37 C 127/2024 - 65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 32 631 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Škoda mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že usnesením Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla nařízena exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného (žalobce) vyplývající z exekučního titulu. Exekuční řízení bylo po změně exekutora ve smyslu § 44b odst. 1 exekučního řádu od [datum] vedeno soudním exekutorem [tituly před jménem] [adresa], Exekutorský úřad [adresa]-venkov, který jej vedl pod sp. zn. [Anonymizováno].

2. Žalobce obdržel od [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] celé vymáhané plnění, tj. částku [částka]. Exekuce tak byla z pohledu žalobce (tj. povinného) skončena úplným vymoženým dlužného plnění. Povinný dlužník nicméně podal dne [datum] návrh na zastavení exekuce vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] (na základě Usnesení č.j. [Anonymizováno]), kde tvrdil, že údajně celé plnění uhradil duplicitně, a to nejprve [tituly před jménem] [jméno FO] a následně [tituly před jménem] [jméno FO]. Bývalá soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] však o vymoženém plnění žalobci (oprávněnému věřiteli) nic nesdělila, ani jej žalobci (oprávněnému věřiteli) nevyplatila. Žalobce (oprávněný věřitel) tedy o této skutečnosti neměl žádnou kvalifikovanou informaci a v zastavovacím řízení zastával procesní stanovisko, že pokud povinnému dlužníkovi (dle jeho neprokázaných tvrzení) vznikla jím tvrzená škoda ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], což žalobce nemůže nijak potvrdit, ověřit ani vyvrátit, tak si má povinný dlužník tuto záležitost řešit prostřednictvím uplatnění náhrady škody způsobené jemu nesprávným úředním postupem, protože žalobce jako oprávněný věřitel obdržel výhradně a jen to, co mu patří a nic navíc (u žalobce se o žádnou reálnou duplicitu vymožení nejednalo).

3. Řízení o zastavení exekuce vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] bylo pravomocně skončeno usnesením [Anonymizováno] v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně bylo pravomocně rozhodnuto a postaveno na jisto, že skutečně došlo v rámci exekučního řízení k duplicitnímu vymožení předmětné částky a dále bylo tímto rozhodnutím Krajského soudu v Brně žalobci (oprávněnému věřiteli) a soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] uloženo, aby vrátili svoje vymožené a již vyplacené náklady exekučního řízení, a to oprávněný věřitel ve výši [částka] a soudní exekutor ve výši ve výši [částka] a zároveň bylo Krajským soudem v Brně konstatováno, že žalobce (oprávněný věřitel) má vrátit i samotnou vymoženou jistinu [částka], jinak se bude jednat o bezdůvodné obohacení.

4. Žalobce (oprávněný věřitel) tedy na základě pravomocného rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], zaplatil povinnému dlužníkovi všechny peníze, které dříve (tj. dne [datum]) žalobce (oprávněný věřitel) obdržel od soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] (tj. [Anonymizováno]=[částka]). Žalobce (oprávněný věřitel) zaslal povinnému dlužníkovi dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]. Tímto žalobci (oprávněnému věřiteli) však vznikla škoda, když byl majetek poškozeného dne [datum] a dne [datum] snížen o částku ve výši [částka], která byla předmětem exekučního řízení, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] sice v rámci exekučního řízení plnění od povinného vymohla, nicméně vymožené plnění žalobci (oprávněnému věřiteli) nikdy neodeslala (nevyplatila). Žalobci vznikla škoda, neboť musel částku [Anonymizováno]=[částka], kterou pouze jedenkrát obdržel od soudního exekutora, zaplatit zpět povinnému dlužníkovi.

5. Žalovaná nesporovala, že nárok na zaplacení škody ve výši jako v projednávané věci u ní žalobce uplatnil dne [datum]. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce se nejpozději dne [datum] dozvěděl z emailu [jméno FO] z Exekutorského úřadu [adresa]-venkov, že v exekučním řízení byla vymožena ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] exekuovaná částka, když tato se dotazovala, zda evidují platbu a dále jej informovala o tom, že se jeví exekuční spis jako uhrazený v roce 2015 a zda má exekutor provést rekonstrukci spisu či vyhotovit vyrozumění o zániku exekuce. Žalobce však začal v řízení konat až v roce 2020, resp. počátkem roku 2021, když nesouhlasil s návrhem na zastavení exekuce. Do té doby byl absolutně nečinný. Žalovaná namítala, že jí nemůže být kladeno za vinu, že žalobce začal být ve věci činný více než 3 roky poté, co ho soudní exekutor požádal o součinnost. Žalovaná proto vznesla námitku promlčení, když odkázala rovněž na zdejší řízení vedené pod sp. zn. [Anonymizováno].

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že podáním doručeným žalované dne [datum] žalobce uplatnil svůj nárok z důvodu a ve výši jako v projednávané věci. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], kdy na tento nárok žalobce odmítla čehokoliv plnit.

8. Z detailu platby soud zjistil, že soudní exekutor [tituly před jménem] [adresa] vyplatil žalobci částku [částka] a to dne [datum], kdy tedy zpráva pro příjemce obsahuje text EX 20325/16 [jméno FO]

9. Z listin založených v spis u Exekutorského úřadu [adresa]-venkov sp.zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. (i) Usnesením Okresního soudu ve [adresa] č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] nařízena exekuce; povinný [jméno FO], oprávněný [adresa]; provedením exekuce pověřena [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa]; (ii) Ve smyslu § 44b odst. 1 exekučního řádu došlo dne [datum] ke změně exekutora, kdy vedení výše popsané exekuce převzal [tituly před jménem] [adresa], soudní exekutor, Exekutorský úřad [adresa]-venkov, který exekuci vedl pod sp. zn. [Anonymizováno]; (iii) Příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] vydaným dle § 44b odst. 4 exekučního řádu, určil nový soudní exekutor, že náklady exekuce, tj. odměna a náhrada hotových výdajů [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutorky (Exekutorský úřad [adresa]), za dosavadní vedení exekuce se nepřiznává (resp. je ve výši [částka]). Současně [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor, který exekuci převzal, usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] určil, že ve smyslu § 44b odst 5 exekučního řádu, se zvláštní náklady vzniklé v souvislosti se změnou exekutora bývalé soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] nepřiznávají; (iv) Povinný dlužník podal dne [datum] návrh na zastavení exekuce vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] (na základě Usnesení č.j. [Anonymizováno]), kde tvrdil, že údajně celé plnění uhradil duplicitně, a to nejprve [tituly před jménem] [jméno FO] a následně [tituly před jménem] [jméno FO]; (v) Řízení o zastavení exekuce vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] bylo pravomocně skončeno usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum] a nabylo právní moci dne [datum]. Rozhodnutím [Anonymizováno] bylo pravomocně rozhodnuto a postaveno na jisto, že skutečně došlo v rámci exekučního řízení k duplicitnímu vymožení předmětné částky a dále bylo tímto rozhodnutím [Anonymizováno] žalobci (oprávněnému věřiteli) a soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO] uloženo, aby vrátili svoje vymožené a již vyplacené náklady exekučního řízení, a to oprávněný věřitel ve výši [částka] a soudní exekutor ve výši ve výši [částka] a zároveň bylo [Anonymizováno] konstatováno, že žalobce (oprávněný věřitel) má vrátit i samotnou vymoženou jistinu [částka], jinak se bude jednat o bezdůvodné obohacení; (vi) Dne [datum] se exekutor obrátil na oprávněného a sdělil mu, že se řízení sp. zn. [Anonymizováno] jeví jako uhrazené; k tomu se dotázal, zdali oprávněný eviduje platby od [tituly před jménem] [jméno FO]; oprávněný odpověděl dne [datum] s tím, ž neeviduje žádnou platbu.

10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, který je v souladu ze shora uvedenými skutkovými zjištěními.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] spočívajícím v tom, že v posuzovaném řízení soudní exekutorka žalobci nevyplatila vymožené plnění právě v uvedené částce.

13. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 a 15 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnil.

14. Dále bylo na místě posoudit námitku promlčení vznesenou žalovanou. Dle cit. ustanovení § 32 odst. 1 věty první OdpŠk i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 590/2011) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě, resp. u nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V usnesení ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1559/2011, Nejvyšší soud konstatoval: „Otázkou počátku běhu promlčecí doby a její délky, má-li jít o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval. Vždy přitom uzavřel, že v tomto případě se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy když zjistí takové skutkové okolnosti, z nichž (krom určení odpovědného subjektu) lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 590/2011). Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, sv. 16). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná.“ Ze spisu posuzovaného řízení je zřejmé, že emailem zaměstnankyně soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] byl žalobce informován o skutečnosti, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO] byla vymožena dlužná částka.

15. Soud musí nicméně přisvědčit žalobci, že pro počátek běhu jeho subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace, že finanční plnění bylo předchozí soudní exekutorkou vymoženo, nýbrž je naprosto významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry předchozí soudní exekutorkou, která vymáhání exekuované pohledávky realizovala. Teprve tímto okamžikem se totiž žalobce prokazatelně dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v určité výši a že za ní je odpovědna předchozí soudní exekutorka, potažmo stát. Soud v této souvislosti znovu odkazuje na výše citovanou recentní soudní judikaturu upínající se k této sporné otázce, podle níž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě.

16. V projednávané věci je rovněž podstatné, že žalobci byla celá dlužná částka (tj. [částka]) vyplacena dne [datum] soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce pak tuto částku vrátil, avšak až na základě rozhodnutí [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum]. Podle názoru zdejšího soudu je proto rozhodný den pro určení počátku běhu promlčecí lhůty den [datum]; teprve až tohoto dne žalobce prokazatelně zjistil, že mu vznikla škoda a v jaké výši.

17. Za situace, kdy žalobce svůj nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO], uplatnil u žalované dne [datum] učinil tak v tříleté subjektivní promlčecí době podle § 32 odst. 1 zákona a jeho nárok proto nemůže být promlčený. Žaloba byla podána dne [datum] s tím, že k předběžnému projednání nároku u žalované došlo dne [datum]. Žalobce tak svůj nárok uplatnil včas a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná. Na tom nemůže nic změnit ani poukaz žalované na rozhodnutí zdejšího soudu v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno]. V tomto řízení totiž žalobci vymožená částka exekutorem vůbec vyplacena nebyla. Nejedná se tak o skutkově shodné věci. Nadto rozhodnutí vydané v rámci tohoto řízení není pro toto řízení formálně závazné.

18. Dále se soud zabýval nárokem samotným, k čemuž uvádí, že ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody a příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. [hodnota], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011)

19. Tím, že soudní exekutorka [tituly před jménem] [jméno FO] prováděla exekuci k vymožení pohledávky žalobce na základě pověření soudu, prováděla exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), dle kterého v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů včetně zřizování exekutorského zástavního práva a další činnost podle tohoto zákona. Platí, že při výkonu exekuční činnosti má soudní exekutor postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo 1329/2004). S ohledem na cit. ustanovení OdpŠk za tuto činnost odpovídá stát (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, uveřejněný pod číslem 90/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud uzavírá, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu soudní exekutorky [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že po vymožení plnění toto nevyplatila v rozporu se zákonem oprávněnému (srov. § 46 odst. 4 exekučního řádu ve znění účinném v rozhodné době). Za tento nesprávný úřední postup je plně odpovědný stát, když ani nelze shledat, že by se jednalo o tzv. exces exekutorky, za což by následně odpovídala sama soudní exekutorka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2028/2015).

20. Z provedeného dokazování listinami založenými ve spise vedeném u Exekutorského úřadu [adresa]-venkov sp.zn. [Anonymizováno] bylo postaveno najisto, že [tituly před jménem] [jméno FO] žalovanou částku vymohla v rámci příslušného exekučního řízení. Dále je podstatné, že z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že příkazem k úhradě nákladů exekuce č.j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne [datum] vydaným dle § 44b odst. 4 exekučního řádu, určil nový soudní exekutor, že náklady exekuce, tj. odměna a náhrada hotových výdajů [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutorky (Exekutorský úřad [adresa]), za dosavadní vedení exekuce se nepřiznává (resp. je ve výši [částka]), přičemž současně [tituly před jménem] [jméno FO], soudní exekutor, který exekuci převzal, usnesením č.j. [Anonymizováno] ze dne [datum] určil, že ve smyslu § 44b odst 5 exekučního řádu, se zvláštní náklady vzniklé v souvislosti se změnou exekutora bývalé soudní exekutorce [tituly před jménem] [jméno FO] nepřiznávají. S ohledem na tuto skutečnost by mělo být do té doby vymožené plnění zasláno oprávněnému žalobci, neboť žádný jiný oprávněný subjekt v exekučním řízení nevystupoval.

21. Soud tak rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě vyhověl.

22. Soud žalobci přiznal výrokem I. i zákonný úrok z prodlení přiznané částky od [datum] do zaplacení. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu škody uplatnil postupem podle § 14 zákona. K prodlení žalované s náhradou škody došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty dle § 15 OdpŠk určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. ode dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců končí dnem [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum].

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

24. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí [částka] za každý úkon.

25. Zcela úspěšnému žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení coby nezastoupenému účastníkovi ve výši [částka] (za podání žaloby; soudní poplatek zaplacen nebyl, neboť žalobce je ze zákona osvobozen).

26. K tomu soud uvádí, že si je vědom skutečnosti, že žalobce je zastoupen advokátem. Podle názoru zdejšího soudu jsou nicméně dány důvody, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení jako by se jednalo o nezastoupené účastníka (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1038/2024). Z ustálené judikatury totiž plyne, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2396/09, nebo nověji ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1707/15). K tomu soud odkazuje na vyjádření žalobce, který sám ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že projednávaná věc je věcí generickou, opakovaně a zcela konzistentně zdejším soudem posuzovanou. Soud si je sice vědom toho, že v některých případech zmiňovaných žalobcem bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení i v podobě nákladů na zastoupení advokátem (v případě účastníka veřejnoprávního subjektu ve smyslu zákona č. 128/2000 Sb.). Soud nicméně těmito rozhodnutími není formálně vázán. Soud si je rovněž vědom tvrzení žalobce (které ovšem nijak nedoložil a jednání dne [datum] se nezúčastnil, pročež se sám dobrovolně zbavil dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř.), že v současnosti zaměstnává pouze 3 zaměstnance na pozici právníka. Podle soudu je nicméně podstatné, že projednávaná věc je skutečně věcí generickou, opakovaně zdejším soudem projednávanou, kdy jednotlivé případy se od sebe v zásadě liší toliko výší vymáhaných částech a tím, že vycházejí z různých exekučních řízení; jinak se z hlediska skutkového a právního jedná o totožné věci (viz např. sp. zn. [Anonymizováno]). Logicky se tak ani nemůže uplatnit argument žalobce s poukazem na zvláštnost řízení spočívajícího v tom, že je projednáván nárok ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Všeobecně přijímaný názor totiž sice spojuje s tímto typem řízení vyšší obtížnost, to nicméně rozhodně není případ projednávané věci. Konečně ani samotný poukaz na fakt, že v řízení je žalovaný stát nemůže sám o sobě ospravedlnit prolomení shora zmiňované judikatury Ústavního soudu, která je projevem zásady procesní ekonomie, a to zvláště za současné situace, kdy je potřeba ochrany veřejných rozpočtů pociťována zvláště naléhavě.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. 28. [adresa] plnění u náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zastupujícího advokáta.