36 Co 5/2021-489

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Štěpána Hnaníčka a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni [částka] (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalované (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení žalobní částky z následujících důvodů. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Do insolvenčního řízení přihlásila žalobkyně svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši [částka], a to jako pohledávku zajištěnou zástavním právem k pohledávkám dlužníka za žalovanou ze Smlouvy o dílo – [anonymizováno] zdroj [anonymizováno] MWe v elektrárně [anonymizováno], č. objednatele [anonymizováno] [rok], č. zhotovitele [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o dílo“), a to na základě zástavní smlouvy ze dne [datum]. Zřízení předmětného zástavního práva bylo žalované jako poddlužníku oznámeno dlužníkem nejpozději ke dni [datum], kdy byl uzavřen dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo. Z přílohy [číslo] ke smlouvě o dílo změněné předmětným dodatkem [číslo] vyplývá, že dlužník oznámil žalované zastavení svých pohledávek ze smlouvy o dílo za touto společností ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele s tím, že veškerá peněžitá plnění splatná dle smlouvy o dílo mají být poukazována žalobkyni. Současně bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že pokud žalovaná neobdrží od zástavního věřitele další instrukce, budou závazky žalované z titulu plnění dle smlouvy o dílo považovány za splněné pouze, pokud budou příslušné částky připsány na účet žalobkyně. Žalovaná jako poddlužník poté, co jí byl oznámen vznik zástavního práva žalobkyně, hradila jednotlivé úhrady na cenu díla (jednotlivé zastavené pohledávky) zástavnímu věřiteli (žalobkyni) a takto uhradila žalovaná v období od [datum] do [datum] žalobkyni jako zástavnímu věřiteli zastavené pohledávky v celkové výši přesahující částku [částka]. Ve smlouvě o dílo ve znění jejich dodatků pak bylo ujednáno, že celková cena díla činí částku [částka] bez DPH. Současně bylo ujednáno, že výše úhrady na cenu díla po předběžném převzetí díla bude činit částku [částka], včetně zádržného výši [částka]. Ve smlouvě o dílo bylo ujednáno, že zádržné bude dlužníku vráceno na základě žalovanou schválené písemné žádosti dlužníka po odstranění veškerých vad a nedodělků uvedených v protokolu o předběžném převzetí díla, a to do 45 dnů po obdržení a schválení žádosti dlužníka. Protokol o předběžném převzetí díla byl mezi žalovanou a dlužníkem uzavřen dne [datum]. Celková výše DPH z ceny díla ve výši [částka] pak činila částku [částka]. Žalovaná v rozporu s ustanovením § 167 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen„ obč. zák.“), poté, kdy převzala dílo od dlužníka, neuhradila výše uvedené zastavené pohledávky dle pokynů zástavního věřitele, tj. žalobkyně a to ani částečně. Dle ustanovení § 109 ve spojení s ustanovením § 183 zákona č. 182/2016 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen„ IZ“), okamžikem, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přešlo právo zástavního věřitele domáhat se zaplacení zastavených pohledávek po poddlužníku zpět na dlužníka, resp. insolvenčního správce, neboť zastavené pohledávky jsou nadále součástí majetku dlužníka, resp. jeho majetkové podstaty. Insolvenční správce je tak jediný oprávněn vymáhat předmětné zastavené pohledávky po žalované jako poddlužníku, a to ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele, jejíž pohledávka bude z tohoto výtěžku uspokojena. Dle žalobce celková výše pohledávky zástavního věřitele za dlužníkem činí částku [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ze dne [datum] k úhradě této částky, avšak bez odezvy.

3. Žalovaná se v řízení před soudem prvního stupně proti žalobě bránila tím, že žalobkyní tvrzené zástavní právo platně nevzniklo, odmítla, že by pohledávky dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], z titulu ceny díla dle smlouvy o dílo byly někdy zastaveny ve prospěch žalobkyně nebo kohokoliv jiného, a to především proto, že tomu bránil zákaz postoupení pohledávek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], coby zhotovitele bez předchozího výslovného písemného souhlasu žalované coby objednatele, který byl sjednán v čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo. Žalovaná žádný takový souhlas se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo neudělila a za takový předchozí výslovný písemný souhlas nelze považovat informaci obsaženou v příloze [číslo] ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, že údajné zástavní právo již mělo vzniknout, a že s tím takto objednatel souhlasí. Předmětná zástavní smlouva byla uzavřena dne [datum], avšak dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo byl podepsán až v [anonymizováno] [rok]. Z informací uvedených v dodatku [číslo] tak z věcného, ani z časového hlediska nelze dovozovat udělení předchozího výslovného písemného souhlasu žalované se zastavením předmětných pohledávek. Sjednání takového zástavního práva v zástavní smlouvě je absolutně neplatným právním úkonem. I z tohoto důvodu je žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu nedůvodný s tím, že veškeré pohledávky dle smlouvy o dílo, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá, už byly žalovanou řádně uhrazeny. Dále žalovaná namítala, že domáhá-li se žalobkyně jako zástavní věřitel zaplacení částky [částka] coby úhrady údajně zastavených pohledávek v rozsahu jeho zajištěné pohledávky, může se zástavní věřitel domáhat uhrazení zastavené pohledávky pouze v případě, že neprobíhá insolvenční řízení ohledně zástavního dlužníka. V průběhu insolvenčního řízení, v němž se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], nyní nachází, však takový postup přípustný není, brání tomu ust. § 109 odst. 1 IZ, podle něhož účinkem insolvenčního řízení je i to, že zástavní věřitel není oprávněn domáhat se žalobou podanou vůči poddlužníku zaplacení zastavené pohledávky. Žalovaná rovněž nesouhlasila s vyčíslením výše ceny díla žalobkyní v částce cca 529 mil. Kč vč. DPH, přičemž poukázala, že z dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo plyne, že celková částka smluvní ceny činila [částka], k níž je třeba připočíst daň z přidané hodnoty. Zhotovitel proto nebyl oprávněn k dílčím platbám smluvní ceny uskutečňovaným dle platebního kalendáře uvedeného v příloze [číslo] dodatku [číslo] od [datum] připočítávat daň z přidané hodnoty, proto také celková smluvní cena dle smlouvy o dílo, která měla být uhrazena objednatelem zhotoviteli, odpovídá částce [částka]. Žalovaná uvedla, že cenu díla dle sjednaného smluvního závazku zhotoviteli řádně uhradila. Jednotlivé platby ceny díla dle smlouvy o dílo probíhaly vždy dle platebních instrukcí uvedených v čl. I formuláře smlouvy o dílo, resp. čl. I dodatků [číslo] – v části„ zhotovitel“,„ bankovní spojení“. Zmíněné bankovní spojení pak zhotovitel uváděl též v platebních instrukcích v jednotlivých fakturách na cenu díla, které zasílal objednateli. K fakturám vystaveným zhotovitelem dle smlouvy o dílo uhradil částku [částka], částku [částka] v rámci dohody o narovnání ze dne [datum] a část ceny díla dle smlouvy o dílo ve výši [částka] prostřednictvím zápočtů proti svým pohledávkám za [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Celkově tedy žalovaná zhotoviteli [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], uhradila dle smlouvy o dílo částku [částka]; je tedy zřejmé, že pohledávky, jejichž uhrazení se žalobou domáhá, jsou bezdůvodné, neboť prokazatelně zanikly splněním. Žalovaná nadto vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku.

4. Soud prvního stupně dospěl v projednávané věci ke skutkovému závěru shrnutému v bodě 3 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož dne [datum] uzavřela žalovaná jako objednatel se zhotovitelem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], smlouvu o dílo, v níž si strany mimo jiné sjednaly v čl. 50 přílohy 1 smlouvy o dílo zákaz postoupení pohledávek jednou smluvní stranou bez předchozího výslovného písemného souhlasu druhé smluvní strany. Dne [datum] sjednala žalobkyně s [právnická osoba], zástavní právo k jejím pohledávkám ze smlouvy o dílo a smlouvou o zástavě pohledávek ze dne [datum] zastavila [právnická osoba], ve prospěch žalobkyně veškeré své stávající i budoucí pohledávky na veškerá peněžitá plnění vůči žalované, a to na základě smlouvy uzavřené s žalovaným dne [datum]. Zřízení předmětného zástavního práva [právnická osoba], oznámila žalované v příloze k dodatku [číslo] ze dne [datum] označené jako platební kalendář, v tomto dodatku bylo uvedeno, že plnění má být dále poskytováno na účet žalobkyně. Žalovaná po přijetí dodatku [číslo] plnění poskytovala dál na účet zhotovitele [právnická osoba], a zaplatila tak k jednotlivým fakturám vystaveným zhotovitelem na cenu díla částku [částka]. Žalovaná v souvislosti se smlouvou o dílo uhradila dále částku [částka], a to v rámci dohody o narovnání ze dne [datum], která tvoří přílohu 4 dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, dále žalovaná uhradila část ceny díla dle smlouvy o dílo ve výši [částka] prostřednictvím zápočtů proti svým pohledávkám za [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Celkově tedy žalovaná zhotoviteli [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], uhradila ze smlouvy o dílo částku [částka]. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná uhradila [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], na pohledávky uplatněné žalobou, celkem [částka], a to platbami na účet vedený u [obec] spořitelny ve dnech [datum], [datum], [datum] a jednak dohodou o narovnání ze dne [datum] a dohodami o vzájemném vyrovnání a pohledávek ze dne [datum], [datum], [datum] a dobropisem [číslo] ze dne [datum], [datum], [datum] a dobropisem [číslo]. Usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum] byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], a usnesením ze dne [datum] byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svou pohledávku ve výši [částka], a to jako pohledávku podmíněnou a zajištěnou majetkem dlužníka. Po zahájení řízení insolvenční správce dlužníka převedl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni žalobní pohledávku, žalobkyně vyzvala žalovanou k její úhradě.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav dle ustanovení zákona citovaných v bodech 4 a 5 odůvodnění rozsudku, přičemž dospěl k následujícím právním závěrům. V době, kdy došlo ke vzniku zástavního práva dne [datum], nebylo dle § 525 obč. zák. možné platně postoupit pohledávku, poněvadž postoupení pohledávky odporovalo ujednání účastníků podle v čl. 50 přílohy 1 smlouvy; smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s citovaným ustanovením občanského zákoníku zakazujícím postoupení dle dohody s dlužníkem, je absolutně neplatná. Dále občanský zákoník stanovil, že zástavou může být pouze taková pohledávka, jejíž povaha to připouští (viz § 153 odst. 1 obč. zák.). Předpokladem pro to, aby pohledávka mohla být zastavena, byla její způsobilost stát se předmětem postoupení. Pokud pohledávku nebylo lze postoupit, nešlo ji ani zastavit. Předmětné zástavní právo nemohlo vzniknout především proto, že tomu bránil zákaz postoupení pohledávek zhotovitele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], ze smlouvy o dílo. Bez souhlasu žalované coby objednatele nebyl oprávněn dlužník pohledávku postoupit ani ji učinit předmětem zástavního práva. Pohledávky zhotovitele ze smlouvy o dílo byly postupitelné, a tedy i zastavitelné, pouze s předchozím výslovným písemným souhlasem objednatele. Pokud žalobkyně tvrdila, že tzv. oznámení o postoupení pohledávek ze smlouvy o dílo učiněné v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo a v příloze 15 platebního kalendáře tento souhlas plnohodnotně nahrazuje, pak soud prvního stupně tento názor nesdílel s tím, že nutnou podmínkou nakládání s pohledávkami byl pouze předchozí výslovný souhlas žalované. Soud prvního stupně proto nepovažoval sdělení žalobkyně zapracované do přílohy [číslo] dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, za takový předchozí souhlas žalované. Poukazovala-li žalobkyně na oznámení dle přílohy 15 – platebního kalendáře v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, ten byl uzavřen dne [datum], zatímco smlouva o dílo byla sjednána k datu [datum]. Jestliže smlouvu o zástavě pohledávek žalobkyně uzavřela bez ohledu na ujednání v čl. 50 smlouvy o dílo dne [datum], tj. v období mezi uzavřením smlouvy o dílo a jejím dodatkem, uzavřel soud prvního stupně, že smlouvy o zástavě pohledávek mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byla uzavřena v rozporu s čl. 50 smlouvy o dílo uzavřené dne [datum], zástavní smlouva tak nebyla uzavřena platně, a proto z ní ani nemohla vzniknout zástavní práva k (existujícím ani budoucím) pohledávkám ze smlouvy o dílo, jichž se žalobce dovolává. Další právní závěry pak vyložil soud prvního stupně v bodech 10 – 19 odůvodnění rozsudku, jimiž vypořádal další argumenty žalobkyně, mimo jiné vyslovil, že mezi stranami nedošlo ke změně smluvního ujednání ze smlouvy o dílo o nemožnosti postoupení pohledávek ze smlouvy o dílo (a tedy i jejich zastavení), zdůraznil, že v tomto případě překročení tohoto smluvního zákazu je stiženo neplatností absolutní pro rozpor s kogentním ustanovením zákona. Žalovaná nadto prokázala úhradu ceny ze smlouvy o dílo v plném rozsahu, přitom žalobkyně svými tvrzeními učinila nesporným, že žalobní nárok v částce [částka] představující výseč ceny za provedené dílo dle smlouvy o dílo, sestávající z úhrad poukázaných na bankovní účet zhotovitele, ze započtení a z dohod o narovnání mezi společností spol. [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], byl už v minulosti mezi [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovanou vypořádán a žalobou uplatněné pohledávky splněním zanikly.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu žalované ve věci a výši náhradové povinnosti zdůvodnil v bodě 21 odůvodnění svého rozsudku.

7. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné obsáhlé odvolání, které doplnila dalšími podáními. V nich namítala, že soud prvního stupně právně nesprávně posoudil otázku okamžiku vzniku zástavního práva k pohledávce. Podle žalobkyně nebylo možné posoudit zástavní smlouvu ze dne [datum] jako absolutně neplatnou, smlouva sama o sobě nepředstavovala porušení zákazu zastavení pohledávek, zástavní smlouva ze dne [datum] byla„ rámcovou“ zástavní smlouvou vytvářející předpoklady pro vznik zástavního práva k pohledávkám, které v daný moment neexistovaly. Taková smlouva nezasahovala žádným způsobem do právní sféry zástavního poddlužníka, který v daný moment ještě ani neměl postavení zástavního poddlužníka, nemohla se tak na ní vztahovat jakákoliv neplatnost. Přitom v mezidobí, než vznikly zastavené pohledávky, byl dán zástavním poddlužníkem souhlas se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo. Žalobkyně považovala v závěru o neplatnosti zástavní smlouvy napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Žalobkyně dále namítala, že v řízení bylo prokázáno, že souhlas se zastavením pohledávek byl udělen v době, kdy udělen být měl. Všechny pohledávky uplatňované v tomto řízení vznikly po [datum], tedy po uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, a to a poté, co žalovaná výslovně přijala existenci a vznik zástavního práva v budoucnu a poté, co přijala svou roli poddlužníka vůči žalobkyni. Dále žalobkyně dovozovala, že v tomto případě byl ujednán vznik zástavního práva jiným způsobem, a to tak, že smlouvy, ze kterých vznikají zastavované pohledávky, jsou součástí přílohy [číslo] zástavní smlouvy, byl sjednán vznik zástavního práva v dodatečných zástavních smlouvách. Žalobkyně tvrdila, že podřízení smlouvy o dílo zástavnímu právu proběhlo již v rámci zástavní smlouvy z [datum], nicméně ve vztahu k dosud neexistujícím pohledávkám se jednalo o zřízení budoucího zástavního právo k budoucím pohledávkám. Žalobkyně připustila, že nedisponuje žádným výslovným písemným souhlasem žalované s postoupením práv ze smlouvy o dílo přede dnem [datum], avšak absence toho nemá vliv na existenci jejího nároku, neboť projev vůle, který má povahu takového výslovného souhlasu je obsažen v dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne [datum]. Žalobkyně dále argumentovala, že byl-li shledán důvod neplatnosti zástavní smlouvy, šlo o neplatnost relativní dle § 267 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“ Žalobkyně dále poukázala na to, že žalovaná jako poddlužník uhradila žalobkyni jako zástavnímu věřiteli v období od [datum] do [datum] jednotlivé zastavené pohledávky v celkové výši přesahující částku [částka], tj. po celou výše uvedenou dobu plnila ve prospěch žalobkyně jako zástavního věřitele, aby následně svou povinnost opakovaně porušila a až v řízení účelově platnost vzniku zástavního práva účelově zpochybňovala. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

8. K odvolání žalobkyně se rovněž obsáhle vyjádřila žalovaná, považovala napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný ve všech jeho nosných důvodech, zejména závěru o neplatnosti zástavní smlouvy, a navrhla jeho potvrzení. Žalovaná znovu odkázala na znění čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo, v němž byl ujednán zákaz postoupení jakéhokoliv práva ze smlouvy o dílo bez předchozího výslovného písemného souhlasu žalované (objednatele) třetí straně; žádný takový souhlas ze strany žalované nebyl žalobkyní v řízení prokázán. Soud prvního stupně správně právně zohlednil, že lze zastavit pouze takovou pohledávku, kterou lze platně postoupit, je-li sjednán zákaz postoupení, znamená to zároveň zákaz zastavení. Přitom důsledkem porušení tohoto zákazu je absolutní neplatnost postoupení pohledávky a tedy i zástavní smlouvy, jak plyne z žalovanou odkazované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]), pro rozpor se zákonem (§ 525 odst. 2 obč. zák.). K argumentaci žalobkyně, že zástavní smlouva byla pouze rámcovou smlouvou vytvářející předpoklad pro vznik zástavního práva k pohledávkám, které v době jejího uzavření neexistovaly, odkázala žalovaná na ustanovení § 159 odst. 1 obč. zák., uvedla, že zástavní smlouva nijak nemodifikovala zákonný režim, dle výslovné vůle stran mělo k zastavení všech pohledávek ze smlouvy o dílo (existujících i budoucích) dojít uzavřením zástavní smlouvy, smlouva o dílo byla uvedena v příloze zástavní smlouvy již k datu jejího podpisu, tj. ke dni [datum] Podřízení smlouvy o dílo zástavnímu právu proběhlo již při podpisu zástavní smlouvy dne [datum], a tedy již tímto okamžikem mělo být zřízeno zástavní právo i k budoucím pohledávkám. Soud prvního stupně tedy zcela správně zkoumal existenci předchozího písemného souhlasu s postoupením k datu uzavření zástavní smlouvy ([datum]), a nikoliv k nějakému pozdějšímu datu. Vzhledem k absenci souhlasu s postoupením, resp. se zastavením, pohledávek soud správně dovodil absolutní neplatnost zástavní smlouvy. Uváděla-li žalobkyně, že všechny pohledávky uplatňované v řízení vznikly až po [datum], tedy až po uzavření dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, jímž byl dle názoru žalobkyně udělen souhlas se zastavením pohledávek, oponovala žalovaná, že nedostatek předchozího písemného souhlasu se zastavením pohledávek ze smlouvy o dílo nebylo možno zhojit následnými úkony, tedy ani dodatkem [číslo] ke smlouvě o dílo, zmíněný dodatek byl podepsán dne [datum], zástavní smlouva je ovšem z listopadu [rok], z dodatku [číslo] tedy nelze vyvozovat předchozí písemný souhlas se zastavením pohledávek dle zástavní smlouvy. Žádnou jinou zástavní smlouvu, jež by byla datována po podpisu dodatku [číslo] pak žalobce nepředložil. Přitom věcná podstata dodatku [číslo] spočívala hlavně v tom, že došlo ke změně platebních instrukcí pro hrazení jednotlivých splátek ceny díla, prostřednictvím dodatku [číslo] byl ve formuláři smlouvy o dílo (tj. hlavička smlouvy obsahující označení smluvních stran) jako účet zhotovitele uveden mj. i bankovní účet [anonymizováno] banky. Podle těchto platebních instrukcí pak žalovaný prováděl platby až do chvíle, než se podpisem dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo ze dne [datum] opět změnily platební instrukce tak, že bankovní účet [anonymizováno] banky byl ze smlouvy o dílo jako účet zhotovitele odstraněn. Pohledávky, které jsou předmětem žalobního nároku, přitom (až na několik výjimek týkajících se pohledávek z roku [rok] a 2012, které ale již byly promlčeny) vznikly až po zmíněném datu podpisu dodatku [číslo] jímž byl z platebních instrukcí odstraněn bankovní účet [anonymizováno] banky. Žalovaná tedy nečinila platby žalobci jako zástavnímu věřiteli, nýbrž je činila vůči [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], coby zhotoviteli díla, a to na bankovní účet zhotovitele uvedený ve smlouvě o dílo. Dále žalovaná namítala, že předmětem postoupení byly již uhrazené a tedy neexistující pohledávky, bylo prokázáno, že žalovaná veškeré pohledávky na cenu díla dle smlouvy o dílo řádně uhradila svému věřiteli [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], a to v letech [rok] [číslo], žalované pohledávky tedy ještě před uzavřením smlouvy o postoupení zanikly splněním a v okamžiku jejího uzavření neexistovaly, z povahy věci tedy nemohly být na žalobce platně postoupeny. Ostatně, insolvenční správce [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], tyto údajně postupované pohledávky v okamžiku domnělého postoupení (ani nikdy předtím) neevidoval v soupisu majetkové podstaty. Konečně žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že uzavření smlouvy o postoupení bylo nutné považovat za pokus o obcházení kogentního ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) IZ. Zdůraznila, že okamžikem zahájení insolvenčního řízení ztratil zástavní věřitel právo domáhat se svých nároků samostatnou žalobou mimo rámec insolvenčního řízení, právo na inkaso zastavených pohledávek přešlo zpět na zástavního dlužníka (zde [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], zastoupenou insolvenčním správcem), pokud dané pohledávky nebyly již dříve uhrazeny, uzavřením smlouvy o postoupení se žalobkyně a insolvenční správce [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], pokusili navodit situaci, kdy se žalobkyně coby (údajný) zástavní věřitel mohl svého (údajného) nároku domáhat přímo žalobou mimo režim insolvenčního řízení (a to navíc v situaci, kdy byl přihlášeným věřitelem a měl tak možnost se svých nároků domáhat v rámci insolvenčního řízení). Takové jednání bylo popřením smyslu a účelu insolvenčního zákona. Byla-li taková smlouva o postoupení pohledávek byla uzavírána coby zpeněžení majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], bylo takové jednání insolvenčního správce v hrubém rozporu se zákonem, a tudíž rovněž absolutně neplatné. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Ostatně námitky proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nebyly odvoláním uplatněny.

11. Zároveň odvolací soud považuje za správné právní posouzení, jak jej učinil soud prvního stupně, odvolací soud k němu nemá co dodat, odvolací námitky nejsou s to zvrátit správnost závěrů soudu prvního stupně. Rovněž na toto posouzení se pro stručnost odkazuje, je zbytečné je opakovat, lze shrnout, že stěžejní právní závěr, na němž napadený rozsudek spočívá, o absolutní neplatnosti zástavní smlouvy pro nedostatek předchozího souhlasu žalované, který byl sjednán v čl. 50 Přílohy 1 smlouvy o dílo, který představuje rozpor se zákonem (§ 525 odst. 2 obč. zák.), je správný. Žádná z odvolacích námitek pak není s to tímto závěrem otřást a napadený rozsudek vyvrátit.

12. Podle § 153 odst. 1 obč. zák. zástavou může být … pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští… 13. Podle § 159 obč. zák. zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného (odstavec 1). Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.

14. Podle § 525 odst. 2 obč. zák. nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem.

15. V první řadě je třeba potvrdit závěr soudu prvního stupně, podle něhož v případě zastavení pohledávky její povaha připouští zastavení jen tehdy, jde-li o pohledávku převoditelnou, tedy pohledávku, kterou lze postoupit jinému. Podstatou zástavního práva je zajištění pohledávky, má-li být předmětem zástavy jiná pohledávka, musí být převoditelná, neboť k uspokojení zajištěné pohledávky dochází ze zastavené pohledávky tak, že poddlužník je povinen splnit svůj dluh po splatnosti zastavené pohledávky přímo zástavnímu věřiteli (§ 167 odst. 1 obč. zák.), tj. osobě odlišné od původního věřitele. Tím dochází ke změně v obsahu závazku (resp. v jeho subjektu) stejně jako u postoupení pohledávky. I proto zákon stanoví obdobnou podmínku účinnosti zástavního práva vůči poddlužníku, jako je tomu v případě postoupení pohledávky u dlužníka, tedy že účinky nastávají oznámením zástavního práva poddlužníkovi nebo prokázáním vzniku zástavního práva zástavním věřitelem (viz § 159 odst. 2 obč. zák.); stejně jako u postoupení pohledávky platí podobně, že účinky postoupení pohledávky nastávají oznámením dlužníkovi postupitelem nebo prokázáním dlužníkovi postupníkem (viz § 526 obč. zák.).

16. Dále je správný závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě bránilo zastavení pohledávek na zaplacení ceny díla ze smlouvy o dílo ujednání účastníků vtělené do smlouvy o dílo (čl. 50 přílohy 1 smlouvy o dílo), jímž strany smlouvy sjednaly zákaz postoupení pohledávek jednou smluvní stranou bez předchozího výslovného písemného souhlasu druhé smluvní strany. Takové ujednání odpovídá ustanovení § 525 odst. 2 obč. zák. a postoupení pohledávky (jakož i zastavení pohledávky s ohledem na shora uvedené) v rozporu s takovým smluvním ujednáním představuje rozpor se zákonem.

17. O tom, že rozpor uvedeného jednání se zákonem, má za následky absolutní neplatnost právního jednání, nebylo v poměrech právní úpravy představované zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, která se prosazuje v poměrech projednávané věci (s ohledem na časovou působnost zákona a dobu provedení právních jednání), sporu, a tento závěr není ani v konstantní judikatuře k ustanovení § 39 obč. zák., nikterak erodován. Je např. vyslovováno, že důsledky toho, že právní úkon je v rozporu se zákonem, nemohou být odvráceny ani za použití § 3 odst. 1 obč. zák. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Byť i právní úprava představovaná zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, dávala prioritu mírnějším následkům a sankcím jednání v rozporu se zákonem (např. § 40a nebo § 49a obč. zák.), pokud to zájem chráněný porušeným zákonem umožňoval (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), důvody pro takový postup však odvolací soud v tomto případě neshledává, ujednaly-li si strany ve smlouvě o dílo nepřevoditelnost pohledávek z této smlouvy, pak jejich vůle směřovala k nemožnosti jejich postoupení a zastavení, pročež mírnější sankce či následek porušení tohoto ujednání nemůže reparovat jeho dopady. V tomto neshledává odvolací soud ani relevantní argumentaci odvolatele ustanovením § 267 odst. 1 obch. zák., podle něhož je-li neplatnost právního úkonu stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník, když ujednání o nepřevoditelnosti (zákazu postoupení) pohledávek odvolací soud nepovažuje za toliko jednostranné ujednání ve prospěch jednoho účastníka, ale o ujednání ovlivňující právní poměry obou stran.

18. Dále odvolací soud nepřisvědčil výkladu žalobkyně, podle něhož předmětná zástavní smlouva ze dne [datum] byla pouze jakousi„ rámcovou“ zástavní smlouvou vytvářející pro budoucí zastavení pohledávek, jež do právní sféry žalované nezasahovala; naopak odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že uzavření této smlouvy bez výslovného souhlasu žalované bylo v rozporu se smlouvou o dílo, vznik zástavního práva byl podmíněn touto smlouvou, spojen s její účinností. Přijal-li soud prvního stupně závěr, že zástavní smlouva nebyla v tomto případě uzavřena platně, a proto z ní ani nemohla vzniknout zástavní práva k (existujícím ani budoucím) pohledávkám ze smlouvy o dílo, považuje jej odvolací soud za správný.

19. Zároveň odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žádný výslovný předchozí souhlas žalované se zastavením pohledávek nebyl prokázán, a není za něj možno považovat následné právní úkony (jednání) učiněné v době po uzavření předmětné zástavní smlouvy, např. oznámení v části týkající se platebního kalendáře (platebního místa), jakož ani to, že žalovaná částečně hradila na účet žalobkyně, v tomto se odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně.

20. Na základě uvedeného závěru, který odvolací soud považoval za správný a postačoval pro zamítnutí žaloby, bez ohledu na další argumentaci a polemiku účastníků k otázkám obcházení insolvenčního zákona ze strany žalobkyně touto žalobou, jakož i o tom, zda plněním žalované ve prospěch [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], či žalobkyně, včetně navazujících narovnání, započtení, dobropisů, vyrovnání, a i dalších vztahů, byl dluh se smlouvy o dílo zcela splacen, či nikoliv, neboť to z hlediska klíčového závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně nehrálo žádnou roli.

21. Konečně k námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud jednoznačně uzavírá, že odůvodnění rozsudku splňuje všechny náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., zejména skutkový i právní závěr je jasný, soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. V tomto se v neposlední řadě odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody, a rozhodnutí není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Odvolací soud je přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku nebránilo nikterak žalobkyni v uplatnění (obsáhlých) odvolacích námitek.

22. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž procesně úspěšné žalované náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za tři úkony právní služby – sepis dvou vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu po [částka] (§ 7 bod 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu), dále z paušální náhrady hotových výdajů připadající na tyto úkony po [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

24. Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení