37 C 187/2019 - 374

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: [Anonymizováno]., IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] 2. [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení 2 599 354 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. [jméno FO]. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované 1) zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] za den [datum] ve výši 10 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované 2) zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalované 2), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Svojí žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaných 1) a 2) společně a nerozdílně částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky od [datum]. V žalobě tvrdila, že žaloba je žalobou o náhradu škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s nedobrovolnou dražbou bytové jednotky č. [Anonymizováno] v [adresa], bytový dům, postavený na stavební parcele č. [hodnota], vymezenou dle zákona č. 72/1994 Sb., spolu s podílem 428/10000 na společných částech budovy č[Anonymizováno] v [Anonymizováno], kat. území [adresa] a pozemku p.č.[hodnota] v kat. území [adresa] (dále také „jednotka“), která proběhla od [datum] v 16.00 hod. s prodloužením jejího trvání v důsledku omezení přístupu k elektronickému dražebnímu systému do [datum] (dále také „dražba“). Žalobkyně podala tuto žalobu z opatrnosti ještě před pravomocným skončením řízení o určení neplatnosti dražby nedobrovolné vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] (dále také „řízení o neplatnosti dražby“). [právnická osoba] případ neplatnosti dražby žalobkyně zdůrazňovala, že žalovaná 1) a žalovaná 2) odpovídají žalobkyni společně a nerozdílně za škodu ve výši [částka], o níž se prokazatelně snížil majetek žalobkyně v rozsahu žalobkyní zaplacených úroků z půjčky peněz ve výši [částka] na koupi jednotky v částce [částka] a její nezbytnou rekonstrukci v částce [částka] se smluvním úrokem 14,6% p.a. Tato smlouva měla být uzavřena ústně a později dne [datum] měla být stvrzena písemně, a to sice mezi žalobkyní jako dlužníkem a [tituly před jménem] [jméno FO] jako věřitelem s vyplacením půjčky žalobkyni dne [datum] ([částka]) a dne [datum] ([částka]) (dále také „úvěr“). Žalobkyně přitom měla za dobu od [datum] resp. [datum] do jejího vrácení věřiteli dne [datum] zaplatit úroky v žalované výši [částka]. K tomu v podrobnostech žalobkyně uváděla, že úvěr sjednala z důvodu, že ve vytýkaném období nevlastnila disponibilní prostředky ke koupi jednotky. Zároveň měla příležitost sjednat hypoteční úvěr s nižším úrokem u hypoteční banky, nicméně hypoteční banka uzavření úvěru odmítla, když bez vkladu vlastnického práva nelze sjednat hypotéční úvěr na koupi existující nemovitosti.

3. Dále se žalobkyně uváděla, že žalovaná 1) a žalovaná 2) odpovídají žalobkyni společně a nerozdílně ve smyslu ustanovení § 2915 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) za žalovanou škodu ve výši [částka] v rozsahu ušlých obvyklých úroků ve výši 7% p.a. z částky [částka], tj. ze zaplacené kupní ceny na neplatně vydraženou jednotku, která nebyla žalobkyni doposud vrácena, a tudíž jí nemohla půjčit za obvyklý úrok třetí osobě, a to za dobu od [datum] do [datum]. K tomu žalobkyně dodávala, že v rozhodné době od [datum] do [datum] měla řadu určitých návrhů smlouvy na půjčku peněz s úrokem minimálně 7% p.a. na částku [částka], čímž žalobkyni z důvodu neplatné dražby ušel zisk ve výši 7% p.a. z částky [částka], tj. žalobkyní zaplacené kupní ceny na neplatně vydraženou jednotku.

4. Žalobkyně zdůrazňovala, že jednotku v dobré víře vydražila v elektronické nedobrovolné dražbě, provedené žalovanou 1) jako dražebníkem, přičemž žalobkyně jako vydražitelka kupní cenu [částka] žalované 1) uhradila. Žalobkyně tvrdila, že byla pravidelným soukromým investorem investující veškeré větší peněžní prostředky v řádech několika statisíců i milionů několik let před i po zaplacení kupní ceny za jednotku, kdy zejména poskytovala zápůjčky třetím osobám za úrok 5-7 % ročně a nakupovala investiční nemovitosti v lukrativních místech v [Anonymizováno]. Dále uvedla, že jedním z návrhu smlouvy na půjčku peněž byl návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce v částce [částka] s úrokem 6 % ročně se společností [Anonymizováno] and [právnická osoba] na dobu od [Anonymizováno] do 2017 do [Anonymizováno] 2019. Tuto nabídku však nemohla přijmout v důsledku vydražení jednotky. Dále žalobkyně poukázala na svoji účast v dražbě bytové jednotky v [adresa] na [adresa] v druhé polovině roku 2016.

5. Shora shrnuté nároky přitom žalobkyně opírala o argumentaci, podle které žalovaná 1) porušila své zákonné povinnosti dražebníka, když neodložila pro překážku vyšší moci pro výpadek internetového připojení dražbu. Žalovaná 2) pak měla zaviněně nepodat žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ani do zahájení dražby. Dále pak měla žalovaná 2) nepodat řádnou žádost o upuštění od dražby a ignorovat existenci ex lege zřízené datové schránky, v důsledku čehož nepodala odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ani žádost o prominutí zmeškání lhůty a ani do zahájení dražby nepodala odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], o zřízení soudcovského zástavního práva. Žalovaná 2) pak porušila svou prevenční povinnost předcházet škodě, když měla vědět o existenci její datové schránky i poštovní schránky a pravidelně kontrolovat její obsah a dále měla podat žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy či návrh na vydání předběžného opatření do zahájení dražby. Podle žalobkyně přitom platilo, že pokud by uvedené povinnosti žalované splnily, škoda by žalobkyni nevznikla.

6. Žalovaná 1) se ve věci nevyjádřila.

7. Žalovaná 2) žalobě oponovala tím, že žaloba je ve vztahu k ní nedůvodná. Ve svém vyjádření uvedla, že jednotka je vlastnictvím žalované 2), jejímž jediným jednatelem a společníkem je pan [jméno FO]. Bývalá přítelkyně pana [jméno FO] paní [jméno FO] (dříve [jméno FO]) disponovala údaji k přístupu do datové schránky žalované 2), protože pan [jméno FO] neuměl česky, a proto administrativu v češtině svěřil k vyřízení paní [jméno FO], se kterou má dvě děti. [jméno FO] po rozchodu s panem [jméno FO] zneužila skutečnosti, že věděla, že pan [jméno FO] nemá přístup do datové schránky žalované 2) a podala proti žalované 2) žalobu na smyšlenou pohledávku o částku [částka] s úrokem ve výši 7,5 % denně. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Posléze bylo vyhověno návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva k jednotce za účelem uspokojení shora uvedené smyšlené pohledávky [jméno FO]. Pro uvedenou pohledávku [jméno FO] jako navrhovatelka navrhla žalované 1) provedení nedobrovolné dražby jednotky, a za tímto účelem uzavřela smlouvu o nedobrovolné dražbě. Dražbě navíc předcházel dvouměsíční pobyt pana [jméno FO] v [Anonymizováno], kde pobýval se svými dětmi, proto neobdržel ani korespondenčně dražební vyhlášku k předmětné dražbě. [jméno FO] se o dražbě dozvěděl až pouhé 3 dny před konáním dražby, a to od domovníka bytového domu. Žalovaná 2) přitom obratem reagovala a kontaktovala dražebníka (tj. žalovanou 1) a navrhovatele ([jméno FO]) prostřednictvím emailu a telefonu a prostřednictvím svého právního zástupce, kterého si obratem obstarala. Navrhovatelka dražby i žalovaná 1) obdržela celou řadu zpráv o tom, že dražba nemůže zákonně proběhnout. Z uvedených důvodů nemůže žalovaná 2) odpovídat za tvrzenou škodu způsobenou žalobkyni.

8. Podle žalované 2) platí, že pokud jde o údajnou smlouvu o zápůjčce, tuto považuje za vykonstruovanou a ničím nepodloženou. Pokud jde o náhradu škody v rozsahu údajně obvyklých ušlých úroků, za takové může případně odpovídat jen žalovaná 1). Stejně tak se podle žalované 2) jeví nepravděpodobné, že žalobkyně byla pravidelným soukromým investorem, protože pokud se za takového označuje, měla být znalá poměrů zápůjček a výše úrokových sazeb. Nadto se jeví, že žalobkyně měla volné peněžní prostředky, neboť se v období žaloby účastnila aukce, kde složila kauci ve výši [částka], a tedy nebyl vůbec důvod úvěr uzavírat, neboť likviditou prokazatelně disponovala. Žalovaná 2) konečně uváěděla, že považuje za vykonstruované možné uzavření smlouvy o zápůjčce s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]

9. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], a to vč. podacích lístků, soud zjistil, že dne [datum] zaslala strana žalující předžalobní výzvu oběma žalovaným.

11. Z dopisu ze dne [datum] vč. obálky soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] se žalovaná 2), obrátila na žalobkyni s tím, že tento dopis byl odeslán dne [datum].

12. Z dopisu ze dne [datum] vč. obálky soud zjistil, že dopisem ze dne [datum] odeslaného [datum] se žalovaná 2) obrátila na žalobkyni.

13. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] smlouvu o zápůjčce. Předmětem této smlouvy byla částka [částka]. Dále z této smlouvy soud zjistil, že dlužník obdržel tuto částku od věřitele převodem [částka] [datum] a převodem [částka] dne [datum] s tím, že se dlužník, tj. žalobkyně, zavázal, že zapůjčenou částku vrátí do [datum]. Dále soud z této smlouvy zjistil, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve výši 0,04 % denně. Smlouva byla podepsána [datum] s tím, že je k ní připojena doložka notáře o ověření podpisu ze dne [datum].

14. Z výpisu z účtu vedeného na žalobkyni u [Anonymizováno], a. s. soud zjistil, že dne [datum] obdržela žalobkyně částku [částka] od [jméno FO]. Dále obdržela částku [částka] [datum] od [jméno FO]. Dále [datum] uhradila [jméno FO] částku [částka] a dále uhradila [jméno FO] [datum] částku [částka] a [částka].

15. Z potvrzení společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba], ze kterého soud zjistil, že dne [datum] společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] vystavila žalobkyni potvrzení, že na jaře 2017 žádali žalobkyni o zápůjčku ve výši 8 000 000 s úrokem 6 %, která byla přislíbena na podzim 2016.

16. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobkyně se v rámci tohoto řízení domáhala zamítnutí žaloby v pozici žalované, když jednotku v rámci dražby, konané [datum] od 16.00 hod. do [datum] 12.52 hod., vydražila za nejvyšší podání [částka]. Kupní cenu uhradila tak, že dne [datum] zaplatila [částka] a dne [datum] částku [částka]. Odvolací soud v bodě 18 dotčeného rozhodnutí v rámci řízení o určení neplatnosti dražby vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že v poměrech projednávané věci lze dovodit, že pravomocným prominutím zmeškání lhůty k podání odvolání nastala fikce, že žalobce podal odvolání do rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] včas. Jestliže odvolací soud na podkladě podaného odvolání změnil napadené rozhodnutí tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, nezbývá než uzavřít, že rozsudek pro uznání se nikdy nestal exekučním titulem a nikdy nenabyl právní moci a vykonatelnosti. Z uvedeného plyne, že v době konání posuzované veřejné dobrovolné dražby, vymáhaná pohledávka první žalované za žalobcem ve skutečnosti nebyla přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím. Nebyla tedy splněna základní podmínka pro konání veřejné nedobrovolné dražby ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, čímž byl naplněn důvod dle § 48 odst. 3 pro vyslovení neplatnosti dražby. Toto rozhodnutí, pokud jde o určení neplatnosti dražby, nabylo právní moci dne [datum].

17. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dovolání bylo proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo dílem odmítnuto, dílem zamítnuto.

18. Z usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] soud zjistil, že ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla odmítnuta.

19. Ze stejnopisu notářského zápisu vyhotoveného [tituly za jménem] [jméno FO], a to včetně příloh tohoto notářského zápisu soud zjistil, že notářka [tituly za jménem] [jméno FO] byla přítomna na základě žádosti [právnická osoba]. průběhu nedobrovolné dražby prováděné elektronicky, prostřednictvím dražebního systému [Anonymizováno].cz provozovaného na internetové adrese [Anonymizováno] dle dražební vyhlášky dražby nedobrovolné č. [tel. číslo] [Anonymizováno], která se konala ve dnech [Anonymizováno]. až [datum]. Dotčená dražba se týkala navrhovatelky [jméno FO], dražebníkem byla společnost [právnická osoba]., licitátorem byl pan [jméno FO] a dlužníkem byla společnost [Jméno zainteresované společnosti 1/0] a předmětem dražby byla jednotka č. [Anonymizováno] v části obce [adresa]. V tomto notářském zápise je konstatováno, že [datum] zadal licitátor na svém počítači s internetovým prohlížečem [Anonymizováno] internetovou adresu [Anonymizováno] a prostřednictvím přihlašovacích údajů se přihlásil do systému. V 16 hodin zahájil licitátor dražbu prohlášením o zahájení dražby, které se zobrazilo v elektronickém dražebním systému. [právnická osoba] 16:00:01 hodin se server s internetovou adresou [Anonymizováno] stal nedostupný. Průběžně licitátor dále prováděl kontrolu dostupnosti adresy [Anonymizováno] a na základě sledování této dostupnosti zjišťoval, že je elektronický dražební systém i nadále nedostupný. Provozovatel elektronického dražebního systému [Anonymizováno] na dotaz licitátora sdělil telefonicky v 17:30 hodin, že oprava bude trvat několik hodin. Od 17:30 hodin licitátor informoval účastníky dražby o trvající nedostupnosti internetové adresy ve veřejné datové síti, a to prostřednictvím jejich internetových adres v době od 19:14 do 19:18 hodin s tím, že posouvá počátek doby, během které lze tak činit podání na [datum] od 10:00 hodin s tím, že datum a čas ukončení je toho stejného dne v 11:00 hodin. Toto bylo zveřejněno i na stránce dražby. Následně v 19:45 opustil licitátor notářskou kancelář. Dne [datum] v 9:45 hodin se licitátor opět dostavil do notářské kanceláře s tím, že oprava serveru trvala do 20:41:02 hodin předcházejícího dne, tj. [datum]. V 10 hodin pak zadal licitátor na svém počítači s internetovým prohlížečem [Anonymizováno] přihlašovací údaje, kterými se přihlásil do systému a dále tedy licitátor inicioval, resp. zahájil dotčenou dražbu pokliknutí na odkaz podání, kdy se na obrazovce v čase 10:00 v pravém horním rohu změnil stav do té doby zobrazen jako stav vyhlášen na stav probíhající. Dle je pak v notářském zápisu přehled příhozů, včetně časů v rámci dotčené dražby a IP adresy s tím, že je konstatováno, že dražba byla ukončena udělením příklepu – nejvyšší podání [částka]. Vydražitelem s č. [hodnota] byla [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0].

20. Z listin založených ve spise vedeným u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. (i) Z návrhu na zahájení řízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva soud zjistil, že dne [datum] Obvodní soud pro [adresa] obdržel návrh [jméno FO] na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva dle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. (ii) Z oznámení o podání návrhu ohledně nemovitostí soud zjistil, že dne [datum] bylo doručeno společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0] oznámení o podání návrhu ohledně nemovitosti, doručeno bylo fikcí. (iii) Z usnesení ze dne [datum] soud zjistil, že Obvodní soud pro [adresa] nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, toto rozhodnutí bylo doručeno společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0] dne [datum] a bylo doručeno fikcí. (iv) Z odpovědi Ministerstva vnitra České republiky ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [Jméno zainteresované společnosti 1/0] měla zřízenou datovou schránku právnické osoby ode dne [datum] od 15:29:06 hodin s tím, že přístupové údaje byly poprvé odeslány dne [datum] poštou, doporučeně, do vlastních rukou na adresu [jméno FO], [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [Anonymizováno], [adresa], doručeno bylo dne [datum]. Od tohoto data bylo fakticky možno přistupovat do datové schránky, pokud uživatel přístupové údaje ve skutečnosti nepřevzal, byly mu zcizeny, nebo je snad ztratil, měl možnost neprodleně si žádat o vydání nových přístupových údajů.

21. Dále z listin založených ve spise vedeným Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. (i) Z návrhu na vydání platebního rozkazu soud zjistil, že dne [datum] Obvodní soud pro [adresa] obdržel návrh [jméno FO] na vydání platebního rozkazu s tím, že se tento platební rozkaz týkal částky [částka] a úroků z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky za každý den prodlení od data splatnosti, tj. od [datum]. (ii) Z usnesení ze dne [datum] soud zjistil, že Obvodní soud pro [adresa] uložil žalované [Jméno zainteresované společnosti 1/0], aby podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) podala ve věci vyjádření s tím, že toto usnesení bylo doručeno žalované, tj. společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0] dne [datum], kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba. (iii) Z rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dne [datum] byl vydán rozsudek pro uznání, kterým bylo žalované společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0], uložena povinnost zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,5% z dlužné částky za každý den prodlení od data splatnosti [datum] do zaplacení. Soud rovněž zjistil, že dotčený rozsudek byl doručen společnosti [Jméno zainteresované společnosti 1/0], dne [datum] s tím, že nebylo doručeno fikcí, ale do datové schránky se přihlásila oprávněná osoba ve smyslu § 8 zákona č. 300/2008 Sb. (iv) Z podání žalované [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v dotčené věci podala návrh na opravu rozsudku dle § 164 o. s. ř., kdy tvrdila, že v rozsudku je chyba v psaní, kdy tam nemělo být uvedeno 7,5% za každý den prodlení, nýbrž 7,5 % z žalované částky ročně a dále byl podán návrh na odložení vykonatelnosti. (v) Z podání žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná v dotčeném řízení, společnost [Jméno zainteresované společnosti 1/0] podala návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení písemnosti a prominutí zmeškání lhůty a odvolala se proti rozsudku ze dne [datum] a vyjádřila se k výzvě soudu dle usnesení ze dne [datum]. (vi) Z usnesení ze dne [datum] soud zjistil, že Obvodní soud pro [adresa] zamítl návrh žalované společnosti [Anonymizováno]. na opravu rozsudku, dále zamítl návrh na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] a rozsudku ze dne [datum] zamítl návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání vyjádření dle usnesení ze dne [datum] a prominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku ze dne [datum]. (vii) Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum] soud zjistil, že v dotčeném usnesení bylo usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] jako správné potvrzeno. (viii) Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] soud zjistil, že Městský soud v Praze, jako soud odvolací, svým rozhodnutím ze dne [datum] změnil rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka] tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. V odůvodnění dotčeného rozsudku je konstatováno, že v předmětné věci se podle skutkových tvrzení žaloby jedná nepochybně o nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Zjevný rozpor žalobního nároku na úrok z prodlení s kogentními předpisy by přitom v daném případě bránil uzavření schváleného smíru ve smyslu § 99 odst. 2 o. s. ř. Za této situace nebyly ve věci ani splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. (ix) Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla žaloba [jméno FO] zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované [Jméno zainteresované společnosti 1/0] náhrada nákladů řízení.

22. Ze smlouvy o převodu vlastnictví k nebytové jednotce ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] společnost [právnická osoba]. a paní [jméno FO] uzavřeli smlouvu o převodu vlastnictví k nebytové jednotce.

23. Ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] zjistil, že pan [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] uzavřeli smlouvu s paní [Jméno zainteresované osoby 0/0], kdy na základě této smlouvy nabyla za kupní cenu [částka] paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] nemovitosti na adrese [adresa].

24. Ze smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitým věcem ze dne [datum] soud zjistil, že dne [Anonymizováno] uzavřela [tituly za jménem] [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0] kupní smlouvu, která se týkala nemovitosti v kat. území [adresa], kupní cena byla [částka].

25. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla připsána žalobkyni na účet částka [částka], kdy tuto částku poslala žalobkyni společnost [právnická osoba]. a jako účel platby uvedení vrácení částky z úschovy.

26. Ze smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [tituly před jménem] Rajnišem soud zjistil, že [Jméno zainteresované osoby 0/0] zapůjčila [Anonymizováno] částku [částka] s tím, že byl sjednán smluvní úrok ve výši 7% ročně z dlužné částky, 27. Z výpisu z [Anonymizováno] z účtu za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně odeslala částku [částka] s tím, že je uvedeno v popisu platby slovo – půjčka.

28. Z výpisu z účtu za období od [datum] do [datum], majitelka účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0] soud zjistil, že je na tomto účtu evidovaná příchozí úhrada [datum], kde v popisu je úrok do [datum] a tato částka byla zaslána společností [právnická osoba] a byla to částka ve výši [částka].

29. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] majitelky [Jméno zainteresované osoby 0/0] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla připsána na účet žalobkyně částka [částka], a to společností [právnická osoba].

30. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum], majitelkou účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], soud zjistil, že dne [datum] byla připsána na účet [Jméno zainteresované osoby 0/0] částky [částka] od společnosti [právnická osoba].

31. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno], majitelka účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], za období od [datum] do [datum], soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně obdržela úhradu ve výši [částka] od společnosti [právnická osoba].

32. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] za období [datum] do [datum], majitelka účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], soud zjistil, že na tento účet přišla dne [datum] částka ve výši [částka], kterou na tento účet poslala společnost [právnická osoba], 33. Z výpisu z účtu u [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum], majitelka účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], soud zjistil, že dne [datum] byla připsána na účet žalobkyně částka [částka] od společnosti [právnická osoba], 34. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] vedeného na majitelku [Jméno zainteresované osoby 0/0] za období [datum] do [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla připsána na účet žalobkyni částka [částka], číslo protiúčtu, resp. majitelem protiúčtu společnost [právnická osoba] a popis této platby je částečná vratka.

35. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum], majitelka účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], soud zjistil, že dne [datum] byla připsána na účet žalobkyně částka [částka] s tím, že odesílatelem je společnost [právnická osoba] a popis té platby je [částka] – úrok, [částka] puj.

36. Z výpisu [Anonymizováno], majitel účtu [Jméno zainteresované osoby 0/0], období [datum] do [datum], soud zjistil, že z účtu žalobkyně odešla částka [částka], která byla vyplacena panu [jméno FO] a jako popis této platby je půjčka z [datum].

37. Z výpisu z účtu [Anonymizováno] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobkyně obdržela dne [datum] od pana [jméno FO] částku [částka] s tím, že v popisu platby je uvedeno vrácení půjčky.

38. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalobkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce na částku, kdy zapůjčila částku [částka].

39. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně [datum] uzavřela smlouvu o zápůjčce s panem [jméno FO] krátkým, kdy bylo zapůjčeno [částka] a byl dohodnut úrok z prodlení, resp. byl dohodnut úrok 5 % ročně.

40. Z emailové komunikace pana [jméno FO], resp. [právnická osoba]. ze [Anonymizováno] roku [Anonymizováno], a to včetně příloh, soud zjistil, že [právnická osoba]. si nechala vyhotovit, resp. vyjela si z insolvenčního rejstříku údaje o řízení, pokud jde tedy o žalovanou 2) tj. [Jméno zainteresované společnosti 1/0], kdy ke dni [datum] v 15:59 hodin, kdy insolvenční rejsřík ukazoval, že neprobíhají žádná insolvenční řízení s žalovanou [právnická osoba] a dále pak [datum] v 15:13 kdy insolvenční rejsřík ukazoval, že rovněž neprobíhají žádná insolvenční řízení se žalovanou společností [Jméno zainteresované společnosti 1/0]

41. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně si zapůjčila v roce 2016 od pana [jméno FO] částku 11,5 mil Kč, neboť měla předjednaný hypoteční úvěr u [Anonymizováno], a. s. ve vši 9,5 mil. Kč. Půjčka od pana [jméno FO] pak měla sloužit toliko k překlenutí několikaměsíčního období při nákupu jednotky. [jméno FO] přitom byl její dlouholetý obchodní partner. Peníze pak vrátila v [Anonymizováno] roku 2017. Žalobkyně pak vypověděla, že v letech 2014 až 2016 realizovala nákup nebytového prostoru na [adresa], 2/3 vily a jednoho bytu. Dále uvedla, že od roku 2000 zakoupila okolo 10 nemovitostí. Rovněž vypověděla, že v tomto období zapůjčila částku [částka] architektovi [Anonymizováno], kterého měla znát delší dobu. Dále pak měla zapůjčit v roce 2018 nebo 2019 12 mil. Kč panu [Anonymizováno], kterého označila za svého letitého přítele. Konečně vypověděla, že měla půjčit i panu [jméno FO], kterého rovněž měla znát jako obchodního partnera. V této souvislosti žalobkyně vypověděla, že poskytovala půjčky v řádech stovek tisíc Kč. Dále žalobkyně vypověděla, že společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] je ovládaná panem [jméno FO], se kterým se zná 20 let a vztah k němu označila za přátelský. Žalobkyně vypověděla, že spolu měli strávit dokonce i několik dovolených.

42. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že se tento svědek více jak 20 let zná s žalobkyní. Svědek vypověděl, že v roce 2016 měl hovořit s paní žalobkyní o možnosti zápůjčky ve výši 8 až 10 mil. Kč s úrokem 6 % ročně, a to na dobu 2 let. Poté však měla žalobkyně půjčku odmítnout, neboť jí neměl vyjít nákup nějakého bytu. Svědek nejprve vypověděl, že zapůjčená částka měla sloužit k financování futures kontraktu. K dotazu soudu pak nebyl schopen přesněji uvést, čeho se tento konkrétní obchod měl týkat. Dále pak vypověděl, že měl v úmyslu použít zapůjčenou částku i na jiné obchody, resp. jí déle užívat. Dále vypověděl, že si nemohl zapůjčit dotčené peníze v bance, neboť v ČR jsou kladeny zábrany ze strany konkurence v určitých finančních ústavech. Konkrétní finanční ústavy ovšem nespecifikoval. Pouze uvedl, že si peníze nakonec půjčil od blíže nespecifikovaného investničního fondu.

43. Soud hodnotil výpověď svědka [jméno FO] jako nevěrohodnou. Svědek opakovaně v rámci výslechu odmítal odpovídat na konkrétní dotazy. Pokud pak odpovídal, činil tak vyhýbavým způsobem. Nadto nelze přehlédnout, že sám svědek vypověděl, že zná žalobkyni již 20 let. Žalobkyně jej pak označila za svého přítele. V podrobnostech pak k hodnocení výsledku provedeného dokazování viz níže.

44. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Dne [datum] žalovaná 1) měla realizovat nedobrovolnou dražbu jednotky prostřednictvím internetového portálu [Anonymizováno]. Dražba se nicméně z důvodu poruchy nekonala a byla odložena na den [datum]. Vydražitelem jednotky byla žalobkyně, která jí vydražila z a částku [částka]. Tuto částku uhradila tak, že dne [datum] zaplatila [částka] a dne [datum] částku [částka]. Žalovaná 1) si vždy před zahájením dražby v insolvenčním rejstříku ověřila, že s žalovanou 2) není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná 2) se ve věci dražby obrátila na žalobkyni dopisy ze dne [datum] a [datum]. Žalobkyně financovala nákup jednotky úvěrem odpana [jméno FO] a dále pak měla rozjednaný hypoteční úvěr u [Anonymizováno] Rozsudkem ze dne [datum] pak Městský soud v Praze rozhodl o neplatnosti dotčené dražby. Dražba se totiž konala na základě exekučního titulu rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], který byl ovšem změněn rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum] tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, neboť nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle § 153a o. s. ř. Rozsudek pro uznání přitom byl vydán z toho důvodu, že žalovaná 2) se nevyjádřila řádně ve lhůtě na výzvu podle § 114b o. s. ř., ačkoliv jí byla tato výzva řádně doručena do datové schránky. Žalobkyně vrátila [jméno FO] zapůjčené peníze v [Anonymizováno] 2017 společně s dohodnutými úroky. V období před i po konání dražby jednotky žalobkyně nakoupila několik nemovitostí a poskytla několik úvěrů.

45. Ke shora uvedenému soud dodává, že provedl všechny navržené důkazy ke skutkovým tvrzením žalobkyně týkající se existence škody. Další navržené důkazy týkající se zejm. průběhu dražby, resp. souvisejících řízení a dále pak vztahu jednatele žalované 2) a paní [jméno FO] soud neprováděl, a to pro nadbytečnost. Na základě provedeného dokazování totiž soud zjistil učinil dostatek skutkových zjištění, aby mohl ve věci rozhodnout.

46. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

47. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

48. Podle § 2901 OZ platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.

49. Podle § 2910 OZ platí, že škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

50. Podle § 46a odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o veřejných dražbách“), nelze-li dražbu provést v původně uveřejněném termínu proto, že jejímu provedení brání rozhodnutí soudu nebo správního orgánu o předběžném opatření, nebo v důsledku podání žaloby na vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy podle zvláštního právního předpisu, anebo v důsledku zásahu vyšší moci, neupustí dražebník od dražby, ale dražba se ve stanoveném termínu nekoná. Dražba bude v tomto případě provedena do 90 dnů poté, kdy se dražebník dozví o pominutí překážky.

51. Podle § 46a odst. 2 zákona o veřejných dražbách, v případech podle odstavce 1 je dražebník povinen ve lhůtě nejméně 30 dnů před konáním dražby uveřejnit stejným způsobem, jakým byla uveřejněna dražební vyhláška, dodatek k této dražební vyhlášce, v němž budou uvedeny místo, datum a čas konání dražby, nové termíny prohlídek předmětu dražby, jakož i další rozhodné skutečnosti týkající se dražby, které v období od uveřejnění dražební vyhlášky nastaly nebo k jejichž změně v tomto období došlo. Lhůta pro složení dražební jistoty v tomto případě nesmí být kratší než polovina lhůty stanovené pro uveřejnění dodatku k dražební vyhlášce.

52. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou domáhala náhrady škody vzniklé jí neplatnou veřejnou dražbou. Konkrétně se domáhala zaplacení skutečné škody odpovídající zaplaceným smluvním úrokům z půjčky ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] a ušlého zisku, který jí měl ujít, když v období od [datum] do [datum] nemohla disponovat částkou [částka].

53. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

54. Ustanovení § 2900 o. z. zakládá obecnou prevenční povinnost každé osoby předcházet vzniku škod. Oproti právní úpravě obsažené ve starém občanském zákoníku přitom již současná právní úprava nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob (srov. § 415 zákona č. 40/1964 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zvláštní podmínky, za nichž vznikne subjektu povinnost k náhradě újmy způsobené jeho omisivním jednáním (nekonáním), pak stanoví § 2901 OZ. za východisko právní úpravy, jež zakládá odlišný odpovědnostní režim v závislosti na tom, zda újma vzešla z aktivního či pasivního jednání škůdce, lze považovat obecnou tezi, že každý by měl v zásadě bez výjimky odpovídat za své konání, tedy jednání, jímž aktivně ovlivňuje okolí a může zasáhnout do právní sféry jiného, avšak požadovat po osobě, aby zakročila na ochranu jiného, ačkoli se na kauzálním procesu vedoucím ke vzniku újmy nijak nepodílela, je možno pouze ve specifických a zvláště odůvodněných případech. Zákon tak ukládá tzv. zakročovací povinnost toliko 1) tomu, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu, 2) odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, potažmo 3) tomu, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. To vše za podmínky, že vznik předmětné povinnosti odůvodňují okolnosti případu či zvyklosti soukromého života. Ustanovení § 2901 OZ má subsidiární povahu a postihuje tak pouze případy, v nichž je vzhledem ke konkrétním okolnostem namístě dovodit povinnost subjektu zakročit na ochranu jiného, ačkoli jiná konkrétní zákonná či smluvní povinnost v tomto směru absentuje. Nezakládá přitom samostatnou skutkovou podstatu náhrady škody, nýbrž (obdobně jako ustanovení § 2900 OZ) toliko specifikuje podmínky, za nichž bude možno konkrétní jednání subjektu považovat za porušení zákonné povinnosti ve smyslu § 2910 OZ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

55. Jinak řečeno, základní norma povinnosti hradit újmu je obsažena v § 2910 OZ a spočívá na principu, že majetkovou škodu či nemajetkovou újmu má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním. Porušením zákonné povinnosti je i porušení obecné prevenční povinnosti; povinnost hradit újmu tím způsobenou však přichází v úvahu jen tehdy, není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

56. V projednávané věci pak ve vztahu k žalované 1) platí, že žalovaná 1) porušila své povinnosti vyplývající pro ni ze zákona o veřejných dražbách. Konkrétně žalovaná 1) neodložila řádně dražbu pro překážku vyšší moci. Soud má přitom z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaná 1) skutečně postupovala v rozporu s § 46a odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že dražba jednotky se nemohla konat dne [datum], a to pro překážku vyšší moci. V souladu s § 46a odst. 1 a 2 zákona o veřejných dražbách pak žalovaná 1) mohla dražbu provést nejdříve 30 dní po zveřejnění informací vyžadovaných v § 46a odst. 2 zákona o veřejných dražbách a nejpozději 90 dní poté, co se dražebník dozvěděl o pominutí překážky.

57. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že již dne [datum] odpadl exekuční titul, když Obvodní soud pro [adresa] rozhodl o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne [datum], který byl exekučním titulem, na základě kterého se dražba jednotky konala. Jinými slovy řečeno, žalovaná 1) porušila zákonem stanovenou povinnost, tudíž ve smyslu § 2910 OZ tak odpovídá za způsobenou škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

58. V projednávané věci pak bylo prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda ve výši [částka], když tuto částku byla žalobkyně nucena plnit panu [jméno FO] coby úroky ze zapůjčené částky [částka]. Dlužno poznamenat, že žalobkyně si tuto částku zapůjčila na uhrazení dražby a na rekonstrukci vydražené jednotky v dobré víře, v rámci svého legitimního očekávání.

59. K tomu se zdůrazňuje, že pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a zaviněným porušení povinností ve smyslu § 2910 OZ, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

60. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

61. V poměrech projednávané věci pak platí, že žalobkyně byla povinna uhradit cenu dosaženou vydražením [viz § 2 písm. n) a § 52 zákona o veřejných dražbách a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]]. V souladu s ustálenou judikaturou, na kterou přiléhavě odkazovala žalobkyně, pak platí, že až do právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby je veřejná dražba považována za platnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jinak řečeno, až do právní moci rozsudku určujícího neplatnost dražby (v projednávané věci tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]) se nemohla žalobkyně domáhat úspěšně vrácení ceny dosažené vydražením. Je proto zřejmé, že úroky zaplacené na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobkyní a panem [jméno FO] představují škodu, kterou žalobkyně utrpěla v příčinné souvislosti se zaviněním porušením povinnosti žalované 1) coby dražebníka. Soud výrokem I. tohoto rozsudku proto rozhodl o povinnosti žalované 1) zaplatit tuto částku žalobkyni.

62. Pokud jde o úroky z prodlení, doba splatnosti závazku z náhrady škody není stanovena právním předpisem, a nebyla-li dohodnuta, platí podle § 563 OZ, že dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy by o plnění věřitelem požádán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Jestliže nebyl dlužník vyzván k plnění již dříve, za kvalifikovanou výzvu k plnění se považuje žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena; výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], [datum]). V projednávané věci pak platí, že za výzvu ve smyslu § 563 OZ lze podle svého obsahu považovat předžalobní výzvu žalované 1) zaslané dne [datum]. V souladu s § 573 se pak tato výzva považuje za doručeno dne [datum]. Žalovaná 1) se tak dostala do prodlení až dne [datum], pročež soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal úroky z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky až od [datum]. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

63. Pokud pak jde o požadavek žalobkyně na zaplacení škody v podobě ušlého zisku, kdy žalobkyně nemohla disponovat v období od [datum] do [datum], k tomu soud uvádí následující.

64. V obecné rovině platí, že ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Poškozený musí prokázat, že nezákonné rozhodnutí bylo jedinou, případně zásadní příčinou poškozeným tvrzeného ušlého zisku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Musí zde existovat vysoká pravděpodobnost, že by k tomuto rozmnožení majetku došlo, nestačí pouhá neodůvodněná naděje. Ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného výdělku, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že nebýt škodné události, k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zároveň je poškozený povinen vznik škody na své straně prokázat, a v řízení o nároku na náhradu škody tak na žalobci leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

65. Z § 101 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 odst. 1 o. s. ř. jasně plyne, že účastníci mají povinnost důkazní. Tomu pak plně odpovídá § 79 odst. 1 o. s. ř. Jak k tomu přitom uvádí K. Havlíček: „[…] důkazní povinnost je terminálně účelovou procesní povinností v civilním soudním řízení sporné, kde ji lze charakterizovat poměrně jednoduše jako povinnost účastníka navrhnout (označit) důkazní prostředky k prokázání skutečností, které tvrdí […]“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 139; srov. WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. [tituly před jménem] al. Civilní právo procesní. Část první: Řízení nalézací. [adresa]: Linde, 2014, s. 247). S povinnosti důkazní pak souvisí břemeno tvrzení, kterým se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení. Důsledkem neunesení břemene důkazního je účastníkův neúspěch ve věci. Účelem a smyslem takto konstruované povinnosti důkazní, resp. břemene důkazního je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci nebyla prokázána, tj. kdy výsledky hodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr o existenci této skutečnosti, ani o tom, že tato skutečnost nenastala (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

66. Materiální konkrétnost (tj. skutečnost, že navržené důkazy umožňují ověřit právě ty skutečnosti, které popisuje v souladu s konkrétními hmotněprávními normami dotčená tvrzení) je imanentním parametrem subjektivního břemene důkazního.

67. K tomu se zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

68. Podle názoru zdejšího soudu se přitom žalobkyni nepodařilo prokázat, že by jí skutečně ušel zisk ve výši [částka], když nemohla investovat částku [částka] v období od [datum] do [datum]. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na možný nákup bytu v [adresa]. Pokud pak jde o dražbu bytu v [adresa], sama žalobkyně na jednání dne [datum] k dotazu soudu uvedla, že tento byt vydražila až jako 2. v pořadí. Jinak řečeno, podle samotné žalobkyně byla v dotčené dražbě vznesena lepší dražební nabídka, pročež žalobkyně z dražby odstoupila. Toto pak zopakovala i v rámci svého účastnického výslechu. Soud proto má za to, že není možné ušlý zisk spojovat s nákupem této konkrétní nemovitosti, neboť už jen z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že možné dosažení zisku ve spojení s prodejem bytu v [adresa] nikdy nepřekročilo formu zamýšleného výdělečného záměru, resp. příslib možného výdělku. Pokud pak jde o žalobkyní tvrzení poskytnutého úvěru společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba], soud není toho názoru, že by se žalobkyni podařilo prokázat, že skutečně mělo dojít k uzavření zápůjčky mezi touto společností a žalobkyní ve výši a podle podmínek dotvrzených žalobkyní.

69. Žalobkyně sice úmysl uzavřít shora zmiňovaný úvěr se společností [Anonymizováno] [právnická osoba] potvrdila v rámci svého účastnického výslechu. Nicméně pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního. [jméno FO]. [adresa]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Jinými slovy řečeno, soud nemůže vycházet v tomto případě pouze z účastnického výslechu žalobkyně. Dále žalobkyně soudu nabídla důkaz výslechem jednatele společnosti [Anonymizováno] [právnická osoba] pana [jméno FO]. Soud nicméně jeho svědeckou výpověd považuje za krajně nedůvěryhodnou. Předně nelze přehlédnout, že samotný svědek je dlouholetým přítelem žalobkyně. Avšak pouze tato okolnost sama o sobě by nemohla stačit ke zpochybnění jeho svědecké výpovědi. Podstatné podle soudu je, že svědek se několikrát zcela zjevně vyhýbal odpovědím na položené otázky a rovněž nebyl schopen k dotazu soudu říct jakékoliv podrobnosti, k čemu přesně měly zapůjčené peníze sloužit. Soud samozřejmě rozumí tomu, že s odstupem času si svědek nemusí vybavovat všechny podrobnosti toho kterého realizovaných obchod, nicméně je jenom stěží uvěřitelné, že by si svědek nepamatoval alespoň nějaké podrobnosti u obchodu v řádech miliónů Kč. Navíc si sám svědek protiřečil, když nejprve vypověděl, že zápůjčka měla sloužit k jednomu konkrétnímu obchodu (futures kontraktu) a zároveň vypovídal, že měl úmysl zápůjčku používat i dále na jiné obchody.

70. K tomu soud uvádí, že si je vědom poukazů žalobkyně na § 2955 OZ, resp. § 136 o. s. ř. Dotčená právní úprava má však charakter výjimečného ustanovení, které by mělo být aplikováno v mimořádných situacích, aby jeho postup nevyvolal dojem soudcovské libovůle (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Svoji úvahu dle § 136 o. s. ř. soud musí směřovat pouze k výši samotného nároku (k tomu viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Z provedeného dokazování přitom rozhodně nevyplynulo, že by snad žalobkyně byla investorem, který by pravidelně investoval částky v řádech miliónů korun, jak se žalobkyně snažila tvrdit. Jinak řečeno, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by její nárok byl co do základu dán a sporná byla jenom výše.

71. Právě naopak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně pouze příležitostně a nepravidelně investovala. Sama žalobkyně vypověděla, že od roku 2000 nakoupila přibližně deset nemovitostí. Z provedeného dokazování pak jednoznačně vyplynulo, že v roce 2015 zakoupila 2 nemovitosti, v roce 2016 pak další nemovitost. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně zapůjčila [částka] panu [Anonymizováno], další půjčku pak poskytla v roce 2019 ve výši [částka]. Rovněž v roce 2019 půjčila částku [částka] panu [jméno FO]. Rovněž v roce 2019 měla zapůjčit částku 12 mil. Kč svému příteli panu [Anonymizováno]. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že žalobkyně půjčovala částky nepravidelně osobám, se které jí pojilo pouto přátelství nebo známosti. Rozhodně tak nelze uvažovat o tom, že by bylo lze žalobkyni považovat za pravidelnou investorku, ať již v oblasti nemovitostí nebo poskytování půjček.

72. S ohledem na to, že ačkoliv byla žalobkyně opakovaně soudem poučována podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší důkazní břemeno, pokud jde o její tvrzení, že jí ušel zisk, když nemohla v období od [datum] do [datum] disponovat s částkou [částka], avšak žádné další důkazy soudu na podporu svých tvrzení nenabídla, soud výrokem [jméno FO]. a III. zamítl nárok žalobkyně vůči žalované 1) a žalované 2), pokud tedy jde o nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku.

73. Výrokem III. soud zamítl nárok žalobkyně vůči žalované 2) i pokud jde o nárok na náhradu skutečné škody v podobě úroků zaplacených panu [jméno FO]. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že zde není dána příčinná souvislost mezi tvrzeným pochybením žalované 2) a vzniklou škodou. Nelze totiž přehlédnout, že rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vůbec neměl být vydán, a to pro rozpor § 153a o. s. ř., resp. rozpor žalovaného plnění v dotčeném řízení s hmotným právem. Jinak řečeno, i kdyby snad soud připustil, že žalovaná 2) pochybila, pokud aktivně nebrojila proti dotčenému rozsudku ve stanovených lhůtách, resp. se nevyjádřila řádně a včas na výzvu podle § 114b o. s. ř., nelze přehlédnout, že její nevyjádření se ve stanovené lhůtě nemohlo mít na věc žádného vlivu, když rozsudek pro uznání neměl být v každém případě vydán. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalovaná 2) byla značně pasivní, když se aktivně začala bránit až poté, co byla dražba jednotky fakticky realizována. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že skutečným hybatelem událostí a příčinou vzniku škody žalobkyně nebyla rozhodně žalovaná 2), nýbrž [jméno FO] ([jméno FO]), která uplatnila svůj nárok u Obvodního soudu pro [adresa] a poté iniciovala i výkon rozhodnutí, ačkoliv si mohla a měla být vědoma toho, že její nárok minimálně pro rozpor s dobrými mravy nemůže být po právu.

74. Nadto jak bylo konstatováno shora, současná právní úprava vyžaduje pro porušení prevenční povinnosti aktivní konání. Žalobkyně pak žalované 2) vyčítá toliko její pasivitu. Za tu ovšem není možné žalovanou 2) sankcionovat v podobě odpovědnosti za újmu, kterou žalobkyně utrpěla. I když je třeba připustit, že žalobkyně přiléhavě upozorňovala na povinnosti účastníku civilního řízení sporného, žalobkyně zároveň opomíjí, že v projednávané věci nejsou naplněny podmínky vyžadované § 2901 OZ. Žalovaná 2) totiž dotčenou situaci rozhodně nevytvořila a kontrolu nad ní rovněž neměla (když pouze žalobkyně v dotčeném řízení mohla disponovat žalobou; vedení tohoto řízení pak bylo věcí příslušného soudu). Dále žalobkyně neměla žádný poměr k žalované 2), který by odůvodňoval povinnost žalované 2) zasáhnout. V neposlední řadě pak žalovaná 2) ani s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti nemohla snadno odvrátit újmu (dražba byla realizována a žalobkyně jako vydražitelky byla povinna složit cenu vydražení). Neexistuje přitom ani jiné ustanovení, které by žalované 2) stanovovalo povinnost zakročit na ochranu žalobkyně.

75. O nákladech řízení žalované 1) rozhodl soud výrokem V. tohoto rozsudku. Žalovaná 1) sice byla v řízení více úspěšná než neúspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly, neboť zůstala po celou dobu pasivní.

76. O nákladech řízení žalované 2) pak soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož byla žalovaná 2) ve věci úspěšná v celém rozsahu, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení.

77. Náklady řízení žalované 2) se skládaly z nákladů na zastoupení advokátem.

78. Žalované 2) náleží náhrada za tyto úkony právní služby: převzetí zastoupení, vyjádření žalované 2) ([Anonymizováno]), porada s klientem ze dne [datum], podání ze dne [datum] (návrh na přerušení řízení), porada s klientem ze dne [datum]. Za uvedené úkony právní služby náleží žalované 2) náhrada nákladů z tarifní hodnoty [částka], tedy za 5 úkonů právní služby náleží žalované 2) částka [částka].

79. Dále náleží žalované 2) náhrada nákladů řízení za tyto úkony právní služby: porada s klientem ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], porada s klientem ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], porada s klientem ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]. Za uvedené úkony právní služby náleží žalované 2) náhrada nákladů z tarifní hodnoty [částka], tedy za 6 úkonů právní služby. Celkově tak náleží žalované 2) po prvním částečném zastavení řízení částka ve výši [částka].

80. Dále náleží žalované 2) náhrada nákladů řízení za tyto úkony právní služby: porada s klientem ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], porada s klientem ze dne [datum], účast na jednání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] (vyhlášení rozsudku). Za uvedené úkony právní služby náleží žalované 2) náhrada nákladů z tarifní hodnoty [částka], kdy za 4 úkony právní služby a za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 v poloviční výši. Celkově tak náleží žalované 2) po druhém částečném zastavení řízení částka ve výši [částka].

81. Žalované 2) také náleží náhrada paušálních výdajů dle § 13 odst. 4 za 16 úkonů právní služby v celkové výši [částka]. S ohledem na to, že zástupce žalované 2) je plátcem DPH, vynásobil soud výslednou částku za úkony právní služby ve výši [částka] koeficientem 1,21. Celkově tak náleží žalované 2) náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. Náklady žalované 2) byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

82. Ke shora uvedenému soud dodává, že nepřiznal žalované 2) náhradu za následující úkony.

83. Zaprvé, soud nepřiznal odměnu za písemné podání ze dne [datum] (žádost o nařízení jednání), neboť se nejedná o úkon ve smyslu § 11 advokátního tarifu. Z ustálené judikatury totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 advokátního tarifu.

84. Zadruhé, ohledně vyjádření ve věci ze dne [datum] soud konstatuje, že tento úkon nebyl účelný, neboť do řízení nevnesl žádné nové poznatky či návrhy, přičemž uvedená tvrzení bylo možné uvést na jednání (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]).

85. Zatřetí, stejnou logikou jako v předchozím odstavci postupoval soud i při zamítnutí přiznání náhrady nákladu zastoupení v podobě vyjádření ze dne [datum]. V tomto podání totiž žalovaná 2) pouze opakovala svoji předcházející argumentaci, tj. toto vyjádření do řízení nevneslo žádné nové poznatky či návrhy, přičemž žalované 2) nic nebránilo v tom, aby svoji argumentaci shrnula na jednání.

86. Začtvrté, S ohledem na ustálenou judikaturu dále nebyla přiznána odměna za závěrečný návrh, neboť tento úkon nemá oporu v advokátním tarifu (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a zároveň jím byly pouze zopakovány tvrzení žalované 2) již přednesená.

87. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výrocích I. a IV. souladu s § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení