37 C 13/2021-181

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 10 680 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 680 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 680 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení z částky 1 000 Kč od [datum] do [datum], se zamítá

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 541 Kč od [datum] do [datum], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 152,50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 37 221 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, jakož i náhrady nákladů řízení. Svůj nárok odůvodnila tím, že v exekuci vedené proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní exekuční řízení“) vymohl pověřený soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] (dále též„ bývalý soudní exekutor“) částku ve výši 37 221 Kč (resp. částku 45 000 Kč, od které žalobkyně odečetla náklady exekučního řízení ve výši 7 779 Kč), přičemž tuto částku bývalý soudní exekutor v rozporu se zákonem žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni jako oprávněné v původním exekučním řízení) nevyplatil. Tím měla žalobkyni vzniknout škoda. Svým podáním ze dne [datum] vzala svoji žalobu zpět, co do částky 26 541 Kč, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby v této výši žalobkyni plnila.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. posouzení splnění tří podmínek vyžadovaných zákonem pro dovození odpovědnosti žalované, a to sice zda: (i) došlo tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozené vznikla škoda; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nesprávným úředním postupem.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že jako právní nástupkyně oprávněné z exekuce vedené bývalým soudním exekutorem pod sp. zn. [spisová značka] utrpěla škodu, když vymožené plnění za období mezi [datum] a [datum] ve výši 37 221 Kč (po odpočtu nákladů exekuce) nebylo žalobkyni v rozporu s § 46 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“) řádně a včas původním exekutorem vyplaceno.

4. Ve své žalobě žalobkyně dále tvrdila, že na majetek bývalého soudního exekutora byl dne [datum] prohlášen konkurz a jeho nástupcem byl ustanoven Mgr. [příjmení] [příjmení], LL.M. Ten pak měl žalobkyni dne [datum] sdělit, že veškeré finanční prostředky, nacházející se ke dni [datum] na účtu bývalého soudního exekutora byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně, nastupující soudní exekutor tak žádnými prostředky nedisponuje, proto je nemůže vyplatit.

5. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) žalobkyně zdůraznila, že se bývalý soudní exekutor dopustil nesprávného úředního postupu, když vymožené plnění nevyplatil ve lhůtě 30 dnů, tak jak mu to ukládal zákon (podle žalobkyně měl bývalý exekutor vyplatit vymožené plnění nejpozději dne [datum]). Žalobkyně byla přesvědčena, že byly naplněny všechny podmínky vyžadované zákonem pro dovození odpovědnosti žalované. Pokud by totiž soudní exekutor postupoval v souladu s příslušným zákonným ustanovením, a v zákonem stanovené 30 denní lhůtě vymožené finanční prostředky oprávněné poukázal, poté by vymožené finanční prostředky byly ke dni [datum] situovány nikoliv na účtu soudního exekutora, nýbrž – jak k tomu mělo ze zákona dojít - na účtu oprávněné. Pokud by soudní exekutor zákonem předepsaný postup dodržel, k předmětnému ponížení majetkové sféry žalobkyně o částku ve výši 37 221 Kč by nedošlo.

6. Konečně žalobkyně uvedla, že dne [datum] uplatnila svůj nárok předběžně u žalované. Žalovaná jej však v zákonem stanovené lhůtě nevyřídila, pročež žalobkyně zdůrazňovala, že je žalovaná od dne [datum] v prodlení.

7. Žalobkyně proto požadovala, aby soud uložil žalované zaplatit částku 37 221 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dne [datum] obdržela žádost žalobkyně o náhradu škody, přičemž o této žádosti rozhodla ve svém stanovisku ze dne [datum]. Žádosti žalobkyně žalovaná vyhověla co do částky 26 541 Kč.

9. Žalovaná dále učinila nesporným průběh původního exekučního řízení. Uvedla, že do dne [datum] vymohl soudní exekutor Mgr. [příjmení] částku 45 000 Kč. Z této částky rozúčtoval bývalý soudní exekutor částku 7 779 Kč na náklady soudního exekutora a dále vyplatil dne [datum] částku 10 680 Kč oprávněné. Nevyplacená částka 26 541 Kč tak dle žalované tvoří škodu, která byla žalobkyni způsobena bývalým soudním exekutorem; v této výši proto žalovaná sama dobrovolně plnila.

10. Závěrem pak žalovaná navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu namítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

11. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovaná plnila žalobkyni částku 26 541 Kč a to dne [datum]. V rozsahu poskytnutého plnění pak vzala svoji žalobu zpět. Dále zopakovala své argumenty, které již dříve uvedla v samotné žalobě.

12. V podání ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že v příslušném exekučním spise sice je záznam o odeslání částky 10 680 Kč dne [datum], avšak i přesto žalobkyně nesouhlasí s tím, že by tato částka byla řádně bývalým soudním exekutorem vyplacena.

13. V podání ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že skutečnost, že je platba evidována, nemusí nutně znamenat, že byla zaslána oprávněnému; naopak se může jedna o částku, která se stala součástí majetkové podstaty v insolvenčním řízení původního soudního exekutora. Dále zdůraznila, že původní plnění bylo vymoženo, avšak nebylo vyplaceno ve lhůtě 30 dnů, jak ukládá zákon. Rovněž uvedla, že sdělení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. nemá téměř žádnou důkazní hodnotu. Žalobkyně tak byla přesvědčena, že se žalované nepodařilo prokázat, že k vyplacení částky 10 680 Kč skutečně došlo.

14. V podání ze dne [datum] žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2021, č. j. 30 Cdo 1931/2021-180, s tím, že se podle jejího názoru jedná o obdobnou věc.

15. Dne [datum] se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání byly provedeny důkazy.

16. Podáním ze dne [datum] žalobkyně zdůraznila, že žalovaný nepředložil takový důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že k vyplacení žalované částky ve prospěch žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) skutečně došlo. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že bývalý soudní exekutor byl za způsob nakládání s vymoženými prostředky pravomocně odsouzen trestním soudem; Mgr. [příjmení] měl při své činnosti odklonit k vlastním účelům značnou část prostředků vymožených jeho exekučním úřadem a za tento postup byl také potrestán trestním soudem. Za daných okolností by bylo dle žalobkyně absurdní předpokládat, že bývalý soudní exekutor se dopouštěl trestné činnosti u všech ostatních exekučních věcí, avšak zrovna v projednávané věci postupoval řádně a po sdělení čísla účtu vyplatil vymožené plnění oprávněné. Podle žalobkyně je tak v projednávané věci namístě požadovat přímý důkaz o vyplacení peněžních prostředků (např. výpis z účtu). Bez takového přímého důkazu nelze v řešené věci dovodit, že k realizaci tvrzené platby skutečně došlo.

17. Dále se ve věci konalo jednání dne [datum]. Na tomto jednání soud vyzval žalovanou podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění důkazních návrhů k prokázání, že sporná částka byla skutečně bývalým soudním exekutorem vyplacena.

18. Ve svém vyjádření ze dne [datum] žalovaná uvedla, že exekuční spis je veřejnou listinou. Informace o tom, kolik bylo vymoženo a kolik bylo vyplaceno, je nedílnou součástí takového spisu. Proto je nutné na takové informace pohlížet jako na pravé a správné, ledaže by byl prokázán opak. Dále žalovaná doplnila své důkazní návrhy.

19. Dne [datum] pak žalovaná zaslala soudu další důkazní návrhy.

20. Podáním ze dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k navrženým důkazům.

21. Dne [datum] se ve věci konalo jednání, na kterém byly provedeny důkazy.

22. Svým podáním ze dne [datum] vyčíslila žalobkyně své náklady řízení. Požadovala přitom náhradu nákladů řízení ve výši 43 803,08 Kč za 11 úkonů právní služby a dále žádala o mimořádné zvýšení odměny za účast na jednání dne [datum], a to na dvojnásobek. Svůj návrh odůvodňovala tím, že jednání fakticky zasáhlo do doby nočního klidu.

23. Rozsudek byl vyhlášen dne [datum].

III. Skutková zjištění

24. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u žalované nárok na náhradu újmy ve výši 37 221 Kč, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná pak ve svém stanovisku ze dne [datum] částečně vyhověla nároku žalobkyně a přiznanou částku ve výši 26 541 Kč poukázala na bankovní účet žalobkyně, která tuto částku obdržela dne [datum]. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

25. Dále vzal z nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů (výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], výpis z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], platební rozkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], leasingová smlouva [číslo] ze dne [datum]) soud za prokázané, že žalobkyni svědčí aktivní věcná legitimace, resp. že došlo k přechodu práv a povinností, jak je popsáno v žalobě.

26. Dále z nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů (exekutorský spis bývalého soudního exekutora vedený pod sp. zn. [spisová značka]) vzal soud za prokázané, že byla zahájena exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka], kdy povinným v této věci byl pan [jméno] [příjmení]. V rámci této exekuce pak byla vymožena částka 45 000 Kč, a to v období od [datum] do [datum].

27. Ze sdělení Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno], soudního exekutora, zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] k č.j. [spisová značka] ve věci oprávněné [právnická osoba] proti povinnému [jméno] [příjmení] soud zjistil, že dne [datum] bylo žalobkyni sděleno k jejímu dotazu, že k [datum] byly veškeré finanční prostředky, nacházející se na účtu bývalého soudního exekutora, převedeny na účet jeho insolvenční správkyně. Platby povinných provedené před tímto datem jsou sice v exekutorském spisu zaznamenány, nicméně zástupce soudního exekutora těmito financemi nedisponuje a nemůže tak z nich ničeho žalobkyni vyplatit.

28. Mezi stranami rovněž nebylo sporu o tom, že na bývalého soudního exekutora bylo zahájeno insolvenční řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka] a dále, že veškeré finanční prostředky nacházející se na účtu bývalého soudního exekutora k [datum] byly převedeny na účet jeho insolvenční správkyně.

29. Z nesporných tvrzení účastníků, z provedených listinných důkazů (sdělení insolvenční správkyně JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], sdělení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], sdělení insolvenční správkyně JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně kopie peněžního deníku k exekučnímu řízení [spisová značka], sdělení exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] k č.j. [číslo jednací], výpisu z obchodního rejstříku advokátní kanceláře [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] a exekučního spisu vedeného bývalým exekutorem pod sp. zn. [spisová značka]) a ze svědeckého výslechu paní [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v rámci exekučního řízení vedeného bývalým soudním exekutorem Mgr. [příjmení] byla z vymožené částky 45 000 Kč po odpočtu nákladů exekuce ve výši 7 779 Kč vyplacena oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně) dne [datum] částka 11 680 Kč.

30. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

31. Pouze pro úplnost se dodává, že soud zamítl další návrhy na doplnění dokazování, neboť – jak bude objasněno níže - pro posouzení žalobou uplatněného nároku bylo provedeno dokazování v dostatečném rozsahu. Rovněž se zdůrazňuje, že z dalších provedených důkazů (protokol o jednání ze dne [datum] ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]) soud nezjistil pro rozhodnutí další relevantní skutečnosti, pročež se jimi v odůvodnění rozsudku pro nadbytečnost nezabýval IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající 32. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

33. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

34. Podle § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk, stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona.

35. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk, za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení, činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

36. Podle § 5 zákona OdpŠk, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

37. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu, nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

38. Podle § 32 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, je exekutor povinen nahradit újmu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor je povinen nahradit újmu i tehdy, byla-li újma způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná povinnost této osoby nahradit újmu podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 3 tamtéž povinnost státu nahradit újmu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena.

39. Podle § 46 odst. 4 exekučního řádu peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč. Za vymožené plnění se považuje plnění získané provedením exekuce některým ze způsobů podle § 59 odst. 1, provedením exekuce podle odstavce 6 nebo hrazené na vymáhanou povinnost od uplynutí lhůty podle odstavce 6 a vydání exekučního příkazu do provedení exekuce podle tohoto exekučního příkazu.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

40. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala náhrady újmy ve výši 10 680 Kč s úrokem z prodlení (po částečném zpětvzetí dne [datum]) způsobené jí nesprávným úředním postupem bývalým soudním exekutorem v rámci exekučního řízení vedeného proti povinnému [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka].

41. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nesprávného úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

42. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že v posuzovaném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta první OdpŠk, neboť tím, že bývalý soudní exekutor nevyplatil oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně), vymožené plnění, porušil zákonnou povinnost vyplývající z § 46 odst. 4 exekučního řádu.

43. K tomu je třeba uvést, že stát odpovídá ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) OdpŠk za škodu, kterou způsobily fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Podle § 4 odst. 1 OdpŠk se za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) považují mimo jiné úkony soudního exekutora při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Ve smyslu § 1 odst. 1 exekučního řádu je soudní exekutor fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem, podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pak v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnosti podle tohoto zákona. Stát se nemůže zprostit své povinnosti s odůvodněním, že na straně exekutora došlo k vybočení z plnění jeho povinností, které mu zákon v rámci jeho exekutorské činnosti ukládá. Stát, který pověřuje konkrétní fyzické osoby pravomocí, mimo jiné pravomocí vymáhat soudní či jiná rozhodnutí, musí tedy nést odpovědnost za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem a to i potud, dojde-li na straně exekutora k vědomému (úmyslnému) porušení zákonné povinnosti představující výkon veřejné moci. Oprávněná, která postupovala zcela v intencích zákona a vymáhání své pohledávky svěřila do rukou osoby, na kterou stát přenesl výkon veřejné moci, nemůže být postavena do situace, kdy se již nemůže domoci svého nároku na vyplacení vymoženého plnění proto, že soudní exekutor při výkonu veřejné moci nedodržel, resp. porušil zákonem stanovené povinnosti. Nutno zdůraznit, že oprávněná nemá povinnost dohlížet na činnost exekutora a sledovat, zda exekutor plní své povinnosti. Tuto povinnost má stát (§ 7 exekučního řádu).

44. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, vyslovil, že soudní exekutor vymožením peněžních prostředků od povinného provádí exekuční činnost, při které má postavení orgánu vykonávajícího veřejnou moc a za kterou odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., pokud exekutor oprávněnému nevyplatil částku poté, co ji vymohl a nechal ji zaslat na svůj účet, jedná se o nesprávný úřední postup a nikoli exces z výkonu veřejné moci.

45. Na výše uvedených závěrech nemůže nic změnit ani samostatná odpovědnost exekutora za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti ve smyslu § 32 odst. 1 exekučního řádu, neboť jak vyplývá z § 32 odst. 3 exekučního řádu, odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena. Jinými slovy, poškozený má možnost uplatnit nárok na náhradu škody buď proti exekutorovi, nebo proti státu, případně proti oběma současně. Současně lze poznamenat, že žalované náleží vůči osobě, která nesprávným úředním postupem způsobila škodu, právo na regresní úhradu toho, co stát v souvislosti s předmětným nesprávným úředním postupem plnil (§ 16 a násl. OdpŠk).

46. V projednávané věci platí, že v rámci původního exekučního řízení byla vymožena částka 45 000 Kč, ze které měla být žalobkyni vyplacena bývalým soudním exekutorem částka 37 221 Kč (po odečtu nákladů exekuce). O tom mezi stranami nebylo ani sporu. Z hlediska právního hodnocení pak platí, že nevyplatil-li by bývalý soudní exekutor tuto částku, pak by v rozsahu nevyplaceného (a vymoženého) plnění vznikla žalobkyni škoda, a to v příčinné souvislosti s nesprávním úředním postupem.

47. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk, a je tedy splněn jeden ze tří předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, soud dále zkoumal, zda v majetkové sféře žalobkyně vznikla škoda a v jaké výši, a zda tu je příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem.

48. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že klíčová je nyní otázka, kolik bývalý soudní exekutor vyplatil z vymoženého plnění oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně). Jedná se o otázku skutkovou, ke které soud prováděl řadu důkazů, když žalovaná na svoji obranu tvrdila, že bývalý soudní exekutor požadovanou částku již vyplatil.

49. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

50. Z provedených důkazů, ze kterých soud dovodil závěr o skutkovém stavu, tak jak je uvedeno v části III. tohoto rozsudku, považuje soud za podstatné následující důkazy. Zaprvé, sdělení insolvenční správkyně JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a kopii peněžního deníku k exekučnímu řízení [spisová značka]. Zadruhé, samotný obsah exekučního spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Zatřetí, svědeckou výpověď paní [jméno] [příjmení].

51. Při hodnocení všech shora uvedených důkazů zvlášť, jakož i v jejich vzájemných souvislostech soud nemohl dospět k jinému závěru, nežli že dne [datum] byla oprávněné bývalým soudním exekutorem v exekučním řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka] vyplacena částka 11 680 Kč. Pro dovození tohoto skutkového závěru soud považoval za zvlášť důležitou kopii peněžního deníku k exekučnímu řízení [spisová značka] a svědeckou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], která v rozhodné době pracovala pro bývalého soudního exekutora jako účetní. Dlužno poznamenat, že soud neměl nejmenšího důvodu pochybovat o pravdivosti výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (ostatně i sama žalobkyně na jednání dne [datum] uvedla, že nezpochybňuje, že svědkyně zpracovávala účetnictví pro bývalého soudního exekutora poctivě a pečlivě).

52. Předvolaná svědkyně [jméno] [příjmení] pregnatně soudu popsala způsob vyplácení vymoženého plnění, když mimo jiné uvedla, že samotnému vyplacení předcházela emailová komunikace stran sdělení čísla účtu, na který mají být finanční prostředky poukázány. Svědkyní popsanému způsobu rovněž odpovídá obsah příslušného exekučního spisu (kde je jasně uvedeno, že dne [datum] obdržel bývalý soudní exekutor email se sdělením čísla účtu). Svědkyně vypověděla, že jí zpracovávané účetnictví vždy muselo„ sedět na haléře“. Svědkyně potvrdila pravost a správnost kopie peněžního deníku zaslané soudu insolvenční správkyní JUDr. [jméno] [příjmení]. Zdůraznila přitom, že není možné, aby existoval záznam v peněžním deníku, aniž by byla provedena platba; záznamy do peněžního deníky se vyhotovovaly až poté, co existoval doklad od banky o provedení platby. Rovněž uvedla, že k příslušnému systému, ve kterém se peněžní deník vedl, měla přístup pouze účetní. Soud přitom neměl, jak již bylo uvedeno shora, jakýkoliv důvod pochybovat o věrohodnosti její výpovědi.

53. V této souvislosti se připomíná argumentace žalobkyně, která upozorňovala na to, že žalovaná nepředložila jediný přímý důkaz k prokázání svých tvrzení. Na jednání dne [datum] dále poukazovala na to, že proti bývalému soudnímu exekutorovi Mgr. [příjmení] bylo vedeno trestní stíhání, když se měl dopouštět„ odklánění“ vymožených plnění (o dotčeném trestním stíhání bývalého soudního exekutora Mgr. [příjmení] ani nebylo mezi stranami sporu). Rovněž uváděla, že i kdyby bylo lze dovodit z provedeného dokazování, že částka 11 680 Kč byla skutečně bývalým soudním exekutorem vyplacena, nebylo by možné v každém případě dovodit, že tato částka byla vyplacena právní předchůdkyni žalobkyně (tj. oprávněné v původním exekučním řízení).

54. Z § 125 o. s. ř. plyne, že za důkazy, jejichž označením k prokázání svých tvrzení plní účastníci svou důkazní povinnost, mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Samotný text občanského soudního řádu nerozlišuje mezi přímými a nepřímými důkazy. Nicméně judikatorně bylo dovozeno, že podle vztahu k dokazované skutečnosti se rozlišují důkazy přímé a nepřímé (indicie). Přímým důkazem je ten, který přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost (např. výpověď svědka o dokazované skutečnosti, kterou osobně viděl). Nepřímým důkazem je takový důkaz, který dokazuje skutečnost jinou, ale takovou, ze které je možné usuzovat, zda se stala či nestala skutečnost, která je předmětem dokazování; objasňuje tedy dokazovanou skutečnost pomocí jiné skutečnosti, která má k dokazované skutečnosti jen nepřímý vztah (např. výpověď svědka o tom, že viděl určitou osobu vcházet do místnosti, v níž se nacházela věc, kterou její vlastník od té doby postrádá). Skutečnost prokazovanou pouze nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013).

55. Ve světle shora uvedeného soud považuje důkaz svědeckou výpovědí účetní [jméno] [příjmení] a kopií peněžního deníku k exekučnímu řízení [spisová značka] za důkazy přímé, tj. takové, které přímo potvrzují dokazovanou skutečnost (tj. realizaci platby [datum] bývalým soudním exekutorem Mgr. [příjmení]). Není pravdou, že by jediným myslitelným přímým důkazem v projednávané věci byl pouze výpis z příslušného účtu, jak naznačovala žalobkyně.

56. Tvrzení žalobkyně pak soud považuje za ničím nepodložené spekulace. Jistě může být pravdou, že proti bývalému soudnímu exekutorovi Mgr. [příjmení] bylo vedeno trestní řízení právě pro způsob, jakým svůj úřad vykonával (o tom koneckonců nebylo mezi stranami ani sporu). Nicméně z této samotné skutečnosti nelze dovodit ničeho konkrétního, co by bylo relevantní pro projednávanou věc. Jinak řečeno, ze skutečnosti, že se bývalý soudní exekutor dopouštěl v jiných případech„ odklánění“ finančních prostředků vymožených v exekuci, rozhodně nelze dovodit, že by tomu tak snad mělo být i v projednávané věci. Soud nemohl přisvědčit ani argumentaci žalobkyně, která sice nakonec na jednání dne [datum] připustila, že platba byla bývalým soudním exekutorem realizována, avšak argumentovala, že nebylo prokázáno, že by tuto platbu obdržela (resp. její právní předchůdkyně). Takovouto argumentaci považuje soud za zcela účelovou.

57. S ohledem na datum provedení platby (vyplacení vymožené částky) a datum podání žaloby se nutně musela žalovaná ocitnout v důkazní nouzi. Tato objektivně daná důkazní nouze, zejm. tím, že s ohledem na plynutí času nebylo lze získat výpisy z bankovních účtů, přitom nemůže jít bez dalšího k tíži žalované. I tak se ovšem podařilo žalované k její procesní obraně prokázat, že částka 11 680 Kč vymožená v rámci původního exekučního řízení byla žalobkyni (její právní předchůdkyni) vyplacena, pročež jí žádná škoda nevznikla.

58. Jak totiž bylo řečeno shora, provedené důkazy musí být hodnoceny zvlášť, jakož i v jejich vzájemných souvislostech a v kontextu projednávané věci. Soud považuje za žalovanou navržené důkazy za dostatečné; bez rozumných pochybností lze dovodit, že jí tvrzená skutečnost (vyplacení části vymožené částky dne [datum]) se opravdu stala. O platbě existují věrohodné záznamy (v exekučním spise, peněžním deníku), přičemž realizace této platby byla potvrzena i věrohodným svědkem (účetní).

59. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud jde o konkrétní výši částky vyplacené právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] bývalým soudním exekutorem Mgr. [příjmení], z provedeného dokazování má soud za to, že byla vyplacena částka 11 680 Kč (jak bylo uvedeno výše), jakkoliv v samotném exekučním spise je uvedena částka 10 680 Kč. Za podstatné v tomto ohledu soud považuje to, že výše 11 680 Kč odpovídá záznamu v peněžním deníku, když jeho pravost a správnost potvrdila i předvolaná svědkyně (účetní). Záznam v samotném exekučním spise pak soud považuje za důkaz pouze o realizaci dotčené platby, nikoliv její výše. Rozpor mezi záznamem v exekučním spise a záznamem v peněžním deníku pak byl pravděpodobně dán písařskou chybou. Nicméně tato otázka (rozpor ve výši uvedené v peněžním deníku a v exekučním spise) nebyla soudem blíže zkoumána, neboť jí soud nepovažoval za relevantní za situace, kdy o samotné výši vyplacené částky existovaly jiné, věrohodné důkazy (svědecká výpověď, peněžní deník).

60. Lze proto shrnout, že v projednávané věci bylo k procesní obraně prokázáno, že dne [datum] vyplatil bývalý soudní exekutor vymožené exekuční plnění oprávněné (právní předchůdkyni žalobkyně), a to ve výši 11 680 Kč. V majetkové sféře žalobkyně tak nevznikla škoda a soudu nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobu, pokud jde o požadavek na zaplacení částky 10 680 Kč, zamítnout.

VI. K úrokům z prodlení

61. Žalobkyně svojí žalobou rovněž požadovala (po částečném zpětvzetí) zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Z částky 10 680 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 26 541 Kč od [datum] do [datum].

62. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat se náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že se stát ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

63. Uplatněním je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum] Lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne [datum] (pátek). Žalovaná se tak dostala do prodlení marným uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku dne [datum], a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Z uvedeného důvodu soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení od [datum], jejichž výše je odůvodněna ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

64. Soud přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (první den prodlení) do [datum] (plnění žalovanou), pouze co do úroku z prodlení z částky 25 541 Kč (srov. výrok II. tohoto rozsudku). Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalobkyni (její právní předchůdkyni) byla v rámci původního exekučního řízení vyplacena částka 11 680 Kč; nevyplacená částka pak představuje 25 541 Kč. V tomto rozsahu (v rozsahu vymožené, avšak nevyplacené částky) tak žalobkyni vznikla škoda (majetková újma), resp. v tomto rozsahu byl její nárok důvodný. Pokud jde o částku 1000 Kč, z které žalobkyně rovněž požadovala úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] do [datum] a kterou jí žalovaná rovněž plnila, tak tento nárok soud výrokem I. tohoto rozhodnutí zamítl. Pokud totiž v žalobkyni vznikla škoda pouze v rozsahu 25 541 Kč, tak pouze v tomto rozsahu se mohla žalovaná ocitnout s plněním v prodlení, pročež pouze v tomto rozsahu bylo namístě nároku žalobkyně vyhovět. Na tom nic nemění skutečnost, že sama žalovaná vyplatila žalobkyni dne [datum] částku 26 541 Kč (nikoliv částku 25 541 Kč).

VII. K nákladům řízení

65. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

66. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení částky 37 221 Kč. Svým podáním ze dne [datum] vzala svoji žalobu zpět, co to částky 26 541 Kč, a to z důvodu, že žalovaná po podání žaloby v této výši žalobkyni plnila. Soud o tomto zpětvzetí rozhodl usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]). Žalobkyně tak vzala svoji žalobu zpět pro pozdější chování žalované ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně tedy byla úspěšná stran částky 26 541 Kč (proti neúspěchu 10 680 Kč). Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu zhruba 42,6 %.

67. Ke shora provedenému výpočtu pak soud zdůrazňuje, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je nutné na skutečnost, zda došlo k důvodně podané žalobě, nahlížet z procesního hlediska jako vztah výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce, vyplývá-li nárok na náhradu nákladů řízení z práva procesního, nikoli hmotného. Jde o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku, či nikoli. Je navíc lhostejné, zda žalovaný uspokojil žalobce, aniž by k tomu byl podle práva povinen. Rozhodné je, zda byl žalobcův požadavek uspokojen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. 29 Cdo 170/2015 či ze dne 21. 7. 2014 sp. zn. 22 Cdo 2524/2014). Posledně uvedené do jisté míry korigoval Ústavní soud, který dovodil, že podmínku důvodnosti podání žaloby a princip procesního výsledku nelze chápat ryze formálně. Nejen petit, ale i žalobní tvrzení jako důvody žaloby vyjadřují, proč se žalobce plnění domáhá (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16, či ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10). Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se však shoduje na tom, že důvodnost je třeba posuzovat jako otázku, zda se žalobci dostalo při zpětvzetí toho, co podanou žalobou požadoval. V projednávané věci pak platí, že jakkoliv zdejší soud dovodil, že žalobkyní původně podaná žaloba byla podána po právu pouze co do částky 25 541 Kč, pro účely posuzování úspěchu ve věci pro výpočet náhrady nákladů řízení není toto zjištění relevantní. Podstatné je, že žalovaná žalobkyni po podání žaloby plnila částku 26 541 Kč z důvodů, pro které se žalobkyně domáhala zaplacení této částky svojí žalobou. Soudu proto nezbylo, nežli v tomto rozsahu považovat žalobkyni za úspěšnou, i když její žaloba byla podána po právu pouze co do částky 25 541 Kč.

68. Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Tarifní hodnota daného sporu činila původně 37 221 Kč (sazba mimosmluvní odměny za úkon 2 620 Kč). Po částečném zastavení řízení dne [datum] činila tarifní hodnota sporu 10 680 Kč (sazba mimosmluvní odměny za úkon 1 540 Kč).

69. Právní zástupce žalobkyně učinil ve věci 3 úkony po 2 620 Kč dle § 7 odst. 5 Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]), 3 úkony po 1 540 Kč (účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]), za které žalobkyni náleží náhrad nákladů řízení společně s 6 x 300 Kč paušálu dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny požadovaným cestovným (v podání ze dne [datum]) z [obec] do [obec] a zpět cestou na jednání dne [datum] a dne [datum] (tj. 2 x 432 km) dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., vozem BMW [registrační značka], průměrná spotřeba 7,9 + 5,1 + 6,1 = 19,1: 3 = 6,36 l na 100 km. Cena nafty činí 1 987,20 Kč (ve výši 36,10 [spisová značka], tj. 2,30 Kč á 1 km), paušální částka amortizace činí 4 060,80 Kč (ve výši 4,70 Kč za 1 km). Dále jsou náklady žalobkyně tvořeny náhradou za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč (24 půlhodiny x 100 Kč). Advokát je plátcem 21 % DPH, tedy odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů, amortizace vozidla a náhrada za promeškaný čas jsou navýšeny o 21 %. Ve vyhláškové ceně pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je DPH již zahrnuto, tedy ceny pohonných hmot se o DPH nenavyšují. Celkové náklady žalobkyně jsou tedy ve výši (3 x 2620 Kč 3 x 1540 Kč + 6 x 300 Kč + 4 060,80 Kč + 2 400 Kč) x 1,21 + 2 000 Kč + 1 987,20 Kč. Po zohlednění částečného úspěchu žalované náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 11 152,50 Kč (26 179,57 Kč x 0,426).

70. Pouze pro úplnost soud dodává, že za úkony související s předběžným projednáním nároku u žalované se odměna neposkytuje (§ 31 odst. 4 OdpŠk). Dále soud nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za následující úkony: vyjádření žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Soud totiž tato dodatečná vyjádření od žalobkyně nepožadoval, když je nelze ani považovat za účelné, neboť neobsahovaly žádné nové skutečnosti.

71. Soud rovněž k podání žalobkyně ze dne [datum] považuje za důležité uvést, že nepřistoupil na zvýšení odměny za úkon právní služby účast na jednání dne [datum]. Žalobkyně ve svém podání argumentovala tím, že ke zvýšení odměny za tento úkon právní služby by měl soud přistoupit z důvodu toho, že začátek jednání byl nařízen na 8:45 hod., přičemž sídlo právní zástupkyně žalobkyně je v [obec]. K tomu zdůrazňovala, že se právní zástupce žalobce musel na cestu vypravit již před šestou hodinou, a to s ohledem na místo sídla právní zástupkyně žalobkyně, jakož i dopravní situaci na dotčené trase, kterou právní zástupkyně žalobkyně označila za notorietu.

72. Soud v této souvislosti nicméně uvádí, že čas zahájení jednání 8:45 hod. nebyl stanoven zcela náhodně, či snad jako projev snahy komplikovat právní zástupkyni žalobkyně její práci. Tento čas byl stanoven s ohledem na skutečnost, že na dotčeném jednání byl realizován výslech svědka pomocí videokonference ve smyslu § 102a o. s. ř. Jinak řečeno, čas zahájení jednání byl přizpůsoben rovněž časovým možnostem a rozvrhu soudu, který se podílel na výslechu dotčené svědkyně (konkrétně se jednalo o [název soudu]). Soud přitom k tomuto způsobu provedení důkazu výslechem svědkyně přistoupil s ohledem na zásadu procesní ekonomie, kdy se nejevilo jako vhodným a účelným předvolávat svědkyni trvale bytem v obvodu [název soudu] k jednání u soudu sídlem v [obec]. Soud tedy nařídil jednání na čas řádných úředních hodin, přičemž přitom přihlédl rovněž k místu sídla právní zástupkyně žalobkyně, jakož i možnostem soudu podílejícího se na realizaci videokonference.

73. Navíc nelze dovodit, že by právní úkon probíhal mimo řádnou pracovní dobu, když samotné jednání bylo zahájeno v 8:45 hod. Naopak z judikatury soudů plyne, že doba pracovního klidu je od 22:00 hod. do 6:00 hod (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 12. 2004, č. j. 3 To 201/2004). K argumentaci žalobkyně, že snad by při určování řádné pracovní doby pro účely posuzování náhrady nákladů řízení měl soud brát v potaz úřední hodiny advokátní kanceláře, soud uvádí, že toto možné není. Platí totiž, že úřední hodiny si jednotlivý advokáti stanoví dle své vlastní volby. Ad absurdum by pak mohli mít jednotliví advokáti úřední hodiny pouze např. od 10 do 12, pročež důsledek takové volby by spočíval mimo jiné i v tom, že by se navyšovaly náklady soudních řízení. To soud ovšem považuje za nepřijatelné.

74. Dále se zdůrazňuje, že cesta osobním automobilem z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně do místa sídla soudu je dlouhá přibližně [anonymizováno] km a trvá [údaj o čase] hod. (dle aplikace Google Maps). Z logického, systematického a gramatického výkladu § 12 odst. 1 advokátního tarifu přitom plyne, že zvýšení odměny připadá v úvahu pouze v případě úkonu, nikoliv v případě cestovného, které je pouhou náhradou. V každém případě ovšem při zohlednění shora uvedené délky cesty z místa sídla právní zástupkyně žalobkyně do místa sídla soudu, kde se konalo jednání, nelze dovodit, že by snad právní zástupkyně žalobkyně byla nucena zahájit tuto cestu v době pracovního klidu, tj. před 6:00 hod. a pokud tak snad učinila, byla to její svobodná volba, kterou nelze zohlednit v rámci posuzování náhrady nákladů řízení. Samotné zdůvodnění očekávatelnou hustotou provozu nemůže rozhodně obstát, když tuto nelze v žádném případě naprosto spolehlivě anticipovat a pak také i kdyby snad se žalobkyně zdržela např. v dopravní zácpě, vždy je možné s ohledem na důvodnou omluvu začátek jednání posunout.

VIII. Ke lhůtě k plnění

75. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení