37 C 122/2022-52

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 460 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 460 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 460 000 Kč od 30. 5. 2022 od zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladu řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 460 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 30. 5. 2022 do zaplacení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále též„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet, a to prizmatem zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“).

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě uváděl, že původní řízení bylo zahájeno dne 12. 12. 1997. Do dne podání žaloby tak podle žalobce původní řízení trvalo 24 let a 6 měsíců. Žalobce přitom zdůrazňoval, že vliv na délku původního řízení měl postup správkyně konkurzní podstaty, která neplnila své povinnosti řádně a včas. Nadto podle žalobce [příjmení] neplnil svoji dohledovou povinnost. Řízení bylo dle žalobce nikoliv složité a on sám se na délce řízení nijak nepodílel.

4. Žalobce se proto domáhal zaplacení částky 460 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 30. 5. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 27. 7. 2022 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

6. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

7. V replice ze dne 30. 11. 2022 žalobce poukázal na to, že přihlásil do původního řízení svoji pohledávku ve výši 740 000 Kč. Do soupisu konkursní podstaty přitom byly podle žalobce zahrnuty movité věci, pohledávky a zůstatek na účtu v takové hodnotě, že žalobce měl důvodně očekávat uspokojení své pohledávky ve výši 65 %. V této souvislosti zejm. odkazoval na to, že součástí konkurzního řízení byla rovněž pohledávka úpadce [právnická osoba] za úpadcem [právnická osoba] ve výši přibližně 309 000 000 Kč (celková hodnota majetkové podstaty úpadce přitom dle žalobce měla být přibližně 315 000 000 Kč). V neposlední řadě žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1162/2017. Z tohoto rozhodnutí žalobce dovozoval, že by soud neměl být při posuzování projednávané věci limitován významem původního řízení pro žalobce.

8. Dne 19. 12. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování a vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

9. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované dne 29. 11. 2021 uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 460 000 Kč ve smyslu OdpŠk, a to sice za nesprávný úřední postup v rámci řízení vedeného u KS v [obec] králové pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná pak tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne 31. 3. 2022 s tím, že konstatovala, že v rámci řízení vedeného u KS pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Zároveň žalovaná jako náhradu nemajetkové újmy nepřiznala zadostiučinění v penězích, když měla za to, že samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostatečné.

10. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

11. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 12. 12. 1997 byl podán návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce [anonymizováno 5 slov]. -) Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [anonymizováno 5 slov], [IČO], sídlem [adresa]. Správkyní konkurzní podstaty byla ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa]. -) Dne 17. 3. 1998 přihlásil žalobce [celé jméno žalobce] do konkurzního řízení svou pohledávku [číslo] ve výši 740 000 Kč. -) Do konkurzního řízení přihlásilo své pohledávky celkem 15 846 věřitelů. Celková výše zjištěných pohledávek činila 466 234 537,23 Kč -) Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl prohlášen konkurs na majetek úpadce [právnická osoba] [obec], se sídlem [adresa], správcem konkursní podstaty byla stanovena Ing. [jméno] [příjmení]. -) Dne 19. 5. 1999 správkyně konkursní podstaty informovala konkursní soud o tom, že v majetku úpadce [anonymizována dvě slova] se nenachází žádné nemovitosti a dále informovala o tom, že se nachází v majetku této společnosti výpočetní technika, která byla ohodnocena na částku 29 728, 60 Kč, dále zůstatek na účtu u [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [částka] a konečně pohledávka ve výši 3 500 000 Kč. Jiný majetek správkyní konkursní podstaty evidován nebyl. -) Dne 11. 2. 2002 správkyně konkursní podstaty informovala konkursní soud o tom, že v rámci konkursního řízení byl zpeněžen majetek - výpočetní technika - za částku 30 728,60 Kč, a dále bylo na úrocích získáno 261 936,08 Kč a bylo přezkoumáno celkem 15 846 přihlášek pohledávek věřitelům. Zdůraznila přitom, že v té době probíhaly dva nevyřízené incidenční spory stran pohledávek úpadce ve výši 3 500 000 Kč. Dále informovala o tom, že na účtu konkursní podstaty se nacházela částka 1 385 002,60 Kč. -) Dne 7. 11. 2003 správkyně konkursní podstaty, JUDr. [jméno] [příjmení], informovala konkursní soud o tom, že úpadce [právnická osoba] nevedl řádné účetnictví a jednatel spolu s ostatními bývalými společníky je trestně stíhán. -) Dne 25. 11. 2005 se konala schůze věřitelského výboru. Na této schůzi byla projednávána pohledávka společnosti, resp. úpadce [anonymizováno 5 slov] za společností [právnická osoba] ve výši 309 717 857,40 Kč s tím, že správkyně konkursní podstaty k tomu uvedla, že v rámci konkursního řízení úpadce [právnická osoba] je řada sporů o vyloučení z konkursní podstaty a je otázkou, kdy tyto spory skončí. Dále k tomu uvedla, že se snažila stanovit částku, která by mohla být plněna úpadci [anonymizována dvě slova] v rámci konkursu úpadce [právnická osoba] s tím, že správkyně konkursní podstaty [právnická osoba] měla evidovat majetek tohoto úpadce ve výši 4 700 000 Kč. Správkyně konkursní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] JUDr. [jméno] [příjmení] tak očekávala uspokojení přihlášené pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] v rámci konkursu vedeného s úpadcem [právnická osoba] ve výši maximálně 1,93 %. -) Dne 12. 9. 2007 se konala schůze věřitelů, na které byli věřitelé informováni o stavu konkursního řízení ve věci úpadce [právnická osoba] -) Na schůzi věřitelského výboru dne 24. 2. 2012 navrhl věřitelský výbor vyčkat na ukončení konkurzního řízení ve věci úpadce [právnická osoba] a teprve poté ukončit konkurzní řízení ve věci úpadce [anonymizována dvě slova]. -) Na den 18. 3. 2015 byl svolán věřitelský výbor za účelem rozhodnutí o dalším postupu s ohledem na vývoj ohledně nemovitostí zařazených v [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ke dni 16. 3. 2015 činily dle správce konkursní podstaty příjmy celkem částku 2 854 688,60 Kč a výdaje 1 892 158 Kč (z toho na zálohách správkyně bylo vynaloženo 1 700 000 Kč), rozdíl činil částku ve výši 962 530,60 Kč. Finanční prostředky z [příjmení] [jméno] [příjmení] měly být z 95 % po rozvrhovém usnesení předány do konkurzní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova] a následně v rozvrhovém usnesení procentuálně dle výše pohledávek rozděleny mezi věřitele [anonymizována dvě slova]. -) Dne 24. 10. 2020 bylo konkurzní řízení ve věci úpadce [právnická osoba] pravomocně zrušeno po splnění rozvrhového usnesení. Dle tohoto usnesení náleží JUDr. [jméno] [příjmení], správkyni konkurzní podstaty úpadce [anonymizována dvě slova], částka ve výši 3 611 902,44 Kč (tj. 1,166191 % ze zjištěné pohledávky 309 717 857,40 Kč). -) Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o rozvrhu výtěžku zpeněžení konkursní podstaty tak, že věřitelům III. třídy budou vyplaceny částky odpovídající 0,234005 % jejich zjištěných pohledávek, celkem částka ve výši 1 090 501,44 Kč, přičemž na žalobce [celé jméno žalobce] připadá částka ve výši 1 731, 637 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 12. 2021 a žalobci byla vyplacena částka 1 731,64 Kč dne 31. 3. 2022.

12. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

13. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

14. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

18. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši 460 000 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp zn. [spisová značka]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

19. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

20. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

21. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

23. V souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů, pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného konkurzního řízení, rozhodné období pro žalobce začalo běžet od jeho vstupu do řízení, tj. ode dne, kdy přihláška její pohledávky došla soudu, tj. od 17. 3. 1998 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Konec rozhodné období pak soud spatřuje ve dni, kdy správkyně konkurzní podstaty vůči věřiteli (žalobci) plnila dle rozvrhového usnesení (nikoliv, kdy byl konkurz formálně ukončen), tj. 31. 3. 2020 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka]). Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila přibližně 24 let.

24. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.

25. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

26. Při posuzování významu původního řízení pro žalobce vzal soud v úvahu zvláštní povahu konkursního řízení, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Zvláštní povaha konkursního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31. 5. 2012 či sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 ze dne 21. 8. 2012).

27. Z ustálené judikatury civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se mu v konkursu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení jeho pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobce coby konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti však v řízení nevyplynuly.

28. Zdůrazňuje se, že z provedeného dokazování spisem KS vedeného pod sp. zn. [spisová značka] jednoznačně vyplynulo, že si žalobce mohl a měl být vědom toho, že v rámci konkurzního řízení bude jeho nárok uspokojován mezi vyšším počet věřitelů. V rámci původního řízení totiž přihlásilo své pohledávky více jak 15 tisíc věřitelů. Nadto od samotného počátku evidovala správkyně konkurzní podstaty majetek úpadce ve výši přibližně 6 000 000 Kč, přičemž celková výše zjištěných pohledávek přesahovala částku 460 000 000 Kč. Dlužno poznamenat, že úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] si nevedla řádné účetnictví a jednatel a společníci tohoto úpadce byli trestně stíhání. V této souvislosti je sice třeba připustit, že později v původním řízení vyšlo najevo, že úpadce [anonymizována dvě slova] měl pohledávku za úpadcem [příjmení] [jméno] [příjmení], avšak již v roce 2005 informovala správkyně konkurzní podstaty, že s ohledem na evidovaný majetek úpadce [příjmení] [jméno] [příjmení] lze očekávat uspokojení pohledávky úpadce [anonymizována dvě slova] pouze ve výši několika málo procent.

29. Zdejší soud se proto nemůže ztotožnit s argumentací žalobce, který uváděl, že důvodně očekával uspokojení své přihlášené pohledávky ve výši 65 %. Naopak z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobci mohlo a mělo být jasné, že jeho přihlášená pohledávka bude uspokojena pouze v nepatrné výši.

30. Pro úplnost pak zdejší soud uvádí, že stran otázky významu původního řízení pro žalobce nepovažuje za přiléhavý jeho odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Toto rozhodnutí se totiž sice týkalo náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (nepřiměřenou délkou řízení), avšak posuzované řízení v této věci mělo pracovněprávní charakter (jednalo se o náhradu škody vzniklé schodkem na svěřených hodnotách).

31. K posouzení složitosti řízení, s čímž souvisí i hodnocení postupu soudu, soud předně uvádí, že konkurzní řízení představuje zvláštní typ řízení. V kontrastu k ostatním druhům soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010). Nelze ovšem přehlédnout, že soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce.

32. Na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu, tj. od 12. 12. 1997 do 26. 2. 1998) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Soud v tomto období postupoval řádně a bez průtahů.

33. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu) lze řízení hodnotit jako podstatně složitější. O složitosti – jak skutkové, tak hmotně právní i procesní - věci svědčí fakt, že bylo nezbytné vypořádat značné množství přihlášených pohledávek (přes 15 000) ve výši přesahující 460 milionů korun. Nadto byla ve věci evidována pohledávka za jiným úpadcem ([právnická osoba] COMPANY), přičemž věřitelský výbor navrhl na vyčkání ukončení konkurzního řízení s tímto úpadcem. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že činnost správkyně konkurzní podstaty byla podstatně ztížena skutečností, že úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] si nevedla řádné účetnictví a jednatel a společníci této právnické osoby byl trestně stíhání. Na druhou stranu je třeba připustit, že konkurzní soud ne vždy postupoval v souladu s § 14a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb.

34. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (o čemž koneckonců nebylo mezi stranami ani sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

35. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy.

36. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se pouze zřídkakdy jeví jako zcela dostatečné. Jinak řečeno, samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

37. Soud má přitom za to, že význam původního řízení pro žalobce lze považovat v daném případě za zcela zanedbatelný. Žalobce měl sice do konkurzu přihlášenou pohledávku ve výši 740 000 Kč, avšak již od samotného počátku bylo zřejmé, že tato pohledávka bude uspokojena mezi vysokým počtem věřitelů. Majetková podstata úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] přitom zahrnovala majetek pouze nepatrné hodnoty (s ohledem na výši přihlášených pohledávek). Žalobce si proto mohl a měl být vědom toho, že mu z jeho přihlášené pohledávky nakonec bude vyplacena jenom zcela nepatrná část. Na tom nemohlo nic změnit ani to, že v průběhu konkurzního řízení byla zjištěna pohledávka úpadce [anonymizována dvě slova] za úpadcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Jakkoliv totiž tato pohledávka dosahovala značné výše, ve skutečnosti již od samotného počátku bylo zřejmé, že majetek úpadce [příjmení] [jméno] [příjmení] bude postačovat k uspokojení jeho věřitelů toliko v nepatrné výši. Není tak možné dovodit, že by žalobce mohl legitimně očekávat uspokojení své přihlášené pohledávky ve výši 65 %, jak se snažil argumentovat.

38. Žalobci byla na základě rozvrhové usnesení plněna částka ve výši 1731,64 Kč. Z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že pokud jde o výši zadostiučinění, kterého by se mělo poškozenému dostat za nejistotu spojenou s nepřiměřenou délkou řízení, takto by v zásadě nemělo přesáhnout částku, které se mu dostalo v rámci rozvrhového usnesení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V projednávané věci přitom z provedeného dokazování nevyplynuly žádné důvody, proč by se zdejší soud měl od této judikatury odchýlit. Dle názoru soudu je tak jediným možným přiměřeným zadostiučiněním pouze konstatace porušení práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2007, sp. zn. I ÚS 1126/07, či Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Dlužno poznamenat, že výše žalobci vyplacené částky na základě rozvrhové usnesení není primárně dána délkou konkurzního řízení, nýbrž množstvím věřitelů a zpeněžovanou majetkovou podstatou úpadce, což ovšem není možné klást k tíži žalované.

39. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud má význam původního řízení pro žalobce za zcela zanedbatelný. Žalobce měl sice do konkurzu přihlášenou pohledávku ve výši 740 000 Kč, avšak již od samotného počátku bylo zřejmé, že bude uspokojen pouze v nepatrné výši (s ohledem na počet přihlášených věřitelů a majetkovou podstatu úpadce). Samotné konstatování porušení práva je v projednávané věci zcela přiměřenou a odpovídající formou zadostiučinění. Soud proto výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl.

VI. K nákladům řízení

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaná plnila přiměřené zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva ve lhůtě stanovené v § 15 OdpŠk.

41. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

42. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VII. Ke lhůtě k plnění

43. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení