37 C 314/2023 - 79

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro zaplacení 87 514 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Uplatněný nárok dovozovala z titulu tzv. postižního práva pojistitele § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „ZPOPV“). Žalobkyně coby pojistitel uzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti z provozu vozidel s autopůjčovnou [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“). Žalobkyně tvrdila, že [Anonymizováno] zapůjčila vozidlo [Anonymizováno], registrační značky [SPZ] (dále také jako „[Anonymizováno]“), žalovanému, který řízení tohoto vozidla svěřil panu [jméno FO], nar. [datum]. Ten s ním dne [datum] způsobil dopravní nehodu tím, že nedal na křižovatce přednost v jízdě, došlo ke střetu s jiným vozidlem a ke škodě na majetku a zdraví třetích osob. Žalobkyně coby pojistitel vozidla, s nímž byla v provozu způsobena újma, plnila poškozeným osobám na základě pojistné smlouvy uzavřené s [Anonymizováno], a to v souhrnné výši [částka]. Nárok vůči žalovanému žalobkyně dovozovala z § 10 odst. 1 písm. j) ve spojení s písm. h) ZPOPV, protože [jméno FO], kterému žalovaný svěřil řízení zapůjčeného vozidla, měl v době dopravní nehody pravomocně zakázáno řídit motorová vozidla. S odkazem na uvedené ustanovení ZPOPV tedy žalobkyně požadovala žalovanou částku jako náhradu toho, co za žalovaného (pojištěného) plnila.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se společností [Anonymizováno] v rámci své podnikatelské činnosti uzavřel dne [datum] smlouvu o pronájmu vozidla [Anonymizováno], na jejímž základě si podle potřeby půjčoval toto vozidlo, neboť vykonával přepravní služby pro německou spediční společnost [Anonymizováno]. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Žalovaný se dne [datum] sešel s panem [jméno FO], který žalovaného oslovil s tím, zdali by mu žalovaný nesjednal práci. Při této schůzce pan [jméno FO] žalovanému předložil svůj řidičský a občanský průkaz. Domluvili se na tom, že pan [jméno FO] si spolupráci vyzkouší formou brigády, neboť měl zkušenost s rozvozem u kurýrní služby [Anonymizováno]. Tři jízdy absolvoval žalovaný s panem [jméno FO] a poté se domluvili, že si pan [jméno FO] vyřídí živnostenský list a koncesi na autodopravu. Vozidlo si zapůjčí sám na své jméno a bude si zároveň hradit další náklady s tím spojené. Žalovaný odmítl vznik postižního práva žalobkyně vůči němu, neboť zákaz řízení soudně uložený [jméno FO] nabyl právní moci teprve [datum] a žalovaný neměl šanci zjistit, že [jméno FO] má soudně zakázáno řídit motorová vozidla, neboť v době, kdy s ním domlouval spolupráci stále disponoval řidičským průkazem, který mu ukázal.

3. Žalovaný dále uvedl, že si vozidlo půjčoval od [Anonymizováno] nepravidelně. Půjčení bylo odvislé od zakázek od spedice [Anonymizováno]. Ve většině případů, kdy vozidlo či vozidla byla zapůjčena na celý pracovní týden, se přebírala v neděli v odpoledních hodinách po předchozí domluvě s panem [jméno FO], jednatelem společnosti, a vracela se v pátek taktéž v odpoledních či večerních hodinách po návratu do České republiky opět po předchozí domluvě s panem [jméno FO]. Stalo se také, že vozidlo se při vracení odstavilo v přilehlé ulici, když v areálu [Anonymizováno] již nebyl nikdo přítomen a klíče se vracely následující den. Při zapůjčení ani při vracení se nepodepisoval žádný předávací protokol. Vzhledem k tomu, že společnost [Anonymizováno] zapůjčovala předmětné vozidlo v období od [datum] do [datum] i dalším nájemcům, nemohla doba nájmu trvat celé výše uvedené období. Dle znění nájemní smlouvy by žalovaný musel platit za vozidlo za celou dobu jejího trvání. Nájemní smlouva měla být ze strany pronajímatele aktualizována, případně měl být vystaven dodatek. Jelikož společnost [Anonymizováno] žalovanému vystavila a předala daňový doklad za [Anonymizováno] a dále již žádný, žalovaný měl za to, že nájemní smlouva na vozidlo [Anonymizováno] je ukončená. Z toho důvodu nemohl být pojištěným v daném případě, a proto také žalobkyně nemá vůči němu žalovaný nárok.

4. Žalobkyně na argumentaci žalovaného uvedla, že stěžejní je, že v době dopravní nehody měl vozidlo zapůjčené právě on a že případné půjčování vozidla jiným subjektům není v dané věci rozhodné. Ohledně námitky, že měla být nájemní smlouva aktualizována či vyhotoven dodatek žalobkyně uvedla, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do [datum]. V době nehody tedy stále existoval nájemní vztah mezi [Anonymizováno] a žalovaným. Navíc sám žalovaný popsal, jak fungovalo půjčování vozidel od [Anonymizováno] a tato zavedená praxe odporuje tvrzení žalovaného o nutnosti vyhotovení dodatku. Obdobně v případě argumentace žalovaného, že nájemní smlouva měla zaniknout po vystavení faktury za [Anonymizováno], žalobkyně odkázala na to, že smlouva byla sjednána do [datum] a vedle toho nebyl sjednán jiný způsob ukončení smlouvy, a proto se uplatní obecná pravidla o ukončení smlouvy upravená v občanském zákoníku.

5. Soud ve věci konal přípravné jednání dne [datum] a následně první jednání dne [datum].

6. Mezi stranami bylo nesporné, že dne [datum] v [Anonymizováno] došlo na křižovatce [Anonymizováno] v katastru obce [adresa] k dopravní nehodě. Tu zavinil pan [jméno FO], který řídil vozidlo [Anonymizováno] v majetku společnosti [Anonymizováno], jež měl žalovaný v předmětné době od této společnosti zapůjčené a předal jej [jméno FO] k řízení. Nájemní smlouvu uzavřel žalovaný se společností [Anonymizováno] dne [datum]. [jméno FO] na výše uvedené křižovatce odbočoval vlevo ve směru na [adresa] a při tom nedal přednost vozidlu [Anonymizováno], RZ [SPZ], v majetku poškozené společnosti [právnická osoba], které řídil poškozený pan [jméno FO], narozený [datum]. Došlo ke střetu přední části vozidla [Anonymizováno] s přední částí vozidla [Anonymizováno]. Provedenou lustrací bylo zjištěno, že pan [jméno FO] má vysloven platný zákaz řízení, jež vydal Okresní soud v [adresa] a je platný od [datum] do [datum]. Protože bylo vozidlo [Anonymizováno] v předmětné době pojištěno u žalobkyně pojistnou smlouvou č. [hodnota], vyplatila žalobkyně z titulu této smlouvy poškozené společnosti [právnická osoba] dne [datum] pojistné plnění (po odečtení využitelných zbytků ve výši [částka]) ve výši [částka] jakožto totální škodu na vozidle [Anonymizováno] a poškozenému panu [jméno FO] dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka] jakožto bolestné a náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení, a dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka] jakožto náhradu za ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti. Celkem tedy za jednání pana [jméno FO] žalobkyně vyplatila pojistné plnění ve výši [částka]. [jméno FO] bylo v návaznosti na dopravní nehodu vedeno trestní řízení u Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka].

7. Nad rámec nesporných skutečností tedy soud vycházel z následujících skutkových zjištění, jež učinil na základě provedeného dokazování:

8. Žalovaný se dne [datum] setkal osobně s [jméno FO] za účelem sjednání spolupráce, konkrétně, aby pan [jméno FO] pro žalovaného jezdil jako řidič. Při této schůzce pan [jméno FO] žalovanému ukázal občanský průkaz, řidičský průkaz a fotografie prokazující jeho dřívější působení jako kurýra (tvrzení žalovaného, úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 174–175 trestního spisu). [jméno FO] v době osobní schůzky měl řidičský průkaz, jehož platnost skončila [datum]. Zároveň měl od [datum] blokované řidičské oprávnění z důvodu maximálního stavu tzv. bodového hodnocení, tedy 12 bodů. Dále měl [jméno FO] soudně uložený zákaz řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, který nabyl právní moci dne [datum]. V souvislosti s tímto zákazem řízení, ani žádným jiným dříve uloženým trestem zákazu řízení motorových vozidel neodevzdal řidičský průkaz příslušnému správnímu orgánu (sdělení [právnická osoba] [adresa], odboru dopravy, výpis z evidenční karty řidiče ze dne [datum] na č. l. 67 až 68, výpis z evidenční karty řidiče na č. l. 283–285 trestního spisu). Žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti v předmětné době vykonával přepravní činnost pro [Anonymizováno] spediční společnost [Anonymizováno] a za tímto účelem podle potřeby zaměstnával několik řidičů (tvrzení žalovaného, výpověď svědka [jméno FO], úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 174–175 trestního spisu). Žalovaný se s panem [jméno FO] dohodnul na spolupráci formou brigády na základě ústní dohody. První spolupráce byla ve dnech [Anonymizováno]. a [datum], kdy jel žalovaný s panem [jméno FO] rozvážet zboží do [Anonymizováno]. Dne [datum] s panem [jméno FO] do [Anonymizováno] jel pan [jméno FO], nar. [datum], jiný pomocník žalovaného, a to vozidlem [Anonymizováno] (úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 174–175 trestního spisu). [jméno FO] s vozidlem [Anonymizováno] způsobil dopravní nehodu, jejíž průběh a související okolnosti jsou mezi stranami nesporné (viz výše). Vozidlo [Anonymizováno] bylo zapůjčeno žalovaným od společnosti [Anonymizováno] na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], která byla sjednána na dobu určitou do [datum]. Vozidlo bylo převzato od [Anonymizováno] odpoledne dne [datum] v areálu autopůjčovny v [Anonymizováno]. Převzetí vozidla byl přítomný kromě žalovaného, který na místě v hotovosti zaplatil nájemné, i pan [jméno FO], který s vozidlem následně odjel, auto měl u sebe přes noc, aby ráno mohl vyzvednout [jméno FO] a jet do [Anonymizováno] (výpověď svědka [jméno FO], tvrzení žalovaného, úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne [datum] na č. l. 71–72 trestního spisu). Majitel vozidla [Anonymizováno], společnost [Anonymizováno], sjednala s žalobkyní k vozidlu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dne [datum] (pojistná smlouva autopojištění [Anonymizováno] ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby ji uhradil pojistné vyplacené poškozeným při dopravní nehodě v celkové výši žalované částky (přípisy ze dne [datum] a [datum]).

9. Jelikož mezi stranami byla většina souvisejících skutkových okolností nesporná, soud dokazování zúžil na sporné skutečnosti, resp. skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci – zejména zdali nájemní smlouva uzavřená mezi žalovaným a [Anonymizováno] byla účinná i v době dopravní nehody a dále jestli žalovaný mohl vědět, že [jméno FO] měl v době, kdy mu svěřil řízení vozidla [Anonymizováno], pravomocně uložený zákaz řízení motorových vozidel.

10. Soud provedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a řídil se následujícími úvahami.

11. Ohledně existence nájemního vztahu mezi žalovaným a společností [Anonymizováno], jehož předmětem bylo havarované vozidlo [Anonymizováno] soud vyšel z předložené nájemní smlouvy ze dne [datum] a dále z výpovědí svědků [jméno FO] (jednatele společnosti [Anonymizováno]) a [jméno FO] (zaměstnance žalovaného). Sám žalovaný ohledně nájemní smlouvy prohlásil, že tuto dne [datum] podepsal, což potvrdil ve své výpovědi i svědek [Anonymizováno]. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do [datum]. Žalovaný i oba svědci potvrdili, že smlouva byla sjednána konkrétně za účelem půjčování vozidla [Anonymizováno], a to na opakované bázi. Za dobu od podpisu smlouvy do [datum], kdy se stala předmětná dopravní nehoda, mělo docházet k opakovanému zapůjčení vozidla [Anonymizováno] ze strany žalovaného, a to ne zcela pravidelně – vždy dle konkrétních potřeb žalovaného, které se odvíjely od množství zakázek od [Anonymizováno] spediční společnosti. Jak shodně uvedl žalovaný i oba svědkové, zpravidla došlo k zapůjčení v neděli odpoledne a k vrácení vozidlo docházelo v pátek, ale někdy také dříve. Toto vyplývá rovněž ze způsobu, jakým bylo vozidlo převzato od společnosti [Anonymizováno] den před dopravní nehodou. Vozidlo přijel vyzvednout žalovaný společně s panem [jméno FO], který druhý den vozidlo s [jméno FO] [Anonymizováno] používali pro výkon práce pro žalovaného (rozvoz zboží po [Anonymizováno]). Žalovaný sám uvedl, že přijeli do provozovny, on zaplatil peníze v hotovosti a s autem odjížděl pan [jméno FO]. Toto soud považuje za uvěřitelné, neboť pan [jméno FO] v policejním záznamu o podaném vysvětlení uvedl, že ho pan [jméno FO] vyzvednul následující den v 6 hodin ráno a společně jeli rozvážet zboží. Naopak v tomto ohledu soud nevěřil svědkovi [jméno FO], který uvedl, že s vozidlem odjížděl sám žalovaný, který na místo přijel vlastním autem.

12. Z takto popsaného systému půjčování vozidla soud dovodil, že mezi stranami nájemní smlouvy byla zavedena určitá obchodní praxe, kterou obě strany považovaly za rámcově zasmluvněnou prostřednictvím nájemní smlouvy ze dne [datum]. Samotná smlouva sice byla formulována tak, že na jejím základě mělo dojít k jednorázovému zapůjčení vozidla, ovšem svědci i žalovaný shodně popsali, že spíše sloužila jako rámcová dohoda o nájmu vozidla, a takto byla vnímána smluvními stranami.

13. Ohledně doby platnosti nájemní smlouvy soud dospěl k závěru, že z žádného provedeného důkazu nelze dovodit, že by smlouva měla být ukončena před datem [datum], což bylo datum sjednaného konce smlouvy. Tvrzení žalovaného, že považoval smlouvu za skončenou v momentě, kdy mu nebyla vystavena další faktura (doložil, že mu byla vystavena faktura za [Anonymizováno] [Anonymizováno]), nepovažoval soud za věrohodné a v kontextu provedeného dokazování působí účelově. Z popsaného způsobu půjčování vozidel naopak vyplynulo, že žalovaný si vozidlo [Anonymizováno] půjčoval od společnosti [Anonymizováno] i v období od [Anonymizováno] a lze si stěží představit, že by autopůjčovna (společnost [Anonymizováno]) půjčovala vozidla vyšší hodnoty bez písemné smlouvy s nájemcem, obzvláště za situace, kdy s ním již dříve písemnou smlouvu uzavřela. Takovýto postup by se vymykal jakékoliv obchodní i právní logice, která je ve styku mezi podnikateli běžná. Z textace smlouvy pak nevyplývá žádné ujednání, které by podpořilo tvrzení žalovaného o tom, že smlouva zanikla z důvodu nevystavení faktury za období od [Anonymizováno]. Ohledně způsobu platby nájemného v těchto obdobích pak soud uvádí, že toto není pro posouzení případu rozhodné, nicméně nad rámec nutného uvádí, že sám žalovaný uvedl na přípravném jednání, že při převzetí vozidla [Anonymizováno] zaplatil panu [jméno FO] peníze v hotovosti. Zjevně tedy mezi stranami nepanoval jednotný postup při úhradě nájemného, což rovněž svědčí o účelovosti tvrzení žalovaného. Navíc si lze stěží představit, že [Anonymizováno] žalovanému půjčovala vozidlo (či vozidla) několik měsíců, aniž by dostala zaplaceno.

14. Co se týče svěření řízení vozidla panu [jméno FO] ze strany žalovaného, tak soud uvěřil žalovanému, který uvedl, že se s panem [jméno FO] setkal [datum] na osobní schůzce za účelem domluvení práce pro žalovaného. Žalovaný uvedl, že se s panem [jméno FO] ústně domluvili na pomoci formou placené brigády při rozvozu zboží pro [Anonymizováno] spediční společnost s tím, že v případě oboustranné spokojenosti se může spolupráce stát trvalou. Žalovaný dvě cesty do [Anonymizováno] absolvoval s panem [jméno FO] sám a následně byl na cestu dne [datum] přidělen k dalšímu spolupracovníkovi [jméno FO]. Tyto skutečnosti žalovaný uvedl i do policejního záznamu o podaném vysvětlení dne [datum] a nepřímo byly potvrzeny i svědeckou výpovědí svědka [jméno FO].

15. Součástí ústní dohody bylo i to, že obsahem práce bude řízení motorových vozidel. Za účelem ověření skutečnosti, že pan [jméno FO] disponuje platným řidičským oprávněním, si žalovaný nechal při osobní schůzce předložit řidičský průkaz. Toto tvrzení má soud za prokázané, protože svědek [jméno FO] vypověděl, že při navázání spolupráce s žalovaným rovněž musel předložit řidičský průkaz a že tyto věci si žalovaný „hlídal“. Obdobně žalovaný vypovídal i do policejního záznamu o podaném vysvětlení dne [datum]. Rovněž z vyjádření odboru dopravy [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum] dále vyplynulo, že pan [jméno FO] v souvislosti s vysloveným zákazem řízení neodevzdal řidičský průkaz, a proto ho mohl mít fyzicky při sobě tak, jak tvrdil žalovaný.

16. Z výpisu z evidenční karty řidiče pana [jméno FO] vyplynulo, že v době osobní schůzky měl řidičský průkaz, jehož platnost skončila [datum]. Zároveň měl od [datum] blokované řidičské oprávnění z důvodu maximálního stavu tzv. bodového hodnocení, tedy 12 bodů. Dále měl [jméno FO] soudně uložený zákaz řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců, který nabyl právní moci dne [datum].

17. Soud neprováděl některé navržené listinné důkazy z důvodu nadbytečnosti. Některé listiny byly předloženy k prokázání skutečností, jež jsou mezi stranami nesporné - informace o uplatnění nároku z povinného ručení z interního systému žalobkyně – č. pojistné události [Anonymizováno] (celkem tři listiny), potvrzení o ztrátě na výdělku [jméno FO] ze dne [datum], výpis ze systému gt motive/Cebia určující tržní hodnotu bouraného vozidla [Anonymizováno] [Anonymizováno], zápis o poškození motorového vozidla společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], detail relace o dopravní nehodě č. j. [Anonymizováno], doklad o vyplacení pojistného plnění v celkové výši [částka], nabídkový list – určení zůstatkové ceny auta [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], sdělení výše pojistného plnění vůči poškozené [právnická osoba] ze dne [datum], sdělení výše pojistného plnění vůči poškozenému [jméno FO], sdělení výše pojistného plnění vůči poškozenému [jméno FO]. Dále soud neprovedl následující listiny z důvodu, že pro posouzení věci nebyly rozhodné – smlouva o nájmu dopravního prostředku na č. l. 43–45, faktura č. dokladu: [Anonymizováno] ze dne [datum] na č. l. 46, příjmový pokladní doklad č. [hodnota] ze dne [datum] na č. l. 46, faktura č. [hodnota] ze dne [datum] na č. l. 47, doplnění a změny v „Protokolu o nehodě v silničním provozu“ trestního spisu ze dne [datum] na č. l. 43–44. Konečně pak soud neprováděl výslechy svědků [jméno FO] nar. [datum] a [jméno FO] nar. [datum], kteří se nedostavili k nařízenému jednání a jejichž výpovědi měly sloužit k prokázání tvrzení ohledně (ne)trvání nájemní smlouvy ze dne [datum]. Soud nicméně vyhodnotil, že s ohledem na výše popsané úvahy o nelogičnosti a účelovosti samotného tvrzení, k jehož prokázání měli být vyslechnuti, by jejich výslech byl nadbytečný a pouze by vyvolal nutnost odročení jednání, což by bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Na základě provedených důkazů soud považoval objasnění skutkového děje pro posouzení této otázky za dostatečné, když se k němu vyjádřily celkem tři osoby s různým vztahem k věci (žalovaný, jednatel [Anonymizováno] [Anonymizováno] a spolupracovník žalovaného [jméno FO]). Výslech dalších dvou spolupracovníků žalovaného proto soud vyhodnotil jako nadbytečný.

18. Po právní stránce soud shora popsaný skutkový stav vyhodnotil následovně.

19. Podle § 2 ZPOPV se podle následujících písmen tohoto ustanovení rozumí: d) pojistitelem pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti, e) pojistníkem ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o pojištění odpovědnosti, f) pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje, g) poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena újma a má právo na náhradu újmy.

20. Podle § 6 odst. 1 ZPOPV se „[p]ojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě“.

21. Podle § 10 odst. 1 písm. j) ve spojení s písm. h) ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný předal řízení vozidla osobě, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo.

22. Podle § 2914 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), platí, že „[k]do při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám“.

23. V projednávaném případě soud aplikoval shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že v daném případě má žalobkyně (pojistitel) právo na náhradu toho, co plnila v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, po žalovaném (pojištěný).

24. Soud vyšel ze skutečnosti, že odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla [Anonymizováno] byla pojištěna u žalobkyně (pojišťovny). Majitelem a zároveň provozovatelem vozidla [Anonymizováno] byla společnost [Anonymizováno], která byla v rámci pojistné smlouvy uvedena jako pojistitel, tedy osoba povinná k platbě pojistného.

25. Toto vozidlo v rámci své podnikatelské činnosti společnost [Anonymizováno] pronajímala mj. žalovanému, který jej rovněž používal k výkonu podnikatelské činnosti coby fyzická podnikající osoba. Tato skutečnost vyplývá ze samotné textace smlouvy (v záhlaví uvedeno IČO žalovaného), ale rovněž i z tvrzení žalovaného. V době, kdy bylo vozidlo pronajímáno žalovanému, řídil se vztah společnosti [Anonymizováno] (pronajímatele) a žalovaného (nájemce) písemnou smlouvou o nájmu vozidla ze dne [datum]. Nájemní smlouva k vozidlu byla mezi stranami sjednána na dobu určitou, a to do [datum]. Jak soud uvedl již shora v rámci hodnocení provedených důkazů, z ničeho nelze vyvodit, že smlouva měla být ukončena dříve z důvodu nevystavení faktur za období [Anonymizováno], kdy si žalovaný vozidlo rovněž pronajímal dle svých potřeb. Ani občanský zákoník, který je subsidiárně aplikovatelný ve vztahu k nájemní smlouvě nepamatuje na obdobný důvod pro ukončení smlouvy. Z dokazování vyplynulo, že vozidlo bylo v období od [Anonymizováno] žalovaným opakovaně pronajímáno za účelem rozvozu zboží v [Anonymizováno] a během této doby žalovaný nijak nenamítal ukončení smlouvy, ostatně toto ani netvrdil. Naopak opakovaným pronajímání vozidla pouze potvrdil to, že se cítil vázán sjednanou nájemní smlouvou, a proto tato argumentace žalovaného působí účelově. Nájemcem tedy byl v době předmětné dopravní nehody jednoznačně žalovaný. Toto vyplývá rovněž ze způsobu, jakým bylo vozidlo převzato od společnosti [Anonymizováno] den před dopravní nehodou. Vozidlo přijel vyzvednout žalovaný společně s panem [jméno FO], který druhý den vozidlo s [jméno FO] [Anonymizováno] používali pro výkon práce pro žalovaného (rozvoz zboží po [Anonymizováno]). Žalovaný sám uvedl, že přijeli do provozovny, on zaplatil peníze v hotovosti a s autem odjížděl pan [jméno FO]. Dne [datum], kdy došlo k předmětné dopravní nehodě, byl tedy nájemcem vozidla [Anonymizováno] žalovaný.

26. Žalovaný přibližně týden před dopravní nehodou započal spolupráci s panem [jméno FO], se kterým se dohodli, že pro něj bude vykonávat placenou brigádu. O této spolupráci nevznikla žádná písemná smlouva pracovněprávního charakteru, ovšem soud pro účely tohoto případu nepovažoval za potřebné detailněji rozkrývat právní charakter jejich vztahu. Rozhodné bylo, že žalovaný pana [jméno FO] v momentě dopravní nehody používal jako pomocníka (v obecném slova smyslu) v rámci své podnikatelské činnosti (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1120/2012, nebo rozsudek ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1397/2005; závěry byly sice učiněny ve vztahu k dřívější právní úpravě, soud má nicméně za to, že jsou plně aplikovatelné i vztahu k tomuto případu). Tato skutečnost je rozhodná pro určení odpovědnosti žalovaného za škodu, která vznikla v důsledku předmětné dopravní nehody. Konkrétně podle § 2914 o. z. platí, že kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Hypotéza této normy byla tedy v daném případě naplněna a žalovaný byl tedy povinen nahradit škodu vzniklou při dopravní nehodě zaviněné panem [jméno FO], jehož v době dopravní nehody využíval žalovaný pro svou podnikatelskou činnost.

27. Jelikož žalovaný byl, jak je shora popsáno, povinen nahradit škodu vzniklou při předmětné dopravní nehodě, žalobkyně (pojistitel) podle § 6 odst. 1 ZPOPV uhradila škodu vzniklou v souvislosti s dopravní nehodou, která nebyla mezi stranami sporná („Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.).

28. Žalovaný se pak v důsledku toho stal v daném případě pojištěným z provozu vozidla [Anonymizováno] [srovnej § 2 písm. e) ZPOPV – pojištěným se rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje].

29. Posledním aspektem právního posouzení pak bylo, zdali v daném případě má žalobkyně právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila ve smyslu § 10 odst. 1 písm. j) ve spojení s písm. h) ZPOPV, podle něhož má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný předal řízení vozidla osobě, které byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Soud předesílá, že předpokladem postižního práva pojistitele vůči určité osobě (pojištěnému) podle § 10 odst. 1 ZPOPV, jako originárního práva, jenž není právem na náhradu škody, je - skutečnost, že pojistitel plnil poškozenému z důvodu vzniku odpovědnosti z provozu vozidla (tj. poskytl mu pojistné plnění), - dále že se pojištění vztahuje na povinnost této osoby (pojištěného) nahradit újmu způsobenou provozem daného vozidla, - a konečně že došlo k naplnění některé z podmínek stanovených v § 10 odst. 1 ZPOPV.

30. Ve stejném rozsahu, v němž pojistiteli vznikla povinnost plnit poškozenému z důvodu pojištění odpovědnosti z provozu daného vozidla, pak pojištěný odpovídá pojistiteli podle § 10 odst. 1 ZPOPV za nahrazení takto vyplacené částky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2888/2020).

31. První dvě podmínky byly v daném případě splněny, jak bylo vysvětleno shora a soud tedy posoudil, zdali byla naplněna některá z podmínek v § 10 odst. 1 ZPOPV. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný v daném případě svěřil řízení předmětného vozidla osobě, která měla v dané době uložený zákaz řízení, a to jednak formou tzv. vybodování (nasbírala 12 bodů v kartě řidiče) a zároveň měla soudně uložený a pravomocný zákaz řízení motorových vozidel.

32. Byť vznik nároku dle § 10 odst. 1 ZPOPV není vázán na stejné podmínky jako vznik na náhradu vzniklé újmy (škody) soud v daném případě považoval za spravedlivé analogicky zhodnotit, zdali ke svěření vozidla panu [jméno FO] došlo na základě nedbalosti žalovaného anebo zdali žalovaný vynaložil potřebnou opatrnost při ověřování stavu řidičského oprávnění pana [jméno FO], který mu tuto skutečnost evidentně lstivě zamlčel. V daném případě nicméně z dokazování vyplynulo, že si žalovaný počínal až hrubě nedbale, neboť si sice od pana [jméno FO] nechal ukázat řidičský průkaz, ovšem ani si v něm nevšimnul, že ten byl v době jejich osobní schůzky téměř rok „propadlý“ (pozbyl platnosti dne [datum]). Nad rámec toho pak soud považuje za minimum obezřetnosti, pokud při najímání pomocníka podnikatel (žalovaný) ověří stav tzv. bodového hodnocení řidiče, jehož výpis lze snadno získat na pobočkách Czechpoint. Pokud by žalovaný učinil alespoň toto, musel by přijít na to, že pan [jméno FO] má z tohoto důvodu blokované řidičské oprávnění od [datum]. Jak sám žalovaný uvedl na jednání, bezdůvodně se spoléhal na to, že pan [jméno FO] má platné řidičské oprávnění, jelikož v minulosti v tomto ohledu neměl se svými spolupracovníky žádný problém. Tento přístup pak soud nemůže nazvat jinak než jako naivní.

33. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně coby pojišťovna, která plnila za žalovaného, náleží tzv. postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. j) ve spojení s písm. h) ZPOPV, a to v rozsahu žalované částky. Soud žalobkyni přiznal dále právo na zákonný úrok z prodlení, který začal běžet dnem následujícím po posledním dni 7denní lhůty poskytnuté k plnění v předžalobní výzvě ze dne [datum]. Výši úroku soud určil ve výši 15 % ročně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z: - částky [částka] za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika ze dne [datum], účast na přípravném jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], soudní jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny) - cestovní náhrady v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za cestovné v částce [částka] podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za cestovné v částce [částka] podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. - daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].