podle § 1240 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., pozemek může být zatížen věcným právem jiné osoby (stavebníka) mít na povrchu nebo pod povrchem pozemku stavbu. Nezáleží na tom, zda se jedná o stavbu již zřízenou či dosud nezřízenou. Právo stavby může být zřízeno tak, že se vztahuje i na pozemek, kterého sice není pro stavbu zapotřebí, ale slouží k jejímu lepšímu užívání.

18. Podle § 1242 o. z., právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho součástí, ale také podléhá ustanovením o nemovitých věcech.

19. Podle § 1243 o. z., právo stavby se nabývá smlouvou, vydržením, anebo, stanoví-li tak zákon, rozhodnutím orgánu veřejné moci. Právo stavby zřízené smlouvou vzniká zápisem do veřejného seznamu. Zápisu do veřejného seznamu podléhá i právo stavby vzniklé rozhodnutím orgánu veřejné moci.

20. Podle § 1105 o. z., převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

21. Skutkový děj je v souzené věci mimo spor, nadto se zcela jednoznačně podává z provedených důkazů. Věc spočívá, potažmo závěr o důvodnosti či nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku, v právním hodnocení. Smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi 2. žalovanou jako stavebníkem a 1. žalovanou jako vlastníkem byla uzavřena Smlouva o zřízení práva stavby, dle níž 1. žalovaná zřídila právo stavby ve prospěch 2. žalované k pozemkům vedeným u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a Katastrální pracoviště [adresa], mimo jiné pozemku č. [hodnota] zapsanému na listu vlastnictví č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] byl shora označenému katastrálnímu úřadu podán návrh na vklad práva stavby dle citované smlouvy do katastru nemovitostí.

22. Shora uvedenou smlouvou bylo zřízeno právo stavby k nemovitostem v této specifikovaným, předmětem tohoto sporu je však pouze pozemek č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Ve vztahu k tomuto bylo, a je stále, Okresním soudem [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedeno pod sp. zn. [spisová značka] řízení mezi žalobkyněmi, které jsou v označené věci na straně žalované, jakožto podílovými spoluvlastníky pozemku v poměru každý ideální [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a 1. žalovanou, jakožto podílovým spoluvlastníkem v poměru ideální [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na straně žalobce o vypořádání podílového spoluvlastnictví.

23. Okresní soud [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum] tak, že podílové spoluvlastnictví žalobce [právnická osoba]. a žalované 1. [právnická osoba]. a žalované 2. [právnická osoba] k pozemku parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], Obec [adresa], zapsané v Katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], se zrušuje, pozemek parcelní číslo [hodnota] v k. ú. [adresa], Obec [adresa], zapsaný v Katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce, který je povinen zaplatit žalované 1. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, žalované 2. částku ve výši 360 264 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud v Praze, soud odvolací, rozhodl rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne [datum], že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se a) zrušuje spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. [hodnota] zapsanému u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], pro katastrální území [adresa], obec [adresa], na listu vlastnictví č. [hodnota], uvedený pozemek se přikazuje do vlastnictví žalobkyně oproti povinnosti zaplatit žalované 1) náhradu 360 264 Kč a žalované 2) náhradu 360 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Právní moci shora uvedené rozsudky nabyly dne [datum]. Nejvyšší soud však rozhodnutím čj. [spisová značka] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], rozhodl, že shora označené rozsudky soudu prvého a druhého stupně se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] k dalšímu řízení.

24. Ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze k pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa], přičemž předmětem tohoto sporu je taktéž pouze právo stavby k tomuto pozemku. Rozhodným tedy je pouze posouzení zřízení práva stavby k tomuto pozemku.

25. Právní moc rozsudku soudu prvého stupně ve znění rozsudku druhého stupně nastala ke dni [datum] a jak uvádí Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK, Praha 2009, Drápal, Bureš a kol., str. 1951, tak podáním dovolání se neodkládá právní moc napadeného rozhodnutí a jeho vykonatelnost, tudíž vlastnické právo na základě rozhodnutí KS v Praze čj. [spisová značka] bylo zapsáno do katastru nemovitostí pod čj. V-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] s právními účinky vkladu k [datum], zápis vkladu byl do katastru proveden dne [datum]. Tedy dle ustanovení § 1105 o. z. se k tomuto datu 1. žalovaný stal vlastníkem pozemku č. [hodnota]. Žalobkyní napadená smlouva o právu stavby byla uzavřena dne [datum], tedy v době, kdy 1. žalovaný byl vlastníkem nemovitosti.

26. Jak uvádí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 367/2019 ze dne 27. 2. 2019: „Rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je konstitutivním rozhodnutím, jímž dochází ke vzniku, změně či zániku práva a jemu odpovídající povinnosti mezi účastníky řízení, proto je pro ně rozhodující nejen skutkový, ale i právní stav v době vyhlášení rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4258/2014 (dostupné na www.nsoud.cz), nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2865/16 (dostupné na https://nalus.usoud.cz)].“ 27. Rozhodnutím Okresního soudu [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno] čj. [spisová značka] ze dne [datum] ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. [spisová značka] ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví, zápis vkladu proveden [datum]. Došlo tak ke vzniku vlastnického práva 1. žalované k celému pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] k datu [datum] v souladu s § 1105 o. z. a podané dovolání na této skutečnosti nemohlo změnit ničeho. Vznik vlastnického práva není žádným zákonným ustanovením, zde by případně přicházelo v úvahu ustanovení §§ 1143, 1147, potažmo § 1105 o. z., podmíněn úhradou na vypořádací podíl. 1. žalovaná tak v době uzavření smlouvy byla vlastníkem nemovitosti a jako taková jednala zcela v intencích čl. 11, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle nějž každý má právo vlastnit majetek; vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu; dědění se zaručuje, k čemuž komentář ASPI uvádí: „Vlastník má právo svůj majetek držet, užívat, požívat a disponovat s ním, je oprávněn vzdát se své věci, opustit ji, spotřebovat ji nebo ji zničit. Jeho vlastnictví působí vůči všem ostatním, kteří se musí zdržet neodůvodněných zásahů do něj.“ 28. K posouzení tak nadále, s ohledem k argumentaci strany žalobce je zdali smlouva je nicotná či neplatná pro neurčitost, neboť nejsou specifikovány stavby, pro které bylo smlouvou právo stavby zřízeno, zdali byla smlouva řádně uzavřena, když byla signována jednou osobou na straně dvou smluvních stran, kdy k tomuto žalobkyně uplatnily tvrzení, že za oba subjekty, které jsou smluvními stranami, byla smlouva podepsána jednou fyzickou osobou (žalobkyně odkázaly výpis z obchodního rejstříku, s tím, že vlastník nemovitostí je dceřinou společností stavebníka), tedy neplatnost žalobce uplatňuje z důvodu konfliktu zájmu 29. Co se týká prvé uplatněné námitky, tak soud odkazuje zákon č. 49/1997 Sb., zákon o civilním letectví.

30. Uvedený zákon zcela přesně definuje, co je leteckou stavbou včetně ploch, které s provozem letiště souvisejí, když v § 35 definuje „Plochy určené k vzletům a přistáním“, a v § 36 definuje, co je „Letecká stavba“.

31. Podle § 35 zákona o civilním letectví, územně vymezené plochy v územně plánovací dokumentaci nebo v rozhodnutí o využití území, určené k vzletům a přistáním letadel, a s tím souvisejícím činnostem, mohou být využívány k vzletům a přistáním pouze za podmínek stanovených prováděcím předpisem. K vzletům a přistáním stanovených druhů letadel při vymezených leteckých činnostech lze použít jakékoliv plochy, pokud zajišťují bezpečný vzlet nebo přistání. Charakteristiku ploch, vymezení druhů letadel a leteckých činností, při kterých lze využít k vzletům a přistáním jakékoliv plochy, stanoví prováděcí předpis.

32. Podle § 36 zákona o civilním letectví, leteckou stavbou je a) dráha ke vzletům a přistávání letadel bez zřetele na její stavebně technické provedení, b) dráhy a plochy určené k pohybům a stáním letadel souvisejícím s jejich vzlety a přistáváním bez zřetele na jejich stavebně technické provedení a c) stavba sloužící k zajištění leteckého provozu. Dopravní a energetický stavební úřad v kolaudačním řízení podle stavebního zákona posoudí také způsobilost letecké stavby z hlediska bezpečnosti leteckého provozu.

33. Tedy předmět smlouvy je definován zákonem.

34. Nadále je třeba se vypořádat s námitkou střetu zájmů vznesenou žalobkyněmi. Žalobkyně namítly, že smlouvu o zřízení práva stavby na čl. 42-43 spisu, která je předmětem právního hodnocení a které uzavření není sporným, signoval za obě smluvní strany [tituly před jménem] [jméno FO], kdy z obsahu této listiny se podává, že za [Jméno žalované B]. ji signoval jako člen představenstva a za [adresa] [právnická osoba]. ji signoval jako jednatel.

35. Podle § 164 odst. 1 o. z. může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech.

36. Podle § 437 o. z. zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Jednal-li zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, s třetí osobou a věděla-li tato osoba o této okolnosti nebo musela-li o ní vědět, může se toho zastoupený dovolat. Má se za to, že tu je rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

37. Podle § 54 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), z. o. k., dozví-li se člen orgánu obchodní korporace, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace, informuje o tom bez zbytečného odkladu ostatní členy orgánu, jehož je členem, a kontrolní orgán, byl-li zřízen, jinak nejvyšší orgán. To platí obdobně pro možný střet zájmů osob členovi orgánu obchodní korporace blízkých nebo osob jím ovlivněných nebo ovládaných (odstavec první). Člen orgánu splní povinnosti podle odstavce 1 i tím, že informuje nejvyšší orgán, ledaže sám jako jediný společník vykonává jeho působnost (odstavec druhý). Tímto ustanovením není dotčena povinnost člena orgánu obchodní korporace jednat v zájmu obchodní korporace (odstavec třetí). Kontrolní nebo nejvyšší orgán může na vymezenou dobu pozastavit členu orgánu, který oznámí střet zájmu podle odstavce 1, výkon jeho funkce (odstavec čtvrtý).

38. Otázkou zastoupení právnických osob se zaobírá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, které uvádí: „S účinností od 1. ledna 2014 jsou členové statutárního orgánu právnické osoby jejími zástupci (srov. § 164 odst. 1 o. z. a např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2015, sp. zn. 29 Cdo 880/2015). Jsou-li zájmy člena statutárního orgánu právnické osoby v rozporu se zájmy této právnické osoby, nemůže ji (při právních jednáních dotčených konfliktem zájmů) zastupovat (§ 437 odst. 1 o. z.). Z § 165 odst. 2 o. z. se podává, že není-li zde jiného člena orgánu, který je schopen právnickou osobu zastoupit, jmenuje soud právnické osobě opatrovníka. Jinými slovy, předpokladem jmenování opatrovníka soudem podle § 165 odst. 2 o. z. je rozpor mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby a současně absence jiného člena orgánu, který je schopen právnickou osobu zastoupit. Při výkladu § 165 odst. 2 o. z. je nezbytné mít na zřeteli, že jmenování opatrovníka představuje zásah soudu do vnitřních poměrů právnické osoby, který je krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit až tehdy, není-li možné důsledky rozporu mezi zájmy člena statutárního orgánu a právnické osoby překlenout jinak (zůstala-li by jinak právnická osoba bez zástupce oprávněného za ni právně jednat) [srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013]. Je-li zde jiný člen orgánu, který je oprávněn za právnickou osobu jednat (ať již jde o člena statutárního orgánu či o likvidátora viz § 193 věta první o. z.), nelze opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. jmenovat. Obdobně, má-li již právnická osoba jmenovaného opatrovníka, který je oprávněn za ni jednat, z jiného důvodu (srov. např. § 165 odst. 1 o. z.), není na místě postupovat podle § 165 odst. 2 o. z., i kdyby byly zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nebyl zde (stricto sensu) jiný člen orgánu, oprávněný za právnickou osobu jednat. Jakkoliv totiž opatrovník není orgánem společnosti, je oprávněn za právnickou osobu právně jednat (§ 487 odst. 1 věta druhá o. z.) a není důvodu jmenovat (dalšího) opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. V poměrech obchodních korporací nelze přehlížet ani to, že konflikt zájmů členů (statutárních) orgánů a obchodních korporací řeší § 54 z. o. k. Splní-li člen (statutárního) orgánu svoji informační povinnost podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k. a nepozastaví-li mu kontrolní či nejvyšší orgán obchodní korporace výkon jeho funkce (§ 54 odst. 4 z. o. k.), může obchodní korporaci zastupovat bez ohledu na střet zájmů; ustanovení § 437 o. z. se v takovém případě neuplatní. Pak ani nelze obchodní korporaci jmenovat opatrovníka podle § 165 odst. 2 o. z. (pro takový postup není důvod, neboť obchodní korporace má člena statutárního orgánu oprávněného za ni jednat). Avšak poruší-li člen statutárního orgánu povinnost informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1 a 2 z. o. k., brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal (na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá § 437 o. z. se všemi důsledky z toho plynoucími). Jsou-li splněny ostatní podmínky § 165 odst. 2 o. z., lze takové obchodní korporaci i jmenovat opatrovníka podle posledně označeného ustanovení.“.

39. Publikace Právní jednání a odpovědnost právnických osob po rekodifikace českého soukromého práva, Karel Beran, Petr Čech, Bohumil Dvořák,Davik Elischer, Jiří Hrádek, Václav Janeček, Zdeněk Kühn, Lucie Novotná Krtoušová, Pavel Ondřejek, Wolters Kluwer, 2018, str. 55 a násl., str. 67 a násl., str. 75 a násl., uvádí: „Na tento koncept specifického zastoupení na základě zákona (leč nikoli zákonného) navázal J. Lasák. Uzavřel, že „člen statutárního orgánu právnického osoby vystupuje jako její zástupce sui generis (nejedná se ani o smluvní ani o zákonné zastoupení)“. Obdobně J. Dědič (i s odvoláním na M. Hendrychovou) dovodil, že „zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu není ani zastoupením smluvním ani zastoupením zákonným, ale zvláštním druhem zastoupení na základě zákona, a že se na ně aplikují pouze obecná ustanovení o zastoupení a zvláštní úprava zastoupení členy statutárního orgánu v § 164 a § 165 obč. zák. Ve vztahu k obchodním korporacím pak jen v tom rozsahu, v jakém není tato úprava vyloučena zákonem o obchodních korporacích. …O použitelnosti § 437 obč. zák., dle nějž zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, na zastoupení právnické osoby členy jejího statutárního orgánu nelze pochybovat. Ve vztahu k obchodním korporacím je nicméně třeba zohlednit, že zákon o obchodních korporacích upravuje řešení konfliktu zájmů mezi členem orgánu a obchodní korporací v § 54 a násl. Na střet zájmů mezi členem statutárního orgánu obchodní korporace (zástupcem) a touto korporací (zastoupeným) se proto § 437 obč. zák. zásadně nepoužije. Nicméně nesplní-li člen statutárního orgánu povinnosti uložené § 54 a násl. z. o. k., popř. nerespektuje-li zákaz vyslovený dozorčí radou či valnou hromadou v souladu s § 56, odst. 2 z. o. k., dopadne (použije se) § 437 obč. zák. i na zastoupení členem statutárního orgánu. …Nejvyšší soud …nezmínil, jaké důsledky porušení zákazu vyvolá, tj. jak sankcionovat, bude-li člen statutárního orgánu zastupovat obchodní korporaci v situaci nevyřešené zájmové kolize. Nepochybuji ovšem, že se prosadí tytéž, jako formuluje § 437, odst. 2 obč. zák. Obchodní korporace bude mít možnost se porušení zákazu dovolat, jestliže třetí osoba o kolizi věděla či musela vědět. Zmíněné dikci odpovídá jedině závěr o relativní neplatnosti takového jednání.“ 40. Občanský zákoník, Komentář 2. vydání, Petrov, Výtisk, Beran a kolektiv, C. H. BECK, Praha 2019, str. 474 uvádí: „Pokud člen statutárního orgánu poruší povinnost informovat o (možném) střetu zájmů podle § 54 odst. 1 ZOK, brání existující rozpor zájmů tohoto člena statutárního orgánu se zájmy obchodní korporace tomu, aby za obchodní korporaci právně jednal. Na jednání takového člena statutárního orgánu dopadá § 437 včetně všech důsledků (NS Cdo 4384/2015). Bude-li člen statutárního orgánu za společnost právně jednat, zájmová kolize postihne tento projev vůle relativní neplatností podle § 437 odst. 2 shodně, jako by se jednalo o smluvního zástupce (Čech 2016 s. 835). Podle odlišných pohledů odst. 1 není použitelný na členy orgánu obchodních korporací, bez ohledu na jejich vědomost či nevědomost o střetu zájmů, a rovněž nelze aplikovat odst. 2 s poukazem na speciálnost pravidla ve vztahu k ZOK (Havel 2015 s. 272). Nepoužitelnost odst. 1 na členy statutárního orgánu obchodní korporace zastává také Dědič 2014 s. 524, které ale připouští užití § 427, odst. 2.“.

41. Jinými slovy, pokud dojde ke kolizi zájmů, je třeba aplikovat na věc ustanovení § 54 z. o. k. Existuje-li kolize zájmů, je třeba, aby tato byla tím, kdo je oprávněn za právnickou osobu jednat, oznámena a ostatním členům orgánu, který tuto zastupuje, případně jejímu nejvyššímu orgánu. Pokud toto osoba, u níž je dán střet zájmů, učiní, má právnická osoba možnost postupu dle § 54, odst. 4 z. o. k. Pokud toto neučiní, a existuje-li střet zájmů, je namístě na věc aplikovat ustanovení § 437, odst. 2 o. z.

42. Zákon o obchodních korporacích, Štenglová, Havel, Cileček, Kuhn, Šuk, C. H. BECK, str. 143 k ustanovení § 54 uvádí: „Ustanovení § 54 až 58 modifikují obecná pravidla střetu zájmů jako jedno z ochranných opatření proti poškozování zájmů obchodních korporací osobami, které spravují jejich majetek či na takovou správu dohlížejí, spočívající v informační povinnosti osob, které se mohou do střetu zájmů dostat, a v možnosti preventivního zákroku nejvyššího či kontrolního zájmu korporace. Porušení povinností vyplývajících z pravidel střetu zájmů je porušením zákona, a tedy jednáním rozporným s péčí řádného hospodáře.“ Uvedené definuje ustanovení § 159, odst. 1 o. z., dle nějž, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí; má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky. Ale taktéž ustanovení § 51, odst. 1 z. o. k., dle kterého pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. Pojem péče řádného hospodáře shrnuje komentář ASPI k ustanovení § 159 o. z., který uvádí: „Pojem péče řádného hospodáře lze vymezit jakožto výkon vědomé rozhodovací činnosti na základě dostatečných informací, konané v dobré víře ve prospěch právnické osoby bez preferování vlastních soukromých zájmů, opírající se o racionální základy, vykonávané odborně, po všech stránkách profesionálně, při zachování povinné mlčenlivosti, zejména pak dodržení obchodního tajemství, popř. i jiné zákonem stanovené nebo smluvně převzaté povinnosti mlčenlivosti, ale i zachování dobré pověsti právnické osoby a nevyzrazení jakýchkoli jiných neveřejných informací.“.

43. Tedy došlo-li by ke střetu zájmů, přičemž by bylo porušeno ustanovení § 54 z. o. k., bylo by namístě aplikovat ustanovení § 437, odst. 2 o. z., a nadále by bylo předmětem přezkumu, zdali je dán předpoklad neplatnosti právního jednání, tedy porušení ustanovení § 159, odst. 1 o. z. a 51, odst. 1 z. o. k. Tuto námitku však může uplatnit osoba, která je neplatností (relativní) právního jednání stižena, tedy některý z žalovaných. Tedy, zvěděl-li by nejvyšší orgán některé z těchto osob, či ostatní členové orgánu právnické osoby, že ten, kdo smlouvu signoval jednal v kolizi, aniž by postupoval dle § 54, odst. 1 z. o. k. Jsou-li však obě tyto právnické osoby s tímto právním jednáním seznámeny a srozuměny, a jsou-li ve shodě, k čemuž je třeba odkázat tu skutečnost, že obě právnické osoby jsou v řízení zastoupeny jedním právním zástupcem a jednají i v rámci tohoto soudního sporu ve shodě, nelze třetí osobou námitku relativní neplatnosti právního jednání, které bylo učiněno výhradně mezi žalovanými, napadat. Námitku relativní neplatnosti právního jednání může uplatnit pouze osoba, které byla tohoto jednání účastna, případně, konstituuje-li toto právo zákon. Ze shora uvedených ustanovení se však nepodává, že by žalobkyni toto právo náleželo. Pro úplnost je třeba uvést, že pokud ustanovení § 437, odst. 2 o. z. hovoří o právu třetí osoby, je z kontextu zákonného ustanovení, s čímž koresponduje i výklad tohoto v citovaném komentáři, zřejmým, že třetí osobou se zde nemá na mysli osoba nezúčastněná právního jednání, nýbrž druhá smluvní strana. Tedy nezbývá nežli uzavřít, že námitku relativní neplatnosti právního jednání nemohou vznést žalobkyně, které nebyly právního jednání, které napadají, účastny.

44. Pro úplnost soud konstatuje, že ustanovení § 440 o. z. neaplikuje, neboť zde není tvrzeno ani se z obsahu spisu nepodává překročení zástupčího oprávnění.

45. Otázkou případně je, zdali právní jednání lze hodnotit jako absolutně neplatným. Jako absolutně neplatné bude třeba vždy kvalifikovat takové ujednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje zákonu, zjevně narušuje veřejný pořádek nebo zavazuje k fakticky nemožnému plnění. ¨ 46. Podle 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

47. Komentář ASPI k § 574 uvádí: „S cílem „zachovat právní jednání při životě“, jak pokud jde o samu jeho existenci, tak pokud jde o jeho platnost, bylo do komentovaného občanského zákoníku zakotveno nemálo ustanovení. Patří k nim také čtyři následující ustanovení, tj. § 575 až 578, dále pak např. § 65, § 553, § 555 odst. 2, § 582 odst. 1 atd. Ale také, a zejména, ustanovení § 580, které relevanci rozporu právního jednání se zákonem omezuje na případy, kdy to „smysl a účel zákona vyžaduje“, a ustanovení § 588, které zužuje výčet případů vad právního jednání sankcionovaných tzv. absolutní neplatností na velmi úzký okruh vadných právních jednání. A to není ve srovnání s cizími civilními kodexy nic výjimečného.“.

48. Tedy zákon zcela jednoznačně definuje, že na právní jednání je třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné, což je hlavní pravidlo, jímž se mají strany, potažmo soud při své rozhodovací činnosti, řídit, neboť je společenským zájmem zachování právní jistoty. Prioritou je vždy nahlížet na právní jednání jako na platné, a jsou-li pochyby o tom, zdali na dané právní jednání má být nahlíženo jako na dovolené či zakázané, tak vždy je třeba se přiklánět k prvé uvedené variantě. Jinými slovy v případě pochybností, zda je určité jednání dovoleno či zakázáno, by se mělo vyložit spíše jako platné. Žalobkyně v řízení, kromě neurčitosti právního jednání, namítly střet zájmů. K tomuto je však případně třeba zvažovat pouze otázku neplatnosti relativní, kterou však žalobkyně, která nebyla účastna napadaného právního jednání, vznést nemůže. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která může bez dalšího vést k úvaze, že právní jednání je neplatným absolutně.

49. Pakliže žalobkyně namítly, že námitka relativní neplatnosti jim přísluší, neboť rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR byla rozhodnutí nižších soudů zrušena, tudíž toto právo mají jakožto podílový spoluvlastník, tak k tomuto soud odkazuje právní hodnocení shora, kde bylo uzavřeno, že žalované v době, kdy právní jednání činily byly vlastnicemi na základě pravomocného rozhodnutí, tudíž ve vztahu k době, kdy bylo žalobkyně napadené právní jednání činěno, nemohou se žalobkyně dovolávat práv, které by jim z titulu práva vlastnického náležela.

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v režimu ustanovení § 142, odst. 1 o. s. ř. Předmětem sporu bylo právo k nemovité věci. Soud odkazuje rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 244/2017. Toto uvádí, že dovolací soud se k stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem ve věcech určení existence práva či právního poměru, zejména práva vlastnického, opakovaně vyjadřoval, kdy platí, že primárně je nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu (není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby), a teprve v případě, že nelze hodnotu věci vyjádřit v penězích, či ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Aplikace ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu je možná pouze v tom případě, že nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Pokud předmětem řízení je nemovitá věc, je z povahy ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). U nemovité věci tak nelze v zásadě hovořit o její neocenitelnosti, … . I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně, tedy v řízení o určení vlastnického práva, aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu mohou odůvodnit nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny, což přichází v tom případě, že z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Tedy platí, že pokud obsahem spisu je právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu aplikovat.

51. V souzené věci nelze uzavřít, že součástí spisu jsou listiny či jiné důkazy, které mohou být podkladem o ceně nemovitosti. Žalobkyně žalobním návrhem napadly Smlouvu o zřízení práva stavby. Právo stavby je věcí nemovitou. Z obsahu smlouvy se podává, že toto právo, kromě jednorázové odměny 100 000 Kč, bude určeno znaleckým posudkem. Zadání znaleckého posudku pro určení hodnoty předmětné nemovité věci však zcela přesahuje rámec řízení. Proto bylo aplikováno ustanovení § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za situace, kdy předmětem sporu bylo určení, zdali zde právo je či není. Odměna advokáta tak za jeden úkon právní pomoci činí dle § 7, bodu 5., § 12, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 300 Kč. Právní úkony byly učiněny dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), 2, písm. f) citované vyhlášky. Paušální náhrady hotových výdajů činí á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Daň z přidané hodnoty činí, 21 %, § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Pakliže je aplikováno ustanovení § 12, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v plněném znění, dle nějž jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %, tak soud odkazuje, že právní zástupce žalovaných v řízení zastupoval dva účastníky řízení.

52. Na straně žalovaných jsou náklady řízení tvořeny částkami za úkony právní pomoci, jimiž jsou převzetí věci, vyjádření k návrhu na čl. 34-36 spisu, nahlédnutí do spisu dne 24. 3. 2023, návrh na pokračování v řízení přerušeném dle § 110 o. s. ř. na čl. 102 spisu, podání na čl. 106-107 spisu, účast při jednání soudu dne 31. 3. 2023 a účast při jednání soudu dne 31. 5. 2024. Hodnota jednoho úkonu právní pomoci činí 2 300 Kč. Celkem tak právní zástupce žalovaných učinil ve věci 7 úkonů právní pomoci, celkem tak částka tyto úkony činí 16 100 Kč. Hotové výdaje činí á 300 Kč, tedy celkem 2 100 Kč. DPH, když právní zástupce žalovaných je veden jako plátce daně z přidané hodnoty činí 3 822 Kč. Celkem tak 22 022 Kč. 80 % z částky 22 022 Kč činí po zaokrouhlení 17 618 Kč. Žalobkyně je tak povinny plnit částku 17 618 Kč k rukám právního zástupce žalovaných ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Co se týká lhůty k plnění, tak tato je dána ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř., kdy z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost zakládající úvahu pro plnění ve splátkách či plnění v delší lhůtě. Obě žalované jsou účastnicemi v řízení napadené smlouvy, je tak na ně nahlíženo jako na nerozlučného společníka.

Poučení