37 C 132/2023 - 248

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 203 999 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 203 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci toho rozsudku

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 114 272,10 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky z titulu náhrady škody, za kterou žalobkyně vyplatila pojistné plnění. Žalobkyně jako pojistitel a [jméno FO], narozený dne [datum], jako pojištěný (dále jen „pojištěný“), uzavřeli pojistnou smlouvu o sdruženém pojištění vozidla (dále jen „pojistná smlouva“). Žalobkyně se v pojistné smlouvě zavázala v případě pojistné události specifikované v pojistné smlouvě vyplatit pojištěnému pojistné plnění. Dne [datum] nastala pojistná událost, v jejímž důsledku došlo ke vniku škody, a žalobkyni tak bylo v souladu s pojistnou smlouvou poskytnuto pojistné plnění ve výši 203 999 Kč. Žalobkyně uvádí, že při šetření pojistné události bylo zjištěno, že za škodu vzniklou v důsledku nastalé pojistné události je odpovědný žalovaný, neboť z usnesení Policie České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne [datum] vyplývá, že ve dnech [datum] až [datum] se v prostorách garáže [adresa] žalovaný neoprávněně zmocnil zaparkovaného elektrického motocyklu značky [značka vozidla] (dále jen „elektrický motocykl“) a při manipulaci s ním poškodil zaparkované vozidlo značky [značka vozidla] (dále jen „vozidlo“), jehož vlastníkem je pojištěný. Celková výše škody na vozidle činila 226 664,63 Kč, přičemž spoluúčast pojištěného činila 10 %. Žalobkyně tak vyplatila pojistné plnění v částce 203 999 Kč. Na žalobkyni po vyplacení pojistného plnění pojištěnému přešel nárok na náhradu škody vůči žalovanému dle ustanovení § 2820 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván dne [datum] a dále dne [datum], kdy mu byla zaslána předžalobní výzva dle § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření namítl promlčení nároku žalobkyně a dále uvedl, že v trestním řízení byl žalovaný uznán vinným z nedovoleného užívání cizí věci společně s nezletilým [jméno FO]. Žalobkyně nemůže požadovat uhradit celou výši škody pouze po žalovaném, neboť v trestním řízení nebylo zjištěno, zda ke škodě na vozidle došlo konkrétně v důsledku jednání žalovaného. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně neměla pojistné plnění vůbec vyplácet, neboť pojistná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a pojištěným nepočítala s pojistnou událostí v důsledku vandalismu.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že někdy v období od [datum] až [datum] se žalovaný pohyboval s elektrickým motocyklem ve vlastnictví pojištěného, jenž byl zaparkovaný za vozidlem, v prostorách garáže [adresa].

5. Z vysvědčení žalovaného [jméno FO], základní škola [právnická osoba]., ze sedmého, osmého a devátého soud zjistil, že ve všech těchto vysvědčeních byl žalovaný hodnocen vždy známkami výborný a chování vždy bylo hodnoceno jako velmi dobré.

6. Ze startovní listiny soud zjistil, že žalovaný [jméno FO] se účastnil jezdeckých závodů [adresa] dne [datum] ve dnech [datum] a [datum] za jezdecký klub [název] zapsaný spolek.

7. Z výslechu žalovaného [jméno FO] soud zjistil, že žalovaný si události z června [rok] pamatuje pouze částečně. Připustil, že se účastnil akce v rezidenci [adresa], kde měl možnost jezdit na motorkách. Se jmenovaným se znal od dětství, komunikovali převážně přes Instagram a osobně se setkávali cca jednou za 14 dní. K samotné akci vypověděl, že s motocyklem jednou vyjel i mimo garáže, kde byli zastaveni policií. Identifikoval některé motocykly na fotografiích ze spisu a potvrdil, že je viděl v garážích. Současně uvedl, že byl přítomen situaci, kdy motocykl dopadl na kapotu auta, avšak nebyl schopen identifikovat osobu, která stroj ovládala, a odmítl potvrdit, zda šlo o něj. Soud mu předložil listinu z OSPOD [adresa], z níž vyplývá, že v minulosti přiznal, že naboural s motocyklem do zaparkovaného auta, byť se snažil minimalizovat svou vinu a zdůrazňoval podíl jiných osob. Žalovaný ovšem při výslechu uvedl, že si obsah jednání u OSPODu ani policejních výpovědí již nepamatuje a připouštěl, že byl pod tlakem. Dále uvedl, že se věnuje jízdě na koni, vlastní dva koně a vzdělává se individuálně se soukromými učiteli. Běžně měl režim být doma do 17:00, což občas porušil; matka mu schůzky s [jméno FO] zakazovala, neboť jej večer lákal ven. K dotazům právních zástupců doplnil, že na akci nikdy nebyl pouze s [jméno FO], vždy se účastnilo více osob (cca 10–12 lidí), které však osobně neznal. Popsal, že při manipulaci s motocykly viděl na vozidle drobné škrábance (vzadu a na levém boku).

8. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že v noci obdržel více zmeškaných hovorů z recepce rezidence [právnická osoba] a také z neznámého čísla, které se ukázalo být číslem Policie České republiky. Ta jej informovala, že zajistila odcizené motocykly určené pro terénní trénink mimo pozemní komunikace a že pachatelé byli zadrženi. Policie jej vyzvala, aby si motocykly vyzvedl. Svědek následně dorazil na recepci rezidence, kde mu bylo sděleno, že policie přijela na místo v souvislosti s odcizením motocyklů a požádala jej o kontrolu stavu garáže. Při kontrole bylo zjištěno, že jeho vozidlo [značka vozidla], zakoupené v roce [adresa] přímo od dealera, utrpělo poškození. Motocykly, které byly zaparkovány za vozidlem, byly při manipulaci pachatelů vytahovány podél vozu, čímž došlo k poškození jak přední části automobilu, včetně karbonového splitteru, tak i jeho zadní části. Policie na místě pořídila fotodokumentaci a sepsala protokol. Fotografie pořizoval rovněž svědek a následně i autorizovaný servis. Oprava vozidla proběhla v autorizovaném servisu [název], kde byl automobil zakoupen. Svědek uvedl, že vůz byl havarijně pojištěn a škoda byla nahlášena pojišťovně [právnická osoba], nicméně si nebyl jist, zda fakturu hradil osobně, nebo zda platbu provedla přímo pojišťovna. Faktura zahrnovala odstranění závad na přední i zadní části vozu, výměnu ochranné fólie a čistící práce (mytí a luxování interiéru) po lakování. Svědek zdůraznil, že automobil byl před poškozením nový, bez jakýchkoli škrábanců, a že jej používal jen příležitostně, přibližně jednou měsíčně, protože šlo o sportovní vůz nevhodný pro každodenní provoz. K otázce hlučnosti motocyklů svědek uvedl, že šlo o elektrické stroje určené pro dětský trénink. Dle sdělení ostrahy pachatelé tvrdili, že mají k užívání prostor povolení, což však svědek nedokáže potvrdit.

9. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek zná žalovaného [jméno FO] od dětství, neboť spolu chodili do školky. Byli přáteli až do incidentu v roce [rok], po němž se jejich kontakt omezil pouze na náhodná setkání. Naposledy se s ním setkal den před výslechem. Se žalovanými rodiči se zná rovněž. Pokud jde o samotný incident, svědek popsal, že k němu došlo v garáži rezidence na adrese [adresa], kde bydlí. V garáži se nacházela drahá auta a za nimi tři výkonné elektrické motorky. Skupina pěti chlapců, mezi nimiž byl i žalovaný, si motorky všimla a rozhodla se na nich projet. Každý z přítomných se svezl, a to po dobu tří dnů. Třetí den se stala nehoda. [jméno FO] při jízdě ztratil kontrolu nad motocyklem a najel na černý automobil značky [značka vozidla]. Podle svědka zůstaly na voze obtisky gumy a škrábance na kapotě i na nárazníku. [jméno FO] uvedl, že s [jméno FO] motorky po celou dobu vyndávali i uklízeli a dávali si pozor, aby nedošlo k jinému poškození. Na fotografiích ze spisu Policie ČR svědek identifikoval sebe a žalovaného podle oblečení a vlastní paměti. Popsal rovněž, že po incidentu motorky schovali a místo opustili, nic neoznámili majiteli aut panu [jméno FO], protože měli strach. Ten se o věci dozvěděl až poté, co byla událost řešena policií. K osobním poměrům žalovaného svědek uvedl, že jej často navštěvoval, trávili spolu čas venku nebo na statku u koní. Žalovaného matka [jméno FO] se podle něj někdy zlobila na syna, pokud byl dlouho venku, a občas mu zabavovala počítač nebo telefon. Svědek si vzpomíná, že jednou byla na žalovaného dokonce podána policejní zpráva o pohřešování, načež jej policie zadržela, a to i před očima svědka. [jméno FO] závěrem potvrdil, že na vlastní oči viděl, jak žalovaný na motorce narazil do automobilu [značka vozidla], a že si je jistý stopou gumy, která na autě zůstala. Žádné další poškození sám nezaznamenal.

10. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně zná [jméno FO] od dětství a dlouhodobě také jeho matku, žalovanou [tituly před jménem] [jméno FO]. Sama se podílela na vzdělávání [jméno FO] – od druhé třídy základní školy jej pravidelně a dlouhodobě doučovala. Výuka probíhala převážně denně, buď v jejím bydlišti v [adresa], později i v [adresa], v rozsahu několika hodin denně, s přestávkami a za aktivní účasti rodiny (zejména matky a babičky). Matka i babička se následně podílely na domácí přípravě a procvičování. Svědkyně popsala [jméno FO] jako chytrého, vstřícného a slušně vychovaného chlapce, bez kázeňských či výchovných problémů. Vždy byl na zkoušky připraven a dosahoval výborných výsledků. Volný čas trávil zejména sportovními aktivitami (jezdectví, tenis, krasobruslení). Kamarády měl spíše v rámci sportu, nikoli v širším kolektivu. Pokud jde o výchovu, svědkyně zdůraznila, že matka i babička se [jméno FO] intenzivně věnovaly, kladly důraz na vzdělání, sport a lásku ke zvířatům. Péče matky byla podle ní „nadstandardní“, s výrazným osobním nasazením, v porovnání s jinými rodiči vysoce nadprůměrná. Vztahy v rodině popsala jako blízké a láskyplné. Žádné problémy s chováním, protiprávním jednáním či nedostatečnou péčí matky si svědkyně nevybavuje. Zdůraznila, že [jméno FO] se choval slušně a respektoval dospělé.

11. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že zná [jméno FO] přibližně dvacet let a [jméno FO] asi deset let. S rodinou se stýká nepravidelně, zhruba jednou týdně, a jejich vztah označila za přátelský. Svědkyně popsala, že jejich společným pojítkem byl jezdecký sport, jemuž se věnovala její dcera a stejně tak [jméno FO]. Podle její výpovědi se s rodinou [jméno FO] setkávali na závodech a u koní. Popsala náročnost tohoto sportu, a to jak po stránce finanční, tak časové. Uvedla, že pro účast na mistrovství republiky je nutná dlouhodobá a intenzivní příprava, složení licenčních zkoušek a pravidelné tréninky. [jméno FO] se jezdeckému sportu věnoval od raného dětství, přibližně od šesti let, a musel trénovat téměř denně, čtyřikrát až pětkrát týdně. Část tréninků probíhala na rodinném pozemku v [adresa], část u trenérů či na soustředěních. Pokud jde o školní povinnosti, svědkyně vypověděla, že [jméno FO] měl domácí vzdělávání a skládal rozdílové zkoušky. [jméno FO] jí svěřovala, že příprava byla náročná, protože [jméno FO] měl potíže s koncentrací a vyžadoval zvýšenou trpělivost. O volnočasových aktivitách [jméno FO] měla svědkyně jen omezené povědomí. Zaznamenala, že se občas účastnil aktivit typických pro dospívající, ale konkrétní mantinely stanovené matkou neznala. Vybavila si pouze, že [jméno FO] vyjadřovala obavy z důvodu [jméno FO] důvěřivosti, aby se nedostal do nevhodné společnosti, avšak nepodnikala žádná konkrétní opatření. K samotnému chování [jméno FO] svědkyně uvedla, že nezaznamenala žádné atypické projevy. Jediný incident připomněla v souvislosti s kvalifikací na mistrovství republiky, kdy byl diskvalifikován kvůli chybně označenému skoku. [jméno FO] reagoval emotivně, pociťoval křivdu, ale svědkyně to považovala za běžnou dětskou reakci.

12. Soud zhodnotil výpovědi svědků jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědek [jméno FO] uvedl, že s žalobcem byli přáteli až do roku [rok]. Svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] pak vypověděly, že znají žalovaného dlouhou dobu. Nicméně pouze na základě této skutečnosti nelze svědeckou výpověď znevěrohodnit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2795/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 731/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 360/2006). Ve výpovědi svědků přitom nelze nalézt zásadní rozpory (k možným rozporům viz níže). Všichni svědci vypovídali spontánně. Soudu rovněž nejsou známy žádné jiné skutečnosti způsobilé zpochybnit věrohodnost svědeckých výpovědí.

13. K tomu se zdůrazňuje, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

14. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 192).

15. V projednávané věci pak soud uvádí, že výpověď žalovaného byla rozvláčná, částečně nekoherentní a místy váhavá. Žalovaný opakovaně tvrdil, že si „nepamatuje“ podstatné skutečnosti (mj. okolnosti jízdy, obsah výpovědi na OSPOD, průběh událostí). Přesto v jiných momentech uvedl konkrétní detaily (např. lokalita [adresa], jízda směrem na [adresa], zastavení policií). Tento rozpor v účastnickém výslechu naznačuje, že paměťové mezery nemusí být zcela autentické, ale spíše účelové. Nadto na OSPOD přiznal, že vozidlo naboural, avšak snažil se svou roli bagatelizovat („větší škody způsobili jiní“). U soudu uvedl, že si nepamatuje, zda je on osoba zachycená na kamerových záznamech, přestože přiznal, že incident viděl na vlastní oči. Z toho je naprosto zřejmá snaha vyhnout se jednoznačnému přiznání. Dále pokud jde o poškození vozidla, že žalovaný vypověděl, že toto měl jen „nepatrné škrábance“. To soud považuje za účelovou obranou, neboť se tím žalovaný zjevně snažil zmenšit rozsah odpovědnosti. Lze tak shrnout, že výpověď žalovaného je vnitřně rozporná, obsahuje účelové mezery v paměti a odklon od dřívějšího přiznání. Ve světle ostatních důkazů (foto, listiny z OSPOD) je třeba ji hodnotit jako málo věrohodnou. Má omezenou důkazní hodnotu a spíše potvrzuje existenci účasti žalovaného na škodní události, byť s tendencí bagatelizovat svůj podíl.

16. Pokud pak jde o klíčovou výpověď [jméno FO], jádro této výpovědi (že žalovaný [jméno FO] najel motocyklem na automobil [značka vozidla] a způsobil škodu) je opakovaně a důsledně potvrzováno. Svědek se k této skutečnosti přihlásil jak sám, tak při konfrontaci s fotografiemi ze spisu Policie ČR. Připustit je nicméně třeba, že v detailech této výpovědi se objevují rozpory. Svědek nejprve uvedl, že k nehodě došlo druhý den jízd, následně po korekci vypověděl, že až třetí den; v části popisu si nebyl jistý rozsahem poškození (nejprve jen „obtisk gumy“, poté doplnil i „škrábance“). Tyto rozpory lze nicméně hodnotit jako dílčí nekonzistenci, která však nemusí nutně snižovat věrohodnost jádra jeho výpovědi, spíše poukazuje na omezenou paměť po čase. K tomu se uvádí, že svědek identifikoval sebe a žalovaného na fotografiích ze spisu, což jeho výpověď posiluje. Soud si je vědom toho, že svědek byl v minulosti blízkým přítelem žalovaného, přátelství skončilo po incidentu. Svědek tak sice dobře znal žalovaného a mohl jej spolehlivě identifikovat. Na druhou stranu lze připustit, že ztráta přátelství může být motivem k zaujatosti či přenesení odpovědnosti na žalovaného. Snaha vyhnout se vlastní odpovědnosti je dobře patrná z provedeného výslechu. Svědek přiznal, že motorky používali neoprávněně a že sám měl účast na celé události, ale zdůrazňoval vinu výlučně žalovaného. Nicméně i přes tyto dílčí výhrady lze konstatovat, že z výpovědi svědka [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že žalovaný se na vzniku škodní události podílel.

17. Z listin založených ve spise vedeném u Policií České republiky, Obvodním ředitelství Policie [adresa], odborem obecné kriminality, č. j. [Anonymizováno], soud zjistil následující. (i) Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne [datum], že v době od [datum] 20 hodin do [datum] 1:59 hodin mohl být žalovaným a [jméno FO] spáchán čin jinak trestný krádež podle § 205 odst. 1 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku. (ii) Z protokolu o ohledání místa činu ze dne [datum], že kapota předmětného vozidla je ve své prostřední části v místě nad tabulkou RZ poškozena, a to podobě škrábance o velikosti 20x2 cm. Dále po levým předním světlometem je škrábntuí v rozsahu 3x2 cm. (iii) Z fotodokumentace, která je součástí spisu, soud zjistil, že vozidlo reg. značky [SPZ] bylo poškozeno takto: přední kapotáž odřená a lehká deformace, zadní kapotáž odřená, dále karbonový spoiler odřený a znak deformovaný. (iv) Z protokolu o výslechu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v rámci svého výslechu na Policii ČR vypověděl, že o poškrábání automobilu nic neví. Uvedl, že sám s motorkou nikde nezavadil. K dotazu, zdali mu motorka upadla uvedl, že se nic takového ani jednou nestalo. Dále uvedl, že se mu [jméno FO] sdělil, že mohou jezdit na motorkách. On sám se nicméně bál, aby s toho nebyl problém. Doslova odpověděl, že „kdyby nás načapali, tak by z toho byl průser“. (v) Z úředního záznamu ze dne [datum], že stejného dne zaslal pojištěný policejnímu orgánu fotografie poškozeného vozidla, které byly pořízeny likvidátorem, přičemž na těchto fotografiích je patrné poškození v přední i v zadní části vozidla. (vi) Ze zprávy OSPOD ze dne [datum] soud zjistil, že se žalovaný k dotazu, zda naboural motorku do zaparkovaného auta, snažil vyhnout odpovědi. Nejprve měl poukazovat na jiné chlapce. Po sdělení, že jsou k dispozici kamerové záznamy, nakonec žalovaný uvedl, že auto naboural. Pak měl matce osvětlovat, že daleko větší škody napáchali jiní chlapci. Svoji vinu a spoluúčast se značil zlehčovat a omlouvat tím, že bourali dle vyprávění [jméno FO] v předešlých dnech hlavně ostatní a škoda, kterou způsobil on, je minimální. (vii) Z usnesení o odložení věci ze dne [datum] soud zjistil, že policejní orgán zjistil, že je patrné, že v měsíci červen [rok], a především ve dnech [datum] až [datum], v prostorách garáže [adresa], se společným jednáním žalovaný a [jméno FO] opakovaně neoprávněně zmocnili zde zaparkovaných elektrických motocyklů v úmyslu je přechodně užívat (kdy tyto nebyly nijak zabezpečeny a klíče byly v zapalování), na kterých se poté oba projížděli zejména v prostorách uvedené garáže, přičemž dne [datum] okolo 1:00 hodin vyjeli ven i mimo prostory garáže a projížděli se v ulicích městské části [adresa] a v blízkém okolí, kdy dne [datum] v čase 1:55 hodin byli s motorkami přistiženi hlídkou PČR na [adresa]. Ovšem vzhledem k tomu, že jmenovaní v době spáchání skutku nedovršili patnáctý rok svého věku, nejsou s ohledem na ustanovení § 25 trestního zákoníku trestně odpovědní.

18. Z faktury daňového dokladu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] fakturovala [jméno FO] fakturou č. [hodnota], datum vystavení [datum], datum splatnosti [datum], celkem částku 226 664,63 Kč s tím, že byla fakturována oprava vozidla tov. zn. [značka vozidla] a registrační značka [SPZ]. Fakturovány byla práce v ceně 78 539,59 Kč. Jednalo se o: lakýrnickou práci, demontáž a montáž předních kol, předních a zadních podběhů, předního krytu kapoty, předních světlometů, zadních kol, zadního difuzoru, zadního držáku parkovacích senzorů, osvětlení SPZ, parkovacích senzorů, zadního podběhu, zadní lišty podběhu, mřížky zadního difuzoru, přední části vozu a odstrojení a nastrojení, spodního krytu přední část, spodní ochranné gumy spliteru + očistění a nálep, výměny předního karbonového spoileru, nalepení samolepek okolo světel, nalepení nápisu exige, výměna pravé zadní mřížky, mytí a luxování vozu po opravě, aplikace ochrany laku a seřízení světlometů. Dále byl fakturován režijní spotřební materiál ve výši 2 408,55 Kč. A konečně materiál ve výši 106 378 Kč. Konkrétně se jednalo o 28 ks nýtů, 41 ks příchytky, 6 kusů nýtů hliníkových, 2,5 ks oboustranné pásky, 1 ks lem zadní, 1 ks nápis exige, 1 ks ochranná folie předního světla P, 1 ks ochranná folie předního světla L, 1 ks mřížka zadní P, 1 ks sada nálepe označení modelu, 1 ks znak, 1 ks přední splitter, 1 ks teroson PU 8597 HMLC sada.

19. Z informací o výplatě pojistného plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně [právnická osoba] přiznala panu [jméno FO] pojistné plnění ve výši 203 999 Kč s tím, že tato částka byla odeslána [datum] a pojistná událost se týkala pojištěného vozidla registrační značky [SPZ], pojistná smlouva číslo [hodnota].

20. Z krycího dopisu informace o výplatě plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně [právnická osoba] uhradila žalobci částku 203 999 Kč, škodní událost [datum], s tím, že náklady na opravu celkem byly 226 665 Kč a žalobkyně z toho s ohledem na spoluúčast ve výši 22 666 Kč kryla částku 203 999 Kč a pojistná událost se týkala vozidla registrační značky [SPZ].

21. Z oznámení o výplatě pojistného plně za škodu způsobenou trestnou činností soud zjistil, že žalobkyně vyplatila částku 203 999 Kč v rámci pojistné události ze dne [datum] a věc se týkala trestního spisu vedeného u Policie České republiky, [adresa], [adresa], sp. zn. [spisová značka].

22. Ze zakázkového listu soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vystavila panu [jméno FO] zakázkový list, a to dne [datum], s tím, že oprava se týkala vozidla tov. zn. [značka vozidla], rok výroby [rok] a registrační značka [SPZ].

23. Ze zápisu o poškození motorového vozidla soud zjistil, že vozidlo registrační značky [SPZ], vlastník poškozený [jméno FO], to vozidlo tedy bylo poškozeno s tím, že to poškození je popsáno: přední kapotáž odřená a lehká deformace, zadní kapotáž odřená, dále karbonový spoiler odřený a znak deformovaný. Po demontáži bylo zjištěno poškození na přední boční části s úbytkem materiálů.

24. Z pojistné smlouvy ze dne ze [datum] soud zjistil, že [jméno FO] uzavřel s [právnická osoba] pojistnou smlouvu číslo [hodnota], kdy pojištěné bylo vozidlo registrační značky [SPZ], tov. zn. [značka vozidla]. Sjednáno bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, komfort a dále havarijní pojištění vozidla ve variantě [jméno FO], pojistná částka 3 173 138 Kč, spoluúčast 10 %, minimálně 10 000 Kč.

25. Z podstatný obsahu předžalobní výzvy, včetně doručenky, soud zjistil, že přípisem [datum] se žalobkyně obrátila na žalovaného [jméno FO] s žádostí o zaplacení částky 203 999 Kč s tím, že z podacího lístku je patrné, že tento přípis byl žalovanému [jméno FO] odeslán dne [datum].

26. Z velké technického průkazu u vozidla registrační značky [SPZ] soud zjistil, že [jméno FO] byl vlastníkem vozidla tov. zn. [značka vozidla], registrační značka [SPZ].

27. Z výpisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně [právnická osoba] plnila dne [datum] částku 203 999 Kč.

28. Z přípisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se obrátila na žalovaného [jméno FO] se svým nárokem na zaplacení částky 203 999 Kč z titulu poškození vozidla [značka vozidla], registrační značka [SPZ] s tím, že vyzvala žalovaného k zaplacení částky 203 999 Kč, datum splatnosti [datum].

29. Z podstatného obsahu Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel, ze kterých soud zjistil, že v bodě 4.2, že v těchto podmínkách je odkazováno na pojištění věci a rozsah plnění s tím, že varianta [jméno FO] v sobě zahrnuje i pojistné nebezpečí i v podobě vandalismu.

30. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalovaný se v období mezi [datum] a [datum] zmocnil elektrického motocyklu zaparkovaného za vozidlem v prostorách garáže [adresa]. Elektrický motocykl i vozidlo přitom byly ve vlastnictví pojištěného [jméno FO] a žalovaný neměl užívání elektrického motocyklu dovolené. Žalovaný se v předmětném období pohyboval na elektrickém motocyklu především v prostorách garáže, přičemž v důsledku neopatrné manipulace s elektrickým motocyklem, kdy v jedné situaci dokonce došlo k dopadu kol elektrického motocyklu na kapotu vozidla, byla poškozena přední a zadní část vozidla v podobě škrábanců a dále spoiler, který byl poškozen v důsledku přejetí vozidla koly elektrického motocyklu. Žalobkyně pak na základě pojistné smlouvy vyplatila pojištěnému částku 203 999 Kč.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

32. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu vyplaceného pojistného, resp. vzniku škody. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OZ je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobkyně, kterou vznesl žalovaný. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání žalovaného nároku.

33. Připomíná se, že v obecné rovině institut promlčení slouží právní jistotě tím, že „majitele práv“ podněcuje k jejich prosazování, a tedy k realizaci zásady vigilantibus iura. Uplatnění práv působí k vyjasnění právních poměrů, jejichž řešení, právě i v důsledku liknavosti oprávněných, může být značnou zátěží nejen pro strany právních vztahů, ale i pro další, třetí osoby včetně veřejného sektoru (viz TICHÝ, L. Obecná část občanského práva. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 352).

34. Právo na náhradu škody se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní promlčecí lhůta vyplývá ze spojení § 620 a § 629 OZ, zatímco objektivní promlčecí lhůta je zakotvena v § 636 OZ. Subjektivní a objektivní promlčecí lhůta nejsou navzájem provázány – počínají, běží a končí nezávisle na sobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4744/2017). Právo na náhradu škody se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve. Proběhne-li tedy marně subjektivní promlčecí lhůta, není významné, že objektivní promlčecí lhůta dosud neskončila, a naopak (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3561/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5328/2015).

35. Z § 620 OZ se pak podává, že pro počátek subjektivní promlčecí lhůty u práva je podstatná vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1990/2012). Došlo-li proto ke škodní události někdy ve dnech [datum]. – [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], je zcela zřejmé že žaloby nemohla být podána po uplynutí subjektivní nebo objektivní promlčecí lhůty. Námitka promlčení vznesená žalovaným tak neobstojí.

36. Dle § 2910 OZ škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Způsobí-li pak škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti dle § 2911 OZ. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný způsobil škodu na vozidle ve vlastnictví pojištěného v důsledku neopatrné manipulace s elektrickým motocyklem, taktéž ve vlastnictví pojištěného. Uvedeným jednáním žalovaného došlo k porušení zákonné povinnosti a zasažení do absolutního práva pojištěného jakožto poškozeného, práva vlastnického.

37. Soud nemá o způsobení škody ze strany žalovaného žádné pochybnosti. Sám žalovaný nesporoval, že ve dne [datum] až [datum] se pohyboval s elektrickým motocyklem ve vlastnictví pojištěného. Žalovaného podíl na vzniku škody pak byl přesvědčivě prokázán výslechem svědka [jméno FO] ve spojení s provedenými listinami (fotodokumentace obsažená v trestním spise a záznam z výslechu žalovaného na OSPOD).

38. Dále pak § 2915 odst. 1 OZ stanoví, že je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně a nerozdílně. To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě, a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila. Přestože z provedeného dokazování je zřejmé, že na vzniku škody se muselo podílet více osob, způsobilo-li škodu několik škůdců společně, případně není-li zřejmé kdo přesně a v jaké míře škodu způsobil, může poškozený požadovat náhradu této škody po všech, ale i po kterémkoli z nich, přičemž škůdce, který je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými, se může vypořádat se spolu škůdci podle účasti na způsobení vzniklé škody dle § 2916 OZ (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4210/2013).

39. Žalovanému bylo v době způsobení škody třináct let. Dle ustanovení § 2920 odst. 1 OZ nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky.

40. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný žije se svou matkou, [tituly před jménem] [jméno FO]. Základní vzdělání absolvoval v režimu domácího vzdělávání za pomoci několika odborných učitelů. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno FO], která žalovaného učila, bylo zjištěno, že matka se svědkyní komunikovala o vzdělávání žalobce, co se nestihlo, ho doučila, látku s ním procvičovala, zkrátka se žalovanému náležitě mu věnovala. Žalovaný skládal srovnávací zkoušky. Svědeckou výpovědí svědkyně [jméno FO] bylo v řízení prokázáno, že se žalovaný od raného dětství věnuje jízdě na koni. V současnosti dokonce profesionálně, když se vícekrát účastnil mistrovství republiky. Matka ho v tomto koníčku podporovala, vozila ho na tréninky, pořídila žalovanému vlastního koně. Svědkyně popsala, že [jméno FO] měl určité problémy s koncentrací a pozorností, což vyžadovalo zvýšenou trpělivost při přípravě na rozdílové zkoušky. To může naznačovat určité limity v oblasti soustředění, nikoliv však zásadní poruchu úsudku. Koneckonců z dokazování vysvědčením žalovaného vyplynulo, že žalovaný byl hodnocen vždy výborně (včetně svého chování). Svědkyně zmínila incident při kvalifikaci na mistrovství republiky, kdy byl [jméno FO] diskvalifikován kvůli chybně označenému skoku. Reagoval podle ní emotivně, nesl to „trochu nesportovně“ a měl pocit, že byl „ošizen“. Svědkyně to ale hodnotila jako běžnou dětskou reakci, nikoliv projev neschopnosti chápat pravidla či následky. Výslovně uvedla, že žádné atypické chování nebo incidenty jinak nezaznamenala a že se choval jako ostatní děti při sportovní přípravě.

41. O tom, že žalovaný v rozhodné době byl schopný ovládnout své jednání a posoudit jeho následky pak nejlépe svědčí to, že v rámci svého výslechu na Policii ČR nejprve vinu svaloval na ostatní škůdce a výslovně uváděl, že si byl vědom toho, že celá situace může být problematická. Následně se až u OSPOD přiznal, nicméně i tam svoji roli zlehčoval a zdůrazňoval vinu ostatních. Žalovaný byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, když vzhledem ke svému věku a sociálním i majetkovým poměrům si měl být vědom toho, že cizí majetek je zákonem chráněn a že neoprávněné nakládání s cizí věcí může vést ke způsobení škody na této věci, či na věci jiné, zejména s ohledem na to, že se jednalo o dopravní prostředek, který žalovaný neuměl ovládat. Přitom není rozhodující, že si žalovaný nebyl zcela vědom výše škody, která takto může vzniknout. Soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaný byl v rozhodné době schopný ovládnout své jednání a chápat jeho následky. Koneckonců ani sám žalovaný nic jiného netvrdil.

42. Podle § 2820 odst. 1 OZ vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil, tedy nikoli do výše, jakou by žalovaný považoval za adekvátní vzniklé škodě. Přitom není rozhodné, zda pojistná smlouva upravovala i riziko vzniku pojistné události v důsledku vandalismu. Podstatné je, že pojistná smlouva mezi žalobkyní a pojištěným byla řádně sjednána a žalobkyně na základě ní plnila pojištěnému.

43. K tomu soud uvádí, že v každém případě z provedeného dokazování vyplynulo, že pojistná smlouva ve skutečnosti pokrývala i případy vandalismu. Pokud pak jde o žalovaným namítanou koncentraci řízení, nelze přehlédnout, že řízení bylo zkoncentrováno na přípravném jednání dne [datum]. Žalovaný teprve až svým podáním ze dne [datum] vznesl námitku, že pojistná smlouva nekryla případy vandalismu. Na přípravném jednání byl žalovaný ovšem soudem vyzván k tomu, aby doplnil pouze důkazní návrhy postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (nikoliv tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř.). Soud by proto vůbec neměl k tomuto obranému tvrzení přihlížet. Nadto i kdyby soud k tomuto obrannému tvrzení přihlížel, na argumentaci žalobkyně by se vztahovala zákonná výjimka z koncentrace ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Za nezaviněně neuplatněná tvrzení a důkazy je totiž třeba považovat i tzv. obranná tvrzení a důkazy. Jinak řečeno, pokud s se účastník jen brání (reaguje) na tvrzení a návrhy protistrany (tj. jako v projednávané věci) vnesené do řízení až po koncentraci (na základě výzvy podle § 118a o. s. ř.), není možné tato obranná tvrzení pominout toliko s ohledem na provedenou koncentraci řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010).

44. Pokud jde o samotnou výši škody, soud k ní soud provedl dokazování listinami a svědeckých výslechem [jméno FO]. Svědek [jméno FO] pak jednoznačně vypověděl, že poškozené vozidlo bylo nové, prakticky neužívané bez jakéhokoliv poškození. Provedené opravy pak odpovídají poškození, tak jak je zachyceno v protokolech a na fotografiích (k tomu viz body 17 a 23 tohoto rozsudku). Koneckonců jakkoliv žalovaný ve svém vyjádření zpochybňoval rozsah škod na vozidle, sám ve svém účastnickém výslechu vypověděl, že vozidlo bylo poškozené na bocích a zadní části. Žalovaný dále sporoval výši způsobené škody. K tomu požadoval provedení znaleckého posudku. Uloženou zálohu na zpracování znaleckého posudku nicméně nezaplatil, pročež soud znalecký posudek neprovedl, a to podle § 141 o. s. ř. Tuto skutečnost tak soud hodnotí v neprospěch žalovaného. Nadto nelze přehlédnout, že část argumentů k výši vzniklé škody vznesl žalovaný až ve svém podání ze dne [datum], tj. až poté, co bylo řízení zkoncentrováno (žalobce přitom reagoval na výzvu soudu, který jej nicméně vyzval pouze k doplnění důkazních návrhů, nikoliv tvrzení). Soud považuje argumentaci žalovaného k samotné výši škody za zcela účelovou a naopak má za prokázaný rozsah škody a její výši tak, jak požadovala žalobkyně.

45. Doba splatnosti závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 1958 odst. 2 OZ, že dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. K časovému určení lhůty „bez zbytečného odkladu“ lze i s využitím dosavadní judikatury k výkladu tohoto pojmu uzavřít, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétních okolností případu v závislosti na účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2021, sp. zn. 29 ICdo 82/2019).

46. V poměrech projednávané věci vyplynulo, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky vyzván [datum], s lhůtou do [datum]. Žalobkyně proto má nárok na úrok z prodlení z žalované částky v zákonné výši ve smyslu § 1970 OZ od [datum] do zaplacení.

47. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalovaný se podílel na způsobení škody na vozidle ve vlastnictví pojištěného, přičemž byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, a je tak povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 203 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci toho rozsudku.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 203 999 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 4 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne [datum], z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 9 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (replika) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 4 570 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 4 570 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne [datum], z částky 4 570 Kč za odvolání proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé, a vyjádření k takovému odvolání (námitky proti rozhodnutí ze dne [datum]) dle § 11 odst. 2 písm. c) a. t. ze dne [datum] a z částky 9 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 86 010 Kč ve výši 18 062,10 Kč.

49. Ke shora uvedenému pak soud zdůrazňuje, že nepřiznal jako účelně vynaložený náklad řízení náklady a cestovné a promeškaný čas substituta. V projednávané věci totiž platí, že žalobkyně je zastoupená advokátem s místem sídla ve stejném města jako je sídlo zdejšího soudu. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by zde existovaly důvody ospravedlňující volbu substituta s místem sídla v jiném městě. Náklady vzdáleného substituta pak nemůže nést protistrana, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady řízení (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2023, č. j. 105 VSPH 77/2022-188, dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12, a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 A 123/2023-601).

50. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Ke stanovení lhůty delší soud neshledal důvody a žalovaný to ani nepožadoval. Náklady žalobkyně byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení