37 C 113/2021-178

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: 1. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa žalované] o zaplacení 2 x 15 788 369 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce 1. domáhal zaplacení částky 15 788 369 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 788 369 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce 2. domáhal zaplacení částky 15 788 369 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 788 369 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Každý z žalobců 1. a 2. je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci se svojí žalobou domáhali každý zaplacení částky ve výši 15 788 369 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové újmy (ušlého zisku), která měla vzniknout v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u [název soudu] (dále též„ OS“) vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobců, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) existuje odpovědnostní titul (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup); (ii) poškozené vznikla újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobci ve své žalobě uvedli, že domáhají náhrady škody ve výši 31 576 739 Kč s příslušenstvím. Poukazovali přitom na to, že jejich zemřelý otec byl v pozici oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“). Restituční nárok otce se konkrétně opíral o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. S ohledem na to, že nebylo postupováno podle § 11a zákona o půdě, otec žalobců jako osoba oprávněná s rozsáhlým restitučním nárokem podal náhradovou žalobu proti České republice. Předmětem tohoto (původního) řízení bylo nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezplatném převodu pozemků. Původní řízení pak dle žalobců bylo zahájeno dne [datum] a otec žalobců se konkrétně domáhal nahrazení projevu vůle, pokud jde o převod pozemků (po změnách v průběhu řízení) evidovaných v katastru nemovitosti v obci [obec], katastrální území Smíchov jako pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] (dále jsou dotčené pozemky označovány toliko p. č.).

4. Dne [datum] vydal OS rozsudek, č. j. [číslo jednací], ve kterém rozhodl o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě, kdy plně vyhověl žalobnímu návrhu otce žalobců. Dne [datum] vydal [název soudu] jako soud odvolací rozsudek, č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek OS ze dne [datum] změnil tak, že žalobu otce žalobců zamítl. Dne [datum] vydal [název soudu] rozsudek, č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek [název soudu] ze dne [datum] zrušil. Dne [datum] vydal [název soudu] usnesení, č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek OS ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne [datum] vydal OS rozsudek, č. j. [číslo jednací]. Tímto rozsudkem ve vztahu k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] žaloba zamítnuta, neboť ke dni vydání dotčeného rozhodnutí byla vlastníkem těchto pozemků nikoliv původní žalovaná, nýbrž [právnická osoba], s. r. o. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dovolání pak odmítl [název soudu] svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

5. S ohledem na průběh původního řízení tak bylo podle žalobců vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, kterým měl být rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žalobci vyčíslená škoda pak měla představovat ušlý zisk představující rozdíl mezi nerealizovaný výnosem zemřelého otce žalobců, kterého by byl ve vztahu k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] dosáhl na základě smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené dne [datum] (se společností [právnická osoba]), a částkou, o kterou by se v té době aktuální zůstatek neuspokojeného restitučního nároku otce žalobců snížil v přímém důsledku bezúplatného převodu dotčených pozemků. Žalobci zdůrazňovali, že zisk jejich zemřelému otci ušel v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím), neboť dne [datum] nabyly právní moci rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl nahrazen projev vůle žalované České republiky k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků právě pokud jde o pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] Tyto pozemky pak byly později převedeny nabyvateli právě na [právnická osoba] s. r. o. Podle žalobců, kteří poukazovali na časové souvislosti přijímání rozhodnutí v řízení vedených u OS pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], jedině a pouze nezákonné rozhodnutí [název soudu] zmařilo možnost zemřelého otce nabýt pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] resp. realizovat zisk na základě uzavřené smlouvy se společností [právnická osoba]

6. Žalobci se proto domáhali zaplacení částky 31 576 738 Kč, resp. každý z žalobců se domáhal částky 15 788 369 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 788 369 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] namítala nikoliv řádné uplatnění nároku žalobců. Poukazovala přitom na skutečnost, že otec žalobců zemřel dne [datum] a na jeho místo nastoupil správce pozůstalosti žalobce [celé jméno žalobce]. Tato skutečnost však žalované nebyla sdělena a ani nebyla nijak doložena plná moc. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení a trvala na zamítnutí žaloby v celém rozsahu, jakož i na přiznání náhrady nákladů řízení v paušální výši.

8. V podání ze dne [datum], ze dne [datum] a [datum] žalobci uvedli, že považují námitku žalované stran nikoliv řádného uplatnění nároků žalobců ve smyslu § 14 OdpŠk za účelovou a zástupnou, mající spíše charakter výmluvy než věcné argumentace. K vznesené námitce promlčení žalobci zdůraznili, že zemřelý otec žalobců postupoval při uplatnění svého nároku striktně dle zákona o půdě. K uplynutí promlčecí doby podle § 32 odst. 1 OdpŠk pak mělo dojít nikoliv z důvodu liknavosti či opomenutí na straně zemřelého otce žalobců, nýbrž právě v důsledku jeho plnění zákonných povinností. K tomu odkázali žalobci na § 8 odst. 3 OdpŠk. Nadto žalobci uvedli, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. K tomu žalobci poukazovali na nepřiměřenou délku původního řízení zapříčiněnou postupem soudů. Dále poukazovali na to, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nebyl otci žalobců řádně, resp. vůbec doručen. V původním řízení totiž mělo být chybně doručováno do datové schránky advokátní kanceláře, nikoliv do datové schránky advokáta, který otce žalobců zastupoval. Žalobci tak uváděli, že jim vůbec nezačala běžet promlčecí lhůta.

9. Ve dnech [datum] a [datum] se ve věci konala jednání. Rozsudek byl vyhlášen na jednání dne [datum].

III. Skutková zjištění

10. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že pan [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelý otec žalobců, uplatnil dne [datum] nárok u žalované na náhradu škody z důvodu a ve výši jako v projednávané žalobě, tj. ve výši 31 576 738 Kč s příslušenstvím, a to sice z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení vedeného u OS pro [část Prahy] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná sdělila [celé jméno žalobce], že nepovažuje nárok za řádně uplatněný, neboť právní zástupce neinformoval žalovanou o úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce].

11. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. K tomu soud dodává, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu, nejsou pro ně stanoveny žádné procesní předpisy a nepředpokládá se ani, že by tento orgán vydával nějaké rozhodnutí (buď požadavku vyhoví a uplatněnou částku zaplatí, nebo tak neučiní; nesdělí-li poškozenému své odmítavé stanovisko, zakládá mu uplynutí šestiměsíční lhůty možnost obrátit se na soud). Tím spíše tedy není možné považovat tento specifický institut za správní řízení, na nějž by se vztahovala ustanovení správního řádu; sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem. Aplikace správního řádu je pro tento případ výslovně vyloučena (§ 1 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.).

13. K tomu se odkazuje na analogickou aplikaci závěrů plynoucích z judikatury [název soudu], podle které nedoložení všech potřebných dokladů poškozeným při předběžném projednání nároku na náhradu škody či nemateriální újmy proti státu není neposkytnutím součinnosti potřebné ke splnění dluhu, které by zbavovalo stát povinnosti k placení úroků z prodlení, nebyla-li náhrada vyplacena v zákonné šestiměsíční lhůtě, byla překonána (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je sice pravdou, že novější judikatura tyto závěry korigovala (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), avšak v každém případě judikatura civilních soudů pracuje s myšlenou, že je vždy poškozeného třeba vyzvat k doložení potřebných dokladů (pokud dle názoru žalované tyto doklady absentují). V projednávané věci však žalovaná ani netvrdila, ani neprokazovala, že by právního zástupce žalobců vyzývala k doložení plné moci. Nadto sama žalovaná tvrdila, že žádost [jméno] [celé jméno žalobce] obdržela dne [datum], přičemž pan [jméno] [celé jméno žalobce] dle žalované měl zemřít dne [datum], tj. několik málo dní před uplynutím lhůty stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk. Za této situace trvat na opětovném podání žádosti ve smyslu § 14 OdpŠk správcem pozůstalosti jen z toho důvodu, že sám správce pozůstalosti aktivně neinformoval žalovanou a právní zástupce tohoto správce sám aktivně nedoložil plnou moc, by bylo ryzím formalismem vzpírajícím se účelu a smyslu právní úpravy předběžného uplatnění nároku. Nadto v každém případě platí, že je-li z postoje žalované k podané žalobě zjevné, že nárok uspokojit nehodlá (jako v projednávané věci), není třeba na podmínce předběžného projednání trvat, neboť by to vedlo pouze k prodloužení řízení. V těchto případech se pak má podmínka předběžného projednání za splněnou (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Z nesporných tvrzení účastníků řízení vzal soud za prokázané, že pan [jméno] [celé jméno žalobce] jako osoba s restitučním nárokem uplatnil dne [datum] své právo u [název soudu], kde byl spor vedený pod sp. zn. [spisová značka]. Rozsudkem OS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo rozhodnuto tak, že ve vztahu k žalované, [země] – [anonymizována tři slova], se nahrazuje projev vůle státu uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo napadené rozhodnutí soudu prvé instance změněno tak, že žaloba se zamítá. Proti rozhodnutí MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podal pan [jméno] [celé jméno žalobce] dovolání, o kterém rozhodoval [název soudu] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to tak, že napadené rozhodnutí [název soudu] zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Rozhodnutí [název soudu] nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen rozsudek OS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Rozsudkem OS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta z důvodu, kdy soud zjistil nedostatek pasivní legitimace žalovaného, neboť ke dni vydání rozhodnutí byla vlastníkem předmětných pozemků [právnická osoba] s. r. o. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo napadené rozhodnutí soudu prvé instance potvrzeno. Dovolání pana [jméno] [celé jméno žalobce] proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo dne [datum rozhodnutí] odmítnuto usnesením [název soudu], č. j. [číslo jednací].

15. Dále ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že na jednání dne [datum] se v přítomnosti právního zástupce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] četlo rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výpis z katastru nemovitostí k [datum] týkající se pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a výpis z katastru nemovitostí k [datum] k listu vlastnictví týkající se pozemků p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo]. Dále soud zjistil, že dne [datum] nahlížel právní zástupce žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], Mgr. [jméno] [příjmení], do spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

16. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z nároků vybraných oprávněných osob a z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že restituční nároky pana [jméno] [celé jméno žalobce] opírající se o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebyly zcela vypořádány. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud dále zjistil, že žalobci nabyly restituční nároky opírající se o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rovným dílem.

17. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

18. Pouze pro úplnost se uvádí, že soud pro nadbytečnost neprováděl žalobci navržené důkazy, pokud se jedná o výši ušlého zisku.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

19. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

20. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

21. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

25. Jak je uvedeno shora, každý z žalobců se domáhal náhrady škody ve výši 15 788 369 Kč s příslušenstvím.

26. K tomu zdejší soud poznamenává, že zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobců, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

28. Z relevantních zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě. U nároků na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím s výjimkou škody na zdraví zákon stanoví kombinovanou subjektivní a objektivní promlčecí lhůtu, jejichž vzájemný vztah je takový, že běží nezávisle na sobě a k promlčení dochází, jakmile jedna z nich uplyne. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby se odvíjí od okamžiku, kdy bylo zrušovací rozhodnutí doručeno (oznámeno). Objektivní desetiletá lhůta pak počíná běžet od okamžiku doručení (oznámení) nezákonného rozhodnutí.

29. Připomíná se, že v obecné rovině institut promlčení slouží právní jistotě tím, že„ majitele práv“ podněcuje k jejich prosazování, a tedy k realizaci zásady vigilantibus iura. Uplatnění práv působí k vyjasnění právních poměrů, jejichž řešení, právě i v důsledku liknavosti oprávněných, může být značnou zátěží nejen pro strany právních vztahů, ale i pro další, třetí osoby včetně veřejného sektoru a zejména pro soudy. Tomuto účelu slouží i ve vztazích odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci (viz TICHÝ, L. Obecná část občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 352).

30. V projednávané věci se žalobci domáhají náhrady újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo zrušeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K tomu se uvádí, že žalobci tvrdili, že jim rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nebyl nikdy doručen, pročež nemohlo dojít k promlčení jejich nároku. Ze shora uvedeného nicméně jednoznačně plyne, že takovéto právní závěry neobstojí. Zákon totiž zjevně pracuje se subjektivní a objektivní promlčecí lhůtou, přičemž běh objektivní lhůty není navázán na okamžik doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nadto soud připomíná, že zákonná pravidla doručování nejsou samoúčelná, nýbrž slouží ochraně procesních práv účastníka řízení, který musí mít při výkonu svých práv a povinností, a to i procesní povahy, jistotu o obsahu doručovaného rozhodnutí. Při posuzování, zda došlo k řádnému doručení je nutné proto uplatňovat materiální přístup, pro nějž je podstatné, že se adresát mohl s obsahem doručované písemnosti seznámit, a bylo tak zachováno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak přitom plyne z judikatury [název soudu], pokud měl účastník možnost se s doručovaným rozhodnutím seznámit např. prostřednictvím nahlížení do spisu, nelze zpochybňovat doručení (resp. právní moc) dotčeného rozhodnutí toliko s poukazem na formální pochybení při doručování (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3026/20-4).

31. V projednávané věci bylo prokázáno, že dne [datum] nahlížel do spisu OS právní zástupce žalobce pana [jméno] [celé jméno žalobce]. V té době již bylo zrušovací rozhodnutí [název soudu] součástí dotčeného spisu. Bez ohledu na argumentaci žalobců, kteří poukazovali na pochybení v doručování, kterého se dopustil OS, když chybně doručoval do datové schránky advokátní kanceláře a nikoliv do datové schránky konkrétního advokáta, pokud by se vycházelo pouze z těchto skutečností, muselo by se dojít k závěru, že subjektivní promlčecí lhůta žalobcům uplynula nejpozději dne [datum], tj. ještě před podáním žádosti u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk dne [datum]. Jinak řečeno, pokud by soud vzal do úvahy pouze nezpochybnitelný okamžik doručení zrušovacího rozhodnutí (resp. kdy nejpozději bylo zrušovací rozhodnutí právnímu předchůdci žalobců doručeno) a lhůtu stanovené v § 32 odst. 1 OdpŠk, musel by dojít ke stejnému závěru jako žalovaná.

32. Na shora uvedeném ničeho nemůžou změnit ani poukazy žalobců na § 8 odst. 3 OdpŠk. Účel a smysl tohoto ustanovení je totiž uložení účastníkům řízení předcházet vzniku škody, a to všemi dostupnými procesními prostředky (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3719/10). V projednávané věci však z provedeného dokazování vyplynulo, že v rámci původního řízení nejpozději na jednání dne [datum] se žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] dozvěděl o tom, že dotčené pozemky byly převedeny na třetí osobu a se svojí žalobou tak již nemůže být úspěšný. V tomto slova smyslu je třeba odmítnout i námitku rozporu s dobrými mravy, resp. poukazy na původní řízení probíhající i po [datum], neboť po jednání dne [datum] již ve vztahu k dotčeným pozemkům ztratilo pro žalobce původní řízení svůj smysl. Nikoho přitom nelze nutit do předem ztracených řízení (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. V každém případě, i přes shora uvedené je zdejší soud toho názoru, že v projednávané věci nicméně nárok žalobců promlčen není, a to z následujících důvodů.

34. Zaprvé, z judikatury [název soudu] plyne, že vznikla-li škoda až po doručení nezákonného rozhodnutí, začíná běžet promlčecí lhůta až od okamžiku vzniku škody (viz usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V této judikatuře přitom dal [název soudu] přednost teleologickému výkladu před výkladem jazykovým. Dlužno poznamenat, že tato judikatura [název soudu] byla přijata v kontextu výkladu zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Nicméně s ohledem na skutečnost, že textace § 22 odst. 1 a 2 zákona č. 58/1969 Sb. a § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk je totožná, je zdejší soud toho názoru, že tato judikatura je použitelná i na projednávanou věc.

35. V projednávané věci je pak dále podstatné, že žalobci svoji tvrzenou újmu v podobě ušlého zisku spojují se ztrátou možnosti prodat pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] společnosti [právnická osoba] Podle jejich názoru platí, že pokud by nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nabyl by dotčené pozemky právní předchůdce žalobců (jejich otec), který by je byl býval prodal na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní právě společnosti [právnická osoba], a to za žalovanou částku. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků nicméně vyplynulo, že v rámci původního řízení byl uplatněn restituční nárok pana [jméno] [celé jméno žalobce] opírající se o rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Zároveň ovšem vyplynulo, že tyto restituční nároky nebyly zcela vypořádány a že žalobci tyto nároky nabyly v rámci pozůstalostního řízení. Podle názoru zdejšího soudu tak platí, že za této situace je žalobci podaná žaloba předčasná. Teprve poté, až budou všechny dotčené restituční nároky vypořádány, bude zřejmé, v jaké hodnotě pozemky na základě dotčených restitučních nároků žalobci nabyli, a bude také možné stanovit jejich cenu.

36. K tomu se uvádí, že v obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

37. Dlužno poznamenat, že ušlý zisk nelze zaměňovat s ušlým příjmem. Pokud tedy žalobci svůj nárok konstruovali jako ušlý zisk spojený se ztrátou možnosti prodat pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] kdy získání těchto pozemků bylo navázáno na vypořádání restitučních nároků jejich otce, je možné ušlý zisk stanovit pouze na základě porovnání částky, za kterou by se prodaly pozemky, které žalobci skutečně získají na základě dotčeného restitučního nároku, a částky, kterou by byl býval získal právní předchůdce žalobců (jejich otec), pokud by v důsledku nezákonného rozhodnutí nebyla zmařena možnost prodat pozemky p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo]. Ušlý zisk není možné konstruovat tak, jak se snažili ve své žalobě žalobci, když porovnávaly sjednanou cenu ve smlouvě o smlouvě budoucí kupní a částku, o kterou by se byl býval snížil restituční nárok právního předchůdce žalobců (jejich otce). Ke snížení restitučního nároku totiž zjevně nedošlo (a ani sami žalobci to netvrdili); naopak restituční nárok trvá. Jedině na základě spolehlivě zjištěného stavu majetkových sfér žalobců po vypořádání dotčeného restitučního nároku je přitom možné skutečně posoudit případné dopady nezákonného rozhodnutí do jejich majetkových sfér.

38. Lze tak uzavřít, že v projednávané věci není jisté, zdali vůbec, popř. v jaké výši žalobcům (resp. jejich právnímu předchůdci) škoda vznikla. Nelze proto uvažovat o tom, že by uplynula promlčecí lhůta stanovená v § 31 odst. 1 a 2 OdpŠk. Na druhou stranu stejně tak nelze uvažovat o tom, že by soud jejich žalobě měl vyhovět, neboť ke dni rozhodování soudu nebylo lze posoudit naplnění jednoho z předpokladů vzniku odpovědnosti žalované, tj. vzniku škody. Výrokem I. a II. proto soud žalobu pro tentokrát v celém rozsahu zamítl, a to ve vztahu k oběma žalobcům (resp. oběma žalobním nárokům).

VI. K nákladům řízení

39. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

40. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

41. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1200 Kč odpovídající paušální náhradě za 4 úkony (písemné vyjádření k žalobě, 2x účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. S ohledem na to, že v řízení vystupovalo na straně žalující více účastníků, kteří byli samostatnými společníky, soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil samostatně každému z žalobců povinnost nahradit náklady řízení žalované ve výši , tj. ve výši 600 Kč (k tomu viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a tam citovaná judikatura). Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

42. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“). Úkon„ příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 AT uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon„ příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 AT„ Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) AT. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon„ převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako„ příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako„ příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon„ příprava na věc“.

VII. Ke lhůtě k plnění

43. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení