37 C 249/2022-38

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa], o zaplacení 140 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 140 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svoji žalobou domáhal zaplacení částky 140 000 Kč. Svůj nárok opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (nezákonné trestní stíhání), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla nemajetková újma ve výši 70 000 Kč. Dále svůj nárok co do výše 70 000 Kč opíral o nesprávný úřední postup, nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). K tomu zdůraznil, že k promlčení trestního stíhání došlo již [datum], přičemž trestní řízení bylo zastaveno až [datum]. Žalobci přitom nelze vytýkat, že nepožadoval, aby bylo trestní řízení vedeno dál, neboť pokračování řízení by pro něho znamenalo prodlužování doby útrap, které trestní řízení přináší.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 140 000 Kč. Žalovaná pak požadavek žalobce vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum]. V tomto stanovisku bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí v původním řízení; žalovaná však odmítla nahradit nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, a to s odvoláním na § 12 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem žalovaná uvedla, že považuje konstatování porušení práva společně s poskytnuto omluvou za dostatečné. Žalovaná proto navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodů jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak svým stanoviskem ze dne [datum] žalobcovu žádost o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 140 000 Kč zamítla. Vyslovila ovšem konstatování porušení práva s ohledem na nepřiměřenou délku původního řízení, za což se žalobci omluvila.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne [datum] došlo OSZ v [obec] n. L. trestní oznámení [webová adresa], a.s. proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] trestní oznámení doručeno PCŘ. Dne [datum] vyhotoven záznam o zahájení úkonu trestní řízení vůči [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pro přečin podvodu. Dne [datum] postoupeno trestní oznámení na [příjmení] [jméno] na základě trestního oznámení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] z důvodu spáchání trestného činu pronevěry. Dne [datum] sepsán záznam o zahájení úkonu trestního řízení vůči [příjmení] podezřelý z činu pronevěry. Dne [datum] ústně podáno trestní oznámení na OSZ [obec] n. [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] na pana [příjmení]. Dne [datum] trestní oznámení postoupeno PCŘ. Dne [datum] vyhotoven záznam o zahájení úkonu trestního řízení vůči [příjmení] na základě oznámení [jméno] [příjmení]. Usnesením PČR ze dne [datum], v právní M [datum] zahájeno trestní stíhání pana [příjmení] pro trestný čin podvodu. Usnesením ze dne [datum], v právní M dne [datum], zahájeno trestní stíhání vůči panu [příjmení] pro trestný čin zpronevěry. Usnesením ze dne [datum], v právní [anonymizováno] [datum] zahájeno trestní stíhání vůči panu [příjmení] pro trestný čin zpronevěry. Dne [datum] sděleno PČR, že obhajobu [příjmení] převzal advokát JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] konán výslech [příjmení]. Dne [datum] konán výslech [příjmení]. Usnesením ze dne [datum], v právní [anonymizováno] [datum] zahájeno trestní stíhání vůči [jméno] [příjmení] pro trestný čin spolupachatelství na podvodu. Dne 6. 4. 216 konán výslech [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum], v právní M [datum] zahájeno trestní stíhání vůči [anonymizováno] [právnická osoba] kvůli trestnému činu podvodu. Dne [datum] doručeno PČR, že [příjmení] převzal obhajobu [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] zahájen výslech [anonymizována dvě slova] zastoupené panem [příjmení]. Usnesením ze dne [datum], v právní M [datum] zahájeno trestní stíhání vůči [jméno] [příjmení] pro trestný čin podvodu. Dne [datum] zmocněn advokát [jméno] [příjmení] v zastupování pana [příjmení] v trestním řízení proti němu vedeném. Dne [datum] podána stížnost proti zahájení trestního stíhání panem [příjmení]. Dne [datum] byla stížnost postoupena. Usnesením ze dne [datum] pak byla stížnost zamítnuta. Na základě žádosti advokáta o odložení výslechu [příjmení], jelikož se ho nemůže účastnit z důvodu kolise s hlavním líčením v jiném řízení, se výslech [datum] posouvá na [datum]. Dne [datum] vyslýchám [příjmení]. Žádostí advokáta [příjmení] ze dne [datum] opět požádáno o změnu termínu výslechu, jelikož je nemocen. Dne [datum] [příjmení] sděleno, že výslech bude konán dne [datum]. Dne [datum] konán výslech pana [příjmení]. Usnesením ze dne [datum], v právní moci [datum] zahájeno trestní stíhání vůči panu [celé jméno žalobce] pro spolupachatelství na trestném činu podvodu. Dne [datum] doručena PCŘ stížnost [celé jméno žalobce] proti zahájení trestního stíhání. Usnesením ze dne [datum] stížnost zamítnuta, neboť není důvodná. Dne [datum] [celé jméno žalobce] vyslýchán. Dne [datum] podáno vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] podala vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] na základě žádosti došly od [anonymizováno], cestovní kanceláře storno cestovní podmínky smlouvy pana [příjmení], [příjmení] a [celé jméno žalobce]. Dne [datum] došly kopie platebních dokladů klienta [celé jméno žalobce] od [anonymizováno] na základě žádosti PČR. Dne [datum] došly odpovědi na otázky z žádosti ze dne [datum] od [právnická osoba]. Dne [datum] došlo doplnění poškozeného [příjmení] k vyčíslení způsobené škody. Dne [datum] došla kopie smlouvy o obchodním zastoupení od [anonymizováno]. Dne [datum] podáno vysvětlení panem [příjmení]. Dne [datum] podal vysvětlení po předchozím předvolání [celé jméno žalobce]. [příjmení] den podal vysvětlení po předchozím předvolání [jméno] [příjmení], předvolání [jméno] [příjmení]. Dne [datum] doručena žádost PČR o vyčíslení způsobené škody [anonymizována dvě slova] z důvodu zpronevěry. Dne [datum] žádosti PČR ze dne [datum] sdělena od [anonymizována dvě slova] způsobená škoda, přičemž tvrzeno, že shodné skutečnosti sděleny již [datum]. Dne [datum] po předchozím předvolání podáno vysvětlení [jméno] [příjmení]. Dne [datum] sepsán úřední záznam, že na [datum] předvolán [příjmení]. Nedostavil se bez omluvy v cizině. [příjmení] nedostavil se bez omluvy nekontaktní a [příjmení] nedostavil se. Domluven náhradní termín výslechu dne [datum]. Dne [datum] provedeno šetření pobytu [příjmení]. Dne [datum] zažádáno mečířem o náhradní termín výslechu místo [datum]. Domluven termín [datum]. Dne [datum] doručeny požadované informace k osobě [celé jméno žalobce] na základě žádosti ze dne [datum rozhodnutí] Trestním příkazem č. j. [číslo jednací] [příjmení] odsouzen za zkreslování údajů o stavu hospodaření. Na základě žádosti OSZ ze dne [datum] spis předán k prověrce. Dne [datum] spis vrácen. Dne [datum] vyrozumívání účastníci o možnosti seznámení se se spisem na dny [datum] a [datum]. Dne [datum] spis nebyl prostudován. Dne [datum] došel OSZ v [obec] n. L. návrh na podání obžaloby vůči [anonymizováno], [celé jméno žalobce] spolupachatelství na trestném činu podvodu, [příjmení], [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] doručena OS v [obec] n. L. obžaloby proti všem uvedeným v návrhu na podání obžaloby. Dne [datum] zažádáno o prodloužení lhůty k nařízení hl. líčení od [datum] z důvodu vysokého nápadu, nadměrného počtu spisů a přidělování spisů z jiných senátů staršího data, kdy tedy bylo nutno upřednostnit i spisy, v nichž bylo vedeno vazební řízení. Dne [datum] byla žádost povolena. Dne [datum] vypraveno předvolání k hl. líčení na [datum]. Dne [datum] vyžádán nový opis evidence přestupků, zpráva z věznice, spisy OS [obec] n. L. Usnesením ze dne [datum] přeloženo na [datum] z důvodu vzniku nutné obhajoby u [jméno] [příjmení], jelikož byl vzat do vazby. Ustanovena obhájkyně [jméno] [příjmení]. Na hl. líčení konaném dne [datum] odročeno na [datum] z důvodu pokračování v dokazování. Na hl. líčení dne [datum] odročeno na [datum] za účelem pokračování v dokazování a nutnosti vyčkat rozhodnutí ve věci [spisová značka]. V dané věci byl trestně stíhán pan [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] vyhlášen odsuzující rozsudek, který dosud nenabyl právní M, a tato skutečnost byla překážkou pro vydání rozhodnutí ve věci [spisová značka]. Hl. líčení se za účelem vyčkání právní M rozsudku [spisová značka] a pokračování dokazování odročilo na den [datum]. Na hl. líčení dne [datum] bylo odročeno na [datum] za účelem vyčkání právní M rozsudku [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] na hl. líčení konstatovaná žádost o odročení hl. líčení [jméno] [příjmení]. Hl. líčení odročeno na den [datum]. Dne [datum] došla žádost [jméno] [příjmení], obhájce [celé jméno žalobce] na odročení, jelikož je obhájce na dovolené. Na hl. líčení dne [datum] konstatována omluva obhájce [příjmení] a jeho žádost o odročení. Dále konstatováno, že [právnická osoba] [anonymizováno] je v likvidaci, jejímž důvodem je rozsudek [číslo jednací], který nabyl právní M dne [datum]. Hl. líčení bylo odročeno na den [datum]. Na hl. líčení dne [datum] bylo odročeno za účelem přípravy a vyhlášení rozsudku na den [datum]. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v právní moci dne [datum], odsuzující část bylo rozhodnuto ve věci soudem prvního stupně. Dne [datum] došlo odvolání OSZ proti celému výroku v rozhodnutí č. l. 492 v neprospěch všech obžalovaných s tím, že je dodatečně odůvodní. [datum] došlo odvolání poškozené, jelikož byla odkázána se svým nárokem na soudy v občanskoprávním řízení. Dne [datum] došlo odůvodnění odvolání OSZ. Dne [datum] došla, resp. byl spis předložen KS v [obec] n. L. Dne [datum] žádost advokáta [příjmení] o nařízení veřejného zasedání. Dne [datum] vypravena předvolání k veřejnému zasedání na [datum]. Usnesením ze dne [datum] zrušena nutná obhajoba [jméno] [příjmení]. Na veřejném zasedání dne [datum] vyhlášeno usnesení, kterým byl zrušen rozsudek č. l. 492 a věc byla vrácena soudu prvého stupně k novému rozhodnutí. Odvolání poškozené bylo zamítnuto. Dne [datum] zažádáno o prodloužení lh. k vypracování a vypravení rozhodnutí ze dne [datum] do [datum] z důvodu náročnosti odůvodnění 5 obžalovaných, čerpání dovolené a náročnosti jiných odůvodnění v jiných věcech. Dne [datum] byla věc přidělena Mgr. [jméno] [příjmení]. Na veřejném zasedání dne [datum], v právní M 30. 7. 221 [příjmení] vyloučen z projednávání. Dne [datum] věc přidělena JUDr. [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] přiznána odměna za nutnou obhajobu, v právní M [datum]. Dne [datum] předvoláno na hl. líčení na den [datum]. Usnesením ze dne [datum], v právní moci dne [datum] [jméno] [příjmení] povinen nahradit státu náklady za nutnou obhajobu. Dne [datum] hl. líčení přeloženo na [datum] z důvodu žádosti [příjmení] a léčby [příjmení]. Na hl. líčení dne [datum] vyhlášeno mj. usnesení, kterým se zastavilo trestní stíhání proti [celé jméno žalobce] podle § 11 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TŘ), neboť bylo promlčeno a rovněž se obžalovaný [celé jméno žalobce] vzdal práva na stížnosti a netrval na vyhotovení písemného odůvodnění.

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

9. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 zmíněného ustanovení má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

12. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

16. Žalobce svojí žalobou domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (nezákonným rozhodnutím), (ii) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou daného trestního.

17. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (nezákonným trestním stíháním)

18. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

19. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

20. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu).

21. V podrobnostech k aplikaci § 12 OdpŠk soud uvádí, že judikatura [název soudu] v otázce, zda OdpŠk přiznává odškodnění i tomu, jehož trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu promlčení, aniž by byl učiněn závěr o tom, zda daný skutek spáchal, či nikoli, dospěla k následujícím závěrům. Při striktní aplikaci principu presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) by taková osoba měla mít na odškodnění nárok; takový výklad by však v některých případech vedl k „ odškodnění“ skutečných pachatelů trestných činů, což by odporovalo dobrým mravům i obecnému chápání spravedlnosti (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nepřiznáním odškodnění v těchto případech není princip presumpce neviny zpochybněn za předpokladu, že trestně stíhanému byla dána možnost domoci se skončení řízení z pro něj příznivějšího důvodu, zejména pokud měl možnost trvat na projednání věci tak, aby dosáhl své plné rehabilitace, a to v prvé řadě zprošťujícím rozsudkem (k tomu srov. § 11 odst. 4 TŘ) a na tomto základě posléze i náhrady škody (k tomu srov. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Právě uvedený závěr byl jako ústavně konformní aprobován i [název soudu] v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1391/15, dle kterého požadavek soudů v kompenzačním řízení na vyčerpání prostředku nápravy v podobě využití možnosti obviněného v trestním řízení pokračovat a domoci se tak pravomocného zprošťujícího rozsudku a tím i kompenzace za nezákonné trestní stíhání, za předpokladu, že (pro promlčení) zastavené trestní řízení nebylo zahájeno, respektive vedeno svévolně, nelze pokládat za rozporný s ústavně garantovaným právem na náhradu škody (či nemajetkové újmy) způsobené veřejnou mocí v rozporu se zákonem (čl. 36 odst. 3 Listiny). Posouzení oné svévole při zahájení nebo vedení trestního řízení je pak úkolem soudu rozhodujícího v kompenzačním řízení.

22. Neskončilo-li trestní řízení odsouzením obviněného, je třeba posuzovat případné nároky na náhradu škody podle čl. 36 odst. 3 Listiny s přihlédnutím k požadavku, aby to byl demokratický právní stát, kdo má povinnost stíhat trestnou činnost, a aby to byl ten, proti kterému je stíhání zaměřeno (podezřelý, obviněný, obžalovaný), kdo je povinen jeho úkony v trestním stíhání strpět. Ustanovení § 12 OdpŠk nelze proto aplikovat formalisticky, toliko podle výsledku trestního stíhání. Je třeba vždy zkoumat, zda stěžovatelem tvrzená újma není důsledkem svévolného postupu orgánů činných v trestním řízení, ve kterém nebyly respektovány požadavky čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny (viz výše uvedený nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1391/15).

23. V podmínkách projednávané věci platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že trestní stíhání žalobce bylo zastaveno podle § 11 TŘ. Žalobce přitom měl možnost uplatnit své právo prohlásit, že trvá na projednání věci. Tohoto práva se však žalobce dobrovolně vzdal. Zároveň dotčené trestní stíhání nebylo v žádném případě projevem svévole. K promlčení totiž došlo až v průběhu trestního stíhání v důsledku změny relevantní právní úpravy. Orgánům činným v trestním řízení tak v žádném případě nemohlo být od počátku jasné, že proti žalobci nelze z důvodu promlčení trestní stíhání vést.

24. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud výrokem I. žalobu co do částky 70 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání zamítl, neboť žalobce nemá na přiměřené zadostiučinění nárok za situace, kdy bylo jeho trestní stíhání zastaveno a nebylo projevem svévole (resp. za situace, kdy byly naplněny negativní podmínky vzniku odpovědnosti žalované zakotvené v § 12 OdpŠk). (ii) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního 25. Žalobce se dále domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u OS. Soud se proto zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

26. Jak bylo uvedeno shora k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury [název soudu] (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Podle stanoviska [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení [název soudu] dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

29. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i [název soudu]) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

30. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy bylo zahájeno trestního stíhání žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činí cca 5 let a 5 měsíců.

31. Dlužno poznamenat, že soud při posuzování přiměřenosti délky předmětného trestního stíhání nepřihlížel k té fázi trestního řízení, která předcházela zahájení trestního stíhání žalobce. Uvedený závěr soud opírá zejména o stanovisko [název soudu], sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], dle něhož„ (V) případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“.

32. Trestní stíhání probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, a předtím v rámci přípravného řízení u Policie ČR. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že již samo vedení řízení u několika stupňů justiční soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv (včetně opravných prostředků) daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení a rozhodovat o nich (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

33. Po skutkové stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). Po procesní stránce soud řízení hodnotí rovněž jako standardně obtížné (resp. složité). Soud věc po stránce hmotněprávní hodnotí jako standardně obtížnou (resp. složitou), neboť orgány činné v trestním řízení posuzovaly otázku naplnění skutkové podstaty trestného činu, pro nějž byl žalobce stíhán, a splnění podmínek pro vznik trestní odpovědnosti žalobce. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako standardně obtížnou (resp. složitou).

34. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Soud nezaznamenal, že by se sám žalobce snažil o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

35. Pokud jde o význam řízení, tak ten soud posoudil jako zvýšený. Vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo trestní stíhání žalobce, se jedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko [název soudu] sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne [datum]). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobce ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

36. Zdůrazňuje se, že soud neshledal vyšší význam řízení pro žalobce z důvodu jeho věku, neboť vyšší věk poškozeného se hodnotí až v případě, přesáhne-li hranici 75 let (viz rozhodnutí [název soudu], sp. zn. [spisová značka]). Podle uvedeného rozhodnutí„ není myšleno osobami v pokročilejším věku osoby starší 60ti let. Období věku od 60 do 74 let je považováno za rané stáří, zatímco věk nad 75 let za vlastní stáří. Osobami v pokročilejším věku je tedy myšleno osoby starší minimálně 75 let, vždy s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména zdravotní stav konkrétního člověka.“. Trestní stíhání žalobce přitom bylo skončeno dříve nežli dosáhl 75 let.

37. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal průtahy, resp. období nečinnosti, a to v období od [datum] (kdy byl spis předložen [název soudu]) do [datum] (kdy bylo voláno k hlavnímu líčení).

38. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

39. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila. Žalovaná nicméně argumentovala, že považuje za dostatečné odškodnění samotné konstatování porušení práva a omluvu.

40. Zdůrazňuje se, že samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) byť spojené s omluvou je dostatečné jen ve výjimečných případech. Podle názoru zdejšího soudu je přitom projednávaná věc takovým případem. Platí totiž, že zastavení trestního řízení z důvodu promlčení trestní odpovědnosti je způsobilým, účinným a zásadně dostatečným kompenzačním prostředkem odškodnění nemajetkové újmy vzniklé obviněnému nepřiměřenou délkou trestního stíhání (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], obdobně též rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

41. Shora citovaná judikatura sice stanoví, že konkrétní specifické okolnosti mohou odůvodnit přiznání i přiměřeného zadostiučinění v penězích (i v těch případech, kdy bylo trestní stíhání zastaveno z toho důvodu promlčení trestní odpovědnosti), avšak takové konkrétní okolnosti v projednávané věci absentují. Žalobce v této souvislosti argumentoval svým věkem, jakož i skutečností, že nezavdal příčinu svému trestnímu stíhání a nijak délku dotčeného trestního stíhání neprodlužoval. Tyto okolnosti dle soudu ovšem nejsou způsobilé odůvodnit odchýlení od výše citovaných ustálených judikatorních závěrů. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že trestní stíhání nebylo projevem svévole. Navíc délka trestního stíhání pracovala ve prospěch žalobce, když nelze přehlédnout, že k zastavení trestního stíhání došlo z toho důvodu, že se v průběhu trestního stíhání změnila relevantní právní úprava.

42. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že soud výrokem I. žalobu co do částky 70 000 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku původního řízení zamítl, neboť považuje již poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva (resp. omluvy) za zcela dostatečné. Žaloba tak výrokem I. tohoto rozsudku byla zamítnuta v celém rozsahu (viz bod 24 tohoto rozsudku).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1962 Sb, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, který měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebách k účelnému bránění svého práva. Výrok o náhradě nákladů řízení je rovněž odůvodněn § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

44. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne [datum] a příprava na jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

45. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení