37 C 27/2022-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 10 000 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 2. 2022 do 21. 7. 2022, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 140 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 140 000 Kč od 30. ledna 2022 do zaplacení a úroku z prodlení výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. ledna 2022 do 31. ledna 2022 se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobce domáhal konstatování, že neoprávněným trestním stíháním žalobce v řízení vedeným policií ČR pod sp. zn. KRPH [číslo] a následně OS v [obec] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení jeho práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a práva na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno zaručených v článcích 7, 8 a 10 Listiny základních práv a svobod, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 41 369,7 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů o právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“), jakož i náhrad škody v podobě nákladů na obhajobu.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění (resp. náhrady škody), které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním, které bylo vedenou Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka]. Ve své žalobě tvrdil, že mu v souvislosti s jeho trestním stíháním vznikla nemajetková újma a škoda. Pokud jde o škodu, tu žalobce vyčíslil na částku 10 000 Kč. K tomu zdůraznil, že se jedná o náklady, které vynaložil na svoji obhajobu v původním řízení. K nemajetkové újmě způsobené samotným trestním stíháním pak žalobce uvedl, že nezákonné trestní stíhání trvalo téměř rok a půl, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Trestní stíhání žalobce významně psychicky zatěžovalo. Žalobce byl unavený, podrážděný, uzavíral se do sebe, více času trávil u počítače, měl konflikty s manželkou. Zároveň žalobce uváděl, že orgány činné v trestním řízení zahájily jeho trestní stíhání za situace, kdy jediným přímým důkazem byla výpověď poškozeného. Pokud jde o výši přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, žalobce poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu vydaného v řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka].

4. Svoji žalobou se pak žalobce domáhal částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody v podobě obhajného a částky ve výši 140 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu, jakož i konstatování porušení práva na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí a práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a práva na ochranu jména.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 25. 4. 2022 uvedla, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 7. 11. 2019. Zároveň zdůraznila, že žalobce u žalované uplatnil svoji žádost podáním ze dne 29. 7. 2021. Žalovaná tuto žádost vypořádala svým stanoviskem ze dne 21. 4. 2022, když žalobci přiznala nárok na náhradu škody ve výši 10 000 Kč a zároveň se konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, za což se žalobci omluvila. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

6. Podáním ze dne 18. 7. 2022 doplnil žalobce své důkazní návrhy.

7. Podáním ze dne 6. 8. 2022 vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět (co do částky 10 000 Kč) a zároveň zopakoval svoji argumentaci uvedenou ve své žalobě.

8. Dne 11. 8. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání žalobce dotvrdil dopady trestního stíhání do svého života, když uvedl, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním musel vyhledat pomoc lékaře a byly mu nasazeny léky na uklidnění. Rovněž zdůraznil, že v policejních databázích se vedou informace o všech trestních řízeních, nikoli jenom o těch, která skončila odsouzením dotčené osob. Podle žalobce tak došlo k jeho pošpinění v příslušných rejstřících Policie ČR. Dále na tomto jednání byly provedeny důkazy.

9. Podáním ze dne 13. 10. 2022 žalovaná doplnila svá tvrzení, když uvedla, že žalobce dne 4. 1. 2021 nastoupil do výkonu trestu, a o na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka].

10. Dne 20. 10. 2022 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování a žalobci byla dána výzva podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

11. Podáním ze dne 6. 11. 2022 doplnil žalobce svoje důkazní návrhy.

12. Další jednání se konalo dne 24. 11. 2022. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování a byl vyhlášen rozsudek.

III. K částečnému zpětvzetí

13. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odstavce 2 ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle odstavce 3 ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Dle odstavce 4 ustanovení, ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

14. Procesní úkon žalobce, kterým dne 6. 8. 2022 došlo ke zpětvzetí žaloby co do částky 10 000 Kč, které se žalobce domáhal coby náhrady škody za vynaložené náklady na obhajobu v rámci trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka], splňuje veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byl proveden v zákonem požadované formě. Žalovaná navíc s tímto zpětvzetím vyjádřila svůj souhlas. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v požadovaném rozsahu zastavil.

IV. Skutková zjištění

15. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované dne 29. 7. 2021 nárok na náhradu újmy ve výši a z důvodu, jako v projednávané žalobě. Žalovaná tuto žádost vyřídila svým stanoviskem ze dne 21. 4. 2022, když žalobci přiznala částku 10 000 Kč, coby náhradu vynaložených nákladů na právní zastoupení a zároveň konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka], za což se mu žalovaná rovněž omluvila.

16. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

17. Z potvrzení o provedení transakce společnosti mBank soud zjistil, že žalobce dne 21. 7. 2022 obdržel od žalované částku 10 000 Kč.

18. Ze stanovisko žalované ze dne 21. 4. 2022 soud zjistil, že žalovaná v tomto stanovisku uvedla tato slova:„ Vzhledem ke spornosti existence práva na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním (co do základu nároků) Ministerstvo spravedlnosti konstatuje, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka], bylo vůči panu [celé jméno žalobce] vydáno nezákonné rozhodnutí, ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., za což se panu [celé jméno žalobce] Ministerstvo spravedlnosti velice omlouvá.“ 19. Dále ze spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku. Žalobci bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 11. 2019 dne 13. 11. 2019. Ve věci byl vypracován znalecký posudek a konala se hlavní líčení ve dnech 5. 10. 2020, 14. 12. 2020 a 8. 3. 2021. Žalobce byl zproštěn obžaloby pro trestný čin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 trestního zákoníku rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 8. 3. 2021, a to podle § 226 písm. a) trestní řádu s tím, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 4. 2021.

20. Z opisu z evidence rejstříku trestu fyzických osob založeného ve spisu vedeného u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobci byly uloženy následující tresty: 1) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 29. 9. 1998 byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin. Trest vykonán k 11. 3. 2000 2) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 10. 2000 byl uložen trest odnětí svobody podmíněně ve výměře 5 měsíců a zkušební doba byla stanovena do 31. 10. 2000 3) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 1. 2004 byl uložen trest odnětí svobody podmíněně s výměrou 2 měsíců, zkušební doba do 19. 6. 2005 4) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 7. 2004 uložen souhrnný trest podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, výměra 3 léta, zkušební doba do 15. 11. 2008 s tím, že byla prodloužena do 15. 11. 2009, a trest byl poté změněn na test odnětí svobody nepodmíněně, kdy tedy žalobce byla zařazen do výkonu s dozorem, a později tedy byl přeřazen do věznice s dohledem. 5) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 6. 2009, kterým byl uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. 6) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 4. 7. 2017 byl uložen trest odnětí svobody podmíněně ve výměře 4 měsíců a zkušební doba do 17. 10. 2018, prodloužena do 17. 10. 2020 7) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 1. 2018 byl uložen peněžitý trest, počet denních sazeb 250, výše denní sazby 100, a zaplaceno bylo 18. 2. 2019 8) Rozhodnutím Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 12. 2020 byl uložen trest odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 5 roků a 6 měsíců, a trest propadnutí věci.

21. Ze zprávy vypracované doktorem [jméno] [příjmení] ze dne 14. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce byl poprvé vyšetřen psychiatricky ambulantně ve Vazební věznici v Hradci Králové dne 17. března 2020. Nejednalo se o akutní vyšetření, šlo o vyšetření dle objednání, na žádost žalobce. Tento uvedl, že by potřeboval léky na uklidnění, chodil na psychotické kontroly, měl nařízenou ambulantní léčbu - jednalo se problematiku drogovou. Aktuálně pociťoval nervozitu a nejistotu v souvislosti se vzetím do vazby. Objektivně byla konstatována lehká reaktivní situační rozlada, bez známek abstinenčních příznaků, bez známek jakékoliv hlubší psychopatologie ve smyslu deprese, úzkostné poruchy apod. (abstinenční příznaky nebyly popsány ani v dokumentaci praktického lékaře Vazební věznice Hradci Králové). Z lékařského hlediska bylo u žalobce indikováno škodlivé užívání marihuany, nebyla podána žádná medikace, tato nebyla jednak indikována, jednak nebyly ještě k dispozici výsledky laboratorních vyšetření. Následně byl žalobce vyšetřen 7. dubna 2020, kdy si stěžoval pouze na nespavost, vyjadřoval se ke své drogové historii, uváděl dlouhodobý abúzus. Objektivně byla konstatována reaktivní / situační nejistota s insomnií, bez jakékoliv další varovné psychopatologie, bez sebevražedných ideací. S ohledem na nespavost byl podán Amitriptylin v dávce 50 mg denně na noc, plánováno na dobu 6 neděl (jedná se o mírné antidepresivum se sedativním a protiúzkostným efektem, když 50 mg je velmi malá / podprůměrná dávka, od které se obecně očekává zejména mírný sedativní účinek). Další kontrola proběhla za 14 dní. V rámci této kontroly žalobce uvedl, že se upravil spánek, v noci klidnější, zlepšily se sny. Lékař shledal objektivní zlepšení a bylo plánováno dokončit plánovaný interval medikace 6 týdnů. Další kontrola proběhla dne 19. 5. 2020. Na této kontrole žalobce požadoval prodloužení léčby. Dále uvedl, že má ještě soudy, čeká ho seznámení se spisy, nemá z toho dobrý pocit, musí na to stále myslet, byl by rád, kdyby mohl pokračovat v léčbě. Objektivní nález – relativně kritický, stav dobře upraven, bez jakéhokoliv závažného patologického nálezu. Plán – medikace ve stejné dávce na žádost pacienta prodloužena ještě 6 týdnů. Další kontrola se uskutečnila dne 30. 6. 2020. Žalobce na této kontrole uvedl, že se cítí dobře, domnívá se, že medikaci už nepotřebuje. Objektivní nález - věcný, zlepšení trvá, není úzkostný, není v tenzi. Plán - nadále bez medikace. Poslední kontrola zde proběhla 5. 1. 2021, kdy se dostavil opět dle vlastního objednání. Na této kontrole žalobce uvedl, že mu hrozí vysoký trest, opět z toho špatně spí, nemůže se s tím srovnat, žádá mediaci na uklidnění a na spaní. Objektivně - věcný, došlo k situační dysbalanci pod obrazem vegetativním a úzkostným v rámci reakce na nepříznivé vnější okolnosti / informace. Plán - s ohledem na pozitivní efekt v minulosti opět podán Amitriptylin v minimální dávce, 50 mg denně, plánován na 4 týdny. Z uvedeného vyplývá, že kontroly byly vždy dle objednání na žádost vyšetřovaného; v žádném z případů nešlo o vyšetření akutní. Jednalo se o reaktivní / situační problematiku v rámci adaptace na pobyt ve vazební věznici, resp. na informace / události v rámci tr. řízení. Dominujícím příznakem byla nespavost, popřípadě reaktivní / situační nejistota / rozlada. Nebyla konstatována žádná symptomatologie ve smyslu duševního onemocnění ve vlastním / pravém slova smyslu, ani trvalá úzkostná porucha, rovněž tak se nevyskytly abstinenční příznaky. Podávaná medikace nebyla život zachraňující ani nezbytná, jednalo se podpůrnou medikaci ke korekci situačních / reaktivních poruch spánku a soustředění.

22. Z účastnického výslechu žalobce a z výslechů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobce byl stresován původním řízením. Žalobci se špatně usínalo, kdy při ulehnutí myslel na to, jak to řízení dopadne. Ze spánku se budil a opět nemohl usnout z důvodu, že mu znova nabíhaly myšlenky na dotčené trestní stíhání. Žalobce se v průběhu původního řízení uzavřel do sebe, méně komunikoval, více se věnoval hraní her na počítači, což negativně ovlivnilo jeho partnerské soužití s [jméno] [příjmení]. V současnosti je nicméně vztah žalobce a jeho partnerky dobrý. V průběhu původního řízení [jméno] [příjmení] svého partnera podporovala, když s ním chodila na výslechy a k soudu. O žalobcově trestním stíhání věděl pouze omezený okruh žalobcových rodinných příslušníků.

23. Soud zhodnotil výpověď svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědkyně [jméno] [příjmení] je matkou žalobce a svědkyně [jméno] [příjmení] jeho přítelkyní, na druhou stranu soud neshledal existenci zásadních rozporů v jejich svědeckých výpovědích a ani žádné jiné skutečnosti svědčící o nevěrohodnosti těchto svědků.

24. Z nesporných tvrzení stran vzal soud za prokázané, že žalobce je od 27. 2. 2020 ve vazbě s tím, že k 4. 1. 2021 byl převeden do výkonu trestu odnětí svobody. Poškozený byl ve vazbě a později ve výkonu trestu odnětí svobody nikoliv v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. [spisová značka].

25. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

26. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

27. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

28. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

29. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

30. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

31. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

32. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

33. Jak je uvedeno shora, žalobce se po částečném zpětvzetí podáním ze dne 6. 8. 2022 domáhal částky ve výši 140 000 Kč coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

34. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

35. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

36. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

37. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 tr. řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) tr.ř.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne 17.9.2012) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) tr.ř.).

38. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jejím jednání, kterým měla podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jejím chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 tr. řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

39. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

40. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (nezákonném trestním stíhání), neboť žalobce byl Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Existenci odpovědnostního titulu ostatně uznala i žalovaná.

41. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

42. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne 9. 10. 2017).

43. V daném případě byl žalobce stíhán pro zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 a 3 trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání zvlášť závažného zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 10 let. Povahu věci soud proto hodnotí jako závažnou, neboť ve společnosti je dle soudu uvedená trestná činnost zpravidla vnímána negativně.

44. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 17 měsíců. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zjevně nepřiměřená (koneckonců ani sám žalobce netvrdil, že by trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé).

45. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice že mělo nepříznivý vliv na jeho psychické zdraví a rodinný život (žalobce byl trestním stíháním stresován, trpěl nespavostí, uzavřel se do sebe, což negativně ovlivnilo i jeho rodinný život). Tvrzené negativní dopady nezákonného trestního stíhány byly prokázány provedeným dokazováním. Soud tak dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do její osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla.

46. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

47. Zaprvé, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 43 C 108/2015. V této věci trvalo trestní stíhání přibližně 15 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin podle § 173 odst. 1 a § 171 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil v této věci trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený neprokázal zásahy do profesního života, ani do sociálního života, ale prokázal zásahy do rodinného života a do sféry zdraví, a relevantní v této věci rovněž bylo, že věc poté soud postoupil k projednání Městskému úřadu z důvodů, že jednání mělo být posouzeno z hlediska naplnění skutkové podstaty přestupku. V této věci poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 60 000 Kč, tj. přibližně 4 000 Kč za jeden měsíc trestního stíhání.

48. Zadruhé, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. sp. zn. 31 C 256/2017. V této věci trvalo trestní stíhání 11 měsíců, bylo vedeno pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, formou účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku a posléze i výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství. V této věci poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce až 12 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy v důsledku zatčení musel vysvětlovat absenci v práci, kde pracoval již 19 let, měl tam dobrou pověst, a v práci se rozneslo, z čeho byl poškozený obviněn, a někteří kolegové pak s ním přestali komunikovat, přestali si ho vážit, zesměšňovali ho a poškozený ztratil dříve vybudovaný respekt kolegů a podřízených. Dále poškozený v této věci prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy trpěl stresem a úzkostí a bral antidepresiva, a prokázal zásahy do sociálního života, kdy lidé v okolí žalobce a kolegové v práci věděli, z čeho byl žalobce v té věci obviněn. Poškozený byl rovněž terčem posměchu a narážek, ale neprokázal zásahy do rodinného života. Poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 34 000 Kč, tj. ve výši 3 000 Kč za měsíc trestního stíhání.

49. Zatřetí, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 23 C 63/2014. V této věci trestní stíhání trvalo 1 rok a 3 měsíce a bylo vedeno pro loupež dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, a posléze to bylo překvalifikováno na přečin ublížení na zdraví dle § 156 odst. 1 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil v této věci trest odnětí svobody ve výši 10 let (po překvalifikaci až 2 roky). Poškozený neprokázal zásahy do rodinného života, do sféry zdraví, do sociálního života, ale prokázal zásahy do profesního života, kde byl prokázán incident u zaměstnavatele poškozeného v důsledku trestního stíhání. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 25 000 Kč, tj. přibližně ve výši 1 660 Kč za měsíc.

50. Začtvrté, ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 10 C 239/2018. V této věci trestní stíhání trvalo 248 dnů, bylo vedeno pro loupež dle § 173 odst. 1 ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce trvání 10 let. Poškozený strávil část trestního stíhání ve vazbě, ale neprokázal zásahy do profesního, do rodinného života, do sféry zdraví, do sociálního života, a relevantní v této věci bylo rovněž, že tedy byl již dříve trestně stíhán s tím, že jako forma zadostiučinění postačovalo konstatování porušení práva, respektive omluva.

51. Ve světle shora uvedeného tak soud rekapituluje, že ve všech shora uvedených řízeních poškozeným hrozil trest srovnatelný jako žalobci. Podle soudu pak není přiléhavé srovnání s věcmi vedenými u zdejšího soudu pod sp. zn. 43 C 108/2015, 31 C 256/2017 a 23 C 63/2014. V těchto případech totiž sice trestní stíhání trvalo kratší dobu, avšak ve všech případech byly prokázány podstatně širší a intenzivnější zásahy nezákonného trestního stíhání do života poškozených. Naopak za přiléhavé zdejší soud považuje srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 239/2018.

52. V této souvislosti se zdůrazňuje, že je sice pravdou, že žalobce prokázal zásahy do sféry psychického zdraví a rodinného života a byl zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, avšak nelze odhlédnout od toho, že žalobce prokázané zásahy se nevyznačují vysokou intenzitou. Jak totiž vyplynulo z nesporných tvrzení stran a z provedeného dokazování, žalobce strávil podstatnou část původního řízení ve vazbě, resp. výkonu trestu odnětí svobody, a to nikoliv v příčinné souvislosti s původním řízením (žalobce byl od 27. 2. 2020 ve vazbě). Dlužno poznamenat, že naopak ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 10 C 239/2018 poškozený v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním ve vazbě strávil více jak měsíc.

53. Pokud pak jde o dopady do sféry psychického zdraví žalobce (resp. intenzitu těchto dopadů), z provedeného dokazování (svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], účastnickým výslechem žalobce a zprávou doktora [příjmení] z 14. 11. 2022) sice vyplynulo, že žalobce trpěl stresem a poruchami spánku (přičemž se mu dostalo podpůrné medikace), avšak ošetřujícím lékařem nebyla konstatována žádná symptomatologie ve smyslu duševního onemocnění ve vlastním, pravém slova smyslu, ani trvalá úzkostná porucha. Žalobce byl vždy ošetřován lékařem na svoji žádost, nejednalo se o akutní vyšetření. Navíc žalobce byl vyšetřen svým lékařem ve dnech 17. 3. 2020, 7. 4. 2020, 19. 5. 2020, 30. 6. 2020 a 5. 1. 2021. Na vyšetření dne 17. 3. 2020 sám žalobce spojoval svůj stres s nástupem do vazby. Na vyšetření dne 7. 4. 2020 si žalobce stěžoval na nespavost, avšak spojoval jí se svojí drogovou historií. Na vyšetření dne 19. 5. 2020 sice uváděl stres spojený se soudy, avšak na vyšetření dne 30. 6. 2020 uvedl zlepšení a dále nepožadoval medikaci. Ošetřující lékař shledal, že žalobce nebyl úzkostný, nebyl v tenzi. Na posledním vyšetření dne 5. 1. 2021 pak znovu uváděl, že je stresován trestním řízením. Podle zdejšího soudu tak nelze dospět k závěru, že by snad nezákonné trestní stíhání (původní řízení) intenzivně zasáhlo do psychického zdraví žalobce.

54. Pokud jde o dopady do rodinného života (resp. intenzitu těchto dopadů), ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] sice vyplynulo, že žalobce měl se svojí partnerkou konflikty v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, avšak tyto konflikty trvaly po relativně omezenou dobu (jenom v období od zahájení trestního stíhání do nástupu do vazby, tj. přibližně 3 a půl měsíce). Nadto tyto konflikty neovlivnily dlouhodobě negativně žalobcův vztah s jeho partnerkou [jméno] [příjmení], když sama [jméno] [příjmení] označovala ve své svědecké výpovědi svůj vztah k žalboci v současnosti za dobrý. Dále vypověděla, že svého partnera během trestního stíhání podporovala (chodila s ním na výslechy a k soudu). Ani v případě dopadů nezákonného trestního stíhání (původního řízení) do rodinného života žalobce tak nelze uvažovat o tom, že by tyto zásahy byly intenzivní.

55. Soud samozřejmě chápe a rozumí tomu, že žalobce nezákonné trestní stíhání stresovalo a v žádném případě nechce tento stres jakkoliv bagatelizovat. Koneckonců obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 554/04, II. ÚS 590/08). Nicméně forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

56. Nelze přitom přehlédnout, že povaha trestného činu, pro který byl žalobce stíhán, sice působí společenské odsouzení stíhaného, nicméně z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl již v minulosti opakovaně trestně stíhán. Pro soud je rovněž podstatné, že trestní stíhání nebylo medializováno a věděl o něm pouze úzký okruh žalobcových rodinných příslušníků (což vyplynulo ze svědeckých vypovědí). V řízení nebylo zjištěno, že by žalobcova pověst jakkoliv výrazněji utrpěla v příčinné souvislosti s původním řízením. V této souvislosti soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, který poukazoval na to, že jej nezákonné trestní stíhání„ pošpiňuje“, neboť je informace o něm zachycena v příslušných rejstřících Policie ČR. Platí totiž, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce je osoba s relativně bohatou trestní minulostí. V příslušných rejstřících je tak vedena již řada záznamů o řízeních, která navíc skončila žalobcovým pravomocným odsouzením. Podle názoru zdejšího soudu za této situace informace o původním řízení (které skončilo pravomocným zproštěním žalobce) není způsobilá jakkoliv dále negativně ovlivnit obraz žalobce v očích Policie ČR, jak se snažil argumentovat žalobce. Dlužno poznamenat, že dotčené rejstříky Policie ČR nejsou ani veřejné a na každý pád je v nich i vedena informace o výsledku řízení (tj. je z nich patrné, že žalobce byl zproštěn obžaloby).

57. Lze proto shrnout, že žalobce sice byl stíhán pro závažný zločin, avšak trestní stíhání a s ním spojená nejistota ohledně jeho výsledku trvala krátce (cca 17 měsíců). Žalobce nebyl před zahájením předmětného trestního stíhání osobou bezúhonnou, ale naopak opakovaně trestně odsouzenou, včetně vykonaného trestu odnětí svobody. Nadto žalobce podstatnou část nezákonného trestního stíhání strávil ve vazbě (resp. výkonu trestu odnětí svobody), a to nikoliv v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Nezákonné trestní stíhání mu tak v rovině osobního prožitku ani v rovině společenské prestiže nemohlo přinést takovou úzkost a obtíž, jako osobě zcela bezúhonné. Z obsahu trestního spisu se nepodává žádné procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení a přesvědčení žalobce, že tyto orgány v jeho věci nejednaly objektivně, je jen jeho subjektivním náhledem, který konečné zprošťující rozhodnutí soudu vyvrací. Nedojde-li k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z toho bez dalšího dovozovat nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3310/2013). Soud v náhradovém řízení není povolán k tomu, aby prováděl přezkum proběhlého trestního řízení a posuzoval, jak měl v tom kterém okamžiku trestního řízení příslušný orgán činný v trestním řízení procesně postupovat a jak měl hodnotit důkazní situaci. Soud tak nemá za to, že by v projednávané věci žalobce tvrdil a prokázal takovou újmu, které by odůvodňovala přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích.

58. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 42 C 10/2014, jak navrhoval žalobce. V této věci totiž sice trestní stíhání trvalo kratší dobu (přibližně 6 měsíců), poškozený byl rovněž trestní stíháním stresován, avšak poškozený žil v menším městě, kde se rozšířila informace o jeho trestním stíhání. Nadto poškozený v této věci se musel podrobit náročnému sexuologickému vyšetření. V projednávané věci navíc poškozený podstatnou část nezákonného trestního stíhání strávil ve vazbě (resp. výkonu trestu odnětí svobody) a žalobce je osobou s relativně bohatou trestní minulostí).

59. S přihlédnutím k uvedenému soud uzavřel, že žalobce netvrdil ani neprokázal, že by újma dosahovala takové intenzity, jež by odůvodňovala peněžité zadostiučinění, pročež je dle soudu (i s ohledem na délku trestního stíhání) omluva poskytnutá žalovanou dostatečná. Žaloba tedy byla v dané části zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

60. Soud rovněž zamítl žalobu co do požadavku na vyslovení konstatování porušení práva (výrok IV. tohoto rozsudku). Uložení poskytnutí omluvy či konstatování porušení práva sice není vyloučeno dokonce ani v případě, že příslušný úřad již určitou omluvu poškozenému poskytl či sám porušení práva poškozeného konstatoval, avšak to jen tehdy, jestliže soud dojde k závěru, že formulace či konkrétní okolnosti poskytnutí omluvy či konstatování porušení práva nejsou adekvátní satisfakcí za utrpěnou újmu (a to i s přihlédnutím k celému obsahu stanoviska a kontextu, v jakém bylo přijato, zejména ve vazbě na obsah žádosti poškozeného). V žádném případě zde ale není prostor pro přehnaný formalismus, vyznačující se lpěním na jednotlivých slovech či dokonce citacích zákonných ustanovení (včetně jejich číselného označení), nýbrž jde o vystižení smyslu a podstaty přiměřeného zadostiučinění. Je-li přes konstatování porušení práva či omluvu úřadu poškozeným podána žaloba k soudu, nelze vycházet z úvahy, že konstatování porušení práva a uložení poskytnutí omluvy soudem oproti témuž projevu v rámci stanoviska úřadu představují vyšší formu zadostiučinění (ze dne rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014).

61. V projednávané věci přitom soud neshledal, že by konstatování a omluva poskytnuté žalovanou nebyly adekvátní satisfakcí za utrpěnou újmu. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaná ve svém stanovisku ze dne 21. 4. 2022 jasně označila dotčené řízení a pregnantně konstatovala porušení zákona (resp. vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu OdpŠk), za což se žalobci omluvila. Soudu je přitom zřejmé, že omluva žalované se vyznačuje jistou mírou formalismu. Nicméně tento formalismus je dán povahou věci, kdy se žalovaná omlouvá z pozice organizační složky státu (resp. orgánu ústřední státní správy). Je proto logické, že omluva žalované má formu oficiálního, úředního textu. Podle názoru zdejšího soudu nicméně samotná forma ničeho neubírá na upřímnosti a váze této omluvy. Lpění na výslovné citaci zákonných ustanovení (pokud jde o konstatování porušení práva), tak jak to činil žalobce, pak soud nepovažuje za nic jiného nežli za ryzí formalismus. Je hlubokým přesvědčením zdejšího soudu, že doplnění výslovných citací právních předpisů do konstatování porušení práva, tak jak to požadoval žalobce, by ve skutečnosti žádné další zadostiučinění žalobci přinést nemohlo.

VIII. K úrokům z prodlení

62. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

63. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 29. 7. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta v pondělí dne 31. 1. 2022; v prodlení se tak žalovaná ocitla v úterý dne 1. 2. 2022. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že částku ve výši 10 000 Kč coby náhradu škody v podobě obhajného uhradila žalovaná žalobci dne 21. 7. 2022. Soud proto výrokem II. přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 1. 2. 2022 do 21. 7. 2022 (výrok II. tohoto rozsudku) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VIII. K nákladům řízení

64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem V. dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žalobce byl částečně úspěšný, avšak plnění záviselo na úvaze soudu. Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaná přiznala a poskytla přiměřené zadostiučinění (resp. přiznala a vyplatila náhradu škody) po lhůtě stanovené v § 15 OdpŠk. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 60 000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí ze dne 6. 8. 2022, účast u jednání dne 11. 8. 2022 (toto jedná svou délkou přesáhlo 2 hodiny, pročež se počítá jako dva úkony), 20. 10. 2022 a 24. 11. 2022, celkem 7 x 3 500 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 7 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Dále jsou náklady žalobce tvořeny požadovaným cestovným (v podání ze dne 24. 11. 2022) z Rychnova nad Kněžnou do Prahy a zpět cestou na jednání dne 11. 8. 2022, 20. 10. 2022 a 24. 11. 2022 (tj. 3 x 308) dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., vozem [příjmení] [jméno] [registrační značka], průměrná spotřeba 9,8 l (benzín Natural 95) na 100 km. Cena benzinu (ve výši 44,5 Kč/litr) činí 1343,2 Kč a paušální částka amortizace (ve výši 4,70 Kč za 1 km) činí 1447,6 Kč, a to za každou z vykonaných cest. Dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč (24 půlhodiny x 100 Kč). Advokátka není plátcem 21 % DPH. Celkové náklady žalobkyně jsou tedy ve výši 41 369,7 Kč (7 x 3500 Kč 7 x 300 Kč + 3 x 1446,7 Kč + 3x 1343 + 2 400 Kč + 4 000 Kč).

IX. Ke lhůtě k plnění

65. Lhůta k plnění byla ve výroku II. a V. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení