37 C 195/2023 - 124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] pro zaplacení 21 289 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 21 289 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 24 754 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 512 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 025 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 772 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 24 754 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 1 512 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 3 025 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 2772 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 20 605 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na zaplacení částky 21 289 Kč s příslušenstvím. Dlužno poznamenat, že žalobce se původně domáhal zaplacení částky 32 063 Kč s příslušenstvím, nicméně svým podáním ze dne [datum] vzal svoji žalobu částečně zpět, o čemž soud rozhodl usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Ve své žalobě žalobce tvrdil, že s žalovanou uzavřel dohodu o poskytování právních služeb. Na základě této dohody byly poskytnuty právní služby, které byly fakturovány těmito fakturami: č. [číslo] na částku 24 754 Kč včetně DPH splatná ke dni [datum], č. [číslo] na částku 1 512 Kč včetně DPH splatná ke dni [datum], č. [číslo] na částku 3 025 Kč včetně DPH splatná ke dni [datum] a č. [číslo] na částku 2 772 Kč včetně DPH splatná ke dni [datum]. Konkrétně žalobce dotvrdil, že žalovanou zastupoval za účelem přípravy a zastupování při podání kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu (dále též „NSS“) vedené pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). Na faktuře č. [číslo] je pak fakturováno první jednání žalované s žalobcem, seznámení se s okolnostmi případu a odeslání plné moci k zastupování NSS. Rovněž je na této faktuře účtována opakovaná telefonická komunikace spolupracující advokátky žalobce [tituly před jménem] [právnická osoba] s žalovanou, dále osobní schůzka a sepis kasační stížnosti. K tomu žalobce uvedl, že dne [datum] zaslala žalovaná doklady, které byly prostudovány. Dne [datum] pak byl žalované zaslán email s poznámkami ke kasační stížnosti. Na faktuře č. [číslo] byly žalované fakturovány právní služby v podobě seznámení se s obsahem a vyjádření ke kasační stížnosti. Na faktuře č. [číslo] byly žalované fakturovány právní služby v podobě studia doručeného rozsudku NSS. Konečně na faktuře č. [číslo] byly žalované fakturovány právní služby v podobě sepsání emailu dne [datum] a [datum]. K tomu zároveň žalobce dotvrdil, že si sjednal s žalovanou v dohodě o poskytování právních služeb ze dne [datum] smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky (za každý den prodlení).

2. Žalovaná uvedla, že ji skutečně žalobce právní služby poskytoval. Namítala nicméně, že si s žalobcem sjednala odměnu ve výši [částka], kterou rovněž žalobci uhradila. Tato odměna pak měla případně být navýšena dle výsledku řízení, v rámci kterého měl žalobce žalovanou zastupovat. Podle žalované přitom neúspěch v rámci původního řízení byl dán rychle, neprofesionálně a na poslední chvíli „ušitou“ kasační stížností. Krom toho žalovaná sporovala i výši odměny za poskytnuté právní služby a rovněž tvrdila, že od smlouvy o poskytování právních služeb ze dne [datum] dne [datum] odstoupila.

3. Na jednání dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu co do částky 21 289 Kč zpět. Žalovaná s tímto zpětvzetím nesouhlasila, když namítala, že je amorální, neboť se žalobce domáhá zaplacení žalované částky až po 2 letech.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. Procesní úkon žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil.

6. Ke shora uvedené soud uvádí, že z § 96 odst. 3 o. s. ř. plyne, že účastník, proti kterému návrh na zpětvzetí směřuje, může mít za jistých okolností zájem na tom, aby bylo přes učiněné zpětvzetí v řízení pokračováno a meritorně rozhodnuto. Dotčené ustanovení je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, která přenechává na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám dotčenou hypotézu ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V této souvislosti nicméně nelze přehlédnout, že již ze samotného gramatického výkladu (jakož i teleologického) jednoznačně plyne, že rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí musí být výjimečná. Nejvyšší soud k tomu judikoval že vážným důvodem pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby se zpravidla rozumí okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve svých oprávněných zájmech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 20023, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002). Relevantní vážné důvody jsou dány pak především tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5425/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 210/02). V projednávané věci se ovšem nejedná ani o jeden tento případ. Samotná skutečnost, že žalobce podal svoji žalobu až s odstupem několika let po poskytnutí právních služeb nemůže být na překážku částečnému zpětvzetí. Soud v částečném zpětvzetí (kterým žalobce reagoval na plnění, kterého se mu dostalo) nic nemorálního nespatřuje. Nadto nelze přehlédnout, že žalobce vzal svoji žalobu zpět pouze částečně. Jinak řečeno, i po částečném zpětvzetí soud žalobcův nárok přezkoumal meritorně. Ani v tomto ohledu tak nemůže být ani řeči o tom, že by snad byla žalované odepřena spravedlnost. Soud proto výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil, jak bylo konstatováno shora.

7. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

8. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně pracovala pro žalobce v letech [rok]-[rok]. Dále svědkyně vypověděla, že pro žalovanou sepisovala kasační stížnost. Svědkyně rovněž uvedla, že se s žalovanou setkala osobně. Poté, co soud dal svědkyni k nahlédnutí emailovou komunikaci z května, června a září roku [rok] založenou ve spise, svědkyně potvrdila autenticitu této emailové komunikace. Svědkyně rovněž k dotazu soudu uvedla, že mohla strávit prací na kauze žalované cca 15 hodin. Svědkyně uvedla, že si s žalovanou opakovaně volala. Poté, co soud dal k nahlédnutí svědkyni faktury č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo] svědkyně potvrdila rozsah práce fakturovaný těmito fakturami. K doplňujícímu dotazu soudu pak svědkyně uvedla, že ona sama činila záznamy do interního systému kanceláře [název], ze kterého pak byly generovány přehledy vykonaných prací, které jsou součástí faktur. Konečně v neposlední řadě svědkyně vypověděla, že standardně bylo žalobcem účtováno 2 500 Kč za hodinu práce.

9. Soud hodnotí svědeckou výpověď [jméno FO] jako věrohodnou. Soud si je sice vědom toho, že svědkyně [jméno FO] vypověděla, že v letech [rok]-[rok] pracovala pro žalobce, nicméně k dotazu soudu byla schopna popsat i dílčí detaily a souvislosti. Soud nadto neshledal existenci rozporů v její svědecké výpovědi.

10. Z kvalifikované výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že výzvou ze dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou se žádostí o zaplacení částky ve výši 32 063 Kč. Tato předžalobní výzva byla zaslána dne [datum] žalované.

11. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce poslal žalované dne [datum] fakturu č. [číslo].

12. Z emailové komunikace z [datum] soud zjistil, že dne [datum] žalobce zaslal žalované fakturu č. [číslo].

13. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zaslal žalobce prostřednictvím mailu žalované faktur č. [číslo].

14. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zaslal žalované fakturu číslo [číslo] dne [datum].

15. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zaslala žalovaná paní [jméno FO] emailovou zprávu s vyžádanými podklady.

16. Z vyjádření ke kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v [adresa] z dne [datum], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že Česká správa sociálního zabezpečení se vyjádřila v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v [adresa] dne [datum], č. j. [číslo jednací].

17. Z dohody o poskytování právních služeb soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobcem dohodu o poskytování právních služeb dne [datum] s tím, že si účastníci dohodli, že advokátovi bude hrazena odměna ve výši 2 500 Kč za každou započatou hodinu poskytovaných právních služeb. V čl. 2.6 si dále strany dohodly, že v případě prodlení žalované má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta v této dohodě sjednána nebyla.

18. Z emailové komunikace z května [rok] soud zjistil, že žalovaná se obracela na [jméno FO] svými emaily ze dne [datum]. a [datum]. [jméno FO] pak v emailové komunikaci ze dne [datum] popsala podstatný obsah kasační stížnosti s tím, že na tomto podání pracuje a zašle jej další den ke schválení. Emailem ze dne [datum] pak zaslala [jméno FO] žalované finální verzi kasační stížnosti.

19. Z emailové komunikace ze září [rok] soud zjistil, že [jméno FO] se obracela na žalovanou svými emaily ze dne [datum], dále [datum]. V emailu ze dne [datum] [jméno FO] žalované sdělila, že došlo k ukončení spolupráce. V emailu ze dne [datum] [jméno FO] žalované shrnula navrhovaný postup v rámci kterého konstatovala, že jediný možný opravný prostředek je ústavní stížnost. Rovněž uvedla datum, kdy vyprší lhůta pro její podání. Dále shrnula argumentaci, která by mohla uspět u Ústavního soudu a poukázala na možnost podat stížnost k ESLP. V neposlední řadě žalovanou upozornila na skutečnost, že žalovaná doposud neuhradila dlužnou částku za právní služby ve výši 29 291 Kč.

20. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná poslala. [jméno FO] emailovou zprávu s tím, že se vyjadřovala k tomu, že má přišité šlachy, respektive, že na ty přišité šlachy se mohl přijít daleko dříve, protože, jak [tituly před jménem] [jméno FO] píše, stěžovala si na bolest a dále žalovaná v tomto emailu uvádí, že zasílá potvrzení [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že je od srpna [rok] v pracovní neschopnosti a v plánované operaci ještě asi dlouho bude. Tato zpráva měla být předložena [tituly před jménem] [jméno FO] na soudě ve [adresa], ale ona jí vůbec neměla brát v potaz. Žalovaná se v emailu tázala, zdali je možné toto brát jako pochybení soudu.

21. Z emailové komunikace z června [rok] soud zjistil, že v červnu roku [rok] probíhala emailová komunikace mezi žalovanou a [jméno FO], kdy tato komunikace pak navazovala na komunikaci z května roku [rok]. Konkrétně emailem ze dne [datum] zaslala [jméno FO] žalované vyjádření ČSSZ k podané kasační stížnosti s tím, že dle jejího názoru již není třeba na toto podání nijak reagovat. Vše již uvedli v samotné kasační stížnosti.

22. Z přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zaslal žalobci přípis z [datum], ve kterém mu zaslal vyjádření ke kasační stížnosti žalované.

23. Z doručenky datové schránky soud zjistil, že Nejvyššímu správnímu soudu byla doručena z datové schránky žalobce jako advokáta plná pravomoc advokáta.

24. Z kasační stížnosti – doplnění soud zjistil, že ve věci kasační stížnosti proti rozhodnutí, respektive rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j [číslo jednací], bylo vypracováno doplnění kasační stížnosti, kdy v rámci tohoto řízení byla žalovaná zastoupena žalobcem jako advokátem.

25. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalované, která byla zastoupená žalobcem.

26. Z faktury č. [číslo] soud zjistil, že žalobce fakturoval žalované dne [datum] částku 24 754 Kč, datum splatnosti [datum] a fakturovány byly úkony provedené v dubnu a květnu [rok]: [datum] první jednání ve věci 1 500 Kč a dále [datum] základní seznámení se s věcí, odeslání plné moci Nejvyššímu soudu v rozsahu 20 minut, [datum] telefonická komunikace s klientkou ve věci dalšího postupu, seznámení s klientkou sdělovanými novými skutkovými a právními okolnostmi případu v rozsahu 40 minut, [datum] telefonická komunikace s klientkou ve věci dalšího postupu v rozsahu 5 minut, [datum] jednání s klientkou v sídle AK včetně přípravy jednání v rozsahu 1 hodiny 30 minut a [datum] sepis kasační stížnosti včetně telefonické a emailové komunikace s klientkou odeslání na Nejvyšší správní soud v rozsahu devíti hodin, celkem v rozsahu 11 hodin na 35 minut. Z faktury je rovněž zřejmé, že fakturováno bylo pouze 7 hodin 35 minut za cenu 2 500 Kč za každou hodinu a částka 1500 kč za první jednání ve věci. Další 4 hodiny byly fakturovány částkou 0 Kč.

27. Z faktury č. [číslo] soud zjistil, že žalobce vystavil žalované dne [datum] fakturu na částku 1 512 Kč, datum splatnosti [datum]. Fakturovány byly tyto právní služby: [datum] seznámení se s obsahem vyjádření České správy sociálního zabezpečení ke kasační stížnosti, odeslání klientce v rozsahu 30 minut.

28. Z faktury č. [číslo] soud zjistil, že žalobce fakturoval žalované dne [datum] částku 2 772 Kč s tím, že datum splatnosti je [datum], kdy k této faktuře je připojen seznam provedených činností, ze kterého plyne, že fakturovány byly tyto právní služby: dne [datum] informativní email o možnostech dalšího postupu dle pokynu klientky v rozsahu 45 minut a [datum] emailová komunikace s klientkou skončení věci v rozsahu 10 minut, celkem v rozsahu 55 minut.

29. Z faktury č. [číslo] soud zjistil, že žalobce žalované fakturoval dne [datum] částku 3 025 Kč, datum splatnosti [datum] s tím, že k této faktuře je připojen seznam provedených činností, ze kterých plyne, že byly fakturovány tyto právní služby: [datum] studium rozsudku Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, analýza možného dalšího postupu v rozsahu jedné hodiny.

30. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Dne [datum]. V rámci této dohody si sjednaly odměnu za každou započatou hodinu poskytování právních služeb ve výši 2 500 Kč bez DPH. Smluvní pokuta v této dohodě sjednána nebyla. Žalobce poskytl prostřednictvím spolupracující advokátky žalované právní služby a tyto fakturoval fakturami č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalovaná však na tyto faktury nehradila ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum].

31. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

32. Podle § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) se právní jednání posuzuje podle svého obsahu.

33. Podle § 556 OZ platí, že co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

34. Podle § 557 OZ připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

35. Podle § 1746 odst. 2 OZ platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

36. Úvodem zdejší soud považuje za důležité zdůraznit, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 29 NSCR 7/2014). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09).

37. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

38. K tomu soud zdůrazňuje, že smlouvu o poskytování právních služeb lze podle konkrétních okolností chápat jako smlouvu příkazního typu nebo smlouvu o dílo. Platí přitom, že zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů upravuje ve svém § 16 a násl. vybrané podrobnosti týkající se smluv o poskytování právních služeb. Právní úprava obsažená v občanském zákoníku pak má subsidiární povahu vůči právní úpravě obsažené v zákoně o advokacii (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 520/2009, jehož závěry se nepochybně prosadí i v rámci úpravy OZ).

39. V projednávané věci má soud za jednoznačně prokázané, že žalobce skutečně poskytl na základě dohody o poskytování právních služeb z [datum] prostřednictvím [jméno FO] žalované právní služby fakturované fakturami č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] a popsané v bodech 26-29 tohoto rozsudku. K tomu soud v podrobnostech uvádí, že pokud se jedná o fakturu č. [číslo], tak svědkyně [jméno FO] jednoznačně vypověděla, že si s žalovanou telefonovala. Rovněž potvrdila, že se s věcí musela seznámit a že s ní jednala v sídle AK. Konečně žalobce rovněž předložil i emailovou komunikaci z května roku [rok], ze které jednoznačně plyne, že [jméno FO] na kasační stížnosti pracovala a v této věci komunikovala s žalovanou. Samotná kasační stížnost pak byla rovněž předložena. Pokud jde o právní služby fakturované fakturou č. [číslo], tak z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že žalobce obdržel vyjádření ČSSZ ke kasační stížnosti a toto komunikoval žalované. Tuto skutečnost nejen potvrdila svědkyně [jméno FO], nýbrž jí potvrzuje i emailová komunikace z [datum]. Pokud jde o právní služby fakturované fakturou č. [číslo], poskytnutí této služby rovněž potvrdila svědkyně [jméno FO]. Konečně pokud jde o právní služby fakturované fakturou č. [číslo], poskytnutí těchto služeb plyne nejen z výpovědi [jméno FO], nýbrž i z předložené emailové komunikace ze dne [datum] a [datum].

40. Uvádí se, že soud si je vědom toho, že sama [jméno FO] v minulosti pro žalobce pracovala. Nicméně pouze tato skutečnost nemůže znevěrohodnit skutková zjištění plynoucí z jejího výslechu, když tato plně korespondují i s provedeným dokazováním listinami. Dlužno poznamenat, že sama žalobkyně pravost ani správnost provedených listin na jednání dne [datum] nijak nesporovala. Za této situace nelze nežli uzavřít, že žalobcem uplatněný nárok je po právu. S ohledem na to, že z provedeného dokazování rovněž vyplynulo (a žalovaná to ani nesporovala), že žalobce řádně a včas zaslal žalované faktury č. [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], přičemž žalovaná tyto ve lhůtě k tomu stanovené nezaplatila, má žalobce právo i na žalované příslušenstvím.

41. Pokud jde o žalované příslušenství, soud výrokem III. tohoto rozsudku zamítl nárok žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z dlužných částek. Žalobce sice tvrdil, že součástí dohody o poskytování právních služeb ze dne [datum] byla dohoda i o smluvní pokutě, nicméně na základě provedeného dokazování má soud za to, že toto skutkové tvrzení žalobce bylo vyvráceno. Soud proto žalobci ani k této otázce nedával poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

42. Pokud pak jde o úroky z prodlení, soud tyto přiznal výrokem II. žalobci v požadované výši, neboť tyto odpovídají provedenému dokazování (když s fakturou č. [číslo] se žalovaná dostala do prodlení dne [datum], s fakturou č. [číslo] dne [datum], s fakturou č. [číslo] dne [datum] a s fakturou č. [číslo] dne [datum]. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

43. Dodává se, že soud nepřehlédl, že strany si v bodě 2.6 dohody o poskytování právních služeb sjednaly úroky z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Podle soudu nicméně žalobci nic nebrání v tom, aby po žalované namísto úroků z prodlení ve sjednané výši požadoval zaplacení úroku z prodlení (v nižší) zákonné výši.

44. V neposlední řadě se rovněž poukazuje na skutečnost, že soud si je vědom toho, že v projednávané věci z obsahu spisu (jakož i tvrzení účastníků) jednoznačně plyne, že za žalovanou částku 32 063 Kč plnila třetí osoba. Nicméně jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu, souhlas dlužníka s plněním jeho dluhu ze strany třetí osoby není pro zapravení povinnosti a vznik bezdůvodného obohacení plněním za jiného nezbytný (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1214/2023). Soud přitom rovněž nepřehlédl, že žalobce svým podáním ze dne [datum] soud informoval o tom, že započetl částku plněnou nejprve na příslušenství a poté na jistinu. Na jednání [datum] přitom uvedl, že plněnou částku započítává na jistinu. K tomu soud uvádí, že účinky jednostranného právního jednání započtení jsou účinné vůči nepřítomné osobě okamžikem dojití projevu vůle (viz § 570 odst. 1 OZ), přičemž odvolat je toto právní jednání možné pouze pokud odvolání dojde druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle (viz § 572 OZ). V projednávané věci by tak teoreticky bylo lze uvažovat, že žalobce nemůže již odvolat svůj původní zápočet a v tomto rozsahu zanikl dluh žalované vůči žalobci. Nicméně s ohledem na skutečnost, že dohoda o poskytování právních služeb byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, tak se na projednávanou věc užije § 1932 odst. 2 OZ. Toto kogentní ustanovení občanského zákoníku přitom jednoznačně stanoví, že je-li dlužníkem spotřebitel, který je v prodlení s plněním dluhu, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na jistinu pohledávky, poté na úroky a nakonec na úroky z prodlení. Jinak řečeno, v projednávané věci plnění částky 32 063 Kč zanikla v souladu s § 1932 odst. 2 OZ původně žalovaná jistina, pročež bylo namístě přiznat žalobci i žalované příslušenství (jak bylo podrobně argumentováno shora), jakkoliv sám žalobce původně provedl zápočet na toto příslušenství.

45. Ke shora uvedenému soud uvádí, že si je vědom toho, že v rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016 Nejvyšší soud uvedl, že právní úprava v OZ opouští důraz na formální hledisko projevu a klade větší důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tak podle právní úpravy účinné od [datum] úmysl jednajícího (u vícestranných právních jednání společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musel-li o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v § 556 odst. 2 OZ a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 OZ vyložit k tíži toho, kdo výrazu použil jako první (dále srov. například rozsudek ze dne ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod číslem 4/2019 Sb. rozh. obč., rozsudky ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016, a ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 61/2021, či usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017). Nejvyšší soud také již opakovaně dovodil při výkladu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, že při zkoumání projevené vůle účastníků smlouvy je třeba vycházet z toho, že smluvní strany se při uzavření smlouvy nechovaly nelogicky (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2608/98, či ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013). Výklad projevu vůle proto nemůže vést k takovým důsledkům, které jsou z hlediska pravidel logiky zjevně absurdní (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 196/2012, a ze dne 14. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2864/2012). Žalovaná se přitom bránila tvrzením, že její skutečnou vůlí bylo uzavřít dohodu o poskytování právních služeb za odměnu ve výši 10 000 Kč (a nikoliv 2 500 Kč za každou započatou hodinu).

46. V poměrech projednávané věci pak platí, že soud na základě provedeného dokazování dospěl k jednoznačnému závěru, že skutečným úmyslem (skutečnou vůli) stran bylo sjednat dohody o poskytování právních služeb ze dne [datum]. Žalovaná se sice bránila tím, že měla součástí této dohody mělo být ujednání o odměně ve výši 10 000 Kč, jakož i tvrzení, že od smlouvy ze dne [datum] odstoupila, avšak ačkoliv byla soudem výslovně poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., ke svým tvrzením soudu nenabídla jediný důkaz.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 605 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 455 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 063 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 420 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 420 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 21 289 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 1 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky 1 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 000 Kč ve výši 3 150 Kč.

48. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení