37 C 140/2023 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované], o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze (dále též „MS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že svoji pohledávku ve výši [částka] K tomu sice připouštěla, že původní řízení bylo složité, zároveň však zdůrazňovala, že ona sama se na délce původního řízení nijak nepodílela. Dále žalobkyně tvrdila, že v konkurzní podstatě se nacházely jen administrativní komplex [právnická osoba] a pohledávka z titulu náhrady škody ve výši [částka]. Podle žalobkyně tak nebylo třeba vést rozsáhlé spory, které by se týkaly majetku spadajícího do konkurzní podstaty. Incidenční spory vedené konkurzním správcem s jednotlivými věřiteli měly vždy stejnou povahu, nejednalo se o žádná složitá řízení, byla zde řešena v podstatě pouze otázka promlčení těchto nároků. Nadto poukázala na řadu rozhodnutí zdejšího soudu a Městského soudu v Praze, které rozhodovaly v obdobných věcech.

4. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku původního řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] je dostačující k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění. [právnická osoba] jednotlivým hlediskům ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠK, které je třeba vzít do úvahy při posuzování výše přiměřeného zadostiučinění, žalovaná zdůraznila, že újma žalobkyně byla podstatně nižší intenzity. Pokud jde o význam konkursního řízení pro žalobkyni, tento nelze podle žalované přeceňovat právě s ohledem na skutečnost, že se jedná o řízení konkurzní. Dále žalovaná poukazovala na složitost původního řízení. V neposlední řadě žalovaná poukázala na skutečnost, že správce konkurzní podstaty je soukromou osobu, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost. Žalované proto nemůže být přičítáno jeho jednání. Nadto žalovaná poukázala rovněž na řadu rozhodnutí civilních soudů.

6. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu III. Skutková zjištění 7. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, jakožto náhradu nemateriální újmy a to z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná ve svém stanovisku ze dne [datum] konstatovala, že délka dotčeného řízení byla nepřiměřená, přičemž zároveň jako náhradu nemajetkové újmy nepřiznala zadostiučinění v penězích, když měla za to, že samotné konstatování porušení práva žalobkyně na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je dostatečné.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázaný následující průběh původního řízení (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). [právnická osoba].

10. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně jakožto věřitelka v konkurzním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] přihlásila dne [datum] proti dlužníkovi [právnická osoba]. v likvidaci se sídlem [Anonymizováno] [adresa] svou pohledávku ve výši [částka].

11. Z konečné zprávy správce konkurzní podstaty a zúčtování jeho odměny ze dne [datum] soud zjistil, že [datum] [datum].

12. Konečně z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že dne [datum] bylo přijato usnesení o rozvrhu, č. j. [Anonymizováno], ze kterého plyne, že pohledávka žalobkyně bude uspokojena ve výši přibližně [Anonymizováno]. Žalobkyni byla správcem konkurzní podstaty vyplacena částka [částka] dne [datum].

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

19. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši [částka] s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp zn. [Anonymizováno]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

20. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

21. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

22. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

23. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

24. Konkurzní řízení bylo zahájeno dne [datum] a dosud nebylo pravomocně skončeno. Pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného konkurzního řízení rozhodné období pro žalobkyni začalo běžet od jejího vstupu do řízení, tj. ode dne, kdy přihláška její pohledávky došla soudu tj. [datum] (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3908/2009) do dne, kdy správce konkurzní podstaty vůči věřiteli (žalobkyni) plnil dle rozvrhového usnesení (nikoliv, kdy byl konkurz formálně ukončen), tj. do [datum] (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 2012/201029 Cdo 2012/2010). Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila cca [Anonymizováno] [Anonymizováno].

25. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy.

26. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem. Zdůrazňuje se nicméně, že není povinností účastníka se o urychlení řízení snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

27. Při posuzování významu původního řízení pro žalobkyni vzal soud v úvahu zvláštní povahu konkursního řízení, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Zvláštní povaha konkursního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne [datum] či sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 ze dne [datum]). Z ustálené judikatury civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se jí v konkursu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobkyně coby konkursní věřitelka mohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti však v řízení nevyplynuly a žalobkyně je ani netvrdila.

28. Zdůrazňuje, se že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila.

29. V souvislosti s otázkou posuzování významu původního řízení pro žalobkyni považuje zdejší soud rovněž za důležité, že si žalobkyně musela být vědoma toho, že v rámci konkurzu bude uspokojena mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část její celkové pohledávky. Soud proto hodnotí význam původního řízení ve světle těchto okolností jako podstatně snížený.

30. K posouzení složitosti řízení, s čímž souvisí i hodnocení postupu soudu, soud předně uvádí, že konkurzní řízení představuje zvláštní typ řízení. V kontrastu k ostatním druhům soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3213/2010). Nelze ovšem přehlédnout, že soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce.

31. Řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca [Anonymizováno], nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a v rozsahu majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca [Anonymizováno]) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko. V souvislosti s původním řízením proběhlo přes [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] incidenčních sporů, a to i na více stupních soudní soustavy.

32. Na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu, tj. od [datum] do [datum]) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Soud v tomto období postupoval řádně a bez průtahů. Během tohoto období byl podán návrh na prohlášení konkurzu na dlužníka, soud vyzýval navrhovatele k doplnění návrhu a dále vyzval dlužníka k vyjádření k návrhu na prohlášení konkurzu.

33. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu) lze řízení hodnotit jako extrémně složité. O složitosti – jak skutkové, tak právní - věci svědčí také fakt, že bylo nezbytné vypořádat značné množství přihlášených pohledávek. Ve věci se konalo celkem [hodnota] přezkumná jednání ([datum], [datum], [datum], [datum]). V průběhu konkurzního řízení bylo vedeno značné množství incidenčních sporů (v řádech stovek), včetně sporů o návrhu na vyloučení majetku z majetkové podstaty, což mělo zásadní vliv na délku řízení, neboť bez vyřešení těchto sporů nebylo možné konkurzní řízení skončit.

34. S přihlédnutím k shora uvedenému se konstatuje, že po skutkové i právní stránce tak byla věc dle soudu mimořádně obtížná. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát, jak přiléhavě argumentovala žalovaná. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

35. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (o čemž koneckonců nebylo mezi stranami ani sporu). I přes mimořádnou obtížnost řízení je tak třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

36. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy.

37. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

38. K argumentaci žalované se výslovně zdůrazňuje, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení (NS 30 Cdo 2531/2016). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 674/2020). Soud má za to, že význam původního řízení pro žalobkyni nelze považovat v daném případě za nepatrný (žalobkyně měla přihlášenou do konkursu částku [částka] a k rozvrhu na ní připadla částka [částka], kterou rovněž nelze považovat za bagatelní). V daném případě je tedy nutné žalobkyni odškodnit v peněžité podobě (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3623/2021, na který přiléhavě odkazovala žalobkyně).

39. Je sice pravdou, že v rámci konkurzního řízení obvykle není nejistota ohledně výsledku (základu nároku), ale toliko ohledně jeho procentuálního poměrného uspokojení (nezřídka pod 10 %). Intenzita nejistoty účastníka, spojovaná zpravidla i s významem řízení pro něj se odvíjí od toho, co pro něj bylo v sázce. Jakkoliv tedy i v projednávané věci šlo jen o uspokojení menší než 10 % přihlášené částky, i tak šlo o částku v řádech desítek tisíc korun. Podle názoru zdejšího soudu tak nelze uvažovat o tom, že by význam původního řízení byl pro žalobkyni nicotný.

40. K poukazům účastníků řízení na rozdílnou rozhodovací praxi civilních se pak dodává, že různé případy mají různý skutkový podklad, zejména z hlediska posuzování významu řízení pro konkrétního poškozeného. Většina pravomocných rozhodnutí však pracuje s otázkou, co bylo pro konkrétního poškozeného v daném řízení v sázce, zejména z hlediska toho, jaké vypořádání pohledávky (v jakém rozsahu) mohl důvodně očekávat. V řadě případů šlo o přihlášené částky v řádu desítek tisíc Kč a uspokojení v řádu jednotek tisíců Kč, čemuž také přiznaná výše zadostiučinění spolu s případnými dalšími faktory odpovídala. V projednávané věci ovšem byla přihlášena částka v řádu stovek tisíc Kč a uspokojení dosáhlo řádu desítek tisíc Kč. Jinak řečeno, zdejší soud si umí představit situaci, kdy by přihlášená pohledávka (resp. na základě rozvrhového usnesení vyplacená částka) byla natolik malá, že by stačilo pouhé konstatování porušení práva, jak navrhovala žalovaná. Takovýmto případem ovšem není projednávaná věc.

41. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou [částka].

42. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 20 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za dalších 5 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní, neboť původní nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Je přitom notorietou, že konkurzní řízení bývají zpravidla delší. Navíc s ohledem na konkrétní okolnosti původního řízení (vysoký počet přihlášených věřitelů; množství incidenčních sporů) rozhodně nelze uvažovat o tom, že by původní řízení trvalo násobně delší dobu, nežli by bylo lze očekávat.

43. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 60 % z důvodu složitosti původního řízení a dále byla ponížena o dalších 20 % z důvodu sníženého významu původního řízení pro žalobkyni. Soud naopak navýšil vypočtenou částku o 10 % z důvodu podílu soudu na délce původního řízení (k tomu soud odkazuje na špatnou spolupráci mezi konkurzním soudem a správcem konkurzní podstaty). Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím snížením o 70 %, tj. na výslednou částku [částka].

44. Na tomto místě soud opakovaně připomíná, že pokud jde o výši zadostiučinění, které se žalobkyni mělo dostat za nejistotu, tak to by v zásadě nemělo přesáhnout částku, kterou se jí dostalo v rámci rozvrhového usnesení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V projednávané věci se jedná o částku [částka]. K tomu soud ovšem uvádí, že z judikatury Nejvyššího soudu neplyne, že zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk je v těchto případech přiměřené pouze pokud odpovídá částce, které se dostalo žalobkyni v rámci rozvrhové usnesení. Právě naopak z ní plyne, že tato částka představuje pomyslnou horní hranici; soud tak může přisoudit jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým konkursním řízením s ohledem na okolnosti toho kterého případu méně, zásadně by však neměl přisoudit více. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobkyni přiznal přiměřené zadostiučinění právě ve výši [částka] a ve zbytku výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

45. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

46. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

VII. K nákladům řízení

47. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

48. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. [hodnota] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka] (z tarifní hodnoty [částka]). V daném případě byly provedeny 4 úkony právní služby, tj. celkem [částka]. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) sdělení k výzvě soudu ze dne [datum] a (iv) účast na jednání dne [datum] a dále 4 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. [částka]. Celková částka byla navýšena o 21% DPH, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celková částka nákladů řízení tak činí [částka].

VIII. Ke lhůtě k plnění

49. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení

I. Základ sporu II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření III. Skutková zjištění IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající V. Právní posouzení projednávané věci soudem VI. K úrokům z prodlení VII. K nákladům řízení VIII. Ke lhůtě k plnění Poučení: