37 C 23/2022-48

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o omluvu, konstatování porušení práva a zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. V řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal konstatování, že sdělením podezření ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a návrhem Okresního trestního státního zastupitelství v [obec] na potrestání žalobce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], došlo k porušení práva žalobce na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména garantovaného v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a k porušení práva žalobce na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě garantovaného v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, se zastavuje.

II. V řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované omluvit se za újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím, jímž bylo sdělení podezření ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a návrhu Okresního státního zastupitelství v [obec] na potrestání žalobce ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 4 000 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 96 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z částky 96 000 Kč od 28. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce, advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Teplicích (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, které bylo vedenou Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Ve své žalobě tvrdil, že mu v souvislosti s jeho trestním stíháním vznikla nemajetková újmy, že je dlouhodobým a spořádaným obyvatelem [obec] a ČR a dále specifikoval následující dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Zaprvé, v důsledku trestního stíhání bylo hluboce a nevratně zasaženo do pověsti a dobrého jména žalobce jako obyvatele obce Dubí, a to jak u sousedů, přátel a známých v obci [obec], tak rovněž u kolegů v zaměstnání. Zadruhé, v důsledku trestního stíhání byly žalobci odebrány legálně držené zbraně. Zatřetí, v důsledku trestního stíhání byl hluboce zasažen rodinný život žalobce i jeho rodiny, když žalobce sám i jeho manželka byli nuceni čelit opovržení a odstupu okolí.

4. Dále žalobce ve své žalobě uvedl, že se obrátil na žalovanou se svým nárokem dne 27. 7. 2021. Do dne podání žaloby přitom žalovaná podle žalobce na jeho podání nijak nezareagovala.

5. Svoji žalobou se pak žalobce domáhal částky ve výši 100 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, jakož i omluvy a konstatování porušení práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 2022 uvedla, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření. Dostatečným zadostiučiněním je dle žalované omluva za nezákonné trestní stíhání, kterou žalobci poskytla ve svém stanovisku ze dne 22. 3. 2022.

7. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

8. Dne 8. 8. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání žalobce dotvrdil dopady trestního stíhání do svého života, když uvedl, že dodnes je jeho manželka v souvislosti s trestním stíháním znepokojena, dodnes je na něj naštvaná, že toto trestní stíhání proběhlo. Dále žalobce uvedl, že informace o trestním stíhání se dostala mezi jeho sousedy, a to pomluvou, kdy si sousedé mysleli, že má u sebe nelegálně držené zbraně. Dále žalobce zdůraznil, že v důsledku trestního stíhání se od něho odvrátili někteří sousedé. Žalobce rovněž dotvrdil, že je členem tenisového klubu, kde také vykonává funkci kapitána družstva, kdy informace o trestním stíhání se dostala mezi členy družstva a sám žalobce se musel v rámci tohoto družstva obhajovat přibližně před pětadvaceti lidmi. Musel vysvětlovat, o co se jedná a dokonce to chvíli vypadalo, že bude funkce kapitána družstva zbaven. Dále žalobce tvrdil, že je osoba samostatně výdělečně činná a v rámci své podnikatelské činnosti mimo jiné jezdí i do [právnická osoba] a [příjmení], které sídlí v [obec] s tím, že také v těchto společnostech se roznesla informace o jeho trestním stíhání a několikrát byl na vrátnicích těchto společností prověřován, jestli u sebe nemá pistoli, což pro něj bylo velmi nepříjemné. Konečně v neposlední řadě žalobce uvedl, že jeho manželka pracuje jako učitelka, přičemž informace o jeho trestním stíhání se dostala k řediteli školy, kde jeho manželka pracuje. On sám byl pozván ředitelem této školy, aby vysvětlil, že není nebezpečnou osobou, respektive že jejich rodina není nebezpečná a jeho manželka může pokračovat ve výuce na příslušné škole. K tomuto zdůraznil, že trestním stíháním jsou znepokojeni i rodiče jednotlivých žáků, které jeho manželka učí. Na tomto jednání byly dále provedeny důkazy a žalobce vzal svoji žalobu částečně zpět, pokud šlo o jeho nároky na omluvu a konstatování porušení práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména. Rozhodnutí ve věci samé pak bylo vyneseno dne 18. 8. 2022.

III. K částečnému zpětvzetí

9. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

10. Procesní úkon žalobce, kterým na jednání dne 8. 8. 2022 došlo ke zpětvzetí žaloby co omluvu a konstatování porušení práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména, splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě. Žalovaná navíc s tímto zpětvzetím vyjádřila svůj souhlas. Soud proto výroky I. a II. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil.

IV. Skutková zjištění

11. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil dne 27. 7. 2021 svůj nárok u žalované, a to ve výši a z důvodu jako v projednávané žalobě s tím, že žalovaná tuto žádost vyřídila svým stanoviskem ze dne 22. března 2022. Žalobci byla vyplacena částka 6 534 Kč coby náhrada vynaložených nákladů na právní zastoupení a rovněž se mu žalovaná omluvila za nezákonné trestní stíhání vedené u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka].

12. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

13. Dále ze spisu vedeného u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] soud zjistil, že proti žalobci (jako osobě bezúhonné) bylo dne 15. 9. 2020 zahájeno trestní stíhání, a to sice sdělením podezření z přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Následně [stát. instituce] [anonymizováno] [název soudu] návrh na potrestání žalobce, a to pod č. j. [číslo jednací] pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo dne 28. 1. 2021.

14. Z čestného prohlášení [jméno] [celé jméno žalobce], účastnického výslechu a výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], manželky žalobce, soud zjistil, že v souvislosti s trestním stíháním žalobce v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] trpělo manželství žalobce a svědkyně rodinnými neshodami s tím, že informace o trestním stíhání žalobce se dostala do povědomí i na pracovišti manželky žalobce, kde žalobce musel toto své trestní stíhání vysvětlovat.

15. Soud zhodnotil výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] jako věrohodnou. Je sice pravdou, že svědkyně je rodinným příslušníkem žalobce, na druhou stranu soud neshledal existenci rozporů v její svědecké výpovědi a ani žádné jiné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti tohoto svědka.

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

V. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

17. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

20. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

21. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

VI. Právní posouzení projednávané věci soudem

24. Jak je uvedeno shora, žalobce se po částečném zpětvzetí na jednání dne 8. 8. 2022 domáhal částky ve výši 100 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

25. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

26. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

27. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

28. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne 17.9.2012) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

29. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jejím jednání, kterým měla podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jejím chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

30. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

31. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Existenci odpovědnostního titulu ostatně uznala i žalovaná.

32. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

33. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne [datum rozhodnutí]).

34. V daném případě byl žalobce stíhán pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání přečinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 3 let. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše méně závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost z pravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví.

35. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 4 měsíce. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zjevně nepřiměřená (koneckonců ani sám žalobce netvrdil, že by trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé).

36. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice že mělo nepříznivý vliv na jeho pověst žalobce a dosavadní způsob života a také negativně ovlivnilo a narušilo jeho rodinný a soukromý život. Žalobce dále tvrdil dopady trestního stíhání do sféry pracovní. Svá tvrzené žalobce prokazoval čestným prohlášením a svědeckou výpovědí své manželky, jakož i svoji účastnickou výpovědí.

37. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

38. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott:„ Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Jinak řečeno, jak bylo uvedeno shora, při hodnocení důkazů soud sice uvěřil svědecké výpovědi manželky žalobce [jméno] [příjmení], avšak tato svědecká výpověď byla dostatečná pouze potud, pokud jde o dopady trestního stíhání do rodinného života žalobce. Pokud jde o další tvrzené dopady nezákonného trestního stíhání do života žalobce, soud nemohl vzít tyto dopady za prokázané pouze na základě účastnické výpovědi žalobce, neboť hodnotu účastnické výpovědi lze považovat pouze za mizivou (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 29 Cdo 1015/2018).

39. Za situace, kdy žalobce řadu svých tvrzení prokazoval pouze svým účastnickým výslechem, přičemž bylo lze tyto tvrzené skutečnosti prokazovat jinak (pokud jde o tvrzení, že bylo hluboce a nevratně zasaženo do dobrého jména a pověsti žalobce jako obyvatele [obec], a to u sousedů, přátel a známých v [obec], rovněž i u kolegů v zaměstnání; dále tvrzení, že musel v důsledku trestního stíhání čelit opovržení a odstupů okolí; tvrzení, že se dostal do situace, kdy byl označován za nezákonného pistolníka, byl vnímán jako malomocný nebo opravdu nebezpečný člověk; tvrzení, že jeho sousedé si mysleli, že má nelegálně držené zbraně a proto se od něho odvrátili; tvrzení, že se v rámci své činnosti v tenisovém klubu, kde vykonává funkci kapitána družstva, musel vypořádávat s trestním stíháním, a to sice tak, že musel před pětadvaceti lidmi vysvětlovat toto své trestní stíhání; tvrzení, že jako osoba samostatně výdělečně činná byl v rámci [právnická osoba] a [příjmení] v důsledku trestního stíhání podroben prověřování na vrátnicích, jestli u sebe nemá střelnou zbraň), jej soud vyzval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Žalobce však na tuto svoji povinnost – tj. povinnost navrhovat důkazy ke svým tvrzením – rezignoval, ačkoliv byl soudem na jednání dne 8. 8. 2022 řádně poučen o této povinnosti, jakož i o možných důsledcích neunesení břemene důkazního. Soudu proto nezbylo, nežli považovat výše vypočtená žalobcova tvrzení za neprokázaná.

40. I tak ovšem soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Nelze totiž přehlédnout, že ze svědecké výpovědi manželky žalobce totiž jednoznačně vyplynul negativní dopad nezákonného trestního stíhání do žalobcova rodinného života. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

41. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

42. Zaprvé, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 28 C 246/2015 bylo trestní stíhání vedeno 2 roky a 2 měsíce, trestní stíhání bylo vedeno pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku a přečin nebezpečného pronásledování dle § 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozenému v dotčeném řízení hrozila sazba trestu až 2 roky nebo zákaz činnosti, a poškozený neprokázal zásahy ani do rodinného, ani do sociálního, ani do profesního života, ani jiné zásahy, a jako forma zadostiučinění bylo přiznáno konstatování, respektive omluva.

43. Zadruhé, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 C 65/2019 byla délka trestního řízení 15 a půl měsíce, trestní řízení se vedlo pro trestný čin zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že poškozenému hrozil trest odnětí svobody až ve výši 10 let a poškozený prokázal zásahy do rodinného života a do sféry zdraví, a bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 45 000 Kč (tj. přibližně ve výši 2 900 Kč za měsíc trestního stíhání).

44. Zatřetí, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 173/2012 bylo trestní stíhání vedeno 337 dnů, řízení bylo vedeno pro trestné činy podle § 260, 253 a § 175 a 178 trestního zákoníku, poškozenému v tomto řízení hrozil trest odnětí svobody až 1 rok, respektive zákaz činnosti, poškozený strávil část trestního stíhání ve vazbě, a poškozený prokázal zásahy do rodinného života. Jako dostatečná forma zadostiučinění bylo shledáno konstatování, respektive omluva.

45. Začtvrté, ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 407/2013 trvalo trestní stíhání 2 roky a 4 měsíce, vedlo se pro trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku a nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest až 3 roky, a poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví a do sociálního života, a poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 30 000 Kč (tj. přibližně ve výši 1 071 Kč za měsíc trestního stíhání).

46. Ve světle shora uvedeného tak soud rekapituluje, že všechna výše uvedená trestní řízení trvala delší dobu, než tomu bylo v projednávané věci. Rovněž se zdůrazňuje, že ve dvou případech poškozeným hrozil trest nižší (19 C 197/2018 a 10 C 173/2012) a v jednom případě trest vyšší (43 C 65/2019). Dále ve dvou případech nebyly prokázány zásahy do sociálního, profesního života a do sféry zdraví (19 C 197/2018 a 10 C 173/2012). Tomu odpovídá i to, že v těchto případech bylo shledáno za dostatečné přiměřené zadostiučinění konstatování porušení práva, resp. omluva. V případě 43 C 65/2019 pak dle zdejšího soudu byly prokázány širší dopady trestního stíhání do života poškozeného než v projednávané věci (konkrétně byly prokázány i nikoliv marginální dopady do sféry zdraví, když poškozený utrpěl v souvislosti s nezákonným trestním stíháním posttraumatický stresový syndrom). Podle soudu je tak nejpřiléhavější srovnání projednávané věci s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 41 C 407/2013. Je sice pravda, že trestní stíhání v tomto případě trvalo podstatně déle a rovněž i zde byly prokázány širší dopady do života poškozeného (pokud jde o zásahy do jeho sociálního života a sféry zdraví; naopak nebyly prokázány dopady do rodinného života), na druhou stranu nelze přehlédnout, že v projednávané věci byl žalobce osobou bezúhonnou a navíc byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu. Soud se proto přiklonil k částce odškodnění ve výši 1000 Kč za měsíc trestního stíhání.

47. Na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 4 000 Kč. Proto soud rozhodl jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (srov. výrok IV.).

48. Soud si je vědom toho, že přiznaná výše zadostiučinění je spíše symbolická. Nicméně při stanovení výše této částky vyšel zejm. z toho, že žalobce sice byl osobou bezúhonnou zproštěnou obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu, prokázal ovšem pouze dopady do svého rodinného života. Podle zdejšího soudu by přitom bylo nepřípadné, pokud by soud rozhodl o přiznání částky vyšší, a to za situace, kdy žalobce nebyl schopen další tvrzené konkrétní dopady do svého osobního, rodinného, profesního, sociálního života nijak prokázat (ač k tomu byl soudem řádně vyzván). Výše přiznaného zadostiučinění tak reflektuje i procesní přístup žalobce, který se dobrovolně rozhodl rezignovat na svoji povinnost činit ke svým tvrzením relevantní důkazní návrhy.

VII. K úrokům z prodlení

49. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

50. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 27. 7. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve čtvrtek dne 27. 1. 2022; v prodlení se tak žalovaná ocitla v pátek dne 28. 1. 2022. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od 28. 1. 2022 a ve zbytku žalobu zamítl (viz výroky III. a IV. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VIII. K nákladům řízení a nákladům státu

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem V. dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný, avšak plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 8. 8. 2022 a účast na jednání dne 18. 8. 2022, celkem 4 x 3 100 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 18 456 Kč.

IX. Ke lhůtě k plnění

52. Lhůta k plnění byla ve výroku III. a V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení