36 Co 100/2022-224

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1) [země] – [stát. instituce], [IČO] sídlem [adresa] jednající [anonymizována čtyři slova] ve [anonymizována dvě slova] sídlem [adresa] 2) [země] – [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [územní celek], [IČO] sídlem [adresa] jednající [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ve [anonymizována dvě slova] sídlem [adresa] o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] a pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví], vše v [anonymizováno] [část obce], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (výrok I), dále zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], [anonymizováno] [část obce], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], (výrok II), dále zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], [anonymizováno] [část obce], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], (výrok III), zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], [anonymizováno] [část obce], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy], (výrok [příjmení]), zamítl žalobu o určení, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví], [anonymizováno] [část obce], [územní celek], v katastru nemovitostí vedeném [anonymizována čtyři slova] [část Prahy] (výrok V) a rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobci povinnost k jejich náhradě oběma žalovaným ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Takto soud prvního stupně rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení vlastnického práva k předmětným shora uvedeným nemovitostem nebo podílům na nich (dále souhrnně též„ předmětné nemovitosti“) opřené o tvrzení žalobce, že nikdy nepřestal být vlastníkem těchto nemovitostí, neboť majetek, jehož se touto žalobou dovolává, nikdy nebyl znárodněn. Žalobce tvrdil, že proces, který byl vůči němu veden, byl porušením tehdy platného práva, neexistuje žádná listina, na jejímž základě by mohlo dojít ke změně v osobě vlastníka majetku, který byl ve veřejných rejstřících (tj. včetně katastru nemovitostí) veden na žalobce. Předmětné nemovitosti tak nemohly v důsledku znárodnění„ přejít“ do vlastnictví československého [anonymizováno] a nemohly být dále platně převáděny na další subjekty. Žalobce byl do obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. A [číslo], zapsán dne [datum] s datem vzniku dne 25. 2. [číslo]. Žalobce je a byl subjektem sui generis, jehož historické kořeny sahají až do [anonymizováno] století. [příjmení] o charakter právní osobnosti žalobce, včetně otázky týkající se jeho stávající existence byly dnem [datum], resp. dnem [datum], pravomocně vyřešeny tak, že [anonymizována dvě slova] v [obec] disponuje jak hmotněprávní subjektivitou, tak i procesní subjektivitou, navenek jej zastupuje předseda správní rady. Žalovaní jsou zaknihovanými vlastníky předmětných pozemků nebo částí pozemků, jejichž určení vlastnictví k nim se žalobce domáhá. [role v řízení] 1) – [země], jejíž právo hospodaření v tomto případě vykonává [stát. instituce], je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v [anonymizováno] [část obce], které vznikly rozdělením původních pozemků parc. [číslo] [anonymizováno] [část obce], vlastněných [role v řízení]. [role v řízení] 2) – [země], jejíž právo hospodaření k dotčeným nemovitostem vykonává Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy – je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše [anonymizováno] [část obce], které vznikly rozdělením původních pozemků parc. [číslo] [anonymizováno] [část obce], vlastněných [role v řízení]. U těch z žalovaných pozemků, jejichž celá výměra není tvořena výměrou (částí výměry) původních pozemků žalobce, žádá žalobce o určení spoluvlastnictví k nim v rozsahu odpovídajícím zastoupení původního pozemku žalobce v celkové výměře žalovaného pozemku. Tedy např. má-li pozemek parc. [číslo] výměru celkem [výměra], přičemž z původního pozemku žalobce parc. [číslo] je v něm pouze 8 m2, pak žalobce žádá podíl na pozemku parc. [číslo] ve výši [číslo]. Stejně žalobce postupuje u pozemků parc. [číslo]. Všechny tyto pozemky nebo jejich části byly odděleny z pozemků parc. [číslo] o celkové výměře [výměra] a parc. [číslo] o celkové výměře [výměra]. Pozemek parc. [číslo] [anonymizováno] [část obce], byl do tehdejší pozemkové knihy zaevidován ve vložce [číslo] dne [datum] pod [číslo] jako„ role“. Využití tohoto pozemku bylo dne [datum] změněno na„ hřiště“. Pozemek parc. [číslo] [anonymizováno] [část obce] byl původně veden jako [číslo]„ hřiště“ a byl do vložky [číslo] pozemkové knihy zaevidován z původní vložky [číslo] desek [anonymizováno]. Žalobce se stal vlastníkem dotčených pozemků na základě kupních smluv ze dne 7. a [datum]. Evidenci pozemkových knih převzal v roce [rok] zřízený pozemkový katastr a po sloučení [anonymizováno] desek a pozemkových knih pak katastr nemovitostí. Dotčené pozemky sloužily skutečně jako sportoviště (fotbalové hřiště) a nebyly za vlastnictví žalobce nikdy určeny k jakékoliv podnikatelské činnosti žalobce, resp. nesloužily provozu žalobce. V roce [rok] bylo do vložek [číslo] pozemkové knihy a [číslo] desek [anonymizováno] na základě usnesení Krajského soudu [anonymizováno], které cituje [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] Sb., vyhlášku ministerstva výživy ze dne [datum] [číslo] zřizovací listinu ministerstva výživy ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], vloženo vlastnické právo k těmto pozemkům [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], národní podnik. Jako původní vlastník těchto nemovitostí je na usnesení Krajského soudu [anonymizováno] v [obec] uveden žalobce. Žalobce dále tvrdil, že není pochyb o tom, že ještě ke dni vydání shora citovaného usnesení Krajského soudu [anonymizováno] v [obec] byl žalobce v pozemkové knize a v [anonymizována dvě slova] veden jako vlastník pozemků parc. [číslo] (později [číslo]) a [číslo] (později [číslo]), oba v [anonymizováno] [část obce]. Žalobce se žalovanými, ani s národním podnikem [příjmení] [jméno], neuzavřel smlouvu o převodu předmětných pozemků. Žalobce sám tyto pozemky nikomu nedaroval, ani je žádným jiným způsobem nezcizil. Právní titul k převodu, resp. přepisu těchto pozemků z žalobce na jakoukoli třetí osobu nikdy neexistoval, a tudíž nemohlo dojít ani k přechodu vlastnického práva k těmto pozemkům z žalobce na jiný subjekt. K těmto pozemkům svědčilo žalobci ke dni vydání shora citovaného usnesení Krajského soudu [anonymizováno] v [obec] vlastnické právo. Žalobce nikdy nepřestal být vlastníkem těchto pozemků, neboť držba tohoto majetku československým státem prostřednictvím národního podniku [anonymizována dvě slova] byla realizována bez právní i listinné opory a za použití státně-mocenského přinucení, tj. protiprávní svémocí. Postupné naplnění [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] [rok] Sb. nebylo v souladu s tehdy platným právem a proces znárodnění tak ve vztahu k uvedenému majetku nikdy nebyl dokončen. I kdyby proces znárodnění byl řádně zahájen, nikdy nedošlo k poskytnutí náhrady subjektu, jehož majetek měl být znárodněn – totiž [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalobce rovněž tvrdil, že v případě dotčených pozemků se jednalo o majetek, který [anonymizováno] výslovně vyjímal z procesu znárodnění, kdy podle ust. § 4 odst. 2 [anonymizováno] ve znění platném do [datum], stejně jako podle ust. § 4 odst. 3 [anonymizováno] v platném znění se znárodnění týkalo pouze majetku sloužícího provozu znárodněného podniku. Dotčené pozemky sloužily jako sportoviště, jak ostatně byly i vedeny v katastru nemovitostí („ fotbalové hřiště“), nesloužily tedy provozu podniku žalobce a neměly být vůbec znárodněny. Dále žalobce tvrdil, že i pokud by byl proces znárodnění žalobce veden řádně a byl skutečně dokončen, což odmítl, neměly dotčené pozemky být s ohledem na výslovnou výjimku stanovenou samotným [anonymizováno] vůbec znárodněny. Pokud k jejich začlenění do znárodňovacího procesu došlo a pokud bylo s odkazem na [anonymizováno] nakonec vlastnictví k nim zaknihováno ve prospěch národního podniku [anonymizována dvě slova], stalo se tak bez právního titulu a takový převod je nicotný. [role v řízení] tvrdil, že má naléhavý zájem na určení vlastnictví k předmětným pozemkům dle ust. § 80 o. s. ř.

3. Žalovaní se proti žalobě pak bránili tím, že žalobce pozbyl vlastnického práva k pozemkům na základě [anonymizováno] [číslo] [rok] Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského (dále též„ [anonymizováno]“), které jako součást majetkové podstaty znárodněného podniku [anonymizována dvě slova] v [obec], přešly do vlastnictví [anonymizováno]. Podle ust. § 1 odst. 1 dekretu, byly znárodněny podniky v tomto ustanovení zákona uvedené dnem vyhlášení [anonymizováno], tj. dnem [datum]. Podniky, jichž se znárodnění týkalo, byly v souladu s ust. § 1 odst. 4 [anonymizováno] následně vyhlášeny ministrem výživy ve vyhlášce [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to s účinky doručení. V bodě 2 části III. této vyhlášky je výslovně uvedeno, že„ podle § 1 odst. 4 dekretu č. 101/1945 Sb. vyhlašuje ministr s účinky doručení, že tímto [anonymizováno] byl znárodněn [anonymizována dvě slova] v [obec]“ [příjmení] znárodněného majetku se stát stal přímo ze zákona, dnem jeho vyhlášení, tedy nikoli až na základě správního rozhodnutí, byť vydaného na základě znárodňovacího [anonymizováno]. Platné nabytí znárodněného majetku bylo následně potvrzeno vyhláškou příslušného ministra, čímž byl proces znárodnění dovršen. Na přechod vlastnického práva k majetku znárodněného [anonymizována dvě slova] v [obec] nemohla mít vliv ani následná právní úprava, zákon č. 115/1948 Sb., podle níž o rozsahu znárodnění rozhodoval ministr výživy (§ 4 odst. 6 a 7 zákona), neboť účinky znárodnění [anonymizována dvě slova] v [obec] zestátněním nastaly dnem vyhlášení [anonymizováno], dnem [datum], zatímco zákon č. 115/1948 Sb. byl vydán až dne [datum], tedy v době, kdy již byl veškerý majetek znárodněného [anonymizováno] prokazatelně ve vlastnictví [anonymizováno]. Rozsah majetku znárodněných podniků byl upraven i přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 115/1948 Sb., a to v ust. § 4 [anonymizováno]. Z citovaného ustanovení [anonymizováno] v původním znění, lze zcela jednoznačně usoudit na skutečnost, že znárodněno bylo vše, tedy veškerý majetek podniků, podléhajících znárodnění. Výjimku tvořil pouze majetek, který vyňal ministr výživy ze znárodnění, pokud nebyl tento majetek nezbytně třeba k provozu. Nedošlo-li k vynětí majetku ministrem výživy, byl znárodněn veškerý majetek. O přechodu nemovitostí do vlastnictví [anonymizováno] ze zákona svědčí výpisy z knihovní vložky [číslo] PK [anonymizováno] katastrální území Smíchov, [územní celek] a knihovní vložky [číslo] [anonymizováno] desek, [anonymizováno] [část obce], z nichž je patrno, že zápisy o změně vlastníka nemovitostí byly provedeny přímo na podkladě [anonymizováno] [číslo] [rok] Sb. a vyhlášky ministra výživy ze dne [datum] ve prospěch [anonymizována dvě slova], n. p. O přechodu nemovitostí do vlastnictví [anonymizováno] svědčí také rozhodnutí knihovního soudu, Krajského [anonymizováno] soudu v [obec], který svým usnesením [spisová značka], Čd [číslo] ze dne [datum] povolil vklad vlastnického práva k nemovitostem, zapsaným ve vložce [číslo] pozemkové knihy katastrální území Smíchov a ve vložce [číslo] [anonymizováno] desek [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], n. p. Je zřejmé, že [anonymizováno] změnu zápisu vlastnického práva a tedy i [anonymizováno] přechod tohoto práva nebylo podkladem správní rozhodnutí, nýbrž sama skutečnost vyplývající ze zákona, osvědčená knihovním soudem. Ke stejným právním závěrům dospěl i zdejší soud, který otázku vlastnictví k týmž pozemkům posuzoval jako předběžnou v řízení ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], kde se žalobce domáhal úpravy poměrů mezi vlastníkem pozemků a vlastníkem stavby. Žalobce uváděl stejná skutková tvrzení, když napadal proces znárodnění, jeho protiprávnost. Žalovaní namítali, že v již tomto řízení soud dospěl k závěru, že [anonymizováno] [číslo] [rok] Sb. byla znárodněna veškerá majetková podstata [anonymizována dvě slova] v [obec], předmětné pozemky byly součástí znárodněné majetkové podstaty firmy. Ke znárodnění pozemků došlo zestátněním již k [datum]. Na této skutečnosti nemohlo nic změnit ani nevyplacení náhrady za znárodněný majetek, když přechod vlastnictví nebyl podle [anonymizováno] na vyplacení náhrady vázán. Žalovaní tak mají za to, že stát nabyl vlastnického práva k pozemkům řádně [anonymizováno]. Pokud by však v tomto řízení byla předmětná právní otázka posouzena jinak, mají žalovaní za to, že stát nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví vydržením kdykoli po [datum] (datum účinnosti zák. č. 509/1991 Sb.), neboť naplnil všechny zákonem stanovené podmínky, kladené na institut vydržení. Po celou dobu držby byl stát v dobré víře, že je jejich vlastníkem a že tyto nabyl [anonymizováno] prezidenta [anonymizováno], stejně tak i po celou dobu – od roku [rok] až do současné doby s nemovitostmi nakládal jako s vlastními. O existenci žalobce neměli žalovaní žádnou povědomost. Žalobce svá vlastnická práva po celá léta vůči žalovaným neuplatňoval. Od roku [rok], kdy mělo dojít k údajnému znovuoživení žalobce, tento neinicioval změnu zápisu v katastru nemovitostí, stát tak byl vzhledem k ustanovení § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných [anonymizováno] k nemovitostem, v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí. S argumentací žalovaných se v řízení vedeném o uspořádání poměrů mezi vlastníkem předmětných pozemků a vlastníkem stavby opřené o totožná tvrzení žalobce ohledně kontinuity jeho vlastnictví k předmětným nemovitostem ztotožnil Obvodní soud pro Prahu 5 v rozsudku ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým zamítl žalobu z důvodu neshledání vlastnického práva žalobce, potvrzeným rozsudkem Městského soudem v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], proti němuž podané odvolání Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], v němž zopakoval obsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu a [název soudu] týkající se otázek znárodnění. Ke znárodnění podniků na základě znárodňovacích dekretů prezidenta [anonymizováno] docházelo ze zákona a nikoli až příslušnými správními rozhodnutími, na účinky znárodnění nemělo vliv ani případné pozdější nevyplacení náhrady. Vzhledem k tomu, že již byly [role v řízení] nastolené otázky v projednávané věci a ve vztahu k témuž majetku již vyřešeny v jiném pravomocně ukončeném soudním řízení, jsou žalovaní dle ust. § 13 o. z. v legitimním očekávání, že tyto otázky budou v projednávaném případě posouzeny obdobně. Žalovaní dále namítali nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení; dále namítali, že žalobou na určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství, nelze se účinně domáhat podle obecných předpisů ani ochrany vlastnického práva, k jehož zániku došlo před [datum] a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy této majetkové újmy. Konečně podle názoru žalovaných předmětná žaloba nemá ani oporu v ust. § 985 o. z., a to vzhledem k tomu, že vlastnictví [anonymizováno] bylo do pozemkové knihy zapsáno na základě zákona, vlastnictví vzniklo ze zákona, nejedná se o žádnou ze situací, jíž předpokládá ust. § 985 ani ust. § 986 o. z., když zápis ve prospěch [anonymizováno] nebyl do pozemkové knihy (nikoli do veřejného seznamu) proveden bez právního důvodu. Žalovaní namítali, že ust. § 985, resp. § 986 o. z. se nevztahují na zápisy, které byly provedeny v pozemkových knihách před více jak 70 lety a které takto byly vedeny až do současné doby. Vzhledem k tomu, že ani zmíněná ustanovení občanského zákoníku neopravňují žalobce k podání žaloby na určení, navrhovali žalobci žalobu v celém rozsahu zamítnout.

4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištěného skutkovém stavu (skutková zjištění jsou v podrobnostech popsána v bodech 4. – 11. odůvodnění, na něž se odkazuje), podle něhož v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka], byla rozsudkem ze dne ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocně zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaného [země] na pozemcích, k nimž mělo svědčit právo vlastnické žalobci (jde o téže pozemky, resp. jejich části, jež jsou předmětem tohoto řízení). Dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], a rovněž o ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Dále soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl do obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Plzni, oddíl A, vložka [číslo], zapsán dne [datum] s datem vzniku 25. 2. [číslo] pod [právnická osoba] [anonymizováno] v [obec], [IČO], s právní formou – ostatní. Pozemky parc. [číslo] všechny v [anonymizováno] [část obce], [územní celek], jsou v současné době v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrálním pracovištěm Praha, zapsány [anonymizováno] žalované, byly odděleny z pozemků parc. [číslo] o celkové výměře [výměra] a parc. [číslo] o celkové výměře [výměra]. Pozemek parc. [číslo] k. ú [část obce] byl do pozemkové knihy zaevidován ve vložce [číslo] dne [datum] pod [číslo] jako role, když využití tohoto pozemku bylo dne [datum] změněno na hřiště. Pozemek parc. [číslo] [anonymizováno] [část obce] byl původně veden jako pozemek parc. [číslo] – hřiště a byl do vložky [číslo] pozemkové knihy zaevidován z původní vložky [číslo] desek [anonymizováno]. Žalobce původně nabyl pozemky dle PK parc. [číslo] na základě smlouvy trhové ze dne 7. a [datum] (pozemky byly později přečíslovány na [číslo] [anonymizováno] [část obce]). Dotčené pozemky sloužily jako sportoviště (fotbalové hřiště). K předmětným pozemkům bylo vloženo vlastnické právo [anonymizována tři slova], n. p., a to výměrem ministerstva výživy ze dne [datum], vlastnictví tak bylo přepsáno na československý stát – správu technickou a v r. [rok] na československý stát - [stát. instituce]. Předmětné pozemky byly zapsány v pozemkové knize v knihovní vložce [číslo] a v [anonymizována dvě slova] ve vložce [číslo] na základě usnesení Krajského soudu [anonymizováno]. Žalobce dne [datum] nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 7. a [datum] předmětné pozemky koupí od [právnická osoba], a.s. Dne [datum], č. d. [číslo], bylo do pozemkové knihy [anonymizováno] předmětné pozemky vloženo vlastnické právo [anonymizována tři slova], n. p., a to podle [anonymizováno] prezidenta [anonymizováno] [číslo] Sb. a vyhlášky ministerstva výživy ze dne ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí], č. d. 675, bylo podle výměru ministerstva výživy ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka] vloženo vlastnické právo [anonymizováno] československý stát – správu technickou a dne [datum], č. d. [číslo], byla vložena změna správy na [stát. instituce]. Dne [datum] požádal žalobce Katastrální úřad pro hlavní město Prahu o poznamenání spornosti zápisu vlastníka pozemků parc. [číslo] vše v [anonymizováno] [část obce], z důvodu ochrany jeho [anonymizováno] s tím, že žalobce nikdy nepřestal být vlastníkem uvedených pozemků. Dne [datum] dřívější členové správní rady [anonymizována dvě slova] v [obec] a [anonymizováno] akciových [anonymizováno] v [obec] požádali [příjmení] národní výbor v [obec] o zrušení a výmaz národní správy koncernu [anonymizována dvě slova] v [obec] v obchodním rejstříku obou firem. V současnosti je [role v řízení] 1) veden jako vlastník pozemků parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] [anonymizována dvě slova] [část obce], [územní celek] a na [list vlastnictví] [anonymizována dvě slova] [část obce] (pozemková parcela [číslo]) a [role v řízení] 2) je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. [číslo] na [list vlastnictví] [anonymizována dvě slova] [část obce].

5. Zjištěný skutkový stav po právní stránce posoudil soud prvního stupně v intenci závěrů rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] – tedy rozhodnutí vydaných v obdobné věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (podrobně citováno v bodech 14. – 15. odůvodnění napadeného rozsudku); dále dle Stanoviska [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] (viz bod 16. odůvodnění napadeného rozsudku), přičemž uzavřel, že soud není oprávněn jakkoli přezkoumávat proces znárodnění, ale je oprávněn pouze zjišťovat, jaké právní předpisy se na znárodnění vztahují a zda byl podnik jako znárodněný vyhlášen, příp. zda nějaký majetek byl ze znárodnění vyňat. Dále soud prvního stupně pokračoval, že [anonymizována tři slova] [číslo] [rok] Sb. ze dne [datum] v původním znění podle ustanovení § 1 (1) byly dnem vyhlášení tohoto [anonymizováno] znárodněny mimo jiné i [anonymizováno], které vystavily v roce [rok] více než 150 000 hl piva a o tom, zda byly splněny podmínky [anonymizováno] znárodnění, rozhodoval ministr výživy. Soud prvního stupně zakončil, že na základě shora uvedených zjištění soudu, právního hodnocení v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i [název soudu] ve věci projednávané Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] ve věci týkající se žalobce a jeho vztahu ke shodným pozemkovým parcelám, kdy byla otázka vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům řešena jako otázka předběžná, kdy od judikovaných závěrů soud neměl důvodu se odchýlit, pročež žalobu zamítl s tím, že žalobce není vlastníkem předmětných pozemků.

6. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, kterým navrhovala zrušení napadeného rozsudku a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce v odvolání uvedl, že tento případ není restituční kauzou, jak to právně nesprávně pojal soud prvního stupně, nýbrž žalobou na ochranu vlastnického práva žalobce k majetku, které mu přísluší a které je nepromlčitelné. Žalobce zopakoval, že jakožto vlastník podniku [anonymizována dvě slova] v [obec], tvrdil a prokazoval, že předmětné nemovitosti provozu znárodněného podniku [anonymizována dvě slova] v [obec] nikdy nesloužily a dosud ani neslouží. Soud prvního stupně tak byl povinen přezkoumat zákonnost znárodňovacího procesu, tedy zda byly bezezbytku splněny všechny podmínky stanovené československým dekretovým právem [anonymizováno] znárodnění v žalobním petitu konkrétně specifikovaného majetku. To se ale nestalo, přitom soud byl povinen poskytnout soudní ochranu vlastnickému právu žalobce jakožto historického vlastníka. Žalobce proto považoval rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný [anonymizováno] nedostatek důvodů. Dále soud prvního stupně nepřihlédl k [role v řízení] tvrzeným skutečnostem, zejména ve vztahu ke způsobu využití žalovaných pozemků, které nespadaly pod definici majetku určeného ke znárodnění [anonymizováno] prezidenta [anonymizováno] [číslo] [rok] Sb. Žalobce zdůraznil, že tato věc je petitorně odlišná od právní věci, kterou projednal Obvodní soud pro Prahu 5 pod spisovou značkou [spisová značka], tato odlišnost pak znamená, že nelze bez dalšího jen mechanicky převzít závěry, které soud učinil ve věci projednané pod spisovou značkou [spisová značka]. Soud prvního stupně nadto při aplikaci práva nepostupoval obdobně, jako kdyby soud měl aplikovat právo cizí, a to včetně tomu odpovídající soudní judikatury, neboť měl poválečné (dekretové) právo aplikovat tak, jak by jej aplikoval demokratický„ soud minulosti“, tedy se zřetelem na dobovou judikaturu, avšak s korekcí stávajícím ústavním pořádkem, neboť ani právo vzešlé z minulosti nelze v současnosti aplikovat v rozporu s ústavním pořádkem. Soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí prezentoval názor, že restituční zákony vylučují možnost ucházet se o majetková práva obecnými soukromoprávními žalobami podle občanskoprávních předpisů a nároků a stavěl své rozhodnutí na výkladu restitučních předpisů provedeném v stanovisku [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum] sp. [značka automobilu] [anonymizováno] [číslo]. Podle žalobce však takový výklad lze uplatnit však jen k majetku, který přešel na stát a stát byl jeho vlastníkem v období, které je restitučními zákony řešeno (od [datum] do [datum]). Zde lze hovořit, že restituční zákony mají právo přednosti podle pravidla přednosti speciální právní úpravy stejné právní síly před obecnou. Nemohou však mít takový důsledek vůči majetku, který byl sice fakticky státem nebo státní organizací ovládán, ale ve skutečnosti k přechodu či převodu vlastnického práva na stát nedošlo a už vůbec nelze takový závěr vztáhnout na majetkové otázky, které restituční zákony neřešily – tedy na případy osob, na něž se restituční předpisy nevztahovaly – nebyly dle nich„ osobami oprávněnými“. Žalobce dále pokračoval, že takový výklad činí z restitučních zákonů fakticky zákony vyvlastňovací. Stát tak po pádu komunistického režimu legalizoval a znárodnil bez náhrady majetek, který sice do roku [rok] fakticky okupoval, ale právně nezískal podle tehdy platných právních předpisů. Přitom Listina základních [anonymizováno] a svobod připouští jen vyvlastnění ve veřejném zájmu, a za náhradu, ústavní ochrana vlastnického práva se vztahuje nejen na vlastnictví věci v úzkém slova smyslu, ale šířeji i na jiná majetková práva. Chtějí-li soud vykládat restituční zákony jako zákony vyvlastňovací, je to zcela neústavní interpretace, protože vyvlastnění osob již dříve postižených totalitním režimem nebylo účelem restitučních zákonů, protože jejich účelem byla náprava křivd vyvolaných i rozsáhlým záborem majetku v předešlém období, nikoliv právní dokončení tohoto záboru. Dále žalobce akcentoval, že zde absentuje veřejný zájem na vyvlastnění (nárokované pozemky nesloužily a dosud ani nesvědčí výrobě piva, ačkoliv to bylo podmínkou dle [anonymizováno]), a především absentuje náhrada za vyvlastněná majetková práva. Žalobce odkazoval na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení] a další proti Portugalsku ze dne [datum], číslo stížnosti [číslo] a [číslo], kdy stěžovatelé tvrdili, že akt zbavení vlastnictví znárodněním je dokončen až vyplacením dlužného odškodnění – tedy náhrady, pokud právo na náhradu vyplývá z právního předpisu. Evropský soud pro lidská práva se s argumentací stěžovatele ztotožnil, když nevyplacení zákonem předvídaného odškodného (náhrady) považoval za neúměrné (zvláštní a přehnané) břemeno, v důsledku kterého zbavení vlastnictví posoudil jako porušení článku 1 [anonymizováno] k [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a základních svobod, a to i v situaci, kdy ke znárodnění majetku došlo před tím, než se [anonymizováno] Vysokou smluvní stranu (Portugalsko) stala [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a základních svobod účinnou. Žalobce dále namítal vadu řízení, která měla za následek i nesprávné rozhodnutí ve věci, a to, že soud prvního stupně rozhodoval o žalobě ve znění před návrhem žalobce na změnu petitu ze dne [datum], kterou soud připustil, avšak pominul. Žalobce shrnul, že soud prvního stupně„ slepě“ převzal předchozí rozhodnutí vydané ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod spisovou značkou [spisová značka], aniž by řádně provedl důkazy předložené [role v řízení], nepřihlédl k odlišnému skutkovému stavu obou řízení a na základě neúplných zjištění a provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a následně i k nesprávnému právnímu posouzení celé věci, které je mj. v rozporu s právem žalobce na soudní ochranu tak, jak je definoval Ústavní soud např. v nálezech ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] a ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

7. K odvolání žalobkyně se vyjádřili oba žalovaní tak, že považovali napadený rozsudek za věcně správný a navrhli jeho potvrzení. Žalovaní uvedli, že soud prvního stupně po provedeném dokazování žalobu správně zamítnul, když z listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že na předmětný majetek dopadal již zmíněný [anonymizováno] a že k přechodu vlastnictví pozemků na stát došlo dnem jeho vyhlášení. K přechodu vlastnictví nebylo zapotřebí žádného formálního procesu, jak tvrdí žalobce. Soud žalobou uplatněný nárok posoudil ve shodě se skutkovými a právními závěry vyslovenými soudy všech stupňů včetně [název soudu] ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka]. V již zmíněné věci soudy řešily uspořádání poměrů mezi vlastníky pozemků a budov. V tomto řízení žalobce rovněž opíral žalobu o své tvrzené vlastnické právo k předmětným pozemkům, se stejnými tvrzeními jako v posuzované věci, když v řízení obhajoval svou věcnou aktivní legitimaci. Soudy tak byly nuceny řešit otázku přechodu vlastnického práva na stát jako otázku předběžnou, přičemž žalobci vysvětlily, že přechod majetku do vlastnictví [anonymizováno] byl uskutečněn v souladu s již zmíněným [anonymizováno] prezidenta [anonymizováno], jeho vyhlášením. [anonymizována dvě slova] v [obec] splňoval podmínku [anonymizováno] znárodnění, proto byl vyhláškou ministra výživy [číslo] [anonymizováno] vyhlášen jako znárodněný podnik. Žalobce ohledně přechodu vlastnického práva k pozemkům uplatňuje stále stejná tvrzení, nepřináší žádné nové argumenty, které by stran vlastnictví již nebyly soudy posouzeny. To platí také o případném vydržení vlastnického práva státem. Stát se majetku chopil již ve 40. letech minulého století, majetek užíval a užívá jej dodnes, což bylo prokázáno. Pokud jde o dobrou víru [anonymizováno], tento se majetku chopil na základě [anonymizováno], přičemž po celá léta držby její neoprávněnost nikdo nenamítal. Nadto podle zákona, v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Žalobce by tedy musel prokázat opak, což se nestalo. Podle žalovaných z rozsudku nevyplývá, že by nárok uplatněný žalobou byl soudem prvého stupně posuzován podle restitučního zákonodárství, resp. podle judikatury v restitučních [anonymizováno]. Pokud soud odkazoval na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a [název soudu], pak tato se týkala nemožnosti posuzování podmínek přechodu, případně převodu majetku na stát podle obecných předpisů, vzhledem ke značnému časovému odstupu a právní jistotě v navazujících právních vztazích. Takový přechod (převod) je možno posuzovat pouze za určitých podmínek vymezených restitučními předpisy. Tuto úvahu vyslovil Nejvyšší soud také v konkrétní věci žalobce, a to v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací]. Žalovaní uzavřeli, že žaloba je nedůvodná, že soud prvého stupně žalobou uplatněný nárok posoudil správně, jak z hlediska skutkových zjištění, tak po právní stránce i ve shodě s dosud ustálenou judikaturou.

8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování řádně zhodnotil, přičemž dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž [anonymizováno] stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení, ostatně proti skutkovému základu věci v zásadě námitky vznášeny nebyly, když zamítnutí žaloby spočívá zásadně na právním posouzení věci – zejména zásadních závěrech o nemožnosti obcházení restitučních zákonů, jež stanoví podmínky [anonymizováno] vydání věcí převzatých státem oprávněným osobám, cestou žalob na určení vlastnického práva přezkoumáváním znárodňovacích procesů.

10. Nejprve k odvolacím námitkám ohledně vad řízení. Vady řízení, jež by měly dopad do správnosti napadeného rozsudku, odvolací soud neshledal. Jde-li o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [anonymizováno] nedostatek důvodů, odvolací soud se s ní neztotožňuje. Odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména skutkový i právní závěr jsou jasné. K nárokům na přezkoumatelnost odůvodnění rozsudku se odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody, a rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění [anonymizováno] odvolatele. Odvolací soud je přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku nebránilo nikterak žalobci v uplatnění (obsáhlých) odvolacích námitek, jež však jsou převážně jen opakováním jeho žalobního postoje a právního uchopení věci coby žaloby určení„ kontinuálního“ vlastnického práva žalobce, jež však pomíjí celou restituční legislativu a soudní judikaturu. Jde-li o vadu řízení, že nebylo rozsudečným výrokem rozhodnuto petitorně podle změněného žalobního návrhu, jak žalobce učinil návrhem ze dne [datum] – z obsahu soudního spisu neplyne, že by o takové změně žaloby soud prvního stupně rozhodl dle § 95 o. s. ř., tj. procesně ji připustil či nepřipustil (v době po tomto návrhu se konala dvě soudní jednání dne [datum] a dne [datum], během nichž usnesení dle § 95 o. s. ř. vydáno nebylo, ani mimo tato jednání podle obsahu spisu soud takové usnesení nevydal), nicméně byť nerozhodnutí o návrhu na změnu žaloby vadou řízení je, nejde v tomto případě o vadu řízení s dopadem na věcnou správnost rozsudku ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. V tomto případě změna žaloby spočívala v tom, že mělo dojít k určení vlastnictví žalobce k pozemkům odděleným geometrickým plánem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] oproti původnímu žalobnímu návrhu v němž byly označeny předmětné pozemky způsobem, jak byly zapsány v katastru nemovitostí. Jelikož tak rozhodnutí soudu dopadá na pozemky, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí, není z hlediska správnosti rozsudku vadou, že nebylo rozhodnuto podle návrhu na změnu žaloby o jejich geometrickým plánem oddělených částech, když takto (i vzhledem k zamítnutí žaloby) je nepochybné, že právní důvody zamítnutí žaloby dopadají stejně na předmětné pozemky, ať už jsou předmětem řízení jako celek v současnosti zapsaný v katastru nemovitostí, nebo jako díly téhož vydělené geometrickým plánem – z hlediska právního posouzení, jež bylo důvodem zamítnutí žaloby, to nehraje roli. Námitky vad řízení tak nejsou opodstatněné.

11. Pokud jde o vlastní právní posouzení věci, odvolací soud jej považuje za věcně správné a přiléhavé, a to právě i [anonymizováno] respektování judikaturních závěrů dosažených přímo ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (zejména pak v rozhodnutích vyšších soudů v této věci, Nejvyššího soudu a [název soudu]). Byť žalobce nyní bazíruje na petitorní (a podle něj i skutkové odlišnosti) předmětu obou řízení, nepochybné je, že ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] byla řešena otázka vlastnického práva žalobce k týmž pozemkům jako otázka předběžná k vlastnímu petitornímu nároku na zřízení věcných břemen, jejichž zřízení se žalobce domáhal ve prospěch žalované [země] za náhradu, neboť žaloby byla opřena o tvrzení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům a posouzení této otázky bylo nezbytné k rozhodnutí o aktivní legitimaci žalobce. Vypořádal-li se tedy soud v rámci uvedeného řízení s touto otázkou se závěrem, že žalobce není vlastníkem uvedených pozemků (viz str. 14 odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pak jde jednoznačně o právní závěr, z něhož soud v této věci, kde jde přímo a petitorně o určení vlastnického práva, musí vycházet.

12. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova], přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odstavec 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odstavec 2).

13. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

14. V tomto případě tedy o podstatné otázce vlastnictví žalobce k předmětným pozemkům rozhodnuto bylo příslušným orgánem (soudem), byť se toto rozhodnutí neprojevilo ve výrokové části rozsudku vzhledem k tomu, že žaloba byla zmítnuta, avšak plyne jasně z nosné části odůvodnění, soud (prvního stupně i odvolací) v této věci z něho vychází, když ve skutkové rovině není ve věci žádné odlišnosti, jež by zavdávala důvod k rozhodnutí odlišnému. Tamní i zdejší žaloba spočívala na tvrzení nepřerušeného vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům s toutéž argumentací, na jejímž základě se žalobce domáhá přezkumu procesu jejich přechodu na stát. Jak však bylo vysvětleno v rozhodnutí vyšších soudů vydaných právě v té věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. pod sp. zn. [spisová značka], s odkazy na četnou restituční judikaturu Nejvyššího i [název soudu], což je základním důvodem zamítnutí žaloby, že ti, kteří by byli podle restitučních předpisů oprávněnými osobami, se nemohou prosazení svých nároků domáhat podle obecného předpisu (občanského zákoníku). Jelikož jedním z restitučních důvodů podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je právě i převzetí majetku státem bez právního důvodu (viz § 6 odst. 2 cit. zákona), pak i na případy, kdy stát převzal majetek v rozhodném období bez právního titulu, může k navrácení dojít pouze cestou restitučních předpisů a nikoliv cestou obecné ochrany vlastnického práva. Jestliže žalobce v tomto případě opodstatňuje žalobu tvrzením, že na jeho osobu a státem převzatý majetek nedopadal [anonymizována tři slova] [číslo] [rok] Sb., že zde nedošlo ke znárodnění z různých důvodů, avšak k převzetí státem přesto došlo, pak jinými slovy uplatňuje restituční důvod – převzetí bez právního důvodu. A v konkurenci obecné ochrany vlastnického práva a práva na vydání věci dle restitučních předpisů je postup (a právní úprava) restituční speciální vůči obecné, tudíž cestu obecné ochrany nelze využít. A to jsou závěry, jež rozsáhlá judikatura citovaná zejména ve výše uvedených rozhodnutí vyšších soudů, dosud neprolomila.

15. Veškeré odvolací námitky na uvedeném závěru nemohou ničeho zvrátit, včetně [role v řízení] citovaného rozhodnutí ESLP ve věci [příjmení] [jméno], [příjmení] [příjmení] a další proti Portugalsku ze dne [datum], jež je do poměrů projednávané věci nepřenositelné, už jen z toho důvodu, že spočívá na posouzení účinků vyvlastnění vzhledem k poskytnuté náhradě, avšak zde v projednávané věci nejde o přezkoumání procesu znárodnění, nýbrž o aplikaci národní restituční legislativy a její konkurence s obecnou ochranou vlastnického práva.

16. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. považuje za věcně správný, proto jej potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu žalovaných v odvolacím řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), když žalobce se svým odvoláním ve věci samé neuspěl. Výše nákladů odvolacího řízení dosáhla [částka] a tvoří ji tři paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.).

Poučení