37 C 207/2023 - 222

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 94 867, 8 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [Anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou (po částečném zpětvzetí o kterém soud rozhodl usnesením ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka]; původně se též domáhal náhrady škody v [podezřelý výraz] (dále též „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“). Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

2. Žalobce ve své žalobě nejprve popsal průběh původního řízení. Zdůrazňoval přitom, že se domáhá náhrady újmy z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství Středočeského kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, se sídlem [adresa], [Anonymizováno] [adresa] o zahájení [podezřelý výraz] stíhání dne [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno][tel. číslo]/[Anonymizováno] (dále též „usnesení ze dne [Anonymizováno]“). Podle žalobce trvalo původní řízení 4 roky. Žalobce dále dotvrdil následující dopady [podezřelý výraz] stíhání do svého života. Zaprvé, žalobce zdůrazňoval, že byl celou událostí velmi zasažen; dodnes jí má mít před očima. Žalobce má dodnes trpět pocity úzkosti a nejistoty. Z veselého muže se měl stát osobou zaraženou a vyhýbající se kontaktu s lidmi. Zadruhé, žalobce poukazoval na skutečnost, že je zaměstnancem svého otce, přičemž na otce žalobce byl činěn tlak ze strany pozůstalých a pojišťovny. Konkrétně se pozůstalí měli domáhat mnohamilionového odškodnění, což by šlo na vrub otci a bylo by tak likvidační pro celou rodinu. Zatřetí, žalobce tvrdil, že mu mělo být jeho [podezřelý výraz] stíhání opakovaně připomínáno. Začtvrté, žalobce uváděl, že v důsledku jeho [podezřelý výraz] stíhání bylo ztíženo jeho společenské postavení a poškozeno dobré jméno, když měl být označován výrazem vrah. Zapáté, žalobce poukazoval na zhoršení svých rodinných a pracovněprávních vztahů. Žalobce pak pro srovnání poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu vydaná v rámci řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [Anonymizováno] nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným [podezřelý výraz] stíháním ve výši [částka] a nárok na náhradu škody v podobě obhajného ve výši [částka]. Jeho žádost byla projednána žalovanou jejím stanoviskem dne [Anonymizováno], kdy žalovaná přiznala žalobci nárok na náhradu škody ve výši [částka] a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, avšak zdůrazňovala, že požaduje nároky žalobce za řádně vypořádané. K přiměřenému zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu pak žalovaná poukázala na následující rozsudky zdejšího soudu: rozsudek ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], rozsudek ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], rozsudek ze dne [Anonymizováno], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], rozsudek ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka].

4. Svým podáním ze dne [Anonymizováno] vzal žalobce svoji žalobu zpět co do částky [částka] a zároveň učinil změnu žaloby, když se domáhal dále i částky [částka], když tato částka měla představovat kapitalizovaný úrok z prodlení za období od [Anonymizováno] z žalovanou vyplacené částky ve výši [částka]. Usnesením ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], soud připustil změnu žaloby a v požadovaném rozsahu řízení zastavil.

5. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok ve výši [částka] dne [Anonymizováno]. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [Anonymizováno], když žalobci přiznala zadostiučiní za jeho [podezřelý výraz] stíhání ve výši [částka] a dále odškodnění za náklady na obhajobu ve výši [částka]. [adresa] 866,90 Kč byla žalobci vyplacena na jeho účet dne [Anonymizováno].

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl stresován možností, že přijde o řidičský průkaz. Rovněž vnímal velmi nepříjemně samotné prostředí soudu. Když pak byl zproštěn obžaloby, tak se mu hrozně ulevilo, spadl z něho kámen. V průběhu [podezřelý výraz] stíhání trpěl stresem, nespavostí, bolel jej žaludek. Žalobce výslovně uvedl, že problémy se spánkem trpěl hned poté, co došlo k nehodovému ději. Žalobce dále vypověděl, že je zaměstnán u svého otce, a to téměř 7 let na pozici řidič a obsluha strojů, strojník. V průběhu jeho pracovního poměru se nijak nezměnila náplň jeho práce ani výše jeho příjmů. Nehoda, kvůli které byl žalobce vyšetřován a později i obviněn a obžalován, se stala na staveništi. Žalobce o nehodě mluvil s pracovníky na staveništi, kteří se ho ptali kde se tam oběť nehody vzala a co tam dělala. Dále se jej další lidé z jeho okolí ptali, proč se tam nepodíval, proč tam couval, proč jsi ho neviděl. Žalobce vypověděl, že u lidí ze svého okolí, které znal a se kterými se víc bavil, nezaznamenal žádnou agresi. Žalobce dále vypověděl, že lidé, se kterými se bavil, tak se spíše ptali, jak vlastně oběť nehody dopadla. Nicméně žalobce s ohledem na to, že jezdil do města [adresa], kde trávil svůj čas zejména v [Anonymizováno] a na benzínové stanici [Anonymizováno], nemohl nepřeslechnout, jak lidé sedící u vedlejších stolů jej častují slovem kriminálník a dále ho označují jako ten, co ho přejel, ten co ho zabil, ten co je vrah. Žalobce se to snažil lidem vysvětlit, jak to vlastně bylo, avšak zaznamenal, že tato je snaha je marná. Žalobce uváděl, že žije v malé vesnici [adresa] s přibližně 50-60 obyvateli, přičemž tito obyvatelé se jej měli ptát, proč ho přejel. Ke konkrétnímu dotazu soudu si ovšem žalobce nevybavoval jména osob, se kterými se takto měl bavit. Žalobce rovněž vypověděl, že byl extrovertní typ, rád se bavil s lidmi, hodně lidí jej také znalo. Poté nicméně došlo je změně a on se uzavřel. Přibližně půl roku po nehodě pak přestal navštěvovat podniky v [Anonymizováno], neboť byl již otráven tím, jak k němu ostatní přistupovali. Žalobce uvedl, že jeho nebližší přátele jsou [jméno FO] a [jméno FO]. K dotazu soudu pak uvedl, že mu dotčenou nehodu nekladli za vinu, čímž mu dost pomohli. Žalobce vypověděl, že o jeho [podezřelý výraz] stíhání věděl jeho otce i jeho matka. Mladší sestry o jeho [podezřelý výraz] stíhání nevěděly. K dotazu soudu žalobce uvedl, že mu rodiče nekladli nehodu za vinu. Naopak se jej snažili podporovat. Nicméně z matčiny strany žalobce zaznamenal lítost.

8. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [Anonymizováno], soud zjistil, že svědek je otcem žalobce. Dále svědek vypověděl, že žalobce v průběhu svého [podezřelý výraz] stíhání trávil volný čas doma, na počítači, když se věnoval hrání her. Takto měl trávit svůj volný čas po práci a o víkendech. Rovněž měl přibrat 50 kg a trpět vyšším tlakem a cholesterolem. V obci, kde žalobce bydlí, měl být označován za lumpa a vraha. K dotazu soudu pak svědek vypověděl, že žije s žalobcem v jedné domácnosti v obci [adresa], která má přibližně 50-70 obyvatel. K dotazu soudu nicméně svědek vypověděl, že nezaznamenal žádnou konkrétní reakci na [podezřelý výraz] stíhání žalobce. Svědek vypověděl, že zaznamenal, že lidé v obci [adresa] dělali, že žalobce nevidí a bavili se s jinými osobami, se kterými si měli šeptat, přičemž pak se měl svědek dozvědět, co si šeptali, tj. že žalobce je vrah. K dotazu soudu nicméně svědek vypověděl, že tyto informace má zprostředkovaně, že do čí mu nikdo tuto informaci neřekl a k doplňujícímu dotazu soudu pak nebyl schopen svědek uvést jedno jediné osoby, která mu měla tuto zprostředkovanou informaci předat. Svědek uvedl, že byl přítomen u nehody, která vedla k [podezřelý výraz] stíhání žalobce, když se tam dostal jako řidič dalšího vozidla. Svědek vypověděl, že 100 % věřil v nevinu svého syna a podporoval ho. Svědek vypověděl, že žalobce je u něj zaměstnán jako řidič. Svědek rovněž vypověděl, že žalobce před i po zahájení [podezřelý výraz] stíhání vykonával stejnou práci. Svědek nicméně zaznamenal změnu v žalobcově psychice. Konkrétně svědek vypověděl, že se žalobce uzavřel, k čemuž mělo dojít bezprostředně po nehodě. Svědek rovněž vypověděl, že se žalobce chodil bavit do baru v [Anonymizováno], což mělo pak skončit. Dále svědek vypověděl, že poškození žádali po pojišťovně, kde byl pojištěn, náhradu újmy. Pojišťovna mu pak měla zvednout pojistku. V neposlední řadě svědek vypověděl, že žalobce svoji práci zvládal, že nezaznamenal žádné zhoršení v jeho pracovní výkonnosti.

9. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědkyně je matkou žalobce. Svědkyně vypověděla, že žalobce už není takový jako dřív, kdy byl veselejší; nyní je zamlklejší a straní se. Svědkyně rovněž vypověděla, že měla se synem vždy dobrý vztah. Nicméně poté, co došlo k nehodě, tak se nechtěl s nikým bavit, nechtěl s nikým komunikovat a rozebírat to. Žalobce se projevoval vůči svědkyni agresivně a nechtěl s ní komunikovat. Dále svědkyně uvedla, že v průběhu původního řízení to bylo jednou nahoře jedno dole, že to žalobci na psychice nepřidalo. Svědkyně rovněž vypověděla, že žalobce má dobré vztahy v práci. Svědkyně vypovídala, že se jí ptali na [podezřelý výraz] stíhání jejího syna, avšak k dotazu soudu nebyla schopna uvést konkrétní jméno osoby, se kterou se o [podezřelý výraz] stíhání svého syna bavila. Konečně v neposlední řadě svědkyně vypověděla, že věřila v nevinu žalobce.

10. Z výslechu svědka [jméno FO], narozeného [Anonymizováno], soud zjistil, že svědek se považuje za nejlepšího kamaráda žalobce. Svědek rovněž vypověděl, že předtím spolu trávili spoustu času, podnikali výlety, pořád spolu někam jezdili a chodili. Poté začal být žalobce uzavřený a stýkal se se svědkem vídat pouze doma. Svědek dále vypověděl, že s žalobce chodil do [Anonymizováno]. Přibližně 14 dní po nehodě pak žalobce se svědkem do baru přestal téměř chodit, když namísto každodenního docházení se svědkem zašel do baru pouze jednou za měsíc. K dotazu soudu svědek uvedl, že věřil v jeho nevinu. Svědek vypověděl, že zaslechl, že byl žalobce označován slovem vrah. Nicméně nebyl schopen konkretizovat žádnou osobu, která toto měla říci. Konečně svědek vypověděl, že žalobce bydlí v obci [adresa], která má mít řádově desítky obyvatel. Svědek rovněž výslovně k dotazu soudu uvedl, že s žádným obyvatelem obce [adresa] se o žalobcově [podezřelý výraz] stíhání nebavil.

11. Soud zhodnotil výpovědi svědků jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědek [Jméno zainteresované osoby 0/0] a svědkyně [jméno FO] jsou rodinný příslušníci žalobce a dále svědek [jméno FO] se označil za nejlepšího přítele žalobce, avšak soud v jejich výpovědích neshledal existenci zásadních rozporů. Nadto svědci k doplňujícím dotazu soudu přiznali, které informace mají pouze zprostředkovaně. K tomu se dodává, že z výpovědí svědků bylo sice znát, že se žalobci snažili svojí výpovědí pomoci (když obecně uváděli, že se o žalobcově [podezřelý výraz] stíhání vědělo, avšak nebyli schopni k dotazu soudu označit konkrétní osoby), nicméně tyto části výpovědi, kterým soud neuvěřil (z důvodů uvedený shora), nemohou samy o sobě vést k znevěrohodnění celých svědeckých výpovědí.

12. Z listin založených ve spise vedeným u [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: (i) Z úředního záznamu ze dne [Anonymizováno], soud zjistil, že dne [Anonymizováno] se stala na silnici [Anonymizováno] za obcí [adresa] dopravní nehoda. Účasten této nehody byl jako řidič [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Datum narození zainteresované osoby 0/0]. (ii) Z usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství Středočeského kraje, Územní odbor [adresa], Oddělení obecné kriminality, se sídlem [adresa], [Anonymizováno] [adresa] o zahájení [podezřelý výraz] stíhání dne [Anonymizováno][Anonymizováno], č.j. KRPS[tel. číslo]/[Anonymizováno], soud zjistil, že usnesení ze dne [Anonymizováno], žalobci doručeném dne [Anonymizováno], bylo zahájeno [podezřelý výraz] stíhání žalobce, a to pro [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku. (iii) Z obžaloby Okresního státního zastupitelství v [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], [Anonymizováno] doručené dne [Anonymizováno], soud zjistil, že proti žalobci byla podána obžaloba, a to pro spáchání [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku. V odůvodnění se pak píše, že žalobce je osoba bezúhonná. (iv) Z připojení se poškozených s nárokem na náhradu škody ze dne 19. 2. 2020 soud zjistil, že [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] se připojili do [podezřelý výraz] řízení jako poškození se svými nároky ve výši [částka]. (v) Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne 27. 8. 2020, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání [podezřelý výraz] usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výši [částka]. Poškození, kteří se přihlásili do [podezřelý výraz] řízení – [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] a [Anonymizováno] [podezřelý výraz] pojišťovna [Anonymizováno], byli soudem informováni o tom, že v tyto nároky není možno uplatňovat proti žalobci, nýbrž proti jeho zaměstnavateli. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2021. (vi) Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], soud zjistil, že odvolací soud zrušil napadený rozsudek [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], ve výrocích o trestech, když nově uložil odvolací soud žalobci trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců podmíněně odloženého na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Výrok o vině žalobce odvolacím soudem změněn nebyl. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 3. 2021. (vii) Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že dovolací soud zrušil rozsudek [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], a Krajského soudu v Praze ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka]. V Odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že v novém řízení bude muset soud I. stupně se opětovně zabývat jednání žalobce před zahájením couvání, a to s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu, když ten zdůraznil, že k [podezřelý výraz] odpovědnosti žalobce nepostačuje skutečnost, že došlo k couvání nákladního vozidla bez navádění poučené a oprávněné osoby. (viii) Z rozsudku [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že žalobce byl shledán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců podmíněně odložené na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. (ix) Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2022, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že rozsudek [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], byl zrušen a věc byla postoupena k projednání ve správním řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [Anonymizováno].

13. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

14. Konečně v neposlední řadě se uvádí, že soud nijak nevycházel z čestného prohlášení [jméno FO] ze dne [Anonymizováno][Anonymizováno], [jméno FO] ze dne [Anonymizováno] a [jméno FO] ze dne [Anonymizováno] a z čestného prohlášení [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno]. Pokud by se totiž soud spokojil s pouhými čestnými prohlášeními za absence řádných důvodů ospravedlňující takovýto postup, porušil by zásadu přímosti (bezprostřednosti) civilního řízení sporného, čímž by zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. [spisová značka]).

15. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

16. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

17. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v [podezřelý výraz] řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal částky ve výši [částka] coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným [podezřelý výraz] stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

22. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

23. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením [podezřelý výraz] stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. [spisová značka] ze dne 31. 3. 2003).

24. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v [podezřelý výraz] řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání [podezřelý výraz] činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

25. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení [podezřelý výraz] stíhání je tudíž pozdější výsledek [podezřelý výraz] řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 12. 2004). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu [podezřelý výraz] stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný [podezřelý výraz] čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že [podezřelý výraz] čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, [podezřelý výraz] stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení [podezřelý výraz] stíhání, výrok o zastavení [podezřelý výraz] stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či [podezřelý výraz] stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 [podezřelý výraz] řádu řádu, dle něhož se [podezřelý výraz] stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může [podezřelý výraz] stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost [podezřelý výraz] stíhání, patří např. zastavení [podezřelý výraz] stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) [podezřelý výraz] řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) [podezřelý výraz] řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne 17.9.2012] či např. zastavení [podezřelý výraz] stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) [podezřelý výraz] řádu].

26. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil [podezřelý výraz] stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že [podezřelý výraz] řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení [podezřelý výraz] stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením [podezřelý výraz] stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení naplnit skutkovou podstatu [podezřelý výraz] činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením [podezřelý výraz] stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v [podezřelý výraz] řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že [podezřelý výraz] stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán [podezřelý výraz] čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení před zahájením [podezřelý výraz] stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) [podezřelý výraz] stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 [podezřelý výraz] řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení [podezřelý výraz] stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo [podezřelý výraz] stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. [spisová značka], ze dne 9. 12. 2004, sp. zn [spisová značka] či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

27. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

28. Nejvyšší soud dále dovodil, že stejné závěry je nutno uplatnit i na situaci, kdy [podezřelý výraz] stíhání skončilo postoupením věci (dle § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b), § 222 odst. 2, § 257 odst. 1 písm. b), § 314c odst. 1 písm. a), § 314p odst. 3 písm. b), § 314r odst. 5 tr. ř.). V takovém případě bylo totiž [podezřelý výraz] soudem nebo státním zástupcem pravomocně rozhodnuto o tom, že skutek, pro který se [podezřelý výraz] stíhání vede, není [podezřelý výraz] činem. Ve světle výše uvedené judikatury je tedy nutno v takových případech na usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání, pro účely odškodnění vzniklé újmy, pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk, přičemž otázka, zda se žalobce dopustil přestupku, nemůže mít vliv na posouzení nezákonnosti usnesení o zahájení [podezřelý výraz] stíhání, a tím ani na založení odpovědnosti státu za způsobenou újmu. Důvodem pro uvedený závěr je dle Nejvyššího soudu skutečnost, že obě řízení (tj. jak řízení [podezřelý výraz], tak přestupkové) jsou samostatná řízení a podléhají odlišným procesním pravidlům, přičemž přestupkové řízení není pokračováním [podezřelý výraz] stíhání. Proto ani v případě, kdy jednání účastníka, pro něž byl trestně stíhán, bylo shledáno přestupkem, není vyloučena odpovědnost státu za újmu způsobenou takovému účastníkovi [podezřelý výraz] stíháním dle § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk, neboť zavinění si [podezřelý výraz] stíhání nelze spatřovat v tom, že se poškozený dopustil skutku, pro který byl trestně stíhán (srov. např. sp. zn. [spisová značka] ze dne 18. 10. 2016).

29. Vzhledem k výsledku předmětného [podezřelý výraz] řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení zahájení [podezřelý výraz] stíhání ze dne [Anonymizováno]), neboť usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], byl rozsudek [Anonymizováno], č. j. [spisová značka], zrušen a věc byla pravomocně postoupena k projednání ve správním řízení.

30. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení [podezřelý výraz] stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu [podezřelý výraz] stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. [spisová značka] či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé [podezřelý výraz] stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

31. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy [podezřelý výraz] věci, (ii) z délky [podezřelý výraz] řízení a (iii) z dopadů [podezřelý výraz] stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou [podezřelý výraz] věci se myslí zejména závažnost [podezřelý výraz] činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený [podezřelý výraz] řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne 9. 10. 2017).

32. V daném případě byl žalobce stíhán pro [podezřelý výraz] čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání [podezřelý výraz], přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 3 let nebo zákaz činnosti. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše méně závažnou, když uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví.

33. Samotné [podezřelý výraz] stíhání pak trvalo přibližně 3 roky a 7 měsíců. Dle soudu délka předmětného [podezřelý výraz] stíhání nebyla zcela zjevně nepřiměřená, i když nebyla nijak extrémně krátká.

34. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného [podezřelý výraz] stíhání, a sice do sféry rodinného života, pracovního života a do sféry osobní, sféry sociální. Své tvrzení žalobce prokazoval svým účastnickým výslechem, jakož i výslechem několika svědků.

35. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

36. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. [adresa]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Jinak řečeno, jak bylo uvedeno shora, při hodnocení důkazů soud sice uvěřil svědeckým výpovědím, avšak tyto svědecké výpovědi byly dostatečné pouze potud, pokud jde o dopady [podezřelý výraz] stíhání do rodinného života žalobce, resp. o stres, kterým měl žalobce v souvislosti s [podezřelý výraz] stíháním trpět, jakož i dopady do profesního života (pokud jde o pokles zakázek v příčinné souvislosti s nezákonným [podezřelý výraz] stíháním žalobce). Soud dále vzal za prokázané (svědeckou výpovědí [jméno FO] a listinnými důkazy), že se [podezřelý výraz] stíhání negativně projevilo na jeho [podezřelý výraz] stavu. Pokud jde o další tvrzené dopady nezákonného [podezřelý výraz] stíhání do života žalobce, soud nemohl vzít tyto dopady za prokázané pouze na základě účastnické výpovědi žalobce, neboť hodnotu účastnické výpovědi lze považovat pouze za mizivou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

37. K tomu se připomíná, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. [právnická osoba] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

38. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. [spisová značka], se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

39. Žalobce dotvrdil následující dopady [podezřelý výraz] stíhání do svého života. Zaprvé, žalobce zdůrazňoval, že byl celou událostí velmi zasažen; dodnes jí má mít před očima. Žalobce má dodnes trpět pocity úzkosti a nejistoty. Z veselého muže se měl stát osobou zaraženou a vyhýbající se kontaktu s lidmi. Zadruhé, žalobce poukazoval na skutečnost, že je zaměstnancem svého otce, přičemž na otce žalobce byl činěn tlak ze strany pozůstalých a pojišťovny. Konkrétně se pozůstalí měli domáhat mnohamilionového odškodnění, což by šlo na vrub otci a bylo by tak likvidační pro celou rodinu. Zatřetí, žalobce tvrdil, že mu mělo být jeho [podezřelý výraz] stíhání opakovaně připomínáno. Začtvrté, žalobce uváděl, že v důsledku jeho [podezřelý výraz] stíhání bylo ztíženo jeho společenské postavení a poškozeno dobré jméno, když měl být označován výrazem vrah. Zapáté, žalobce poukazoval na zhoršení svých rodinných a pracovněprávních vztahů.

40. K tomu soud uvádí, že na základě provedeného dokazování nemá za prokázané, že by žalobci v důsledku [podezřelý výraz] stíhání bylo ztíženo společenské postavení a poškozeno jeho dobré jméno, resp. že by byl žalobce označován v obci, kde žil, za vraha. K tomu soud zdůrazňuje, že sice sám žalobce, jakož i všichni svědci sice vypovídali, že takovéto zmínky zaznamenali, avšak k doplňujícím dotazům soudu ani jeden svědek (ba ani sám žalobce) nebyl schopen vybavit si konkrétní situaci, konkrétní osobu, která takto o žalobci měla hovořit. Soud proto v tomto rozsahu výpovědím neuvěřil a vyzval žalobce postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Žalobce však na tuto svoji povinnost – tj. povinnost navrhovat důkazy ke svým tvrzením – rezignoval, ačkoliv byl soudem řádně poučen o této povinnosti, jakož i o možných důsledcích neunesení břemene důkazního. Soudu proto nezbylo, nežli považovat žalobcovo shora uvedené tvrzení za neprokázané.

41. Soud rovněž uvádí, že neshledal příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem (tj. nezákonným rozhodnutím, resp. [podezřelý výraz] stíháním) a tvrzenou újmou. Soud zdůrazňuje, že ze samotných žalobních tvrzení, jakož i z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že řada dopadů do života žalobce ve skutečnosti nebyla způsobena zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání, nýbrž samotným faktem, že došlo k dopravní nehodě, v důsledku které byl usmrcen člověk. Jmenovitě soud poukazuje na samotná tvrzení žalobce, který sám uváděl, že cítil stres a měl problémy se spánkem bezprostředně poté, co k nehodě došlo. [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO] pak jednoznačně vypověděli, že ke změně jeho chování došlo bezprostředně poté, co k nehodě došlo. Na tomto místě nelze přehlížet, že k nehodě došlo dne [Anonymizováno], přičemž [podezřelý výraz] stíhání bylo zahájeno až usnesením ze dne [Anonymizováno]. Jistě samotná časová souslednost nemůže být jediným kritériem při posuzování příčinné souvislosti (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, č. j. [spisová značka]), přičemž i před zahájením [podezřelý výraz] stíhání může nastat újma, která je odškodnitelná v rámci kompenzačního řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. I. ÚS 1029/21). Nicméně z provedeného dokazování i ze samotných tvrzení žalobce je zřejmé, že změny v jeho chování a v jeho osobě by nastaly i bez samotného zahájení a vedení [podezřelý výraz] stíhání. Jinými slovy řečeno, v projednávané věci nelze dojít k závěru, že by tvrzený odpovědnostní titul byl conditio sine qua non vzniku újmy na straně žalobce, jak vyžaduje ustálená judikatura civilních soudů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. [spisová značka]).

42. Konečně pokud jde o žalobcovo tvrzení, že na jeho otce byl činěn tlak ze strany pozůstalých a pojišťovny, když se pozůstalí měli domáhat mnohamilionového odškodnění, což by šlo na vrub otci a bylo by tak likvidační pro celou rodinu, toto má soud za vyvrácené svědeckou výpovědí [jméno FO]. Ten totiž jednoznačně vypověděl, že pozůstalí žádali odškodnění po pojišťovně, která mu pak následně měla zvednout pojistku. Soud má rovněž za vyvrácené, že by samotné [podezřelý výraz] stíhání negativně zasáhlo do práce žalobce. Jak vyplynulo z výpovědi [jméno FO], jakož i ze samotného výslechu žalobce, ve skutečnosti v jeho pracovním životě k žádným změnám nedošlo (s výjimkou toho, že žalobce se práci věnoval více). Nadto svědkyně [jméno FO] vypověděla, že má dobré vztahy v práci.

43. Na druhou stranu soud vzal za prokázané následující dopady. Předně soud uvěřil žalobci, že jej samotné [podezřelý výraz] stíhání velmi stresovalo. Tomu odpovídá i svědecká výpověď [jméno FO], která jednoznačně vypověděla, že žalobcova psychika byla nestálá v návaznosti na průběh [podezřelý výraz] stíhání. Soud rovněž žalobci uvěřil, že jej stresovala možnost, že přijde o svůj řidičský průkaz, když § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku takovýto trest jistě umožňuje. Je sice pravda, že takovýto trest nebyl navrhován ani státním zástupcem, ani uložen soudem, nicméně uložit jej bylo lze a soud rozumí tomu, že tato možnost žalobce stresovala. Soud rovněž vzal za prokázané a rozumí tomu, že žalobce v souvislosti se svým [podezřelý výraz] stíháním čelil dotazům, které pro něho jistě musely být nepříjemné. Soud rovněž vzal za prokázané, že [podezřelý výraz] stíhání negativně ovlivnilo fungování jeho rodiny. Soud nicméně tyto dopady nehodnotí jako zvlášť intenzivní za situace, kdy oba svědci – [Jméno zainteresované osoby 0/0] i [jméno FO] – jednoznačně vypověděli, že věřili v žalobcovu nevinu a podporovali jej. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že svědkyně [jméno FO] rovněž vypověděla, že s ní žalobce přestal komunikovat, s nikým se nechtěl bavit a byl agresivní. Podle soudu je přitom rovněž třeba přihlédnout k tomu, že žalobce byl osobou bezúhonnou a že v průběhu [podezřelý výraz] stíhání byl pravomocně odsouzen.

44. Lze proto shrnout, že soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením [podezřelý výraz] stíhání vznikla. [právnická osoba] praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

45. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], respektive odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V tomto řízení bylo posuzováno [podezřelý výraz] stíhání vedené pro [podezřelý výraz] čin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 3, [podezřelý výraz] zákoníku. [podezřelý výraz] stíhání trvalo 14 měsíců. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody 8 let, poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy se hůře soustředil, nebyl schopen vyřídit tolik zakázek, prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy měl tedy špatně spát, zásah do sociálního života, kdy měl méně chodit do společnosti, omezit své koníčky a soud rovněž přihlédl i k tomu, že po zahájení [podezřelý výraz] stíhání byl aktivním podnikatelem na komunální úrovni a byl opakovaně zvolen do zastupitelstva. ¨Jiné dopady [podezřelý výraz] stíhání do svého života neprokázal a bylo mu přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

46. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci [podezřelý výraz] stíhání trvalo přibližně 3 roky a 10 měsíců a bylo vedeno pro [podezřelý výraz] čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2, [podezřelý výraz] zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až ve výši šest let, poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně měl v důsledku [podezřelý výraz] stíhání psychické problémy a byl nucen hospodu, kterou vedl, zavřít. Dále prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně narušení soužití s jiným, tedy se svým partnerem a dále narušení vztahů se syny, a to minimálně po dobu trvání [podezřelý výraz] řízení, kdy všichni byli spoluobviněni. Dále byly prokázány zásahy do sféry zdraví poškozeného, konkrétně tedy mělo dojít ke zhoršení [podezřelý výraz] stavu poškozeného, zejména po psychické stránce, kdy poškozený neunesl celou situaci a propadl alkoholu v kombinaci s léky na spaní. Dále byly prokázány zásahy do sociálního života, kdy [podezřelý výraz] stíhání vešlo v rámci místa bydliště poškozeného ve známost a bylo předmětem debat v místě bydliště i v rámci původní provozovny, kde provozoval poškození svou podnikatelskou činnost. Jiné zásahy nebyly prokázány a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučiní ve výši [částka].

47. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], resp. odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy [podezřelý výraz] stíhání trvalo přibližně sedm let, bylo vedeno pro [podezřelý výraz] čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku a [podezřelý výraz] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 [podezřelý výraz] zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce trvání tři léta. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně v práci bylo povědomí o jeho [podezřelý výraz] stíhání, byl terčem poznámek kolegů, bál se, že již nebude moci vykonávat povolání. Dále poškození prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně krizi v manželství vyvolanou [podezřelý výraz] stíháním. Poškozený dále prokázal zásah do sféry zdraví, kdy měl trpět stresem a nejistotou. Dále poškozený prokázal zásahy do svého sociálního života, kdy žil v malé vesnici, vědělo se o jeho [podezřelý výraz] stíhání a soud v této věci přihlédl rovněž k tomu, že [podezřelý výraz] stíhání bylo medializováno, kdy soud vzal v potaz i, že poškozený byl v minulosti již trestán a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

48. Začtvrté, s řízením vedením u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], respektive odvolacího soudu, pod sp. zn. [spisová značka], kdy [podezřelý výraz] stíhání trvalo 20 měsíců, bylo vedeno pro [podezřelý výraz] čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 [podezřelý výraz] zákoníku, a poškozenému hrozil trest odnětí svobody šest let. V tomto řízení byly prokázány zásahy do profesního života poškozeného v rámci dotčeného řízení. Konkrétně k usmrcení mělo dojít při výkonu povolání poškozeného a byla zpochybněna pověst a odbornost poškozeného. Dále byly prokázány zásahy do rodinného života, konkrétně tedy [podezřelý výraz] stíhání měl negativně vnímat i partner, respektive druh poškozeného a dvě dcery, rodinné vazby nicméně nebyly narušeny. Dále byly prokázány zásahy do sféry zdraví, kdy v době [podezřelý výraz] stíhání poškozený procházel chemoterapií, zhroutil se a musel vyhledat pomoc a dále byly prokázány zásahy do sociálního života, kdy o [podezřelý výraz] stíhání vědělo okolí poškozeného a i [podezřelý výraz]. Jiné zásahy [podezřelý výraz] stíhání do života poškozeného prokázány nebyly a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši [částka].

49. Soud je toho názoru, že by v projednávané věci by mělo žalobci přináležet odškodnění jako ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Ve věcech [spisová značka] a [spisová značka] sice hrozil poškozeným vyšší trest, nicméně [podezřelý výraz] stíhání trvalo podstatně kratší dobu. Ve věci [spisová značka] pak [podezřelý výraz] stíhání trvalo přibližně stejnou dobu, nicméně hrozil trest o něco vyšší. Samotné dopady [podezřelý výraz] stíhání do života poškozených v těchto věcech považuje soud za srovnatelné s dopady tvrzenými a prokázanými v projednávané věci.

50. Na druhou stranu soud je toho názoru, že by žalobci nemělo náležet odškodnění ve výši jako ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci totiž sice poškozenému hrozil stejný trest, avšak [podezřelý výraz] stíhání bylo vedeno po podstatně delší dobu a rovněž zásahy do života poškozeného považuje soud za intenzivnější, když v této věci bylo mimo jiné [podezřelý výraz] stíhání medializováno. Tyto závěry pak lze mutatis mutandis vztáhnout i na žalobcem zmiňovanou srovnávací judikaturu. Je sice pravda, že v obou těchto věcech byli poškození pravomocně odsouzeni, avšak v obou případech poškozeným hrozil vyšší trest. Nadto ve věci sp. zn. [spisová značka] trvalo [podezřelý výraz] stíhání podstatně delší dobu (více jak 5 let), přičemž poškozený prokázal i podstatně širší dopady [podezřelý výraz] stíhání do svého života (medializaci, poškozenému byla poškozena jeho dobrá pověst a profesní kariéra).

51. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud je toho názoru, že v projednávané věci žalovanou dobrovolně vyplacené zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou [podezřelý výraz] stíháním žalobce je zcela přiléhavé. Tuto částku soud považuje za odpovídající ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS 379/23). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

52. Výrokem I. pak soud přiznal žalobci částku ve výši [částka]. Přihlédl přitom k tomu, že dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. [spisová značka] ze dne 12. 6. 2013).

53. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 27. 2. 2023. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši. Tyto kapitalizované úroky za období od 28. 8. 2023 do 5. 12. 2023 odpovídají žalované částce, proto soud tuto částku také výrokem I. tohoto rozsudku přiznal.

54. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IV. dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. K tomu osud v podrobnostech zdůrazňuje, že tarifní hodnota sporu činila [částka] (tj. 63 210 + 50 000; k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka]). Žalobce pak byl úspěšný pouze co do tarifní hodnoty [částka] (tj. co do tarifní hodnoty [částka], neboť v tomto rozsahu vzal svoji žalobu zpět po pozdější chování žalované, a co do tarifní hodnoty [částka], pokud se jedná o nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným [podezřelý výraz] stíhání). Neúspěch žalobce je tak zcela nepatrný, pročež mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a dále nákladů právního zastoupení. V projednávané věci náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Dále je součástí nákladů právního zastoupení odměna za účast u jednání soudu dne 14. 3. 2024 (2 úkony) a účast u jednání soudu dne 6. 5. 2024 (1 úkon) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., jakož i cestovní náhrada, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 3. 2024 náhrada [částka] za 66 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 5. 2024 náhrada [částka] za 66 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,7 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. K tomu soud zdůrazňuje, že s ohledem na to, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH, tedy odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů, amortizace vozidla a náhrada za promeškaný čas byly navýšeny o 21 %. Ve vyhláškové ceně pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je DPH již zahrnuto, tedy ceny pohonných hmot se o DPH nenavyšují. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka] [(3 x 5660 + 3 x 3100 + 6 x 300 + 2 x 200 + 66 x 5,6 + 66 x 1,5) x 1,21 + 4000 + 186,46 + 118,5].

55. K tomu soud dodává, že nepřiznal jako účelně vynaložený náklad řízení následující úkony nárokované žalobcem: (i) žádost o předběžné projednání nároku (resp. výzva k úhradě), (ii) potvrzení účasti žalobce, (iii) sdělení kontaktních údajů svědka a (iv) návrh na doplnění dokazování). Za tyto úkony totiž odměna dle advokátního tarifu nepřísluší.

56. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16).

57. Dále z ustálené judikatury totiž plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka]). Tyto závěry pak a maiori ad minus musí platit i pro nejrůznější sdělení, žádosti a podněty, které mohou účastníci řízení soudu zasílat v průběhu řízení, nejedná-li se o podání ve věci samé, resp. návrhy a vyjádření výslovně uvedené v § 11 a. t. 58. [adresa] k plnění byla ve výroku III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení