37 C 108/2021-45

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o písemnou omluvu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva spočívajícího v tom, že v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 8 pod č.j. 0 P 88 2018 dne 15. 3. 2021 bylo po žalobci předsedající soudkyní [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] požadováno předložení negativního testu na přítomnost korona viru SARS-CoV-2 (Covid 19) a vyžadováno, aby v jednací síni soudu měl zakryté dýchací cesty a písemné omluvy ve znění:,, Ministerstvo spravedlnosti se omlouvá za jednání paní soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 8 pod č.j. 0P 88/2018 dne 15. 3. 2021, kdy po vás v rozporu s platnými právními normami požadovala předložení negativního testu na přítomnost koronaviru SARS-CoV-2 (Covid 19) a požadovala po vás v jednací síni soudu mít zakryté dýchací cesty“, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhrady nákladů řízení ve výši 1200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal konstatování porušení práva a písemné omluvy. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále též„ OS“) pod sp. zn. 0 P 88/2018 (dále též„ původní řízení“) mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Tento nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že po něm věc vyřizující soudkyně v rámci nařízeného ústního jednání v původním řízení požadovala negativní test na Covid 19, resp. nasazenou ochranu cest dýchacích.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) došlo tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě uvedl, že vystupoval jako právní zástupce účastníka v opatrovnickém řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 88/2018 (žalobce mylně ve svých podáních a ve svém vyjádření opakovaně uváděl pod č. j., namísto pod sp. zn., pozn. zdejšího soudu). V této věci byla podle rozvrhu práce k projednání věci přidělena soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení]. První jednání ve věci bylo nařízeno na 10:10 dne 15. 3. 2021. Po vstupu do jednací místnosti a po předložení průkazu advokáta přistoupil žalobce k židli na své procesní straně a sundal si do té doby nasazený respirátor. Využil tak výjimky dle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. 2. 2021, č.j. MZDR 15757/2020-45 MIN/KAN (dále jen„ mimořádné opatření ze dne 26. 2. 2021“), čl. I. bod 3. písmeno p), podle kterého se zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest ve všech vnitřních prostorách staveb nevztahuje na soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, právních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení. Bezprostředně po předání advokátního průkazu byl žalobce vyzván k předložení negativního testu na Covid 19. Žádné takové opatření, které by takovou povinnost ukládalo žalobci, neexistovalo. Navíc, zásah do tělesné integrity každého člověka je chráněn jak Listinou základních práv a svobod, tak minimálně Úmluvou o lidských právech a biomedicíně. Poté, co žalobce oznámil paní soudkyni JUDr. [jméno] [příjmení], že žádný test nemá a že se testovat nehodlá, tato soudkyně nejen že začala argumentovat tím, že jednání kvůli tomu odročí, ale zejména začala vůči žalobci vystupovat velmi arogantně a se zvýšeným hlasem, když toto se týkalo jak sundané ochrany dýchacích cest, tak nesouhlasu s testováním. Žalobce se JUDr. [jméno] [příjmení] snažil vysvětlit, že mu žádné opatření povinnost nosit v soudní síni ochranu úst neukládá a už vůbec mu žádné opatření neukládá se nechat testovat. Paní soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] však ve svém nevhodném chování pokračovala a vykázala žalobce z jednací síně pod pohrůžkou vyvedení justiční stráží. Toto bylo velmi urážlivé nemluvě o tom, že dle názoru žalobce nelze žalobce ze soudní síně vykázat jinak, než v souladu s § 54 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobce přitom dle svých tvrzení žádný pořádek nerušil, jednal dle platných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví a toto měl snahu paní soudkyni vysvětlit.

4. Dále žalobce uváděl, že toto arogantní chování bylo v přítomnosti ostatních osob, zejména protistrany, pro žalobce dosti dehonestující a nebyl k němu vůbec žádný právní důvod. Jestliže povinnost nechat se testovat není uložena zákonem či opatřením ministerstva, pak soud není oprávněn takovou povinnost ukládat a vyžadovat ji. Stejně tak, pokud je opatřením ministerstva stanovena výjimka z ochrany dýchacích cest, pak soud není oprávněn stanovat výjimky z výjimek. To platí nejen obecně, protože stanovit takové povinnosti může jen zákonodárná moc, případně moc výkonná, nikoli ale moc soudní, ale pod čl. I. bodem 3. písmenem p) mimořádného opatření ze dne 26. 2. 2021 je soudu dána možnost stanovit výjimku jen pro„ další osoby, o kterých tak rozhodne soud“, kdy tato výjimka je pozitivní, tj. soud může ze zákazu udělit výjimku, případně nemusí, rozhodně ale nemůže tuto výjimku zcela zrušit a stanovit si své pravidlo mimo zákonný či podzákonný rámec.

5. Žalobce se domníval, že paní soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] se chovala nedůstojně k jeho osobě, kdy je žalobce současně zástupcem advokátního stavu, a velmi zvýšeným hlasem ho před ostatními dehonestovala. Je potřeba zdůraznit, že žalobce jednal slušně, argumentoval věcně s odkazem na platná nařízení ministerstva (resp. měl snahu argumentovat, jak je zjevné ze zvukové nahrávky) a nijak nezavdal příčinu k nekorektnímu chování soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení]. Rovněž je dle žalobce třeba brát v potaz, že jednání soudu by mělo být příkladné a prosto takovýchto excesů. Žalobce ničeho neporušil a řídil se platnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví.

6. Žalobce uváděl, že již před samotným jednáním si s paní soudkyní JUDr. Janou Hercíkovou vyměnil dne 12. 3. 2021 email, kde žalobce jasně sdělil, že se v pondělí (tj. v den prvního jednání, 15. 3. 2021) dostaví, ale bez testu, neb mu toto žádné opatření neukládá. Tedy paní soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] o tomto byla informována, a pokud to pro ni osobně byla nepřekonatelná překážka, mohla jednání odročit, což doporučuje Ministerstvo spravedlnosti.

7. Žalobce tak uzavřel, že se soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] nesprávným úředním postupem popsaným výše porušila pravidla, která jí jako soudkyni jsou zákonem stanoveny, když po žalobci: a) na základě neexistujícího právního předpisu požadovala doložení negativního testu na Covid 19, b) v rozporu s výjimkou podle čl. I. bod 3. písmeno p) mimořádného opatření ze dne 26. 2. 2021 požadovala po žalobci, aby měl v jednací síni nasazenu ochranu dýchacích cest.

8. Žalobce dále doplnil, že dne 22. 3. 2021 uplatnil u žalované nárok na konstatování porušení práva a poskytnutí písemné omluvy z důvodů jako v projednávané žalobě. Do dne podání žaloby se ovšem žalovaná k jeho podání nijak nevyjádřila.

9. Žalobce se proto svojí žalobou domáhal konstatování porušení práva a písemné omluvy, jakož i náhrady nákladů řízení.

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 11. 2021 uvedla, že u ní žalobce dne 22. 3. 2021 uplatnil nárok na konstatování porušení práva a poskytnutí písemné omluvy. Svým stanoviskem ze dne 12. 11. 2021 přitom žalovaná žalobci sdělila, že jeho nárok neuznává, a to ani z části.

11. Žalovaná dále zdůraznila, že že v dané věc chybí odpovědnostní titul státu za škodu, jakožto základní podmínka pro přiznání náhrady škody.

12. Dne 2. 5. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých vyjádřeních. Žalobce na tomto jednání zdůraznil, že negativní test na přítomnost SARS-CoV-2 po něm byl vyžadován v době, kdy příslušné právní předpisy takovou povinnost nestanovovaly. Ke svému vykázání z jednání, které se v rámci původního řízení konalo dne 15. 3. 2021, potom uvedl, že se nejednalo o hrubé narušení dotčeného ústního jednání, když pro žalobce platila výjimka, která mu měla umožňovat účastnit se soudního jednání bez nasazené ochrany cest dýchacích, tj. bez nasazeného respirátoru.

13. Rozhodnutí ve věci samé bylo vyhlášeno dne 5. 5. 2022.

III. Skutková zjištění

14. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované dne 22. 3. 2021 nárok na konstatování porušení práva a poskytnutí písemné omluvy z důvodů jako v projednávané žalobě. O této žádosti rozhodla žalovaná svým stanoviskem ze dne 12. 11. 2021 tak, že konstatovala, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nároku dle OdpŠk a náhradu újmy nepřiznala.

15. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

16. Dále vzal z nesporných tvrzení účastníků a provedených listinných důkazů (protokol o jednání před soudem I. stupně ze dne 15. 3. 2021 založený ve spise vedeném Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 88/2018) soud za prokázané, že se ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 88/2018 konalo jednání, ke kterému se dostavil žalobce jako právní zástupce. Toto jednání vedla vyřizující soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení]. Po svém příchodu do jednací síně byl žalobce soudem vyzván k předložení potvrzení o negativním výsledku testu na Covid-19. K tomu žalobce uvedl, že jej nemá, o čemž soud dopředu informoval, že test mít nebude, když to nevyplývá z žádného opatření. Soud nicméně na svém požadavku s ohledem na povinnost chránit život a zdraví občanů trval, pročež žalobci nabídl samotest. To žalobce odmítl s tím, že to není jeho povinnost. Soud poté sdělil, že s ohledem na odmítnutí žalobce předložit potvrzení o negativním testu na Covid-19, bude jednání vzhledem k možnému ohrožení zdraví a života zúčastněných osob odročeno. Zároveň vyzval soud žalobce, aby si nasadil ochranný prostředek dýchacích cest. Nato sdělil žalobce soudu, že se na jednání vztahuje výjimka, proto si ochranný prostředek nenasadí. Poté byl žalobce soudem vyzván, aby okamžitě opustil jednací síň, což odmítl. Soud následně konstatoval, že bude kontaktovat justiční stráž; následně žalobce výzvu uposlechl a opustil jednací síň. Nato bylo jednání odročeno vzhledem k odmítnutí předložení potvrzení o negativní výsledu na Covid-19 ze strany žalobce.

17. Z emailové zprávy ze dne 12. 3. 2021 soud zjistil, že dne 12. 3. 2021 se na žalobce obrátila věc vyřizující soudkyně s tím, že ho informovala, že na ústním jednání dne 15. 3. 2021 bude požadovat předložení potvrzení akreditované laboratoře o negativním výsledku antigenního nebo RT-PCR testu. Na to téhož dne žalobce odpověděl, že se dostaví bez testu, když tato povinnost (předložit negativní test) nevyplývá z žádného opatření.

18. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

19. Pouze pro úplnost se dodává, že soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování, neboť – jak bude objasněno níže - pro posouzení žalobou uplatněného nároku bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

20. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

21. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

22. Podle§ 3 písm. a), b), c) Odpšk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.

23. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

25. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

26. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u orgánu uvedeného v § 6 zákona (tj. zdejší žalovaná). Podle § 15 odst. 1 zákona pak platí, že přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle § 15 odst. 2 zákona se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle § 54 o. s. ř. toho, kdo hrubě ruší pořádek, může předseda senátu vykázat z místa, kde se jedná. Je-li vykázán účastník, může být jednáno dále v jeho nepřítomnosti.

29. Podle § 117 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

30. Jak je uvedeno shora, Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal konstatování porušení práva a písemné omluvy, a to z titulu nesprávného úředního postupu. Nesprávný úřední postup žalobce spatřoval v tom, že po něm věc vyřizující soudkyně v rámci nařízeného ústního jednání v původním řízení požadovala negativní test na Covid 19, resp. nasazenou ochranu cest dýchacích.

31. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Podle konkrétních okolností může být nesprávný úřední postup představován jakoukoliv činností spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro jeho počínání nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019).

32. V rozsudku ze dne 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2116/2021, Nejvyšší soud připomenul, že jakkoli v minulosti byla odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci dovozována i z obecné úpravy ochrany osobnosti v občanském zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1712/2004, ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1638/2007, nebo ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2925/2006), tato praxe byla překonána rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 3916/2008, uveřejněným pod číslem 125/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nároky spadající pod zákon č. 82/1998 Sb., ve znění účinném od 27. 4. 2006, nelze uplatnit z titulu ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, když úprava odpovědnosti státu za škodu v zákoně č. 82/1998 Sb. je zároveň speciální úpravou v oblasti ochrany osobnosti tam, kde bylo do těchto práv zasaženo při výkonu veřejné moci (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016). Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4704/2018, se přitom podává, že výkon státní moci může spočívat jak v rozhodování o právech a povinnostech určitých subjektů, tak v širším slova smyslu i v činnosti, při které se o právech a povinnostech dotčených osob nerozhoduje (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4118/2015, publikovaný pod číslem 28/ 2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo SIMON, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 46). Výkonem státní moci ve smyslu § 1 odst. 1 OdpŠk je totiž výkon jakékoliv veřejnoprávní pravomoci, kterou je státní orgán nadán, a výkon této pravomoci je třeba posuzovat jako úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu za ni podle § 13 odst. 1 OdpŠk (viz též již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5848/2016).

33. V prvé řadě je třeba uvést, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [obec] C. H. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne 23. 7. 2015).

34. Jak uvedeno shora, žalobce spatřoval nesprávný úřední postup OS konkrétně v tom, že OS požadoval po žalobci negativní test na Covid 19, resp. že požadoval, aby měl v jednací síni nasazenou ochranu dýchacích cest. Žalobce se tedy výslovně domáhal náhrady škody nikoli z titulu nezákonného rozhodnutí (jehož existenci ani nenamítal), ale z titulu nesprávného úředního postupu OS. Soud se tedy v prvé řadě zabýval tím, zda je dán takový odpovědnostní titul pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Soud přitom dospěl k závěru, že v projednávané věci není odpovědnostní titul dán, a to z následujících důvodů.

35. Zaprvé, soud I. stupně v souladu s ustanovením § 117 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje o zahájení, o způsobu vedení řízení, skončení jednání, průběhu tohoto řízení a provádění dokazování, soud činí vhodná opatření, tak aby zajistil splnění účelu jednání. Z prostého jazykového výkladu dotčeného ustanovení by se tak snad mohlo prima facie zdát, že z § 117 odst. 1 o. s. ř. neplyne pro soud možnost přijmout přiměřená opatření za účelem ochrany života a zdraví osob nacházejících se v soudní síni při jednání. Taktomu ovšem nemůže být, a to zejména s ohledem na teleologický výklad dotčeného ustanovení. Jinak řečeno, zejm. v době probíhající pandemie se jeví zcela účelným postup soudu využívající přiměřené ochranné prostředky umožňující minimalizovat riziko nákazy. Proto je možné vyžadovat používání ochranných prostředků jak ze strany soudců, tak vyžadovat tyto prostředky i po ostatních osobách účastnících se soudního jednání, a to v zájmu prevence šíření choroby a ohleduplnosti i k ostatním osobám účastnících se jednání (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 202, č. j. 23 Co 73/2022- 47). K takovému výkladu § 117 odst. 1 o. s. ř. se koneckonců ve své recentní judikatuře přiklonil rovněž i Ústavní soud (viz usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. IV. ÚS 724/22).

36. Zadruhé, v této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že správní soudy judikovaly, že v každém případě se výjimka stanovená v mimořádných opatřeních Ministerstva zdravotnictví stran nenošení respirátorů během ústního jednání u soudu musí vykládat restriktivně, tj. tato výjimka bez dalšího neplatí ani pro účastníky řízení a jejich právní zástupce (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2022, č. j. 8 A 14/2022-8). Dlužno poznamenat, že správní soudy se vyjadřovaly k jiným mimořádným opatřením (platícím v jiném období), nicméně s ohledem na obdobnou textaci těchto opatření (jakož i jejich odůvodnění) lze tyto závěry vztáhnout mutatis mutandis i na mimořádné opatření ze dne 26. 2. 2021. Nicméně i kdyby neexistovalo dotčené opatření, soud je toho názoru, že i tak by mohla vyřizující soudkyně požadovat nasazení respirátoru, resp. předložení negativního testu, resp. přijmout jiné přiměřené opatření tak, aby byla zajištěna řádný průběh dotčeného jednání, a to s ohledem na potřebu zajistit ochranu zdraví osob nacházejících se v soudní síni, jak bylo uvedeno shora (tj. tato pravomoc by plynula přímo z § 117 odst. 1 o. s. ř.).

37. Zatřetí, žalobce během ústního jednání dne 2. 5. 2022 argumentoval ad absurdum s poukazem na situaci na Ukrajině, kdy podle jeho názoru by soudy s ohledem na neurčitou hrozbu války na Ukrajině mohly přijímat jakékoliv opatření. Tento argument ovšem považuje soud za nikoliv přiléhavý. Naopak žalobcem předestřený restriktivní výklad § 117 odst. 1 o. s. ř. považuje zdejší soud za neudržitelný; ve své podstatě by totiž znamenal, že pokud by se dostavila do jednací síně osoba, u níž by bylo možné mít důvodnou obavu z toho, že trpí vysoce nakažlivou nemocí, která může ohrožovat zdraví ostatních účastníků řízení, jejich právních zástupců nebo personálu soudu, pak by soud byl zbaven jakékoliv možnosti přijmout vhodná opatření, kterými by zajistil, aby jednání řádně a nerušeně probíhalo.

38. Začtvrté, pokud jde o postup soudu podle § 54 o. s. ř., odkazuje se na judikaturu civilních soudů, ze které plyne, že hrubým rušením pořádku ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí i situace, kdy dotčená osoba neuposlechne opakovaných výzev soudu ve smyslu ustanovení § 117 odst. 1 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2002, sp. zn. 30 Cdo 931/2001). Z provedeného dokazování přitom jednoznačně plyne, že soudkyně právě takové opakované výzvy žalobci dávala. Nelze proto uvažovat o tom, že by vyřizující soudkyně postupovala v rozporu se zákonem.

39. Zapáté, soud rovněž považuje za důležité zdůraznit, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že požadavky ze strany soudu (na negativní test, nošení respirátory) nebyly projevem šikany nebo zneužití moci; jejím přijetím soud sledoval legitimní cíl (ochrana zdraví a života osob nacházejících se v soudní síni), tato opatření byla způsobilá sledovaného cíle dosáhnout a nepřekračovala meze toho, co bylo nezbytně nutné (samotný soud nabídl možnost samotestování přímo v jednací síni, poté požadoval nasazení respirátoru a když žalobce toto odmítl, jednání odročil, aniž by jednal ve věci samé). Žalobce ve svém podání obsáhle popisoval, jak se nemohl vyjádřit a jak se cítil postupem soudkyně dehonestován. Z provedeného dokazování ovšem vyplynulo, že argumentace žalobce byla řádně v protokolu zaznamenána. K tomu se uvádí, že advokáti jako nezávislí odborníci hrají klíčovou roli při zajišťování důvěry veřejnosti vůči soudům. Tato zvláštní role advokátů při výkonu spravedlnosti s sebou nese řadu povinností; zejména jejich profesionální chování musí být diskrétní, čestné a důstojné (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Simić v. Bosna a Hercegovina, č. 39764/20). Kdo jiný nežli advokát by proto měl mít pochopení proto, že dotčený soud přistoupil k namítaným opatřením za situace, kdy zde probíhala pandemie (což muselo být rovněž žalobci dobře známo), přičemž soudem přijatá opatření byla dopředu avizována a směřovala k prevenci šíření této choroby. Sama o sobě přitom nijak nenarušovala průběh řízení; za narušování a prodlužování soudního řízení by bylo možno naopak pokládat situaci opakovaných domluv účastníkovi či právnímu zástupci v zájmu objasňování důvodů pro použití ochranného prostředku, jak a proč takové ochrany použít během soudního jednání.

40. S přihlédnutím ke shora uvedeným úvahám tedy soud dospěl k závěru o neexistenci odpovědnostního titulu ve vztahu k tvrzeným pochybením, resp. tvrzené újmě. Není tedy splněna jedna z kumulativních podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu. Soud se již dále nezabýval tvrzenou škodou či její výší, neboť za situace, kdy nebyla splněna jedna z kumulativních podmínek, by to již nemělo praktického významu.

41. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl (srov. výrok I.).

VI. K nákladům řízení

42. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

43. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1200 Kč odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání dne 2. 5. 2022, účast na vyhlášení rozsudku dne 5. 5. 2022). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VII. Ke lhůtě k plnění

44. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení