37 C 121/2023 - 241

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 154 310 822 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky. Svůj nárok přitom opíral o tvrzení, že mu byla způsobena újma orgány moci veřejné. Konkrétně poukazoval na skutečnost, že mu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím o nepodmíněném trestu odnětí svobody ušel zisk a dále pak se domáhal náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v rámci svého trestního stíhání.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) existuje odpovědnostní titul (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup); (ii) poškozenému vznikla újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření, vyjádření žalované

3. Žalobce ve svojí žalobě tvrdil, že proti němu bylo usnesením [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] zahájeno trestní stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce vyrozuměn policejním orgánem o změně právní kvalifikace stíhaného trestného činu, kdy předmětná údajná trestná činnost žalobce měla být nadále posuzována jako trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do [datum]. Následně došlo na základě dalšího usnesení [právnická osoba], Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Operativní odbor ZHTČK ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] k zahájení trestního stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku ve znění účinném do [datum].

4. Na žalobce byla dne [datum] podána k Městskému soudu v Praze státním zástupcem Vrchního státní zastupitelství v Olomouci, pobočka v [adresa] obžaloba pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 287/2018 Sb. Na hlavním líčení dne [datum] ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] byl žalobce Městským soudem v Praze podané obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy. Podané odvolání státního zástupce projednal Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání a rozhodl usnesením ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno] tak že podle § 256 trestního řádu odvolání státního zástupce zamítá.

5. Žalobce tvrdil, že v důsledku vydání nezákonných rozhodnutí o zahájení trestního stíhání byla žalobci způsobena (i) škoda spočívající ve vynaložených nákladech za jeho obhajobu; (ii) nemajetková újma spočívající v poškození jeho osobnostní a profesní sféry; a (iii) škoda způsobená odnětím/zajištěním majetku žalobce v trestním řízení a omezením možnosti s tímto nakládat. Žalobce měl dále za to, že v souvislosti s odnětím/zajištěním jeho majetku byl postup orgánů činných v trestním řízení také nesprávný ve smyslu § 13 OdpŠk, což rovněž zapříčinilo vzniklou škodu v majetkové sféře žalobce.

6. Ke škodě způsobené nutností vynaložit náklady na obhajobu žalobce dodal, že se jedná o účelně vynaložené náklady na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí a zároveň se domnívá, že u některých úkonů se jednalo o úkony mimořádně obtížné, pročež je zapotřebí aplikovat § 12 odst. 1 advokátního tarifu a hodnotu některých úkonů ztrojnásobit. Celkově požadoval náhradu ve výši [částka] za 240 úkonů právní služby Dále požadoval náhradu za promeškaný čas v celkové částce [částka] v důsledku přerušení nahlížení do spisu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a v důsledku přerušení hlavních líčení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Dále požadoval náhradu hotových výdajů vynaložených v souvislosti s úkony právní služby za 240 úkonů v celkové výši [částka] (tedy [částka] za každý úkon právní služby). Dále požadoval DPH v sazbě 21 % z částky [částka] za vynaložené náklady obhajoby, což činí [částka]. Celkem tedy na náhradě za vynaložené náklady na obhajné žalobce požadoval částku [částka].

7. K nároku spočívajícím v nemajetkové újmě žalobce zdůraznil, že každé trestní stíhání má ze své povahy dopad do osobnostní sféry obviněného. V tomto případě mělo nezákonné zahájení a vedení trestního stíhání žalobce v osobnostní rovině velmi nepříznivý vliv na jeho psychiku, čest, dopad do jeho soukromí, na jeho rodinný a společenský život. Dopad do osobnostní sféry žalobce byl v tomto případě o to větší, když trestní stíhání žalobce bylo od počátku vedeno pod mediálním drobnohledem. Vedle zásahu do osobnostní sféry žalobce mělo pak nezákonné trestní stíhání zásadní negativní vliv i na profesní sféru žalobce, když žalobce byl označen za osobu trestě stíhanou, navíc s ohledem na výraznou medializaci trestního stíhání žalobce se informace rozšířila do všech oblastí podnikání žalobce. Za způsobenou nemajetkovou újmu požadoval žalobce omluvu.

8. Žalobce dále požadoval náhradu škody, jež měla být způsobena nezákonnými rozhodnutími o zajištění peněz a cenných kovů. Konkrétně dne [datum] byly v rámci domovní prohlídky na adrese [adresa], odňaty věci, které byly následně zajištěny usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru nelegálních obchodů ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to: 39 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 57 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 26 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 20 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 11 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 80 ks cihliček ze žlutého kovu s uvedením váhy [Anonymizováno] unce.

9. Dále dne [datum] byly v rámci domovní prohlídky na adrese [adresa] odňaty věci, které byly následně zajištěny usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru nelegálních obchodů ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to: 4700 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 750 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 1 900 ks bankovek v nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 700 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 154 ks cihliček ze žlutého kovu s nápisem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno].

10. Dále dne [datum] byly v rámci domovní prohlídky na adrese [právnická osoba], [adresa], bytové jednotky [Anonymizováno], odňaty věci, které byly následně zajištěny usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru nelegálních obchodů ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to: 112 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 5 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 8 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 2 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 20 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 7 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 1 ks bankovky o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 1 ks bankovky o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 17 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 16 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 14 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 8 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 5 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] CHF (celkem [hodnota] CHF), 101 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 10 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 21 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 4 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 1 ks bankovky o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 4 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]).

11. Dále dne [datum] byly v rámci domovní prohlídky na adrese [právnická osoba], [adresa], bytové jednotky [Anonymizováno], odňaty věci, které byly následně zajištěny usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru nelegálních obchodů ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], a to: 283 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 831 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 464 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 18 ks bankovek o nominální hodnotě [částka] (celkem [částka]), 100 ks bankovek o nominální hodnotě [hodnota] GBP (celkem [hodnota] GBP), 1 ks mince [částka] a 1 ks mince [částka] (celkem [částka]).

12. O zrušení zajištění věcí bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], přičemž Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení o zrušení zajištění. Usnesení o zrušení zajištění nabylo právní moci dne [datum]. Následně byly usnesením předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], jež nabylo právní moci právní moci [datum], zajištěné věci vráceny.

13. Majetek žalobce byl tedy po dobu téměř 10 let v neoprávněné dispozici státu, čímž mu byla způsobena škoda. Zajištění majetku žalobce současně trvalo zcela nepřiměřenou dobu, v čemž žalobce spatřuje nesprávný úřední postup. Žalobce požadoval ve vztahu k zajištěným hodnotám zákonný úrok z prodlení za období od [datum], resp. od [datum] do [datum], ze zajištěných peněžních prostředků a zlata, jenž činí částku ve výši [částka]. Dále požadoval skutečnou úroveň inflace, přičemž za rozhodné období tato činí částku [částka]. Jednalo se o rozdíl mezi současnou hodnotou zajištěného majetku oproti původní hodnotě zajištěného majetku. Dále vzhledem k nemožnosti dispozice se zajištěným majetkem žalobce, žalobce nemohl majetkovou hodnotu (peněžní prostředky), kterou před jejím odnětím a následně zajištěním disponoval, investovat/zhodnotit. Takto by žalobce dle svých tvrzení dosáhl na další majetkovou hodnotu, a to ve výši [částka]. Celkem tedy při zhodnocení všech relevantních okolností věci škoda způsobená žalobci výše uvedeným způsobem a z výše uvedených důvodů představuje částku celkem ve výši [částka].

14. Žalobce dále uvedl, že shora popsaný nárok uplatnil u žalované dne [datum].

15. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že dne [datum] uplatnil žalobce u žalované nárok v souvislosti s trestním stíháním v trestním řízením vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], konkrétně nárok na náhradu škody – obhajného ve výši [částka]; nárok na náhradu nemajetkové újmy ve formě poskytnutí omluvy; nárok na náhradu škody (zákonný úrok z prodlení) ve výši [částka]; nárok na náhradu škody (za inflaci) ve výši [částka] a nárok na náhradu (další) škody ve výši [částka]. Žalovaná navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. Žalovanou byl navíc v rámci předběžného projednání shledán částečně důvodným nárok na náhradu nákladů za vynaložené obhajné, a to v částce [částka]

16. K nároku na náhradu nákladu za obhajné uvedla, že za úkon ze dne [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, přiznala pouze polovinu částky. Úkon ze dne [datum] – nahlédnutí do spisu, vyhodnotila žalovaná jako neúčelný, neboť trval [právnická osoba], přičemž k nahlížení do spisu ze strany obhájce žalobce došlo i den předtím. Za úkony ze dnů [datum] – účast u výslechu svědka [jméno FO] a účast u výslechu svědkyně [jméno FO] také nepřiznala požadovanou částku. Za úkony [datum] – účast u výslechu svědka [jméno FO] a účast u výslechu svědka [jméno FO] rovněž nepřiznala částku v požadované výši. Za úkony [datum] a [datum] – účast u výslechu znalce [jméno FO] [Anonymizováno] navýšila odměnu za tyto úkony dvojnásobně, nikoli trojnásobně, jak požadovala žalovaná. Za úkon [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání přiznala žalovaná částku jen v polovině požadované částky. Za úkon ze dne [datum] – prostudování spisu žalovaná taktéž nepřiznala požadovanou částku. Rovněž žalovaná nepřiznala náhradu za úkony ze dnů [datum] a [datum] – ústavní stížnost. Žalovaná dále nepřiznala za úkony ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] – účast na hlavním líčení požadované navýšení na 3násobek standartní odměny. Dále nepřiznala požadovanou částku za úkon ze dne [datum] – účast u hlavního líčení. Dále žalovaná nepřiznala náhradu za promeškaný čas za následující úkony: [datum] – prostudování spisu, [datum] – prostudování spisu, [datum] – hlavní líčení, [datum] – hlavní líčení, [datum] – hlavní líčení, [datum] – hlavní líčení, [datum] – hlavní líčení. Žalovaná nadto žalobci přiznala náhradu hotových výdajů za celkem [hodnota] úkonů právní služby.

17. Co se týče požadavku žalobce na náhradu škody za úrok z prodlení v zákonné výši z titulu nezákonných rozhodnutí a nesprávného úředního postupu zajištěním věcí žalobce, nebyl tento požadavek ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání uznán důvodným, a to ani částečně, neboť ve vztahu k tomuto požadavku absentuje jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu, a to vznik škody na straně žalobce. Úrok z prodlení totiž nepředstavuje škodu ve smyslu občanského zákoníku. Stejně žalovaná argumentovala ve vztahu k nároku na náhradu škody za inflaci, jež měla být způsobena taktéž zajištěním věcí žalobce.

18. Co se týče požadavku žalobce na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, který žalobci vznikl, když mu byly nezákonnými rozhodnutími a nesprávným úředním postupem zajištěny věci, nebyl tento požadavek ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání uznán důvodným, a to ani částečně, neboť ve vztahu k tomuto požadavku nebyl ze strany žalobce v rámci mimosoudního projednání prokázán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti státu, a to vznik škody na straně žalobce.

19. Co se týče požadované omluvy za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nezákonného trestního stíhání, tak tomuto nároku žalovaná vyhověla, když byla požadovaná omluva zaslána jednak k rukám žalobce na adresu jeho trvalého bydliště dne [datum] a jednak byla tato zveřejněna na portálu justice.cz dne [datum].

20. Podáním ze dne [datum] zaslal žalobce soudu repliku k vyjádření žalované a částečné zpětvzetí žaloby. Žalobce k úkonu ze dne [datum] - stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání zdůraznil, že toto podání obsahovalo 12 stran textu. K úkonu ze dne [datum] – nahlédnutí do spisu doplnil, že se jednalo o úkon účelný, neboť spis byl velmi rozsáhlý. Ohledně úkonu ze dne [datum] a [datum] – účast u výslechu znalce [jméno FO] [Anonymizováno] žalobce zdůraznil, že je třeba přihlédnout nejen ke složitosti, ale k délce úkonu, pročež je třeba navýšit odměnu o trojnásobek standartní odměny. Také u úkonu ze dne [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního žalobce zdůraznil, že s ohledem na rozsah (7 stran textu) a s ohledem na to, že případným vyhověním návrhu mohlo být trestní stíhání zastaveno, má být za tento úkon přiznána odměna v plné výši, nikoli jen v polovině. K úkonům ze dnů [datum] a [datum] - sepis ústavních stížností žalobce uvedl, že náhrada za tyto úkony doposud nebyla přiznána doposud přiznána ani ji žalobce neměl možnost uplatnit v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Dále zdůraznil, že žalobci náleží náhrada obhajného za účast obhájce na hlavních líčeních s navýšením o 3násobek, neboť dokazování prováděné na těchto hlavních líčeních bylo mimořádně rozsáhlé, různorodé a vyžadovalo znalosti z několika vědeckých odvětví. Co se týče úkonů v případě přestávky – účast u výslechu svědků dne [datum], dne [datum], prostudování spisu dne [datum], hlavní líčení dne [datum], žalobce zdůraznil, že považuje žalovanou zvolený způsob výpočtu či stanovení počtu úkonů za nesprávný. Žalobce také nesouhlasí se způsobem, kterým žalovaná vypočetla odměnu při přerušení úkonů dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a dne [datum].

21. Co se týče nároku na náhradu škody v důsledku zajištění věcí žalobce, žalobce zdůraznil, že postup orgánů činných v trestním řízení v uvedených souvislostech byl zcela nesprávný, excesivní a značně nepřiměřený. Žalobce v důsledku postupu orgánů činných v trestním řízení nemohl se svým majetkem disponovat po zcela nepřiměřenou dobu. Dále uvedl, že žalobce již před rozhodným obdobím pravidelně investoval do podílů v obchodních společnostech. Žalobce tedy takto nemohl odňaté, resp. zajištěné finanční prostředky v celkové výši [částka] v rozhodném období tímto způsobem investovat. Pokud by tak mohl učinit, pak by odňaté, resp. zajištěné finanční prostředky zhodnotil o částku ve výši [částka].

22. Žalobce dále uvedl, že již v rozhodné době aktivně využíval úročené bankovní účty u [jméno FO], IČO: [IČO]. Konkrétně takto žalobce měl již od [datum] otevřen u této banky termínovaný účet s výpovědní dobou 3 měsíce, kde měl uloženy finanční prostředky v řádu jednotek milionu Kč, později [datum] u stejné banky žalobce otevřel tzv. vkladový účet s 33 denní výpovědní dobou, kde měl a má uloženy finanční prostředky v řádu desítek milionu Kč. Oba tyto účty byly, resp. v případě vkladového účtu (který žalobce má do dnešního dne) jsou úročeny, a tedy uložení finančních prostředků na tyto účty, k němuž by žalobce přistoupil při nenalezení vhodné investiční příležitosti do akcií českých společností, by vedlo ke zhodnocení finančních prostředků žalobce, a to o úroky nabízené na založených úročených účtech žalobce v rozhodném období.

23. Ohledně nároků vyplývajících z inflace a z úroku ze zákonného prodlení žalobce zopakoval svá tvrzení z žaloby.

24. Co se týče nároku založeném na omluvě za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, v této části žalobce vzal žalobu zpět.

25. Vzhledem k tomu, že žalovaná po podání žaloby z uplatněného nároku na náhradu nákladů obhajoby uhradila žalobci dne [datum] částku [částka], vzal žalobce žalobu také v nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky [částka] spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky zpět a navrhl, aby bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno. Ve zbytku žaloby na svém návrhu trval.

26. Usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo řízení ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jež vyplývá z náhrady nákladů za obhajné, a ohledně omluvy, zastaveno.

27. Podáním ze dne [datum] se žalovaná vyjádřila k tvrzením žalobce. Žalovaná uvedla, že žalobní tvrzení působí značně rozporně, když žalobce na jednu stranu tvrdí, že v rozhodné době by byl býval veškeré peněžní prostředky uložil na termínované účty a tam by po celou dobu zůstaly uloženy, avšak na předmětný vkladový účet uložil prostředky pouze v řádu jednotek mil. Kč, ačkoliv ve stejné době disponoval peněžními prostředky v různých měnách v řádu desítek mil. Kč, které si naopak ponechal v hotovosti.

28. Dále na jednání dne [datum] žalobce vzal žalobu zpět co do částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení zpět, a to ohledně té části, ve které se domáhal ušlého zisku na základě zajištění věcí žalobce. K dotazu soudu pak žalovaná s tímto zpětvzetím souhlasila.

29. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

30. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí žalobce ze dne [datum] zastavil.

III. Skutková zjištění

31. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

32. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok v rozsahu a z důvodu jako v projednávané věci dne [datum]. Žalovaná pak vyřídila nárok svým stanoviskem ze dne [datum], kdy jej uznala částečně za důvodný, konkrétně žalovaná přiznala žalobci částku [částka] coby náhrady škody v podobě obhajného vynaloženého v rámci trestního stíhání vedeného u MS v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] a tato částka pak byla žalobci vyplacena dne [datum] a dále žalovaná uznala nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním, kdy tedy za toto vyslovila žalobci omluvu.

33. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

34. Z usnesení [právnická osoba], Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, sekce organizovaného zločinu, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání ve věci žalobce pro trestný čin legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písmeno b), odst. 4 písmeno b) písmeno c) tr. zákoníku.

35. Z usnesení [právnická osoba], Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, operativní odbor TČK ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, a to pro podezření ze spáchání pokračujícího trestného činu podílnictví podle § 214 odst. 1 písmeno a) odst. 3 písmeno b) odst. 4 písmeno b) tr. zákoníku ve znění účinném do [datum].

36. Z rozsudku Městského soudu v Praze vydaného v rámci řízení pod sp. značkou [SPZ]/[Anonymizováno] a z usnesení Vrchního soudu v Praze se dne [datum], č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby, a to pro trestný čin podílnictví podle § 214 odst.1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem číslo 287/2018 Sb., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy.

37. Z faktury daňového dokladu číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci částku [částka], a to sice fakturou, daňovým dokladem číslo [hodnota], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

38. Z faktury daňového dokladu číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci fakturou číslo [hodnota] částku [částka], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

39. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci částku [částka] za právní služby poskytnuté do [datum], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

40. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala fakturou číslo [hodnota] žalobci za právní služby poskytnuté do [datum] částku [částka], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

41. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci fakturou číslo [hodnota] za právní služby poskytnuté do [datum] částku [částka], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

42. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci fakturou číslo [hodnota] částku [částka], a to sice za právní služby poskytnuté do [datum], den splatnosti, respektive datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum].

43. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO], [Anonymizováno], [adresa] a partneři, fakturovala žalobci částku [částka], a to sice tedy za právní služby, datum vystavení faktury [datum], datum splatnosti [datum].

44. Z faktury daňového dokladu číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci částku [částka], a to sice fakturou číslo [hodnota], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum], kde byly fakturovány právní služby poskytnuté do [datum].

45. Z faktury daňového dokladu číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci svojí fakturou číslo [hodnota] částku [částka], datum vystavení [datum] a datum splatnosti [datum].

46. Z faktury číslo [hodnota] soud zjistil, že [jméno FO] [adresa] a partneři fakturovala žalobci svojí fakturou ze dne [datum] částku [částka], a to sice za právní služby, datum splatnosti [datum].

47. Z výpisu transakční historie [Anonymizováno] bank číslo [hodnota] soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] žalobce převedl na účet [jméno FO], [Anonymizováno], [adresa] a partneři částku [částka] a dále částku [částka].

48. Z přehledu pohybu na účtu soud zjistil, že žalobce byl majitelem účtu, vedeném u společnosti [jméno FO]: [č. účtu] s tím, že žalobcem byl tento účet aktivně využíván v období od roku 2018 do roku 2024, kdy z tohoto výpisu je zjevné, že v průběhu doby žalobce na tomto účtu uložil částky v řádech desítek miliónů korun. Tento účet byl úročen sazbami v rozmezí 0,6 % až 5,65 %.

49. Z potvrzení o vedení účtu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl, resp. je majitelem účtu u společnosti [Anonymizováno] [jméno FO] č. účtu: [č. účtu] s tím, že v období roku 2013 do roku 2016 na tomto účtu byla vložena částka v řádech jednotek miliónů korun. Tento účet byl úročen procentními sazbami v rozmezí 0,3 až 2 %.

50. Ze sdělení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce [Jméno advokáta] dne [datum] sdělil Policii ČR účty, na které mají být vráceny finanční prostředky na základě rozhodnutí – usnesení předsedy senátu Městského soudu v Praze ze dne [datum].

51. Z obsahu výpisu vydaného společností [Anonymizováno] [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce na č. účtu: [č. účtu] disponoval částkami v řádech desítek miliónů korun k [datum].

52. Z žádosti o zřízení bankovního produktu privátního bankovnictví soud zjistil, že žalobce žádal u společností [Anonymizováno] [jméno FO] o zřízení bankovního produktu privátního bankovnictví s tím, že výše vkladu měla být v řádech jednotek miliónů korun a účet měl být veden v měně CZK s tím, že tato žádost byla přijata bankou dne [datum].

53. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 7/2020 soud zjistil následující skutečnosti: [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

55. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

56. Další důkazy soud neprováděl, a to pro nadbytečnost (odůvodnění viz níže).

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

57. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

58. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

59. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

60. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

61. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

62. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

63. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

64. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 ustanovení náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu12) o mimosmluvní odměně. Podle odst. 4 ustanovení poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

65. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) náhrady škody v podobě obhajného ([částka] s příslušenstvím), (ii) náhrady škody v podobě zákonné úroku z prodlení ze zajištěných věcí, jež měly být žalobci bezdůvodně zabaveny ([částka] s příslušenstvím), náhrady škody v podobě znehodnocení zajištěných věcí ([částka] s příslušenstvím) a náhrady škody v podobě ušlého zisku za období, kdy mu byly předmětné věci zajištěny ([částka] s příslušenstvím). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu majetkové újmy.

66. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K náhradě škody v podobě obhajného 67. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 odst. 1 OdpŠk).

68. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby. Žalobce se ve vztahu k původnímu řízení domáhal zaplacení následujících úkonů obhajoby: Datum učinění úkonu právní služby Úkon právní služby Ustanovení AT Čas - trvání Počet požadova ných úkonů dle AT Nárokovaná částka v žalobě Přiznáno žalovanou Zbývající nárok požadovaný žalobcem [datum] Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. jejího doplnění (z [datum]) § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] [částka] (tedy úkonu) [částka] (tedy úkonu) [datum] Nahlédnutí do spisu § 11 odst. 1 písm. f) AT, § 11 odst. 3 AT [právnická osoba] 1 [částka] [částka] (tedy 0 úkonů) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 2 h 4 min 9:06-11:10 2 [částka] [částka] (tedy 2 úkony) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 1 h 4 min 12:36-13:40 1 [částka] [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 2 h 10 min 9:00-11:10 2 [částka] [částka] (tedy 2 úkony) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 38 min 12:33-13:11 1 [částka] [datum] Účast u výslechu znalce – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 6 h 2 min 9:03-15:05 4 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u výslechu znalce – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 4 h 55 min 9:35-14:30 3 [částka] [částka] [částka] [datum] Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání vč. jejího doplnění z [datum] § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] [částka] (tedy úkonu) [částka] (tedy úkonu) [datum] Prostudování spisu § 11 odst. 1 písm. f) AT h 50 min 9:10-11:00 h 10 min 12:40-14:50 3 [částka] [částka] (tedy 2 úkony) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Ústavní stížnost (zahájení TS) § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] [částka] (tedy 0 úkonů) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Ústavní stížnost § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] [částka] (tedy 0 úkonů) [částka] (tedy 1 úkon) [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 2 h 55 min 9:30-12:25 2 h 49 min 13:35-16:24 4 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 3 hod 9:30-12:30 1 h 55 min 13:20-15:15 3 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 6 h 10 min 4 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 1 h 50 min 10:00-11:50 1 h 20 min 13:10-14:30 2 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 1 h 55 min 9:30-11:25 3 h 45 min 12:30-16:15 3 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 3 h 30 min 2 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 3 h 51 min 2 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 3 h 5 min 9:43-12:48 1 h 38 min 13:45-15:23 3 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 1 h 40 min 9:30-11:10 2 hod 12:10-14:10 2 [částka] [částka] [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 5 h 45 min 3 [částka] [částka] [částka]

69. Dále se žalobce domáhal náhrady hotových výdajů za následující úkony obhajoby: Datum učinění úkonu právní služby Úkon právní služby Ustanovení AT Čas - trvání Počet požadova ných úkonů dle AT Nárokova ná částka v žalobě Přiznáno žalovanou Zbývající nárok požadovaný žalobcem [datum] Nahlédnutí do spisu § 11 odst. 1 písm. f) AT, § 11 odst. 3 AT [právnická osoba] 1 [částka] 0 úkonů 300 [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 2 h 4 min 9:06-11:10 2 [částka] 2 úkony 300 [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 1 h 4 min 12:36-13:40 1 [částka] [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 2 h 10 min 9:00-11:10 2 [částka] 2 úkony [částka] [datum] Účast u výslechu svědka – [jméno FO] § 11 odst. 1 písm. e) AT 38 min 12:33-13:11 1 [částka] [datum] Prostudování spisu § 11 odst. 1 písm. f) AT h 50 min 9:10-11:00 h 10 min 12:40-14:50 3 [částka] 2 úkony [částka] [datum] Ústavní stížnost (zahájení TS) § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] 0 úkonů [částka] [datum] Ústavní stížnost § 11 odst. 1 písm. d) AT 1 [částka] 0 úkonů [částka] [datum] Účast u hlavního líčení § 11 odst. 1 písm. g) AT 3-násobek dle § 12 odst. 1 AT 2 h 55 min 9:30-12:25 2 h 49 min 13:35-16:24 4 [částka] 3 úkony [částka]

70. Dále se domáhal žalobce náhrady za promeškaný čas v souvislosti s těmito úkony obhajného: DATUM ÚKON DOBA PROMEŠKANÝ ČAS Přiznáno žalovanou Zbývající nárok požadovaný žalobcem [datum] prostudování spisu – přerušení 12:05- 12:40 35 min [částka] [částka] [částka] [datum] hlavní líčení – přerušení 12:25-13:35 1 h 10 min [částka] [částka] [částka] [datum] hlavní líčení – přerušení 12:30-13:20 50 min [částka] [částka] [částka] [datum] hlavní líčení – přerušení 11:50-13:10 1 h 20 min [částka] [částka] [částka] [datum] hlavní líčení – přerušení 11:25-12:30 1 h 5 min [částka] [částka] [částka] [datum] hlavní líčení – přerušení 12:48-13:45 57 min [částka] [částka] [částka]

71. Celkový nárok na náhradu škody z titulu uhrazených nákladů právního zastoupení a věcně vynaložených nákladů dle advokátního tarifu, který žalobce uplatňuje i po svém částečném zpětvzetí žaloby, tak činí částku ve výši [částka] s navýšením o DPH v sazbě 21 %, což činí částku [částka], tj. celkem žalobce požaduje na náhradě nákladů obhajného částku [částka].

72. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a prokázaného zaplacení (resp. vyúčtování) odměny obhájce žalobcem na straně druhé (k tomu viz body 38 až 48 tohoto rozsudku), soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

73. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání trestného činu legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písmeno a), odst. 3 písmeno b), odst. 4 písmeno b) písmeno c) trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka [částka]. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka]. Obhájce žalobce byl a je rovněž plátcem DPH.

74. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši [částka] coby náhrady nákladů obhajoby je důvodný pouze co do výše [částka], a to z následujících důvodů.

75. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání je dle ustálené judikatury Ústavního soudu posuzována jako úkon odpovídající úkonům uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu, za které náleží advokátovi mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny sazby (srov. usnesení ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 534/18, ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 3811/16 a ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 293/15, sp. zn. III.ÚS 1123/19 ze dne [datum]). Dlužno poznamenat, že přitom nelze přihlížet k rozsáhlosti ani k jiným okolnostem podané stížnosti proti zahájení trestního stíhání, jak navrhuje žalobce. K tomu je třeba zdůraznit, že stížnost byla nedůvodná, neboť účinky spojené s trestním stíháním nevyvrátila. Z uvedených důvodů tedy soud nepřiznal částku za další polovinu úkonu spočívajícího v podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání ze dne [datum] a ze dne [datum].

76. Žalobce měl dále za to, že žalovaná nesprávně posoudila úkon přerušení výslechu ze dnů [datum] a [datum]. Soud k tomuto zdůrazňuje, že judikatura dovodila, že přestávka trvající maximálně 30 minut se započítává jako úkon (tedy včítá do úkonu). Je-li přerušení mezi dvěma výslechy delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou [částka] za každou započatou půlhodinu (srov např. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 143/01, které bylo uveřejněno v Bulletinu advokacie č. 4/2002, str. 58). Dále jedním úkonem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. e) a. t. jsou všechny vyšetřovací úkony, které jsou konány před týmž orgánem přípravného řízení, zpravidla na témže místě, a jsou skončeny v průběhu dvou hodin. Pokud by po výslechu svědků před orgánem policie následoval výslech obviněného před soudem, jde o další úkon. Naopak pokud po výslechu jednoho svědka před policejním orgánem následuje výslech dalšího svědka, jedná se o úkon jeden (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. 8 To 143/01, nebo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], sp. zn. 9 To 284/98). Na základě nastíněných důvodů tak nelze žalobci přiznat přestávku mezi výslechy svědků jako samostatný úkon obhajoby ani za něj nelze přiznat náhradu hotových výdajů, neboť nelze přerušení výslechu „vměstnat“ do úkonu spočívajícím ve výslechu svědka. Soud rovněž nemůže ani počítat časy výslechů samostatně, nýbrž je třeba je sčítat. Jinými slovy řečeno, dne [datum] byla celková doba výslechů 3 hodiny a [právnická osoba] (tj. 2 h 4 m + 1 h +4 m), pročež žalobci náleží náhrada škody v podobě obhajného ve výši 2 úkonů (a dále náhrada za promeškaný čas). V případě [datum] pak celková doba výslechů byla 2 hodiny a 48 minut (tj. 2 h 10 m + 38 m), žalobci tak náleží náhrada škody v podobě obhajného ve výši 2 úkonů (a dále náhrada za promeškaný čas).

77. Stejný závěr platí i o úkonech ze dne [datum], jež spočívají v prostudování spisu v celkové době trvání 4 hodiny. Žalovaná v souladu se shora nastíněným názorem soudu tedy žalovaná za tyto úkony správně přiznala částku rovnající se 2 úkonům obhajoby a 2 náhradám hotových výdajů.

78. Co se týče žalobcem požadovaného zvýšení odměny právní služby na trojnásobek ohledně výslechu znalce ze dne [datum] a [datum], tak v ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu jsou demonstrativně vyjmenovány okolnosti, za kterých lze zvýšit hodnotu úkonu právní služby až na trojnásobek hodnoty. V tomto ohledu je třeba přitakat názoru žalované, že v daném případě je adekvátní zvýšení hodnoty na dvojnásobek standartní odměny. Pravdou je, že se jednalo o úkony časově a odbornostně náročné, nicméně nedosahovaly takové náročnosti, aby za ně příslušelo zvýšit odměnu o trojnásobek. Lze si představit situace výrazně náročnější, např. vyžadující překlad z cizího jazyka či vyžadující aplikaci a interpretaci cizího práva.

79. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu také soud (ani žalovaná) nepřiznal náhradu obhajného za úkony spočívající v sepsání a podání ústavní stížnosti ze dne [datum] a dne [datum], neboť náhrady těchto nákladů se mohl stěžovatel (žalobce) domáhat v rámci řízení o ústavní stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3745/13, ze dne [datum]). Za takové úkony tedy nenáleží ani požadovaná náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

80. Soud dále, stejně jako žalovaná, nepřiznal za úkony účast na hlavním líčení ze dnů [datum] (zde také náhradu hotových výdajů), [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] – odměnu ve výši 3násobku standartní odměny. Odměnu za tyto úkony přiznala žalovaná správně ve standartní výši. Byť bylo trestní řízení velmi obtížné, minimálně po stránce skutkové a procesní, lze přitakat názoru žalované, že pokud jde o délku jednotlivých úkonů, respektive hlavních líčení, je tato skutečnost kompenzována samotným advokátním tarifem, který k délce hlavních líčení při stanovení odměny přihlíží. Hlavní líčení se nekonala v mimořádnou dobu a nelze ani přehlédnout, že nebyla mimořádně dlouhá. Byť příprava na takové hlavní líčení může být náročné, samotný advokátní tarif nezná úkon spočívající v přípravě na jednání.

81. Soud však přiznal náhradu za úkon nahlédnutí do spisu ze dne [datum]. K tomu se zdůrazňuje, že z judikatury Ústavního soudu plyne, že úkon nahlížení do spisu je namístě považovat za samostatný úkon právní služby, za který náleží náhrada podle § 11 odst. 3 AT, neboť se svou povahou kvalitativně blíží úkonu podle § 11 odst. 1 písm. f) AT (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3906/17). Byť tento úkon trval jen [právnická osoba], jednalo se dle názoru soudu o účelný úkon, neboť je třeba přihlédnout k velkému rozsahu spisu, který už trestní spis v té době dosahoval. S přihlédnutím k této okolnosti pak může vyvstat i potřeba znovu nahlédnout do spisu, byť jen na krátkou chvíli. Za takový úkon pak přirozeně také náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.

82. Soud také přiznal náhradu za promeškaný čas za dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. I zde platí výše řečené, tedy že je-li přerušení mezi dvěma výslechy delší než 30 minut, nezapočítává se přerušená doba do úkonu, ale jde o promeškaný čas, který se účtuje podle § 14 částkou [částka] za každou započatou půlhodinu (srov např. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 8 To 143/01, které bylo uveřejněno v Bulletinu advokacie č. 4/2002, str. 58). Byl to tak žalobcův výpočet, který byl správný a který odpovídá i provedenému dokazování (viz bod 54 tohoto rozsudku), pročež mu přiznal požadovanou částku.

83. S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že žaloba byla (pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v podobě obhajného) důvodná co do výše [částka] (tj. 2300 + 300 + 1000 x 1,21). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku tuto částku přiznal a ve zbytku výrokem III. žalobu zamítl. ii) K nároku na náhradu škody v podobě zákonného úroku z prodlení ze zajištěných věcí, nároku na náhradu škody v podobě znehodnocení zajištěných věcí a nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku za období, kdy byly žalobci předmětné věci zajištěny.

84. Soud zdůrazňuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu prostá ztráta hodnoty peněz v čase není skutečnou škodou ani ušlým ziskem (srov. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 38/2000, a ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1272/2001). Vlivem inflace na hodnotu pohledávky na peněžité plnění skutečná škoda podle občanského zákoníku nevzniká. Ustálenost tohoto závěru přitom vyplývá také z novější judikatury dovolacího soudu, představované např. jeho usnesením ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4428/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3110/18, dále usnesením ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1076/2019, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 609/20, jakož i usnesením ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1504/2019, nebo ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 341/2020, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 591/21.

85. Jelikož tak žádná škoda vlivem inflace žalobci nevznikla, soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal náhrady škody v podobě znehodnocení zajištěných věcí ve výši [částka], zamítl výrokem III. tohoto rozsudku. Ze stejného důvodu pak soud zamítl výrokem III. tohoto rozsudku nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení za období od [datum], resp. [datum] do [datum] ve výši [částka]. Okamžikem zajištění věcí se žalovaná rozhodně nedostala do prodlení ve smyslu ve smyslu § 1908 zákona č. 89/2012 Sb. (resp. žalovanou nelze považovat za dlužníka ve smyslu předpisů občanského práva), pročež žalobci nemůže náležet úrok z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. Samotné znehodnocení zajištění věcí vlivem měnících se hospodářských poměrů pak nemůže představovat škodu (skutečnou či ušlý zisk) ve smyslu občanského zákoníku, jak bylo uvedeno shora.

86. Dále je třeba poznamenat, že Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře přiklonil k obecnému závěru, že „pokud se v kterékoli fázi trestního řízení ukáže, že účel prostředků trestního procesu nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, a plenární nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 11/10).

87. Nelze však odhlédnout od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněného pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém byl výše uvedený obecný závěr (zejména v okolnostech dvou posledně jmenovaných nálezů Ústavního soudu) podroben detailní analýze se závěrem, že „zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, na ‚všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly,` by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů, Ústavní soud svojí judikaturou nesledoval.

88. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Odkázal v něm však také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, ze kterého vyplývá, že bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

89. Výše uvedené závěry nepochybně dopadají i na část trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť pro naplnění požadavku na (konkrétní) nezákonnost jednotlivého rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (projevující se jeho zrušením či změnou) je zásadně nerozhodné, ve které fázi trestního řízení byly prostředky trestního procesu použity.

90. V projednávané věci platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že rozhodnutí o zajištění věcí odňatých žalobci ze dne [datum] nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne [datum] totiž rozhodl o zrušení zajištění věcí postupem podle § 79f odst. 1 trestního řádu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak jednoznačně uvedeno, že zajištění bylo zrušeno z důvodu vydání zprošťujícího rozsudku. Toto rozhodnutí pak bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno].

91. K tomu soud dodává, že si je vědom judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, které kladou důraz na přiměřenost délky zajištění věcí v rámci trestního řízení. Před závorku je nicméně třeba vytknout, že institut zajištění věcí, tj. institut podle ustanovení § 79a trestního řádu, napomáhá objasňování závažné trestné činnosti, jehož podstatou je omezení dispozičního práva s danými prostředky tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití. Z preventivní povahy zajišťovacích institutů přirozeně vyplývá, že se pohybují vždy v rovině pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně budoucích následků, jež se snaží předvídat. Závěr, že majetkové hodnoty mají uvedené určení, tedy nemusí být plně hodnověrný a není ani konečný, jelikož může být dalším šetřením vyvrácen. V tomto směru je však významný faktor plynutí času, kterým je stav věci významně modifikován. Pokud jsou totiž finanční prostředky „dočasně“ zajištěny bezmála 10 let, dostává se tato okolnost do kolize s požadavkem přiměřenosti zásahu do práva na pokojné užívání majetku. S narůstajícím časem se totiž dočasnost zajišťovacího institutu relativizuje a je třeba ji posuzovat mnohem přísněji. Zde není možné se spokojit s pouhým zjištěním, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno na základě zákona, příslušným orgánem a že není projevem svévole. U mnohaletých zajištění je třeba nad rámec těchto požadavků zohlednit, co ovlivňuje délku samotného zajištění, tedy zda je dána objektivní složitostí trestní věci či uplatňováním (i obstrukčním) procesních práv, nebo zda je délka řízení ovlivněna neodůvodněnými průtahy a pochybeními ze strany orgánů činných v trestním řízení. Současně je třeba zohlednit, jakou relevanci mají argumenty podporující trvání zajištění, tedy zdali jsou tyto argumenty vymezené na počátku trestního řízení podporovány vývojem a směřováním celé trestní kauzy. Přihlédnout je pak nutné i k tomu, jak intenzivní zásah dané zajištění pro dotčeného individuální představuje (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1367/17, ze dne [datum]). S uvedenými závěry se ztotožnil i Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2899/2022, ze dne [datum]).

92. Soud konstatuje, že věci žalobce byly zajištěny ve dnech [datum] a [datum], přičemž zůstaly v držení orgánů činných v trestním řízení do [datum]. Jak přitom vyplynulo z provedeného dokazování (viz bod 55 tohoto rozsudku), trestní řízení bylo mimořádně složité, vedlo se s více obžalovanými pro několik skutků a trestných činů. Ve věci bylo provedeno nesčetné množství důkazů včetně výslechů svědků, obviněných. Bylo podáno velké množství žádostí dle § 8 odst. 1 trestního řádu, bylo podáno několik vysvětlení. Rovněž bylo ve věci třeba několika znaleckých zkoumání, proběhlo obrovské množství šetření. Proběhlo také několik hlavních líčení, a bylo také nezbytné se vypořádat s množstvím podání obviněných, respektive obžalovaných. K tomu je třeba poznamenat, že orgány činné v trestním řízení postupovaly koncentrovaně a bez průtahů. Nelze tak uvažovat o tom, že původní řízení by bylo zatíženo průtahy či snad bylo nepřiměřeně dlouhé (k tomu soud rovněž odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. 20 C 16/2024-263, v rámci kterého bylo pravomocně konstatována přiměřenost délky dotčeného trestního řízení). Z provedeného dokazování také vyplynulo, že se ze strany orgánů činných v trestním řízení nepředstavoval postup podle § 79a trestního řádu svévoli, a to za situace, kdy bylo kladeno žalobci za vinu neoprávněné vyplacení mzdy ve výši [částka], přičemž do trestní řízení se připojily se svými nároky i osoby poškozené.

93. V původním řízení (v rámci kterého došlo k zajištění věcí) tedy byla dána objektivního složitost, délka nebyla ovlivněna neodůvodněnými průtahy nebo pochybeními ze strany orgánů činných v trestní řízení. Současně platí, že samotné směřování (až do pravomocného zproštění obžaloby) trestního řízení svým směřováním nepopřelo relevanci argumentů podporujících trvání zajištění. Nadto z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalobce v průběhu disponoval částkami v minimálně v řádech miliónů Kč. Jakkoliv tedy nechce soud bagatelizovat zásah do sféry žalobce v podobě zajištění jeho majetkových hodnot v řádech desítek miliónů Kč, rozhodně nelze uvažovat o tom, že by se tento zásah intenzivně podepsal na životě žalobce (ostatně to ani žalobce netvrdil).

94. S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že věci žalobce nebyly zajištěny nedůvodně. V projednávané věci tak nebyla splněna první podmínka odpovědnosti státu za škodu, v daném případě existence odpovědnostního titulu spočívajícího v nezákonném rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1, 2 OdpŠk či nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Soud proto výrokem III. žalobu co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku zamítl.

95. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobu by co do požadavku na náhradu škody v podobě ušlého zisku bylo namístě zamítnout i pro absenci dalších z podmínek vyžadovaných zákonem, a to sice vzniku škody.

96. V obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 528/2008). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 3586/2006). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4734/2008).

97. Z § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř. jasně plyne, že účastníci mají povinnost důkazní. Tomu pak plně odpovídá § 79 odst. 1 o. s. ř. Jak k tomu přitom uvádí K. Havlíček: „[…] důkazní povinnost je terminálně účelovou procesní povinností v civilním soudním řízení sporné, kde ji lze charakterizovat poměrně jednoduše jako povinnost účastníka navrhnout (označit) důkazní prostředky k prokázání skutečností, které tvrdí […]“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 139; srov. WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. [tituly před jménem] al. Civilní právo procesní. Část první: Řízení nalézací. [adresa]: Linde, 2014, s. 247). S povinnosti důkazní pak souvisí břemeno tvrzení, kterým se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení. Důsledkem neunesení břemene důkazního je účastníkův neúspěch ve věci. Účelem a smyslem takto konstruované povinnosti důkazní, resp. břemene důkazního je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci nebyla prokázána, tj. kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr o existenci této skutečnosti, ani o tom, že tato skutečnost nenastala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 1591/2011).

98. Materiální konkrétnost (tj. skutečnost, že navržené důkazy umožňují ověřit právě ty skutečnosti, které popisuje v souladu s konkrétními hmotněprávními normami dotčená tvrzení) je imanentním parametrem subjektivního břemene důkazního.

99. K tomu se zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

100. V projednávané věci pak soud žalobce jednoznačně a srozumitelně vyzval postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř., aby dotvrdil, jaká investiční příležitost mu ušla. I přes tuto výzvu však žalobce nedotvrdil žádnou konkrétní investiční příležitost, které by využil k investování zajištěných věcí. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobci byly zabaveny věci v podobě hotovosti a zlatých cihel. Odhlédne-li soud od absence konkrétní tvrzené investiční příležitosti, nelze přehlédnout, že samotné obecné žalobcovo tvrzení, podle kterého kdyby nedošlo k zajištění jeho věcí, ještě týž den by tyto prostředky investoval do blíže nespecifikovaných cenných papírů, se jeví jako krajně nevěrohodné.

101. K tomu soud uvádí, že neprováděl k tomuto nároku žalobcem navrhované důkazy, a to pro nadbytečnost. Soud si je vědom toho, že v souladu s ustálenou judikaturou lze skutečnosti vylíčit odkazem na listinu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 315/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 23 Cdo 496/2013). Nicméně žalobce ve své žalobě a jejich doplněních takovýto odkaz ve vztahu ke svému nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku neučinil; pouze učinil důkazní návrhy. Pouhým označením důkazů bez vylíčení rozhodujících skutečností nelze splnění povinnosti tvrzení v řízeních ovládaných projednací zásadou dostát; důkazy se označují k prokázání tvrzených skutečností, nikoli naopak (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 689/20021). Je také bez pochybnosti, že soudce nesmí zasahovat do sporného řízení tím způsobem, že by do sporu vnášel nové skutečnosti, které účastníci dosud ani netvrdili. Je totiž zřejmé, že by soud tímto jednáním opět ve prospěch jedné ze stran porušovat zásadu rovnosti účastníků (stran), pokud by až příliš aktivně zjišťoval skutkový stav (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1336/10).

102. Konečně pokud pak jde o žalobcem alternativně konstruované tvrzení, podle kterého by dotčené prostředky vložil na bankovní účty, nelze přehlédnout, že toto své tvrzení žalobce (alespoň částečně) na výzvu soudu doplnil. Žalobce nicméně ani v tomto případě nespecifikoval, jak by zajistil vložení zajištěných prostředků ve dny jejich zajištění na tvrzený bankovní účet. Žalobce tak sice soudu nabídl důkazy prokazující skutečnost, že měl žalobce otevřeny účty u bankovních ústavů (viz body 49, 50 a 53 tohoto rozsudku), avšak zároveň soudu nenabídl jediný důkaz, kterým by prokázal, že jím tvrzený ušlí zisk překročil pouhé zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku. Jinak řečeno, z žádného důkazu žalobce (lhostejno zdali se tyto hodnotí každý zvlášť či v jejich vzájemné souvislosti) neplyne, že by žalobcem tvrzený majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž by bylo lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo.

VI. K úrokům z prodlení

103. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

104. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí šestiměsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky II. a III.). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

VII. K nákladům řízení

105. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Soud při posuzování otázky náhrady nákladů řízení vyšel z tarifní hodnoty sporu [částka] (náhrady škody + omluva, jejíž tarifní hodnota se rovná [částka], srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), celkem byla žalovaná úspěšná co do tarifní hodnoty [částka], tj. v rozsahu 98,98 % tarifní hodnoty sporu.

106. V souzeném případě byla tedy zcela úspěšná žalovaná, a proto má nárok dle § 151 odst. 3 o. s. ř. na náhradu hotových výdajů ve výši [částka] podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále také „vyhláška“) za každý úkon ve věci.

107. Žalovaná provedla následující úkony ve věci: vyjádření k žalobě ze dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, příprava na jednání ve věci dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky, účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, vyjádření žalované ve věci samé ze dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, nahlížení do spisu dne [datum] (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4012/18, ze dne [datum]), příprava na jednání ve věci dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky, účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky, účast na jednání dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky.

108. Soud nepřiznal náhradu nákladů za sdělení o procesním zastoupení ze dne [datum], neboť se nejedná o úkon ve smyslu vyhlášky. Nadto mohlo být toto sdělení předloženo na konaném jednání nebo v rámci vyjádření k žalobě žalované.

109. Dále soud nepřiznal náhradu nákladů za závěrečný návrh žalované ze dne [datum], neboť tento úkon nelze považovat za úkon ve smyslu vyhlášky (viz také usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 59/99: „Závěrečnou řeč obhájce vypracovanou písemně nelze pokládat za "písemné podání ve věci samé" ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a proto za tento úkon odměna nepřísluší.“.

110. Celkem tak za 9 úkonů náleží žalované náhrada nákladů řízení ve výši [částka].

VIII. Ke lhůtě k plnění

111. Lhůta k plnění byla ve výroku II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

112. Lhůta k plnění byla ve výroku IV. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když v daném případě nebyla shledána okolnost pro stanovení lhůty k plnění delší než 3 dny.

Poučení