37 C 226/2023 - 63

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 284 040,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši [částka] se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky [částka], z čehož [částka] představuje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. 17 C 45/2019 (dále též „původní řízení“) a [částka] náhradu majetkové újmy v podobě úroků z prodlení z částek uložených k úhradě rozsudkem OS ze dne [datum], č. j. 17 C 45/2019-545, za období 2 let od podání žaloby do pravomocného skončení věci. Původní řízení dle žalobce trvalo více než 4 roky a 2 měsíce. Žalobce uváděl, že v průběhu řízení docházelo k opakovaným a neodůvodněným průtahům ze strany soudu, například při nařizování jednání, ustanovování znalce, vypracování znaleckého posudku a předávání spisu mezi instancemi. Poukazoval na to, že řízení nebylo složité a on sám svým jednáním k průtahům nepřispěl. Žalobce zdůrazňoval, že předmět řízení měl pro něj zásadní význam, neboť žalovaná částka by měla pro jeho majetkové poměry likvidační charakter.

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K meritu věci žalovaná uvedla, že v původním řízení bylo přiměřeně dlouhé. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil svůj nárok z důvodu a ve výši jako v projednávané věci dne [datum]. Vyřízená žádost pak byla stanoviskem žalované ze dne [datum], kdy žádost žalobce byla zamítnuta.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce pracoval do konce října 2023 na projektu pro banku jako OSVČ. Jeho měsíční příjem z této činnosti byl průměrně [částka]. Tuto práci vykonával po dobu 1,5 roku. Před tím pracoval na podobném projektu pro jinou banku také 1,5 roku se stejným příjmem. Celkově se těmto projektům věnoval přibližně 3-4 roky. V říjnu/listopadu 2023 ukončil spolupráci na bankovním projektu z vlastní iniciativy. Momentálně nemá stálý příjem a hledá si práci v zahraničí. Uvedl, že v současnosti „vychází tak tak“. Žalobce musel uhradit částku 2 300 000 - [částka] v souvislosti se soudním sporem. Z této částky [částka] uhradila pojišťovna. Zbytek uhradili jeho rodiče a sestra formou půjčky. Zavázal se splácet [částka] měsíčně sestře a [částka] měsíčně rodičům. Stihl uhradit pouze 3 splátky, než přestal mít příjem. V současnosti nesplácí nic. Škodní událost, která byla předmětem posouzení v rámci původního řízení, se stala v roce 2016. Žalobce uvedl, že před civilním řízením proti němu bylo vedeno trestní řízení, které bylo ukončeno v jeho prospěch. Byl přesvědčen, že nemá povinnost plnit. Celá částka včetně úroků byla uhrazena v srpnu 2023.

7. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. 17 C 45/2019 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení). Dne [datum] došla Okresnímu soudu v [adresa] žaloba 2 žalobkyň [Anonymizováno] a [jméno FO] proti žalovanému [Jméno žalobce] na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] v podobě ztížení společenského uplatnění a bolestného, dále [částka] na náhradu nemajetkové újmy v podobě duševních útrap a [částka] za majetkovou újmu, to vše žalobkyni 1. a žalobkyni 2. za duševní útrapy ve výši [částka], to vše v důsledku toho, že žalovaný zaviněně srazil žalobkyni 1. na sjezdovce. Dne [datum] žalobkyně vyzvány k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne [datum] rozeslán žaloba k vyjádření. Žalovanému doručena dne [datum]. Dne [datum] došlo vyjádření žalovaného. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] sdělen obsah několika desítek listin, dáno poučení podle § 118b o.s.ř., jednání za účelem výslechu účastníků, případně svědků odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] vyslýchány žalobkyně 1. a 2., vyslýchán žalovaný, vyslýchán svědek, za účelem výslechu dalších svědků jednání odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] přehrán záznam na CD, vyslýcháni 2 svědci, jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Ve dnech [datum], [datum], [datum] [datum] a [datum] probíhal kontakt se znalcem. Usnesením v právní moci [datum] ustanoven znalec [právnická osoba], [Anonymizováno], do 90 dnů od doručení spisu. Spis doručen znalci dne [datum]. Dne [datum] znalec požádal o prodloužení lhůty do [datum] s ohledem na vytíženost znalce. Dne [datum] lhůta znalci prodloužena do [datum]. Dne [datum] zaslán znalecký posudek. Dne [datum] posudek rozeslán. Dne [datum] přiznáno znalečné. Dne [datum] rozeslána vyjádření k posudku. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] vyslýchán znalec, sdělen obsah spisu [Anonymizováno], jednání odročeno za účelem vyhlášení mezitimního rozsudku na [datum]. Dne [datum] vyhlášen mezitimní rozsudek č. j. 17 C 45/2019-388 v právní moci [datum] ve znění rozsudku č. l. 462, že žalobou uplatněné nároky jsou co do právního nároku zcela opodstatněny. Dne [datum] došlo blanketní odvolání žalovaného do rozsudku. Dne [datum] došlo odůvodnění rozsudku. Dne [datum] odvolání rozesláno. Dne [datum] došlo vyjádření žalobkyň. Dne [datum] přiznáno znalečné. Dne [datum] věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu v Praze. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na základě žádosti žalovaného z důvodu plánované dovolené jednání odročeno na [datum]. Na žádost PZ žalobkyně z důvodu kolize jednání odročeno na [datum]. Na žádost PZ žalobkyně opět z důvodu kolize jednání odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] přednesena stanoviska účastníků, jednání odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] vyhlášen částečně měnící rozsudek č. j. 25 Co 141/2021-462, v právní moci [datum], kdy nárok žalobkyně 2. byl zamítnut, ve zbytku byl rozsudek potvrzen. Dne [datum] prodloužena lhůta k vypravení rozsudku o 30 dnů z důvodu právní složitosti a množství skončených věcí. Dne [datum] rozsudek rozeslán. Dne 2. 12. 20021 vrácen spis [Anonymizováno]. Dne [datum] nařízeno jednání na [datum]. Jednání odročeno na žádost žalovaného, neboť ten má v dotčené období závody, na [datum]. Opět na žádost žalovaného jednání odročeno na [datum]. Na jednání dne [datum] žalobkyni dáno poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., jednání odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování a provedení výslechu znalce [Anonymizováno]. Dne [datum] zaslán email znalci, aby navrhl termín jednání. Dne [datum] znalec urgován, avšak neúspěšně. Dne [datum] znalec urgován. Dne [datum] znalec [Anonymizováno] odpověděl. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na jednání dne [datum] provedeno několik listin, vyslýchán znalec, jednání za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na [datum]. Dne [datum] přiznáno znalečné. Dne [datum] vyhlášen rozsudek č. j. 17 C 45/2019-545, v právní moci [datum], ve spojení s č. l. 606, kdy žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a žaloba co do částky [částka] zamítnuta, dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení a nákladech státu. Dne [datum] prodloužena lhůta k vypravení rozsudku o 30 dnů z důvodu složitosti a počtu skončených věcí. Dne [datum] došlo blanketní odvolání žalovaného. Dne [datum] žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] došlo odvolání žalobkyně do výroku o nákladech řízení. Dne [datum] zaplacen soudní poplatek za odvolání. Dne [datum] stanovena výše nákladů státu, v právní moci [datum]. Dne [datum] žalovaný vyzván k odstranění vad odvolání. Dne [datum] vady odvolání žalovaným odstraněny. Dne [datum] odvolání rozesláno. Dne [datum] věc předložena Krajskému soudu v Praze. Dne [datum] voláno k jednání na [datum]. Na žádost žalovaného z důvodu účasti na závodech jednání odročeno na [datum]. Na žádost PZ žalované z důvodu kolize jednání odročeno na [datum] ve 13:

0. Za účelem vyhlášení rozhodnutí jednání odročeno na [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 192/2022-606 v právní moci [datum] rozsudek prvního stupně změněn jen co do lhůty k plnění v délce 30 dnů, jinak byl potvrzen. Dne [datum] došlo dovolání žalovaného s návrhem na osvobození od soudních poplatků. Dne [datum] došlo vyplněné potvrzení o majetkových poměrech žalovaného. Usnesením v právní moci [datum] osvobození od soudních poplatků nepřiznáno. Dne [datum] zaplacen soudní poplatek za dovolání. Dne [datum] dovolání rozesláno. Dne [datum] spis předložen Nejvyššímu soudu. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 3028/2023-658 ze dne [datum] zamítnut návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku č. j. 25 Co 192/2022-606, v právní moci [datum]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 25 Cdo 3028/2023-671, v právní moci [datum], dovolání odmítnuto.

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

9. K tomu soud uvádí, že neprováděl v rámci dokazování čestné prohlášení [jméno FO] a žalobce. Pokud by se totiž soud spokojil s pouhými čestnými prohlášeními za absence řádných důvodů ospravedlňující takovýto postup, porušil by zásadu přímosti (bezprostřednosti) civilního řízení sporného, čímž by zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3197/2022).

10. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

11. Žalobce se domáhal náhrady za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Dále se domáhal náhrady škody v podobě úroků z prodlení z částek uložených k úhradě rozsudkem OS ze dne [datum], č. j. 17 C 45/2019-545, za období 2 let od podání žaloby do pravomocného skončení věci. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

12. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). K náhradě nemajetkové újmy způsobené tvrzenou nepřiměřenou délkou původního řízení 13. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

14. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

15. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

16. V dané věci začalo rozhodné období (z hlediska možné nemajetkové újmy žalobců) běžet dne [datum] (kdy byla doručena žaloba) a skončilo dne [datum] (právní mocí rozhodnutí dovolacího soudu). Posuzované řízení tak trvalo přibližně 5 let a 5 měsíců.

17. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy a dále u dovolacího soudu. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

18. Po hmotněprávní, procesněprávní i skutkové stránce soud hodnotí věc jako obtížnou (resp. složitou). Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví. Je přitom notorietou, že rozhodování o náhradách újmy na zdraví patří mezi vůbec nejsložitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2207/2020). Hmotněprávní složitost původního řízení je dána nutností soudu vážit zvýšení náhrady, tj. složitostí aplikační a interpretační (viz textace § 2958 zákona č. 89/2012 Sb.). Složitost původního řízení po stránce skutkové pak vyplývá z prováděného dokazování, zejm. pokud se jedná o posudek (resp. výslech znalce), provedené listinné důkazy a výslechy svědků. Složitost procesněprávní je pak dána vydáním mezitímního rozsudku, žádostmi o odročení jednání, nutností dávat výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a rozhodovat o nákladech státu.V souhrnu tak soud hodnotí věc jako obtížnější (resp. složitější).

19. K tomu soud uvádí, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Posuzování řízení z hlediska počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1680/2023).

20. V projednávané věci k argumentaci žalobce je třeba uvést, že v původním řízení nebyla napadená rozhodnutí rušena pro nepřezkoumatelnost nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. ustálené judikatury, či z důvodu jiných závažných procesních pochybení. Žalované tak nelze klást k tíži, že věc byla projednávaná na více stupních soudní soustavy, když tato okolnost byla zjevně dána složitostí sporu.

21. K tomu soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu v zásadě nepřísluší, aby hodnotil zvolený postup soudů v rámci původního řízení.

22. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud nezaznamenal, že by se žalobce snažil o urychlení řízení. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam). K tomu se zdůrazňuje, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

23. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se sice o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví, u něhož se vyšší význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje, avšak tento význam se presumuje pouze pro žalobce (v dotčených řízeních), tj. pro osoby poškozené (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2013). Žalobce pak v rámci původního řízení působil jako žalovaný, pročež spor pro něho měl v zásadě charakter sporu majetkové povahy, u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 987/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2013).

24. K tomu soud dále dodává, že jinak z okolností konkrétního případu nevyplývá jiný důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobce. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). V projednávané věci přitom platí, že stran individuálního významu žalobce žádnou konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jeho života, neprokázal. Žalobce sice argumentoval tím, že žalovaná částka v původním řízení pro něho měla mít likvidační charakter, avšak jak vyplynulo z provedeného dokazování výslechem žalobce, samotná žalovaná částka byla zaplacena pojišťovnou. Žalobce pak platil příslušenství žalované částky (v rozsahu cca [částka]), avšak zároveň vypověděl, že měl příjmy v průměru [částka] (kterých se dobrovolně vzdal). Podle soudu tak nelze uvažovat o tom, že by byl dán vyšší význam řízení pouze z důvodu výše žalované částky (včetně příslušenství) v původním řízení.

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení neshledala žádné průtahy (tj. období nečinnost). K argumentaci žalobce pak soud uvádí, že první jednání sice bylo nařízeno až po 5 měsících od podání žaloby, avšak v mezidobí soud vybíral soudní poplatek, rozesílal žalobu. V období od odročení jednání dne [datum] do ustanovení znalce dne [datum] pak soud rovněž nebyl nečinný nýbrž komunikoval se znalci. Spis pak byl doručen znalci dne [datum]. Soud nezaznamenal ani průtahy při vypracování znaleckého posudku, když tento byl vypracován v soudem určené (prodloužené) lhůtě. Poté soud rozhodoval o znalečném a rozesílal vyjádření posudku a dne [datum] volal k jednání dne [datum]. Ani toto období tak nelze považovat za období nečinnosti. Je pak sice pravdou, že soud I. stupně předložil věc odvolacímu soudu až dne [datum] (odvolání podáno dne [datum]), avšak v mezidobí soud rozhodoval o znalečném a rozesílal odvolání k vyjádření. Pokud pak jde o námitky stran data vyhlášení a rozeslání písemného vyhotovení rozsudku, v projednávané věci byl vždy dodržen postup předvídaný § 158 odst. 4 o. s. ř. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro žalobcem zmiňované období ode dne [datum] (vyhlášení rozsudku) do předání věci dovolacímu soudu dne [datum] (kdy byla věc předložena odvolacímu soudu).

26. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem původního řízení a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že délka původního řízení je vzhledem k okolnostem případu tak, jak byly popsány shora, nebyla nepřiměřená, a tudíž nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

27. S ohledem na shora uvedené lze shrnout, že v dané věci ani nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci tak nemohl vzniknout ani nárok na přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Požadavek na peněžité plnění tedy není důvodný. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu co do částky [částka] zamítl. K náhradě škody 28. Soud rovněž výrokem I. zamítl žalobu, pokud jde o částku ve výši [částka] představující úrok z prodlení z prodlení z částek uložených k úhradě rozsudkem OS ze dne [datum], č. j. 17 C 45/2019-545, za období 2 let od podání žaloby do pravomocného skončení věci. Již jen ze samotných žalobních tvrzení je naprosto zjevné, že se nejedná a nemůže jednat o újmu, kterou by žalobce utrpěl v příčinné souvislosti s nepřiměřeně dlouhým soudním řízení. V souladu s ustálenou judikaturou totiž platí, že povinnost platit úroky z prodlení je zákonem předvídaný následek skutečnosti, že dlužník nesplní svůj peněžitý závazek řádně a včas. K prodlení dochází uplynutím doby splatnosti, jež se řídí hmotným právem; lhůta stanovená soudním rozhodnutím ke splnění uložené povinnosti (tzv. lhůta pariční; § 160 o. s. ř.) má význam z hlediska vykonatelnosti rozhodnutí, nikoliv pro otázku prodlení. Tvrdí-li tudíž žalobce (domnělý poškozený), že utrpěl majetkovou újmu tím, že mu bylo soudem uloženo zaplatit věřiteli spolu s jistinou žalované částky též úroky z prodlení, je příčinu vzniku této újmy nutno spatřovat již ve skutečnosti, že ze strany žalobce (dlužníka) nedošlo k řádnému a včasnému splnění dluhu, nikoliv snad v nesprávném úředním postupu soudu. Možné subjektivní přesvědčení dlužníka o nedůvodnosti věřitelem uplatňované pohledávky v původním řízení (jež se ukázalo být nesprávným) přitom na daném závěru nemůže ničeho změnit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3913/2011).

29. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

30. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí [částka] za každý úkon.

31. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

32. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.