36 Co 340/2021-261

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o splnění závazků z kupní smlouvy, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 171/22018-226, ve znění opravných usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 171/2018-234 a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 171/2018-243, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v meritorních výrocích I, II a III mění tak, že žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím i odstranění faktických vad nemovitých věcí se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka].

III. Žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů ve výši [částka] na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalované zaplatit žalobkyni z majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Výrokem II žalovanou zavázal k odstranění vad v enunciátu specifikovaných nemovitostí způsobem tam uvedeným a výrokem III jí umožnil, aby místo odstranění závad zaplatila žalobci slevu ve výši [částka] odpovídající 25% kupní ceny se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení i státu pak rozhodl podle úspěchu ve věci, když výrokem IV rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalované na náhradu účelně vynaložených nákladů částku [částka] a na účet tamního soudu [částka].

2. Rozhodl tak jednak o požadavku žalobce na vrácení části kupní ceny ve výši [částka] zaplacené za movité věci, které mu nebyly po uzavření kupní smlouvy předány, a dále o nároku na odstranění vad kupní smlouvou nabytých nemovitostí, kterého se žalovaná může zprostit zaplacením částky [částka], představující 25% slevu z kupní ceny (alternativa facultas).

3. Vyšel ze zjištění, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl prohlášen úpadek dlužníka [jméno] [příjmení], [datum narození], [IČO], a insolvenčním správcem byla ustanovena žalovaná; následně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníka v rámci zpeněžení jeho majetkové podstaty nabídla mimo dražbu - prostřednictvím internetové aukce (on-line aukce) – prodej dvou rodinných domů s bazénem a garáží spolu s pozemkem o rozloze 2 374 m2 v obci [obec], okres [okres], a movitými věcmi specifikovanými na stránkách aukce. Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla v době zahájení insolvenčního řízení (v prosinci 2014) stanovena soudním znalcem na [částka].

4. Žalobce zvítězil v aukci nejvyšším podáním [částka] a dne [datum] se žalovanou jako insolvenční správkyní dlužníka uzavřela kupní smlouvu, kterou se dohodli, že žalovaná na něj převede za kupní cenu dosaženou v aukci ([částka]) vlastnické právo k předmětným nemovitostem (pozemku parc. č. st. 64, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova [adresa], rodinný dům, pozemku parc. č. st. 343, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – rozestavěná budova, a pozemku parc. [číslo] zahrada, to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Lázně Bělohrad) i k movitým věcem specifikovaným v příloze [číslo] kupní smlouvy; ta však nebyla ke smlouvě přiložena.

5. Dále vzal za prokázané, že v článku V odst. 4 smlouvy si účastníci ujednali závazek žalobce převzít nemovitosti a movité věci do pěti dnů ode dne výzvy prodávajícího k jejich převzetí, a rovněž povinnost prodávajícího k jejich převzetí kupujícího vyzvat do 15 dnů ode dne povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch kupujícího. Zároveň kupující (žalobce) prohlásil, že výslovně bere na vědomí, že vše, co je smlouvou prodáváno, je mu prodáváno a předáváno tak, jak stojí a leží (úhrnkem) ve smyslu § 1918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. V článku V odst. 5 smlouvy pak strany deklarují, že se dohodly na vyloučení (omezení) práv z odpovědnosti za vady předmětu kupní smlouvy. Žalobce prohlašuje, že si nevymiňuje žádnou konkrétní vlastnost nemovitostí a movitých věcí, a žalovaná nenese odpovědnost za to, zda žalobce bude moci nemovitosti a movité věci využít k zamýšlenému účelu. Žalovaná nepřebírá žádnou záruku za jakékoli vlastnosti nemovitostí a movitých věcí, a výslovně pak účastníci prohlašují, že se dohodli na vyloučení odpovědnosti za vady věcí v plném rozsahu.

7. Předmět internetové aukce byl specifikován na stránkách aukčního portálu [právnická osoba] [webová adresa], kde byly nemovitosti inzerovány jako prodej dvou rodinný domů provozovaných jako penzion s bazénem a garáží a pozemkem 2374 m2 v [příjmení] [příjmení], s popisem, že se jedná o rodinný dům s novostavbou rodinného domu, venkovním bazénem a oplocenou vlastní zahradou s posezením v turisticky vyhledávané lokalitě obce Lázně Bělohrad včetně movitého vybavení, kdy aktuální kapacita je 18 lůžek, po dokončení přístavby pak vznikne dalších 5 dvoulůžkových apartmánů, ke komerčnímu pronájmu lze uvažovat i rodinný dům, který je využíván k trvalému bydlení. K nabídce byl přiložen znalecký posudek, výpis z katastru pro [list vlastnictví] a dokument„ Předmět prodeje“ se specifikací movitých a nemovitých věcí, které jsou předmětem prodejní aukce. Prohlídka předmětu aukce byla avizovaná na [datum], 13:00 hod.

8. Žalobce byl zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]; zároveň byla vymazána všechna zástavní práva. Elektronickou zprávou (e-mailem) se následující den ([datum]) dotázal žalované na možnost předání předmětů koupě. Žalovaná v odpovědi ze dne [datum] přislíbila dojednání termínu převzetí s tím, že nezbytná je přítomnost původního majitele nemovitosti, kterého již požádala o součinnost. Dne [datum] proběhla schůzka účastníků, při které mělo dojít k předání a převzetí věcí, avšak žalobce je pro jejich nevyhovující stav odmítl převzít.

9. Namítané vady, pro které odmítl [datum] předmět koupě převzít, žalobce popsal v příloze [číslo] k dopisu ze dne [datum]. V říjnu 2016 pak urgoval stanovisko žalované a následně se jí opakovaně prostřednictvím elektronických zpráv dotazoval na stav věci (v březnu [rok], srpnu [rok], listopadu [rok], březnu a dubnu [rok]) a v srpnu [rok] jí rovněž vyzval předžalobní výzvou, aby mu uhradila škodu spočívající v ušlém zisku ve výši [částka], představující ušlé nájemné, a zároveň k řádnému předání věcí ve stavu odpovídajícímu kupní smlouvě nebo poskytnutí přiměřené slevy z kupní ceny ve výši 20 %.

10. E-mailem ze dne [datum] jí sdělil, že očekává její stanovisko, jinak podá žalobu. V srpnu na žádost žalované vyčíslil předpokládané škody a v říjnu 2018 opět urgoval odpověď.

11. Dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], sdělil žalované, že mu do téhož dne nebyly řádně předány nemovitosti, nemá od nich klíče, a že si nemovitosti prohlédl na místě opětovně dne [datum] při příležitosti návštěvy soudního znalce. Navrhl žalované smírné řešení věci a zároveň vytkl další vady, které v době prodeje dle žalobce nepochybně existovaly, ale byly skryté: nefunkční jímka s propadlým záklopem v bezprostřední blízkosti přístavby domu [adresa] a s tím související havarijní stav přístupové konstrukce k obytným jednotkám přístavby, zřícení střechy nad vjezdovými vraty, praskliny ve zdech původní části domu [adresa] svědčící o narušené statice, vlhkost zdí – opadávající omítky, plísně, a nestabilní podloží domu [adresa] projevující se nerovnoměrným vyvýšením podlah. K dopisu připojil fotodokumentaci, z níž jsou patrné praskliny ve zdech, dále poškozené stropy uvnitř domu a propadlá jímka (zjištěno z dopisu ze dne [datum] vč. přílohy, tj. fotodokumentace a podací stvrzenky). E-mailem ze dne [datum] požádal žalobce zástupce žalované o zaslání klíčů od nemovitosti na jeho adresu (zjištěno z e-mailu ze dne [datum]).

12. Obvyklou cenu předmětných nemovitostí stanovil v prosinci 2020 soudní znalec na částku [částka]. S ohledem na zjištěné vady, a to i ty, které v době převodu musely být zjevné, ke dni [datum] vyčíslil pouze odborným odhadem slevu ve výši 15 % z kupní ceny, tedy z částky [částka] na [částka].

13. Uvedená zjištění posoudil zejména dle § [číslo], § [číslo], § 1918, § 2079, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2121 a § 2129 o. z. a dospěl k následujícím závěrům. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je platná jen částečně, a to pouze v rozsahu předmětných nemovitostí, když movité věci v ní nebyly dostatečně popsány (příloha s jejich specifikací nebyla ke kupní smlouvě připojena), a ani výkladem nelze dovodit, jaké movité věci měly být předmětem zamýšleného převodu. Jedná se tak o zdánlivé právní jednání dle § 553 o. z., které nebylo způsobilé vyvolat sledovaný právní následek (převod vlastnického práva). Část kupní ceny ve výši [částka], která byla kupní smlouvou určena jako prodejní cena movitých věcí, tak ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna žalobci z majetkové podstaty dlužníka vydat. Za situace, kdy je v prodlení se zaplacením této částky, uložil jí výrokem I povinnost žalobci tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení zaplatit.

14. Důvodným shledal i zbylý nárok žalobce na odstranění vad nabytých nemovitostí. V první řadě akcentoval, že z odpovědnosti žalované neplynou žádné výluky, když v případě převodu individuálně určených věcí se nelze odpovědnosti za vady zprostit prostřednictvím převodu věcí„ jak stojí a leží“ (úhrnkem).

15. Rovněž zcela vyloučil i platnost výslovně smluvně ujednaného vyloučení odpovědnosti za vady s tím, že s ohledem na spotřebitelskou povahu jejich závazkového vztah (žalovaný uzavřel smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti (§ 419 o. z.), žalovaná jako podnikatelka) je výluka omezující práva kupujícího z vadného plnění dle § 1814 písm. a) o. z. nepřípustná, a tedy neplatná.

16. Zabýval se proto tím, zda nemovitosti vykazovaly žalobcem vytčené vady, které v žalobním návrhu požadoval odstranit, a zda se vyskytovaly na předmětu koupě v době přechodu nebezpečí škody na něj jako kupujícího (§ 2100 o. z.).

17. Dospěl k závěru, že řádné předání a převzetí nemovitostí znemožnila žalobci žalovaná, když jej řádně nevyzvala k jejich převzetí a účastníci nesepsali předávací protokol. K předání, převzetí věcí a tím i k přechodu nebezpečí škody na věci na kupujícího (žalobce) tak došlo až poté, co mu žalovaná v říjnu [rok] zaslala klíče od nemovitostí, a tím mu umožnila s nimi nakládat. Odpovídá tak za veškeré škody, které na nemovitostech vznikly do té doby, když před zasláním klíčů je dostatečně nezajistila a nestarala se o ně s péčí řádného hospodáře.

18. Existenci vad – chybějící čtyři plastová okna, schody na pavlač v přístavbě domu [adresa], přístřešek nad mobilním domkem a chodník na zahradě, havarijní stav stropů v domě [adresa] a poškození topného systému (jeho vytečení) – vzal za prokázanou z fotodokumentace a znaleckých posudků.

19. Chybějící příslušenství bazénu, konkrétně absenci bazénové filtrace – shledal dostatečně prokázanou ze specifikace škod, které žalovaná po převodu nemovitostí na žalobce hlásila a uplatnila u pojišťovny.

20. Ostatní vady specifikované jako havarijní stav odpadní jímky s propadlým záklopem a její prosakování pod dům, narušení přístupových cest jejich částečným propadem, praskliny zdí a omítky, statické poruchy a vlhkost v přístavbě i původní části domu [adresa] pak soud hodnotil jako skryté vady, které se musely vyskytovat již v roce 2016.

21. Konstatoval, že převážně se sice jedná o vady zjevné, ale za situace, kdy žalobci před aukcí i podpisem smlouvy nebyla umožněna prohlídka nemovitostí, mohl důvodně předpokládat, že stav nemovitostí odpovídá jejich prezentaci na aukčním portále a připojeném znaleckém posudku Ing. [příjmení]. Řádně a včas pak vady žalované vytkl, bezprostředně poté, kdy je byl schopen zjistit.

22. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaná za tyto vady nemovitostí odpovídá a je povinna je dle § 2106 o. z. a § 2107 o. z. odstranit. Žalobnímu návrhu proto i v tomto rozsahu zcela vyhověl, když výrokem II žalované uložil vyjmenované vady nemovitostí odstranit. Pariční lhůtu ke splnění této povinnosti s odkazem na § 203 odst. 5 IZ rovněž nestanovil.

23. Do výroku III pak soud prvního stupně převzal prohlášení žalobce, kterým žalované činí procesní nabídku (tzv. alternativní zmocnění – alternativa facultas), kterou se může zprostit primární povinnosti odstranit vady ve výroku II tím, že mu uhradí jím požadovanou částku. Vzhledem k tomu, že tento výrok není podkladem pro výkon rozhodnutí a představuje pouze možnost, kterou si může žalovaná zvolit po právní moci rozsudku, nezabýval se soud ani výší a přiměřeností této nabídky.

24. O nákladech řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, vyjádřené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšnému žalobci přiznal i plnou náhradu účelně vynaložených nákladů.

25. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém v převážné míře zopakovala či parafrázovala svou dosavadní obranu. Akcentovala zejména, že není dána její pasivní legitimace, když kupní smlouvu neuzavřela sama za sebe, ale jako insolvenční správkyně na účet dlužníka [jméno] [příjmení], kupní cena byla zaplacena do majetkové podstaty, a jedná se tak o výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Poukázala v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nelze postihnout osobní majetek správce konkurzní podstaty.

26. Namítla, že výrok II, kterým jí byla uložena povinnost odstranit vady je pro neurčitost zcela nevykonatelný, když mimo jiné není zřejmé, jaká plastová okna a jaké ocelové schody mají být doplněny a kam, jakých stropů v původním objektu [adresa] se havarijní stav týká, o jaké poškození jde a v čem má oprava spočívat, o jaký topný systém se jedná a jak jeho opravu provést, chybí jakákoli specifikace přístřešku (materiálu, rozměrů), který má být doplněn, kam má chodník na pozemku vést, jakým způsobem má být zajištěno uvedení jímky k retenci odpadních vod do funkčního stavu ani jak zabezpečit likvidaci odpadních vod.

27. Ohradila se proti závěru o spotřebitelské povaze vztahu účastníků, a tedy i nemožnosti smluvního omezení práv z odpovědnosti za vady. Zdůraznila opětovně, že kupní smlouvu neuzavírala jako podnikatelka, ale jako insolvenční správkyně, a že žalobcem uhrazená kupní cena představuje výtěžek zpeněžení majetkové podstaty. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], zn. Pl. ÚS 14/10, podle kterého insolvenční správce má postavení specifického orgánu veřejné moci a jeho účel je veřejný. Navíc ani nepodniká v oboru obchodování s nemovitostmi, pouze v rámci zákonného pověření (zmocnění) vykonává činnosti v rámci insolvenčního řízení. Ujednání v článku V odstavci 5 kupní smlouvy, vylučující práva z odpovědnosti za vady, je s ohledem na charakter její činnosti logické a přípustné.

28. Vymezila se i proti závěru, že nesplnila svou povinnost umožnit kupujícímu převzetí předmětných nemovitostí. Oponovala tím, že svou povinnost splnila [datum], kdy proběhla schůzka k převzetí a předání nemovitostí, při které je však žalobce odmítl převzít. Nemůže tak obstát ani argumentace, že k předání věcí a přechodu nebezpečí škody na nich došlo až v říjnu [rok] zasláním klíčů k nemovitostem. Účinky kupní smlouvy tak nastaly nejpozději zápisem do katastru nemovitostí ke dni návrhu na zápis, kdy se žalobce stal jejich vlastníkem.

29. Vytkla soudu prvního stupně i nesprávnost skutkového závěru o existenci vad. Uvedla, že z důkazů, které byly v řízení provedeny, nelze učinit jednoznačná zjištění, že žalobcem tvrzené vady v době převodu vlastnického práva nemovitosti vykazovaly. Komunikace s pojišťovanou se týkala pouze jejich zlomku a znalecký posudek vypracovaný znalcem [titul] [jméno] [příjmení], CSc. má malou vypovídací hodnotu, když mu nebyl znám stav nemovitostí v roce [rok] (v době uzavření kupní smlouvy) a závěry činil na základě jejich pouhého popisu z roku [rok].

30. Setrvala rovněž na svém obranné argumentaci, že nyní tvrzené vady jsou vadami zjevnými, když většinu z nich žalobce namítl již v den, kdy měl předmětné nemovitosti převzít, ale jejich převzetí odmítl právě pro jejich existenci. Uplatnění dalších vad v dubnu [rok] (dopisem ze dne [datum]) tak bylo opožděné.

31. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, popřípadě jej zruší a vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

32. Žalobce se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které ve vyjádření zčásti zopakoval či parafrázoval, a vyvracel tak námitky žalované. Zejména setrval na stanovisku, že mezi účastníky byl kupní smlouvou založen spotřebitelský vztah a nebylo jeho povinností předmětné nemovitosti převzít, když při jejich přebírání den [datum] zjistil, že vykazují jím následně vytknuté vady. Akcentoval opět, že jej žalovaná k převzetí nemovitostí řádně nevyzvala, když schůzku, při které mělo dojít k převzetí předmětu koupě, inicioval sám. K jejich převzetí došlo až v říjnu 2019, kdy projevil dobrou vůli a ačkoli nadále vykazovaly vady, vyžádal si od žalované předání klíčů. K námitce neurčitosti žalobního petitu, a tedy i výroku II napadeného rozsudku uvedl, že určitostí žalobního žádání se zabýval soud prvního stupně, který ho vyzval k upřesnění jeho obecného požadavku, aby žalované byla uložena povinnost uvést předmětné nemovitosti do stavu, který by odpovídal kupní smlouvě. Pokud přesto žalobní návrh není dostatečně určitý, bylo povinností soudu, aby jej na tento nedostatek upozornil. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

33. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání žalované je důvodné.

34. K posouzení věcné pasivní legitimace žalované je třeba připomenout, že insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní procesní subjekt (§ 9 písm. d) insolvenčního zákona), který je v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek byl řešen konkursem (§ 4 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona), ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c), § 246 odst. 1 insolvenčního zákona). Zjednodušeně řečeno je správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek. [jméno], kde na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (jako je tomu při řešení úpadku dlužníka konkursem), jedná insolvenční správce svým jménem na účet dlužníka (§ 40 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž k takovým jednáním patří i jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka (§ 40 odst. 2 insolvenčního zákona). Již z toho, že insolvenční správce činí úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka,„ na účet dlužníka“, jednoznačně vyplývá, že nároky, k jejichž (s ) plnění byl v těchto sporech zavázán„ jako insolvenční správce dlužníka,“ nemohou (nesmějí) být uspokojovány (exekučně vymáhány) z osobního majetku insolvenčního správce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 2446/2017).

35. Jiná situace by nastala, kdyby se žalobce domáhal úhrady finanční částky z důvodu osobní odpovědnosti insolvenční správkyně za škodu či jinou újmu ve smyslu § 37 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu způsobila tím, že při výkonu své funkce porušila povinnosti, které jsou jí uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupovala s odbornou péčí. V takovém případě by označení žalované pouze jako právnické osoby bylo správné (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, ze dne [datum rozhodnutí]).

36. V daném případě se však o takovou věc nejedná, když žalobce v tomto řízení uplatňuje nároky, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty z titulu odpovědnosti za vady její zpeněžené části (z prodeje nemovitostí dlužníka, které tvořily majetkovou podstatu). Jedná se o pohledávky za majetkovou podstatou, jejichž zdrojem pro uspokojení jsou peněžní prostředky získané zpeněžením majetku zařazeného do soupisu majetkové podstaty. Zdrojem mohou být i peněžní prostředky dlužníka, pokud při řešení úpadku dlužníka nedochází ke zpeněžování majetku dlužníka. Podstatou konkursu je totiž rozprodej majetku dlužníka (jako celku nebo po částech) a poměrné rozdělení výtěžku z těchto prodejů mezi věřitele podle klíče daného právní úpravou (§ 305 a § 306 IZ).

37. Uvedená skutečnost má vliv na závěr o oprávněnosti žaloby na splnění povinnosti odstranit vady věci.

38. Za situace, kdy insolvenční správce soudně přiznané pohledávky neplní v jiné, než insolvenčním soudem stanovené pariční lhůtě, a to z finančních prostředků dlužníka, které jsou součástí majetkové podstaty nebo jsou výsledem jejího zpeněžení (§ 203 IZ), pak ani jiné, než peněžité plnění soudem přiznaných pohledávek nelze pro uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou požadovat.

39. Lze si jen stěží představit, že insolvenční správce v průběhu konkursu bude sám ve lhůtě stanovené dle § 203 odst. 5 IZ odstraňovat vady či za tím účelem uzavírat smlouvu o dílo se subjektem, který je schopen je odstranit.

40. Důvodem pro zamítnutí žalobního požadavku uložit žalované insolvenční správkyni odstranit vady prodané věci (předmětu kupní smlouvy nikoli předmětu díla, když se nejedná o odpovědnost zhotovitele ale prodávajícího) je rovněž skutečnost, že toto právo není v soudním řízení vymahatelné, a tedy tento nárok žalobci ani nevznikl.

41. Je třeba rozlišovat oprávnění kupujícího uplatnit u prodávajícího právo na odstranění vad koupené věci a jeho nárok domáhat se tohoto práva u soudu.

42. Občanský zákoník v ustanoveních § 2106 a § 2107 o. z. rozlišuje dvě fáze uplatnění vad. V první fázi kupující oznámí prodávajícímu vady a sdělí mu, jaké právo si zvolil, přičemž jeho možnosti výběru v této první fázi záleží na tom, zda vadné plnění představuje podstatné či nepodstatné porušením smlouvy. V případě, že si však kupující v tomto stadiu vybere odstranění vady opravou, pak záleží na prodávajícím, zda ji odstraní v přiměřené lhůtě. Pokud tak neučiní nebo opravu odmítne provést (vadu odstranit), pak ve druhé fázi kupujícímu vzniká právo (peněžitý nárok) na slevu či odstoupení od smlouvy. Až tato práva vytvářejí finanční nároky vymahatelné u soudu. Důvodem je skutečnost, že prodávající není většinou zároveň výrobcem prodávané věci, a tedy nemusí mít kapacity na provedení požadované opravy (na rozdíl od zhotovitele díla). Je nemyslitelné, aby prodejci movité či nemovité věci v důsledku uplatnění vad vznikla soudem vymahatelná povinnost provést opravy. Nejenže tento požadavek může vyvolat úsměvnou představu prodávajícího (zde insolvenčního správce), jak opravuje vytknutou vadu, ale nelze si představit ani efektivní způsob vymáhání takto uložené povinnosti u prodejce – výrobního laika (nejde o zhotovitele a vadu díla). Neobstojí ani argument, že výkon rozhodnutí by mohl být vymáhán prostřednictvím ukládání pokut, když prodávající může opravu zajistit prostřednictvím jím najatého odborníka, nebo že většinou může tento požadavek„ přenést na zhotovitele“, od kterého věc nabyl do vlastnictví. Takto složitá a stěží vymahatelná konstrukce uplatnění vad je v rozporu s účelem právní úpravy uplatnění vad věcí nabytých kupní smlouvou, které má být rychlé, jednoduše vymahatelné, pro obě strany realizovatelné a nelikvidační. Proto má prodávající možnost požadavek kupujícího na odstranění vad odmítnout, a kupujícímu pak vzniká v soudním řízení uplatnitelný a vymahatelný finanční nárok na slevu či práva související s odstoupením od kupní smlouvy (§ [číslo] odst. 2, § 2107 odst. 3 o. z.).

43. Chybný je také závěr soudu prvního stupně, že vztah účastníků kupní smlouvy je vztahem spotřebitelským, a tedy nebylo možné platně vyloučit práva z odpovědnosti za vady.

44. Jak již odvolací soud uvedl, insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní procesní subjekt, který je v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek byl řešen konkursem, ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními. Žalovaná jako insolvenční správkyně, kterou ustanovil insolvenční soud pro insolvenční řízení (§ 25 IZ), aby spravovala cizí majetek a činila kroky k jeho zpeněžení, tedy v daném vztahu nevystupovala jako podnikatelka, a pro vztah účastníků tak neplatí zákaz ujednání vylučující nebo omezující spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy (§ [číslo], § 1814 písm. a) o. z.). Navíc je třeba konstatovat, že při zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, kdy je účelem získání finančních prostředků a omezení vzniku jiných závazků, které by byly způsobilé finanční prostředky ze zpeněžené podstaty odčerpávat, se jeví vyloučení odpovědnosti za vady jako logické. Tento způsob podeje nebyl jednostranně výhodný pro žalovanou, když kupující si byl vědom, že nabývá nemovitosti v rámci insolvenčního řízení za zlomek jejich hodnoty, a tedy byl s touto podmínkou srozuměn a toto riziko akceptoval i přesto, že neměl možnost se s předmětem koupě seznámit.

45. Rovněž lze přisvědčit námitce žalované, že dne [datum], kdy proběhla schůzka účastníků, při které mělo dojít k předání a převzetí věcí a žalobce po seznámení se stavem nemovitostí je odmítl převzít, přešlo na něj nebezpečí škody na věci.

46. Nesprávný je také závěr prvostupňového soudu, že žalobce měl právo odmítnout převzetí nemovitostí, když důvodem pro tento postup není ani existence vytknutých vad. Základní povinností kupujícího je zaplatit kupní cenu a věc převzít (§ 2118 o. z.). Prodávající tím, že se dostavil k předání nemovitostí a s předáním klíčů byl připraven žalobci umožnit i jejich protokolární převzetí, splnil svou povinnost podle § 2088 o. z., a byl to kupující, kdo jednal protiprávně. Nastala tím zákonná fikce převzetí nemovitostí a přechodu nebezpečí škod na nich, a tedy neplatí ani § 2082 odst. 1 věta druhá o tom, že prodávající má ohledně věci povinnosti schovatele. V takovém případě zákonodárce převzetí finguje.

47. Je zcela bez významu, kdo předání inicioval. Rozhodné je, že schůzky se účastnili oba účastníci a ke zmaření jejího účelu došlo jednáním žalobce, který odmítl nemovitosti převzít. Tvrzení, že žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost, když předání neiniciovala a ve stanovené lhůtě žalobce k jejich převzetí nevyzvala je nepodstatné, a nemá ani žádné relevantní právní následky. Uvedená povinnost měla zabránit prodlení prodávající při předání nemovitosti kupujícímu, a uskutečněnou schůzkou tak ztratila na významu. Navíc argumentace touto povinností nebránila žalobci ani soudu prvního stupně v tvrzení a dílčím závěru, že k předání nemovitostí došlo zasláním klíčů poštou.

48. Odvolací soud se rovněž rozchází se soudem prvního stupně v posouzení platnosti kupní smlouvy, když ji spatřuje platnou i v části týkající se movitých věcí.

49. V judikatuře dovolacího soudu se ustálil právní názor, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2531/2005). Při výkladu právních norem nebo právních úkonů platí předpoklad, podle něhož zákonodárce a ten kdo uzavírá smlouvu, nezamýšlí dát právní normě a právním úkonům absurdní nebo nerozumné důsledky (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 331/98). Porušení ústavně zaručených základních práv se potom orgán veřejné moci dopustí i tehdy pokud formalistickým výkladem norem podústavního práva odepře autonomnímu projevu vůle smluvních stran důsledky, které takovýmto projevem zamýšlely ve své sféře vyvolat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 546/03). Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejen podle jazykového vyjádření, nýbrž zejména též podle skutečné vůle toho, kdo právní úkon učinil s přihlédnutím k účelu právního úkonu (srov. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, [obec a číslo], [číslo] s. 325). Při výkladu projevu vůle účastníků smlouvy je relevantní též následné chování účastníků právního úkonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 938/2004).

50. Soud prvního stupně správně uvedl, že pokud obsah právního úkonu je zaznamenán písemně, pak určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí proto, že účastníkům např. smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. května 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002. Přitom jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě je nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu).

51. Opomněl však, že kromě toho lze obsah právního úkonu posoudit i podle vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, za podmínky, že tato vůle není v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1569/99), a to i za situace, že účastníci ve svých přednesech či výpovědích v průběhu řízení interpretují smluvní ujednání odlišným způsobem. A dále, že při výkladu jednotlivých smluvních ujednání by soudy měly postupovat nanejvýš citlivě a obezřetně, aby v co nejširší míře ctily autonomní vůli smluvních subjektů, na níž je třeba klást důraz. Podstatou takového postupu je pak především zajištění důvěry a legitimního očekávání potencionálně dotčených subjektů s tím, že výsledek by měl být slučitelný s obecnou představou spravedlnosti. Nesmí se rovněž opomíjet, že platnost právního úkonu je třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl právní úkon učiněn (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Odo 30/2002), nikoliv v době, kdy např. mezi účastníky vznikl již spor o obsah daného právního úkonu. Výklad projevu vůle ve smlouvě se totiž musí řídit logikou věci, neboť bylo by absurdní naopak vycházet při posuzování platnosti projevené vůle účastníků smlouvy z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy logicky nechovaly (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 2608/98). Pochopení smyslu a účelu chování účastníků jimi uzavřeného právního úkonu je tedy třeba primárně vztahovat časově k okamžiku jeho vzniku (existenci), při již vyslovené presumpci, že účastníci se při uzavírání smlouvy chovají logicky, což v podmínkách písemného právního úkonu presumuje, že to, co bylo účastníky vloženo do smlouvy, také odpovídá jejich projevené vůli takovou smlouvou založit předmětný závazkový právní vztah. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1363/2013).

52. S ohledem na citovanou judikaturu vyšších soudů odvolací soud v poměrech projednávané věci dospěl k závěru, že z obsahu kupní smlouvy i následného jednání stran je zřejmé, jaké movité věci byly předmětem kupní smlouvy.

53. Sám žalobce ve svém původním žalobním návrhu se domáhal vydání movitých věcí specifikovaných v příloze kupní smlouvy (dokumentu„ Předmět prodeje“), které se měly nacházet v nemovitostech a tvořit jejich vybavení. S tím koresponduje i vymezení předmětu smluvního převodu v článku II odstavce 2 kupní smlouvy, které také odkazuje na přílohu [číslo] dále je specifikuje jejich umístěním v nemovitostech i tím, že tvoří vybavení penzionu. Žalovaná před ani v průběhu řízení nezpochybnila žalobcovu specifikaci movitých věcí a rovněž přisvědčila, že předmětem převodu měly být věci vymezené v dokumentu„ Předmětu převodu“, který byl jedním z podkladů specifikujících předmět internetové aukce. Lze tak uzavřít, že za situace, kdy oběma účastníkům v době uzavření kupní smlouvy bylo zřejmé, co je jejím předmětem, je kupní smlouvu v plném rozsahu platná. Pokud žalobci nebylo umožněno movité věci převzít, a jemu tak doposud nevzniklo vlastnické právo k nim, pak kupní smlouva představuje obligační závazek žalované. Pro posouzení peněžitého požadavku na zaplacení [částka] s příslušenstvím je však podstatné, že žalobce od kupní smlouvy neodstoupil a ani jiným způsobem nedošlo k jejímu zániku, tedy i jeho nárok na vrácení bezdůvodného obohacení je třeba hodnotit jako nedůvodný.

54. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

55. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Přiznal úspěšné žalované i náklady za zastoupení advokátem, když vzhledem k povaze a složitosti věci je shledal účelnými, neboť spor účastníků vyžadoval nejen znalost judikatury, ale i četné odborné reakce na častá doplnění žalobních tvrzení. Ty sestávají z devíti úkonů právní pomoci po [částka] (z tarifních hodnot [částka] a [částka] dle § 7, § 9 odst. 3, § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za převzetí a přípravu zastupování, sepis vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], odvolání ze [datum], a účast na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1, 2 vyhl.), stejného počtu paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl.) a 21 % DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 o. s. ř.); celkem tak činí [částka].

56. O nákladech státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

57. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).