37 C 111/2021-186

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 71 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 71 500 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do [datum], a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 428 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 378 500 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 43 140 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u [název soudu] (dále též„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

3. Pro projednávanou věc je rovněž podstatné, že zdejší soud již ve věci jednou rozhodoval, a to svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tento rozsudek pak byl zrušen [název soudu] jako soudem odvolacím, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V tomto usnesení [název soudu] soudu I. stupně inter alia vytkl, že soud neodstranil vadu žaloby spočívající v neujasnění si, z titulu jakého nezákonného rozhodnutí se žalobce náhrady nemajetkové újmy domáhá (viz body 11 a 12 dotčeného usnesení).

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

4. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, které bylo vedenou [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Ve své žalobě tvrdil, že mu v souvislosti s jeho trestním stíháním vznikla nemajetková újmy. Nejprve popsal průběh původního řízení. Zdůrazňoval přitom, že v původním řízení byla vydána dvě nezákonná rozhodnutí. Jednak usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a dále pak usnesením Vrchního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V této souvislosti zdůraznil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, resp. nezákonným rozhodnutím usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

5. Žalobce poukázal na délku původního řízení, které dle něho trvalo více než šest let. Zdůraznil přitom, že již v průběhu prověřování s policejním orgánem aktivně spolupracoval. Po zcela nepochopitelném zahájení svého trestního stíhání se postupu a nezákonnému stíhání aktivně bránil a s policií spolupracoval tak, aby celá věc byla co nejdříve objasněna a v trestním stíhání nebylo nezákonně pokračováno. Přes tuto aktivitu byl žalobce až soudem zproštěn obžaloby a stalo se tak až po šesti letech trestního stíhání, které žalobce svou činností nezpůsobil a negativně neovlivnil ani jeho délku.

6. Žalobce poukazoval na to, že v průběhu hlavního líčení před soudem po skončení dokazování sama státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec] navrhla žalobce obžaloby zprostit, k čemuž také následně dne [datum rozhodnutí] rozsudkem [název soudu] sp. zn. [spisová značka] došlo. I přesto však státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku odvolání, a to s poukazem na to, že žalobce měl být [název soudu] v části řešených skutků zproštěn z jiného než zvoleného zprošťujícího důvodu. [název soudu], který rozhodoval o odvolání státní zástupkyně, pak porušil zákon v neprospěch žalobce, když rozhodl o zrušení zprošťujícího rozsudku soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, tedy i v části která nebyla napadena odvoláním státní zástupkyně, ani jiné oprávněné osoby. Toto pochybení musel napravit až [název soudu] na základě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti z podnětu žalobce. Poté, co se trestní věc vrátila po zásahu [název soudu], soudu prvního stupně, tento žalobce obžaloby (ve zbývajících skutcích) opětovně zprostil. Přestože státní zástupkyně před vyhlášením druhého zprošťujícího rozsudku, navrhla žalobce obžaloby zprostit, podala následně proti druhému zprošťujícímu rozsudku v neprospěch žalobce. O tomto odvolání nebylo do dne podání této žaloby rozhodnuto.

7. Žalobce dále zdůrazňoval, že byl po většinu doby stíhán pro velmi závažnou trestnou činnost podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ trestní zákoník“), dílem ve stádiu dokonaném, dílem ve stádiu pokusu, kterého se měl žalobce dopustit jako člen (čtyřčlenné) organizované zločinecké skupiny podle § 129 trestního zákoníku, později v obžalobě byla z právní kvalifikace jednání žalobce vypuštěna účast na organizované skupině podle § 129 trestního zákoníku zákoníku. Za tento trestný čin byl žalobce ohrožen trestní sazbou pět až deset let odnětí svobody. Současně zde byla hrozba, že žalobci bude uložena povinnost k náhradě údajné škody vzniklé poškozeným, a to ve výši několika miliónů Kč. Nejenže tedy žalobce byl nezákonně a zcela bez jakýchkoliv podkladů trestně stíhán po dobu více než šesti let, ale navíc tomu tak bylo pro velmi závažnou trestnou činnost, kde žalobci hrozilo uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.

8. K dopadům trestního stíhání žalobce uvedl, že byl nucen vynaložit nemalé prostředky na svou obhajobu. Dále tvrdil, že nezákonné trestní stíhání negativním způsobem ovlivnilo jeho podnikání, jakož i jeho rodinný života jeho psychiku.

9. Svoji žalobou se pak žalobce domáhal částky ve výši 500 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, jakož i náhrady nákladů řízení.

10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč. Jeho žádost byla projednána žalovanou jejím stanoviskem dne [datum], kdy žalovaná přiznala žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 50 000 Kč.

11. Žalovaná zdůraznila, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a usnesení [název soudu] ze dne [datum]. Dostatečným zadostiučiněním je dle žalované pak částka, kterou žalovaná žalobci přiznala svým stanoviskem ze dne [datum]. K tomu žalovaná poukázala na rozsudek [název soudu] vydaný pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

12. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalobce zdůraznil, že se mu žalovaná za nezákonné trestní stíhání omluvila a vyplatila mu částku 50 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Částku přiznanou žalovanou ovšem žalobce považoval za nedostatečnou. Poukazoval přitom na průběh nezákonného trestního stíhání.

13. Ve věci se konalo jednání dne [datum]. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování a žalobci byla dána výzva podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

14. Podáním ze dne [datum] žalobce v reakci na výzvu soudu doplnil svá tvrzení, jakož i důkazní návrhy. Předně dotvrdil, že mu částka 50 000 Kč byla coby náhrad nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vyplacená žalovanou dne [datum]. Dále rozvedl odpady nezákonného trestního stíhání do jeho rodinného, profesního a osobního života. Poukázal na nejistotu stran své budoucnosti jako živitele rodiny. Uvedl, že trestní stíhání nesnášel dobře. Po celou dobu trestní stíhání byl žalobce vystaven stresu a neustále musel o svém trestním stíhání přemýšlet. Žalobce se v důsledku svého nezákonného trestního stíhání rozhodl odložit početí druhého potomka. Trestní stíhání negativně ovlivnilo i jeho matku, která trpěla stresem a problémy se spaním. Trestní stíhání pak bylo předmětem neustálých diskuzí a neshod. Trestní stíhání mělo rovněž poškodit i pověst žalobce. Skutečnost, že žalobce je trestně stíháním se měla rozšířit v místě jeho bydliště. [příjmení] lidí jej měla označovat za podvodníka a měla se s ním přestat stýkat. Trestní stíháním bylo také negativně ovlivněno podnikání žalobce. [právnická osoba] měla v důsledku trestního stíhání ztrácet klienty a nakonec musela zcela ukončit svoji činnost. V průběhu trestního stíhání navíc žalobce přišel o možnost realizovat významný projekt v oblasti developmentu, kdy žalobce měl kvůli svému nezákonnému trestnímu stíhání přijít o možnost účastnit se developerské společnosti [právnická osoba] V neposlední řadě žalobce poukázal na rozsudky [název soudu] vydaného v řízení pod sp. zn. [spisová značka], [název soudu] vydaného v řízení pod sp. zn. [spisová značka], jakož i na judikaturu [název soudu].

15. Další jednání se ve věci konalo dne [datum]. Na tomto jednání byly provedeny důkazy. Na jednání dne [datum] byly rovněž provedeny důkazy, žalobcovi byla dána výzva podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a byl vyhlášen rozsudek.

16. Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl rozsudek ze dne [datum] zrušen.

17. K výzvě soudu a poté na jednání dne [datum] žalobce upřesnil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dále byla na tomto jednání dána výzva podle § 118a odst. 3 o. s. ř., bylo doplněno dokazování a vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

18. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě. Žalovaná o tomto nároku rozhodla dne [datum], když konstatovala, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a přiznala žalobci odškodnění ve výši 50 000 Kč.

19. Z oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalovaná zaplatila žalobci částku 50 000 Kč.

20. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

21. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že trestní stíhání bylo vůči žalobci a zahájeno dne [datum] usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 a) trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení byla žalobcem dne [datum] podána stížnost, na základě které bylo dne [datum] vydáno usnesení Vrchního státního zastupitelství [obec] o tom, že se ruší část usnesení ze dne [datum] v bodech 1) a 3) a ohledně bodů 2), 4), 5), 6), 7), 8) a 9) se stížnost zamítá. Dne [datum] vyslýchán obviněný [celé jméno žalobce]. Dne [datum] ve výslechu [celé jméno žalobce] pokračováno. Dne [datum] došla PČR žádost o změnu termínu pokračování výslechu obviněných nařízené na [datum], z důvodu kolize s hlavním líčením v jiné věci. Dne [datum] předloženy [celé jméno žalobce] listiny a návrhy na doplnění dokazování. Dne [datum] vyslýchána svědkyně [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] podal vysvětlení [jméno]. Dne [datum] přibrán znalec [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel. Dne [datum] podán z.p. znalcem [příjmení]. Dne [datum] přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Dne [datum] dodán z.p. znalcem [příjmení]. Dne [datum] přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] k podání z.p. z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie Z.p. znalcem [příjmení] dodán. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení] ml. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení] st. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [jméno]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] pokračováno ve výslechu svědka [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] vyslýchán svědek [příjmení]. Dne [datum] vyrozuměn [celé jméno žalobce] o možnosti prostudovat trestní spis. Dne [datum] spis prostudován. Dne [datum] vyrozuměni obvinění o změně právní kvalifikace skutku. Dne [datum] podáno [celé jméno žalobce] návrh na doplnění vyšetřování/procesní vyjádření/návrh na zastavení TS. Dne [datum] odmítnuty návrhy na doplnění dokazování [celé jméno žalobce], respektive jeho obhájci. Dne [datum] došla [název soudu] obžaloba. Dne [datum] došel soudu návrh [celé jméno žalobce] na předběžné projednání obžaloby. Dne [datum] nařízeno HL na [číslo] a 11.- [datum]. Dne [datum] zažádáno advokátem [příjmení] o odročení HL. Dne [datum] došla soudu omluva znalce [příjmení]. Dne 29. 9. [číslo] došla omluva [příjmení], roz. [příjmení] svědkyně. Dne [datum] došla omluva [anonymizováno] + neschopenky. Dne 4. [datum] konáno HL. Dne [datum] odročeno HL na 8. – 11. 11 2016. Dne [datum] podal obhájce [celé jméno žalobce] návrh na doplnění dokazování. Dne [datum] došla omluva znalce [příjmení]. Dne 8.- [datum] konáno HL. Dne [datum] odročeno HL na 20. – [datum]. Dne [datum] došla omluva svědka [příjmení]. Dne [datum] konáno HL, odročeno na 14. – [datum]. Dne [datum] podali znalci vyúčtování. Dne [datum] uložena pořádková pokuta svědku [příjmení] ml. Dne [datum] došla soudu omluva zmocněnce poškozené. Dne [datum] vystaven poukazy znalcům. Dne [datum] došla žádost obžalovaného [příjmení] o konání HL v jeho nepřítomnosti. Dne 14. – [datum] konáno HL, odročeno na [datum] včetně závěrečných řečí. Na HL dne [datum] vyhlášen rozsudek. Dne [datum] prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku do [datum]. Dne 28. 6. prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku do [datum]. Dne [datum] prodloužena lhůta do [datum]. Dne [datum] rozeslán rozsudek. Dne [datum] podáno blanketní odvolání státního zástupce. Dne [datum] došlo odvolání poškozené [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo odůvodnění odvolání státního zástupce. Dne [datum] došlo odvolání pošk. [příjmení] ml. A st. Dne [datum] došlo vyjádření obž. [jméno] [příjmení] k odvolání SZ. Dne [datum] došla [název soudu] předkládací zpráva o odvolání. Dne [datum] dodatečně předloženo Vrchnímu soudu odvolání poškozené [příjmení]. Dne [datum] voláno k VZ na [datum]. Dne [datum] došla žádost o odročení obhájce [příjmení]. Dne [datum] konáno neveřejné zasedání a vyhlášeno usnesení o vyloučení věci. Dne [datum] konáno neveřejné zasedání a vyhlášeno usnesení o sloučení věci. Usnesením ze dne [datum] rozsudek zrušen a vrácen 1. stupni. Dne [datum] doručeno [celé jméno žalobce], 2x zažádáno o prodloužení lhůty k vypravení a vyhotovení kvůli složitosti věci. Dne [datum] došel návrh obhájce obv. [celé jméno žalobce] na doplnění dokazování. Dne [datum] došel návrh na doplnění dokazování obhájce obv. [příjmení]. Dne [datum] došel návrh obhájce obv. [celé jméno žalobce] vyjádření žalovaného, návrh na zastavení TS. Dne [datum] došel přípis Vrchního státního zastupitelství s žádostí o zapůjčení spisu k návrhu na podání stížnosti pro porušení zákona obv. [celé jméno žalobce]. Dne [datum] věc předložena ministrem spravedlnosti k NS. Dne [datum] zasílána stížnost pro porušení zákona k vyjádření. Veřejné zasedání NS nařízeno na [datum]. Rozsudkem NS ze dne [datum] zrušeny ty části výroků usnesení [název soudu], jímž se ruší rozsudek 1. stupně, jimiž byl porušen zákon. Ohledně žalobce byl porušen zákon v jeho neprospěch v části, v níž došlo ke zrušení zprošťujících výroků z rozsudku [název soudu] ze dne [datum] pod body II A. a) 4., II A b) 3,4. Dne [datum] nařízeno HL na 9. – [datum]. Dne [datum] došla žádost obhájce JUDr. [příjmení] o odročení. Dne [datum] odročeno HL na žádost jednoho z obhájců na 21. + [datum]. Na Hl dne [datum] HL odročeno na 8. – [datum]. Dne [datum] na výzvu soudu doloženy obž. [celé jméno žalobce] listiny. Dne [datum] odročeno HL z důvodu protiepidemiologických opatření na 26. 5. a [datum] HL dne [datum] konáno, odročeno na 12. a [datum], konstatováno, že nelze dřív, kvůli zdravotnímu stavu svědka [příjmení] st. Na HL [datum] odročeno na [datum]. Na HL dne [datum] vyhlášen rozsudek. Lhůta k vyhotovení prodloužena do [datum] z důvodu složitosti věci, znovu pak do [datum]. Rozsudek Krajského soudu [obec] ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 b) trestního řádu v bodě II. A. a) 1, II. A. b) 1 a dle § 226 c) trestního řádu v bodě III. Dne [datum] podáno odvolání poškozené [příjmení]. Dne [datum] podáno odvolání pošk. [příjmení]. Dne [datum] spis zapůjčen [název soudu]. Dne [datum] spis vrácen. Dne [datum] bylo SZ podáno odvolání, doplněno [datum]. Dne [datum] věc předložena VS v [obec] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] voláno na VZ [datum]. Na VZ dne [datum] vyhlášen rozsudek. Právní moci nabylo rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] ve vztahu k žalobci dne [datum] poté, co byl na základě odvolání státního zástupce dne [datum] vydán rozsudek [název soudu], přičemž rozhodnuto bylo při nezměněných výrocích o vině a trestu.

22. Z čestného prohlášení žalobce ze dne [datum], z účastnického výslechu žalobce a výslechu [jméno] [příjmení], [datum narození], a výslechu [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v souvislosti s trestním stíháním žalobce v rámci řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trpěl rodinný život žalobce. Žalobce v rámci svého trestní stíhání byl nucen vynakládat finanční prostředky na svoji obhajobu, což negativně ovlivnilo finanční situaci jeho rodiny, které byl živitelem. Žalobce v důsledku trestního stíhání odložil početí druhého potomka. Žalobce rovněž trpěl v souvislosti s trestním stíháním stresem.

23. Soud zhodnotil výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědkyně jsou rodinnými příslušníky žalobce ([jméno] [anonymizováno] je jeho partnerka a [jméno] [příjmení] je jeho matka), na druhou stranu soud neshledal existenci rozporů v její výpovědích a ani žádné jiné skutečnosti svědčící o jejich nevěrohodnosti.

24. Z rodného listu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce má syna [jméno] [celé jméno žalobce], který se narodil [datum].

25. Z rodného listu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce má dceru [jméno] [příjmení], která se narodila [datum].

26. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne [datum] společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce byl od [datum] jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a rovněž společníkem v této společnosti.

27. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. z žaloby a z příloh k této žalobě a dále z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dále z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalobce měl v rámci trestního stíhání nezákonného vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] vynaložit na svoji obhajobu částku 1 528 299 Kč s tím, že žalovaná dobrovolně plnila částku 306 356,96 Kč. Soudy pak pravomocně rozhodly o zamítnutí žalobcova nároku v jeho zbytku (pokud jde o obhajné).

28. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

29. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

30. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

31. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

32. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

35. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

36. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

37. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

38. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

39. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu).

40. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jejím jednání, kterým měla podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jejím chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka] či nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne [datum]).

41. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

42. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), neboť žalobce byl dle § 226 písm. b) a c) trestního řádu zproštěn obžaloby. Existenci odpovědnostního titulu ostatně uznala i žalovaná. K tomu soud dodává, že k jeho výzvě a na jednání dne [datum] žalobce jednoznačně dotvrdil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy právě z titulu nezákonného usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (a nikoliv z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení Vrchního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

43. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

44. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

45. V daném případě byl žalobce stíhán pro § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 10 let. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše závažnější, i když je pravda, že uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví.

46. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 81 měsíců. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zcela zjevně nepřiměřená, i když nebyla nijak krátká. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že v rámci dotčeného trestního řízení bylo stíháno více osob, prováděno rozsáhlé dokazování (vyslýchána řada svědků, ustanovován znalec) a řízení bylo procesně složité (konala se řada hlavních líčení) a probíhalo dokonce na třech stupních soudní soustavy. V této souvislosti soud uvádí, že nelze přehlédnout, že v původním řízení bylo vydáno pravomocné rozhodnutí, které bylo později zrušeno [název soudu] (usnesení Vrchního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Řízení se tak vyznačovalo nekoncentrovaným postupem orgánů činných v trestním řízení. [příjmení] toho rovněž nelze přehlédnout, že žalobce měl způsobit spácháním trestné činnosti jemu kladené za vinu škodu v řádech miliónů korun, pročež mu hrozilo, že z tohoto titulu rovněž bude platit náhradu v rámci adhezního řízení. Pokud pak jde o argumentaci strany žalující postupem státního zástupce v dotčené věci, odkazuje soud na bod 15 usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Pominout nicméně nelze, že žalobce vynaložil na svoji obhajobu částku v řádech stovek tisíců Kč, jak vyplynulo z provedeného dokazování.

47. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice do sféry rodinného života, pracovního života a do sféry osobní. Své tvrzení žalobce prokazoval čestným prohlášením a svědeckou výpovědí své partnerky, své matky, jakož i svoji účastnickou výpovědí a výpisem z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]

48. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. [příjmení], P. [příjmení] břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo [příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [obec]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. [příjmení] – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ ([příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

49. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. [příjmení]:„ Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ ([příjmení], E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. [obec]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Jinak řečeno, jak bylo uvedeno shora, při hodnocení důkazů soud sice uvěřil svědeckým výpovědím partnerky žalobce [jméno] [příjmení] a jeho matky [jméno] [příjmení], avšak tyto svědecké výpovědi byly dostatečné pouze potud, pokud jde o dopady trestního stíhání do rodinného života žalobce, resp. o stres, kterým měl žalobce v souvislosti s trestním stíháním trpět, jakož i náklady, které měl žalobce v souvislosti s trestním stíháním vynaložit. Pokud jde o další tvrzené dopady nezákonného trestního stíhání do života žalobce, soud nemohl vzít tyto dopady za prokázané pouze na základě účastnické výpovědi žalobce, neboť hodnotu účastnické výpovědi lze považovat pouze za mizivou (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

50. Za situace, kdy žalobce řadu svých tvrzení prokazoval pouze svým účastnickým výslechem (resp. svým čestným prohlášením, které ovšem nelze považovat za způsobilý důkaz, viz bod 13 usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a výpisem z obchodního rejstříku, ze kterého soud pouze zjistil, že žalobce byl jednatelem dotčené společnosti, avšak o samotné činnosti a obchodním úspěchu, či neúspěchu této společnosti, resp. vlivu trestní stíhání na chod společnosti nevypovídá ničeho), přičemž bylo lze tyto tvrzené skutečnosti prokazovat jinak (pokud jde o tvrzení, že trestní stíhání poškodilo pověst žalobce, tj. skutečnost, že žalobce byl předmětem zájmu policie se rozšířila v [obec], spousta lidí označovala žalobce za podvodníka a přestali se s žalobce stýkat, že trestním stíháním byla poškozena podnikatelská činnost žalobce, kdy společnost [právnická osoba] měla ztrácet klienty a měla ukončit svoji činnost v souvislosti s trestním stíháním, že trestní stíhání zmařilo žalobcův podnikatelský záměr, pokud jde o projekt v oblasti developmentu v centru [obec], kdy se měl účastnit developerské [právnická osoba] [obec] a.s), jej soud vyzval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Žalobce však na tuto svoji povinnost – tj. povinnost navrhovat důkazy ke svým tvrzením – rezignoval, ačkoliv byl soudem na jednání dne [datum] (opakovaně) řádně poučen o této povinnosti, jakož i o možných důsledcích neunesení břemene důkazního. Soudu proto nezbylo, nežli považovat výše vypočtená žalobcova tvrzení za neprokázaná.

51. K tomu soud pro úplnost uvádí, že nevzal shora uvedená tvrzení za prokázané za situace, kdy obě svědkyně shodně uvedly, že o podnikatelské činnosti pana žalobce nic nevědí (resp. partnerka [jméno] [příjmení] pouze věděla, že její partner podnikal v oblasti poskytování úvěrů; žádné podrobnosti o jeho podnikání jí však nebyly známy). K zásahu do pověsti žalobce pak svědkyně sice uváděly, že zaslechly nějaké pomluvy nebo že se o žalobci měly v místě jeho bydliště šířit zprávy v souvislosti s jeho trestním stíháním, ale k dotazu soudu nebyly schopny nic konkrétního říci, respektive svědkyně [jméno] [příjmení] poukázala na dvě osoby, ale zároveň uvedla, že obě tyto osoby věřily v nevinu pana žalobce. Soud proto nemohl na základě těchto výpovědí dospět k tvrzením – pokud jde o zásahy do pracovního (profesního) života žalobce, jakož i do jeho pověsti v souvislosti s trestním stíháním - tak jak je žalobce uváděl ve své žalobě a v jejím doplnění. Soud má sice pochopení pro nedokonalost lidské paměti a rozumí tomu, že svědci si po určité době nemusí pamatovat detaily. Na druhou stranu obě svědkyně neuvedly vůbec ničeho konkrétního a pak také žalobci nic nebránilo v tom, aby žalobce k opakované výzvě soudu své důkazní návrhy doplnil.

52. I tak ovšem soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Nelze totiž přehlédnout, že ze svědecké výpovědi partnerky žalobce a jeho matky totiž jednoznačně vyplynul negativní dopad nezákonného trestního stíhání do žalobcova rodinného života. Soud rovněž uvěřil žalobci, že trestní stíhání pro něho byla stresující záležitost. Z provedeného dokazování pak i vyplynulo, že trestní stíhání znamenalo pro žalobce nikoliv marginální finanční zátěž. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

53. V souladu s rozhodovací praxí [název soudu] (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

54. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným v řízení vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], kdy v tomto řízení se poškozený domáhal náhrady újmy v souvislosti s trestním stíháním, které trvalo 2 roky a 7 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 trestního zákona. V tomto řízení hrozil poškozenému trest až osm let odnětí svobody, poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy na něho někteří přátelé a rovněž kolegové pohlíželi jako na podvodníka a on byl nucena ukončit svoji podnikatelskou činnost. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy v průběhu trestního stíhání, poškozený trpěl psychickými obtížemi, poruchami spánku a uzavřel se do sebe. Byly prokázány zásahy do práva na ochranu soukromí, soukromého života, dobré pověsti a jména a zároveň v projednávané věci byl relevantní vyšší věk poškozeného. Poškozený zároveň neprokázal zásahy do rodinného života a bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, tj. přibližně ve výši 1 600 Kč za měsíc trestního stíhání.

55. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzováno trestní stíhání, které trvalo přibližně 4,5 roku vedené pro pokračující zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zločin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 2, odst. 5 písm. b) trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. V této věci hrozil poškozenému trest odnětí svobody ve výši až 12 let, poškozený vykonal část trestu, přišel o zaměstnání a další nemohl sehnat. V dotčené věci poškozený zároveň prokázal i zásahy do rodinného života, kromě zásahu do profesního života, kdy jeho přítelkyně potratila v důsledku trestního stíhání a proběhly tam konflikty v rodině. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy utrpěl duševní poruchu a trpěl zároveň sebevražednými tendencemi, kdy byl i medikován. Poškozený nicméně neprokázal zásahy do sociálního života. V této věci bylo rovněž relevantní, že nezákonné trestní stíhání bylo medializováno a soud rovněž přihlédl k tomu, že žalobce byl odsouzen i v jiných trestních řízeních. Celkem byla v tomto řízení přiznána žalobci náhrada nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, tj. přibližně ve výši 3 700 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání.

56. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trvalo trestní stíhání 6 let a 8 měsíců. Bylo vedeno pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku a přečin neoprávněného přístupu do počítačového systému dle § 230 odst. 2 písmeno a), odst. 3 písmeno a) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody ve výši 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy v souvislosti s překážkami v práci došlo v souvislosti s trestním stíháním následující po sdělení obvinění k ukončení pracovního poměru a došlo v důsledku trestního stíhání ke ztrátě pracovního poměru poškozeného. Prokázal zásahy do rodinného života, kdy s manželkou plánovali ještě jedno dítě, ale z důvodem na obavy o budoucnost, k tomuto nepřistoupili a rovněž si nepořídili ani s manželkou větší byt. Nebyly prokázány zásahy do sféry zdraví, ale byly prokázány zásahy do sociálního života, a to sice do volnočasových aktivit a do společenských vazeb a kamarádských vazeb, nicméně trestní stíhání nezasáhlo a dále soud v tomto řízení přihlédl k tomu, k dosavadnímu způsobu života poškozeného a k tomu že žalobce byl 2 x nepravomocně odsouzen a bylo přiznáno odškodnění ve výši 100 000 Kč, tj. 1 250 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání.

57. Ve světle shora uvedeného tak soud rekapituluje, že ve věci [spisová značka] trestní stíhání trvalo kratší dobu. Poškozenému v této věci pak hrozil trest srovnatelný. Ve věci [spisová značka] pak trestní stíhání trvalo rovněž kratší dobu, hrozil ovšem trest vyšší (jednalo se o zvlášť závažný zločin). Ve věci [spisová značka] pak trestní stíhání trvalo přibližně stejně dlouhou dobu, avšak hrozil trest nižší (jednalo se o přečin). Soud nepovažuje za přiléhavé srovnání věci [spisová značka] s projednávanou věcí nejen proto, že hrozil v této věci poškozenému vyšší trest. Důležité je rovněž vzít v potaz, že v této věci poškozený tvrdil a prokazoval širší dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Podle soudu je nejpřiléhavější srovnání projednávané věci s případy vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. V těchto věcech bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 1600 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání, resp. ve výši 1250 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání. Soud se nedomnívá, že by výše přiznaného zadostiučinění měla v projednávané věci dosahovat výše přiměřeného zadostiučinění přiznaného ve věci sp. zn. [spisová značka]. V této věci sice trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu, avšak poškozený prokázal širší dopady do svého života (dopady do profesní sféry, rodinného života, sféry zdraví, přičemž prokázán byl i zásah do práva na ochranu soukromého života, dobré pověsti a jména a relevantní byl i vyšší věk poškozeného). Na druhou stranu se soud ani nedomnívá, že by bylo namístě přiznat přiměřené zadostiučinění pouze ve výši 1250 Kč za měsíc nezákonného trestního stíhání. V této věci totiž sice byly prokázány srovnatelné dopady do rodinného života (poškozený v této věci mimo jiné rovněž odložil početí potomka), přičemž poškozený prokázal zásahy do profesního života (a nadto byl dvakrát nepravomocně odsouzen) a trestní stíhání trvalo přibližně stejně dlouhou dobu jako v projednávané věci, avšak zároveň poškozenému hrozil podstatně nižší trest. Navíc nelze odhlédnout od toho, že v projednávané věci byl žalobce částečně zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, žalobci hrozil, že bude muset platit odškodnění ve výši několika miliónů, přičemž dotčené nezákonné trestní stíhání bylo nikoliv krátké a bylo poznamenáno nekoncentrovaným postupem orgánů činných v trestním řízení. Dlužno poznamenat, že z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobce se samostatně náhradou újmy způsobené nepřiměřenou délkou dotčeného trestního stíhání nedomáhá. Proto také není namístě aplikovat judikaturu civilních soudů, ze které plyne, že v případech, kdy se žalobce domáhá zadostiučinění rovněž z titulu nepřiměřené délky předmětného trestního řízení, jakož i zadostiučinění z titulu samotného nezákonného trestního stíhání, soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nemá přihlížet a hodnotit délku samotného trestního stíhání, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud se proto přiklonil k částce odškodnění ve výši 1500 Kč za měsíc trestního stíhání, tj. celkem k částce 121 500 Kč. Tuto částku odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním soud považuje za odpovídající okolnostem projednávané věci, jakož i procesnímu postupu žalobce (který řádně nedoplnil své důkazní návrhy, ačkoliv k tomu byl soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván).

58. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že význam délky trestního stíhání pro stanovení přiměřeného zadostiučinění není srovnatelný s případy nepřiměřené délky řízení či omezení osobní svobody, takže výslednou částku zadostiučinění nelze stanovit násobkem částky za jednotku času a doby trvání řízení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy k výsledné částce přiznané coby přiměřené zadostiučinění za prokázanou újmu žalobce nestanovil jako násobek částky za jednotku času. Soud provedl přepočet výše odškodnění na měsíce trestního stíhání pouze z důvodu lepší přehlednosti provedeného srovnání.

59. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé srovnání projednávané věci s případem projednávaným [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (resp. [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), resp. [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (resp. [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]), jak argumentoval žalobce. Ve věci projednávané [název soudu] totiž sice trestní stíhání trvalo kratší dobu, hrozil trest srovnatelný, avšak poškozený prokázal širší dopady do svého života (mimo jiné i dopady do své pověsti). Navíc v projednávané věci byl žalobce zproštěn nejen podle § 226 písm. b) trestního řádu, nýbrž i podle § 226 písm. c) trestního řádu. Pokud pak jde o věc projednávanou [název soudu], v této věci hrozil poškozeným trest srovnatelný, trestní stíhání pak trvalo kratší dobu. Prokázány byly ovšem širší dopady do jejich života (dopady do pracovní sféry), než tomu bylo v projednávané věci.

60. Ke shora uvedenému pak soud rovněž poukazuje na bod 16 usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

61. Na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 121 500 Kč. S ohledem na to, že žalovaná žalobci již plnila na náhradě újmy způsobené nezákonným trestním stíháním částku 50 000 Kč, soud výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci toliko částku 71 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok II.).

VI. K úrokům z prodlení

62. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

63. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky I. a II. tohoto rozsudku). K tomu se dodává, že soud přiznal rovněž úroky z prodlení z částky 50 000 Kč, a to od [datum] do [datum], neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že částka 50 000 Kč byla vyplacena žalovanou dne [datum]. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

VII. K nákladům řízení a nákladům státu

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem V. dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný, avšak plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, replika ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], podání žalobce ze dne [datum] (reakce na výzvu soudu), účast na jednání dne [datum] a [datum], odvolání, písemné podání ve věci samé ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum], celkem 10 x 3 100 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 10 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 43 140 Kč.

VIII. Ke lhůtě k plnění

65. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.