37 C 142/2022-60

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] oba zastoupeni advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 2 x 437 089,48 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců a) a b) částku ve výši 22 688 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobců a) a b) se v části, ve které se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 414 401,48 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 15 120 Kč, a to do 15 dnů od právní moci k rukám právní zástupkyně žalobců.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci se svojí žalobou podanou zdejšího soudu domáhali zaplacení částky 437 089,48 Kč každému z žalobců coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobců, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by mělo každému z žalobců náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobci ve své žalobě uváděli, že předmětem původního řízení byl nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené mocí veřejnou. V této souvislosti zdůrazňovali, že svůj nárok u Ministerstva vnitra uplatnili dne [datum]. Původní řízení pak skončilo dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobců trvalo více jak 11 let.

4. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) žalobci zdůraznili, že v původním řízení se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, když nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Žalobci zdůrazňovali, že mezi podáním žaloby a prvním zamítavým rozhodnutím soudu I. stupně uplynulo 12 měsíců, přičemž soud se ani nijak nezabýval meritem věci a neprováděl takřka žádné dokazování., neboť pouze posuzoval vznesenou námitku promlčení. Po zrušujícím rozhodnutí [název soudu] pak soudu I. stupně trvalo dalších 18 měsíců, než rozhodl. Dále mezi druhým rozhodnutím [název soudu] a prvním rozhodnutím dovolacího soudu uplynulo 28 měsíců. Na rozhodnutí [název soudu] se pak čekalo více jak 17 měsíců. Soud I. stupně pak své další rozhodnutí vydal až po 9,5 měsících a [název soudu] po dalších 17 měsících.

5. Pokud jde o žalovanou částku, žalobci uvedli, že k ní dospěli tak, že v souladu s judikaturou [název soudu] požadovali za první dva roky vedení původního řízení částku 24 998,85 Kč a dále pak za dalších 3 389 dní vedení řízení částku 232 112,61 Kč (celkem tedy 257 111,46 Kč). Podle žalobců bylo přitom v projednávané věci třeba stran výše zadostiučinění za způsobenou újmu uvážit následující.

6. Zaprvé, přihlédnout je třeba k inflaci, která snižuje hodnotu české koruny.

7. Zadruhé, vypočtenou základní částku je třeba modifikovat zvýšením o 70 %. Podle žalobců totiž v původním řízení totiž docházelo k tzv. soudnímu„ ping-pongu“ (k tomu žalobci odkázali na nález [název soudu] sp. zn. III. ÚS 1303/21). Dále je podle žalobců nezbytné vzít v úvahu sníženou skutkovou složitost věci, jakož i postup soudů během řízení. Mezi jednotlivými instancemi totiž byly několikaměsíční průtahy. Řízení přitom mělo pro žalobce velký význam, neboť se jednalo o řízení dle OdpŠk posuzující zásah do jejich ústavně zaručených základních práv a svobod, ke kterému mělo dojít ze strany orgánu veřejné moci. Původní řízení mělo podle žalobců o to větší význam, že po pravomocném rozhodnutí o promlčení nároku na finanční zadostiučinění žalobci logicky o to více usilovali alespoň o písemnou omluvu.

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o průběhu původního řízení, resp. o tom, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Po zhodnocení všech okolností případu, dospěla žalovaná dle § 31a odst. 2 OdpŠk k závěru, že samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a omluva jsou k náhradě vzniklé nemajetkové újmy bez přiznání peněžitého zadostiučinění.

9. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení. K tomu uvedla, že žalobci uplatnili svůj nárok u žalované dne [datum] včas, avšak pouze ve výši 432 388,20 Kč pro oba. Žalobci se tedy domáhali částky 216 194,10 Kč pro každého z nich. Pouze této částky se pak mohli domáhat v žalobě. Jakákoliv vyšší částka je promlčena. Nadto zdůraznila, že žalobci se dopustili protiprávního jednání, v důsledku kterého došlo k zákroku moci veřejné. Žalobci se pak právě za tento zákrok domáhali náhrady nemajetkové újmy v původním řízení.

III. Skutková zjištění

10. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (stanoviska žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne [datum] obrátil na žalovanou se svojí žádostí o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým původním řízením, když požadovali částku 432 388,20 Kč, tj. částky 216 194,1 Kč pro každého z žalobců. Žalovaná pak o této žádosti rozhodla dne [datum], když konstatovala nesprávný úřední postup v rámci původního řízení (nepřiměřenou délku původního řízení), za což se žalobcům omluvila.

11. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

12. Z doručenky k rozhodnutí [název soudu] sp. zn. III ÚS 620/21 a ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne [datum] došla OS pro [část Prahy] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Žalobci byli [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žlobci se svojí žalobou domáhali nároku, který [datum] uplatnili u žalované, České republiky - Ministerstva vnitra. -) Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k doplnění žaloby. -) Dne [datum] došlo na soud doplnění žaloby ze dne [datum]. -) Usnesením ze dne [datum] bylo žalované Ministerstvo vnitra vyzváno k vyjádření. -) Podáním ze dne [datum] (došlému soudu dne [datum]) bylo podáno vyjádření žalované. -) Usnesením ze dne [datum] byli žalobci a žalovaná vyzváni k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez nařízení jednání. Poslední účastník obdržel tuto výzvu dne [datum]. -) Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalované, která souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání. -) Dne [datum] došla soudu vyjádření a replika žalobců. -) Dne [datum] byl vyhotoven výpis z technologického centra, zadán dotaz k žalobci [celé jméno žalobce]. -) Dne [datum] byla doručena replika žalobců i žalované. -) Dne [datum] se konalo jednání, na kterém byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací]. Poslednímu z účastníků řízení byl tento rozsudek doručen dne [datum]. -) Dne [datum] došlo soudu odvolání proti rozsudku ze dne [číslo jednací]. -) Dne [datum] bylo doručeno žalované odvolání se žádostí o vyjádření ve lhůtě 15 dnů. -) Dne 5. l. 2012 došlo vyjádření žalované. -) Dne [datum] byla zaslána PM advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], který byl zmocněn všemi žalobci k zastupování v řízení o odvolání a v řízení navazujících. Také došla substituční PM. -) Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. -) Usnesením ze dne [datum] byla dána výzva k vyjádření k rozhodnutí bez nařízení jednání. -) Dne [datum] byl doručen MS v [obec] souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání. -) Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací]. -) Dne [datum] byla prodloužena lhůta k odeslání rozsudku do [datum] z důvodu souběhu více složitějších věcí. -) Dne [datum] došel OS pro [část Prahy] [název soudu], který byl doručen účastníkům řízení dne [datum]. -) Usnesením ze dne [datum] byli vyzváni účastníci řízení k vyjádření, zdali souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. -) Dne [datum] byl dán souhlas žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání. -) Dne [datum] soud obdržel nesouhlas žalobců s rozhodnutím bez nařízení jednání. -) Dne [datum] byl předvolán poslední účastník a zástupci k ústnímu jednání. -) Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem provádění důkazů. -) Dne [datum] byl doplněn důkaz žalovanou. Jednání dne [datum] odročeno na neurčito za účelem doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků. -) Dne [datum] došla soudu žádost o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. -) Dne [datum] došla soudu doplnění důkazních návrhů ze strany žalobců. -) Dne [datum] bylo doručeno soudu vyjádření žalované. -) Dne [datum] bylo doručeno žalobcům vyjádření žalované. -) Dne [datum] došla soudu replika žalobců. -) Dne [datum] bylo doručováno účastníkům předvolání k ústnímu jednání na den [datum]. -) Dne [datum] se konalo jednání, které bylo odročeno na [datum] za účelem případně provedení dalších důkazů. -) Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Doručeno žalované bylo dne [datum], žalobcům pak dne [datum]. -) Dne [datum] došla soudu odvolání žalobců proti rozsudku č. j. [číslo jednací]. -) Dne [datum] bylo doručeno odvolání žalované dne [datum] došlo soudu vyjádření žalované k odvolání. -) Dne [datum] bylo voláno k ústnímu jednání dne [datum]. -) Na jednání dne [datum] byl vyhlášen potvrzující rozsudek č. j. [číslo jednací]. Tento byl doručen žalobcům dne [datum] a žalované dne [datum]. -) Dne [datum] došlo soudu dovolání žalobců. -) Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k zaplacení soudního poplatku. -) Dne [datum] bylo doručeno ze strany žalobců [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] sdělení k výzvě o zaplacení soudního poplatek, resp. žádost o osvobození od soudních poplatků. -) Dne [datum] bylo stejné sdělení doručeno i žalobkyní [jméno] [příjmení]. -) Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. -) Dne [datum] došlo soudu vyjádření žalované k dovolání. -) Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], doručený OS pro [část Prahy] [datum] a doručený žalobcům dne [datum] a [datum] a žalované dne [datum]. -) Dne [datum] došlo OS pro [část Prahy] [název soudu] sp. zn. I. ÚS 2796/12 ze dne [datum]. -) Dne [datum] došla soudu žádost žalované o vyznačení právní moci a vykonatelnosti. -) Dne [datum] došla na ÚS ústavní stížnost všech žalobců. -) Dne [datum] byl vypraven spis na ÚS, který ho obdržel dne [datum]. -) Dne [datum] byl nález II. ÚS 76/17 doručen soudu. Tímto nálezem byla zrušena všechna předcházející rozhodnutí. -) Dne [datum] byl poslední doručovaný účastník vyzván k zaslání návrhu na doplnění dokazování. -) Dne [datum] došlo na soud podání žalované, kterým sděluje, že nemá návrhy na doplnění dokazování. -) Dne [datum] bylo voláno k ústnímu jednání dne [datum]. -) Na jednání [datum] bylo odročeno na [datum] za účelem výslechu svědků. -) Dne [datum] svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] převzal předvolání k ústnímu jednání. Jednání dne [datum] bylo odročeno na [datum] za účelem doplnění dokazování. -) Dne [datum] došly soudu návrhy důkazů zaslané žalovanou. -) Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] došlo soudu odvolání žalované. -) Usnesením ze dne [datum] žalovaná byla vyzvána k odstranění vad odvolání. -) Dne [datum] byly vady odvolání odstraněny. Usnesením ze dne [datum] byli žalobci vyzváni k vyjádření k odvolání. -) Dne [datum] byl spis předložen [název soudu]. -) Dne [datum] bylo voláno k ústnímu jednání na [datum]. -) Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byl změněn napadený rozsudek. Právní moc tohoto rozhodnutí je [datum]. -) Dne [datum] bylo podání dovolání žalobců. -) Usnesením ze dne [datum] byli vyzváni k zaplacení soudního poplatku. -) Dne 2. 12. a [datum] byly všechny soudní poplatky zaplaceny. -) Usnesením ze dne [datum] byli účastníci vyzváni k vyjádření k dovolání. -) Dne [datum] bylo podáno vyjádření žalované. -) Dne [datum] byl spis předložen NS v [obec] společně s předkládací zprávou. -) Dne [datum] došel soudu prvního stupně rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. -) Dne [datum] došel soudu prvého stupně přípis s vyžádáním spisu o ÚS. Vypraveno bylo [datum]. -) [ulice] stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne [datum]. Žalobcům bylo toto usnesení doručeno dne [datum].

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

14. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

15. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. (2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

19. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

20. Jak je uvedeno shora, žalobci se domáhali zadostiučinění ve výši 437 089,48 Kč s přísl. pro každého z žalobců za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS.

21. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobců, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

22. Z relevantních zákonných ustanovení plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí lhůtě (viz § 32 odst. 3 OdpŠk). Rozlišuje se přitom nárok založený nepřiměřenou délkou řízení (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 22 odst. 1 věta druhá a třetí) od nároků ostatních, ve všech případech však jde o kombinaci na sobě nezávislé subjektivní a objektivní promlčecí lhůty. Pro případy újem vyvolaných nepřiměřenou délkou řízení je běh obou lhůt modifikován konstrukcí nemožnosti uplynutí lhůty, pro niž je rozhodující konec řízení, v němž k průtahům došlo; promlčení (skončení subjektivní ani objektivní lhůty) nemůže nastat dříve, než uplyne lhůta šesti měsíců od skončení tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká přímo v důsledku nepřiměřené délky řízení, žádné důkazy v tomto ohledu soud po poškozeném v zásadě nepožaduje, a spočívá ve stavu nejistoty ohledně výsledku řízení, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. NS Cpjn 206/2010, [spisová značka]), uplatní se v těchto případech prakticky vždy pouze lhůta uvedená v § 32 odst. 3 větě druhé, která je spojena se skončením řízení, jímž judikatura rozumí okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Do řízení je přitom nutno započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. například rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry o skončení řízení by ovšem neměly platit v případě, kdyby bylo podáno zjevně opožděné dovolání (kasační stížnost, ústavní stížnost) pouze s cílem zvrátit marné uplynutí promlčecí lhůty.

23. V projednávané věci platí, že původní řízení bylo pravomocně skončeno vůči žalobcům dne [datum], a to rozhodnutím [název soudu]. Následující den [datum] začala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta pro uplatnění nároku u soudu. Promlčecí lhůta nicméně neběžela v souladu s § 35 odst. 1 OdpŠk po dobu předběžného vyřizování nároku u žalované od [datum], avšak pouze co do částky 216 194,1 Kč pro každého z žalobců. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žalobci se svojí žádostí uplatněnou u žalované dne [datum] domáhali celkem částky 432 388,20 Kč, tj. částky 216 194,1 Kč pro každého z žalobců. Dlužno poznamenat, že žalobci byli řádně a včas předvoláni na jednání dne [datum], přičemž se na nařízené jednání nedostavili, neomluvili se a ani nepožádali o odročení. [jméno] se tak zbavili možnosti, aby je soud podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále je„ o. s. ř.“) vyzval k doplnění jejich tvrzení a důkazních návrhů, že u žalované řádně a včas uplatnili celou žalovanou částku. V každém případě platí, že pokud se žalobci svoji žalobou ze dne [datum] domáhali zaplacení částky 437 089,48 Kč pro každého z žalobců, je námitka žalované vznesená co do částky 220 895,38 Kč pro každého z žalobců důvodná.

24. Dále se soud zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

25. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

27. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

28. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

29. Posuzované řízení začalo běžet dne [datum] (tj. od podání návrhu na odškodnění u žalované) a skončilo dne [datum], kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno (resp. kdy nabylo právní moci usnesení [název soudu] o odmítnutí ústavní stížnosti, viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Celková délka posuzované řízení tak činila přibližně 11 let a 3 měsíce.

30. Ke shora uvedenému pak soud zdůrazňuje, že v rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl na podkladě rozhodovací praxe ESLP přijat závěr, že při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Tento závěr byl následnou judikaturou [název soudu] opakovaně reflektován (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

31. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na třech stupních soudní soustavy, přičemž ve věci samé rozhodoval třikrát OS, a třikrát soud odvolací. Dále rozhodoval dvakrát soud dovolací a třikrát [název soudu]. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

32. Původní řízení bylo dle soudu jednodušší, když soudy v původním řízení neprováděly rozsáhlé dokazování a soustředily se na otázku promlčení. Po stránce procesní pak soud považuje původní řízení za standardně složité (resp. obtížné). V původním řízení totiž soudy činily pouze standardní úkony, resp. nemusely se vypořádávat s nadměrným množstvím procesních návrhů a nemusely činit ani nadměrné množství procesních úkonů. Naopak posuzované řízení bylo mírně složitější (resp. obtížnější) po stránce hmotněprávní. Pokud jde o stránku hmotněprávní, v posuzovaném řízení žalobci uplatňovali nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Je přitom notorietou, že rozhodování o náhradách újmy podle OdpŠk patří mezi složitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost [název soudu]. Nadto nelze přehlédnout, že v původním řízení byla posuzována otázka promlčení, přičemž v průběhu řízení v důsledku zásahu [název soudu] došlo ke změně ustálené judikatury. V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako standardně složitou (resp. obtížnou).

33. Dále je třeba konstatovat, že žalobci se na celkové délce původního řízení nepodíleli ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň nezaznamenal, že by o urychlení posuzovaného řízení aktivně usilovali podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

34. Při posuzování významu původního řízení pro žalobce vzal soud do úvahy, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že samotné odškodňovací řízení vedené proti státu nemá zvýšený význam (viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Význam řízení pro žalobce tak soud považuje za standardní. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobci ani netvrdili (a logicky ani neprokázali), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal jedno období nečinnosti, a to od [datum] (kdy byl spis předložen [název soudu]) do [datum] (kdy byl vyhlášen rozsudek [název soudu]).

36. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. K tomu soud zdůrazňuje, že i když z judikatury ESLP rozhodně neplyne, že automaticky po překročení 2 let kompenzačního řízení by bylo namístě uvažovat o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 OdpŠk (viz bod 149 rozhodnutí [příjmení] [příjmení] proti České republice ze dne [datum], [číslo]), resp. ani v případě kompenzačních řízení nelze vycházet z abstraktní, předem dané délky řízení, nelze přehlédnout, že původní řízení trvalo násobně déle, než ve své judikatuře zmiňuje ESLP.

37. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

38. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva, resp. omluva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

39. K tomu k argumentaci žalované soud výslovně uvádí, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době (resp. omluva) je postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení ([spisová značka]). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit ([spisová značka]). V projednávané věci přitom z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se snad žalobci významně podíleli na délce původního řízení. Význam původního řízení pak nelze považovat ze nepatrný. K tomu se zdůrazňuje, že soud si je vědom, že v zásadě platí, že pokud žalobce uplatní u soudu nárok, který je promlčen, délka dotčeného soudního řízení nemůže nikterak negativně zasáhnout jeho psychickou sféru (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na druhou stranu v projednávané věci platí, že žalobci v původním řízení usilovali o změnu dotčené právní úpravy u [název soudu]. Je sice pravda, že [název soudu] svým rozhodnutím ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2796/12, tuto jejich snahu odmítl (resp. jejich argumentaci s poukazem na judikaturu ESLP), avšak podle názoru zdejšího soudu platí, že od zahájení řízení (tj. od [datum]) do [datum] byli žalobci v legitimní nejistotě stran výsledku původního řízení, resp. že nemohli s jistotou vědět, že jejich nárok je promlčený (jak požaduje judikatura [název soudu], viz shora citované usnesení) přičemž význam původního řízení nelze označit za zcela bagatelní.

40. V této souvislosti soud připomíná judikaturu civilních soudů, ze které plyne, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení podle § 31a odst. 3 OdpŠk lze v případě, kdy dojde k zásadní změně ve významu předmětu řízení pro poškozeného v průběhu posuzovaného řízení rozdělit rozhodnou dobu na dva úseky a pro každý z nich stanovit výši zadostiučinění zvlášť (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci se přitom jedná přesně o tento případ, když dne [datum] [název soudu] odmítl ústavní stížnost žalobců, přičemž k tomuto datu tak bylo postaveno najisto, že nárok žalobců v původním řízení na zaplacení částky 50 000 Kč je promlčen a nadále pak předmětem původního řízení pak zůstal toliko nárok žalobců na omluvu.

41. Soud si je vědom toho, že z ustálené judikatury plyne, že konstatování porušení práva (resp. omluva) je plnohodnoutnou formou zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 2 OdpkK, kterou není možné bagatelizovat (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že po rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] žalobci hráli již jen o morální satisfakci. Jinými slovy řečeno, poté, co soudy vyjasnily, že nárok na zadostiučinění v penězích je promlčen, spor v původním řízení se již nijak nemohl projevit v majetkové sféře žalobců. Pochopitelně platí, že toto tvrzení je třeba korigovat s ohledem na náklady řízení (které ovšem v těchto sporech v souladu s ustálenou judikaturou nejsou nikterak vysoké; viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Nadto je třeba poukázat obecně i na význam těch řízení, které jsou vedeny pouze za účelem obrany principu (resp. určitých hodnot). Koneckonců jedno ze slavných rozhodnutí Soudního dvora EU, které do značné míry formovalo právní myšlení, a to dokonce v celoevropské kontextu, bylo skutkově postaveno na sporu nepatrné hodnoty (viz rozhodnutí SDEU ze dne [datum], C [číslo], [příjmení] v. E.N.E.L.). Z tohoto pohledu nahlíženo lze dojít k závěru, že není malých sporů. Na druhou stranu jedna věc je boj za určitý princip (hodnotu) a jiná otázka je pak případné odškodnění, které by se mělo dostat tomu, kdo tento boj vede, pokud je nepřiměřeně dlouhý. V tomto ohledu soud zastává názor, že pakli se někdo domáhá toliko morální satisfakce (omluvy) a dotčené řízení je nepřiměřeně dlouhé, pak přiměřeným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku by měla být rovněž toliko morální satisfakce (omluva). Jinak řečeno, soud je toho názoru, že po rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] byl význam řízení pro žalobce nepatrný. Podle názoru zdejšího soudu je tak třeba pro výpočet výše přiměřeného zadostiučinění vycházet z období od [datum] (kdy žalobci uplatnili svůj nárok u žalované v původním řízení) do [datum] (kdy rozhodl [název soudu]). Žalobce je tedy namístě odškodnit za řízení v délce 3 let a 9 měsíců.

42. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobců každému částkou 22 688 Kč.

43. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 3 roky řízení 30 000 Kč) a dále 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 11 250 Kč za dalších 9 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat vyšší základní částku; původní řízení totiž soud nepovažuje za extrémně dlouhé, resp. násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

44. Vypočtená základní částka ve výši 41 250 Kč byla ponížena o 40 % odpovídající tomu, že se na rozhodování podílely soudy třech stupňů soudní soustavy a soud [ulice]. K tomu soud zdůrazňuje, že se nedomnívá, že by v původním řízení docházelo k soudnímu„ ping-pongu“, jak ve své žalobě tvrdili žalobci, pročež by nebylo namístě krátit vypočtenou základní částku s ohledem na počet instancí, na kterých řízení probíhalo. Platí totiž, že [název soudu] ve své judikatuře za soudní„ ping-pong“ označuje situaci, kdy dojde v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1303/21). V projednávané věci pak sice věc byla opakovaně projednávána soudem I. a II. stupně, avšak toto opakované projednání nebylo způsobenou nepřezkoumatelností nebo nerespektováním závazného právního názoru. Dále byla základní částka ponížena o dalších 5 %, a to z důvodu sdílené újmy na straně žalobců. Žalobci totiž v původním řízení postupovali koordinovaně (mimo jiné měli i stejného právního zástupce a činili stejné procesní úkony). Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 45 %, tj. na výslednou částku 22 688 Kč. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal každému z žalobců částku 22 688 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (a to i dílem kvůli promlčení nároku žalobců, viz shora).

45. Pouze pro úplnost se dodává, že soud nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněné hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadoval žalobce. Jak totiž judikoval [název soudu] v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiučinění by měla odpovídat konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, přičemž na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny či životní úrovně (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]). To, že neexistuje důvod se od této judikatury odchýlit, vysvětloval [název soudu] opakovaně (srov. např. rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka]), a k témuž závěru se přihlásil i [název soudu] (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 1303/21).

VI. K nákladům řízení

46. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

47. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, kdy každý žalobce zaplatil 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč), přičemž daná částka byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20%, tj. odměna za jeden úkon ve vztahu k 1 žalobci činí 2 480 Kč.

48. V daném případě byly provedeny v případě každého z žalobců 2 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení každého z žalobců tak činí 5560 Kč + 2 000 soudní poplatek (tj. celkem 7 560 Kč). Advokátka není plátcem DPH. Žalobcům proto náleží na náhradě nákladů částka 2 x 7 560 Kč, celkem tedy 15 120 Kč (srov. výrok III.).

VII. Ke lhůtě k plnění

49. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení