37 C 28/2021-75

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupení zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 2x 526 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců a) a b) částku ve výši 146 667 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 2. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobců a) a b) se v části, ve které se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 389 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 2. 8. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 17 456 Kč k rukám právního zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobci se svojí žalobou podanou zdejšího soudu domáhali zaplacení částky 526 000 Kč každému z žalobců coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobců, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by mělo každému z žalobců náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobci ve své žalobě uváděli, že původní řízení bylo zahájeno dne 22. 1. 1997 a skončeno dne 28. 9. 2020. Původní řízení tedy dle žalobců trvalo 23 let a 8 měsíců.

4. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) žalobci zdůraznili, že v původním řízení se žalovaná dopustila nesprávného úředního postupu, když nebylo vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě, která by neměla dle žalobců přesahovat šest let.

5. Pokud jde o žalovanou částku, žalobci uvedli, že k ní dospěli tak, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu požadovali za první dva roky vedení původního řízení částku 20 000 Kč a dále pak za dalších 21 let vedení řízení částku 420 000 Kč (celkem tedy 440 000 Kč). Podle žalobců bylo přitom v projednávané věci třeba stran výše zadostiučinění za způsobenou újmu uvážit následující.

6. Zaprvé, celková délka původního řízení téměř čtyřikrát překročila 6ti letou lhůtu, která by měla být podle žalobců pro jejich řízení považována za přiměřenou. Zadruhé, v původním řízení se nejednalo o nikterak složitou věc, a to ani po skutkové, ani po právní stránce. Průtahy byly způsobeny nikoliv složitostí věci, ale nekvalitní prací soudce, který věc vyřizoval. V této souvislosti žalobci poukázali na to, že věc musela být přidělena soudci jinému, jakož i na zrušující rozsudky odvolacího soudu v původním řízení. Zatřetí, ze strany žalobců neexistuje žádný důvod pro snížení základní částky zadostiučinění, zejména pro jejich chování. Začtvrté, žalobci uvedli, že význam původního řízení je nutno posuzovat v širších souvislostech, stejně jako dopad nepřiměřené délky řízení do osobnostní sféry žalobců. Zejména bylo třeba podle jejich názoru uvážit, že původní řízení, které trvalo tak dlouhou dobu, přineslo do života žalobců a též do jejich manželského soužití problémy, a to jak rodinného charakteru, tak i rázu finančního. Nadto původní řízení se týkalo sporu o určení vlastnictví mezi sousedy, což podle žalobců ovlivnilo jejich vztah nejen s těmito sousedy, nýbrž i mezi dalšími obyvateli obce, kde se pozemky, u nichž mělo být v původním řízení určeno vlastnické právo, nacházejí. Podle žalobců proto nebylo možné souhlasit s názorem žalované, vyjádřeným v jejím stanovisku, že by snad bylo lze výši zadostiučinění vyčíslit jednoduchým přepočtem sporných metrů čtverečných na jejich kupní cenu a takto dovozovat hodnotu předmětu sporu.

7. Podle žalobců tak bylo na místě základní částku ve výši 440 000 Kč navýšit o 40 %, celkem tedy na 616 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již každému z žalobců zaplatila částku 80 000 Kč coby zadostiučinění za újmu způsobenou žalobcům nepřiměřeně dlouhým původním řízení, požadovali žalobci pro každého z nich částku 536 000 Kč.

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že mezi stranami není sporu o průběhu původního řízení, resp. o tom, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Zároveň ovšem zdůraznila, že žalobci nepodali ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkony ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozhodném znění.

9. Dále je podle žalované nezbytné vzít v potaz, že předmětem posuzovaného řízení bylo určení vlastnictví ke dvěma zahradám o výměře 84 m2 a 9 m2, celkem tedy 93 m2. V lokalitě, kde se dotčené nemovitosti nacházejí, se přitom prodávaly pozemky za cenu 200 Kč za 1 m2. Podle žalované tak předmět řízení činil částku 18 600 Kč pro oba žalobce. Navíc žalovaná zdůraznila, že žalobci v dotčené obci vlastní pozemky v celkové výměře 2 263 m2. S poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1743/2011, a ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, při zdůraznění sdílené újmy na straně žalobců žalovaná uzavřela, že peněžité zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, které bylo již žalobcům vyplaceno, považuje za adekvátní.

10. Dne 6. 1. 2022 se ve věci konalo jednání, kterého se žalobci, ač řádně předvoláni prostřednictvím svého právního zástupce, nezúčastnili. Žalovaná pak setrvala na svých tvrzeních a soud provedl listinné důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen den 17. 1. 2022.

III. Skutková zjištění

11. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (tj. žádost žalobců o odškodnění ze dne 1. 2. 2021 adresovaná žalované a stanoviska žalované ze dne 14. 7. 2021) vzal soud za prokázané, že žalobci se dne 1. 2. 2021 obrátil na žalovanou se svojí žádostí o odškodnění. Žalovaná pak o této žádosti rozhodla dne 14. 7. 2021, když žalobcům přiznala přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup v původním řízení ve výši 80 000 Kč, přičemž tato částka byla žalobcům vyplacena.

12. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

13. Ze spisu vedeného u OS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 22. 1. 1997 podali žalobci [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] (dále jen„ žalobci“) u Okresního soudu v Děčíně žalobu proti [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dále jen„ žalovaní“) o určení vlastnictví nemovitostí vydržením. -) Dne 5. 6. 1998 soud poslal přípis [stát. instituce]. -) Dne 8. 8. 1998 soud poslal žalobu žalovaným. -) Dne 13. 11. 1998 podali žalovaní vyjádření. -) Dne 18. 4. 2000 soud poslal přípis Obecnímu úřadu v Jetřichovicíc s dotazem, kdy žalovaný 2) zemřel. -) Dne 22. 5. 2000 byla soudu doručena odpověď [stát. instituce]. -) Dne 25. 1. 2001 poslali žalobci soudu vyjádření. -) Dne 21. 2. 2001 soud nařídil jednání. -) Dne 14. 3. 2001 se konalo jednání. -) Dne 14. 3. 2001 soud řízení zastavil ve vztahu k žalovanému 2). -) Dne 16. 3. 2002 soud vyžádal geometrický plán. -) Dne 22. 3. 2002 byl soudu předložen geometrický plán. -) Dne 23. 8. 2002 a 5. 11. 2002 žalobci soudu podali vyjádření. Soud následně nařídil místní ohledání na den 31. 1. 2003, které se následně konalo dne 7. 2. 2003. -) Dne 14. 4. 2003 se konalo jednání. -) Dne 12. 6. 2003 se konal účastnický výslech žalované 3) u dožádaného soudu. -) Dne 27. 10. 2003, 28. 1. 2004 a 19. 4. 2004 se konalo jednání. -) Dne 8. 7. 2004 a 14. 10. 2004 se konaly výslechy svědků u dožádaného soudu. -) Dne 16. 2. 2005, 30. 3. 2005 a 11. 4. 2005 se konala jednání. -) Dne 20. 7. 2005 soud ustanovil znalce. -) Dne 30. 6. 2006 byl předložen znalecký posudek. -) Dne 20. 11. 2006 podali žalobci vyjádření k znaleckému posudku. -) Dne 24. 11. 2006 soud rozhodl o znalečném. -) Dne 19. 3. 2007 se konalo jednání. -) Dne 19. 3. 2007 soud ustanovil žalované 1) opatrovníka. -) Dne 30. 4. 2007 se konalo jednání. Byl zde vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, částečně byla žaloba zamítnuta. -) Dne 4. 6. 2007 podal žalovaný 3) proti rozsudku odvolání. -) Dne 8. 6. 2007 podali odvolání proti rozsudku žalobci. -) Dne 15. 6. 2007 žalovaný 3) doplnil odvolání. -) Dne 28. 8. 2007 soud vyzval žalovaného 3) k zaplacení soudního poplatku za odvolání. -) Dne 27. 9. 2007 soud rozeslal odvolání účastníkům k vyjádření. -) Dne 17. 10. 2007 podal žalovaný 3) vyjádření k odvolání. -) Dne 25. 10. 2007 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 6. 2. 2008 napadený rozsudek pro nepřezkoumatelnost zrušil. -) Dne 1. 4. 2008 podali žalobci vyjádření. -) Dne 11. 8. 2008 se konalo jednání. -) Další jednání se mělo konat dne 1. 12. 2008, ale pro omluvu svědka bylo odročeno na den 25. 2. 2009. -) Dne 25. 2. 2009 a 6. 5. 2009 se konala jednání. -) Na jednání dne 6. 5. 2009 vyhlásil soud rozsudek, kterým žalobu zamítl. -) Dne 12. 6. 2009 podali žalobci proti rozsudku odvolání. -) Dne 17. 6. 2009 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání. -) Dne 23. 7. 2009 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Následně bylo soudu oznámeno, že dne 18. 6.2009 žalovaná 1) zemřela. -) Odvolací soud dne 5. 2. 2010 řízení ve vztahu k žalované 1) přerušil a ve vztahu k ostatním žalovaným napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost. -) Následně byl spis lhůtován, neboť soud vyčkával skončení dědického řízení po zemřelé žalované 1). -) Dne 31. 1. 2012 soud rozhodl o procesním nástupnictví po žalované 1) s tím, že jejím nástupcem bude žalovaný [jméno] [příjmení]. -) Následně byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 28. 3. 2012 napadený rozsudek ve vztahu k žalované 1) zrušil. -) Dne 8. 8. 2012 se konalo jednání. -) Dne 16. 1. 2013 zemřel žalovaný [jméno] [příjmení], a proto soud dne 30. 5. 2013 řízení přerušil do skončení dědického řízení. -) Dne 9. 1. 2014 soud rozhodl o pokračování v řízení a procesním nástupnictví, takže na straně žalované bude vystupovat jako žalovaný 1) [jméno] [příjmení] a žalovaná 2) [jméno] [příjmení]. -) Dne 21. 3. 2014 předložil žalovaný 1) vyjádření. -) Dne 30. 4. 2014 byl soudu doručen výpis z katastru nemovitostí. -) Dne 23. 6. 2014 byla soudu doručena kopie darovací smlouvy. -) Dne 26. 6. 2014 soud vyzval žalobce k podání vyjádření. -) Dne 15. 8. 2014 byl soudu doručen výpis z katastru nemovitostí. -) Soud následně nařídil jednání na den 21. 1. 2015, které bylo z důvodu dodatečně nařízené dosažitelnosti soudce odročeno na den 30. 3. 2015 ¨ -) Dne 30. 3. 2015 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 13. 7. 2015 za účelem jednoznačného vyjasnění otázky pasivní věcné legitimace žalované strany. -) Dne 13. 7. 2015 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 2. 12. 2015 za účelem rozšíření návrhu tak, aby na straně žalovaných nastoupila jako jediná žalovaná [jméno] [příjmení]. -) Dne 7. 9. 2015 soud rozhodl, že se připouští, aby místo dosavadních žalovaných na jejich místo vstoupila nabyvatelka žalovaného práva [jméno] [příjmení]. -) Dne 17. 9. 2015 soud vyzval žalovanou k podání vyjádření. -) Dne 2. 12. 2015 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 11. 5. 2016 za účelem dotvrzení žaloby a vypořádání se s obranou žalované. -) Dne 5. 2. 2016 podala žalovaná vyjádření. -) Jednání, které se mělo konat dne 11. 5. 2016, bylo odročeno na den 7. 9. 2016 z důvodu náhlé zdravotní indispozice zástupce žalované. -) Dne 7. 9. 2016 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno na den 5. 12. 2016 za účelem operativní reakce na aktuální obranu žalované. -) Jednání, které se mělo konat dne 5. 12. 2016, bylo odročeno z důvodu zdravotní indispozice žalobce 1). -) Dne 30. 11. 2016 podali žalobci vyjádření. -) Na jednání dne 6. 3. 2017 byl vyhlášen rozsudek. -) Dne 20. 6. 2017 podala žalovaná proti rozsudku odvolání. -) Dne 26. 6. 2017 podali žalobci odvolání proto rozsudku. -) Dne 1. 8. 2017 žalovaná doplnila své odvolání. -) Dne 7. 8. 2017 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. -) Dne 4. 9. 2017 soud vyzval žalobce k podání vyjádření k odvolání. -) Dne 30. 10. 2017 byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne 20. 3. 2018 odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost a nařídil, aby v dalším řízení projednal věc jiný soudce. -) Následně bylo nařízeno jednání na den 8. 8. 2018. S ohledem na omluvu zástupce žalobců bylo jednání zrušeno. -) Dne 9. 8. 2018 soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorem a na dobu 3 měsíců řízení přerušil. -) Dne 23. 1. 2019 soud vyzval účastníky ke sdělení, jaký je stav mimosoudních jednání. -) Dne 14. 3. 2019 podala žalovaná vyjádření. -) Dne 19. 6. 2019 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem provedení místního šetření. -) Dne 27. 8. 2019 se konalo místní šetření. -) Další jednání bylo nařízeno na den 25. 9. 2019, ale s ohledem na omluvu zástupce žalobců bylo odročeno na den 27. 11. 2019. -) Dne 27. 11. 2019 se konalo jednání. Jednání bylo odročeno za účelem zajištění zvětšenin geometrických plánů. -) Další jednání se konalo dne 15. 7. 2020. Jednání bylo odročeno na den 18. 9. 2020 za účelem uzavření věci smírnou cestou. -) Na jednání dne 23. 9. 2020 byl uzavřen smír účastníků. -) Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 28. 9. 2020. -) Dne 24. 9. 2020 soud rozhodl uložení povinnosti účastníkům nahradit náklady státu.

14. Z listu vlastnictví č. 84 a informacích o pozemcích č. stavební 9, 47, 139 a č. 88/9, 90/2, 347/5, 460/5, 460/11, 460,/12, 1034/5 a 1034/13, soud zjistil, že žalobci v obci [obec], v [katastrální uzemí] vlastní následující nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. 84: stavební parcelu č. 9, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 183 m2, součástí které je stavba [adresa], stavební parcelu č. 47, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 108 m2, součástí které je stavba [adresa] objekt bydlení, stavební parcelu č. 139, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 25 m2, součástí které je budova bez č. p., dále pozemkovou parcelu č. 88/9, trvalý travní porost o výměře 94 m2, pozemkovou parcelu č. 90/2, zahrada o výměře 320 m2, pozemkovou parcelu č. 347/5, trvalý travní porost o výměře 363 m2, pozemkovou parcelu č. 460/5, zahrada o výměře 1036 m2, pozemkovou parcelu č. 460/11, zahrada o výměře 84 m2, pozemkovou parcelu č. 460/12, zahrada o výměře 9 m2, pozemkovou parcelu č. 1034/5, zahrada o výměře 108 m2, pozemkovou parcelu č. 1034/13, ostatní plocha o výměře 26 m2.

15. Dále z výpisu ze dne 14.9.2021, který se týká prodeje louky, výměra 3998 m2, [obec] – [část obce], okres [anonymizováno], z výpisu ze dne 14.9.2021 ze serveru [webová adresa], kde se nabízí k prodeji louka ve výměře 7398 m2 v [obec], [část obce], okres [okres], z výpisu ze serveru [webová adresa] ze dne 14.9.2021, kde se nabízí k prodeji pozemek ve výměře 6807 m2 ve městě [ulice], z výpisu ze serveru [webová adresa] ze dne 14.9.2021 kterém se nabízí na prodej pozemek ve výměře 2398 m2 v centru obce Jánská, z výpisu ze serveru [webová adresa] ze dne 14. 9. 2021, kde se nabízí k prodeji pozemek ve výměře 2 110 m2, v katastrálním území Krásná Lípa, okres [okres], z výpisu ze serveru [webová adresa] ze dne 14. 9. 2021, kde se nabízí k prodeji pozemek ve výměře 2916 m2 v [obec], okres [okres] s tím, že cena tohoto pozemku je 1 200 000 Kč, z výpisu ze serveru [webová adresa] ze dne 6. 1. 2022, kde se nabízí pozemek, zahrada ve výměře 4 515 m2 v [obec], soud zjistil, že v místě (resp. v okrese), kde se nachází pozemek, jehož se týkal návrh na určení vlastnického práva, se běžně prodávají pozemky za cenu řádově stovek Kč za m2.

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

17. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

22. Jak je uvedeno shora, žalobci se domáhali zadostiučinění ve výši 536 000 Kč s přísl. pro každého z žalobců za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

23. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

24. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

25. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

26. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

27. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 22. 1. 1997, kdy byla OS doručena žaloba zdejších žalobců. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 28. 9. 2020, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno (resp. kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru). Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobců tedy činila cca 23 let a 8 měsíců.

28. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na dvou stupních soudní soustavy, přičemž ve věci samé rozhodoval čtyřikrát OS, a třikrát soud odvolací. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

29. Po skutkové i hmotněprávní stránce byla věc dle soudu složitější, neboť se jednalo o spor o určení vlastnického práva. O skutkové složitosti věci svědčí množství listinných důkazů, včetně znaleckého posudku a geometrického plánu, který si musel soud vyžádat, a dále provedený výslech znalce a svědků. Soud ve věci rovněž provedl ohledání a místní šetření. Soud věc hodnotí jako značně složitější rovněž po stránce procesní, neboť byla vydána celá řada procesních rozhodnutí a byly činěny jiné úkony ve věci (byl ustanoven znalec a bylo rozhodováno o znalečném, byl prováděn výslech svědků u dožádaného soudu, řízení bylo opakovaně přerušováno, když bylo třeba vyčkat skončení dědického řízení, soud rozhodoval o procesní nástupnictví, ve věci bylo nařízeno první setkání s mediátorem). V souhrnu tak soud hodnotí věc jako značně složitější.

30. Dále je třeba konstatovat, že žalobci se na celkové délce původního řízení nepodíleli ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že o urychlení posuzovaného řízení nijak aktivně neusilovali podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

31. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor majetkové povahy (určení vlastnického práva k nemovitostem), u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V této souvislosti je nicméně třeba upozornit na následující.

32. Zaprvé, žalobci ve své žalobě tvrdili skutečnosti, které měly umocňovat hloubku zásahu či ovlivnění jejich životní situace nepřiměřenou délkou původního řízení. Konkrétně poukázali na problémy v jejich manželském soužití, na problémy rodinného charakteru, jakož i na problémy charakteru finančního a narušení řádných sousedských vztahů v obci, kde se pozemky, u nichž se domáhali určení vlastnického práva, nacházely. Soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V takovém případě je ale třeba, aby žalobci tato svá tvrzení prokázali, neboť se jimi poukazuje na skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Jinými slovy řečeno, tvrdí-li žalobci něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, je třeba, aby existence tvrzeného následku, jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení byly postaveny najisto (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). V projednávané věci platí, že žalobci k prokázání svých tvrzení navrhovali účastnické výslechy. Na tomto místě je nutné nicméně jednak poukázat na subsidiární povahu účastnického výslechu (viz § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)), a dále pak na to, že v každém případě soud důkaz výslechem účastníků nemohl provést, neboť ačkoliv byli žalobci řádně předvoláni prostřednictvím svého právního zástupce, k nařízenému jednání se nedostavili (bez omluvy). Nelze ani pominout, že by v projednávané věci teoreticky přicházel v úvahu postup podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tj. učinění výzvy soudu stran označení důkazů potřebných k prokázání sporných tvrzení. Jak už bylo ovšem opakovaně konstatováno shora, účastníci řízení a ani jejich právní zástupce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni. Sami tak dobrovolně znemožnili soudu, aby jim poskytl poučení a prostor k doplnění jejich důkazních návrhů. Za této situace se již s ohledem na zásadu, že bdělým patří právo, jakož i na zásadu procesní ekonomie, soudu nejevilo jako vhodné a účelné jednání odročovat a žalobce (resp. jejich právního zástupce) opakovaně předvolávat s nadějí, že se snad k dalšímu jednání dostaví a bude je možné ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit a vyzvat k doplnění jejich důkazních návrhů. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Lze proto uzavřít, že v projednávané věci tvrzení účastníků stran zvýšeného významu původního řízení nebyla prokázána.

33. Zadruhé, přisvědčit ovšem nelze ani argumentaci žalované, která se snažila naopak argumentovat ve prospěch podstatně sníženého významu původního řízení. V této souvislosti soud považuje za důležité zdůraznit, že není pravda, že by předmětem původního řízení bylo určení vlastnického práva k pozemkům o výměře 93 m2. Jak vyplynulo z provedeného dokazování soudním spisem OS, v původním řízení se totiž žalobci domáhali uřčení vlastnického práva k pozemkům o celkové výměře 159 m2. Žalovanou zmiňovaná výměra 93 m2 odpovídá pouze schválenému smíru, kdy bylo určeno, že žalobci jsou vlastníky pozemků právě v celkové výměře 93 m2. V každém případě ovšem samotná výměra pozemků, u nichž mělo být určeno vlastnické právo, není podle názoru zdejšího soudu rozhodující. Podstatné je, že na sporném pozemku žalobci chtěli stavět hospodářské stavení, přičemž stavební povolení k žalobci zamýšlené stavbě bylo platné po celou dobu původního řízení, jak vyplynulo z dokazování soudním spisem OS. Za této situace je zřejmé, že předmět původního řízení představoval pro žalobce významnou záležitost (resp. byl důležitou součástí jejich života), kterou v žádném případě nelze bagatelizovat pouze s ohledem na výměru sporných pozemků, či snad jejich cenu, jak navrhovala žalovaná. I když tedy bylo v řízení prokázáno, že srovnatelné pozemky se v místě, kde se pozemky, u kterých se žalobci v původním řízení domáhali určení vlastnického práva, prodávají za ceny v řádech stovek korun, sama tato skutečnost nemá z hlediska hodnocení významu původního řízení pro žalobce význam. Jak totiž plyne z ustálené judikatury, při určování významu řízení je třeba přihlédnout k tomu, co vše bylo pro účastníky v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).

34. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal několik období nečinnosti a hrubě nekoncentrovaný postup. Pokud jde o nečinnost, soud shledal, že v původním řízení došlo k nečinnosti v období od 13. 11. 1998 (kdy podali v původním řízení žalovaní své vyjádření) do 18. 4. 2000 (kdy OS zaslal přípis obecnímu úřadu) a v období od 14. 3. 2001 (kdy bylo zastaveno řízení ve vztahu k jednomu z žalovaných) do 16. 3. 2002 (kdy si OS vyžádal geometrický plán. Pokud jde o nekoncentrovaný postup OS v původním řízení, nelze přehlédnout, že rozsudky soudu prvního stupně byly opakovaně rušeny pro nepřezkoumatelnost (a to rozhodnutími odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2008, 5. 2. 2010 a 20. 3. 2018), když odvolací soud nakonec dokonce nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný soudce.

35. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.

36. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

37. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

38. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobců každému částkou 146 667 Kč.

39. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 20 000 Kč za první dva roky řízení a 20 000 za každý další rok řízení (tj. za 23 let řízení 440 000 Kč) a dále 1667 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 13 333 Kč za dalších 8 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na extrémně dlouhou délku původního řízení bylo na místě přiznat takto vysokou základní částku, když původní řízení svoji délkou násobně překonalo délku, kterou by jinak toto řízení mělo trvat, a jednalo se tedy o extrémně dlouhé řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

40. Vypočtená základní částka ve výši 453 333 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy. Dále byla základní částka ponížena o 30 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Dále byla základní částka ponížena o dalších 10 %, a to z důvodu sdílené újmy na straně žalobců. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu podílu soudu v původním řízení. Na tomto místě považuje zdejší soud za důležité zdůraznit, že při posuzování otázky sdílené újmy nebral pouze v potaz okolnost, že žalobci jsou a byli manželé, nýbrž zvažovali i další okolnosti, jak k tomu vede obecné soudy Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 554/18). Jmenovitě pak soud uvážil, že v původním řízení se žalobci domáhali toho, aby bylo určeno, že jsou vlastníky sporných nemovitostí a tyto jsou v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví (resp. ve společném jmění manželů), a dále pak že v řízení vystupovali společně a koordinovaně, čemuž odpovídá rovněž to, že se nechali zastupovat stejným advokátem. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 50 %, tj. na výslednou částku 226 667 Kč, od níž bylo odečteno 80 000 Kč, které každý z žalobců od žalované již obdržel za v minulosti žalovanou posuzované původního řízení. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal každému z žalobců částku 146 667 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

41. Konečně pokud jde o požadované úroky z prodlení, ty jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 2 OdpŠk (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VI. K nákladům řízení

42. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

43. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, kdy každý žalobce zaplatil 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč), přičemž daná částka byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20%, tj. odměna za jeden úkon ve vztahu k 1 žalobci činí 2 480 Kč.

44. V daném případě byly provedeny v případě každého z žalobců 2 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci a (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 600 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení každého z žalobců tak činí 5560 Kč (zvýšená o 21%, když právní zástupce žalobců je plátcem DPH) + 2 000 soudní poplatek (tj. celkem 8 728 Kč). Žalobcům proto náleží na náhradě nákladů částka 2 x 8 728 Kč, celkem tedy 17 456 Kč (srov. výrok III.).

VII. Ke lhůtě k plnění

45. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení