37 C 269/2022-71

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa], o zaplacení 1 991 504,44 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 304,44 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 24 200 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 1 967 000 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 1 991 504,44 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Svůj nárok do výše 24 504,44 Kč s příslušenstvím přitom spojoval s majetkovou újmou v podobě nákladů vynaložených na svoji obhajobu v rámci řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dle též„ původní řízení“). Dále svůj nárok co do výše 200 000 Kč s příslušenstvím spojoval s majetkovou újmou způsobenou mu nezákonným trestním stíháním v podobě částky zaplacené manželům [příjmení]. Dále částku ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím spojoval s majetkovou újmou způsobenou mu nezákonným trestním stíháním v podobě částky zaplacené za delší studium. Konečně žalobce požadoval rovněž 1 755 000 Kč coby náhradu nemajetkové újmy způsobenou mu samotným nezákonným trestním stíháním. Dlužno poznamenat, že žalobce všechny shora vymezená nároky spojoval s nezákonným rozhodnutím usnesení PČR, KŘP [anonymizováno] kraje, SKPV, územní odbor [obec], oddělení hospodářské kriminality ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ usnesení ze dne [datum]“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve svých podáních uváděl, že byl nezákonně trestně stíhán. K náhradě majetkové škody v podobě obhajného žalobce dotvrdil následující úkony obhajoby: -) [datum] – převzetí a příprava obhajoby; -) [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; -) [datum] – porada s klientem; -) [datum] – výslech; -) [datum] prostudování spisu; -) [datum] – porada s klientem; -) [datum] – hlavní líčení; -) [datum] – porada s klientem; -) [datum] – porada s klientem; -) [datum] – hlavní líčení; -) [datum] – hlavní líčení.

4. K obhajnému dále žalobce uváděl, že jeho obhájce zastupoval i další obviněné, pročež by jeho odměna měla být snížena o 20 %. Žalobce se tak domáhal zaplacení škody v podobě nákladů na 11 úkonů a 11 režijních paušálů a dále náhrady cestovného a promeškaného času za cesty k úkonům právní služby ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

5. Dále k náhradě majetkové újmy ve výši 200 000 Kč žalobce dotvrdil, že tuto částku byl nucen uhradit manželům [příjmení] pod hrozbou trestního stihání, ačkoliv sám má vůči manželům [příjmení] pohledávku z titulu náhrady škody, která uvedenou částku dokonce převyšuje a která byla způsobilá k započtení. K částce ve výši 12 000 Kč coby nahárady škody za delší studium pak uvedl, že byl nucen v důsledku trestního stíhání přerušit své studium v období od února 2020 do září 2020 se sice jeho psychický stav v důsledku léčby zlepšil, avšak v přímé souvislosti se svým psychickým rozpoložením byl žalobce nucen svá studia následně prodloužit a uhradit poplatek za delší studium.

6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním namítla promlčení tohoto nároku. K nároku na náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu uvedla, že žalobce neprokázal naplnění všech podmínek dle OdpŠk. K nárokům na náhradu škody v podobě částky uhrazené manželům [příjmení] žalovaná uvedla, že ani u tohoto nároku žalobce neprokázal naplnění všech podmínek dle OdpŠk. Konečně k nároku na náhradu škody v podobě zaplaceného poplatku za delší studium žalovaná namítala, že žalobce požádal o přerušení studia až dne [datum]. Nadto poukázala na § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., resp. na skutečnost, že žalobce měl svá studia přerušena pouze po dobu 6 měsíců.

III. Skutková zjištění

7. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok ve výši 1 991 504,44 Kč z důvodů jako v projednávané věci dne [datum]. Žalovaná vypořádala tento nárok svým stanoviskem ze dne [datum] s tím, že žalobci přiznala nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním ve výši 35 000 Kč a zbytek odmítla plnit.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Z rozhodnutí o přerušení studia ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce měl přerušeno studium na [anonymizováno] sociálně ekonomické [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].

10. Z rozhodnutí o vyměření poplatku spojeného se studiem ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci byl vyměřen poplatek za delší studium ve výši 12 000 Kč se splatností dne [datum] na [anonymizováno] sociálně ekonomické [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], neboť žalobce překročil standardní dobu studia. Do této délky přitom bylo i započítáno jeho předchozí studium na stejné vysoké škole, a to sice v období od [datum] do [datum].

11. Z ústřižku poštovní poukázky soud zjistil, že žalobce uhradil [jméno] [příjmení] dne [datum] prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb částku 200 000 Kč.

12. Z faktury [číslo] 2021 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizováno] & [právnická osoba] žalobci fakturovala částku 24 200 Kč, a to vč. DPH.

13. Z potvrzení o uskutečněných poradách soud zjistil, že dne [datum] se uskutečnila porada mezi žalobcem a jeho obhájcem od 9:56 do 11:03, dne [datum] se konala porada od 11:05 do 12:15, dne [datum] se konala porada mezi žalobcem a jeho obhájcem, která trvala od 9:05 do 10:25, dne [datum] se konala porada mezi žalobcem a jeho obhájcem a ta trvala od 10:30 do 11:42.

14. Z technického průkazu vozu [registrační značka] soud zjistil, že dotčené vozidlo má palivo motorovou naftu a mám průměrnou spotřebu na 100 Km 4,73 l.

15. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl obhajován v rámci dotčeného trestního řízení Mgr. [jméno] [příjmení] z advokátní kanceláře [příjmení] [jméno] & [právnická osoba] Dotčený obhájce přitom obhajoval více trestně stíhaných osob.

16. Dále ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobce byl usnesením ze dne [datum] trestně stíhání pro obvinění z přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ TZ“) a dále zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) TZ. Dále usnesením státního zástupce ze dne [datum] bylo trestní stíhání žalobce zrušeno, pokud jde o zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TZ. Rozsudkem ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne [datum].

17. Konečně ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že byly provedeny následující úkony obhajoby: -) [datum] – převzetí a příprava obhajoby; -) [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; -) [datum] – výslech obviněného; výslech byl zahájen v 10:07 a skončen byl v 10:21; -) [datum] prostudování spisu obhájcem žalobce od 9:00 do 9:57; -) [datum] – hlavní líčení - zahájeno v 10:00 a skončeno v 11:20,; -) [datum] – hlavní líčení - zahájeno v 10:00 a skončeno v 11:10; -) [datum] – hlavní líčení - zahájeno v 10:15 a skočeno v 11:20.

18. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

19. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

20. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

21. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

22. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

23. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

24. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

25. Podle § 31 odst. 2 OdpŠk náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

26. Podle § 31 odst. 3 OdpŠk náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

27. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo.

28. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk platí, že promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

29. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

30. Na jednání dne [datum] vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět. Žalovaná s tímto zpětvzetím vyslovila souhlas. Procesní úkon žalobce splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil.

31. Dále jak uvedeno shora, žalobce se domáhal (i) náhrady nemajetkové újmy nezákonným trestním stíháním, (ii) náhrady škody v podobě částek uhrazených manželům [příjmení] a za delší studium a (iii) náhrady škody v podobě obhajného.

32. Jak plyne ze shora uvedeného, zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním 33. Žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním ve výši 1 755 000 Kč s příslušenstvím.

34. Soud má nicméně za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených OdpŠk (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se námitkou promlčení tvrzeného nároku žalobce, kterou vznesla žalovaná. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

35. Ze shora uvedených zákonných ustanovení (§ 32 zákona) plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného (tj. zde žalobce), že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem.

36. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl zproštěn obžaloby rozsudkem OS ze dne [datum] (přičemž tento rozsudek nabyl právního moci téhož dne). Nejpozději dne [datum] se tak žalobce dozvěděl o tvrzené nemajetkové újmě způsobené nezákonným vedením trestního stíhání a od tohoto dne také začala běžet zákonná 6měsíční promlčecí lhůty. Dlužno poznamenat, že tato lhůta nicméně neběžela po dobu 6 měsíců od dne [datum]. Jinými slovy řečeno, zákonná 6měsíční promlčecí lhůta v projednávané věci uplynula až ve středu dne [datum]. Pokud pak žalobce podal svoji žalobu až dne [datum], podal jí zjevně po uplynutí zákonné 6měsíční lhůty. Žalovanou vznesená námitka je tak důvodná. Soud proto výrokem III. tohoto rozsudku žalobu co do částky 1 755 000 Kč s příslušenstvím zamítl.

37. K tomu pro úplnost soud uvádí, že žalovaná v civilním řízení není v pozici vrchnostenské, a je tak jejím právem, jako jakéhokoliv jiného účastníka civilního řízení, se vznesenému žalobnímu návrhu bránit, a to včetně námitky promlčení. OdpŠk ([číslo] Sb.) je ve vztahu k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, jenž se nepromítá jen do odlišné úpravy promlčecích lhůt, ale také (v neprospěch žalované) ve stanovení přísné objektivní odpovědnosti žalované bez možnosti liberace. Soud tedy považuje speciální právní úpravu zákona za vyváženou. Jakkoliv lze zákonem stanovenou subjektivní promlčecí lhůtu v délce 6 měsíců považovat za relativně krátkou, nelze pominout skutečnost, že dané ustanovení (tj. § 32 odst. 3 zákona) obstálo v testu ústavnosti, když [název soudu] ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 1615/12 ze dne [datum] dospěl k závěru, že:„ (…) ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění“ (zvýraznění doplněno). Dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 1532/16 [název soudu] potvrdil, že:„ (J) de sice ve srovnání s jinými promlčecími lhůtami o lhůtu neobyčejně krátkou, nikoliv však protiústavní. (…) Podle ustálené judikatury [název soudu] námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje, ale mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (…). Vždy je nezbytné vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu“.

38. Obdobný závěr plyne rovněž např. z rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]:„ [název soudu] opakovaně dovodil, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] též v časopise Právní rozhledy [číslo]; a dále rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]; ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])“.

39. Námitka promlčení tedy dle soudu může být v rozporu s dobrými mravy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je opodstatněné prolomit právní jistotu účastníků. Dlužno poznamenat, že úsudek soudu ohledně nemravnosti námitky promlčení musí být podložen přesvědčivými skutkovými zjištěními (viz rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci přitom nejsou dány žádné natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly či ospravedlňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Z žádného tvrzení žalobce totiž neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo žalobci podat žalobu včas či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch žalobce. (ii) K nároku na náhradu škody v podobě částky zaplacené manželům [příjmení] a za delší studium žalobce 40. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

41. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

42. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

43. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka] či nález [název soudu] sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne [datum]).

44. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

45. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (nezákonném trestním stíhání ze dne [datum]), neboť žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby.

46. Soud však i tak nemohl žalobě žalobce vyhovět, pokud jde o jeho nárok na náhradu škody v podobě částky zaplacené manželům [příjmení], resp. poplatek ze delší studium. K tomu soud poukazuje na povinnost tvrzení, která je jednou ze základních procesních povinností účastníků civilního soudního řízení (k tomu viz např. [příjmení], J. Důkazní břemeno v civilním soudním řízení. [obec]: [ulice] univerzita, 1995, s. 80 a n.). Platí přitom, že splnění povinnosti tvrzení je předpokladem proto, aby se účastník„ (…) reálně mohl zbavit tíže, kterou představuje břemeno tvrzení.“ (viz [příjmení], J. a [příjmení] [příjmení]. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [obec]: Wolters Kluwer, 2021, s. 131). Dlužno poznamenat, že povinnost tvrzení musí být splněna materiálně konkrétně. P. [příjmení] v této souvislosti rozlišuje mezi abstraktním a konkrétním břemenem tvrzení ([příjmení], P. [příjmení] břemeno v civilním řízení soudním. [obec]: Leges, 2017, s. 81). Stručně řečeno jde o to, aby (i v závislosti na vyjádření protistrany) účastník dostatečně konkrétně tvrdil (vylíčil) rozhodné skutečnosti. Pochopitelně přitom platí, že s ohledem na požadavek předvídatelnosti soudního rozhodování má soud povinnost účastníky upozornit na chybějící skutková tvrzení, a to postupem podle § 118a o. s. ř. (k tomu viz např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Poučení přitom musí být vždy návodné a věcné, účastníkovi„ ušité na míru“, aby mu bylo zřejmé, jaká konkrétní tvrzení (důkazy k nim) má doplnit (viz nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1024/15).

47. V projednávané věci byl žalobce vyzván k doplnění svých tvrzení na jednání dne [datum] postupem dle § 118a o. s. ř. I přes řádné poučení soudu však svá skutková tvrzení nedoplnil. Soudu tedy neobjasnil, jaké konkrétní pohledávky započitatelné vůči manželům [příjmení] v rozhodné době evidoval, kdy došlo k započtení těchto pohledávek (resp. pokud k započtení těchto pohledávek nedošlo, měl uvést důvody, proč se tak nestalo) a dále pak zdali se domáhal po manželech [příjmení] vrácení částky 200 000 Kč a kdy se tak stalo a s jakým výsledkem (resp. pokud nikoliv, proč tuto částku nevymáhal). Dále soudu neobjasnil, na jaké škole v rozhodné době studoval, jak dlouho na této škole studoval ke dni vyměření poplatku a jaká další studia na vysokých školách absolvoval, ať již úspěšně, či neúspěšně před tím, než mu byl poplatek vyměřen.

48. Soud si je vědom toho, že v souladu s ustálenou judikaturou lze skutečnosti vylíčit odkazem na listinu (viz např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nicméně žalobce ve své žalobě a jejich doplněních takovýto odkaz ve vztahu ke nárokům na náhradu škody ve výši 200 000 Kč a 12 000 Kč neučinil; pouze učinil důkazní návrhy. Pouhým označením důkazů bez vylíčení rozhodujících skutečností nelze splnění povinnosti tvrzení v řízeních ovládaných projednací zásadou dostát; důkazy se označují k prokázání tvrzených skutečností, nikoli naopak (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo [číslo]). Je také bez pochybnosti, že soudce nesmí zasahovat do sporného řízení tím způsobem, že by do sporu vnášel nové skutečnosti, které účastníci dosud ani netvrdili. Je totiž zřejmé, že by soud tímto jednáním opět ve prospěch jedné ze stran porušovat zásadu rovnosti účastníků (stran), pokud by až příliš aktivně zjišťoval skutkový stav (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1336/10).

49. Pokud tedy na základě uvedených úvah uložil soud žalobci, aby objasnil skutkové okolnosti stran částky zaplacené manželům [příjmení] a poplatku za delší studium, postupoval zcela předvídatelně a poučení, které v tomto smyslu žalobci dal, nemohlo být nijak překvapivé. Poučení, jehož se dle § 118a o. s. ř. žalobci dostalo, bylo i dostatečně konkrétní v tom, že z něj vyplýval požadavek soudu, aby žalobce doplnil tvrzení a důkazy stran relevantních skutečností pro posouzení jeho nároku.

50. V civilním soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a jsou též povinni plnit důkazní povinnost, tedy označit důkazy k prokázání svých tvrzení (viz § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil. Jak dovodila judikatura, soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). [obec] projednací nemůže být ve sporném řízení nahrazena zásadou vyšetřovací a soud zde není oprávněn vyhledávat za účastníka řízení důkazy svědčící v jeho prospěch a upřednostňovat tak jednu ze sporných stran, jak již bylo zdůrazněno shora (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2895/14, ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1639/14, nebo ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3474/13). Obdobně [název soudu] dovodil ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že ve sporném řízení soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit; a dále v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že účastník je nejprve povinen uvést skutečnosti, které mají být listinným důkazem prokázány; nepřichází v úvahu, aby předložené listiny nahradily jeho skutková tvrzení, procesní aktivita a odpovědnost účastníků řízení by tím byla popřena a přenášena na soud, což by bylo v rozporu se základními principy civilního sporného řízení.

51. Nadto nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že žalobce uhradil [jméno] [příjmení] částku 200 000 Kč a že mu byl vyměřen poplatek za delší studium s tím, že v dotčeném rozhodnutí je uvedeno, že žalobce na stejné vysoké škole neúspěšně studoval před zahájením trestního stíhání. Jiné důkazy, ač soudem poučen a vyzván, nenabídl. Z žalobcem předložených důkazů tak v žádném případě nelze dovodit, že by snad žalobce utrpěl újmu v podobě částky zaplacené manželům [příjmení] ve výši 200 000 Kč a v podobě poplatku za delší studium ve výši 12 000 Kč v příčinné souvislost s tvrzeným odpovědnostním titulem (tj. usnesení ze dne [datum]).

52. Lze tedy uzavřít, že žalobce (ač soudem řádně poučen) svá tvrzení a důkazní návrhy nedoplnil. Soudu proto nezbylo, nežli výrokem III. tohoto rozsudku žalobu žalobce co do částek 200 000 Kč s příslušenstvím a 12 000 Kč s příslušenstvím zamítnout. (iii) K náhradě škody v podobě obhajného 53. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí usnesení ze dne [datum]) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a vystavení faktury na odměnu obhájce žalobcem na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

54. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání přečinu zpronevěry dle § 206 odst. 1 a 3 TZ a dále zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 4 písm. d) TZ. Dále usnesením státního zástupce ze dne [datum] bylo trestní stíhání žalobce zrušeno, pokud jde o zločin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) TZ. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 30 000 Kč a to pokud jde o tu část trestního stíhání, kdy byl žalobce stíhán pro zločin i přečin (tj. do [datum]). Dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení po usnesení ze dne [datum] se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 2300 Kč, resp. 1500 Kč. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši 24 200 Kč zcela důvodný. Jinými slovy řečeno, soud je toho názoru, že by žalobci měla náležet náhrada škody za tyto úkony obhajoby: -) [datum] – převzetí a příprava obhajoby (1 úkon dle advokátního tarifu); -) [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (1/2 úkonu dle advokátního tarifu); -) [datum] – porada s klientem (1 úkon); -) [datum] – výslech obviněného žalobce (1 úkon); -) [datum] - prostudování spisu (1 úkon); -) [datum] – porada s klientem (1 úkon); -) [datum] – hlavní líčení (1 úkon); -) [datum] – porada s klientem (1 úkon); -) [datum] – porada s klientem (1 úkon); -) [datum] – hlavní líčení (1 úkon); -) [datum] – hlavní líčení (1 úkon).

55. Soud má tedy za to, že je namístě přiznat žalobci nárok na náhradu škody ve výši 1,5 úkonů při tarifní hodnotě 2300 Kč a 9 úkonů při tarifní hodnotě 1500 Kč a 11 režijních paušálů dle advokátního tarifu. K tomu soud uvádí v podrobnostech následující.

56. Zaprvé, soud přiznal za úkon dne [datum] stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání pouze ve výši odpovídající úkonu dle advokátního tarifu. Platí totiž, že v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž obhájci náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Za tento úkon proto náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu (viz usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

57. Zadruhé, soud vypočtenou odměnu krátil o 20 %, a to v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

58. Zatřetí, co se týče cestovného, tak soud nejprve uvádí, že žalobci v obecné rovině náleží náhrada škody odpovídající nákladům na cestu jeho obhájce k úkonům orgánů činných v trestním řízení, a to dle § 13 advokátního tarifu. Náhrada za promeškaný čas je pak upravena v § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, dle něhož platí, že advokátu náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět. Dle odst. 3 citovaného ustanovení pak platí, že není-li dohodnuto jinak, náhrada činí 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu.

59. Z provedeného dokazování v daném ohledu vyplynulo, že ve dnech [datum] a [datum] se konaly úkony u orgánu činného v trestním řízení na adrese [adresa], [datum] a [datum] se konaly úkony u orgánu činného v trestním řízení na adrese [adresa]. V té době přitom zastupoval žalobce obhájce se sídlem [adresa]. Soud dle údajů z [anonymizována dvě slova] zjistil, že 1 cesta na této trase v obou případech trvá 30 minut (tj. 1 hodina na cestu tam a zpět) a v případě úkonů na adrese [adresa], [PSČ] [obec] je dlouhá 51 km. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo (z technického průkazu k vozidlu [registrační značka]), že cesta byla vykonána osobním automobilem s kombinovanou spotřebou 4,73 litru nafty na 100 km. Výše nákladů na cestu k úkonům dne [datum] a [datum] je pak třeba vypočíst dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou 358/2019 Sb., dle níž v roce 2020 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,2 [spisová značka], tj. 436,8 Kč (4,2 Kč * 104 km). Průměrná cena 1 l nafty činila 31,8 Kč Náklady na palivo tak odpovídají částce 156 Kč (0, [číslo] * 104 * 31,80). Celkem tak žalobci náleží částka 592,8 Kč (bez DPH) za každou z vykonaných cest v roce 2020. Pro rok 2021 je pak třeba vycházet z vyhlášky č. 589/2020 Sb., dle níž v roce 2021 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,4 [spisová značka], tj. 448,8 Kč (102 Km * 4,4 Kč) .Průměrná cena 1 l nafty činila 27,2 Kč Náklady na palivo tak odpovídají částce 131 Kč (0, [číslo] 102 * 27,2). Za každou z cest vykonaných v roce 2021 tak žalobci náleží částka 579,8 Kč.

60. Začtvrté, soud rovněž přiznal nárok na náhradu za čas strávený na cestách [obec] [obec] ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (ve výši 1 000 Kč, tj. ve výši 10 půlhodin). Tato náhrada odpovídá skutkovým zjištěním stran sídla advokáta, resp. místa, kde byl úkon realizován.

61. V projednávané věci tak bylo prokázáno, že byly realizovány úkony v hodnotě 25 001,8 Kč ( ([číslo] + [číslo]) * 1,21 * 0,8 + [číslo] x 1,21 * 0,8 * 9 + 11 * 300 * 1,21 + 10 * 100 * 1,21 + (436,8 * 2 + 448,8 * 3) * 1,21 + 156 * 2 +131 *3). K tomu soud zdůrazňuje, že s ohledem na to, že obhájce žalobce byl plátcem DPH, tedy odměna advokáta, paušální náhrada hotových výdajů, amortizace vozidla a náhrada za promeškaný čas byly navýšeny o 21 %. Ve vyhláškové ceně pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je DPH již zahrnuto, tedy ceny pohonných hmot se o DPH nenavyšují.

62. Vzhledem k tomu, že se žalobce po částečném zpětvzetí domáhal zaplacení pouze částky 24 200 Kč, soud jeho požadavku výrokem II. tohoto rozsudku zcela vyhověl.

VI. K nákladům řízení

63. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

64. Žalobce byl pro účely posuzování otázky náhrady nákladů řízení zcela neúspěšný co do nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním, co do nároku na náhradu škody ve výši 212 304,44 Kč. Úspěšný byl naopak co do nároku na náhradu škody ve výši 24 200 Kč. S ohledem na skutečnost, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že ve věcech náhrady nemajetkové újmy je nezbytné vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč, platí, že tarifní hodnota sporu byla 286 504,44 Kč (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Žalobce pak byl úspěšný v rozsahu 8,4 % (tj. co do tarifní hodnoty sporu 24 200 Kč). Žalobce tak byl úspěšný pouze v nepatrné části a žalované proto náleží plná náhrada nákladů řízení.

65. Náklady řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř., podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za podání ve věci samé ze dne [datum], a dále příprava a účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum].

66. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon„ příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon„ příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu„ Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon„ převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako„ příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako„ příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon„ příprava na věc“. Soud proto uložil žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1200 Kč.

VII. Ke lhůtě k plnění

67. Délka lhůty k plnění byla ve výroku IV. pro žalobce stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody. Pro žalovanou pak byla délka lhůty k plnění stanovena ve výroku II. tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.