37 A 73/2024– 103

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: obec Libiš sídlem Mělnická 579, Neratovice zastoupená advokátem JUDr. Jiřím Ctiborem sídlem Václavské náměstí 2132/47, Praha proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha za účasti: FCC Česká republika, s.r.o., IČO 45809712 sídlem Ďáblická 791/89, Praha zastoupená advokátem Mgr. Tomášem Slabým sídlem Truhlářská 1104/13, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2024, č. j. MZP/2024/210/1373, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Město Neratovice není osobou zúčastněnou na řízení.

Odůvodnění

1. Soud posuzoval, zda byly splněny podmínky pro udělení výjimky ze zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední (Podarcis muralis) v souvislosti s realizací záměru, jež zahrnuje demolici stávajících budov a výstavbu nového zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO) s technologií roštového spalování a s celoroční dodávkou tepelné a elektrické energie do odběratelské sítě, který se nachází v areálu rozsáhlého chemického závodu. Dospěl k závěru, že podmínky splněny byly. Vymezení věci 2. Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 15. 2. 2024, č. j. 022366/2024/KUSK (dále „prvostupňové rozhodnutí“), udělil osobě zúčastněné na řízení (dále „žadatelka“) výjimku podle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále „ZOPK“), ze zákazů uvedených v § 50 odst. 2 téhož zákona škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední, konkrétně je chytat, rušit, zraňovat nebo usmrcovat, sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla v souvislosti s realizací záměru „Průmyslové Energetické centrum Neratovice“ v areálu SPOLANA s.r.o., blok B2, v místě zrušené výroby viskózové střiže se zrušenými sklady sirouhlíku (dále „záměr“). Krajský úřad současně stanovil tyto podmínky: 1) Záměr bude realizován v souladu s projektovou dokumentací ve stupni DUR zpracovanou společností AS CHEMOPRAG, a.s.; 30. 6. 2023 (výsledná podoba záměru bude odpovídat koordinačnímu situačnímu výkresu C.3). 2) V rámci areálu, konkrétně v prostoru vegetačně upravené plochy v jižní části pozemku p. č. 949 v k. ú. Libiš, budou vytvořeny náhradní úkrytové biotopy pro ještěrku zední ve formě kamenného snosu nebo suché skládané zídky, popř. hromádek hrubšího dřeva či pařezů proložených větvemi a klestím, o celkové minimální výměře 10 m2. 3) Demoliční a přípravné zemní práce včetně likvidace deponií stavební suti v areálu mohou být prováděny v období od začátku září do konce října a od poloviny března do konce června (tj. v aktivním období ještěrky zední s výjimkou doby kladení vajíček a vývoje mladých jedinců). Toto nemusí být v konkrétních případech dodrženo pouze za předpokladu, že bude přítomnost ještěrky zední v dotčených plochách vyloučena po prohlídce území ustanoveným biologickým dozorem stavby. 4) Na staveništi bude zajištěna přítomnost odborně způsobilé osoby (s ukončeným vysokoškolským vzděláním zoologického směru nebo podobného typu zaměření), disponující praktickými zkušenostmi s ochranou zvláště chráněných druhů živočichů včetně provádění záchranných transferů a praxí v oblasti biologického dozorování staveb, která bude zajišťovat biologický dozor stavby. Tato osoba staveniště důkladně prověří bezprostředně před zahájením prací a dále bude průběžně kontrolovat i v době provádění stavby, zda se v jeho prostoru nenacházejí jednici druhu ještěrka zední, kteří by mohli být probíhající činností negativně ovlivněni. Pokud zde budou identifikováni, budou prostřednictvím této osoby zajištěna účinná organizační a technická opatření k jejich dostatečné ochraně v místě a okolí stavby (např. vhodné načasování, omezení či pozdržení průběhu prací v místech zjištěného výskytu, instalace dočasných mobilních bariér apod.). V případě, že to nebude v konkrétních situací možné, bude proveden sběr či odchyt a záchranný transfer všech nalezených jedinců na předem vytipovanou náhradní lokalitu umístěnou co nejblíže místu původního výskytu, která bude obdobně odpovídat jejich ekologickým nárokům a kde zároveň nebudou realizací záměru negativně ovlivněni. 5) Platnost povolené výjimky je omezena do 31. 12. 2030.

3. Žalobkyně a Libišské ženy, z.s. se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolaly. Žalovaný jejich odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl.

4. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. Žaloba Nedostatečné vypořádání argumentace proti stanoveným podmínkám 5. Žalobkyně namítala, že žalovaný se jen částečně a povrchně zabýval jejími námitkami, že stanovené podmínky jsou obecné. Tvrdila, že se dostatečně nevypořádal s její argumentací, kterou zpochybňovala relevanci podmínky vytvoření náhradních biotopů, a kterou brojila proti období, ve kterém bude přípustné provádět demoliční a další práce. Měla za to, že pokud jde o případný odchyt a transfer druhu na náhradní lokalitu, není reálné, že dojde k zastavení prací, pokud se narazí na ještěrku. Krajský úřad podmínky stanovil nově, nedostatečně, neodborně, v rozporu se zákonem a bez uvedení zdrojů. Nedostatky žádosti a zoologického průzkumu 6. Žalobkyně namítala, že žadatelka nežádala o konkrétní výjimku dle § 56 ZOPK. Přestože byl krajský úřad žádostí vázán, zahájil řízení o výjimce dle § 56 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 2 písm. c) téhož zákona. S poukazem na rozsudek NSS zde dne 12. 10. 2023, č. j. 3 As 388/2021–79, uvedla, že je to žadatel, kdo vymezuje předmět řízení.

7. Žalobkyně dále uváděla výtky směřující k zoologickému průzkumu lokality. Tvrdila, že krajský úřad neverifikoval (např. výslechem), kdo průzkum provedl, přestože průzkum není podepsán ani datován. O osobě, která ho vypracovala, spekuloval.

8. Průzkum vykazuje vady, pokud jde o požadavky kladené na zpracování studií, které žalobkyně vyjmenovala. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2024, č. j. 8 As 55/2024–162, uvedla, že průzkum neplní základní požadavky na něj kladené a není možné k němu přihlížet, ani z něho vycházet. Neobsahuje parcelní čísla (ani jiné identifikátory) pozemků, na kterých byl proveden, resp. není přesně vymezen a konkrétně specifikován prostor jeho provedení. Průzkum byl v době posouzení téměř dva roky starý a nezohlednil stávající stav. Není zjištěn počet živočichů. Autor nenavštívil budovy v areálu. Zcela opomenuti jsou živočichové, kteří se zde mohou nacházet, včetně dalších kriticky ohrožených jako např. sovy nebo netopýři. Průzkum není přezkoumatelný, nesplňuje základní požadavky, neobsahuje poskytnuté podklady, zdroje apod. Nesplňuje náležitosti uvedené v § 7 vyhlášky č. 142/2018 Sb., o náležitostech posouzení vlivu záměru a koncepce na evropsky významné lokality a ptačí oblasti a o náležitostech hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny (dále „vyhláška č. 142/2018 Sb.“).

9. Žadatelka měla zajistit hodnocení vlivu závažných zásahů podle § 67 ZOPK. Pokud správní orgány dospěly k závěru, že se nejedná o závažný zásah, mělo být posouzení provedeno samostatným a odůvodněným stanoviskem, nikoli úvahou krajského úřadu. V případě pochybností o závažnosti zásahu a jeho rozsahu z hlediska zájmů chráněných zákonem měla žadatelka požádat o stanovisko orgán ochrany přírody, který měl vydat (samostatné) odůvodněné stanovisko. Zpochybnění nepůvodnosti výskytu druhu 10. Podle žalobkyně nebyly splněny podmínky pro udělení výjimky plynoucí ze zákona a z judikatury. Namítala, že právní předpisy neuvádí nepůvodnost výskytu jako výjimku, kdy by kriticky ohrožený druh nebyl chráněn, nebo byl chráněn méně, čímž argumentoval krajský úřad. Nelze operovat s poddruhy, formami, aberacemi, natož s genetickými liniemi. Nezákonný je názor, že v případě geograficky nepůvodního výskytu, kdy se současně nemá jednat o přirozené rozšíření areálu druhu (tedy u druhu zavlečeného), lze dovodit nižší prioritu ochrany ve srovnání s tzv. původními druhy, a která může být ještě snížena u adaptabilního druhu s rychlým potenciálem šíření, kdy existuje riziko ohrožení místních populací včetně druhů zvláště chráněných, přírodních stanovišť a ekosystémů.

11. Krajský úřad neprovedl žádné další úkony, aby nepůvodnost zjistil. Neprovedl místní šetření a nezajistil nezávislý a řádně zpracovaný zoologický průzkum. Původnost byla zjištěna na jiných místech, kde byl prováděn řádný zoologický průzkum vedený vědeckými týmy. Krajský úřad spekuluje tak, že kde zoologické průzkumy provedeny nebyly, jsou všechny populace druhu ještěrka zední tzv. nepůvodní, což je zcela mimo zákonný rámec správního uvážení, v rozporu se ZOPK i vyhláškou Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb. Námitky zpochybňující veřejný zájem na realizaci záměru 12. Žalobkyně namítla, že žadatelka neuvedla žádný veřejný zájem na realizaci záměru, a to přesto, že jí v tomto směru tížilo důkazní břemeno. Krajský úřad překročil své pravomoci, pokud se otázkou veřejného zájmu zabýval. Způsob, jakým krajský úřad vymezil veřejný zájem, je spekulací.

13. Žalobkyně nepovažuje za veřejný zájem energetické využití odpadu v ZEVO. Ve Středočeském kraji se nachází 3 spalovny odpadů. Závěry žalovaného o prospěšnosti ZEVO jsou spekulativní. Nejsou opřeny o důkazy. Energetický výkon a ostatní ukazatele nejsou z hlediska hodnocení veřejného zájmu relevantní. Veškerá vyrobená elektrická energie nebo pára má být dodávána společnosti SPOLANA s.r.o. (dále „SPOLANA“) nebo do lokální distribuční soustavy, kterou provozuje SPOLANA. Takové dodávky nemohou být považovány za činnost ve veřejném zájmu, neboť z ní profituje soukromý subjekt. Navíc do ní bude dodáváno méně než 5 % z celkové vyrobené elektrické energie. Areál SPOLANA je napojen na zdroj elektrické energie, a záměr by tak pouze zajišťoval alternativní, případně nový zdroj energie. Jedná se o čistě soukromý zájem žadatelky. Není splněna podmínka naléhavosti veřejného zájmu. Nelze se opírat o Plán odpadového hospodářství Středočeského kraje na období let 2016–2025, o Územní energetickou koncepci Středočeského kraje 2019–2043 nebo o soulad s územním plánem.

14. Krajský úřad se žádným, natož relevantním způsobem, nevypořádal s tvrzeními žalobkyně ohledně důkazu veřejného zájmu, tedy samosprávy dlouhodobě usilující o rozvoj obce a především ochranu zdraví a života svých obyvatel. Žalobkyně je dlouhodobě vystavena abiotickým vlivům ze stávajícího areálu SPOLANA, a to v kumulaci s jinými obdobnými vlivy z širšího okolí. Ty se podepisují nejen na stavu lidské populace, ale i na fauně. Nebyl řádně vyhodnocen kumulativní efekt mnoho let trvající chemické výroby v místě záměru. Krajský úřad bagatelizoval vliv spalovacího procesu v ZEVO. Považoval likvidaci odpadu s využitím v energetice za neškodnou a ve veřejném zájmu, a to přesto, že pro záměr nebylo v době vydání prvostupňového rozhodnutí vydáno souhlasné stanovisko EIA.

15. Krajský úřad se nevypořádal ani s tím, že je vedeno řízení EIA, a že v něm předložená dokumentace byla po vrácení k přepracování aktualizována. Nezohlednil proces dekontaminace před demolicí ani to, že hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz bylo předloženo bez příloh. Neměl tak veškeré podklady. Žadatelka v projednávané věci neaktualizovala dokumentaci. Byť žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že řízení o výjimce není navazující řízení na řízení EIA, s námitkou dopadů na životní prostředí se nevypořádal.

16. S námitkou, podle které krajský úřad nezohlednil, že projektová dokumentace chybně uvádí, že realizací záměru nebudou dotčeny žádné zvláště chráněné druhy obojživelníků a ptáků, se žalovaný vypořádal pouze formalisticky, neboť podle něj z žádného dokumentu ve správním spise ani z žádného tvrzení účastníků není patrné, že by tomu tak nebylo, přičemž ještěrka zední není obojživelníkem, ale plazem. Podle žalobkyně je chyba, že žadatelka zařadila ještěrky zední mezi obojživelníky. Toto tvrzení žadatelky je třeba posuzovat v kontextu celé věty uvedené v projektové dokumentaci že „Realizací záměru nebudou dotčeny žádné zvláště chráněné druhy obojživelníků a ptáků ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výskyt ještěrky zední je nepůvodní).“ Tím totiž uvádí, že realizací záměru nebudou dotčeny žádné zvláště chráněné druhy živočichů, protože ještěrka zední je na daném území nepůvodní.

17. Správní orgány nevzaly ve prospěch ochrany ještěrky zední to, že stávající populaci plazů v ČR neohrožuje ještěrka zední, nýbrž používání chemických prostředků, intenzivní zemědělské hospodaření s využíváním výkonné mechanizace, nákladní i osobní doprava, fragmentace krajiny, výstavba sídel nebo staveb jako je záměr, turismus a další faktory. Masivní vliv má i chov domácích predátorů a zpravidla nulová osvěta veřejnosti. Námitka nepřezkoumatelnosti 18. Žalobkyně nesouhlasila s názorem žalovaného, že krajský úřad vypořádal námitky týkající se I) veřejného zájmu, tedy samosprávy dlouhodobě usilují o rozvoj obce, a především ochranu zdraví a života svých obyvatel, II) neexistence veřejného zájmu na straně žadatelky a jejího záměru, III) jiného naléhavého zájmu dle zákona, IV) nedostatečného a nedatovaného průzkumu a V) nesprávně, nedostatečně a neodborně popsaných podmínek. Krajský úřad neuvedl konkrétní důvody a příslušné zdroje pro své úvahy ohledně veřejného zájmu, upřednostňování technologií ZEVO a stanovení podmínek.

19. Žalovanému rovněž vytkla, že se v podstatných bodech opíral toliko o vyjádření žadatelky k odvolání ze dne 26. 3. 2024. Žalobkyni však nebyla dána možnost, aby se s ním seznámila, čímž došlo k porušení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Doplnění žaloby 20. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že žadatelka požádala Městský úřad Neratovice o vydání rozhodnutí dle § 5b ZOPK. Součástí žádosti byl i zoologický průzkum doplněný o aktualizaci z března 2024. Městský úřad Neratovice řízení o žádosti přerušil, protože zoologický průzkum měl nedostatky. Vyzval žadatelku k doplnění 1) identifikace autora, podpisu a typu autorizace, 2) identifikace pozemků, na kterých byl průzkum proveden, 3) podkladu, ze kterého vychází počet párů a hnízd v průzkumu uvedených ptačích druhů hnízdících v objektu, 4) informace o návštěvách lokality při monitoringu ptactva, včetně fotodokumentace, 5) podkladu pro zpracování průzkumu, 6) návrhu kompenzačních opatření náhrady hnízdních příležitostí, včetně zdrojů.

21. Zoologický průzkum byl pro Městský úřad Neratovice nedostatečný. Nebyl dostatečný ani pro projednávanou věc. Ačkoli na to žalobkyně poukazovala, správní orgány se s tím nevypořádaly. Vyjádření žalovaného 22. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se správní orgány s námitkami dostatečně vypořádaly a odkázal na napadené rozhodnutí. Žádost obsahovala všechny náležitosti a je z ní zřejmé, o co žadatelka žádala a v jakém rozsahu. V průběhu řízení byl posouzen i vliv demolice jako součást stavebních prací. Správní orgány věnovaly dostatečnou pozornost posouzení podmínek ochrany ještěrky zední, jejího výskytu a perspektivy v dané lokalitě, a to i v kontextu stanovených podmínek. Ve věci nelze hovořit o ideálních přirozených stanovištích stepního nebo lesostepního charakteru, či o rozsáhlých skalní stěnách krasového nebo vápencového charakteru. Je třeba vycházet z toho, že ještěrka zední obývá areál chemického závodu se značně odlišným prostředím. Podstatná je i nepůvodnost druhu v lokalitě a jeho zavlečení. V areálu budou zachovány vhodné (resp. srovnatelné) lokality pro její výskyt, a to již částečně zpřírodněnými částmi areálu či chátrajícími budovami. Tato místa budou vhodně doplněna o nová stanoviště. Izolovaně posuzovaný náhradní biotop nemůže plně nahradit např. rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru. Nicméně takové podmínky nejsou v areálu ani v současnosti. Alternativní možnosti jsou dostatečné.

23. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil, proč nebylo nutné předložit hodnocení dle § 67 ZOPK. To je třeba zpracovat pouze v případech závažného zásahu, ke kterému ale v dané věci nedojde. Výklad žalobkyně by znamenal, že by se muselo v řízení o výjimce dle § 56 ZOPK předložit vždy. To nebylo úmyslem zákonodárce. Žádost, zoologický průzkum a další podklady byly pro posouzení věci dostatečné. Tvrzené formální vady zoologického průzkumu neměly vliv na jeho odborné využití. Ze spisu neplynou pochybnosti o výskytu a obývaných lokalitách. Žadatelka požadovala výjimku ke druhu ještěrka zední, a proto nebylo možné rozhodovat o jiných druzích.

24. Všechny zvláště chráněné druhy živočichů jsou ze zákona chráněny stejně, bez ohledu na to, zda se vyskytují ve svém přirozeném prostředí, nebo zda jsou geograficky či po genetické stránce původní. Skutkové okolnosti případu mohou mít vliv na výsledek řízení – tj. na poměřování veřejných zájmů. Ačkoli dle judikatury leží důkazní břemeno ohledně doložení převahy jiného veřejného zájmu na žadateli, neznamená to, že orgán ochrany přírody zatíží rozhodnutí nezákonností, dojde–li ke správným závěrům v otázce vážení veřejných zájmů i na základě vlastního dokazování nebo hodnocení podkladů. Krajský úřad hodnotil dopady záměru na přirozený vývoj druhu ještěrka zední a jeho přínos pro společnost dostatečně. Skutečnost, že záměr nebyl dosud posouzen z hlediska EIA, nemá na projednávanou věc vliv. Předložené podklady byly dostatečné pro posouzení veřejného zájmu. Udělení výjimky neznamená povolení záměru.

25. Žalobkyně nemá pravdu, že ji měl žalovaný vyzvat podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žádné podklady pro rozhodnutí do spisu doplněny nebyly. Vyjádření žadatelky ze dne 26. 3. 2024 bylo do správního spisu založeno ještě před jeho předložením žalovanému. Žalobkyně mohla až do vydání napadeného rozhodnutí na argumentaci žadatelky reagovat a navrhovat důkazy. Replika žalobkyně 26. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný nikde neuvedl, z čeho dovodil závěr o zavlečení ještěrky zední. Nevypořádal se s námitkami ohledně tvrzené nepůvodnosti druhu. Zoologický průzkum žádné takové závěry či zjištění neobsahuje. Stanovené podmínky nemají oporu v odborných zdrojích. Nejsou uvedena východiska, ze kterých správní orgány vycházely. Mohou nastat případy, kdy opatření nebudou proveditelná, takže bude proveden okamžitý odchyt a transfer chráněného druhu na náhradní lokalitu v blízkosti původního výskytu. Takový postup je nepřijatelný, protože by se jednalo prakticky o likvidaci celé populace druhu. Vliv procesu dekontaminace i demolice krajský úřad nezohlednil. Hodnocení dle § 67 ZOPK mělo být předloženo. V řízení nebyla prokázána naléhavost veřejného zájmu záměru. Žalovaný nepoměřoval všechny dotčené veřejné zájmy navzájem, ale obecný zájem na energetickém využití odpadů automaticky upřednostnil. Vyjádření žadatelky 27. Žadatelka s žalobou nesouhlasila. Konstatovala, že žaloba míří do správního uvážení správních orgánů. Žalobkyně nespecifikovala, čím meze správního uvážení překročily či zneužily. S její argumentací se správní orgány dostatečně vypořádaly. Z obsahu žaloby plyne, že žalobkyně výhradně brojí proti umístění a realizaci záměru, což nebylo předmětem řízení.

28. Není pravda, že se ještěrka zední vyskytuje pouze v oblastech vápencového charakteru, což dokládá její výskyt v areálu. V něm nejsou rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru. Stanovený náhradní biotop je vhodný. Úvahy, že biologický dozor stavby nebude respektován, jsou spekulace. Nepůvodní výskyt ještěrky zední v areálu je významným ohrožením zdejší fauny. Nepůvodnost potvrdil zoologický průzkum. Správní orgány vyvažovaly veřejný zájem na ochraně druhu s jiným veřejným zájmem, který převážil. Veřejný zájem záměru plynul z průvodní zprávy k projektové dokumentaci. Z judikatury plyne, že záměry na využívání energie z obnovitelných zdrojů typově odpovídají hlediskům veřejného zájmu.

29. Žádost o výjimku byla jasná. I žalobkyni bylo zřejmé, co je předmětem řízení. Řízení EIA a řízení o výjimce jsou oddělená a na sobě nezávislá. V řízení o výjimce nemají správní orgány oprávnění kontrolovat změnu či aktualizaci podkladů předložených v řízení EIA. Vliv demolice byl zohledněn. K procesu dekontaminace nedojde. Zoologický průzkum splňuje všechny požadavky. Je zřejmé, kdo jej vyhotovil, které lokality se týká, a kde byl proveden. Průzkum byl aktuální. Tvrdila–li žalobkyně, že průzkum nesplňuje náležitosti § 7 vyhlášky č. 142/2018 Sb., ty se týkají hodnocení dle § 67 ZOPK, které nebylo třeba předložit, protože nedojde k závažným zásahům. Žadatelka nemusela požádat o stanovisko, zda jde o závažný zásah. Je na úvaze investora, zda o něj požádá. Stanovisko by vydal krajský úřad, který dospěl k závěru, že se o závažný zásah nejedná.

30. K doplnění žaloby nelze přihlížet, neboť ho žalobkyně podala až po uplynutí žalobní lhůty. Řízení vedené Městským úřadem Neratovice se netýká projednávané věci. Postup úřadu nesvědčí o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Reakce žalobkyně na vyjádření žadatelky a reakce žadatelky 31. Žalobkyně tvrdila, že žaloba není účelová. Reprezentuje ochranu životního prostředí. Zopakovala, že správní orgány se s jejími argumenty dostatečně nevypořádaly a že žadatelka neprokázala veřejný zájem. Záměr má sloužit pouze soukromým zájmům. V areálu SPOLANA dochází k útlumu činností, proto předpoklad, že její činnost klesne v důsledku záměru není reálná. Ve Středočeském kraji dojde k výstavbě ZEVO v Mělníku. Pokud by chtěla žadatelka geograficky diverzifikovat umístění ZEVO, neumístila by jej blízko sebe. Skutečnosti uváděné v projektové dokumentaci jsou subjektivní tvrzení žadatelky.

32. Žadatelka v reakci ze dne 26. 5. 2025 uvedla, že nikdy netvrdila (ani v projektové dokumentaci), že ještěrka zední je obojživelníkem či ptákem, natož aby ji tak klasifikovala. Dokumentace záměru je v tomto ohledu správná a přesná. Argumentace žalobkyně je účelovou snahou znevěrohodnit podklady řízení překroucením jazykového vyjádření jedné dílčí věty z dokumentace. Žadatelka prokázala, že výroba páry v ZEVO je mnohem ekologičtější než spalování zemního plynu. Stavba ZEVO je ve veřejném zájmu a není nadbytečná. Podání města Neratovice 33. Dne 6. 6. 2025 soud obdržel podání města Neratovice, ve kterém uvedlo, že „v souladu s § 34 odst. 3 s. ř. s.“ k žalobě sděluje, že bylo účastníkem řízení ve věci výjimky ze zákazu u zvláště chráněného druhu ještěrka zední. Řízení bylo vedeno v přenesené působnosti, nikoli samosprávou. Dále uvádí, že městský úřad rozhodl o odchylném postupu podle § 5b odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny ze zákazu stanoveného v § 5a odst. 1 písm. b) téhož zákona, tj. úmyslného poškozování nebo ničení hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd. Toto rozhodnutí je pravomocné.

34. Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou–li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. Podle odst. 2 téhož ustanovení předseda senátu potenciální osoby zúčastněné na řízení vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě.

35. Soud městu Neratovice jako potenciální osobě zúčastněné na řízení zaslal vyrozumění o probíhajícím řízení s poučením, že ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení vyrozumění může soudu sdělit, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Vyrozumění bylo městu Neratovice doručeno dne 29. 4. 2025. Posledním dnem lhůty, kdy mohlo soudu oznámit, že hodlá uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, tak bylo 13. 5. 2025. Podalo–li město Neratovice soudu podání, které dle jeho obsahu bylo možno požadovat za oznámení o uplatňování práv osoby zúčastněné na řízení, až dne 6. 6. 2025, učinilo tak opožděně. Výrokem IV proto soud podle § 34 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že město Neratovice není osobou zúčastněnou na řízení. Posouzení věci soudem 36. Soud ověřil, že žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání, protože byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť veškeré podstatné skutečnosti vyplynuly z obsahu správního spisu, jímž se nedokazuje, ale soud z něho bez dalšího vychází.

37. Žaloba není důvodná.

38. Soud předně uvádí, že převážnou část žalobní argumentace žalobkyně uplatnila již v odvolacím řízení. V žalobě poukázala na to, co uvedl krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí a co sama tvrdila ve správním řízení. K tomu, jak se s námitkami vypořádal žalovaný, zpravidla jen uvedla, že se s námitkami vypořádal nedostatečně. Nepředestřela žádnou konkrétní ucelenou argumentaci, kterou by závěry žalovaného zpochybnila. Přitom míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může soud přistoupit a posuzovat jej. Není namístě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Obecná východiska posuzování žádosti o výjimku dle § 56 ZOPK 39. Předmětem sporu je, zda byly splněny podmínky pro udělení výjimky ze zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední.

40. Podle § 50 odst. 1 ZOPK zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chráněni i uhynulí, stanoví ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

41. Podle § 50 odst. 2 ZOPK je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla. Je též zakázáno je držet, chovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat, nabízet za účelem prodeje nebo výměny.

42. Podle § 56 odst. 1 věty první a druhé ZOPK výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje na žádost toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, orgán ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva EU, lze výjimku podle věty první povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany.

43. Podle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.

44. Při posouzení, zda je pro zamýšlený záměr vyžadováno udělení výjimky, je nutné nejdříve zkoumat, 1) zda se v lokalitě, kde je plánovaná realizace záměru, nachází památný strom, zvláště chráněné rostliny či zvláště chránění živočichové [§ 46, § 49 a § 50 ZOPK]. Pokud je potvrzen výskyt některého z chráněných objektů, je 2) následně nutné ověřit, zda plánovaným záměrem dojde k zásahu do jejich biotopu, či k jejich ohrožení. Pokud je i tato podmínka splněna, je nutné předložit věc k posouzení orgánu ochrany přírody a krajiny, který vyhodnotí, zda 3) je možné výjimku udělit z některého z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2023, č. j. 3 As 388/2021–79, bod 34).

45. Ve věci není sporné, že druh ještěrka zední je předmětem ochrany podle práva EU, a proto bylo možné výjimku povolit jen, pokud je dán některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 2 ZOPK, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska jeho ochrany. Sporné není naplnění ani to, že plánovaným záměrem může dojít k zásahu do biotopu ještěrky zední, tedy druhé z citovaných podmínek.

46. NSS v rozsudku ze dne 30. 9. 2015, č. j. 6 As 73/2015–40, č. 3343/2016 Sb. NSS, vymezil podmínky, které musí být kumulativně splněny, aby byl žadatel o výjimku z důvodů dle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK úspěšný a výjimka mu byla udělena. Soud souhlasí s žalobkyní, že správní orgány mají za úkol zkoumat: 1. existenci naléhavých důvodů veřejného zájmu, 2. převahu tohoto veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, 3. neexistenci jiného uspokojivého řešení a 4. dosažení či udržení příznivého stavu jednotlivých druhů z hlediska jejich ochrany (obdobně srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2015, č. j. 10 As 2/2015–251). NSS v citovaném rozsudku rovněž uvedl, že jako vodítko pro interpretaci § 56 odst. 1 a 2 ZOPK, lze citovat rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 14. 6. 2007, C–342/05, Komise proti Finsku, podle něhož „[25] ... posledně uvedené ustanovení stanoví režim výjimky, která musí být vykládána striktně a ukládat, pro každou výjimku, orgánu, který o ní rozhoduje, důkazní břemeno, že požadované podmínky existují. ...

29. Udělení takových výjimek by bylo tedy výjimečně možné, pokud je náležitě prokázáno, že nemohou zhoršit nepříznivý stav uvedených populací z hlediska jejich ochrany nebo zabránit jejich navrácení do příznivého stavu.“.

47. Na udělení výjimky není právní nárok (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 7 A 139/2001–67, č. 379/2004 Sb. NSS). Udělení nebo neudělení výjimky je věcí správního uvážení orgánu ochrany přírody (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2022, č. j. 1 As 347/2021–91). V případech, kdy užije správní orgán správní uvážení, „musí být jeho postup a rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil“ (rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004–79, č. 739/2006 Sb. NSS). V řízeních o žádosti o výjimku je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na určitých skutkových okolnostech (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2015, č. j. 8 As 91/2014–37, bod 14).

48. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že správní orgány nezkoumaly naplnění podmínek pro udělení výjimky. Krajský úřad identifikoval, že se v místě záměru nachází zvláště chráněný druh živočicha, a že dojde k zásahu do jeho biotopu (str. 5 prvostupňového rozhodnutí). Zjistil existenci jiného veřejného zájmu (str. 6–7), veřejné zájmy poměřoval (str. 8), přičemž jiné uspokojivé řešení nenalezl (str. 9). Dospěl k závěru, že existují a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování populace (str. 9–10). Jeho postup tedy odpovídá požadavkům plynoucím z právních předpisů a judikatury. Napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná 49. Soud se dále zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti.

50. Podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění správního rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

51. Má–li být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být zřejmé, jaký skutkový stav vzal posuzující orgán za rozhodný, jakými úvahami byl veden při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí a při výkladu právních předpisů a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků (§ 68 odst. 3 správního řádu). To platí i pro rozhodnutí v odvolacím řízení (§ 93 odst. 1 správního řádu). Současně platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, např. tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela reagovat a neučiní tak ani implicitně (viz např. rozsudky NSS ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64). Správní orgány nicméně nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky NSS ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014–43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38).

52. Žalobkyně tvrdila, že krajský úřad nevypořádal námitky týkající se I) veřejného zájmu, tedy samosprávy dlouhodobě usilující o rozvoj obce, a především ochranu zdraví a života svých obyvatel, II) neexistence veřejného zájmu na straně žadatelky a jejího záměru, III) jiného naléhavého zájmu dle zákona, IV) nedostatečného a nedatovaného zoologického průzkumu, V) nesprávně, nedostatečně a neodborně popsaných podmínek; a že neuvedl zdroje.

53. Otázce veřejného zájmu se krajský úřad věnoval od strany 6 prvostupňového rozhodnutí. Předně vymezil veřejný zájem na realizaci záměru. Definoval ho jako podporu energetické udržitelnosti, ochranu životního prostředí, diverzifikaci zdrojů energie a podporu lokálního průmyslu a ekonomiky. Multidimenzionální přínosy záměru odpovídají aktuálním legislativním a strategickým směrům v oblasti odpadového hospodářství a energetiky, posilují veřejný zájem a přispívají k udržitelnému rozvoji lokality a regionu. Záměr představuje komplexní iniciativu s výraznými sociálními, ekonomickými a environmentálními přínosy pro region. Jedná se o výstavbu ZEVO, které představuje energetický zdroj využívající směsný komunální odpad, objemný odpad a ostatní energeticky využitelný odpad k výrobě tepelné a elektrické energie. Cílem záměru je efektivní energetické využití odpadu, zejména směsného komunálního odpadu, což přispívá k úspoře primárních neobnovitelných zdrojů surovin a energie, konkrétně fosilních paliv. V oblasti sociálních aspektů bude záměr významným tvůrcem pracovních příležitostí, a to jak v průběhu výstavby, tak během provozu zařízení. Tím přispívá k posílení místní a regionální zaměstnanosti. Aktivně přispívá ke snižování skládkovaného odpadu, což má pozitivní vliv na kvalitu života obyvatel v regionu. V ekonomickém kontextu představuje významný krok směrem k diverzifikaci energetických zdrojů. Dodáváním tepelné a elektrické energie do odběratelské sítě podporuje obnovitelnou energii a snižuje závislost na neobnovitelných zdrojích. Vyznačuje se též ekonomickou efektivitou, přičemž nahrazení části výroby páry ze stávající plynové kotelny přináší úspory zemního plynu ve srovnání s dosavadní praxí. Dále lze veřejný zájem identifikovat v souladu s péčí o životní prostředí. Energetické zhodnocení odpadu při provozu zařízení pomáhá dosahovat vysoké úrovně ochrany životního prostředí v souladu se stanovenou hierarchií způsobů nakládání s odpady podle zákona o odpadech. Záměr je v souladu se strategickými dokumenty Středočeského kraje, jako je Plán odpadového hospodářství Středočeského kraje a Územní energetická koncepce Středočeského kraje. Účel užívání záměru je v souladu s charakterem místa a jeho dosavadním využitím jako zastavěného území pro těžký průmysl a energetiku.

54. Krajský úřad dále uvedl, že tento veřejný zájem stojí proti veřejnému zájmu na ochraně zvláště chráněného druhu ještěrka zední. Tyto veřejné zájmy poměřoval. Dospěl k závěru, že zájem na realizaci záměru převáží nad zájmem na ochraně zvláště chráněného druhu. Od str. 11 se vyjadřoval přímo k námitkám žalobkyně. K obavám žalobkyně ohledně vypouštění škodlivých látek se vyjádřil na str.

13. S odkazem na argumentaci žadatelky uvedl, že budou respektovány platné požadavky na nejlepší dostupné technologie. Vliv zdroje na kvalitu ovzduší v jeho okolí bude velmi malý, příspěvky ke stávající imisní situaci budou málo významné, přičemž u žádné znečišťující látky nebylo vyhodnoceno překročení imisního limitu. Doplnil, že budou stanoveny imisní limity. Lze tedy shrnout, že pokud jde o námitky týkající se veřejného zájmu, tj. námitky I) až III), nepovažuje soud prvostupňové rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

55. Ve vztahu k zoologickému průzkumu krajský úřad na str. 14 konstatoval, že námitky zpochybňující jeho relevanci jsou formální povahy. S poukazem na rozhodnutí o udělení autorizace vysvětlil, že je zřejmé, že zpracovatelem průzkumu je Mgr. O. V., autorizovaná osoba k provádění hodnocení vlivu závažných zásahů podle § 67 ZOPK. Krajský úřad nezpochybňoval, že ještěrka zední je považována na území ČR za původní druh. Nicméně uvedl, že původnost výskytu je prokázána pouze na jedné lokalitě na Moravě. V Brně a Krčmani je diskutována. Žalobkyní zmiňovaný článek z časopisu Mitochondrion tuto skutečnost nezpochybňuje, neboť se zabývá výhradně moravskými populacemi. V řešeném území je ještěrka zední geograficky nepůvodním druhem (jako např. na vrchu Vítkov). Protože je její přítomnost výsledkem nekontrolovaného zavlečení, je třeba ochraně přisoudit sníženou prioritu ve srovnání s původními zvláště chráněnými druhy v místech jejich přirozeného výskytu.

56. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že k vypořádání námitek přistoupil krajský úřad tak, že je a priori odmítl za použití frází a argumentů, které se k jejich podstatě nevyjadřují. Krajský úřad vysvětlil, kdo zpracoval zoologický průzkum, a které skutečnosti z něj vzal za relevantní. Z prvostupňového rozhodnutí rovněž vyplývá, jaký veřejný zájem leží na straně záměru, a z jakého důvodu převáží nad ochranou druhu ještěrka zední, která je v místě záměru nepůvodní. Přestože se krajský úřad výslovně nevyjádřil k námitce žalobkyně, že žadatelka v žádosti explicitně neuvedla, který veřejný zájem plyne z realizace záměru, nezpůsobuje to nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný na str. 11 napadeného rozhodnutí zcela správně uvedl, že krajský úřad na základě podané žádosti a předložených dokumentů (zejména projektové dokumentace) formuloval veřejný zájem na realizaci záměru. Obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí je třeba vnímat v jejich vzájemné souvislosti, neboť se argumentačně vzájemné doplňují a je nutné na ně nahlížet jako na jeden celek (srov. rozsudky NSS ze dne 19. 11. 2009, č. j. 1 Afs 88/2009–48, č. 2646/2012 Sb. NSS, či ze dne 11. 10. 2018, č. j. 7 As 276/2017–28). Mezery v odůvodnění rozhodnutí odvolacího správního orgánu mohou zhojit argumenty obsažené v prvostupňovém rozhodnutí a naopak (srov. např. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013–25).

57. Soud nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že krajský úřad neuvedl zdroje. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, ze kterých podkladů vycházel. Při rozkrývání veřejného zájmu záměru vyšel především z žádosti a projektové dokumentace, jenž hodnotí záměr jako souladný s Plánem odpadového hospodářství Středočeského kraje na období let 2016–2025 a Územní energetickou koncepcí Středočeského kraje 2019–2043. Při poměřování veřejných zájmů se krajský úřad opřel o zoologický průzkum (str. 8 prvostupňového rozhodnutí), který odkazoval na další zdroje (Mikátová a kol.: Atlas rozšíření plazů v České republice, Brno, Praha 2001, a webové stránky www.biolib.cz), dále o článek Funk A., Vlček P.: Cesta dlážděná dobrými úmysly aneb „Šíření“ ještěrky zední a rizika nepůvodních populací (str. 12) nebo o žalobkyní zmiňovaný článek publikovaný v časopise Mitochondrion (str. 14).

58. Pokud žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 10. 2023 tvrdila, že v zoologickém průzkumu uvedená literatura z roku 2001 není aktuální a je překonaná projektem RNDr. Milana Veselého, Ph.D., publikovaným v časopise Mitochondrion, krajský úřad k tomu uvedl, že tento článek (projekt) závěr o nepůvodnosti ještěrky zední v místě záměru nezpochybňuje, neboť se zabývá výhradně moravskými populacemi. Nadto lze odkázat na napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný uvedl, že „[s]vé úvahy pak krajský úřad mimo jiné podložil odbornými články, ze kterých je patrné, že se autoři článku (Funk A., Vlček P.: Cesta dlážděná dobrými úmysly aneb „Šíření“ ještěrky zední a rizika nepůvodních populací (Živa 2023, 4: 198–201), veřejně dostupný na https://ziva.avcr.cz/2023–4/) dlouhodobě věnují výskytu právně předmětného druhu na území České republiky.“ (str. 11). Ani ve vztahu k zoologickému průzkumu nelze považovat napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná.

59. Pokud jde o námitky nesprávně, nedostatečně a neodborně stanovených podmínek, žalobkyně je uplatnila až v odvolání. Nemůže tedy vyčítat krajskému úřadu, že se jimi nezabýval. Námitkám se věnoval žalovaný na str. 13 napadeného rozhodnutí. Vysvětlil, že přirozená stanoviště nelze na dotčených pozemcích vytvořit. Ještěrky zední neobývají přirozená stanoviště stepního nebo lesostepního charakteru, či rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru, nýbrž areál chemického závodu. V areálu zůstanou zachovány další vhodné lokality umožňující výskyt daného druhu, které budou vhodně doplněny o stanoviště dle podmínky č. 2 (náhradní biotopy). Třetí podmínka byla vhodně stanovena, aby minimalizovala případný negativní vliv na rozmnožování a zimování. Pokud by se přistoupilo na názor žalobkyně, investor by nemohl nikdy zahájit ani dokončit demolici, neboť s ohledem na biologické vlastnosti daného druhu by vždy došlo k nežádoucímu vlivu. Vzhledem k tomu, že investor zasáhne do přirozeného vývoje druhu, požádal o výjimku, která mu je udělena s určitým omezením. Ze str. 10 prvostupňového rozhodnutí je pak patrné, kdy lze zásahy realizovat, a to z důvodu, že se jedná o období aktivity ještěrky zední. V daném období se může v rámci lokality sama přemístit na jiná vhodnější stanoviště, popř. dojde k přenesení jedinců v rámci stanoveného záchranného transferu. Pokud jde o čtvrtou podmínku, je z ní zřejmé, o jakou odborně způsobilou osobu se má jednat. Právní předpisy neumožňují, aby odborně způsobilou osobu vybíral orgán ochrany přírody. Ten může pouze v souladu s právními předpisy v omezujících podmínkách vydaného povolení definovat, o jakou osobu se má jednat a jaké zkušenosti a odbornosti musí daná osoba dosahovat. Pak musí kontrolovat, zda žadatel plní všechny podmínky vydaného povolení. Orgán ochrany přírody musí kontrolovat mimo jiné to, kdo na staveništi provádí odborný dozor, a zda daná osoba splňuje rozhodnutím stanovená kritéria a dodržuje všechny stanovené podmínky. Soud v tomto ohledu nepovažuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

60. Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobkyně, že se žalovaný v podstatných bodech opírá toliko o vyjádření žadatelky k odvolání ze dne 26. 3. 2024. Předně je třeba uvést, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na prvostupňové rozhodnutí, které z vyjádření žadatelky ze dne 26. 3. 2024 nemůže vycházet, protože bylo vydáno dříve. Žalovaný pak uvádí vlastní úvahy, které přezkoumatelným způsobem vysvětlil. Skutečnost, že se žalovaný v některých aspektech ztotožnil s žadatelkou a rozhodl v její prospěch, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Subjektivní přesvědčení o tom, jakým způsobem má správní orgán vypořádat námitky účastníka, neznamená nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Námitky nejsou důvodné. Z žádosti bylo zřejmé, o čem mají správní orgány rozhodnout 61. Žalobkyně namítala, že žadatelka nežádala o konkrétní výjimku podle § 56 ZOPK. Krajský úřad nicméně zahájil řízení o výjimce dle § 56 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, ačkoli byl žádostí vázán.

62. Ze správního spisu plyne, že žalobkyně požádala o výjimku podle § 56 ZOPK z ochranných podmínek zvlášť chráněných druhů živočichů stanovených v § 50 odst. 1 a 2 téhož zákona, a to v souvislosti s žádostí o vydání souhrnného stanoviska k dokumentaci pro vydání rozhodnutí o umístění stavby pro záměr „Průmyslové Energetické Centrum Neratovice“. Uvedla, že výjimka je potřebná pro zvláště chráněný druh ještěrka zední, jehož výskyt byl potvrzen v areálu záměru. K žádosti předložila zoologický průzkum, hodnocení vlivů záměru na krajinný ráz a projektovou dokumentaci. Na tyto dokumenty v žádosti odkázala.

63. Soud souhlasí s názorem žalovaného, že žadatelka požádala o povolení výjimky podle § 56 ZOPK ze všech zákazů uvedených v § 50 téhož zákona pro druh ještěrka zední z důvodu realizace záměru „Průmyslové Energetické Centrum Neratovice“. Z projektové dokumentace, zejména z průvodní zprávy a ze souhrnné technické zprávy, přitom plyne, co záměr obsahuje a jakým způsobem bude působit na okolí.

64. Žalobkyně má pravdu v tom, že je to žadatel, kdo vymezuje předmět řízení, protože řízení o udělení výjimky dle § 56 ZOPK je řízením zahajovaným na žádost (srov. též rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 As 17/2020–74, bod 42). Nicméně chybně směšuje výjimku dle § 56 odst. 1 ZOPK s důvody pro udělení výjimky, které jsou uvedeny v § 56 odst. 2 ZOPK. Žadatel nemusí žádost omezovat na některý z tam vyjmenovaných důvodů. Požádá–li o výjimku dle § 56 ZOPK, je otázkou posouzení věci, zda některý z důvodů v odst. 2 naplní. Z povahy věci je nicméně zřejmé, že žadatelka sama cílila na důvod uvedený v § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, neboť její záměr nelze podřadit pod zbylé důvody pro udělení výjimky.

65. V tomto ohledu lze odkázat na bod 41 žalobkyní citovaného rozsudku zde dne 12. 10. 2023, č. j. 3 As 388/2021–79, ve kterém NSS uvedl, že „řízení o udělení výjimky dle § 56 ZOPK je řízením zahajovaným na žádost (§ 45 správního řádu). Je to výlučně žadatel, kdo vymezuje předmět řízení a správní orgán je rozsahem podané žádosti vázán (srov. například rozsudek tohoto soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 Ads 108/2012 – 31, č. 2815/2013 Sb. NSS). V posuzovaném případě původní žadatel vymezil předmět řízení („Záměr“) v bodě I. žádosti, jako ,zřízení přípojek na vodovod, kanalizaci, k elektrické síti na uvedených stavebních pozemcích ve vlastnictví žadatele […] napojení na pozemní komunikaci a oplocení stavebních pozemků.‘ Správní orgány tak byly povinny posuzovat vliv takto vymezeného záměru na zvláště chráněné živočichy. Z výše uvedeného je však zřejmé, že takto nepostupovaly, neboť krajský úřad žadatele vyzval k určení cílového záměru, a následně posuzoval jeho vliv na životní prostředí. Tímto postupem tak prvostupňový správní orgán vychýlil předmět řízení nad jeho rámec vymezený žádostí.“. NSS se tedy zabýval věcí, v níž žadateli nebyla udělena výjimka podle § 56 ZOPK mimo jiné proto, že nebyly naplněny důvody pro její udělení dle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK. NSS nespojoval předmět řízení s důvodem stanoveným v § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK, ale s tím, jakých zvláště chráněných živočichů se má výjimka týkat, a jakým záměrem mají být živočichové dotčeni. V takto vymezeném předmětu řízení pak posuzoval, zda jsou naplněny důvody dle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK.

66. Projednávaná věc se od výše zmíněného případu nijak neliší. Žadatelka v žádosti vymezila druh zvláště chráněného živočicha a stavební záměr, kvůli kterému má být výjimka povolena. Správní orgány pak zcela správně posuzovaly, zda záměr splňuje důvody dle § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK a zda lze výjimku udělit. Námitka není důvodná.

67. Soud pro úplnost doplňuje, že krajský úřad nezahájil řízení (z moci úřední). Žalovaný v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy věcně a místně příslušnému správnímu orgánu dojde žádost (§ 44 odst. 1 správního řádu). Řízení tedy bylo zahájeno již okamžikem, kdy do datové schránky krajského úřadu došla žádost žadatelky. Krajský úřad poté ve smyslu § 47 odst. 1 správního řádu pouze vyrozuměl ostatní účastníky o zahájení řízení. Zoologický průzkum byl dostatečným podkladem pro rozhodnutí; hodnocení dle § 67 ZOPK nebylo třeba pořizovat 68. Soud se dále zabýval námitkami směřujícími proti zoologickému průzkumu.

69. Žalobkyně namítala, že není zřejmé, kdo průzkum vyhotovil, že nelze přezkoumat, zda je rozsah průzkumu totožný s areálem uvedeným v žádosti a v prvostupňovém rozhodnutí, protože neobsahuje parcelní čísla pozemků, a že není zjištěn počet zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední. Zpracovatel nenavštívil budovy v areálu, proto jsou opomenuti živočichové, kteří se zde mohou nacházet, včetně kriticky ohrožených (např. sovy nebo netopýři). Průzkum je starý dva roky a nezohledňuje stávající stav.

70. Soud zdůrazňuje, že předmětem řízení byla žádost o výjimku ve vztahu ke zvláště chráněnému druhu ještěrka zední. Proto otázka, jestli byli v zoologickém průzkumu opomenuti další živočichové, kteří se v areálu mohou nacházet, jako např. sovy nebo netopýři, není podstatná. Nemá tak žádnou relevanci, zda zpracovatel průzkumu za účelem zjištění dalších živočichů navštívil budovy (objekty) v areálu.

71. Soud nesdílí názor žalobkyně, že není zřejmé, kdo zoologický průzkum vyhotovil. Dokument na první straně označuje jako autora Mgr. O. V. Krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že se jedná o autorizovanou osobu podle § 45i odst. 3 ZOPK k provádění hodnocení vlivu závažných zásahů podle § 67 ZOPK na zájmy chráněné podle části druhé, třetí a páté téhož zákona a autorizovanou osobu pro hodnocení vlivů na soustavu Natura 2000. Současně odkázal na rozhodnutí o autorizaci. Žalobkyně proti této osobě či její odbornosti žádné námitky neuplatnila. Námitka není důvodná.

72. Nelze se ztotožnit ani s tvrzením žalobkyně, že nelze přezkoumat, zda je rozsah průzkumu totožný s areálem uvedeným v žádosti a v prvostupňovém rozhodnutí, protože neobsahuje parcelní čísla pozemků. Území, na kterém byl průzkum prováděn, je v dokumentu popsáno jako „nepoužívané stavby bývalého průmyslového provozu, které se nacházejí v uzavřeném areálu chemičky Spolana s.r.o. Neratovice, kde je v provozu několik firem. V okolí staveb se rozvinula náletová zeleň, zelené nezpevněné plochy jsou porostlé ruderální vegetací.“. Dokument současně obsahuje obrázky zkoumaných objektů. Z takto vymezené lokality je naprosto zřejmé, kde byl průzkum proveden. Jednalo se o areál SPOLANA. V žádosti o výjimku žadatelka uvedla, že se záměr nachází v areálu SPOLANA. Rovněž v prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že výjimka je udělena pro záměr, který je umístěn do stávajícího areálu SPOLANA. Průzkum se tedy týká stejné oblasti, na kterou dopadá žádost a prvostupňové rozhodnutí. I s ohledem na to, že výskyt zkoumaných živočichů zpravidla není omezen katastrálními hranicemi, není vymezení rozsahu průzkumu parcelními čísly jediným možným způsobem. Není proto vadou, že průzkum neobsahuje parcelní čísla nebo jiné identifikátory pozemků. Průzkum současně obsahuje odkaz na odbornou literaturu, o níž se autor opřel.

73. Skutečnost, že ze zoologického průzkumu neplyne, že autor navštívil budovy v areálu, nemá vliv na použitelnost závěrů. Podle průzkumu byl v areálu potvrzen výskyt početné populace druhu ještěrka zední, který se objevuje i na stavbách. I pokud by autor navštívil budovy, nezměnilo by to závěr, že se v areálu nachází početná populace druhu ještěrka zední. Sledoval totiž nejen výskyt ale i jejich pobytové stopy (trus, hnízda, zbytky hnízd).

74. V průzkumu není uveden přesný počet jedinců, to ovšem nemá vliv na jeho použitelnost. Lze si jen stěží představit, že by byl kdokoli (bez odchytu, který je však bez výjimky dle § 56 ZOPK zakázán) schopen spočítat přesný počet těchto živočichů. K tomu by nepomohly ani opakované návštěvy budov v areálu, neboť je obecně známo, že ještěrky jsou plachá stvoření. I pokud by zpracovatel ještěrky spočítal, stále by musela žadatelka požádat o výjimku dle § 56 ZOPK.

75. Pokud jde o namítané stáří průzkumu, krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že počty zvláště chráněných živočichů druhu ještěrka zední, na které se rozhodnutí vztahuje, není možno v současné době stanovit, protože není známo, kolik jedinců se bude v zájmové oblasti v době realizace záměru vyskytovat. Předpokládané dotčení je v řádu nižších až vyšších desítek jedinců. Krajský úřad tedy zvažoval pravděpodobný vývoj počtu jedinců do období samotné realizace záměru. Současně lze poukázat na napadené rozhodnutí, ve kterém žalovaný uvedl, že „[s]vé úvahy pak krajský úřad mimo jiné podložil odbornými články, ze kterých je patrné, že se autoři článku (Funk A., Vlček P.: Cesta dlážděná dobrými úmysly aneb „Šíření“ ještěrky zední a rizika nepůvodních populací (Živa 2023, 4: 198–201), veřejně dostupný na https://ziva.avcr.cz/2023–4/) dlouhodobě věnují výskytu právně předmětného druhu na území České republiky.“ (str. 11). Ani tato výtka není důvodná.

76. Žalobkyně dále namítala, že žadatelka měla pořídit hodnocení dle § 67 ZOPK, a že zoologický průzkum nesplňuje náležitosti dle § 7 vyhlášky č. 142/2018 Sb.

77. Podle § 67 odst. 1 ZOPK ten, kdo v rámci výstavby nebo jiného užívání krajiny zamýšlí uskutečnit závažné zásahy, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle částí druhé, třetí a páté tohoto zákona (dále jen „investor“), je povinen předem zajistit na svůj náklad provedení hodnocení vlivu zamýšleného zásahu na tyto chráněné zájmy. V případě pochybností o závažnosti zásahu a jeho rozsahu z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem může ten, kdo jej zamýšlí uskutečnit, požádat o stanovisko příslušný orgán ochrany přírody.

78. Hodnocení vlivu zamýšleného zásahu se provádí v případech závažných zásahů, které by se mohly dotknout zájmů chráněných podle částí druhé, třetí a páté ZOPK (§ 67 odst. 1 věta první ZOPK). Zákon závažnost zásahů nijak blíže nedefinuje ani nekvantifikuje. Posouzení závažnosti plánovaného zásahu z hlediska dotčení zájmů chráněných ZOPK je v rámci správního uvážení na orgánu ochrany přírody (viz Vomáčka, V., Knotek, J., Konečná, M., Hanák, J. Dienstbier, F., Průchová, I. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 508–509). Je vždy otázkou konkrétní věci, zda se jedná o závažný zásah. Není tedy nutné, aby hodnocení bylo vyhotoveno ke každé žádosti o výjimku dle § 56 ZOPK. Nicméně orgán, který o žádosti rozhoduje, musí posouzení nezbytnosti pořízení hodnocení vlivu zásahu k námitce účastníka zanést do svého rozhodnutí. Jinými slovy má zdůvodnit, proč zamýšlený zásah není závažný a hodnocení není třeba. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, č. j. 141 A 20/2023–87, v jehož bodě 67 konstatoval, že „soud by očekával, že takové důležité posouzení (nezbytnosti hodnocení vlivu zásahu) bude v napadeném rozhodnutí uvedeno explicitně a jednoznačně. (…) Pokud žalovaný měl za to, že hodnocení vlivu zásahu není potřeba, bylo nezbytné, aby na danou odvolací námitku spočívající v potřebnosti hodnocení vlivu zásahu z důvodu jeho závažnosti reagoval tak, že by vysvětlil, z jakých důvodů považuje předmětný zásah za nikoli závažný ve smyslu § 67 ZOPK.“.

79. Jelikož ZOPK nestanoví, co se rozumí závažnými zásahy, bylo na správních orgánech, aby tento neurčitý právní pojem vymezily, a na základě konkrétních okolností věci zhodnotily, zda k nim dojde. Správní orgány popsaly, proč o závažný zásah nejde. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že krajský úřad dospěl k závěru, že se v projednávané věci nejedná o „závažný zásah“, a proto nepožadoval hodnocení. Sice mohl výslovně uvést, že se nejedná o „závažný zásah ve smyslu § 67 ZOPK“, nicméně z odůvodnění lze k uvedenému závěru dojít. Krajský úřad uvedl, že nedojde k zásadnímu negativnímu vlivu na dotčený zvlášť chráněný druh živočichů. Při posouzení, zda se jedná o závažný zásah, je nezbytné vycházet primárně z charakteru záměru, rozsahu jeho zásahu do předmětu ochrany dle ZOPK a k jeho případným negativním vlivům. Nelze vycházet pouze ze skutečnosti, že se v dotčené lokalitě vyskytuje nějaký předmět ochrany. Krajský úřad mimo jiné zohlednil, že dotčená lokalita je součástí brownfieldu, jenž je součástí rozsáhlého uzavřeného areálu chemického závodu. Navíc se jedná o umístění nové stavby na místo původního již nevyužívaného a nefunkčního průmyslového historického výrobního komplexu budov, postaveného v meziválečné a poválečné době, a tvořeného chátrajícími a zdevastovanými budovami. Vzhledem k charakteru dotčených pozemků je stanovisko Mgr. O. V. ze zoologického průzkumu, které doplňuje podanou žádost včetně projektové dokumentace, dostatečné. Je z něj zřejmé, jaké zvlášť chráněné druhy se v lokalitě nachází, na jaké lokalitě byl průzkum proveden, popř. jaká vhodná opatření zmírňující negativní vliv na dotčený zvlášť chráněný druh jsou navržena.

80. Žalobkyně se v žalobě žádným způsobem nevymezila proti tomu, jakým způsobem se s otázkou závažnosti zásahu vypořádal žalovaný. Neuvedla konkrétní důvody, které by opřela o důkazy, z nichž by plynulo, že se v projednávané věci o závažný zásah jedná. Pouze opakovaně tvrdila, že si žadatelka hodnocení dle § 67 ZOPK měla nechat obstarat.

81. Soud souhlasí s žalovaným, že z obsahu správního spisu neplyne, že má dojít k závažnému zásahu. Podle odborné literatury o závažný zásah půjde nejčastěji u stavebních činností „majících podobu plošně rozsáhlých staveb (například průmyslové zóny, skladovací areály atd.), významných liniových staveb (například dálnice, vodní cesty atd.) nebo menších staveb či záměrů situovaných do míst s územní ochranou (například do zvláště chráněných území, jejich ochranných pásem apod.).“ (viz Vomáčka, V., Knotek, J., Konečná, M., Hanák, J. Dienstbier, F., Průchová, I. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 508). Dotčený záměr je sice rozsáhlý, nicméně lokalita, do níž má být umístěn, je součástí brownfieldu, který tvoří rozsáhlý uzavřený areál chemického závodu. Jedná se o umístění nových objektů na místo původního již nevyužívaného a nefunkčního průmyslového historického výrobního komplexu budov, postaveného v meziválečné a poválečné době, a tvořeného chátrajícími a zdevastovanými budovami. K tomu je třeba zohlednit, že se má jednat o dotčení v řádu nižších až vyšších desítek jedinců, přičemž nedojde k jejich odstranění z lokality, nýbrž k jejich přesídlení v rámci areálu. Hodnocení podle § 67 odst. 1 ZOPK proto žadatelka nepotřebovala.

82. Není důvodná ani námitka, že žadatelka měla před podáním žádosti získat stanovisko orgánu ochrany přírody k závažnosti zásahu a rozsahu dotčených zájmů chráněných ZOPK. Soud souhlasí s žadatelkou, že bylo na její úvaze (na jejích pochybnostech), zda o stanovisko požádá. ZOPK nestanoví povinnost tomu, kdo zamýšlí zásah provést, aby se obrátil na orgán ochrany přírody, pokud nemá pochyby o tom, že zásah nebude závažný. Ke stejnému závěru se kloní i odborná literatura, z níž plyne, že „[v] případě pochybností o závažnosti zásahu a jeho rozsahu z hlediska zájmů chráněných tímto zákonem se může nově (tj. od 1. 1. 2018) investor s žádostí o vydání stanoviska obrátit na příslušný orgán ochrany přírody.“ (Vomáčka, V., Knotek, J., Konečná, M., Hanák, J. Dienstbier, F., Průchová, I. Zákon o ochraně přírody a krajiny. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 509; zvýraznění doplněno soudem). K tomu je třeba doplnit, že stanovisko by vydal krajský úřad, který dospěl k závěru, že nedojde k závažnému zásahu.

83. Zoologický průzkum nemusel splňovat náležitosti dle § 7 vyhlášky č. 142/2018 Sb., protože toto ustanovení stanoví náležitosti hodnocení dle § 67 ZOPK. Zoologický průzkum ovšem takovým hodnocením není, ani jím být nemusel. Pokud žalobkyně poukazovala na rozsudek NSS ze dne 21. 5. 2024, č. j. 8 As 55/2024–162, sama v žalobě uvedla, že se zabýval náležitostmi obsahu závazného stanoviska. Jelikož však zoologický průzkum není ani závazným stanoviskem, nelze na něj klást stejné požadavky. Námitky nejsou důvodné.

84. Žalobkyně v doplnění žaloby, které soudu zaslala až po uplynutí žalobní lhůty, tvrdila, že zoologický průzkum byl nedostatečný pro Městský úřad Neratovice, a proto byl nedostatečný i v projednávané věci. Soud se neztotožnil s názorem žadatelky, že se jedná o nepřípustný nový žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 2 s. ř. s. Jde totiž o rozvinutí včas uplatněné námitky, že zoologický průzkum neměl požadované obsahové náležitosti, a nebyl proto dostatečným podkladem pro posouzení žádosti. Nicméně soud již výše uvedl, že namítané vady v průzkumu neshledal. Městský úřad Neratovice měl dle tvrzení žalobkyně považovat zoologický průzkum za nedostatečný v řízení o stanovení odchylného postupu podle § 5b ZOPK. Toto řízení se ovšem týká ochrany ptáků, nikoli druhu ještěrka zední. Žalobkyně navíc tvrdila, že městský úřad po žadatelce požadoval podklad, ze kterého vychází počet párů a hnízd, informace o návštěvách lokality při monitoringu ptactva, nebo návrh kompenzačních opatření náhrady hnízdních příležitostí, včetně zdrojů. Je tedy zřejmé, že tvrzené nedostatky se týkají jiných živočichů. Z těchto důvodů soud nevyhověl žalobkyni a usnesení Městského úřadu Neratovice, ornitologický průzkum ze dne 16. 9. 2024 ani zoologický průzkum lokality z června 2022, doplnění březen 2022, upřesnění 2024 k důkazu neprovedl. Zoologický průzkum, ve znění doplnění a upřesnění, byl navíc součástí správního spisu. Jiný veřejný zájem záměru převáží nad zájmem na ochraně druhu ještěrka zední 85. Podle žalobkyně žadatelka v žádosti netvrdila a neprokázala veřejný zájem na realizaci záměru a krajský úřad tak překročil své pravomoci, pokud se otázkou veřejného zájmu zabýval.

86. Soud souhlasí s žalobkyní, že vzhledem k tomu, že výjimkou podle § 56 ZOPK se povolují činnosti a zásahy, které jsou a priori zakázané, leželo důkazní břemeno na žadatelce (srov. též rozsudek NSS ze dne 23. 8. 2012, č. j. 9 As 30/2012–88). Již však nesdílí její názor, že žadatelka ve vztahu k naplnění veřejného zájmu nic neuvedla. Tvrzení a prokázání veřejného zájmu nelze omezovat pouze na to, co žadatel uvede v dokumentu, který označí jako žádost. Ten je třeba interpretovat společně s přílohami a dalšími listinami, na které žadatel odkázal a současně předložil. Žadatel musí předložit podklady prokazující splnění podmínek pro udělení výjimky (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 As 17/2020–74, bod 43, a ze dne 23. 8. 2012 č. j. 9 As 30/2012–88).

87. Žadatelka v žádosti definovala záměr, ke kterému má být výjimka udělena, a výslovně odkázala na předloženou projektovou dokumentaci. Právě z projektové dokumentace lze seznat veřejný zájem, který je se záměrem spojen.

88. Již ze třetí strany průvodní zprávy k projektové dokumentaci plyne, že účelem záměru je výstavba nového ZEVO s technologií roštového spalování a s celoroční dodávkou tepelné a elektrické energie do odběratelské sítě. Výstavba zařízení řeší problém jinak nevyužitelného spalitelného komunálního odpadu a ostatních nevhodných energeticky využitelných odpadů, které jsou ukládány na skládky a nejsou využívány. V záměru bude využíván odpad ze separace komunálních odpadů ve městech a obcích Středočeského kraje, částečně pak objemný odpad a energeticky využitelný odpad. Na čtvrté straně je popsáno předpokládané množství energeticky využívaného odpadu a dodávané elektrické energie (a to i do distribuční sítě). Záměr dokáže nahradit stávající výrobu páry z plynové kotelny SPOLANA až do výše 800 000 GJ/rok, čímž dojde k úspoře stávajícího spalování zemního plynu až o objemu cca 20,4 milion m3/rok a k vytěsnění emisí z jeho spalování. Tato úspora představuje 6,6 % celkové roční spotřeby domácností Středočeského kraje. Výroba elektřiny současně přispěje k nižším odběrům elektřiny podnikem SPOLANA z veřejné sítě. Zároveň podle souhrnné technické zprávy energetické zhodnocení využívaného odpadu v ZEVO představuje využití jeho energetického potenciálu, a tím dosažení úspor primárních neobnovitelných zdrojů surovin a energií (fosilních paliv). V souhrnné technické zprávě jsou rovněž rozepsány podrobné kapacitní a technické parametry záměru, včetně množství využívaného odpadu a množství vyráběné energie (viz str. 26 a násl.). Tvrzení žalobkyně, že žadatelka nepřeložila žádné vyčíslení přínosů záměru, je tedy liché.

89. Správní orgány při zjišťování veřejného zájmu na realizaci záměru vycházely z projektové dokumentace. Tím nepřekročily meze svých pravomocí. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 24/04, na který odkázal žalovaný v napadeném rozhodnutí, totiž platí, že „[v]eřejný zájem v konkrétní věci je zjišťován v průběhu správního řízení na základě poměřování nejrůznějších partikulárních zájmů, po zvážení všech rozporů a připomínek. (…) Veřejný zájem je třeba nalézt v procesu rozhodování o určité otázce (typicky např. o vyvlastňování), a nelze jej v konkrétní věci a priori stanovit.“.

90. Existence „jiného“ veřejného zájmu byla nejen tvrzena, ale i prokázána. Z projektové dokumentace plyne, že záměr je z hlediska dopadů na životní prostředí a z hlediska směřování nakládání s recyklovatelnými zdroji v souladu Plánem odpadového hospodářství Středočeského kraje a s Územní energetickou koncepcí Středočeského kraje, což správní orgány ve svých rozhodnutích zohlednily. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že zatímco běžná spalovna slouží pouze k likvidaci odpadů, ZEVO vyrábí z komunálního odpadu tepelnou a elektrickou energii. Tuto energii je možné využít pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody a jako zdroj elektrické energie. ZEVO přispívá k ochraně životního prostředí a snižování celkové produkce CO2. V současné době se jedná o jeden z nejekologičtějších způsobů využití zbytkového komunálního odpadu a dalších vhodných odpadů pro energetické využití, které nelze recyklovat ani jinak smysluplně zpracovat. ZEVO tak doplňuje koncept oběhového hospodářství v ČR. To je zásadní, protože podle § 40 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je od 1. 1. 2030 zakázáno na skládku ukládat odpady a) jejichž výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 MJ/kg, b) které překračují limitní hodnotu parametru biologické stability AT4 stanovenou v příloze č. 10 k tomuto zákonu, c) které je za stávajícího stavu vědeckého a technického pokroku možné účelně recyklovat. Pro stavbu a provoz ZEVO platí přísná evropská a česká legislativa, která povoluje jen minimální hodnoty emisí do životního prostředí. V porovnání s klasickými zdroji (např. uhelnými elektrárnami) jsou ZEVO k lidskému zdraví a životnímu prostředí mnohem šetrnější. Energie vyrobená z odpadu šetří neobnovitelné zdroje surovin, jako jsou uhlí či ropa. Zbytkový odpad po spalování (škvára) lze využít jako druhotnou surovinu, např. ve stavebnictví. Lze předpokládat, že je potřeba navýšit kapacity dalších forem energetického využití odpadů. ZEVO je lepší alternativou k rizikovému ukládání odpadu do země, protože nerecyklovatelné odpady jsou bezpečně energeticky využívány a energii lze vrátit zpět v podobě tepla a elektřiny. Jedná se o záměr, u kterého se z hlediska účelu užívání jedná o energetický zdroj s energetickým využitím odpadů, tj. energetické využití odpadu způsobem obdobným jako paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie. Podle Územní energetické koncepce Středočeského kraje (na jejíž zveřejněný text žalovaný poskytl v napadeném rozhodnutí odkaz) je mezi prioritními oblastmi zařazena podpora využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie.

91. Soud souhlasí s žalovaným, že rozšiřování ZEVO na území ČR je logickým krokem, neboť česká i evropská legislativa do budoucna (od 1. 1. 2030) zakazují ukládání některých druhů odpadů na skládky (viz § 40 zákona o odpadech nebo čl. 5 směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů, ve znění směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/850, ze dne 30. května 2018). Odpady je potřeba vhodným způsobem likvidovat nebo (lépe) využívat. Nelze–li totiž vzniku odpadu předejít, pak je prioritou odpadového hospodářství jeho příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, včetně energetického využití, a není–li možné ani to, jeho odstranění (viz § 3 odst. 2 zákona o odpadech). Tomu odpovídá i to, že podle Územní energetické koncepce Středočeského kraje je kladen důraz na podporu projektů na využití ZEVO (prioritní oblast 3).

92. Ačkoli část vyrobené elektrické energie bude společnost SPOLANA využívat, díky záměru dojde na stávajících zařízeních ke snížení spalování zemního plynu, a tím k vytěsnění emisí z jeho spalování. Současně SPOLANA nebude odebírat tolik elektřiny z veřejné sítě. Správní orgány neopomněly, že ve Středočeském kraji se nachází tři spalovny odpadů. Nicméně vysvětlily, že běžná spalovna slouží pouze k likvidaci odpadů, kdežto ZEVO vyrábí z komunálního odpadu tepelnou a elektrickou energii. Z běžných spaloven tedy není takový profit, jako z navrhovaného ZEVO. Nejedná se jen o soukromý zájem společnosti SPOLANA, nýbrž o zájem s celospolečenským přesahem. To, že je paralelně připravována realizace ZEVO v Mělníku nemá vliv na celospolečenskou prospěšnost nyní posuzovaného záměru.

93. V rozsudku ze dne 13. 1. 2017, č. j. 2 As 207/2016–46, na který poukazovala žalobkyně, dospěl NSS k závěru, že „[a]čkoli není pojem veřejný zájem nikterak definován zákonem, lze jej vymezit stejně, jak to učinil ve svém rozhodnutí již krajský úřad, který konstatoval odvoditelnost zájmu jako zájmu veřejného, ,jestliže je zájmem celé společnosti nebo podstatné části společnosti (veřejnosti) a směřuje k všeobecnému blahu a dobru‘. Co je takovým veřejným zájmem, lze v praxi vysledovat zejména z politických a zákonodárných aktů legitimních orgánů, z politického diskursu, veřejného diskursu k nejrůznějším odborným otázkám aj. Ochrana životního prostředí je z tohoto pohledu v obecné rovině nepochybně veřejným zájmem. V rámci ochrany životního prostředí je za současného stavu politického a odborného diskursu považováno za žádoucí, jakkoli to může být z řady odborných (zejména ekonomických a ekologických) hledisek považováno za mimořádně sporné, podporovat výrobu elektrické energie z tzv. obnovitelných zdrojů. V současné době tedy existuje rámcová většinová politická shoda vyjádřená nejrůznějšími politickými i legislativními akty na světové, evropské i národní úrovni, že výroba energie z obnovitelných zdrojů směřuje k vyšší míře ochrany životního prostředí, a že je proto v zájmu celé společnosti, aby byly za přiměřených podmínek uskutečňovány záměry tomuto přispívající. (…) Je samozřejmostí, že stavby sloužící k výrobě větrné energie s sebou nesou nejrůznější negativní důsledky jako každý jiný způsob výroby energie, což uvedl také žalovaný ve svém rozhodnutí, to však nic nemění na skutečnosti, že využívání výroby energie z obnovitelných zdrojů lze za současného stavu politického a odborného diskursu označit za zájem veřejný.“ (body 18 a 19; zvýrazněno soudem). Ačkoli má žalobkyně pravdu v tom, že NSS v citovaném rozsudku uvedl, že stavbu větrných elektráren nelze a priori považovat za záměr naplňující veřejný zájem, doplnil, že „vždy bude záležet na konkrétní situaci a konkrétním poměru ,nákladů‘ a ,výnosů‘ takového záměru z pohledu aktuálně vnímaného veřejného zájmu, tj. z pohledu střetu různých hodnot považovaných za veřejné zájmy, které si v daném konkrétním případě budou konkurovat a které budou v dané situaci považovány za tak či onak hodnotné. V tomto případě však byly krajským soudem i správními orgány vyhodnoceny poměry v dotčené lokalitě, jakož i aktuální představy o veřejném zájmu na úrovni státu (tj. veřejný zájem vyjádřený v podobě aktuální energetické politiky a legislativy), čímž došlo k dostatečnému posouzení naplnění veřejného zájmu výstavbou a provozem předmětných VTE na základě individuálního posouzení.“ (bod 22).

94. V projednávané věci soud nemůže správním orgánům cokoli vytknout. S poukazem na české i evropské právní předpisy, z nichž plyne směřování evropské politiky odpadového hospodářství a snaha o zlepšení životního prostředí, a s poukazem na předpokládané dopady provozu záměru, prokázaly naléhavý veřejný zájem na realizaci záměru, jehož pozitivní dopad se projeví v budoucnu. Není proto důvodná námitka žalobkyně, že nedošlo k vymezení jiného veřejného zájmu. Bylo by tak nadbytečné k návrhu žadatelky provádět dokazování Aktualizací Plánu odpadového hospodářství Středočeského kraje, Územní energetickou koncepcí Středočeského kraje nebo Plánem odpadového hospodářství ČR.

95. Krajský úřad a žalovaný dospěli k závěru, že zájem na realizaci záměru převáží nad zájmem na ochraně druhu ještěrka zední. Krajský úřad zohlednil, že jde o kriticky ohrožený zvláště chráněný druh. Na druhou stranu stav druhu z hlediska ochrany je (k roku 2019) hodnocen jako příznivý. Důraz kladl též na geografickou nepůvodnost druhu v území, resp. v měřítku celých Čech. Vysvětlil, že ochrana introdukované populace druhu na stanovišti ležícím ve větší vzdálenosti mimo přirozený areál jeho výskytu může být sice za určitých okolností stále relevantní (např. jako rezervoár druhu při poklesu početnosti či vymizení přirozeně rozšířených populací), bylo třeba jí však přisoudit podstatně nižší prioritu než v případě geograficky původního výskytu. Zavlečená populace s invazním potenciálem může představovat hrozbu pro populace původních druhů a strukturu přírodních stanovišť, což je v rozporu s legislativně zakotvenými ochranářskými prioritami. Krajský úřad při poměřování zohlednil i rozšíření druhu v dotčeném území, jeho životní nároky a místo, na které se žádost vztahuje (průmyslová zóna chemických závodů). Rovněž uvedl, že v navazujících částech průmyslové zóny i na přírodních stanovištích mimo ni se vyskytují další vhodné biotopy, do nichž se mohou jedinci přesunout.

96. Žalobkyně v části žaloby (VII.), ve které poukazovala na podmínky pro udělení výjimky (stejně jako ve správním řízení), namítala, že žadatelka a správní orgány měly za to, že nepůvodnost výskytu znamená výjimku z ochrany zvláště chráněného druhu. Jedná se však o chybnou interpretaci smyslu a způsobu posuzování žádosti o výjimku dle § 56 ZOPK. I nepůvodní zvláště chráněný druh požívá ochrany. Žadatelka ani správní orgány netvrdily, že nepůvodnost výskytu znamená, že zvlášť chráněný druh není chráněn. Pokud by tomu tak bylo, nevedlo by se řízení o výjimce.

97. Udělení nebo neudělení výjimky je věcí správního uvážení. Právní úprava přitom orgánům ochrany přírody neukládá, které skutečnosti musí zohlednit ve prospěch zájmu na ochraně zvláště chráněného druhu, a které v jeho neprospěch. Soud proto souhlasí s názorem správních orgánů, že posuzuje–li se, zda převáží zájem na ochraně zvláště chráněného druhu, nebo jiný veřejný zájem podle § 56 odst. 2 ZOPK, lze na misku vah (jako jeden z argumentů) položit i to, zda je zvláště chráněný druh v posuzované lokalitě původní, nebo nepůvodní, nebo zda jde o jemu přirozený charakter prostředí. V tomto ohledu lze poukázat na rozsudek ze dne 19. 12. 2014, č. j. 5 As 10/2013–38, ve kterém NSS uvedl, že „skutečnost, zda je dána výrazná převaha ,jiného‘ veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, samozřejmě závisí rovněž na míře dotčení zvláště chráněných živočichů a rostlin danou stavbou a na tom, o jak ohrožené druhy se jedná. Na jednu stranu tak je udržení populace dotčeného druhu v příznivém stavu z hlediska ochrany další samostatnou podmínkou pro povolení výjimky dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, na straně druhé však není důvod vyloučit z poměřování jednotlivých konkurujících si veřejných zájmů právě intenzitu dotčení veřejného zájmu na ochraně přírody, tj. konkrétně intenzitu dotčení příslušných zvláště chráněných druhů a jejich biotopů.“ (zvýrazněno soudem).

98. Soud považuje za legitimní, že správní orgány přisoudily nepůvodnímu výskytu druhu nižší prioritu, než pokud by se jednalo o geograficky původní výskyt. Skutečnost, že v projednávané věci převážil zájem na povolení výjimky, ovšem nebyl opřen pouze o to, že ještěrka zední je v areálu nepůvodní. Krajský úřad mimo prospěšnosti záměru zohlednil i rozšíření populace druhu v dotčeném území, jeho životní nároky, povahu místa, ve kterém se vyskytuje (průmyslová zóna chemických závodů), a to, že v navazujících částech průmyslové zóny i na přírodních stanovištích mimo ni se vyskytují další vhodné biotopy, do nichž se mohou jedinci přesunout. Současně zdůraznil, že kvůli stanoveným podmínkám nedojde k vymýcení druhu ze širšího okolí, ale pouze k jeho přesunu. Tím nikterak nevykročil z mezí správního uvážení. Námitka není důvodná.

99. Žalobkyně též tvrdila, že krajský úřad neprovedl žádné další úkony, aby nepůvodnost výskytu zjistil, především neprovedl místní šetření a nezajistil nezávislý a řádně zpracovaný zoologický průzkum.

100. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že krajský úřad vycházel ze zoologického průzkumu, který se opíral o odborné závěry (Mikátová a kol. 2001, a www.biolib.cz). Současně poukázal na novější článek [Funk A., Vlček P. Cesta dlážděná dobrými úmysly aneb „Šíření“ ještěrky zední a rizika nepůvodních populací (Živa 2023, 4: 198–201)], z něhož citoval volně dostupnou anotaci: „V České republice v posledních letech rychle přibývají lokality ještěrky zední (Podarcis muralis), které jsou ale výsledkem nelegálních introdukcí nebo závleků dopravou. V některých zemích je hodnocena jako invazní či potenciálně invazní druh a také u nás představují nelegální introdukce různá ekologická rizika, ohrožují původní diverzitu naší fauny a jsou v rozporu s právními předpisy.“. Zároveň uvedl, že článek publikovaný v časopise Mitochondrion (projekt RNDr. Milana Veselého, Ph.D.), na který poukazovala žalobkyně ve vyjádření ze dne 17. 10. 2023, závěr o nepůvodnosti ještěrky zední v místě záměru nezpochybňuje, neboť se zabýval výhradně moravskými populacemi. Žalovaný v napadeném rozhodnutí mimo jiné doplnil, že autoři citovaného článku (Funk A., Vlček P.) se dlouhodobě věnují výskytu daného druhu v ČR, a odkázal na biologii druhu na internetových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (https://portal.nature.cz/w/druh–40847#/).

101. Soud nerozumí tomu, jakým způsobem by žalobkyní požadované provedení místního šetření mělo zvrátit závěr o tom, že dle odborných (aktuálních) závěrů je výskyt ještěrky zední v areálu SPOLANA, resp. na území Čech nepůvodní. Skutečnost, že se ještěrka zední v areálu vyskytuje, není mezi účastníky sporná.

102. Pokud žalobkyně tvrdila, že krajský úřad spekuluje tak, že kde zoologické průzkumy provedeny nebyly, jsou populace druhu ještěrka zední tzv. nepůvodní, nenavrhla žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že ještěrka zední je v areálu SPOLANA původní. V žalobě pouze stroze tvrdila, že si krajský úřad nezajistil nezávislý a řádně zpracovaný zoologický průzkum. Ten ale předložen byl. Správní orgány jsou povinny zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). V projednávané věci vycházely z relevantních a dostatečně aktuálních odborných podkladů, které se zabývaly výskytem druhu ještěrka zední v ČR (potažmo v Evropě). Nelze po nich požadovat, aby si u málo se vyskytujících živočichů nechaly vypracovat rozsáhlé studie a průzkumy, které by obsáhly celou republiku. Aniž by si soud osoboval odborné znalosti na poli výskytu ještěrky zední, nezdá se mu příliš pravděpodobné, aby její výskyt byl v areálu SPOLANA původní. Jedná se o areál rozsáhlého chemického závodu, ve kterém by se během jeho provozu výskyt ještěrky zední patrně historicky zaznamenal. Soud přitom neví, jaké další úkony měly správní orgány provést, jelikož to žalobkyně nespecifikovala.

103. Tvrzení žalobkyně, že dle databáze, na kterou odkazuje zoologický průzkum (biolib.cz), je ještěrka zední nejvzácnější ještěrka, ještě nevyvrací závěr o tom, že je v území záměru nepůvodní. Správní orgány přitom vzaly v potaz to, že se jedná o kriticky ohrožený druh živočicha.

104. Pokud žalobkyně vytýkala žalovanému, že jeho vyjádření z napadeného rozhodnutí: „Byť uvedený druh je chráněn dle právních předpisů, tak v některých případech nelegální introdukce může představovat různá ekologická rizika.“, je spekulativní domněnka, pak jej žalovaný opřel o odborný článek Funk A., Vlček P.: Cesta dlážděná dobrými úmysly aneb „Šíření“ ještěrky zední a rizika nepůvodních populací (Živa 2023, 4: 198–201). Dílčím vytrháváním jednotlivých vět z odůvodnění, které jako celek poskytuje dostatečnou oporu pro vyřčené závěry, nemůže být žalobkyně úspěšná.

105. Žalobkyně dále tvrdila, že správní orgány v rozporu se ZOPK a správním řádem nevzaly ve prospěch ochrany druhu ještěrka zední to, že stávající populaci plazů v ČR neohrožuje ještěrka zední, nýbrž používání chemických prostředků v zemědělství, v lesnictví i v soukromém sektoru, intenzivní zemědělské hospodaření s využíváním výkonné mechanizace, nákladní i osobní doprava, fragmentace krajiny, výstavba sídel nebo staveb, turismus, chov domácích predátorů a zpravidla nulová osvěta veřejnosti.

106. Správní řád ani ZOPK nestanoví, které skutečnosti mají správní orgány zohlednit ve prospěch nebo v neprospěch veřejného zájmu na ochraně zvláště chráněného druhu. V projednávané věci nevyšly najevo žádné skutečnosti, ze kterých by plynulo, že realizace záměru bude pro druh ještěrka zední silně negativní nebo že bude druh z lokality úplně odstraněn. Nebylo ani zjištěno, a žalobkyně to netvrdila, že se v místě záměru vyskytuje jiný druh plazů. Soud zdůrazňuje, že předmětem řízení byla výjimka vztahující se pouze k areálu SPOLANA, nikoli reakce na vlivy působící na život a výskyt jiných plazů jinde v republice. K tomu je třeba připomenout, že nedojde k odstranění nebo přesídlení populace ještěrky zední z dotčeného území, ale k jejímu přesunu vhodným způsobem, a to především v rámci rozsáhlého areálu SPOLANA.

107. Soud opakuje, že správní orgány měly široký prostor pro správní uvážení. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002–46, č. 416/2002 Sb. NSS). Rolí soudu je toliko ověřit, zda při jeho použití byly překročeny zákonné meze nebo bylo zneužito (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Správní orgány dostatečně vysvětlily, které relevantní okolnosti vážily ve prospěch ochrany druhu ještěrka zední, které ve prospěch záměru, a z jakých důvodů zájem na realizaci záměru převážil. Meze správního uvážení nepřekročily.

108. Žalobkyně taktéž namítala, že krajský úřad nezohlednil proces dekontaminace před demolicí, to že žadatelka předložila hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz bez příloh, že je vedeno řízení EIA, a že žadatelka v řízení EIA po výzvě aktualizovala předloženou dokumentaci.

109. Pokud jde o přílohy k hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz, soud souhlasí s žalovaným, že toto hodnocení je pro řízení o povolení výjimky dle § 56 ZOPK bezpředmětné. Ani krajský úřad z tohoto hodnocení nevycházel. Nebylo tak nutné, aby byly předloženy i jeho přílohy.

110. Soud souhlasí s žalobkyní potud, že krajský úřad nezohlednil probíhající řízení EIA. Krajský úřad se tím však nedopustil žádného pochybení. Jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí, řízení o výjimce podle § 56 ZOPK není navazujícím řízením podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, protože nespadá do výčtu navazujících řízení vymezených v § 3 písm. g) tohoto zákona. Závazné stanovisko EIA není ve vztahu k řízení o výjimce podle § 56 ZOPK v pozici závazného stanoviska; může se uplatnit toliko jako podklad pro rozhodnutí v rozsahu, ve kterém řeší předmět požadované výjimky, pokud takové závazné stanovisko v době vedení řízení o povolení druhové výjimky již existuje.

111. K argumentaci žalovaného lze poukázat na bod 27 rozsudku ze 4. 4. 2019, č. j. 7 As 292/2018–95, ve kterém NSS konstatoval, že „k povaze rozhodnutí o povolení výjimky se několikrát vyjadřoval i Nejvyšší správní soud (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, č. j. 6 As 48/2006–118, a rozsudek ze dne 1. 8. 2012, č. j. 1 As 47/2012–38), který rozhodnutí o udělení či neudělení výjimky charakterizoval jako samostatné správní rozhodnutí o žádosti adresáta, které má samostatný předmět řízení. Tímto rozhodnutím se závazně určuje, zda konkrétní záměr, který hodlá žadatel učinit, je nebo není možno z hlediska zvýšené ochrany přírody na daném území připustit. Ve stavu k tomuto předmětu řízení jde o rozhodnutí konečné, avšak k vlastní realizaci záměru je třeba dalších rozhodnutí. Jde o příklad typického řetězení jinak samostatných správních rozhodnutí, kdy zamyšlený zásah lze realizovat výlučně v případě pozitivní podoby všech. Toto rozhodnutí (v kladném případě), samostatně stanoví podmínky, které je povinen žadatel respektovat, a to nezávisle na podmínkách vymezených v dalších souběžně vydaných či navazujících rozhodnutích. Z výše uvedeného lze dovodit, že proces posuzování vlivů na životní prostředí EIA je nezávislý na řízení o povolení výjimky. Řízení o udělení výjimky není navazujícím řízením ve smyslu § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podle § 9a zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s účinností od 1. 4. 2015 je stanovisko EIA podkladem pro vydání rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, přičemž stanovisko předkládá oznamovatel v žádosti jako jeden z podkladů pouze pro navazující řízení. Řízení o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny a řízení o stanovisku EIA jsou na sobě nezávislá (…).“ (obdobně srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2024, č. j. 5 As 292/2023–62, bod 58). Proto ani skutečnost, že v řízení EIA byla projektová dokumentace po vrácení přepracována a aktualizována, nemá vliv na řízení o výjimce dle § 56 ZOPK. Předmět řízení byl totiž v projednávané věci vymezen žádostí a s ní předloženou projektovou dokumentací.

112. Tvrdila–li žalobkyně, že krajský úřad nepřihlédl k procesu dekontaminace před demolicí, soud souhlasí s žadatelkou, že podle projektové dokumentace k procesu dekontaminace před demolicí nedojde. Podle souhrnné technické zprávy (srov. str. 16–18) budou stávající objekty zdemolovány. Betonové a zděné konstrukce budou rozrušeny a přepraveny k recyklaci nebo k trvalému uskladnění. Využitý materiál (části ocelových konstrukcí) bude separován a odeslán k dalšímu využití. V dokumentu je sice uvedeno, že před zahájením bouracích prací bude proveden průzkum kontaminace, že mohou být kontaminovány spodní části stavby, a že se u demoličních odpadů předpokládá, že jejich část bude kontaminovaná, to ovšem neznamená, že před demolicí, kterou správní orgány vzaly v potaz, proběhne proces dekontaminace. Výkopové zeminy a odtěžený materiál, které budou kontaminovány, totiž budou uloženy na skládku odpovídající kategorie nebo zpracovány v odpovídající kontaminačním zařízení. Námitka není důvodná.

113. Žalobkyně vytýkala žalovanému i způsob, jakým se vypořádal s námitkou, že krajský úřad nezohlednil a nezabýval se tím, že žadatelka v projektové dokumentaci chybně uvedla, že „[r]ealizací záměru nebudou dotčeny žádné zvláště chráněné druhy obojživelníků a ptáků ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výskyt ještěrky zední je nepůvodní).“. Podle žalobkyně žalovaný uvedl, že z žádného dokumentu založeného ve spisové dokumentaci ani z žádného tvrzení některého z účastníků není patrné, že by tomu tak nebylo. Ještěrka zední není obojživelníkem, ale patří do třídy plazů. Žalobkyně měla za to, že citovaná věta znamená, že nebudou dotčeny žádné zvláště chráněné druhy živočichů, protože ještěrka zední je na daném území nepůvodní.

114. Soud v tomto ohledu žalobkyni nerozumí. Projednávaná věc se týká žádosti o výjimku dle § 56 ZOPK ve vztahu ke zvláště chráněnému druhu ještěrka zední. Z toho je zřejmé, že žadatelka byla přesvědčena o tom, že její záměr se druhu ještěrka zední dotkne. V opačném případě by žádost patrně nepodala. Z tohoto hlediska je třeba přistupovat i k obsahu projektové dokumentace.

115. Skutečnost, zda žadatelka v projektové dokumentaci uvedla ve vztahu k možnému dotčení jiných zvláště chráněných druhů živočichů něco chybně, není pro posouzení věci rozhodující. Podstatné je, že správní orgány se žádostí žadatelky dostatečně zabývaly. Shledaly, že existují dva protichůdné veřejné zájmy, které poctivě porovnaly, a dospěly k závěru, že zájem na realizaci záměru převáží. Obojživelníků anebo ptáků se žádost a řízení netýkaly.

116. Poukazovala–li žalobkyně, že dle § 3 správního řádu mají správní orgány zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tato povinnost stíhá správní orgány pouze ve vztahu k předmětu řízení. Nelze ji vykládat tak, že správní orgány musí zjistit i ty skutečnosti, které se předmětu řízení vůbec netýkají.

117. Podle žalobkyně nebyly řádně vyhodnoceny mnoho let trvající vlivy chemické výroby v areálu SPOLANA, jejich kumulativní efekt a vliv spalovacího procesu v ZEVO.

118. Soud zdůrazňuje, že na správních orgánech bylo, aby posoudily, zda veřejný zájem na realizaci záměru převáží nad veřejným záměrem na ochraně zvláště chráněného druhu ještěrka zední. Nebylo jejich úkolem, aby komplexně posoudily vliv záměru na životní prostředí, zejména vliv na život obyvatel okolních obcí. To je úkolem jiných řízení (např. řízení EIA).

119. Soud zcela nerozumí tomu, proč žalobkyně v řízení o výjimce, která se týká druhu ještěrka zední, tvrdila, že ona a její obyvatelé jsou dlouhodobě vystaveni abiotickým vlivům ze stávajícího areálu SPOLANA, a to v kumulaci s jinými obdobnými vlivy z širšího okolí. Pokud tím chtěla říct, že se ve vztahu ke zvláště chráněnému druhu měly posuzovat nejen vlivy záměru, ale i vlivy z ostatních objektů umístěných v areálu, pak žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v rámci požadované činnosti bude dotčena pouze malá část rozsáhlého areálu chemického závodu SPOLANA. Z toho plyne, že pokud činnost větší části areálu výskytu ještěrky zední nevadí, protože tam žije, pak vybudování dalšího objektu při splnění stanovených podmínek nebude mít natolik nežádoucí dopad na výskyt ještěrky zední, který by znemožnil udělení výjimky. Žalobkyně přitom netvrdila a neprokázala, že jí tvrzené kumulativní vlivy z areálu SPOLANA se negativně projevují na životě a výskytu ještěrek zedních v dotčeném území.

120. Soud k tomu doplňuje, že byť nemá odborné znalosti, co se týká posouzení vlivu provozu závodu SPOLANA na posuzovaný druh í, lze se z laického pohledu domnívat, že pokud by provoz měl natolik negativní vliv, spíše by se v areálu vůbec neuchytil. Správní orgány se dostatečně vypořádaly s námitkami žalobkyně, kterými brojila proti stanoveným podmínkám 121. Žalobkyně se vymezovala i proti podmínkám stanoveným v prvostupňovém rozhodnutí.

122. Krajský úřad stanovil, že v rámci areálu budou vytvořeny náhradní úkrytové biotopy pro ještěrku zední ve formě kamenného snosu nebo suché skládané zídky, popř. hromádek hrubšího dřeva či pařezů proložených větvemi a klestím, o celkové minimální výměře 10 m2.

123. Žalobkyně tvrdila, že ještěrka zední se vyznačuje značně vyhraněnými nároky na charakter biotopu. Náhradní biotop může být únosný pro jiné druhy, například ještěrku obecnou. Pro ještěrku zední je nepostačující. Vyžaduje totiž rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru, případně náhradní antropická stanoviště, se zastoupením vápníku. Kamenný snos o ploše 10 m2, nadto bez vertikálního parametru, bez udání orientace ke světové straně a stanovení solární expozice je zcela nepostačující. Hromadu dřeva, pařezů či větví ještěrka zední neosídlí. V případě transferu na takový náhradní biotop budou mít nejen dospělí, ale i juvenilní jedinci tendenci navracet se na původní narušená či neexistující stanoviště. Namítala, že její argumentace není ani v napadeném rozhodnutí řádně vypořádána.

124. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobkyně poukazovala na přirozená stanoviště ještěrky zední. Jedinci však obývají areál chemického závodu, nikoliv přirozená stanoviště stepního nebo lesostepního charakteru, či rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru. V rámci celého areálu budou zachovány další vhodné lokality, a to jak z části již zpřírodněné, tak chátrající budovy, které umožňují výskyt druhu v lokalitě. Uvedená přírodní či uměle vytvořená stanoviště budou vhodně doplněna o další stanoviště založená dle stanovené podmínky. Lze souhlasit s názorem žalobkyně, že pro ještěrku zední je typické jiné přirozené prostředí, než které se nachází v dotčené lokalitě či se má nově nacházet po vytvoření nových stanovišť. Nicméně přirozená stanoviště nelze reálně na dotčených pozemcích vytvořit, navíc se tam taková prostředí nenachází ani v současné době. Ještěrka zední obývá slunné, ale zároveň vlhčí okraje listnatých lesů, skalnaté svahy kopců, zarostlé skalky a hromady kamenů, náspy silnic a železnic, ale i přehradní hráze. Dále může využívat zídky na zříceninách hradů a polorozbořených zídkách, kde se vyhřívá. Obývá nejen rozsáhlé skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru, ale i jiná přirozená či člověkem ovlivněná stanoviště. Proto lze podmínky akceptovat ve spojení s okolními pozemky, které nebudou záměrem dotčeny.

125. Soud nesdílí názor žalobkyně, že v napadeném rozhodnutí není její argumentace řádně vypořádána. Žalovaný zohlednil ideální přirozené prostředí ještěrky zední (skalní stěny krasového nebo vápencového charakteru), nicméně připomněl, že může žít i na jiných přirozených či člověkem ovlivněných stanovištích. Zdůraznil, že se v dané lokalitě nenachází žádná přirozená stanoviště, protože se jedná o areál chemického závodu. Neopomněl, že v areálu budou zachovány další vhodné lokality (zpřírodněné či chátrající budovy), které umožňují výskyt daného druhu v lokalitě. To vše bude doplněno o stanoviště (biotopy) dle stanovené podmínky.

126. V projednávané věci nejsou náhradní biotopy jedinými místy, kde se bude do budoucna ještěrka zední vyskytovat (kam se přemístí). Žalovaný poukázal na další lokality v areálu, které budou pro ještěrku zední s ohledem na její dosavadní výskyt vhodným prostředím. Žalobkyně přitom nenavrhla žádný důkaz, kterým by prokázala nevhodnost alternativních prostředí (tedy nikoli jen náhradních biotopů). Námitka není důvodná.

127. Žalobkyně dále namítala, že se napadené rozhodnutí dostatečně nevypořádalo s její argumentací týkající se období, ve kterém je přípustné provádět demoliční a další práce.

128. Krajský úřad stanovil, že demoliční a přípravné zemní práce včetně likvidace deponií stavební suti mohou být prováděny v období od začátku září do konce října a od poloviny března do konce června (tj. v aktivním období ještěrky zední s výjimkou doby kladení vajíček a vývoje mladých jedinců). Toto nemusí být v konkrétních případech dodrženo pouze za předpokladu, že bude přítomnost ještěrky zední v dotčených plochách vyloučena po prohlídce území ustanoveným biologickým dozorem stavby.

129. Žalobkyně tvrdila, že období páření a kladení vajíček probíhá od začátku dubna do konce června. Větší část stanoveného jarního období je třeba vyloučit. Ještěrky zední se líhnou za 6 až 10 týdnů, což je mezi polovinou srpna až polovinou září, tedy i toto období je třeba vyloučit. Po jarní sezoně probíhá několik dalších týdnů vývoj mladých jedinců, tedy je třeba vyloučit i období podzimní. Pro zásahy do biotopu zbývá minimálně času, přičemž využití počátku března pro demolici objektu představuje likvidaci zazimovaných jedinců, které lze fyzicky zjistit jen obtížně. Na postupný transfer jedinců je třeba minimálně dvě sezony.

130. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že jemu i krajskému úřadu je známa biologie druhu ještěrka zední, přičemž odkázal na veřejně dostupný web Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (https://portal.nature.cz/w/druh–40847#/). Doplnil, že podmínka je vhodně stanovena tak, aby minimalizovala případný negativní vliv na rozmnožování a zimování druhu. Pokud by se přistoupilo na názor žalobkyně, pak by investor nemohl nikdy zahájit ani dokončit demolici, neboť z biologie daného druhu by vždy došlo k nežádoucímu vlivu. Vzhledem ke skutečnosti, že investor zasáhne do přirozeného vývoje daného druhu, tak si požádal o výjimku, která mu je povolena s určitým omezením. Ze str. 10 prvostupňového rozhodnutí je patrné odůvodnění stanovené podmínky, kdy lze zásahy realizovat, a to z důvodu, že se jedná o období aktivity ještěrky zední. V daném období se ještěrka zední může v rámci dotčené lokality sama přemístit na jiná vhodnější stanoviště, popř. dojde k přenesení jedinců v rámci stanoveného záchranného transferu na vhodnější stanoviště.

131. Soud odmítá tvrzení žalobkyně, že žalovaný neopřel své úvahy o odborné závěry. Odkázal totiž na web Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kde je biologie dotčeného druhu popsána. Žalovaný nerozporoval, že realizací záměru dojde k zásahu do přirozeného vývoje druhu. Podstatné je, že tyto zásahy (práce) bude možné provádět jen v období aktivy ještěrky zední. Jedinci se budou moci sami přemístit na jiná vhodnější stanoviště. Pokud to nebude možné, budou tam záchranným transferem přeneseni. Byla totiž stanovena i podmínka zajištění přítomnosti odborně způsobilé osoby, která zajistí účinné organizační a technická opatření k dostatečné ochraně v místě a okolí stavby (např. vhodné načasování, omezení či pozdržení průběhu prací v místech zjištěného výskytu, instalace dočasných mobilních bariér apod.), a nebude–li to možné, provede sběr či odchyt a záchranný transfer všech nalezených jedinců na předem vytipovanou náhradní lokalitu umístěnou co nejblíže místu původního výskytu, která bude obdobně odpovídat jejich ekologickým nárokům a kde zároveň nebudou realizací záměru negativně ovlivněni. Správní orgány tedy v projednávané věci dostatečně vyvážily zájem na zachování populace druhu ještěrka zední v rámci dotčeného okolí a zájem na faktické možnosti realizovat záměr. Žalobkyně přitom nenavrhla žádné důkazy, kterými by vhodnost stanovení těchto provázaných podmínek zpochybnila. Lze souhlasit s žalovaným, že pokud by se přistoupilo na požadavky žalobkyně, znemožnilo by to investorovi záměr realizovat. Potom by postrádalo smysl jakékoli poměřování, zda převáží zájem na realizaci záměru nebo zájem na ochraně zvlášť chráněného druhu, jako krok předcházejí stanovení podmínek.

132. Pokud žalobkyně tvrdila, že je zcela mimo realitu, že dojde k zastavení prací, pokud se během nich narazí na ještěrku zední, správní orgány jsou oprávněny dodržování stanovených podmínek kontrolovat (srov. § 85 odst. 1 ZOPK). Krajský úřad navíc stanovil žadatelce povinnost do 31. 12. příslušného roku nahlásit zásah provedený na základě povolené výjimky. Skutečnost, že není stanoveno, kdo zajistí výběr způsobilé osoby pro dozor, a jaký bude pro dozor časový režim, není vadou prvostupňového rozhodnutí. Je to na odpovědnosti žadatelky. Soud uzavírá, že žalovaný se námitkami žalobkyně ve vztahu ke stanoveným podmínkám zabýval dostatečně. Námitky nejsou důvodné. K porušení § 36 odst. 3 správního řádu ve vztahu k žalobkyni nedošlo 133. Žalobkyně též namítala, že jí nebyla dána možnost, aby se seznámila s vyjádřením žadatelky ze dne 26. 3. 2024, čímž byl porušen § 36 odst. 3 správního řádu.

134. Podle § 36 odst. 3 věty před středníkem správního řádu nestanoví–li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu se v odvolacím řízení podle § 36 odst. 3 postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem.

135. Z citovaných ustanovení plyne, že v odvolacím řízení správní orgán vyzývá účastníky podle § 36 odst. 3 správního řádu, pouze jsou–li v jeho průběhu obstarány nové podklady, o které se opírá výrok rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2014, č. j. 3 As 87/2013–31). Soud souhlasí s názorem žalovaného, že vyjádření žadatelky ze dne 26. 3. 2024 nebylo podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí se o toto vyjádření neopírá. Žalovaný na poslední straně napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že žadatelka ve svém vyjádření reagovala na všechny námitky žalobkyně a spolku Libišské ženy, přičemž pokud by se vyjadřoval k jejímu vyjádření, opakoval by argumenty, které již v napadeném rozhodnutí uvedl. Námitka není důvodná. Závěr a náklady řízení 136. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

137. Důkazy navržené žalobkyní soud neprováděl. Jejich podstatná část byla součástí správního spisu (zoologický průzkum, hodnocení vlivů na krajinný ráz, žádost o výjimku, prvostupňové a napadené rozhodnutí a projektová dokumentace, včetně průvodní zprávy), jímž se dokazování neprovádí. Již výše soud vysvětlil, proč neprovedl dokazování usnesením Městského úřadu Neratovice, ornitologickým průzkumem ze dne 16. 9. 2024 a zoologický průzkum lokality z června 2022, doplnění březen 2022, upřesnění 2024.

138. Soud neprovedl dokazování ani důkazy navrženými žadatelkou. Většinu z nich obsahoval správní spis (žádost o výjimku, souhrnná technická zpráva, průvodní zpráva, hodnocení vlivů na krajinný ráz, rozhodnutí ze dne 7. 9. 2020, č. j. MZP/2020/610/2912). K důkazu neprováděl ani články nebo záznam z portálu ISOP, neboť nepůvodnost druhu ještěrky zední v areálu SPOLANA byla dostatečně zjištěna ve správním řízení. Záznamy z Mapování biotopů České republiky nebylo třeba k důkazu provádět vzhledem k posouzení věci týkající se závažnosti zásahu ve smyslu § 67 ZOPK. Soud k důkazu neprováděl ani dokumenty z aktualizované projektové dokumentace, neboť dokumentace předložená k žádosti vymezila předmět řízení. Průzkumem kontaminace, stavebních konstrukcí, pozemku a podzemních vod, Rozptylovou studií, Posouzením z hlediska klimatického dopadu, Vypořádáním připomínek z vyjádření k dokumentaci EIA a přepracovanou a doplněnou dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí soud dokazování též neprováděl, neboť řízení o výjimce je nezávislé na řízení EIA. Stanovisko Městského úřadu Neratovice ze dne 24. 4. 2024, č. j. MěÚN/039276/2024, se pak dle tvrzení žadatelky týkalo jiného typu řízení. Jelikož mezi účastníky nebylo sporné, že se ve Středočeském kraji připravuje ZEVO v Mělníku, a že jiné ZEVO se v kraji nenachází, soud k důkazu neprovedl ani článek Odpadové hospodářství, článek Energetické využití komunálních odpadů v ČR a v zahraničí, výpis z informačního systému odpadového hospodářství (ISOH2) – Seznam stacionárních zařízení, a Seznam zařízení pro tepelné zpracování odpadu v ČR k datu 18. 2. 2025.

139. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně, která z procesního hlediska ve věci neuspěla, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl naopak plně úspěšný, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

140. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. soud dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení.