37 C 112/2023 - 61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] zastoupen obecným zmocněncem [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 652 911,06 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen na účet Obvodního soudu pro [adresa] zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka]. Žalobce se jednak domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze, sp.zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dne [datum], přičemž v něm docházelo k průtahům, které zavinil procesní soud a které žalobce v žalobě příkladmo vyjmenoval, kdy bylo řízení i nedůvodně přerušeno z důvodu řízení vedeného rovněž u MS v Praze, sp.zn. [Anonymizováno]. O tom, že v řízení sp.zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení bylo rozhodnuto v několika řízeních vedených u zdejšího soudu, konkrétně ve věci žalobce pod sp.zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že mu žalovaná v rámci předběžného projednání nároku přiznala z požadovaných [částka] částku [částka], tudíž na tomto nároku se žalobce domáhá zbývajících [částka]. Žalobce se dále domáhal v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení sp.zn. [Anonymizováno] náhrady škody. Žalobce v této souvislosti požadoval zaplacení částky [částka], což má představovat částku, kterou byl žalobce nucen zaplatit insolvenčnímu správci na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] nárok uplatnil. Žalovaná dne [datum] nároku žalobce částečně vyhověla, přičemž konstatovala, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši [částka], ve zbytku nárok žalobce shledala nedůvodným. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od [datum] do [datum]. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám v postupu soudu v období od července 2011 do června 2012 a dále od května 2013 do ledna 2014. Žalovaná vycházela ze základní částky [částka] za rok trvání řízení. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení bylo od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] přerušeno do skočení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], je třeba v tomto období na obě řízení nahlížet jako na řízení jediné, aby se žalobci nedostalo dvojího odškodnění, když za období, kdy bylo posuzované řízení přerušeno, již byl odškodněn v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobci proto žalovaná poskytla zadostiučinění za 3 roky a 5 měsíců trvání řízení, přičemž neshledala důvody k modifikaci základní částky, neboť význam řízení pro žalobce shledala standardním, žalobce k délce řízení svým chováním nepřispěl a složitost řízení byla rovněž standardní. Pokud jde o žalobcův nárok na náhradu škody, žalovaná uvedla, že soud v kompenzačním řízení není oprávněn revidovat rozhodnutí soudů v uvedených řízeních po věcné stránce a posuzovat, jak by v těchto bylo rozhodnuto, pokud by žalobce disponoval rozhodnutím, jehož vydání se v posuzovaném řízení domáhal, tudíž předpoklady odpovědnosti státu za škodu nejsou dány. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši jako v projednávané věci dne [datum]. Žalovaná tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když konstatovala existenci odpovědnostního titulu nesprávného úředního postupu a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši [částka], a to z titulu nepřiměřené délky původního řízení, tj. řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] Nárok na náhradu škody, nicméně, odmítla přiznat zcela. [adresa] 665 Kč byla žalobci vyplacena dne [datum]. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).

5. Ze spisu posuzovaného řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se domáhali žalobci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [tituly před jménem] [jméno FO] určení, že vykonávali funkci člena představenstva [Anonymizováno] s péčí řádného hospodáře. Dne [datum] byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku za žalobu, který uhradili v květnu 2011. Dne [datum] soud ustanovil opatrovníka [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] se proti usnesení o opatrovníkovi odvolal insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] oznámili svůj vstup do řízení jako vedlejší účastníci [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Dne [datum] soud předložil odvolání Vrchnímu soudu v Praze, který dne [datum] odvolání odmítl. Spis byl vrácen dne [datum]. Dne [datum] soud vyrozuměl [jméno FO], že se vedlejšímu účastníky nestali. Po výzvě soudu se dne [datum] [Anonymizováno] jako žalovaný zastoupený opatrovníkem vyjádřil k žalobě, kterou navrhl zamítnout. Dne [datum] žalobci podali repliku, kterou doplnili i dne [datum]. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. Soud činil dokazování listinnými důkazy a byli doplněni k uvedení naléhavého právního zájmu. Toto doplnili dne [datum]. Odročeno na [datum], avšak toto jednání bylo odročeno z důvodu přerušení řízení do řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno], neboť v tomto řízení se insolvenční správce domáhal po žalovaných náhrady škody za porušení jednat s péčí řádného hospodáře. Dne [datum] se žalobci odvolali. Po vyjádření dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne [datum] přerušení potvrdil jako logické a přesvědčivé. Spis vrácen dne [datum]. Přerušení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] soud opravil chybně uvedenou spisovou značku vedlejšího řízení. Soud v pravidelných intervalech sledoval stav vedlejšího řízení. Dne [datum] soud rozhodl, že se v řízení pokračuje, když vedlejší řízení pravomocně skončilo dne [datum]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] soud rozhodl o přerušení řízení do skončení dovolacího řízení ve vedlejším řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dne [datum] soud v řízení pokračoval. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum], při kterém žalobci doplnili tvrzení. Soud jednání nezahájil, neboť potřeboval vyřešit otázku opatrovnictví žalovaného. Odročeno na [datum]. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný. Dne [datum] soud zprostil opatrovníka a přiznal mu odměnu. Dne [datum] soud provedl dokazování větším počtem listin v přílohových obálkách a žalobě vyhověl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] soud doplnil rozsudek o nákladový výrok, toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Ze spisu vedlejšího řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil (ve shodě s předchozím odškodňovacím řízením žalobce), že žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce úpadce, se žalobou doručenou Městskému soudu v Praze ze dne [datum] domáhal na žalovaných: 1) [tituly před jménem] [jméno FO], 2) [tituly před jménem] [jméno FO], 3) [Jméno zainteresované osoby 0/0], 4) [jméno FO] a 5) [tituly před jménem] [jméno FO] (dále „žalovaní“) náhrady škody ve výši [částka] za to, že jako členové představenstva úpadce nepostupovali s péčí řádného hospodáře. Škodu představovaly zálohy na opravy ve fondu oprav, které se nenacházely v dispozici dlužníka, správce tvrdil, že tyto prostředky mu nebyly předány a mohly být nesprávně spotřebovány na provoz úpadce. Pokud jde o relevantní období, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, dne [datum] se konalo jednání, při kterém soud provedl důkaz trestním spisem a dalšími listinnými důkazy. Odročeno na [datum]. Dne [datum] se vyjádřil žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenční správce úpadce [Anonymizováno]. Dne [datum] se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém se Žalovaný č. [hodnota] obsáhle vyjádřil a navrhl připojení soudních tří spisů o náhradu škody a výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Za účelem dalšího dokazování, zejména výslechem navržené svědkyně bylo jednání odročeno na [datum]. Téhož dne se konalo jednání s výslechem svědkyně [jméno FO] a soud provedl důkaz dvěma soudními spisy, když důkaz třetím soudní spis byl shledán jako irelevantní. Soud provedl dokazování i dalšími listinami. Účastníkům byla poskytnuta lhůta 60 dní pro označení dalších důkazů a za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se žalovaní č. [hodnota]-5 vyjádřili a předložili další důkazy. Z důvodu zdravotní indispozice soudce bylo jednání odročeno na [datum]. Téhož dne se konalo další dokazování. Soud provedl důkaz listinnými důkazy, přičemž soud zjistil, že peněžní deníky byly založené v neúplné podobě, žalobci bylo uloženo dodat účetní deníky úpadce za roky 2004 – 2008 a za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na [datum], když žalovaným byla poskytnuta lhůta k doplnění dalších důkazů. Dne [datum] žalobce založil do spisu další důkazy, které nebyly pro obsáhlost vytištěny. Dne [datum] a [datum] se ve věci vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-[Anonymizováno] a doplnili další důkazy. Dne [datum] se konalo jednání s přehráním účetních deníků. Žalobci bylo uloženo, aby do 60 dnů zajistil stanovisko společnosti, která zpracovávala rekonstrukci účetnictví. Za účelem dalšího dokazování a přednesu závěrečných návrhů soud odročil jednání na [datum]. Dne [datum] se vyjádřil žalobce, dne [právnická osoba]. 2015 vyzval k vyjádření žalované. Dne [datum] a [datum] se žalovaní č. [hodnota] - 5 vyjádřili a doplnili důkazy. Dne [datum] se konalo ve věci jednání s provedením dokazování a za účelem přednesu závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] a [datum] a [datum] se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-5. Dne [datum] a [datum] se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne [datum] se vyjádřil žalobce. Dne [datum] byla žaloba zamítnuta. Z důvodu rozsáhlého dokazování a složité materie byla prodloužena lhůta pro vypracování písemného vyhotovení rozsudku do [datum]. Dne [datum] se žalobce odvolal. Dne [datum] se odvolal žalovaný č. [hodnota] do nákladového výroku. Dne [datum] byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne [datum] žalobce vzhledem k rozsáhlosti kauzy žádá o prodloužení lhůty. Dne [datum] žalobce své odvolání doplnil. Dne [datum] se žalovaný č. [hodnota] již právně zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] vyjádřil k odvolání. Dne [datum] byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne [datum] Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek bez nařízení jednání, neboť soud prvního stupně svůj závěr, že žalobce neprokázal vznik škody a žalovaní prokázali, že vynaložili veškeré úsilí na to, aby účetnictví a hospodaření úpadce bylo průhledné, nemají oporu v provedeném dokazování a úvahy soudu nejsou přezkoumatelné, soud rovněž řešil otázky odborné, které mu nepřísluší, a soud žalobce nepoučil podle § 118a o. s. ř., ačkoliv žalobu fakticky zamítl na neprokázání vzniku škody. Soud prvního stupně se potýkal s problémem neúplnosti účetnictví úpadce i sdružení [Anonymizováno] (příkazce úpadce), jak ověřoval soud účtování sdružení nelze z rozsudku zjistit. Odvolací soud pak shrnul, že rozsudek je zcela nepřezkoumatelný a místy i nesrozumitelný. Soudu prvního stupně bylo uloženo žalobce poučit dle § 118a o. s. ř. a další rozsudek srozumitelně odůvodnit. Dne [datum] byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil tvrzení. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém byl žalobce poučen dle § 118a o. s. ř. a žalobci byla poskytnuta lhůta 30 dní. Jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil tvrzení. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne [datum] se vyjádřili i zbývající žalovaní a založili do spisu další důkazy. Dne [datum] se vyjádřil žalobce. Dne [datum] soud provedl dokazování listinnými důkazy. S ohledem na to, že nebylo ověřeno, jaká částka se ke dni [datum] nacházela ve fondu oprav, soud hodlal vypracovat znalecký posudek. Jednání bylo odročeno na neurčito. Po sdělení otázek na znalce soud dne [datum] zadal znalecký posudek z oboru účetní evidence. Dne [datum] soud spis zaslal znaleckému ústavu. Dne. [datum] znalecký ústav požádal o předložení dokladů a upřesnění otázek, což soud učinil obratem. Dne [datum] byl znalecký posudek doručen soudu. Po jeho rozeslání bylo dne [datum] rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] soud nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] se žalobce vyjádřil a založil do spisu další znalecký posudek z jiného soudního řízení. Dne [datum] se konalo jednání s výslechem znalkyně. Za účelem dodatečných dotazů na znalkyni bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] se k věci vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-[Anonymizováno] a žalobce. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne [datum] soud zadal doplnění znaleckého posudku, dne [datum] znalecký ústav posudek doplnil. Dne [datum] soud opětovně vyslýchal znalkyni. Za účelem zhodnocení důkazů a vypracování závěrečných návrhů bylo jednání odročeno na [datum]. Dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Dne [datum] se vyjádřil žalobce. Dne [datum] se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-[Anonymizováno]. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný č. [hodnota]. Dne [datum] soud žalobu opět zamítl. Soud dospěl k závěru, že správce je osobou oprávněnou škodu žalovat, avšak neprokázal, že by úpadci vznikla škoda. Dne [datum] se žalobce odvolal. Dne [datum] se vyjádřili žalovaní č. [hodnota]-[Anonymizováno] k podanému odvolání. Dne [datum] byl spis předložen Vrchnímu soudu v Praze, který až dne [datum] nařídil jednání na [datum]. Dne [datum] se vyjádřil žalovaný č. [hodnota] k podanému odvolání. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém odvolací soud poučil účastníky o předběžném právním názoru. Strany si vyžádaly prostor pro smírná řešení sporu, jednání bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se žalovaní č. [hodnota]-5 vyjádřili. Dne [datum] odvolací soud rozsudek potvrdil. Odvolací soud změnil nákladový výrok, kdy žalovaným č. [hodnota]-5 byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu [částka] a na nákladech odvolacího řízení částku [částka], žalovanému č. [hodnota] byla přiznána náhrada nákladů v rozsahu [částka]. Odvolací soud označil skutková zjištění soudu prvního stupně za správná, žalobce byl k žalobě aktivně legitimován, tvrzení žalobce o vzniku škody schodkem na pasivním účtu bylo vyloučeno, využití prostředku fondu k úhradě jiného závazku úpadce by bylo porušení rozpočtové kázně, avšak úpadce by nepoškozovala. Při posouzení otázky náhrady nákladů řízení odvolací soud uvedl, že vzhledem k výši žalobou uplatněné částky, kterou měli solidárně zaplatit žalovaní, měl spor pro žalované značný význam. Pokud žalovaní realizovali svoje právo na právní pomoc a pouze prvních 9 úkonů bylo učiněno za účinnosti nákladové vyhlášky, soud spočetl náklady podle advokátního tarifu. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo podáno dovolání. Dne [datum] bylo dovolání doručeno žalovaným. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne [datum] byl zmíněný spis zapůjčen zdejšímu soudu ke sp.zn. [Anonymizováno], následně bylo jeho vrácení urgováno. Spis vrácen Nejvyššímu soudu dne [datum]. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], čj. [Anonymizováno], bylo odmítnuto dovolání žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], insolvenčního správce dlužníka [Anonymizováno], proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], čj. [Anonymizováno]. Dne [datum] byl spis vrácen Městskému soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], byly ústavní stížnosti spojeny do jednoho řízení, když se jednalo o stížnosti žalovaných v posuzovaném řízení, vedeném u Městského soudu v Praze. Usnesením Ústavního soudu [Anonymizováno] ze dne [datum], byly ústavní stížnosti 5 žalovaných v posuzovaném řízení (včetně zdejšího žalobce) napadající rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum] odmítnuty pro předčasnost, přičemž se stěžovatelé domáhali zrušení části rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Přípisem ze dne [datum] Ústavní soud potvrdil, že obdržel návrh zdejšího žalobce na zahájení řízení, který bude nadále veden pod sp.zn. [Anonymizováno]. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno], byla ústavní stížnost insolvenčního správce odmítnuta. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. [Anonymizováno][Anonymizováno], byla ústavní stížnost žalobce (a dalších stěžovatelů) odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.

7. Ze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], včetně opravného usnesení ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobce byl za nepřiměřenou délku řízení vedeného Městským soudem v Praze, sp.zn. [Anonymizováno], odškodněn v penězích, a to za období od [datum] do [datum]

8. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], soud zjistil, že žalobci byla pravomocně uložena povinnosti hradit částku [částka] spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a dále náhrada nákladů řízení ve výši [částka], jakož i soudní poplatek ve výši [částka].

9. Z dalších provedených důkazů (spis řízení Městského soudu v Praze sp. zn. [Anonymizováno]) soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. Další navržené důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost (níže).

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 11 let a 3 měsíce. Bylo dále prokázáno, že žalobce byl za nepřiměřenou délku řízení vedeného Městským soudem v Praze, sp.zn. [Anonymizováno], kvůli němuž bylo posuzované řízení přerušeno, odškodněn v penězích, a to za období od [datum] do [datum]. Dále bylo prokázáno, že všechna rozhodnutí, v nichž bylo rozhodnuto o jistině a nákladech řízení, kterých se žalobce domáhá po žalované, jsou pravomocná a nebyla zrušena.

11. Soud z provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

12. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení.

13. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

15. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 ustanovení platí, že náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

22. Jak bylo uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy a škody. Pokud jde o nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, ten soud posoudil po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 zák. č. 82/1998 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

23. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

24. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

25. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne [datum]) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne [datum]). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne [datum]). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

26. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno bylo dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení ze dne [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 11 let a 3 měsíce.

27. Již zde soud konstatuje, že tato délka řízení je zjevně nepřiměřená. V souhrnu proto řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Nadto v rámci vedlejšího řízení byl průtah od [datum] do [datum], jednání dne [datum] nebylo řádně připraveno a byl vydán i rozsudek, který byl zrušen jako nepřezkoumatelný, nelze mít celkovou délku posuzovaného řízení za přiměřenou.

28. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které mu náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva žalobce v tomto případě dostatečnou a spravedlivou formu zadostiučinění nepředstavuje. Tuto skutečnost ostatně ani žalovaná nečinila spornou, když žalobce částečně v rámci předběžného projednání uspokojila.

29. K tomu soud zdůrazňuje, že posuzované řízení bylo přerušeno od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vedlejší řízení. Vzhledem k tomu, že v jednom měsíci bylo v řízení pokračováno i opětovně přerušeno (únor 2020), soud pro zjednodušení vyšel z toho, že od [datum] do [datum] sdílelo posuzované řízení osud řízení vedlejšího.

30. Judikatura je ustálena na tom, že v případě souběhu dvou a více soudních řízení, která spolu svým předmětem souvisejí natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních, je třeba újmu utrpěnou jejich účastníky v důsledku nepřiměřené délky daných řízení v rozsahu jejich souběžného průběhu vnímat jako jedinou újmu, nikoli tedy jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení. Zohlednění souběžného průběhu úzce souvisejících řízení vyloučí nebezpečí duplicitního odškodnění za nepřiměřenou délku každého z nich (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4739/2009). Pro určení přiměřeného zadostiučinění je proto třeba odečíst celou dobu souběhu obou řízení, neboť právě v rozsahu souběžného průběhu je újma vnímána za jedinou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4900/2016).

31. V posuzovaném řízení bylo zřejmé, že nebudou činěny úkony, dokud neskončí vedlejší řízení, jedná se tak o shora popsanou situaci souběžných řízení a žalovaná správně namítla, že žalobce v dané době trpěl jedinou újmou.

32. Žalobce byl za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] již odškodněn v rámci řízení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]. Výše odškodnění za dané období představuje překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

33. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobce a celkovou délku řízení nelze klást k tíži žalobci, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě splněno není splněno.

34. Soudu proto zbývalo posoudit výši odškodnění za období, pro které nebylo posuzované řízení přerušeno od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], celkem zhruba 3 roky a 5 neodškodněných měsíců.

35. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. NS 30 Cdo 1151/2009, NS 30 Cdo 4889/2009 či Stanovisko NS Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi [částka] až [částka] za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši. Za přiměřenou základní sazbu se jeví částka [částka] za rok řízení (za první dva roky částka poloviční). Vyšší (než základní) částka se užije u extrémně dlouhých soudních řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let.

36. Soud vzal v potaz celkovou délku řízení (vč. přerušeného) a dospěl k závěru že [částka] za rok (za první dva roky poloviční) je adekvátní. Za extrémně dlouhá řízení lze obecně považovat již ta, která svou délkou překročí 10 let, což jev daném případě splněno (11 let a 4 měsíce). Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u zcela mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o [částka] za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let, čemuž odpovídá právě částka [částka] za rok řízení (za první dva roky částka poloviční. Z důvodu nutnosti vyřízení opravných prostředků (složitosti řízení) nelze dospět k závěru by délka řízení byla několikanásobně delší, než by bylo možno očekávat.

37. Za období neodškodněných 3 let a 5 měsíců by činila orientační částka [částka]. Tuto částku pak je nutno dále upravit, a to v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím k: b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

38. Řízení bylo složitější po stránce skutkové, procesní i právní. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení, že procesní žalobci vykonávali funkci členů představenstva úpadce s péčí řádného hospodáře. O právně složité problematice svědčí fakt, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný Městský soud v Praze (krajský soud), neboť obecně spory, u nichž je typická skutková a právní složitost rozhodují právě krajské soudy (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]). Řízení bylo třeba přerušit do skončení řízení, ve kterém byla projednávána odpovědnost procesních žalobců za škodu způsobenou porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, ve kterém bylo prováděno velké množství listinných důkazů, byl zadán důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví a prováděný výslechy svědků. S ohledem na uvedené tak soud snížil základní částku o 20 %.

39. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. V posuzovaném řízení rozhodoval soud I. stupně ve věci toliko jedenkrát, soud odvolací rozhodoval dvakrát o odvolání proti usnesení o vedlejším účastenství a o přerušení řízení. V tomto ohledu soud neshledal důvod k modifikaci základní částky.

40. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se majetku žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Žalobce navíc netvrdil, že by byl osobou nemocnou, není ani osobou vysokého věku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2292/2012). K tomu soud zdůrazňuje, že neprováděl důkazy a ani nevyzýval žalobce podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení či důkazních návrhů, pokud šlo o žalobcova tvrzení stran činnosti insolvenčního správce. Již jen na základě těchto tvrzení lze totiž dovodit, že tyto okolnosti nemohou svědčit o vyšším významu posuzovaného řízení pro žalobce. Žalovanému státu totiž nelze přičítat k tíži, pokud insolvenční správce činil proti žalobci nějaké kroky či snad jej pomlouval. Tím ještě nedochází ke zvýšení významu řízení pro žalobce, neboť jeho procesní postavení se tím nijak nezměnilo a předmětem posuzování v tomto řízení nejsou výhrady, které žalobce má vůči činnosti dotčeného insolvenčního správce, či proti dalším úkonům, které byly ve vztahu k žalobci činěny. Nadto sám žalobce tvrdil, že činnost insolvenčního správce, kterou žalobce vnímá úkorně, neskončila s koncem posuzovaného řízení. Je proto zřejmé, že zde nemůže být dána příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem (nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky) a tvrzeným jednáním insolvenčního správce. Soud proto základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.

41. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Žalobce činil procesní úkony včas, jednání soudu nikterak nemařil. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

42. Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že procesní soud I. stupně postupoval v zásadě plynule, úkony činil v obecně doktrínou i judikaturou akceptovatelné přiměřené lhůtě, za niž se u soudu prvního stupně považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak (viz SIMON, [jméno FO]. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: [právnická osoba]. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). K ojedinělému průtahu došlo po rozhodnutí Vrchního soudu ze dne [datum], kdy byl spis soudu I. stupně vrácen až dne [datum] a soud I. stupně učinil úkon dne [datum]. Nicméně přehlédnout, že řízení [Anonymizováno] bylo stiženo průtahy a rovněž nekoncentrovaným postupem (viz shora). Nekoncentrovaným postupem pak bylo stiženo i posuzované řízení, a to v podobě špatně připraveného jednání dne [datum]. Soud proto na tomto kritérium základní částku modifikoval zvýšením o 10 %.

43. Jelikož výše kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk je demonstrativní, je soud oprávněn a povinen přihlédnout i ke kritériím dalším, která jsou pro posouzení intenzity nemajetkové újmy rozhodné. Snížení základní částky o 10 % je na místě za sdílení újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovali na straně žaloby spolu s žalobcem další členové představenstva úpadce. Procesní žalobci dle názoru soudu v posuzovaném řízení sdíleli osud tohoto řízení a sledovali v rámci řízení společný cíl.

44. K tomu pouze pro úplnost soud dodává, že pokud jde o další argumentaci neúspěšného žalobce, že většího smyslu by dávalo přerušení vedlejšího řízení do posuzovaného řízení, tomu soud přitakává. Přerušení do vedlejšího řízení, ve kterém byla řešena otázka náhrady škody z porušení péče řádného hospodáře však nelze hodnotit jako průtah ve smyslu zásadního procesního pochybení. Ostatně Vrchní soud v Praze přerušení vyhodnotil jako účelné a logické a nebylo zapotřebí provádět v takovém rozsahu dokazování k údajnému způsobení škody, čímž argumentoval opatrovník PSBD. V odškodňovacím řízení se v rámci zadostiučinění nemá zohledňovat, zda zpětným pohledem soudce v posuzovaném řízení zvolil postup nejvhodnější, ale zda se nedopustil zcela zjevných zásadních procesních pochybení (nečinnost či nepřezkoumatelnost). Soud rozhodující o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení totiž není nijak instančně nadřazen tamním soudům a nemá pravomoc diktovat soudům řešícím věc samu, při kolika jednání měli věc rozhodnout a jaké procesní úkony mají činit, či které důkazy byly nadbytečné. Samotný nehospodárný způsob vedení řízení je zohledněn jako nesprávný úřední postup při nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Pokud jde o námitky o opožděnosti dalších rozhodnutí, v poměrech odvolacího řízení soud nehodnotí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako opožděné. Docházelo i k opravám rozhodnutí, avšak v s ohledem na celkovou dobu řízení se jednalo o nepatrná zdržení. Procesní aktivita druhé strany sporu (insolvenčního správce), kterému mělo vyhovovat, že spor není skončen, nelze přičítat k tíži žalované.

45. K otázce valorizace částek odškodnění nemajetkové újmy dle Stanoviska se opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud, který zdůraznil, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny či inflace. Nejvyšší soud s ohledem na skutečnost, že ani v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva nevysledoval žádné změny se k výše uvedené judikatuře opakovaně hlásí (z poslední doby za všechny např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] č. j. 30 Cdo 653/2022-254).

46. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění žalobci náleží ve výši 38 665 - 20 %, tj. [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce byl již žalovanou odškodněn dokonce vyšší částkou [částka], soud žalobu ohledně částky [částka] včetně požadovaného příslušenství jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

47. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka], tento nárok, který žalobce odvozoval od nepřiměřené délky řízení sp.zn. [Anonymizováno], soud posoudil podle § 13 odst. 1 OdpŠk.

48. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna, byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

49. Ve smyslu § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Poškozenému tak musejí náklady skutečně vzniknout a zároveň k jejich vypořádání nedojde v dotčeném řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení je výrazem procesního vypořádání vztahu účastníků řízení ohledně jimi vynaložených nákladů. Povinnost hradit náklady řízení vzniká pouze rozhodnutím soudu, aniž by bylo možno se vedle toho náhrady domáhat z titulu odpovědnosti za škodu (k tomu srov. bohatou judikaturu dovolacího soudu, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp.zn. 25 Cdo 3178/2009, ze dne [datum], sp.zn.25 Cdo 3598/2009, nebo ze dne [datum], sp.zn. 30 Cdo 2447/2021, či rozsudky ze dne [datum], sp.zn. 25 Cdo 3092/2010, a ze dne [datum], sp.zn. 25 Cdo 272/2012). Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v posuzovaném řízení bylo o nákladech řízení účastníků, o nákladech řízení státu, jakož i o povinnosti žalobce hradit soudní poplatek za žalobu za účastníka, který v řízení uspěl a byl od jeho placení osvobozen (insolvenční správce) pravomocně rozhodnuto, přičemž bylo nesporné, že ke dni vyhlášení rozsudku všechna rozhodnutí byla pravomocná a nebyla pro nezákonnost zrušena. Nepřiměřená délka posuzovaného řízení (či snad lépe řečeno jednotlivé průtahy) pak nebyla příčinou, proč žalobce byl nucen tyto částky vynaložit. Tímto důvodem byla skutečnost, že byl v dotčeném sporu neúspěšný. Žalobci přitom nic nebránilo, aby stejnou argumentaci a důkazy, které navrhl v posuzovaném řízení, uplatnil i v řízení, ve kterém neuspěl, když mu v důsledku toho byly uloženy povinnosti náhradám nákladů řízení a dalších částek. Soud proto žalobu pro absenci příčinné souvislosti mezi nepřiměřenou délkou řízení (resp. tvrzeným odpovědnostním titulem) a vznikem škody ohledně požadované částky [částka] jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). Nad rámec povinného odůvodnění soud dodává, že odpovědnostním titulem by mohlo být pouze nezákonné rozhodnutí, kdy však bylo mezi účastníky i nesporné, že žádné z rozhodnutí, jimiž bylo žalobci uloženo, aby předmětné částky uhradil, nebylo pro nezákonnost zrušeno, ani změněno.

50. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši čtyř režijních paušálů po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření, za přípravu na jednání a účast na jednání dne [datum] a dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem [částka]. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.

51. Pouze pro úplnost soud dodává, že výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku, a to podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce totiž zaplatil soudní poplatek s podanou žalobou pouze ve výši [částka]. V projednávané věci však má žalobce poplatkovou povinnost ve výši [částka], neboť svojí žalobou uplatnil dva samostatné nároky vůči žalované, tj. nárok na náhradu nemajetkové újmy a nárok na náhradu škody (k tomu viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 93 Co 56/2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2127/2019)

Poučení