36 CO 248/2022 - 166

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v [anonymizováno] složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích VII a VIII potvrzuje.

II. Ve výrocích I, IX a X se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému [částka] a vedlejšímu účastníku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výroky I, II a III rozhodl o výlučném žalobním požadavku [jméno] [příjmení] (žalobkyně c)) v celkovém rozsahu [částka] s příslušenstvím, kterého se domáhala z titulu škodního nároku na zaplacení nákladů na péči vykonávanou rodiči (žalobci a) a b)) k zajištění její obsluhy a úkonů k obstarávání záležitostí v období od [datum] do [datum]. V převážné míře tomuto samostatnému žalobnímu nároku nevyhověl, když žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku [částka] se zákonným úrokem od [datum] do zaplacení (výrok III) a co do zbylé části [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a [anonymizováno] úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení jej zamítl (výroky I a II).

2. Výroky IV až VI dále rozhodl o společném požadavku žalobců na zaplacení neproplacených faktických nákladů (pobyty v [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], za dopravu k jednotlivým nezbytným vyšetřením, procedurám i na [anonymizována tři slova]), vynaložených ve stejném období [datum] až [datum] v souvislosti s léčbou žalobkyně c). Aktivně legitimovanými k uplatnění těchto nároků shledal rodiče [jméno], kteří tyto náklady byli nuceni hradit, a tedy ve vztahu k ní žalobu zamítl (výrok [příjmení]) a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobcům a) a b) částku [částka] s [anonymizováno] úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok [příjmení]); ve vztahu k nim tento nárok neshledal důvodným jen v části úroků z prodlení, přesahujících zákonnou výši, když co do [anonymizováno] úroku z [částka] od [datum] do zaplacení jej zamítl.

3. Konečně výrokem VII zamítl žalobní žádání rodičů [jméno] (žalobců a) a b)), kterým si samostatně nárokovali rovněž zaplacení nákladů (rozšířením žaloby ze dne [datum]), vynaložených na právní zastoupení v řízení o udělení souhlasu s podáním této žaloby za jejich dceru (žalobkyni c)).

4. O nákladech řízení pak rozhodl výroky VIII až X podle principu úspěchu ve věci, když dle § 142 odst. 2 o. s. ř. uložil žalovanému i vedlejšímu účastníku povinnost společně a nerozdílně zaplatit částečně úspěšným žalobcům a) a b) jejich náhradu ve výši [částka] (výrok VIII) a naopak převážně neúspěšnou žalobkyni a) v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému částku [částka] a vedlejšímu účastníku [částka] (výroky IX a X).

5. Rozhodl tak o samostatných škodních nárocích, které lze podřadit pod náklady spojené s léčením v širším slova smyslu, a to: Jednak o požadavku všech žalobců na úhradu žalovaným, resp. vedlejším účastníkem neproplacených nákladech na péči o zdraví [jméno] [příjmení] (žalobkyně c)) ve výši [částka], které vynaložili za její pobyty v [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], za dopravu k jednotlivým nezbytným vyšetřením, procedurám i na [anonymizována tři slova] v období od [datum] do [datum]. Dále o výlučném nároku [jméno] [příjmení] (v této části nejsou rodiče [jméno] - žalobci a) a b) účastníky řízení) na zaplacení části vedlejším účastníkem neuznaných nákladů na potřebnou denní péči ve výši [částka], vykonávanou osobně jejími rodiči ve stejném časovém období k obstarání obsluhy a úkonů sloužících k obstarání záležitostí, která si nedokáže zajistit sama; a konečně o samostatném nároku jejích rodičů (žalobců a) a b)) na zaplacení nákladů (po rozšíření žaloby ze dne [datum]) ve výši [částka], které vynaložili na právní služby JUDr. [jméno] [jméno] v souvislosti s právním zastoupením v řízení o udělení souhlasu s podáním této žaloby za jejich dceru (žalobkyni c)); celkem tak všechny žalobní požadavky představovaly jistinu [částka] (253 110+13 [anonymizována dvě slova]).

6. Vzhledem k tomu, že se jedná o opakovaný spor mezi účastníky, kterým se žalobci za další uplynulá dvě čtvrtletí domáhají doplacení vedlejším účastníkem a žalovaným neuznaných a neproplacených nákladů, pak některé rozhodné skutečnosti jsou mezi nimi již nesporné.

7. Mezi nimi tak není spor o existenci základu uplatněných nároků, tedy odpovědnosti právního předchůdce žalovaného [nemocnice] s poliklinikou [obec] za škodu způsobenou protiprávním jednáním při narození žalobkyně c) a s ní spojený vznik škody na zdraví v podobě jejího vážného, trvalého [anonymizováno] [role v řízení], které vyžaduje jak trvale zvýšené léčebné náklady, tak náklady na zajištění osobní péče, kterou své dceři poskytují rodiče (žalobci a), b)).

8. Vyšel ze zjištění, že měsíční státní příspěvek na péči o žalobkyni c) činil [částka] měsíčně, celkem tak v rozhodném období obdržela od státu [částka].

9. Za prokázanou vzal rovněž skutečnost, že žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka plnil v předmětném období na péči vykonávanou osobně jejími rodiči k obstarání obsluhy a úkonů sloužících k obstarání jejích záležitostí částku [částka], když při propočtu vycházel z rozsahu deseti hodin nezbytné denní péče a její hodnoty [částka] za hodinu (182 dní x [částka] x 10 hodin = [částka]), od kterých odečetl státní příspěvek na péči [částka] ([anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] = [anonymizována dvě slova]). Zjevně tak na rozdíl od žalobkyně c) od tohoto nároku neodečetl příspěvek na pobyt v [anonymizována dvě slova] ([částka]; viz níže bod 10).

10. Rozpory řešené v soudních řízeních se tak již týkají především účelnosti některých rodiči [jméno] [příjmení] reálně vynaložených léčebných nákladů, potřebného rozsahu (časové náročnosti) poskytované rodinné péče a jejího finančního ohodnocení. 11. [příjmení] o finanční ohodnocení jejich péče, jejíž náhradu v soudním sporu uplatňuje výhradně přímá poškozená žalobkyně c), se tedy koncentruje zejména na vyřešení otázek spravedlivého peněžitého ocenění jednotlivých poskytovaných úkonů péče, jejich nezbytnosti, účelnosti i časové náročnosti. Důvodem je především skutečnost, že žalobci se nyní dožadují proplácení denní péče v rozsahu 20 hodin a nadále odmítají, aby vedlejší účastník a soudy vycházely z původního odhadu 10 hodin denně (úvaha soudu v předchozích řízeních, kterou žalobci po určitou dobu i akceptovali), když jejich péče je minimálně dvojnásob časově náročná, což celkově v rozhodném období odpovídá částce [částka] (20 hodin x [částka] x 182 dní = [částka]).

12. V tomto řízení již nerezonuje otázka, zda pravidelný měsíční státní příspěvek na péči (v rozhodné době [částka]) je třeba od těchto nákladů odečíst, kterou se zabývaly soudy v předchozích rozhodnutích, když žalobkyně c) tento příspěvek v rozsahu [částka] ([anonymizováno] x [anonymizována dvě slova]) sama odečetla. Částku [částka] snížila rovněž o příspěvek na pobyt ve [anonymizováno] ve výši [částka] a o částku [částka], kterou vedlejší účastnice jí již poskytla; její žalobní požadavek na zaplacení [částka] tak vychází z propočtu 473 [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] 890 - [anonymizována dvě slova] = [částka] (pochybnosti soudu prvního stupně o určitosti této částky, které vyjádřil v bodu [anonymizováno], str. 5, tak mohly být v průběhu řízení rozptýleny, popř. měl soud k vyjasnění předmětu řízení žalobkyni procesně předvídatelným způsobem vyzvat).

13. Při zvážení oprávněnosti žalobního požadavku žalobkyně c) na náhradu účelných nákladů na zajištění péče o její osobu, které vedlejší účastnice odmítla uhradit, vzal soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] trpí trvalou [anonymizována dvě slova], středně těžkou až těžkou [anonymizována dvě slova] na bázi dětské mozkové obrny s epilepsií, šilhavostí, skoliózou, postižením kloubů a svalů dolních končetin, tyreopatií a obezitou, její [anonymizována dvě slova] vyžaduje prakticky nepřetržitý dohled a pomoc třetí osoby, a to i v noci, kdy mívá záchvaty. Potřebuje pomoc zejména s péčí o sebe – osobní hygienou, oblékáním, svlékáním, asistencí při jídle, při výchovné práci, rovněž je třeba zajistit její dopravu k lékařům, terapeutům, do stacionáře a péči o šatstvo a domácnost. Současně je klientkou denního stacionáře, kam ji vozí rodiče, pobývá zde cca od 8-9 hodin do 14 hodin a podrobuje se mimo jiné [anonymizováno]. Přihlédl i k předchozím soudním rozhodnutím o nároku žalobkyně c) za předešlá období, a převzal závěr o tom, že péče o žalobkyni zabere průměrně 10 hodin denně, když přes týden bývá pravidelně ve [anonymizováno], kde je jí péče poskytována za úplatu, a o víkendech a v noci žalobci a) a b) zabezpečují péči o ni ve výrazně vyšším rozsahu. Konstatoval, že takto zjištěná průměrná časová náročnost péče o žalobkyni c) se od té doby zásadně nezměnila.

14. S ohledem na to, že zdraví žalobkyně c) bylo protiprávním jednáním právní předchůdkyně žalované poškozeno v roce 1991, uvedené skutečnosti právně hodnotil v souladu s § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), podle dosavadních předpisů, a to zejména § 449 odst. 1, § 420 odst. 1 a § 442 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“).

15. Konstatoval, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně c) je vzhledem ke svému postižení v drtivé většině svých běžných činnosti odkázána na pomoc další osob, především svých rodičů (žalobců a), b)). Vyžaduje téměř neustálý dohled, nápomoc s hygienou, při oblékání, konzumaci potravin, pohybu a případně též při dalších základních činnostech jako je péče o domácnost, nákupy, úklid a podobně. [příjmení] přímá péče o ni proto přesahuje běžnou pomoc v rámci rodinné solidarity, a ta má tak nárok na úhradu finanční částky, kterou by byla nucena vynaložit na její zajištění.

16. Při stanovení výše nákladů na tuto péči zvolil postup opakovaně užitý v předchozích soudních řízeních, když vyšel z odměny přiznávané pracovníkům poskytujícím pečovatelskou službu podle příslušné vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 46/2012). Úkony pomoci podřadil pod § 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění účinném v roce 2015, kterou byla stanovena maximální výše úhrady za tyto služby prováděné profesionály, jež z ní odvádí zákonné odvody, [částka] za hodinu.

17. Odůvodněným proto shledal nárok žalobkyně a) na náhradu nákladů za 10 hodin péče denně po [částka] (tuto částku na rozdíl od předchozích rozhodnutí úvahou podle § 136 o. s. ř. nesnížil na [částka] za hodinu) v období trvajícím 182 dní (10 hod x [částka] x 182 dní = [částka]). Zohlednil i žalobkyni vyplacený příspěvek na péči podle § 7 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jenž je účelově určen na zajištění potřebné péče, s tím, že v tomto rozsahu je péče kryta tímto příspěvkem a tedy je nezbytné tuto částku [částka] od propočtených nákladů odečíst (žalobkyně rovněž toto snížení do svého propočtu zahrnula, viz shora bod 12). Dále snížil základní částku o [částka], kterou vedlejší účastník z tohoto titulu uhradil, a o částku [částka] představující náklady poškozené na pobyt ve [anonymizováno].

18. Aniž by bylo z napadeného rozhodnutí patrné, proč prvostupňový soud při výpočtu nároku žalobkyně c) uvedené částky odečetl od [částka] (nikoliv od [částka], navíc ani výsledek početně neodpovídá), dospěl k závěru, že žalovaný je povinen doplatit žalobkyni c) částku [částka], kterou jí také spolu s odpovídajícím příslušenstvím výrokem II přiznal (tímto nejasným zadáním, ale i dalším početním nesouladem se odvolací soud nezabýval, když vyhovující výrok nebyl odvoláním dotčen). Ve zbylém rozsahu [částka] s příslušenstvím výrokem I žalobu zamítl..

19. Po vyjasnění, že částka [částka], kterou žalobci a), b) a c) požadovali společně a nerozdílně jako náklady na léčení, představuje již jen neuhrazenou část nákladů za dopravu žalobkyně c) do stacionáře, dospěl soud prvního stupně k závěru, že k uplatnění tohoto nároku jsou aktivně legitimováni výhradně žalobci a), b), kteří tyto náklady vynaložili. Ve vztahu k žalobkyni c) proto žalobu výrokem VI zamítl.

20. Požadavek žalobců a), b) pak shledal důvodným, když uzavřel, že účtované cesty byly účelné, a přiklonil se k výpočtu cestovních náhrad dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. s tím, že tato vyhláška se neaplikuje pouze na pracovněprávní vztahy, ale též např. pro výpočet cestovného advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Konstatoval rovněž, že se jedná o spravedlivé určení této náhrady, neboť vyhláška č. 333/2018 Sb. byla aktuální právě pro rok 2020 (pro každý rok je přijímána vyhláška nová s aktualizovanými údaji). V tomto rozsahu spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení proto žalobcům a), b) výrokem IV vyhověl. Oprávněnou neshledal jen nepatrnou část úroků z prodlení (výrok V), které převyšují zákonnou výši v době, kdy se žalovaný dostal s úhradou tohoto dluhu do prodlení.

21. Konečně nárok žalobců a), b) na zaplacení nákladů ve výši [částka], vynaložených na právní zastoupení v souvislosti s řízením o udělení souhlasu s podáním této žaloby za žalobkyni c), shledal nedůvodným s tím, že k uplatnění tohoto požadavku nejsou aktivně legitimováni, když právně zastoupenou v uvedeném soudním řízení byla žalobkyně c). Pouze jí tedy mohly vzniknout náklady s právním zastoupením, tyto však neuplatnila. Žalobu proto v tomto rozsahu výrokem VII. zamítl.

22. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle výsledku řízení, míry úspěchu účastníků (viz bod 4 tohoto rozhodnutí).

23. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Žalobci a), b) opravný prostředek směřovali proti výroku VII, kterým prvostupňový soud zamítl jejich požadavek na zaplacení nákladů právního zastoupení, a žalobkyně c) napadla zamítavý výrok I. Žalobkyně c) se ohradila zejména proti skutkovému závěru o rozsahu poskytované péče. Namítla, že časovou náročnost péče nelze stanovit odhadem, volnou úvahou soudu na průměrných 10 hodin denně. Zejména nelze vycházet z výčtu některých předpokládaných úkonů, který byl stanoven v předchozích soudních řízeních, tedy v době, kdy měla jiné potřeby. Plynutím času, resp. jejím zvyšujícím se věkem, se některé úkony staly komplikovanější, časově náročnější a narostl i jejich počet, když za úkony péče je nezbytné považovat i dobu strávenou cestou do stacionáře a zpět. Akcentovala, že úvaha o rozsahu péče nemůže obstát ani v konfrontaci se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], když [anonymizováno] žalobkyně c) je o poznání horší než [anonymizováno] stěžovatelky ve věci posuzované Ústavním soudem (její [anonymizováno] omezení bylo nepoměrně menší), který považoval časovou náročnost stěžovatelce poskytované péče v délce 16 hodin denně za zcela odpovídající a přiměřenou. Setrvala tak na svém tvrzení, že časový úsek 10 hodin neodpovídá ba ani se neblíží, reálně poskytované péči, když její časová náročnost odpovídá denně 20 hodinám, a tedy i vyplácený rozsah péče je výrazně podhodnocen. Navrhla, aby odvolací soud dotčený zamítavý výrok I změnil tak, že v tomto rozsahu žalobě vyhoví.

24. Žalobci a) a b) se vymezili proti závěru o nedostatku své aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu nákladů právního zastoupení v řízení o udělení souhlasu s podáním žaloby. Namítli, že smlouvu o poskytnutí právní pomoci jejich dceři [jméno] za ni uzavírala žalobkyně a) jako její opatrovník a vzniklé náklady za ní oba hradili. Vzhledem k tomu, že na úhradu právních služeb využili prostředky ze SJM, jsou k plnění z titulu náhrady škody aktivně legitimováni. Požádali proto odvolací soud, aby i tento zamítavý výrok změnil a částku [částka] jim s příslušenstvím přiznal.

25. Žalovaný i vedlejší účastník se plně ztotožnili s napadenými výroky a navrhli jejich potvrzení.

26. Předmětem věcného odvolacího přezkumu je jednak částka [částka] s příslušenstvím jako zamítnutý žalobní nárok žalobkyně c), který představuje vedlejším účastníkem neuhrazenou část náhrady nákladů na domácí péči, kterou jí poskytovali její rodiče v období leden až červen 2020; dále pak nárok žalobců a), b) na zaplacení [částka] s příslušenstvím.

27. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve výše uvedeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že konečným rozhodnutím lze meritorně rozhodnout jen o požadavku žalobců a), b) na zaplacení nákladů právního zastoupení ve výši [částka] s příslušenstvím, když správný je závěr prvostupňového soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobců. K rozhodnutí o nároku žalobkyně c), tedy pro potvrzení či změnu výroku I, však podmínky splněny nejsou.

28. Náklady na právní zastoupení JUDr. [jméno] [jméno] v řízení o udělení souhlasu s právním jednáním (podáním žaloby) žalobkyně a) za žalobkyni c) Jak správně konstatoval soud prvního stupně, za situace, kdy smlouva o poskytnutí právní pomoci byla uzavřena mezi žalobkyní c) a advokátem, který ji také následně v řízení o udělení souhlasu s podáním žaloby zastupoval, pak k uplatnění škody, která má představovat v opatrovnickém řízení nepřiznanou náhradu nákladů řízení, nejsou rodiče zastupované žalobkyně c) aktivně legitimováni. Nic na tom nemění ani skutečnost, že při uzavírání smlouvy o poskytování právní pomoci za žalobkyni c) jednala její matka (žalobkyně a)). Navíc odvolací soud mezi uzavřením smlouvy o právní pomoci s opatrovankyní a porušením právní povinnosti žalovaným (poškozením zdraví opatovankyně [jméno] [příjmení]) neshledává příčinnou souvislost, když se nejedná o náklady spojené s péčí o zdraví a řízení o schválení právního jednání ani nevyžaduje, aby opatrovankyně byla v tomto řízení advokátem právně zastoupena (vždy je v řízení zastoupena procesním opatrovníkem). Napadený výrok VII proto odvolací soud jako věcně správný potvrdil. Stejně postupoval i ve vztahu k nákladovému výroku (VIII), kterým prvostupňový soud převážně úspěšným žalobcům a), b) přiznal náhradu správně propočtených nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 177/1996 Sb.). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím pro žalobce a) a b) projednávaný spor končí, odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi nimi a žalovaným spolu s vedlejším účastníkem. Postupoval dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v této části řízení byl žalovaný plně úspěšný, a proto jemu i jeho podporovateli (vedlejšímu účastníků) náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty u žalovaného činí [částka] za účast na jednání a u vedlejšího účastníka tři paušální náhrady po [částka] za písemné vyjádření, účast a přípravu na jednání (vyhl. č. 254/2015 Sb.).

29. Nárok žalobkyně c) [jméno] [příjmení] na zaplacení nákladů na potřebnou denní péči ve výši, vykonávanou osobně jejími rodiči v období [datum] až [datum] Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že o kompenzaci těchto nákladů za jiné období rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5 již opakovaně, a volnou úvahu ve smyslu ust. § 136 o. s. ř. vyčíslující náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem vždy založil výlučně na stanovení přibližného časového intervalu poskytované péče, a to v rozsahu 10 hodin denně.

30. Ve většině předchozích soudních sporů tento přibližný odhad poskytované péče rodiči poškozené nepatřil mezi zásadní sporné otázky.

31. Vzhledem k tomu, že chybí jednoznačné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace péče, právní spor účastníků se doposud týkal převážně toho, zda v rámci volné úvahy o ocenění péče poskytované osobou blízkou lze vycházet podpůrně a přiměřeně buď z minimální mzdy podle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kterou by musel poškozený zaplatit potřebnému počtu pečovatelů pracujících na úvazek odpovídající době či úkonům k provedení nezbytných činností péče o jeho osobunebo z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., či bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry a zda je na místě od tohoto nároku odečíst příspěvek na péči vyplacený poškozené v posuzovaném období.

32. Řešení stejných otázek prošlo judikaturním vývojem (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

33. Výsledkem sjednocujících snah dovolacího a Ústavního soudu jsou závěry, které zčásti respektoval i soud prvního stupně v tomto řízení, když jeho úvaha správně vychází z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. odpovídající částce [částka] za hodinu (tj. hodinová sazba za poskytování služby osobní asistence podle § 5 odst. 2 vyhlášky [číslo] ve znění účinném od 1. 1. 2014) při deseti hodinách péče denně a jednatřiceti dnech v měsíci, a ponížení takto stanovené částky o poskytnutý příspěvek na péči poškozené.

34. V daném případě žalobkyně c) však napadá již jen nedostatečně zjištěný skutkový [anonymizováno], když tvrdí, že soudem prvního stupně převzaté skutkové závěry o přibližné časové náročnosti poskytované péče v rozsahu 10 hodin denně neodpovídají skutečnosti a nemohou postačovat k spravedlivému určení náhrady postupem dle § 136 o. s. ř..

35. Odvolací soud s touto odvolací námitkou souhlasí, když skutkový [anonymizováno] lze zjistit buď na základě nesporných skutečností, které však vyžadují, aby se strany na jejich existenci výslovně shodly (nepostačuje, že je tzv.„ nesporují“, netvrdí opak), nebo na základě řádně provedeného dokazování. Tzv.„ zjištění rozsudkem“ nikoli o meritorním výsledku sporu (enunciátu rozhodnutí), ale o skutkovém stavu, je tedy možné provést jen tehdy, když se na těchto skutečnostech strany shodnou a výslovně tento souhlas vysloví. V takovém případě se však nejedná o„ skutkové zjištění z rozsudku“, ale o nespornou skutečnost.

36. Pokud v tomto řízení žalobci výslovně nevyjádřili souhlas s přibližnou časovou náročností péče v rozsahu 10 hodin denně, navíc s jednoznačně opačným tvrzením, že tento rozsah již neodpovídá současnému stavu a zvýšeným potřebám poškozené, které se změnily prostým plynutím času (věkem poškozené), pak převzetí skutkových závěrů z předešlých, navíc časově značně vzdálených řízení (viz bod [anonymizováno] rozsudku - důkaz rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), nebylo možné.

37. V této souvislosti pak nejen k otázce významu rozhodných skutečností lze především odkázat na sjednocující rozhodnutí [anonymizována dvě slova] občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], do kterého odvolací soud toto řízení přerušil za účelem sjednocení doposud nejednotné rozhodovací praxe.

38. Nejvyšší soud v tomto sjednocujícím rozhodnutí, vázán precedenčními účinky nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], stanovil základní kritéria a východiska, od nichž se má odvíjet volná úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř., vyčíslující náklady na péči o nesoběstačnou osobu rodinným příslušníkem či jinou blízkou osobou.

39. Odvolací soud pro zachování jednoznačného vyznění závěrů dovolacího soudu, které se týkají stejného nároku mezi týmiž účastníky za jiné období, a tedy je lze plně aplikovat na posuzovanou věc, v převážné míře cituje části tohoto rozhodnutí.

40. Ten uzavřel, že„ pokud má být úvaha o výši náhrady za osobní poskytování péče osobě stižené plnou či částečnou nesoběstačností formována v návaznosti na částku, kterou by poškozený případně platil profesionálnímu poskytovateli dané služby v souladu s úpravou obsaženou ve vyhlášce [číslo] Sb., je z podstaty věci třeba přihlédnout ke způsobu, jakým tato vyhláška reguluje poskytování péče a ocenění poskytovaných služeb, i jejímu provázání se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, neboť pouze takto je možné dospět k závěru o rozsahu reálně poskytované péče osobou blízkou tak, aby jí mohla být přiznána náhrada odpovídající adekvátní úplatě pečovatelské služby. Zákon [číslo] Sb. přitom předpokládá, že k poskytování daných sociálních služeb dochází na základě smlouvy (viz § 91 zákona č. 108/2006 Sb.), v níž je upravena i výše úhrady za sociální služby a způsob jejího vyúčtování. Podle § 75 téhož zákona platí, že osoby hradí úhrady za pečovatelské služby, služby osobní asistence, případně další výpomoc ve smyslu tohoto ustanovení v rozsahu stanoveném smlouvou a že maximální výši úhrady stanoví prováděcí předpis. Tím je právě zmíněná vyhláška č. 505/2006 Sb. Tato vyhláška pak předně vymezuje, v rozsahu jakých úkonů se daná sociální služba poskytuje, a současně stanoví maximální výši úhrady za její poskytování. Ve vztahu k pečovatelské službě či službě osobní asistence (jíž se v souladu se závěry soudů nižších stupňů odkazující na § 5 vyhlášky č. 505/2006 Sb. patrně nejvíc blíží úkony zajišťované rodinou dovolatelky) činí úhrada [částka] za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, pokud úkony netrvají celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí. Vyhláška, v souladu se zákonem, který provádí, zjevně směřuje pouze ke stanovení určitého rámce pro stanovení úhrad s tím, že rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost (jak je zřejmé i z důrazu na skutečně spotřebovaný čas k zajištění služby pro stanovení odměny). Uvedené reflektuje, že potřeby osob vyžadujících péči se mohou výrazně lišit, ve vztahu ke každému jednotlivci se tak bude výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb (zatímco někomu může postačovat poskytování osobní asistence v podobě pomoci s úklidem a údržbou domácnosti a zajištění nákupů a pochůzek, tedy služeb ve smyslu § 5 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 505/2006 Sb., jiný bude potřebovat i pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], což se následně projeví ve výši částky hrazené pečovatelské službě). Předestřené (včetně časové náročnosti úkonů vyzdvihované v již zmíněném nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]) se pak nepochybně musí rovněž odrazit i ve stanovení výše náhrady za péči rodinným příslušníkem. Úvaha soudu ve smyslu § 136 o. s. ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by tedy měla být podložena alespoň rámcovým zjištěním úkonů ve smyslu výčtu ve vyhlášce [číslo] Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba. Jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládatelného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. a na ni navazujícího vyúčtování. Jedním z příhodných vodítek přitom mohou být i ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony. [příjmení] úvaha soudu pak dává mimoto prostor pro zohlednění případných dalších specifik poskytované péči, jejichž opomenutí by mohlo činit přiznanou sumu neadekvátní“.

41. Z výše uvedeného tedy pro potřeby projednávané věci a možnosti věcného přezkumu správnosti napadeného rozsudku vyplývá nezbytná potřeba skutkových podkladů, ze kterých by bylo možné učinit přezkoumatelnou logickou úvahu. Proto dovolací soud vytkl obecným soudům ve stejně skutkově podložené věci nedostatek zjištění, když pokračoval:„ Založily-li tedy soudy svou úvahu v projednávané věci výlučně na stanovení přibližného časového intervalu (byť se pečlivě a dosti podrobně zabývaly výčtem potřebných úkonů), během nějž je žalobkyně c) v péči své rodiny, nemůže jejich úvaha obstát ve světle uvedených závěrů Ústavního soudu, přejatých již i do rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jako dostatečně přesná a tudíž správná. Za rozhodující je třeba pokládat škálu pečovatelských úkonů, jejichž prostřednictvím je žalobkyni c) poskytována její rodinou péče přesahující rámec běžné rodinné solidarity, časová náročnost těchto úkonů a úplata, která by za ně byla patrně účtována pečovatelskými službami v souladu s vyhláškou č. 505/2006 Sb. a kterou nepokrývá účelově poskytovaný příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. Tyto údaje by pak měly být základem ústavně souladné úvahy soudu vyčíslující náklady na péči (pak již jsou bezpředmětné námitky poukazující na platové podmínky pracovníků v sociálních službách).“ 42. Za situace, kdy soud prvního stupně ohledně těchto pro rozhodnutí zásadních skutečností neprovedl žádné dokazování a jejich provedení bude závislé i na jednoznačné konkretizaci poskytovaných pečovatelských úkonů, vymezení rozsahu úkonů i jejich časové náročnosti (§ 213 odst. 3, 4 o. s. ř.) odvolací soud postupoval dle § 219a odst. 2 o. s. ř., rozsudek zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

43. Nyní bude na soudu prvního stupně, aby v dalším řízení učinil potřebná skutková zjištění o rozsahu a povaze pečovatelských úkonů i jejich alespoň přibližné (průměrné) časové náročnosti, přičemž podle principu povinnosti tvrdit a prokázat toho z účastníků, kterému uvedené skutečností svědčí ve prospěch, žalobkyni a) v případě potřeby vyzval k jejich doplnění (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.).

44. Tyto skutečnosti pak podle východisek stanovených citovaným rozhodnutím [anonymizována dvě slova] občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu podrobí právnímu hodnocení, když právní názor zde vyslovený a převzatý odvolacím soudem je pro něj právně závazný. Není totiž podstatné, jakou odměnu získají zaměstnanci profesionálové, ale za jakou částku je poškozená schopna si tuto službu zajistit (snížení této částky o povinné odvody není na místě). Nejedná se o odměnu jejím rodičům, kteří ani nejsou účastníky této části řízení, ale náklad poškozené.

45. V novém rozhodnutí pak dle § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne i o nákladech mezi účastníky zbývajícího řízení, tedy mezi žalobkyní c), žalovaným a vedlejším účastníkem.

46. Pro žalobce a), b) již tento spor skončil, a tedy účastníky další fáze řízení před soudem prvního stupně nebudou.

Poučení