37 A 54/2024– 188

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci navrhovatelek: a) obec Ratenice sídlem Ratenice 67, Pečky b) obec Sokoleč sídlem Kolínská 424, Sokoleč c) obec Vrbová Lhota sídlem Poděbradská 25, Vrbová Lhota všechny zastoupeny advokátem Mgr. Petrem Keltnerem sídlem Baráková 8, Říčany proti odpůrci: Městský úřad Poděbrady sídlem Jiřího náměstí 20/I, Poděbrady zastoupený advokátem JUDr. Petrem Šlaufem sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Výzkumný Ústav Železniční, a.s., IČO 27257258 sídlem Novodvorská 1698/138b, Praha 4 zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Pourem sídlem Italská 2581/67, Praha 2 2) České dráhy, a.s., IČO 70994226 sídlem Nábřeží L. Svobody 1222, Praha 1 o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci ze dne 30. 7. 2024, č. j. MEUPDY/0050476/DOP/2024/JKř, takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci ze dne 30. 7. 2024, č. j. MEUPDY/0050476/DOP/2024/JKř, se ruší dnem právní moci tohoto rozsudku.

II. Odpůrce je povinen zaplatit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku navrhovatelkám b) a c) na náhradě nákladů řízení částku 35 458,40 Kč k rukám jejich zástupce Mgr. Petra Keltnera, advokáta.

III. Navrhovatelce a) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatelky domáhaly zrušení shora uvedeného opatření obecné povahy – stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích (dále jen „napadené OOP“), jímž odpůrce podle § 77 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 77 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a v souladu s § 171 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, na žádost osoby zúčastněné na řízení 1), po předchozím souhlasu Policie České republiky ze dne 18. 7. 2024, č. j. KRPS–184962–2/ČJ–2024–010806, stanovil přechodnou úpravu provozu na místní komunikaci Na Březinu v katastrálním území obce Sokoleč, na silnici č. III/32915 v katastrálním území obce Vrbová Lhota a na účelové komunikaci vedoucí ze silnice č. III/32915 za obcí Vrbová Lhota směrem k obci Sokoleč, formou odstranění stavícího svislého dopravního značení a umístění nového svislého dopravního značení podle schváleného dopravně–inženýrského opatření, které je nedílnou součástí napadeného OOP, v trvání od 5. 8. 2024 do 31. 10. 2024 „resp. do nabytí účinnosti stanovení místní úpravy provozu“.

2. Nedílná součást napadeného OOP – grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření stanovila zaprvé toto odstranění stavícího svislého dopravního značení: [OBRÁZEK]

3. Zadruhé, toto umístění nového svislého dopravního značení: [OBRÁZEK]

4. V odůvodnění napadeného OOP odpůrce uvedl, že obdržel od osoby zúčastněné na řízení 1) návrh na stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích za účelem zajištění bezpečnosti silničního provozu, neboť stávající mostní objekt (silniční nadjezd) je v havarijním stavu. Odpůrce v odůvodnění uvedl, že v souladu s § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu nedoručoval návrh opatření obecné povahy a nevyzýval dotčené osoby k projednání připomínek nebo námitek. Návrhové body 5. V návrhu na zrušení napadeného OOP navrhovatelky nejprve bez bližšího vysvětlení uvedly, že napadené OOP je „nezákonné, nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, vydal je dokonce nepříslušný správní orgán, je založeno na libovůli, není řádně odůvodněno, je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné.“ 6. Zaprvé, napadené OOP vydal nepříslušný správní orgán. Podle § 124 odst. 6 zákona o silničním provozu je k vydání opatření obecné povahy místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází. Komunikace, na níž je upravováno dopravní značení včetně umístění pevných překážek, prochází přes 3 katastrální území (obce Ratenice, Sokoleč a Vrbová Lhota). Samotná uzavírka a umístění pevných překážek se týká pouze části komunikace v místě nadjezdu (v katastrálním území obce Ratenice), v němž vykonává svou působnost Městský úřad Kolín. Dopravní značení umístěné podle napadeného OOP na komunikaci těsně před nadjezdem (zákaz vjezdu všech motorových vozidel – dopravní značka B11) vyznačující uzavírku komunikace v místě nadjezdu proto bylo vydáno nepříslušným správním orgánem. V ostatních částech komunikace (tj. v katastrálních územích obce Sokoleč a Vrbová Lhota) sice příslušnost odpůrce dána je, avšak uzavírka a pevné překážky jsou v místě nadjezdu, přičemž právě uzavírka je důvodem veškerého ostatního dopravního značení. To ji doprovází a je od ní odvozené. Ostatní části přechodné úpravy napadeného OOP nelze od uzavírky oddělit a jejich samotné ponechání v platnosti postrádá smyslu.

7. Zadruhé, stejný správní orgán vydal též samostatné rozhodnutí o uzavírce ze dne 31. 7. 2021, č. j. MEUPDY/0050787/DOP/2024/JKř, podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle navrhovatelek však o uzavírce nelze rozhodovat opatřením obecné povahy a nelze o ní rozhodovat ani duplicitně. O uzavírce měl navíc rozhodovat jiný správní orgán, protože příslušnost odpůrce není dána. Napadené OOP bylo vydáno dne 30. 7. 2024, přičemž rozhodnutí o uzavírce bylo vydáno až dne 31. 7. 2024. V době vydání napadeného OOP, které stanoví přechodnou úpravu provozu na pozemní komunikaci, tak neexistoval důvod pro jeho vydání, neboť dopravní značení umístěné napadeným OOP je na rozhodnutí o uzavírce založeno a je od ní odvozeno (ačkoli to v něm není výslovně uvedeno). O uzavírce ani nebylo vedeno žádné řízení a bylo pouze doručeno navrhovatelce b) a navrhovatelce c). Navrhovatelce a) [tj. obci Ratenice, kde je dána i příslušnost jiného správního orgánu], nebylo doručeno vůbec. I o uzavírce měl rozhodovat jiný správní orgán, protože uzavírka se nachází v katastrálním území obce Ratenice a příslušný tak byl Městský úřad Kolín. Ve věci uzavírky ani nebyly vypořádány námitky účastníků správního řízení – navrhovatelek.

8. Zatřetí, podle § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu lze stanovit přechodnou úpravu provozu bez projednání s dotčenými orgány a bez předchozího řízení o návrhu opatření obecné povahy. Tak však lze postupovat jen tehdy, pokud je účinnost úpravy stanovena nejdéle na dobu 60 dnů. Napadené OOP bylo vydáno na dobu delší než 60, což zákon zapovídá. Navíc, v napadeném OOP není nebezpečí z prodlení tvrzeno, natož prokázáno. Odpůrce tedy podle navrhovatelek pochybil, pokud napadené OOP vydal bez řádného řízení o návrhu opatření obecné povahy, čímž zmařil i podání námitek.

9. Začtvrté, je podle navrhovatelek doba trvání napadeného OOP neurčitě časově vymezena a odpůrce využil nesrozumitelný pojem. Není totiž známo, kdy nabyde účinnosti „stanovení místní úpravy provozu“. Tento pojem je nejasně specifikovaný a nesrozumitelný, neboť není patrné, o co se má vlastně jednat. To je nezákonné a neodůvodněné.

10. Zapáté, navrhovatelky poukazují na to, že napadené OOP nestanovuje objízdnou trasu, což odpůrce nijak neodůvodnil. Nestanovení objízdné trasy nelze podle navrhovatelek akceptovat. Další z nadjezdů ve směru Sokoleč–Poděbrady bude kvůli předpokládaným opravám minimálně v září uzavřen. V tomto jiném případě dojde k úplné uzavírce silnice č. III/3297, avšak odpůrce současně stanovil objízdnou trasu. Jestliže je v jiném obdobném případě stanovována objízdná trasa při opravě mostu na kratší dobu, než jak předpokládá napadané OOP, není navrhovatelkám známo, z jakého důvodu odpůrce objízdnou trasu nestanovil v tomto případě. Tím došlo k porušení § 4 správního řádu, podle něhož má správní orgán při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů rozhodovat obdobně. Vyjádření odpůrce, replika a ostatní vyjádření 11. Odpůrce ve vyjádření k návrhu shrnul skutkový stav. Napadené OOP vydal v přenesené působnosti podle § 61 odst. 1) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a § 124 odst. 1 a 6 zákona o silničním provozu jako věcně a místně příslušný orgán státní správy ve věcech provozu na pozemních komunikacích na návrh osoby zúčastněné na řízení 1) a po předchozím písemném souhlasu dotčeného orgánu. Návrh podala osoba zúčastněná na řízení 1) společně s žádostí o uzavírku veřejně přístupné účelové komunikace s odůvodněním, že nadjezd, který se na ní nachází, je v havarijním stavu. To osoba zúčastněná na řízení 1) doložila „znaleckým posudkem“ o prohlídce mostu ze dne 20. 5. 2024. Podle něho se od poslední prohlídky (květen 2023) stav nadjezdu opět zhoršil, a proto již neodpovídá stupni VI (velmi špatný), ale stupni VII (havarijní). Z tohoto důvodu je nutno zamezit vjezdu motorových vozidel s tím, že lze zachovat cyklistický a pěší provoz maximálně po dobu jednoho roku. Nadjezd je ekonomicky i funkčně neopravitelný, a proto je třeba do jednoho roku přistoupit k jeho demolici, aby se zabránilo škodám na majetku a újmě na zdraví. Zhoršující se stav nadjezdu byl v minulosti opakovaně ověřován, čehož se účastnily i navrhovatelky.

12. Namítaly–li navrhovatelky, že odpůrce nevedl řízení o návrhu opatření obecné povahy a návrh jim nebyl doručován, podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu se návrh opatření obecné povahy nedoručuje a dotčené osoby se nevyzývají k podávání připomínek nebo námitek. Vyjádření dotčeného orgánu podle § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu bylo souhlasné. Projekt dopravně–inženýrského opatření obdržel odpůrce již podepsaný dotčeným orgánem, a proto jej musel v nezměněném stavu učinit i přílohou napadeného OOP. Dotčené osoby mohou podávat námitky nebo připomínky v navazujícím řízení o vydání místní úpravy provozu, k jejímuž zahájení odpůrce již obdržel podnět. Řízení o návrhu opatření obecné povahy ke stanovení místní úpravy provozu však bude trvat několik měsíců (bude třeba vypořádat námitky a připomínky). Proto napadené OOP omezuje svoji účinnost do 31. 10. 2024, resp. do nabytí účinnosti stanovení místní úpravy provozu. Projekt dopravně–inženýrského opatření, jež je přílohou napadeného OOP, zachycuje situaci dopravního značení v daném území jako smysluplný celek. Upravuje tedy nejen část dopravního značení, které odpůrce stanovil v katastrálním území obce Vrbová Lhota a Sokoleč (tedy ve svém správním obvodu), ale též dopravní značení a dopravní zařízení umístěné v katastrálním území obce Ratenice stanovené Městským úřadem Kolín. Odpůrce tedy stanovil dopravní značení pouze ve svém správním obvodu (v katastrálním území Vrbová Lhota a Sokoleč). Napadené OOP zveřejnil na své úřední desce dne 31. 7. 2024 a zaslal ke zveřejnění obcím Vrbová Lhota a Sokoleč. Obec Ratenice napadené OOP neobdržela, jelikož se nenachází v jeho správním obvodu a na jejím území odpůrce žádné dopravní značení nestanovil.

13. V napadeném OOP odpůrce ani nerozhodoval o uzavírce. O ní rozhodl odpůrce v samostatném řízení a samostatným rozhodnutím jako silniční správní úřad podle § 24 zákona o pozemních komunikacích. Místně příslušný byl odpůrce podle § 24 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, protože v jeho územním obvodu je nejdelší část uzavírky. Pokud silniční správní úřad o uzavírce rozhodl, bylo zároveň nutné stanovit příslušné dopravní značení, bez něho by uzavírka postrádala faktický význam. Z důvodu havarijního stavu hrozilo nebezpečí z prodlení, a proto silniční správní úřad postupoval podle § 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích. Uzavření účelové komunikace pro motorová vozidla není důvodem ke stanovení objízdné trasy. Ke komunikačnímu spojení obcí Vrbová Lhota a Sokoleč mají být primárně užity komunikace, které jsou k tomuto účelu zřízeny a provozovány.

14. Osoba zúčastněná na řízení 1) uvedla, že je vlastníkem a provozovatelem tzv. Velkého zkušebního okruhu provozovaného v rámci Zkušebního centra VUZ Velim. Přes něj vede nadjezd spojující obce Sokoleč a Vrbová Lhota. Nadjezd je dlouhodobě v technicky neuspokojivém stavu ohrožujícím nejen provoz Velkého zkušebního okruhu, ale i osoby pohybující se na nadjezdu. Osoba zúčastněná na řízení 1) není vlastníkem nadjezdu, přilehlých komunikací ani pozemků, na nichž se nacházejí. Vlastnické právo k nadjezdu bylo řadu let nevyjasněné a až v červnu roku 2024 přešlo na osobu zúčastněnou na řízení 2). Špatný technický stav nadjezdu může mít vliv mimo jiné na provozování podnikatelské činnosti osoby zúčastněné na řízení 1), a proto již v minulosti činila řadu preventivních kroků majících zabránit ohrožení a vzniku škod. Podle hlavní prohlídky mostu ze dne 20. 5. 2024 je nosná konstrukce nadjezdu v havarijním stavu. Z tohoto důvodu je nutno zamezit vjezdu motorových vozidel. Osoba zúčastněná na řízení 1) dodala, že havarijní stav nadjezdu byl zapříčiněn též nerespektováním předchozího dopravního značení (zákaz vjezdu vozidel, jejichž šířka přesahuje vyznačenou mez, a zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez).

15. Osoba zúčastněná na řízení 2) uvedla, že je vlastníkem nadjezdu. K vlastnictví se řadu let nikdo nehlásil. V důsledku majetkových změn a transformací Československých drah byl nadjezd v průběhu let bez správce. Špatný technický stav nadjezdu je dlouhodobým tématem společných jednání mezi okolními obcemi a osobami zúčastněnými na řízení. Na Velkém zkušebním okruhu jsou testována kolejová vozidla či vlakové soupravy (i ve vysoké rychlosti). Osoba zúčastněná na řízení 1) dlouhodobě sleduje technický stav nadjezdu a již v minulosti docházelo ke snahám provoz na této dopravní stavbě omezit. Osoba zúčastněná na řízení 2) se cítí povinna ctít mimo jiné zásadu prevence, která představuje pravidlo chovat se tak, aby nebyla ohrožena či porušena práva druhých. Dne 20. 5. 2024 proběhla odborná prohlídka nadjezdu. Podle ní je nosná konstrukce nadjezdu v havarijním stavu. Z tohoto důvodu je nutné zamezit vjezdu motorových vozidel. Osoba zúčastněná na řízení 2) považuje tato zjištění za velmi závažná a považuje za důležité uvést, že současný stav částečně způsobilo nedodržování dopravního značení. O této situaci dlouhodobě vědí také přilehlé obce. Technický stav nadjezdu je v současné době natolik vážný, že ohrožuje činnost a majetek osoby zúčastněné na řízení 1) i osoby, které jej překračují. Přístup do okolních obcí zůstává zachován objízdnými trasami.

16. V replice navrhovatelky zopakovaly, že napadené OOP je založeno na libovůli a není řádně odůvodněno. Je v něm uvedeno jen, že i) odpůrce obdržel návrh, ii) že jej posoudil podle zákona a vyhlášky, iii) podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu návrh nedoručoval a nevyzýval dotčené osoby k podání námitek a připomínek a iv) napadené OOP vydal. Z odůvodnění napadeného OOP nelze zjistit, jakými úvahami se odpůrce řídil a na čem svůj postup a rozhodnutí založil. Není vůbec zřejmé, z čeho odpůrce dovodil opodstatněnost havarijního stavu nadjezdu a to, že hrozilo nebezpečí z prodlení (§ 77 odst. 4 zákona o silničním provozu). To nelze napravit v řízení před soudem. Z judikatury NSS vyplývá, že opatření obecné povahy nemůže být dodatečně odůvodňováno až ve vyjádření k návrhu na jeho zrušení. Odůvodnění napadeného OOP je tak zcela nedostatečné a napadené OOP je založeno na libovůli.

17. Navrhovatelky v replice zpochybňovaly opodstatněnost závěru, že nadjezd je v havarijním stavu. Z napadeného OOP ani neplyne, z jakých prohlídek odpůrce vycházel. Pokud jde o hlavní prohlídku mostu ze dne 20. 5. 2024, byla pořízena na objednávku osoby zúčastněné na řízení 1). Nejde o řádné znalecké a objektivní posouzení věci. Hlavní prohlídka mostu neobsahuje konkrétní měření a výpočty a jen odhaduje stav věci. Nebyly provedeny zátěžové zkoušky. Osoba zúčastněná na řízení 1) je propojená s osobou zúčastněnou na řízení 2), jež má v úmyslu nadjezd demolovat a nechce jej opravit a udržovat. V rozporu se závěry hlavní prohlídky mostu (přes nadjezd nelze jezdit motorovými vozidly) je skutečnost, že na něj byly instalovány betonové bloky o celkové váze 7,680 tun. Navrhovatelkám ani nelze vyčítat, že dosud nevznášely dotazy, či nenahlížely do podkladů pro vydání napadeného OOP, protože odpůrce žádné řízení o návrhu opatření obecné povahy nevedl a napadené OOP rovnou vydal.

18. Navrhovatelky nesouhlasí s odpůrcem, že napadeným OOP stanovil dopravní značení jen v obvodu své působnosti. Z textového části napadeného OOP je patrné, že odpůrce stanovil přechodnou úpravu provozu na celé účelové komunikaci vedoucí ze silnice č. III/32915 za obcí Vrbová Lhota směrem k obci Sokoleč. Též z grafické přílohy napadeného OOP, která je jeho nedílnou součástí, je patrné, že dopravní značení je rušeno i nově umísťováno i na komunikaci mezi Vrbovou Lhotou a obcí Sokoleč, která vede přes 3 katastrální území všech 3 navrhovatelek. Navrhovatelky vycházejí z textové a grafické části napadeného OOP tak, jak se jeví navenek třetím osobám. Nadto odpůrce vydal rozhodnutí o uzavírce v katastrálním území obce Ratenice, kde není dána jeho působnost. Stanovení uzavírky a dopravního značení v místě komunikace na nadjezdu v katastrálním území obce Ratenice je zcela klíčové pro stanovení ostatního značení, které je od něho odvozeno a nemá bez něho jakýkoliv smysl a význam.

19. Dotčená komunikace není žádnou polní cestou, ale jde o komunikaci s asfaltovým povrchem, v místě nadjezdu široká 7,5 metrů, která podle svého určení a dopravního významu odpovídá svými znaky silnici III. třídy. Tato trasa byla a je obcemi i jejich obyvateli užívána od nepaměti ještě dávno před tím, než zde byl vystavěn Velký železniční okruh. Ten jako jednu z podmínek předpokládal i stavbu nadjezdu Sokoleč–Vrbová Lhota. Navrhovatelky a) a c) mají za nadjezdem směrem k obci Sokoleč pozemky a jsou zde i rybníky využívané jejich obyvateli. Pro obec Sokoleč pak jde o jeden ze 4 nadjezdů, které jí umožňují spojení s okolím, neboť tato obec je uvnitř Velkého železničního okruhu a nelze se do ní a z ní dostat jinak než přes nadjezdy. Uzavření nadjezdu u všech navrhovatelek a jejich obyvatel vyvolá nutnost využívat objízdné trasy a nepochybně to zvýší hustotu provozu přes jejich zastavěná území. Objízdná trasa měla být stanovena.

20. Osoba zúčastněná na řízení 2) ve vyjádření ze dne 10. 10. 2024 zopakovala, že mostní konstrukce se nachází v havarijním stavu, čímž může dojít k ohrožení života a majetku. Skutečnost, že se mostní konstrukce nachází ve velmi špatném technickém stavu a že její stav se postupně zhoršuje, je navrhovatelkám známa minimálně 20 let. Postup odpůrce, který se při vydání napadeného OOP řídil mj. úvahou o havarijním stavu mostní konstrukce, považovala za pragmatický a v souladu s povinností správního orgánu přijímat řešení souladné s veřejným zájmem a odpovídající okolnostem daného případu.

21. V podání ze dne 14. 10. 2024 navrhovatelky sdělily, že Krajský úřad Středočeského kraje zrušil rozhodnutím ze dne 10. 10. 2024, č. j. 131902/2024/KUSK–DOP/HOL, rozhodnutí odpůrce – silničního správního úřadu o uzavírce.

22. Osoba zúčastněná na řízení 1) v podání ze dne 16. 10. 2024 zopakovala svoji argumentaci. Nesouhlasila s názorem navrhovatelek, že hlavní prohlídka mostu není objektivní. Koresponduje totiž mj. s řadou dalších zpráv zpracovaných v minulosti.

23. Městský úřad Kolín ve stanovisku podle § 74 odst. 1 in fine s. ř. s. uvedl, že dne obdržel 19. 7. 2024 žádost od osoby zúčastněné na řízení 1) týkající se úpravy dopravního značení nadjezdu mezi obcemi Sokoleč a Vrbová Lhota z důvodu havarijního stavu. K žádosti byla doložena hlavní prohlídka mostu, podle níž došlo ke změně zatížitelnosti a klasifikačního stupně mostní konstrukce. Městský úřad Kolín dne 5. 8. 2024 stanovil přechodnou úpravu dopravního značení (a následně místní úprava) dopravního značení přímo na nadjezdu a příjezdu k němu; ostatní dopravní značení stanovil odpůrce.

24. Ve vyjádření ze dne 14. 10. 2024 odpůrce uvedl, že od osoby zúčastněné na řízení 1) obdržel návrh na stanovení přechodné úpravy provozu a zároveň žádost o povolení úplné uzavírky účelové komunikace mezi obcemi Vrbová Lhůta a Sokoleč. Vedl o nich jeden spis. Po konzultaci s Městským úřadem Kolín, který dne 30. 7. 2024 vyvěsil na své úřední desce opatření obecné povahy o stanovení přechodné úpravy provozu (dopravní značení a betonová svodidla) u nadjezdu na katastrálním území obce Ratenice, vydal odpůrce napadené OOP. Ve stejný den, kdy bylo napadené OOP zveřejněno na úřední desce, vydal odpůrce – silniční správní úřad rozhodnutí o uzavírce. Bylo namístě uzavřít celou komunikaci, protože na ni žádná jiná komunikace nenavazuje a nelze smysluplně ukončit cestu. Jelikož se uzavírka týkala celé veřejně přístupné účelové komunikace, byl příslušný odpůrce. Komunikace odpůrce uzavřel na dobu nezbytně nutnou ke zveřejnění návrhu, projednání námitek a připomínek a nabytí účinnosti stanovení místní úpravy provozu. Návrh místní úpravy provozu byl vyvěšen na úřední desku odpůrce dne 17. 9. 2024. Do 19. 11. 2024 mohou dotčené osoby podávat námitky a připomínky. Pokud žádná z dotčených osob nepodá námitky či připomínky, lze podle odpůrce očekávat, že místní úprava provozu na pozemních komunikacích by mohla být zveřejněna 25. 11. 2024 a nabyla by účinnosti dne 11. 12. 2024. Návrh místní úpravy provozu byl pro lepší srozumitelnost zveřejněn i s přílohou č. 2, z níž je patrné, jaké dopravní značení upravil pro svůj správní obvod odpůrce. Komunikace spojující obce Sokoleč a Vrbová Lhota má zpevněný povrch a rozměry v některých částech odpovídající obousměrné komunikaci, nejedná se však o silnici III. třídy, ale o účelovou komunikaci podle § 7 zákona o pozemních komunikacích. Nesplňuje obecné technické požadavky uvedené v § 16 až § 21 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, musela by mít číselné označení a jejím vlastníkem by byl Středočeský kraj. Taktéž vyjádření Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje potvrdilo, že se nejedná o silnici III. třídy. Z toho pak plyne i způsob správy a údržby.

25. Osoba zúčastněná na řízení 2) ve vyjádření ze dne 24. 10. 2024 k věci samé uvedla, že rozhodnutí o uzavírce odvolací orgán zrušil pro procesní nedostatky. Rovněž odvolací orgán uvedl, že havarijní stav nadjezdu nelze bagatelizovat. Navrhovatelky nepochopitelně zlehčují vážnost situace.

26. V podáních ze dne 31. 10. 2024 navrhovatelky zopakovaly argumentaci uvedenou v replice.

27. V podání ze dne 12. 11. 2024 navrhovatelky vznesly argumenty, podle nichž jsou stanovení přechodné úpravy provozu ze dne 30. 7. 2024, č. j. MUKOLIN/OD 101914/24–noj, a stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích ze dne 31. 8. 2024, č. j. MUKOLIN/OD 117495/24–car, vydaná Městským úřadem Kolín nezákonná. Důvody nezákonnosti se shodují s návrhovými body uplatněnými proti napadenému OOP.

28. Při jednání navrhovatelky odkázaly na návrh na zrušení napadeného OOP a ostatní podání. Podle odpůrce je nadjezd v havarijním stavu, a proto bylo třeba chránit životy a zdraví třetích osob. Osoba zúčastněná na řízení 1) zopakovala, že navrhovatelkám nesvědčí aktivní procesní legitimace, protože újma hrozící třetím osobám zřícením nadjezdu je výrazně větší. Argumentace navrhovatelek je vzájemně rozporuplná. Na jedné straně poukazují na nebezpečí zřícení nadjezdu a na druhé straně se domáhají jeho otevření. Osoba zúčastněná na řízení 2) zdůraznila, že nadjezd je v havarijním stavu. Splnění procesních podmínek 29. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (§ 101a s. ř. s., srov. též např. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34), kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu (§ 101b odst. 2 s. ř. s.). Další podmínkou je včasnost návrhu (§ 101b odst. 1 s. ř. s.).

30. Napadené OOP – stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích bylo vydáno na základě § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu formou opatření obecné povahy, jde–li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Napadené OOP tyto regulativy obsahuje (umísťuje např. zákazové značky B 11 – „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel“ a odstraňuje zákazové značky B 20a – „Nejvyšší dovolená rychlost“ či B 15 – „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž šířka přesahuje vyznačenou mez“), a proto je opatřením obecné povahy, neboť se jím stanoví přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měly být podle obecné zákonné úpravy provozu na pozemních komunikacích (srov. rozsudky NSS ze dne 7. 1. 2009, č. j. 2 Ao 3/2008–100, č. 1794/2009 Sb. NSS, ze dne 4. 5. 2011, č. j. 9 Ao 2/2011–53, ze dne 4. 12. 2014, č. j. 1 As 122/2014–51, či ze dne 23. 2. 2016, č. j. 7 As 296/2015–56). Napadené OOP bylo též skutečně vydáno ve formě opatření obecné povahy, jelikož bylo v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu, oznámeno veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 31. 7. 2024 a sejmuta dne 16. 8. 2024. Napadený akt je tedy opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Podmínka existence opatření obecné povahy je splněna.

31. Navíc, i pokud by napadené OOP bylo nahrazeno stanovením místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (pozbylo by účinků), jak i předpokládá, nebránila by tato skutečnost věcnému projednání návrhu na zrušení napadeného OOP. Podmínkou řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a a násl. s. ř. s. není trvání účinků daného opatření obecné povahy. Ať již účinky opatření obecné povahy vyprší proto, že jsou časově omezeny, nebo proto, že je opatření fakticky nahrazeno jiným aktem, jeho přezkumu nic nebrání, neboť takové opatření i nadále formálně existuje, a zůstává tak předmětem řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2021, č. j. 3 As 76/2019–30). V případě, kdy účinky opatření obecné povahy vyprší, aniž je takové opatření obecné povahy formálně zrušeno, jeho věcnému přezkumu v řízení podle § 101a s. ř. s. nic nebrání (předmět řízení zde neodpadl).

32. Podle § 101b odst. 1 první věty s. ř. s. je návrh nutné podat do jednoho roku ode dne, kdy opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Napadené OOP jakožto stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích nabylo účinnosti podle § 77 odst. 5 in fine zákona o silničním provozu pátým dnem po vyvěšení. Jelikož bylo vyvěšeno 31. 7. 2024, nabylo účinnosti dne 5. 8. 2024, přičemž navrhovatelky podaly návrh na jeho zrušení dne 1. 9. 2024. Návrh je tedy i včasný.

33. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Pokud jde o aktivní procesní legitimaci, NSS v usnesení ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006–62, uvedl, že koncepce § 101a s. ř. s. „je založena na tvrzení existence zásahu do právní sféry dotčeného subjektu vydaným opatřením obecné povahy. Zákon tedy vychází z toho, že se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému opatření obecné povahy, nikoliv proti procesu jeho přijímání. […] V řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy tak je navrhovatel postižen břemenem tvrzení zasažení na svých právech výsledným správním aktem.“ Rozšířený senát dále v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS, uvedl, že splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude „dáno, bude–li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. […] V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace.“ 34. Navrhovatelky tvrdily, že jsou aktivně legitimované k podání návrhu na zrušení napadeného OOP, jelikož jsou obce a představují samosprávné společenství občanů vymezeného území, kteří mohou spravovat své záležitosti (čl. 100 Ústavy). Obce sice nejsou dobrovolným ani jednolitým sdružením občanů hájících jeden společný zájem, podle § 2 odst. 2 obecního zřízení však platí, že pečují o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Je proto zcela přirozené, že se navrhovatelky hodlají bránit záměru, který může zasáhnout i do práv jejích občanů. Provoz na pozemních komunikacích je spojen s produkcí prachu, vibrací a hluku, přičemž změna regulace provozu může ovlivnit množství těchto imisí v určitém místě. Jestliže podle napadeného OOP byla provedena uzavírka komunikace (a to bez objízdné trasy), pak má takové užívání pozemní komunikace potenciál zasáhnout do práv občanů navrhovatelek (např. práva na příznivé životní prostředí, práva na ochranu zdraví či vlastnického práva). Třebaže se samotná uzavírka týká pouze části komunikace v místě nadjezdu, má tato uzavírka a navazující změny dopravního značení vliv na možnost užívat tuto komunikaci (i navazující komunikace) a na život obyvatel obcí všech 3 navrhovatelek, kteří tuto komunikaci s nadjezdem využívají a jež slouží i jako spojení mezi obcemi Sokoleč, Ratenice a Vrbová Lhota. Též bylo podle navrhovatelek zasaženo do zájmů jejích občanů na ochraně klidného bydlení a možnosti dopravy.

35. Podle navrhovatelek je zásah do práv jejích občanů o to větší, že veškerá motorová vozidla, jež nebudou moci využívat komunikaci uzavíranou napadeným OOP, budou využívat alternativní objízdné trasy vedoucí přes jejich území, popřípadě přes území jejích občanu, čímž se život obyvatel jakož i kvalita jejich bydlení zhorší. Tím dojde i k zásahu do vlastnického práva (minimálně z toho důvodu, že se zvýší provoz a související imise motorových vozidel přes komunikace ve vlastnictví navrhovatelek užívaných jakožto alternativní cesta). Podle navrhovatelek napadené OOP zasahuje i do jejich práva (jejích občanů) na obecné užívání komunikace, jež odvozují z § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Uzavřenou komunikaci totiž užívají jako vhodnou přístupovou cestu ke svým nemovitostem. Dopravní značky jsou napadeným OOP měněny a rušeny a zároveň i nově umísťovány na pozemky všech navrhovatelek. Pro navrhovatelku b) – obec Sokoleč je uzavření nadjezdu fatální i proto, že do této obce se nelze dostat jinak než přes 4 nadjezdy, neboť tato obec se nachází uprostřed Velkého zkušebního železničním okruhu. Další z nadjezdů ve směru Sokoleč–Poděbrady přitom bude kvůli předpokládaným opravám minimálně v září uzavřen.

36. Tvrzené dotčení na právech je logicky konsekventní a myslitelné, a proto zakládá aktivní procesní legitimaci navrhovatelek. Jak vyplývá z náhledu na mapu (portál mapy.cz) přiloženou níže, na které jsou červenou barvou zvýrazněny komunikace, kterých se napadené OOP týká, omezení provozu na těchto komunikacích se z předestřených důvodů může dotknout právní sféry navrhovatelek i jejích obyvatel. Na první pohled je dotčena komunikační potřeba obyvatel Sokolče, myslitelné a představitelné je však dotčení i všech ostatních výše vyjmenovaných práv navrhovatelek a jejích občanů. [OBRÁZEK]

37. Ostatně, k totožnému závěru v obdobné věci dospěl i NSS v rozsudku ze dne 15. 9. 2022, č. j. 6 As 243/2021–31, na něž navrhovatelky poukazují a jímž se při formulaci svých tvrzení majících zakládat jejich aktivní procesní legitimaci viditelně inspirovaly. Závěry citovaného rozsudku jsou na nyní projednávanou věc plně přenositelné, přičemž nehraje roli, že se v tomto případě jedná především o účelovou komunikaci. Podstatné je, že způsobem nastíněným v předchozích bodech, může dojít k omezení provozu na daných komunikacích. Též není relevantní, že již podle předchozí úpravy byl provoz na těchto komunikacích omezen, jelikož napadené OOP dopravní regulaci na daném místě dále zpřísnilo (viz odstranění a umístění dopravního značení v bodech 2 a 3 tohoto rozsudku). Soud proto nemá pochyb o tom, že na základě těchto tvrzení jsou navrhovatelky oprávněny k podání návrhu na zrušení napadeného OOP. Pokud odpůrce a osoba zúčastněná na řízení 1) namítali, že navrhovatelky nemohou být na svých právech dotčeny, protože lze využívat alternativní komunikace, nejedná se o otázku aktivní procesní legitimace (jedna z podmínek řízení), ale o otázku aktivní věcné legitimace (otázka věcné důvodnosti). Pro aktivní procení legitimaci postačuje, že je dotčení na právní sféře představitelné a myslitelné, nemusí být pravdivé. To je předmětem věcného přezkumu.

38. Odpůrce dále namítal, že není pasivně procesně legitimován, protože jakožto městský úřad nemá právní subjektivitu. Tak tomu ovšem po účely řízení o návrhu podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého s. ř. s. není. Podle § 101a odst. 3 s. ř. s. odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Rozšířený senát přitom v usnesení ze dne 25. 6. 2019, č. j. 1 As 454/2017–94, č. 3911/2019 Sb. NSS, dospěl k závěru, že vydává–li opatření obecné povahy orgán obce nebo kraje v přenesené působnosti, je v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí odpůrcem ve smyslu § 101a odst. 3 s. ř. s. tento orgán obce či kraje, nikoli samotná obec či samotný kraj. Napadené OOP bylo vydáno podle § 124 odst. 1 a 6 zákona o silničním provozu obecním úřadem s rozšířenou působností, přičemž podle § 128a téhož zákona působnosti stanovené krajskému úřadu nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti. Soud proto nemá pochyb ani o tom, že odpůrce je pasivně procesně legitimován.

39. Splněna je též podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatelky vymezily, že napadají napadené OOP v plném rozsahu. Z návrhu na zrušení napadeného OOP je patrné, z jakých skutkových a právních důvodů (návrhové body) považují navrhovatelky napadené OOP za nezákonné a obsahuje i další náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s.

40. Při rozhodování o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021–57, č. 4562/2024 Sb. NSS). Při samotném věcném posouzení návrhu soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.).

41. Soud ve věci nařídil jednání, neboť prováděl dokazování. Hodnocení důkazů soud provedl v následujících bodech společně s právní argumentací. Posouzení návrhových bodů Rozsah přezkumu napadeného OOP – řádně a včas (ne)uplatněné návrhové body 42. V prvé řadě soud připomíná, že v rámci zachování zásady rovnosti účastníků není oprávněn namísto navrhovatele domýšlet a vyhledávat případné další nezákonnosti napadeného OOP. Pakliže by to soud učinil, přestal by být nestranným rozhodcem sporu a stal se navrhovatelovým advokátem, což je nepřípustné. Z toho pak plyne zásada, že pokud soud zruší napadené OOP z důvodu, který nebyl navrhovatelem řádně a včas namítán, aniž byly splněny podmínky pro přihlédnutí k němu z moci úřední, zatíží tím řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, a je proto důvodem pro zrušení rozhodnutí soudu (viz rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004–69).

43. Z toho plyne že soud je vázán návrhovými body (skutkové a právní důvody, pro něž navrhovatel považuje opatření obecné povahy za nezákonné) uvedenými v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Návrhy ve správním soudnictví je zpravidla možno libovolně rozšiřovat po celou dobu, co běží lhůta k jejich podání. U návrhu na zrušení opatření obecné povahy je však koncentrace řízení upravena specifickým způsobem. Zúžení návrhu je možné po celou dobu řízení až do rozhodnutí soudu, v tom řízení o zrušení opatření obecné povahy nikterak nevybočuje. Avšak rozšířit návrh na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body může navrhovatel pouze do té doby, než se mu podaří splnit veškeré zákonem požadované náležitosti návrhu. Rozhojňovat již uplatněnou návrhovou argumentaci v dalších podáních soudu je přípustné, není však možné po podání návrhu, snášet další, zcela nové a dosud vůbec neuplatněné, důvody pro zrušení napadeného opatření obecné povahy (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10 As 96/2014–62, bod 35). O takovýchto dodatečně uplatněných důvodech se postačí zmínit v odůvodnění rozhodnutí, jímž se řízení končí, a vysvětlit, proč se jimi soud nemohl věcně zabývat (viz Kühn, Z. Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 101b, marg. č. 5).

44. Jak je zřejmé z bodů 5 až 10 tohoto rozsudku, navrhovatelky v návrhu na zrušení napadeného OOP prostého vad uplatnily tyto řádně a včas uplatněné návrhové body: (i) napadené OOP vydal nepříslušný správní orgán, (ii) napadeným OOP byly rozhodnuto o týchž povinnostech jako v rozhodnutí o uzavírce [rovněž toto rozhodnutí vydal nepříslušný správní orgán] a o uzavírce nelze rozhodnout napadeným OOP (iii) nebylo vedeno řízení o návrhu napadeného OOP a došlo k dalším vadám procesu o napadeném OOP, (iv) doba trvání napadeného OOP byla neurčitě vymezena [je nesrozumitelné] a (v) nebyla stanovena objízdná trasa. Pokud navrhovatelky v návrhu na zrušení napadeného OOP v úvodu jeho části „Důvody návrhu“ stroze konstatovaly, že „OOP je nezákonné, nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, vydal je dokonce nepříslušný správní orgán, je založeno na libovůli, není řádně odůvodněno, je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné.“, nejedná se o řádně uplatněné návrhové body. Tím je totiž jen konkretizované tvrzení obsahující důvody nezákonnosti napadeného OOP, pokud jde o podstatu tvrzené nezákonnosti, a individualizované, pokud jde o provázání tvrzení s konkrétními okolnostmi daného případu. Na navrhovateli je, aby konkrétně uvedl, v čem podle něho spočívá vada řízení (např. nebyl vyslechnut navržený svědek) nebo proč je rozhodnutí nezákonné. Pro absolutní nedostatek konkrétnosti a individualizace citované námitky navrhovatelek se nejedná ani o zárodek návrhového bodu (srov. odborná literatura citovaná v předchozím bodě k § 71, marg. č. 14 a 23).

45. Zpochybňovaly–li proto navrhovatelky až v replice a dalších podáních závěry odpůrce, že nadjezd je v havarijním stavu a nelze vycházet z hlavní prohlídky mostu ze dne 20. 5. 2024, jelikož se např. nejedná o znalecký posudek, učinily tak opožděně a soud se těmito námitkami nemohl zabývat. V této souvislosti navrhovatelky v replice dále nově poukazovaly na to, že napadené OOP je nepřezkoumatelné, protože v něm není nijak odůvodněn závěr o havarijním stavu nadjezdu. I to je opožděně uplatněná námitka. Jak soud vysvětlil v předchozím bodě, navrhovatelky v návrhu na zrušení OOP bez dalšího jen konstatovaly, že napadené OOP „není řádně odůvodněno“ a je „nepřezkoumatelné“, aniž by soudu jakkoli přiblížily, co není odůvodněno a proč je to nepřezkoumatelné. Nejedná se tedy o řádně uplatněný návrhový bod či jeho zárodek, tuto námitku nelze v replice pro její absolutní neurčitost ani rozhojňovat. Nejedná se navíc ani o otázku, k níž by měl soud přihlížet z úřední povinnosti, jelikož v návrhu na zrušení napadeného OOP navrhovatelky s havarijním stavem nadjezdu nijak nepolemizovaly, a proto případné nedostatky v odůvodnění této otázky nebrání soudu přezkoumat napadené OOP v rozsahu včas uplatněných návrhových bodů (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009–84, č. 2288/2011 Sb. NSS). Ačkoli se o návrhu napadeného OOP nevedlo žádné řízení (k tomu, že to bylo v souladu se zákonem, se soud vyjádří níže), není po navrhovatelkách nepřiměřené požadovat, aby závěr o havarijním stavu nadjezdu zpochybňovaly již v návrhu na zrušení napadeného OOP. Tuto otázku totiž odůvodnění napadeného OOP výslovně zmiňuje a jedná se vlastně o jediný věcný důvod pro vydání napadeného OOP. Vzhledem k tomu, že k podání návrhu na zrušení napadeného OOP měly navrhovatelky jeden rok (§ 101b odst. 1 s. ř. s.), měly i dostatek času se seznámit s obsahem jeho dokumentace. Pokud tak neučinily, jde to k jejich tíži.

46. V návrhu na zrušení napadeného OOP navrhovatelky též bez bližšího vysvětlení uvedly, že odkazují na doplnění odvolání proti rozhodnutí o uzavírce „v míře v jaké se týkají napadeného OOP“. I v tomto případě se nejedná o řádně uplatněný návrhový bod. Odkaz na jiné podání totiž musí cílit na jeho konkrétní část tak přesně, aby nevyžadoval další konkretizaci či modifikaci reflektující skutečnost, že jím je napadán jiný akt (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2008, č. j. 2 As 43/2005–79). Soudní řízení správní je ovládáno zásadou dispoziční, a soud tak přezkoumá napadené OOP pouze v rozsahu konkrétních návrhových bodů, které náleží ustavit navrhovateli (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS). V tomto případě odvolání, resp. jeho doplnění směřovalo proti rozhodnutí o uzavírce vydané podle jiného zákona a odlišných kritérií. Navrhovatelky pak nijak neupřesnily, jaké části tam uplatněné argumentace jsou přenositelné i do řízení o návrhu na zrušení OOP. Soud je pak nucen zopakovat, že není oprávněn namísto navrhovatelek domýšlet a vyhledávat případné další nezákonnosti napadeného OOP. V rozsahu, v jakém navrhovatelky odkázaly na doplnění odvolání proti rozhodnutí o uzavírce, se tedy o návrhové body v naznačeném smyslu nejedná a soud se jimi nijak dále nezabýval.

47. Na tomto místě tak soud uzavírá, že v tomto řízení nemůže přezkoumávat závěr odpůrce o havarijním stavu nadjezdu a to, zda je toto odůvodnění dostačující. Navrhovatelky totiž tyto závěry zpochybňovaly opožděně a ani to, zda se této otázce odpůrce v odůvodnění napadeného OOP dostatečně věnoval, nebrání přezkumu napadeného OOP v mezích včas a řádně uplatněných návrhových bodů. Těmi navrhovatelky poukazovaly na procesní pochybení, jichž se měl odpůrce dopustit.

48. Pro příště je však nutno odpůrce poučit, že ani zvláštní právní úprava postupu pro vydání přechodné úpravy provozu podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu, jež má za cíl co nejvíce urychlit jeho vydání, neznamená rezignaci na řádné odůvodnění opatření obecné povahy (viz rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2019, č. j. 5 As 121/2018–30, bod 18). Ačkoli má být postup směřující k vydání opatření obecné povahy o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích (oproti úpravě místní) pružný a jednoduchý, neplyne z toho, že by takto přijaté opatření mohlo obstát bez jakéhokoli odůvodnění. Pokud jde o obsahové náležitosti odůvodnění opatření obecné povahy, uplatní se přiměřeně § 68 odst. 3 správního řádu, v němž je stanoveno, že v odůvodnění se uvedou důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Nedostatek důvodů způsobuje nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy, neboť je–li jeho vydání vázáno na splnění zákonných podmínek, mělo by být obsahem jeho odůvodnění též posouzení, zda byly tyto podmínky splněny (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 2. 2020, č. j. 10 As 163/2019–48, bod 9, a ze dne 20. 10. 2020, č. j. 1 As 231/2020–58, bod 38).

49. NSS v rozsudku ze dne 14. 4. 2021, č. j. 8 Ao 1/2021–133, uvedl, že „považuje požadavek na řádné odůvodnění důležitý i z toho důvodu, že o vydání mimořádných opatření není vedeno řízení o vydání opatření obecné povahy, což je jinak standardní postup pro tento druh právního aktu. Podle § 172 odst. 4 správního řádu v takovém případě platí, že k návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Správní orgán tak má povinnost zabývat se připomínkami dotčených osob a vypořádat je. Ustanovení § 172 odst. 5 pak upravuje další obdobný institut, tzv. námitky. Právě prostřednictvím připomínek, případně námitek, upozorňují dotčené osoby správní orgán na možný zásah připravovaného opatření obecné povahy do jejich práv, povinností nebo zájmů, na což musí správní orgán reagovat v odůvodnění, včetně provedení případného testu proporcionality, pokud dospěje k závěru, že je zásah nezbytný. Nicméně i v těchto případech může být zcela výjimečně zásah do práv určité osoby natolik zřejmý, že je správní orgán povinen se jím zabývat i bez případné námitky či připomínky (rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2013, čj. 7 Aos 4/2012–31), byť půjde o výjimku z pravidla, že dané osoby mají primárně hájit své zájmy prostřednictvím připomínek či námitek (k tomu viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, čj. 10 As 183/2016–35, bod 18). Tím, že v případě mimořádného opatření podle zákona o veřejném zdraví a podle pandemického zákona toto řízení vedeno není, je vyloučena možnost dotčených osob bránit svá práva a zájmy předem. Pokud judikatura dovodila, že ve výjimečných případech musí správní orgán odůvodnit zásah do práv adresátů opatření obecné povahy i tam, kde jsou přípustné námitky a připomínky, musí tak správní orgán učinit tím spíše tehdy, kdy dotčené osoby tato procesní práva nemají.“ Přestože se citovaný rozsudek týkal přezkumu jednoho z mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, je na posuzovanou věc přiléhavý názor, že v situaci, podle něhož není–li vedeno řízení o vydání opatření obecné povahy, je nutné odůvodnit zásah do práv jeho adresátů.

50. Zároveň platí, že důvody uvedené až ve vyjádření v soudním řízení nemohou dodatečně zhojit vady napadeného opatření obecné povahy (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58, ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71, ze dne 20. 5. 2021, č. j. 8 Ao 4/2021–75, bod 42, a č. j. 1 As 161/2019–56, bod 57). Odpůrce stanovil úpravu provozu jen v rozsahu své působnosti 51. Podle § 124 odst. 6 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci a užití zařízení pro provozní informace na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci. Místně příslušný je obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož územním obvodu se pozemní komunikace nachází.

52. Navrhovatelky namítaly, že dopravní značení umístěné na komunikaci na nadjezdu a betonové bloky se nacházejí v katastrálním území obce Ratenice, a tedy v obvodu Městského úřadu Kolín. Odpůrce proto podle navrhovatelek ke stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích nebyl místně příslušný. K tomu odpůrce uvedl, že dopravní značení stanovil jen v katastrálním území obcí Vrbová Lhota a Sokoleč. Grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření odpůrce zveřejnil tak, jak jej obdržel od osoby zúčastněné na řízení 1) a zachycuje podle něho v dané oblasti „smysluplný celek“ dopravního značení. To odpovídá i tomu, co k věci uvedl Městský úřad Kolín. Podle něho vydal nejprve přechodnou a následně místní úpravu provozu na pozemních komunikacích k dopravnímu značení na nadjezdu, přičemž ostatní dopravní značení podle Městského úřadu Kolín stanovil odpůrce.

53. Správní obvod obce s rozšířenou působností Poděbrady je podle § 1 odst. 19 vyhlášky č. 346/2020 Sb., o stanovení správních obvodů obcí s rozšířenou působností, území obvodů hlavního města Prahy a příslušnosti některých obcí do jiného okresu, vymezen v dotčené lokalitě územím obcí Sokoleč a Vrbová Lhota. Oproti tomu obec Ratenice spadá do správního obvodu obce s rozšířenou působností Kolín (§ 1 odst. 10 téže vyhlášky). Mezi účastníky nepanuje spor o tom, že část dopravního značení vymezená v grafickém zobrazení dopravně–inženýrského opatření spadá do působnosti odpůrce a část do působnosti Městského úřadu Kolín. Ostatně, oba úřady s rozšířenou působností vycházely z totožného podkladu – grafického zobrazení dopravně–inženýrského opatření v podobě, v němž jim byl předložen osobou zúčastněnou na řízení 1).

54. Odpůrce vydal napadené OOP jako „jako věcně a místně příslušný orgán státní správy ve věcech […] stanovení místní a přechodné úpravy provozu na silnicích II. a III. třídy, místních komunikacích a na veřejně přístupných účelových komunikacích podle § 124 odst. 1 a 6 zákona o silničním provozu“. Napadené OOP bylo vydáno na základě návrhu osoby zúčastněné na řízení 1). Z výroku napadeného OOP plyne, že přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích byla stanovena na místní komunikaci Na Březinu v katastrálním území obce Sokoleč, na silnici č. III/32915 v katastrálním území obce Vrbová Lhota a na účelové komunikaci vedoucí ze silnice č. III/32915 za obcí Vrbová Lhota směrem k obci Sokoleč, formou odstranění stávajícího svislého dopravního značení a umístěním nového svislého dopravního značení podle grafického zobrazení dopravně–inženýrského opatření, které je nedílnou součástí napadeného OOP.

55. To odpovídá tomu, co je zřejmé ze spisu předloženého Městským úřadem Kolín (listiny z toho spisu soud provedl jako důkaz v souladu s § 52 odst. 1 in fine s. ř. s., protože na ně všichni účastníci odkazovali). Osoba zúčastněná na řízení 1) požádala Městský úřad Kolín o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích z důvodu havarijního stavu nadjezdu, k čemuž přiložila totožné grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření, hlavní prohlídku mostu ze dne 20. 5. 2024 a vyjádření dotčeného orgánu. Městský úřad Kolín proto vydal opatření obecné povahy – stanovení přechodné úpravy provozu ze dne 30. 7. 2024, č. j. MUKOLIN/OD 101914/24–noj, jež bylo zveřejněno na úřední desce Městského úřadu Kolín ode dne 30. 7. 2024 a sejmuto bylo dne 15. 8. 2024. Městský úřad Kolín stanovil „v obvodu působnosti zdejšího silničního úřadu, přechodnou úpravu na veřejně přístupné komunikaci mezi obcí Vrbová Lhota a Sokoleč“. Tak postupoval z důvodu omezení provozu na veřejně přístupné účelové komunikaci zavedeného pro havarijní stav nadjezdu přes trať podle grafického zobrazení dopravně–inženýrského opatření, který je přílohou vydané úpravy a její nedílnou součástí. Termín osazení dopravního značení byl stanoven od 5. 8. 2024 až 31. 10. 2024, resp. v tomto termínu do vydání místní úpravy provozu. Za přechodnou úpravu provozu odpůrce (napadené OOP) a Městského úřadu Kolín byla odpovědná tatáž osoba.

56. Z výše uvedeného má soud za prokázané, že odpůrce i Městský úřad Kolín stanovili přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích jen v rozsahu své působnosti. Městský úřad Kolín tak stanovil výslovně v textové části přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích a z napadeného OOP, jež v textové části též deklaruje, že je vydané věcně a místně příslušným správním orgánem, tato skutečnosti plyne implicitně. Jelikož se tyto úpravy provozu vzájemně nevylučují, ale naopak (tak, jak bylo předpokládáno) doplňují – nedílnou součástí obou z nich je grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření, každé třetí osobě je zřejmé, co se jimi upravuje a čím se musí řídit. Grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření zobrazovalo konkrétní dopravní řešení komplexně tak, že každý věděl, jaké dopravní značení a na jakém místě se těmito opatřeními zavádí. Je pravda, že pro příště je v grafické části vhodné zvláště zobrazit ta dopravní značení týkající se působnosti toho správního orgánu, který příslušnou úpravu provozu na pozemních komunikacích vydal, soud však v souladu s výše uvedeným považuje za důležité to, aby z něho byla patrná komplexní úprava daného dopravního řešení. Právě tak tomu bylo v nyní projednávané věci. V případech, kdy úprava provozu na pozemních komunikacích reguluje provoz na komunikacích v působnosti více úřadů obce s rozšířenou působností, je přehlednější, mají–li neurčitě vymezení adresáti k dispozici komplexní úpravu.

57. Jelikož napadené OOP stanovuje přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích jen v katastrálních území obce Sokoleč a Vrbová Lhota, vydal odpůrce napadené OOP v mezích své působnosti. Procesní postup při vydání napadeného OOP včetně způsobu stanovení délky účinnosti byl v souladu se zákonem 58. Navrhovatelky dále namítaly, že napadené OOP bylo vydáno podle § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu, aniž by odpůrce tvrdil a prokázal nebezpečí z prodlení, napadené OOP bylo vydáno na dobu delší než 60 dnů a o návrhu opatření obecné povahy ani nebylo vedeno řízení, čímž odpůrce zmařil podání námitek a připomínek.

59. Podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu místní a přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích stanoví příslušný správní orgán opatřením obecné povahy, jde–li o světelné signály, příkazové a zákazové dopravní značky, dopravní značky upravující přednost a dodatkové tabulky k nim nebo jiné dopravní značky ukládající účastníku silničního provozu povinnosti odchylné od obecné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Opatření obecné povahy nebo jeho návrh zveřejní příslušný správní orgán na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká, jen vztahuje–li se stanovení místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k provozu v zastavěném území dotčené obce nebo může–li stanovením místní nebo přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích dojít ke zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce. Jde–li o stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, nedoručuje příslušný správní úřad návrh opatření obecné povahy a nevyzývá dotčené osoby k podávání připomínek nebo námitek; opatření obecné povahy nabývá účinnosti pátým dnem po vyvěšení.

60. Podle § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu hrozí–li nebezpečí z prodlení, může příslušný správní orgán stanovit přechodnou úpravu provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích nebo veřejně přístupných účelových komunikacích bez projednání s dotčenými orgány a bez předchozího řízení o návrhu opatření obecné povahy, nejdéle však na dobu 60 dnů.

61. Ustanovení § 77 odst. 4 a 5 zákona o silničním provozu upravující místní a přechodnou úpravu provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích, bylo do zákona o silničním provozu vloženo zákonem č. 268/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

62. Důvodová zpráva k zákonu č. 268/2015 Sb. v bodě 4 k § 77 a 77a navrhovaného zákona, který uvádí nadpisem Zjednodušený postup stanovení přechodné úpravy provozu, výjimky ze správního řádu, uvádí: S ohledem na mimořádný charakter přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích, která je stanovena na omezenou dobu, velmi často je spojena i s jiným správním rozhodováním (nejčastěji je přechodná úprava stanovována v souvislosti s uzavírkami a objížďkami podle § 24 zákona č. 13/1997 Sb.), případně vyžaduje poměrně rychlé stanovení (reakce na náhlé mimořádné situace v provozu), navrhuje se možnost stanovit přechodnou úpravu provozu bez projednání s dotčenými orgány a bez předchozího řízení o návrhu opatření obecné povahy, avšak nejvýše na dobu 60 dnů. Speciálně u stanovení přechodné úpravy formou opatření obecné povahy je dále využita možnost podle § 173 správního řádu a navrhuje se obecně neprovádět její projednávání s dotčenými osobami. Projednání s dotčenými orgány je nicméně zachováno.

63. To potvrzuje i odborná literatura (Bušta, P., Kněžínek, J. Zákon o silničním provozu: Komentář. Dostupný v systému ASPI. Wolters Kluwer. k § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu). V případě řízení o opatření obecné povahy, jímž se stanoví přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích, platí některé zásadní odlišnosti, jež jsou dány především snahou co nejvíce urychlit jeho vydání. Nejde–li o případy hrozícího nebezpečí z prodlení, musí být i návrh na stanovení přechodné úpravy provozu projednán s dotčenými orgány. Naopak zde ale platí, že návrh opatření obecné povahy se v tomto případě nedoručuje veřejnou vyhláškou ani se nevyzývají dotčené osoby k uplatnění připomínek. Po skončení projednávání s dotčeným orgánem se přistoupí rovnou k vydání opatření obecné povahy, které musí i v tomto případě obsahovat odůvodnění.

64. Platí tedy, že v případě stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu (a contrario jiná úprava podle § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu) nepostupuje příslušný správní orgán podle § 172 odst. 1 správního řádu, který mu ukládá doručit návrh opatření obecné povahy veřejnou vyhláškou podle § 25 správního řádu, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách dotčených obcí, a vyzvat dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. Tyto podmínky byly v právě projednávaném případě splněny. Z obsahu spisu je zřejmé, že mezi odpůrcem a dotčeným orgánem (podle § 77 odst. 2 zákona o silničním provozu jím byla police) proběhlo projednání věci podle § 77 odst. 3 zákona o silničním provozu. Police vydala dne 18. 7. 2024, č. j. KRPS–184962–2/ČJ–2024–010806, vyjádření, v němž souhlasila s návrhem napadeného OOP s tím, že budou dodrženy podmínky, jež stanovila. Skutečnost, že došlo k projednání napadeného OOP s dotčeným orgánem plyne i přímo z napadeného OOP (bod 2 tohoto rozsudku), protože grafické zobrazení dopravně–inženýrského opatření je označeno souhlasnou doložkou dotčeného orgánu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 14. 9. 2017, č. j. 64 A 3/2017–100).

65. Navrhovatelky namítaly, že přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích lze stanovit pouze za splnění podmínek § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu. V tom se však navrhovatelky mýlí. Toto ustanovení stanoví zcela zvláštní mimořádně zjednodušenou formu stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích pro případy, kdy hrozí nebezpečí z prodlení. To v dané věci nebylo aplikováno, resp. pro takovýto závěr nelze v textu napadeného OOP nalézt žádnou oporu. Naopak odpůrce v napadeném OOP jednoznačně poukázal na § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu s tím, že napadené OOP bylo vydáno právě na jeho zákonném podkladě. Nebylo tudíž ani potřeba tvrdit a prokazovat „nebezpečí z prodlení“, jak namítaly navrhovatelky. Odpůrce postupující ve světle citovaného ustanovení pak nepochybil, pokud napadené OOP projednal jen s dotčeným orgánem, a to podle § 77 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Jak vyplývá z citovaného zákonného ustanovení, odpůrce nemusel napadené opatření doručovat veřejnou vyhláškou s vyzvou pro dotčené osoby k uplatnění námitek a připomínek proti němu. Odpůrce se řídil postupem podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu a po skončení projednání napadeného OOP s dotčeným orgánem přistoupil rovnou k jeho vydání zveřejněním na úřední desce své a dále na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká.

66. Je pravda, že odpůrce měl napadené OOP doručit i navrhovatelce a), protože ve smyslu § 77 odst. 5 druhá věta in fine zákona o silničním provozu napadené OOP může způsobit zvýšení hustoty provozu v zastavěném území dotčené obce Ratenice. To plyne z náhledu na portál mapy.cz zobrazené v bodě 36 tohoto rozsudku a poukazovaly na to i osoby zúčastnění na řízení s tím, že se jedná o alternativní trasu ke stanovené uzavírce, resp. přechodné úpravě provozu na pozemních komunikacích. Avšak tato vada nemá vliv na zákonnost (ani účinnost) napadeného OOP, neboť navrhovatelky nijak nepoškodila na jejich právech. O vydání napadeného OOP se zjevně všechny včas dozvěděly, o čemž svědčí, že proti němu podaly včasný návrh na jeho zrušení. To nicméně nemění nic na tom, že se napříště musí odpůrce i této vady vyvarovat.

67. Navrhovatelky spatřovaly nezákonnost napadeného OOP i v tom, jakým způsobem odpůrce stanovil jeho časovou účinnost. Odpůrce napadené OOP vydal „od 5. 8. 2024 do 31. 10. 2024, resp. do nabytí účinnosti stanovení místní úpravy provozu“.

68. Jak soud uvedl již výše, v tomto případě se jedná o přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu, nejedná se o přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 4 zákona o silničním provozu. Pokud tedy bylo napadené OOP vydáno na dobu delší než 60 dnů, je to v souladu se zákonem.

69. Navrhovatelky namítaly dále to, že pojem „do nabytí účinnosti stanovení místní úpravy provozu“ je nesrozumitelný. S tím se soud neztotožňuje. Odpůrce ve výroku napadeného OOP jednoznačně stanovil, že vydal „PŘEDCHODNOU ÚPRAVU PROVOZU“. Z kontextu věci a obsahu správního spisu je zřejmé, že potřeba stanovení přechodné úpravy a doba konce účinnosti napadeného OOP se odvíjí od délky řízení o stanovení místní úpravy provozu na týchž místních komunikacích. Ve vztahu k budoucí (místní) úpravě provozu na těchto komunikacích tedy současná (přechodná) úprava působí jen jako určitý předstupeň pozdější úpravy. Tento postup je přitom ve prospěch navrhovatelek a všech, kdo se stanovení úpravy provozu na pozemních komunikacích budou chtít bránit, jelikož umožňuje, aby v řízení o návrhu místní úpravy provozu na pozemních komunikacích správní orgán vedl řádné řízení, v němž mohou být uplatněna všechna práva dotčených osob a dotčených orgánů.

70. V rozporu se zákonem není ani to, že daný časový úsek je neurčitě vymezený. Postačuje totiž, že je tak, jak předvídá zákon, dočasný. Je sice pravda, že i toho lze zneužít a dočasnou (neurčitě) vymezenou dobu trvání přechodné úpravy nezákonně prodlužovat. V nyní projednávané věci tomu však nic nenasvědčuje.

71. Navíc, proti takovému postupu se navrhovatelky mohou bránit žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu třetího s. ř. s. tak, jak tomu bylo v případě stavební uzávěry, jejíž účinnost byla navázána na vydání regulačního plánu (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2021, č. j. 55 A 99/2019–62). Soud v něm uvedl, že proti tomuto zásahu nelze brojit jiným způsobem než zásahovou žalobou. Žalobce primárně nezpochybňoval zákonnost stavební uzávěry, tedy důvody pro její vydání podle skutkového a právního stavu v době jejího vydání, nýbrž nečinnost žalovaného při pořizování regulačního plánu. Důsledkem této nečinnosti pak bylo, že stavební uzávěra je stále platná, a to i po uplynutí značné (nepřiměřeně dlouhé) doby. Již v rozsudku ze dne 15. 3. 2016, č. j. 46 A 81/2015–85, soud dovodil, že žalobce nemá k dispozici jiný procesní nástroj, jak se domoct soudní ochrany, než tzv. zásahovou žalobu. NSS rozsudkem ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 As 132/2016–86, tyto závěry potvrdil.

72. V bodě 34 pak Krajský soud v Praze výslovně uvedl, že „dočasnost opatření nemusí být v každém případě vázána na konkrétní datum, postačí, pokud je podmíněna jinou skutečností, jež v budoucnu nastane. K následkům porušení dočasnosti přitom v rozsudku ze dne 4. 11. 2015, č. j. 2 As 132/2015–46, NSS uvedl, že „[p]řekračuje–li stavební uzávěra tento svůj účel, stává se její užití v konkrétním případě nezákonným, což musí soudy ve správním soudnictví k námitce reflektovat. Nejedná se o samostatné přezkoumání opatření obecné povahy či obecně závazné vyhlášky (která však v tomto případě bezpochyby je opatřením obecné povahy v materiálním smyslu), ale o zohlednění excesů spojených s aplikací podkladových aktů rozhodnutí. Posuzovaný případ je dobrým příkladem tohoto problému, kdy dochází k aplikaci stavební uzávěry i řadu let po jejím vydání, přestože očividně pominul její účel, protože omezení jí stanovené nebylo přeneseno do přijatého územního plánu.“ 73. Soud zde podotýká, že zákon o silničním provozu obecně nestanoví maximální dobu trvání přechodné úpravy. Činí tak pouze ve dvou specifických případech. Prvním z nich je přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích a užití zařízení pro provozní informace pro vybrané nebo opakované činnosti spojené se správou, údržbou, měřením, opravami nebo výstavbou pozemní komunikace nebo k zajištění bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, která může být stanovena obecnými schématy, jejichž platnost musí být časově omezena, nejdéle však na dobu jednoho roku (§ 61 odst. 4 tohoto zákona). Druhým případem je hrozba nebezpečí z prodlení, při níž může příslušný správní orgán stanovit přechodnou úpravu provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích nebo veřejně přístupných účelových komunikacích bez projednání s dotčenými orgány a bez předchozího řízení o návrhu opatření obecné povahy, nejdéle však na dobu 60 dnů (§ 77 odst. 4 tohoto zákona). Jelikož se ani o jeden z těchto případů nejedná, z hlediska přiměřenosti omezení stanoveného napadeným OOP je důležité, aby se odpůrce zabýval výslovným odůvodněním zvolené doby trvání přechodné úpravy. I v tomto případě je tedy potřeba odpůrci doporučit, aby výše naznačené úvahy z odůvodnění dalšího vydaného opatření obecné povahy vyplývaly. Rozhodnutí o uzavírce jakožto podkladové rozhodnutí napadeného OOP bylo zrušeno, což je skutečnost, k níž soud musí přihlédnout 74. Navrhovatelky namítaly též to, že napadeným OOP bylo rozhodnuto o uzavírce, ačkoli to zákon nepřipouští – má být vedeno řízení a vydáno rozhodnutí o uzavírce, v němž mají být vypořádány i námitky účastníků. Napadené OOP rozhodnutí o uzavírce jen „doprovází“ a je od něho odvozené. Přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích nelze od uzavírky oddělit a její samotné ponechání v platnosti by postrádalo smyslu. Rozhodnutí o uzavírce pak odvolací orgán zrušil. V napadeném OOP (ani v rozhodnutí o uzavírce) odpůrce nestanovil objízdnou trasu.

75. Soud se proto zabýval vztahem mezi opatřením obecné povahy – přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu a rozhodnutím o uzavírce podle § 24 zákona o pozemních komunikacích.

76. Podle § 24 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích provoz na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích může být částečně nebo úplně uzavřen, popřípadě může být nařízena objížďka. Nikdo nemá nárok na náhradu případných ztrát, jež mu vzniknou v důsledku uzavírky nebo objížďky.

77. Podle § 24 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích o uzavírce a objížďce rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě žádosti osoby, v jejímž zájmu má dojít k uzavírce. Příslušný silniční správní úřad žádost projedná a) s vlastníkem pozemní komunikace, která má být uzavřena, a s vlastníkem pozemní komunikace, po níž má být vedena objížďka, b) s obcí, na jejímž zastavěném území má být povolena uzavírka nebo nařízena objížďka, c) s provozovatelem dráhy, jde–li o pozemní komunikaci, na níž je umístěna dráha, d) s Policií České republiky, má–li objízdná trasa vést po silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci.

78. Podle § 24 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích při rozhodování příslušný silniční správní úřad dbá, aby uzavírka byla vždy omezena na nejkratší možnou dobu, objížďka byla řádně technicky zabezpečena a byla z hlediska provozu vyhovující a aby byl umožněn přístup k sousedním nemovitostem. Silniční správní úřad může v rozhodnutí stanovit podmínky, při jejichž nesplnění může udělené povolení omezit nebo zrušit. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

79. Podle § 24 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích uzavírka a objížďka musí být označena předepsaným způsobem. Označení zabezpečuje žadatel o uzavírku a objížďku na svůj náklad a odpovídá za jeho stav po dobu trvání uzavírky a objížďky.

80. Podle § 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích v případě nebezpečí z prodlení (živelní pohromy, dopravní nehody, zřícení nebo poškození objektů) musí příslušnou část pozemní komunikace neprodleně uzavřít a označit alespoň provizorním způsobem její vlastník nebo správce, je–li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce. V případě havárie inženýrské sítě nebo jiného vedení je povinen příslušnou část pozemní komunikace neprodleně uzavřít a alespoň provizorně označit vlastník této inženýrské sítě nebo tohoto vedení a věc neprodleně oznámit vlastníkovi pozemní komunikace nebo správci, je–li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce. Tím není dotčeno ustanovení § 36 odst.

6. Vlastník pozemní komunikace nebo správce, je–li výkon správy pozemní komunikace zajišťován prostřednictvím správce, oznámí uzavření a označení její části správnímu úřadu příslušnému ke stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích neprodleně poté, co uzavření a označení provedl nebo se o něm dozvěděl.

81. Podle § 24 odst. 9 zákona o pozemních komunikacích prováděcí předpis stanoví náležitosti žádosti o povolení uzavírky a o nařízení objížďky a náležitosti rozhodnutí v těchto věcech.

82. Podle § 39 odst. 4 písm. c) a f) vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, rozhodnutí o povolení uzavírky a nařízení objížďky obsahuje stanovení trasy objížďky a stanovení dopravního značení v místě uzavírky a na trase objížďky.

83. Podle § 61 odst. 1 zákona o silničním provozu obecná úprava provozu na pozemních komunikacích je stanovena tímto zákonem.

84. Podle § 61 odst. 2 zákona o silničním provozu místní úprava provozu na pozemních komunikacích je úprava provozu na pozemních komunikacích provedená dopravními značkami, světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály nebo dopravními zařízeními.

85. Podle § 61 odst. 3 zákona o silničním provozu přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích je úprava provozu na pozemních komunikacích provedená přenosnými dopravními značkami svislými, přechodnými dopravními značkami vodorovnými, světelnými signály a dopravními zařízeními.

86. Podle § 78 odst. 1 zákona o silničním provozu dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace musí tvořit ucelený systém.

87. Podle § 78 odst. 2 zákona o silničním provozu dopravní značky, světelné a akustické signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace se smějí užívat jen v takovém rozsahu a takovým způsobem, jak to nezbytně vyžaduje bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích nebo jiný důležitý veřejný zájem.

88. Podle § 78 odst. 3 zákona o silničním provozu přenosné svislé dopravní značky, přechodné vodorovné dopravní značky, světelné signály, dopravní zařízení a zařízení pro provozní informace smějí být užívány jen po nezbytně nutnou dobu a jen z důvodů uvedených v odstavci 2.

89. Již citovaná důvodová zprávy k zákonu č. 268/2015 Sb. předpokládá, že přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích „…velmi často je spojena i s jiným správním rozhodováním (nejčastěji je přechodná úprava stanovována v souvislosti s uzavírkami a objížďkami podle § 24 zákona č. 13/1997 Sb.) …“.

90. Odborná literatura uvádí, že je mezi nimi úzký vztah. Ačkoliv v odkazovaném ustanovení je výslovně použito výrazu „stanoví“, o místní a přechodné úpravě provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích se rozhoduje nikoli podle zákona o pozemních komunikacích, nýbrž podle § 77 silničním provozu, a na rozhodování se nepodílí silniční správní úřad. Ten na stanovení dopravního značení pouze odkáže ve svém rozhodnutí, typicky ve výrokové části obsahující podmínky uzavírky a z ,rozhodnutí‘ o přechodné úpravě provozu učiní přílohu rozhodnutí o uzavírce a objížďce. […] To vyplývá z § 39 odst. 4 vyhlášky, podle kterého je stanovení dopravního značení v místě uzavírky a na trase objížďky součástí rozhodnutí o povolení uzavírky a nařízení objížďky (viz Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 223, marg. č. 34.).

91. Další odborná literatura rozvádí, že primární je rozhodnutí o uzavírce. Přechodná úprava provozu totiž jen realizuje rozhodnutí o uzavírce. Jedná se o součást jejího „technického zabezpečení“ (viz Černínová, M., Černín, K., Tichý, M. Zákon o pozemních komunikacích: Komentář. Dostupný v systému. Wolters Kluwer. k § 24 zákona pozemních komunikacích).

92. K obdobným závěrům dospívá i judikatura. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 20. 12. 2017, č. j. 67 A 5/2017–279, uvedl, že v případě právní úpravy řízení a rozhodnutí o uzavírce se jedná o právní úpravu se speciálním předmětem, čemuž odpovídá i podrobně regulovaná úprava tohoto řízení včetně náležitostí rozhodnutí o uzavírce. Řízení o omezení obecného užívání komunikace uzavírkami a objížďkami je formalizovaným řízením vedeným silničním správním úřadem s vymezeným okruhem účastníků a předmětem řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí silničního správního úřadu o uzavírce, jehož nezbytnou náležitostí je i stanovení dopravního značení v místě uzavírky a na trase objížďky. Podle přesvědčení Krajského soudu v Brně by bylo nelogické a v rozporu s principem efektivity výkonu státní správy, aby souběžně s řízením o uzavírce, které v sobě zahrnuje posouzení všech výše citovaných aspektů uzavírky, zajištění přístupu k sousedním nemovitostem a stanovení dopravního značení a projednání uzavírky s příslušným orgánem policie, tentýž úřad po vydání rozhodnutí o uzavírce, opět tutéž věc – stanovení dopravního značení uzavírky – projednal s příslušným orgánem policie a vydal opatření obecné povahy podle § 171 a násl. správního řádu ve spojení s § 77 odst. 5 zákona silničním provozu. Krajský soud v Brně proto dospěl k závěru, že odpůrce se dopustil závažné vady, pokud formou opatření obecné povahy rozhodl o uzavírce účelové komunikace, ačkoli uzavřít komunikaci mohl pouze rozhodnutím vydaným v řízení o uzavírce podle § 24 zákona o pozemních komunikacích. Tato vada má za následek nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. Pokud jde o dopravní značky, ty jsou nedílnou součástí přechodné úpravy vymezené v příloze napadeného opatření obecné povahy; tuto „část“ přechodné úpravy nelze od stanovení uzavírky oddělit a její samotné ponechání v platnosti by postrádalo smyslu.

93. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 12. 8. 2021, č. j. 55 A 38/2021–64, na tyto úvahy navázal a rozvedl, že je třeba primárně o uzavírce a objížďce vydat rozhodnutí podle § 24 zákona o pozemních komunikacích. To při zachování procesních práv účastníků samo o sobě nevylučuje aplikaci § 77 zákona o silničním provozu a stanovení dočasného dopravního značení ve formě opatření obecné povahy. Odpůrce se v tehdy řešení věci však dopustil závažné procesní vady, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného opatření, jestliže vydal napadené opatření, jímž stanovil dočasnou úpravu provozu vymezující uzavírku a objízdnou trasu, ačkoli k uzavření pozemní komunikace a stanovení objízdné trasy mělo dojít rozhodnutím podle § 24 zákona o pozemních komunikacích vydaným v řízení o uzavírce a objížďce, v němž by byla přezkoumatelným způsobem posouzena vhodnost objízdné trasy, umožněno navrhovatelce uplatnit procesní práva a vypořádány uplatněné námitky. Takové rozhodnutí nebylo podkladem pro vydání napadeného opatření obecné povahy (nebyla na ně ani navázána účinnost dočasné úpravy provozu).

94. K totožným závěrům dospěl i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 30. 11. 2022, č. j. 57 A 25/2021–174.

95. Podmíněnost napadeného OOP rozhodnutím o uzavírce je zjevná i v nyní projednávané věci. Byť na sebe rozhodnutí o uzavírce a napadené OOP vzájemně neodkazují, byl k nim veden jeden spis pod sp. zn. MEUPDY/004947/DOP/2024/JKř (to plyne z předloženého spisu a v podání ze dne 14. 10. 2024 to i výslovně odpůrce uvedl) a ve vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP odpůrce dokonce výslovně uvedl, že tyto dva akty spolu „nerozlučně souvisejí“ (str. 4 vyjádření k návrhu na zrušení napadeného OOP). Též navrhovatelky v návrhu na zrušení OOP (str. 7 i 8) a replice (str. 5 a 6) argumentovaly, že uzavírka je důvodem veškerého dopravního značení, které ji doprovází, je od ní odvozené a rozhodnutí o uzavírce a napadené OOP nelze oddělit.

96. Lze proto učinit dílčí závěr, že rozhodnutí o uzavírce podle § 24 zákona o pozemních komunikacích je pro případy úplné či částečné uzavírky provozu na dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích podmiňujícím (podkladovým) aktem pro přechodnou úpravou provozu na pozemních komunikacích podle § 77 odst. 5 zákona o silničním provozu. Stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích totiž rozhodnutí o uzavírce pouze provádí a realizuje, pokud jde o stanovení dopravního značení (§ 62 zákona o silničním provozu) či dopravního zařízení (§ 66 zákona o silničním provozu), protože musí tvořit ucelený systém (§ 78 odst. 1 zákona o silničním provozu). Bez něho však přechodná úprava provozu na pozemních komunikacích ztrácí svůj smysl, neboť pozbývá podklad (právní titul), pro něhož byla vydána. Jedná se tedy o obsahovou návaznost aktů orgánů veřejné správy nutných pro realizaci uzavírky.

97. Opačný závěr podle soudu ani nelze akceptovat. Při zrušení jen jednoho z výše uvedených aktů by totiž vůbec nebylo zřejmé, jaký právní režim na regulovaném místě panuje. Přímým právním titulem pro umístění dopravních značek sice je přechodná úprava provozu na pozemní komunikaci, avšak v případě uzavírky jen realizuje to, o čem byl vydán specializovaný správní akt (rozhodnutí o uzavírce), o němž bylo (měl být) vedeno správní řízení. Pakliže by se osoba dotčená na právech domohla zrušení rozhodnutí o uzavírce, neměla by odstranění dopravního značení bránit existence přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích. Bez zrušení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích je však značně nejisté, zda by se dotčená osoba u orgánů veřejné správy domohla odstranění dopravního značení. Z toho plyne, že jen prostřednictvím zrušení přechodné úpravy provozu lze najisto zohlednit (zrealizovat) skutečnost, že bylo zrušeno rozhodnutí o uzavírce. Tento výklad soud považuje za jediný možný, protože respektuje důslednou a reálnou ochranu veřejných subjektivních práv.

98. Podmíněnost napadeného OOP rozhodnutím o uzavírce je patrná i z vypořádání námitky navrhovatelek, že napadené OOP nestanovuje objízdnou trasu. Striktně vzato zákon o silničním provozu stanovení objízdné trasy nepředpokládá. Přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích lze totiž pochopitelně stanovit i jinak než úplnou či částečnou uzavírkou, u nichž je zbytečné alternativní trasu stanovovat. Objízdnou trasu však předvídá a je obligatorní náležitostí rozhodnutí o uzavírce – obsahové náležitosti rozhodnutí silničního správního úřadu o uzavírce a objížďce rozvádí § 39 odst. 4 vyhlášky; náležitosti tam uvedené v písm. a) až d) a f) jsou povinné (viz Košinárová, B. Zákon o pozemních komunikacích. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 223, marg. č. 34.). Silniční správní úřad byl tedy povinen stanovit objízdnou trasu tím spíše, pokud se jednalo o úplnou uzavírku. Odpůrce nemá pravdu v tom, že objízdnou trasu není třeba stanovit v případě veřejně přístupné účelové komunikace, to je v přímém rozporu s § 24 odst. 2 písm. d) zákona o pozemních komunikacích. Stanovení objízdné trasy se však navrhovatelky mohou domáhat v řízení o uzavírce.

99. V nyní posuzované věci přitom došlo k právě nastíněnému. Navrhovatelky namítaly, že rozhodnutí o uzavírce bylo zrušeno a odpadl podklad pro napadené OOP. K tomu doložily rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 10. 2024, č. j. 131902/2024/KUSK–DOP/HOL, jež soud při jednání provedl. Tímto rozhodnutí odvolací silniční správní úřad zrušil rozhodnutí o uzavírce a věc vrátil silničnímu správnímu úřadu k novému projednání. Tato skutečnost vyšla najevo až po podání návrhu na zrušení napadeného OOP a navrhovatelky o těchto důvodech bez svého zavinění tudíž nemohly do podání návrhu na zrušení napadeného OOP vědět (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006–73, č. 1546/2008 Sb. NSS). Pro zrušení rozhodnutí o uzavírce navrhovatelky k době podání návrhu na zrušení napadeného OOP učinily vše, co bylo v danou dobu v jejich silách, jelikož proti němu podaly odvolání, které následně doplnily. Rozhodnutí o uzavírce bylo zrušeno až po vydání napadeného OOP. Proto se soud musel zabývat otázkou, zda při přezkumu napadeného OOP může zohlednit okolnost, že v době po jeho vydání došlo ke zrušení rozhodnutí o uzavírce, které bylo ve věci užito jako podkladový akt.

100. Rozšířený senát se v usnesení ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017–88, č. 3948/2019 Sb. NSS, vyslovil k možnostem zohlednění zrušení podmiňujícího správního aktu soudem při jejich řetězení v rámci soudního přezkumu podmíněného (navazujícího) správního aktu. Rozšířený senát dospěl k závěru, že „[p]rávo na spravedlivý proces vyžaduje, aby nezákonnost podmiňujícího aktu autoritativně zjištěná rozhodnutím o jeho zrušení či změně v příslušném řízení mohla být k řádně uplatněné žalobní námitce žalobce zohledněna v řízení o žalobě proti podmíněnému aktu i při jejich řetězení. […] Tento závěr není v rozporu s úpravou obsaženou v § 75 odst. 1 s. ř. s., neboť soud zohlední pouze takovou nezákonnost podmiňujícího rozhodnutí, jejíž důvod byl dán již v době vydání podmíněného rozhodnutí, avšak která dosud nebyla autoritativně zjištěna“ (bod 35). Soud je tedy povinen zohlednit k žalobní námitce zrušení nebo změnu podmiňujícího rozhodnutí správního orgánu, přestože ke zrušení nebo změně došlo po vydání napadeného (podmíněného) rozhodnutí správního orgánu.

101. Rozšířená senát sice k těmto závěrům dospěl ve vztahu k § 75 odst. 1 s. ř. s., právní důvody, jež vedly rozšířený senát k formulaci uvedeného závěru, je ovšem nutno podle názoru soudu užít i v případech, kdy podmíněným aktem je opatření obecné povahy. V jeho případě se uplatní jiná právní úprava (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), ta je však obsahově totožná. Ostatně, odborná judikatura k § 101b odst. 3 s. ř. s uvádí, že „[r]ozhodování podle skutkového a právního stavu, který existoval v době vydání napadeného správního aktu, lze označit za obecný princip správního soudnictví. Lze tudíž využít výklad a judikaturu, které se vztahují k rozhodování o žalobách na ochranu proti rozhodnutí správního orgánu.“ (viz Kühn, Z. Kocourek, T. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019, komentář k § 101b, marg. č. 6). Opatření obecné povahy je sice abstraktně–konkrétní správní akt, k jehož závazné části je v řadě ohledů přistupováno jako k právnímu předpisu. Tím se liší od individuálních správních aktů (rozhodnutí), jejichž řetězením se zabýval rozšířený senát. Z hlediska účastníků řízení je ovšem nepodstatné, zda jimi napadený akt byl rozhodnutí jakožto individuální akt, nebo opatření obecné povahy jakožto správní akt smíšené povahy s konkrétně určeným předmětem regulace a obecně vymezeným okruhem adresátů [viz Kopecký, M. Správní právo. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 182; rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98; či nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2087/07 (N 67/56 SbNU 757) odkazované v rozsudku NSS ze dne 19. 11. 2020, č. j. 8 As 34/2020–100], jestliže z podkladového aktu správní orgán zjevně (v souladu s – podle soudu značně komplikovanou – konstrukcí platné právní úpravy) vycházel. Odpadl totiž podklad, na němž je napadené rozhodnutí založeno a z něhož čerpá své důvody a byla narušena právní stabilita aktu podmíněného, proto je třeba, aby soud při přezkumu podmíněného aktu tuto skutečnost zohlednil.

102. To platí tím spíše, pokud rozhodnutí o uzavírce nebylo v době vydání napadeného OOP ani pravomocné a podkladem pro napadené OOP bylo z důvodu své předběžně vykonatelnosti (§ 24 odst. 4 in fine zákon o pozemních komunikacích – „odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek“).

103. Soud proto uzavírá, že jelikož rozhodnutí o uzavírce – podkladový akt prováděcího (realizačního) napadeného OOP bylo v odvolacím řízení zrušeno, k čemuž soud musel k námitce navrhovatelek přihlížet i přesto, že se tak stalo až po vydání napadeného OOP, je napadené OOP nezákonné Závěr a náklady řízení 104. Návrh na zrušení napadeného OOP je tedy důvodný, a proto soud podle § 101d odst. 2 věta první s. ř. s. napadené OOP zrušil kde dni právní moci tohoto rozsudku (§ 101d odst. 2 věta první s. ř. s.), jelikož neshledal důvod pro odlišný postup.

105. Soud pochopitelně zvažoval i to, zda je namístě napadené OOP zrušit k pozdějšímu dnu, jež by v rozsudku určil. Soud totiž (na rozdíl od navrhovatelek) považuje závěry z hlavní prohlídky mostu ze dne 20. 5. 2024 vypracované Ing. R. P. (držitel oprávnění k výkonu prohlídek mostních objektů pozemních komunikací č. X Ministerstva dopravy) za alarmující. O správnosti jejích závěrů nemá v tuto chvíli důvod pochybovat. Z ničeho ani nelze dovozovat, že stav mostních objektů má posuzovat jen soudní znalec, jak se snaží naznačovat navrhovatelky. V případě hrozby havárie či zřícení mostní konstrukce totiž není prostor pro vypracování znaleckého posudku, ale je třeba postupovat bezodkladně. Jak však uzavřel v bodech 51 až 57 tohoto rozsudku (a jak ostatně namítal i odpůrce), napadeným OOP nebylo stanoveno dopravní značení a dopravní zařízení v bezprostřední blízkosti nadjezdu. Přímým důsledkem zrušení napadeného OOP proto může být toliko odstranění dopravního značení v katastrálních územích obce Sokoleč a Vrbová Lhota. Tím však nedojde k bezprostřednímu ohrožení života a majetku. Tomu zabraňuje umístění dopravních značek a dopravního zařízení umístěného před nadjezdem v katastrálním území obce Ratenice.

106. Ačkoli si soud uvědomuje závažnost nyní projednávaného případu, nemohl odhlížet od nezákonnosti napadeného OOP. Bylo–li vydáno rozhodnutí o uzavírce a následně odvolacím orgánem zrušeno, pro napadené OOP odpadl podkladový akt. Avšak namístě bylo (a i nadále je) postupovat podle § 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích a vydání rozhodnutí o uzavírce se úplně vyhnout (odpůrce se mýlí, pokud na str. 3 vyjádření k návrhu na zrušení OOP a na str. 2 vyjádření ze dne 14. 10. 2024 uvedl, že podle tohoto ustanovení postupoval, protože tento postup vůbec s vydáním rozhodnutí o uzavírce nepočítá). Toto ustanovení předvídá, že vlastník pozemní komunikace oznámí uzavření a označení její části správnímu úřadu příslušnému ke stanovení místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích neprodleně poté, co uzavření a označení provedl nebo se o něm dozvěděl. Jak potvrzuje odborná literatura (viz Černínová, M., Černín, K., Tichý, M. Zákon o pozemních komunikacích: Komentář. Dostupný v systému. Wolters Kluwer. k § 24 zákona pozemních komunikacích) zákon smysluplně v mimořádných situacích promítá do právní úpravy zásadu priority odvracení hrozících škod, tedy „nejdříve faktické řešení, pak teprve zúřadování“. Při mimořádných událostech, např. dopravních nehodách, povodních, sesuvech, poškození mostů, tunelů apod. zákon stanoví povinnost vlastníku nebo správci pozemní komunikace okamžitě dané místo zabezpečit, tedy provést faktickou uzavírku v potřebném rozsahu a také ji patřičně označit. Současně je třeba tuto skutečnost oznámit policii jako existenci překážky provozu, jíž nelze neprodleně odstranit podle § 45 odst. 2 zák. o silničním provozu. Provizorní označení je možno realizovat jakýmkoli vhodným způsobem, který na uzavřenou část komunikace včas upozorní. Povinností vlastníka nebo správce pozemní komunikace je neprodleně oznámit úřadu faktické provedení uzavírky tak, aby mohlo dojít podle § 77 a násl. zákona o silničním provozu ke stanovení přechodné úpravy silničního provozu. Faktické uzavření pozemní komunikace by i mělo být oznámeno silničnímu správnímu úřadu, který by měl mít možnost zhodnotit adekvátnost dosud učiněných opatření, eventuálně posoudit vhodnost objízdné trasy a zajistit informování dotčených subjektů (dopravců ve veřejné linkové dopravě) atd.

107. V případě, kdy je sporné, kdo je vlastník pozemní komunikace, popřípadě její vlastník je pasivní a ignoruje hrozbu bezprostředního nebezpečí, je podle soudu nezbytně nutné a tudíž akceptovatelné (i přes absenci výslovné právní úpravy), aby jej v úkonech popsaných v předchozím bodě nahradil vlastník nadjezdu, jemuž hrozí zřícení, popřípadě obecní úřad obce s rozšířenou působností, jež může stanovit přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích z úřední povinnosti. Jiné postupy totiž – jak soud uvedl v předchozích bodech – k ochraně před nebezpečím újmy na životech a majetku v tomto případě nevedou. Hrozbu tohoto nebezpečí však nelze ignorovat a jedná se tak o jediný rozumný závěr respektující obecnou prevenční povinnost.

108. Navrhovatelky tvrdily (např. na str. 4, části I, bod 9 návrhu na vydání předběžného opatření a potvrdily to i při jednání), že jsou vlastníkem komunikace, na níž se nachází nadjezd, resp. je jím obec Ratenice. V takovém případě je v kontextu výše uvedeného její povinností zabránit každému, komu hrozí nebezpečí, aby na nadjezd vjížděl. Důsledky z možného zřícení nadjezdu by pak přirozeně musely jít k tíži vlastníka. Ostatně, to hrozí obci Ratenice v každém případě. Odpovědnost obce pro zanedbání prevenční povinnosti je totiž dána, pokud věděla o nebezpečném stavu na úseku komunikace na jejím území, a to především za situace, že sama k zabránění vzniku škody neučinila včasná a účinná opatření. Obec totiž ve smyslu § 35 odst. 1 a 2 obecního zřízení je povinna pečovat o ochranu zdraví svých občanů, což znamená, že musí brát zřetel přinejmenším i na to, zda v obci něco ohrožuje jejich zdraví, a to i v případě, že příčina ohrožení není v jejím vlastnictví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2413/2012).

109. Soud k důkazu neprováděl listiny (např. napadené OOP, rozhodnutí o uzavírce nebo hlavní prohlídka mostu ze dne 20. 5. 2024), jež jsou součástí předloženého správního spisu, z něhož soud vychází, a dokazování se jím neprovádí (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Fotografie nadjezdu, dopravního značení a betonových bloků a výstřižky z (katastrálních) map doložené navrhovatelkami k návrhu na zrušení napadeného OOP a k replice soud neprováděl pro nadbytečnost. Dostatečnou představu o situaci na daném místě potřebnou pro rozhodnutí ve věci soud zjistil z obsahu správního spisu a z provedeného dokazování. Na zákonnost napadeného OOP nemá vliv, zda k betonovým blokům byly připevněny ocelové trny. Navíc, tato skutečnost bezprostředně souvisí s nadjezdem, kde je dána působnost Městského úřadu Kolín. To, zda v případě jiného stanovení přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích odpůrce vymezil objížďku, není relevantní. Soud proto neprováděl ani stanovení přechodné úpravy provozu na pozemní komunikaci ze dne 1. 8. 2024, č. j. MEUPDY/0051111/DOP/2024/SGL. S důvody, pro něž soud zrušil napadené OOP se míjí i to, jakou váhu a rozměry mají betonové bloky. Soud tedy neprováděl ani listinu „údaje o rozměrech a váze betonových svodidel“.

110. Osoby zúčastněné na řízení a odpůrce navrhovaly též důkazy [např. dopis obce Ratenice osobě zúčastněné na řízení 1) ze dne 9. 6. 2005, dopis obce Ratenice Ministerstvu dopravy ze dne 7. 2. 2022, protokol o výsledku státního dozoru ve věcech drah ze dne 10. 6. 2021, č. j. DUCR–32941/21/Lh, podnět k zahájení kontroly dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích osoby zúčastnění na řízení 1) ze dne 31. 5. 2023, žádost o kontrolu přijatých opatření Městského úřadu Kolín ze dne 21. 7. 2023, místní úpravy provozu na pozemní komunikaci Městského úřadu Kolín ze dne 12. 10. 2022 a ze dne 11. 10. 2023, opakovaný podnět osoby zúčastnění na řízení 1) k zahájení kontroly dodržování pravidel provozu na pozemních komunikacích ze dne 15. 1. 2024, upozornění osoby zúčastnění na řízení 1) k nedodržování pravidel nově instalovaného dopravního značení ze dne 15. 1. 2024, žádost osoby zúčastněné na řízení 1) o zjednání nápravy ze dne 15. 1. 2024 a fotografie prokazující porušování předchozí úpravy provozu, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 41 A 48/2024–95, o návrhu na vydání předběžného opatření] mající prokázat, že nadjezd je v havarijním stavu, o čemž navrhovatelky dlouhou dobu vědí a odhlížejí od opakovaného porušování přechozí úpravy provozu. To jsou však skutečnosti, které se míjí s předmětem tohoto řízení, resp. s důvody, na základě nichž soud napadené OOP zrušil. Jinými slovy řečeno, i pokud by měl soud tyto skutečnosti za prokázané, napadené OOP by musel pro jeho nezákonnost zrušit. Totéž platí pro to, že na nadjezdu jsou umístěné těžké betonové bloky, což ohrožuje mostní konstrukci (prohlášení stavební společnosti SUDOP Projekt Management s.r.o.). Zcela mimo rámec nyní projednávané věci je to, zda je demolice v rozporu s Diagnostickým průzkumem silničního nadjezdu č. D 25/20 z května 2020 či územním rozhodnutím ze dne 16. 1. 1961, č. j. Výst.–7662/60–X. To platí rovněž pro sdělení Krajské správy a údržby silnic ke kategorii, vlastnictví a správě komunikace Vrbová Lhota – Sokoleč ze dne 8. 10. 2024. Z hlediska důvodů tohoto rozsudku vedoucích ke zrušení napadeného OOP není relevantní ani skutečná délka alternativní trasy (zobrazení alternativní trasy na portálu mapy.cz).

111. O náhradě nákladů řízení navrhovatelek b) a c) rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého platí, že měl–li účastník řízení ve věci úspěch, přizná mu soud právo na náhradu nákladů. Navrhovatelkám b) a c) soud přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplacených soudních poplatků za podání návrhu za zrušení napadeného OOP ve výši dvakrát 5 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem. Náklady na zastoupení tvoří odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupci navrhovatelek náleží odměna jen za čtyři z jím požadovaných úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu [převzetí zastoupení, sepis návrhu na zrušení OOP, repliky ze dne 30. 9. 2024 a účast při soudním jednání nepřesahující dvě hodiny] ve výši 4 960 Kč za úkon podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Jelikož se vždy jednalo o společné úkony, podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Nad rámec navrhovatelkám přiznaných úkonů jejich zástupce ve vyčíslení nákladů řízení požadoval přiznat náhradu nákladů i za dvě podání ze dne 31. 10. 2024 (repliky k vyjádření osob zúčastněných na řízení). To však nejsou účelně provedené úkony, neboť v nich navrhovatelky nepoukazovaly na žádné nové skutečnosti, jež by ve věci byly relevantní či nebyly uplatněny opožděně (např. havarijní stav nadjezdu). Zástupce navrhovatelek ve vyčíslení nákladů řízení požadoval přiznat rovněž náhradu nákladů řízení za další poradu s klientem. I v tomto případě však platí, že předmětem náhrady nákladů řízení mohou být jen účelně vynaložené náklady. Účelnými náklady jsou takové, které účastník musel v souvislosti se soudním řízením správním vynaložit, aby mohl úspěšně hájit svoji právní pozici v řízení. To však navrhovatelky ničím nedoložily (doložily jen to, že další porady proběhly), soud jim proto nemohl přiznat náhradu nákladů řízení za tento úkon. Návrh na vydání předběžného opatření byl po odstranění jeho vad projednán (bylo o něm rozhodnuto) v jiném řízení, a proto za úkony s ním související náhrada nákladů řízení v tomto řízení nemůže náležet.

112. Vedle odměny přísluší zástupci navrhovatelek též náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, celkem tedy 1 200 Kč. Náhrada hotových výdajů v paušální výši však zástupci navrhovatel náleží pouze jedenkrát. Soud se ztotožňuje s názorem Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014, uvedl, že „[p]odle § 13 odst. 3 advokátního tarifu [nyní podle § 13 odst. 4] zahrnuje paušální náhrada hotové výdaje na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné. Tato paušální náhrada má zjednodušit výpočet nákladů právního zastoupení, aby nebylo třeba evidovat a dokládat drobné výdaje pravidelně spojené s poskytováním právních služeb. Z paušální povahy náhrady pak vyplývá, že v konkrétním případě mohou být skutečné náklady nižší či vyšší. Při určení paušální náhrady normotvůrce patrně vycházel z průměrných výdajů, které jsou s poskytnutím jednoho úkonu právní služby obvykle spojeny. S ohledem na paušální povahu náhrady pak není významné, že při zastoupení více osob uvedené náklady mohou (ale nemusí) být vyšší. Tato úvaha vede k závěru, že za společné úkony při zastupování více osob přísluší advokátu ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů. Ve prospěch tohoto výkladu svědčí i dikce § 13 odst. 3 [nyní podle § 13 odst. 4] advokátního tarifu, dle něhož paušální náhrada výdajů činí částku 300 Kč na jeden úkon právní služby, neboť i v případě, že advokát zastupuje dva a více účastníků a provede při tom nějaký úkon právní služby, jde stále o jeden úkon (např. podání žaloby), bez ohledu na to, kolik účastníků advokát zastupuje.“ Ve prospěch tohoto názoru svědčí i rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 2 Aos 1/2013–138, nebo ze dne 25. 6. 2014, č. j. 6 As 95/2014–13, a také usnesení NSS ze dne 31. 10. 2018, č. j. 5 Azs 45/2018–31, či ze dne 1. 12. 2016, č. j. 8 Azs 83/2016–62.

113. Zástupce navrhovatelek je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je podle § 57 odst. 2 s. ř. s. součástí nákladů řízení též náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tj. 21 % z částky 21 040 Kč (4 418,40 Kč).

114. Odpůrce je tak povinen zaplatit navrhovatelkám b) a c) na náhradě nákladů řízení celkem 35 458,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce navrhovatelek (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

115. Navrhovatelce a) soud právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 7 s. ř. s. nepřiznal, na což byl její zástupce při jednání v souladu s judikaturou Ústavního soudu [nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 529/16 (N 89/81 SbNU 471)] upozorněn. Zástupce navrhovatelek k tomu žádné relevantní skutečnosti neuvedl. Jak soud uvedl v bodech 106 až 108 tohoto rozsudku, pokud hrozí slovy § 24 odst. 8 zákona o pozemních komunikacích „zřízení objektu“, je vlastník komunikace [v tomto případě navrhovatelka a)] povinen učinit vše potřebné, aby sám nebezpečí bezprostřední újmy zabránil. To je navrhovatelka a) ostatně povinna učinit bez ohledu na to, zda je vlastníkem komunikace (viz výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu). Soud pak považuje za neakceptovatelné, aby v případě, v němž navrhovatelka a) tuto prevenční povinnost přehlíží, by jí navíc mělo náležet právo na náhradu nákladů řízení v situaci, kdy se jiní (odpůrce a osoby zúčastněné na řízení) pokusili (na místo ní) učinit vše potřebné k zamezení hrozby újmy třetích osob (mj. i občanům obce Ratenice).

116. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil. Rozhodl proto, že tyto osoby nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Vymezení věci Návrhové body Vyjádření odpůrce, replika a ostatní vyjádření Splnění procesních podmínek Posouzení návrhových bodů Rozsah přezkumu napadeného OOP – řádně a včas (ne)uplatněné návrhové body Odpůrce stanovil úpravu provozu jen v rozsahu své působnosti Procesní postup při vydání napadeného OOP včetně způsobu stanovení délky účinnosti byl v souladu se zákonem Rozhodnutí o uzavírce jakožto podkladové rozhodnutí napadeného OOP bylo zrušeno, což je skutečnost, k níž soud musí přihlédnout Závěr a náklady řízení