37 C 32/2021-97

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 75 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 75 000 Kč, a to do 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 75 000 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soud v Praze (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce (ve smyslu naplnění podmínek vzniku odpovědnosti žalované), resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě uváděl, že před zahájením tohoto řízení uplatnil u žalované svůj nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou původního řízení. Žalovaná přitom 4. 6. 2021 potvrdila přijetí podání. Do dne podání žaloby však o uplatněném nároku nerozhodla a ani jinak žalobce o jejím vyřizování neinformovala. S poukazem na § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pak žalobce zdůraznil, že uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup, tj. za nepřiměřenou délku, resp. průtahy způsobené v řízení před MS, které bylo zahájeno žalobou ze dne 5. 11. 2014 a skončeno dne 3. 8. 2020 nabytím právní moci rozsudku MS.

4. K věci samé pak dále uvedl, že dne 22. 7. 2014 bylo [anonymizována tři slova] zahájeno správní řízení o zrušení vysokoškolského magisterského diplomu [číslo] dodatku k diplomu [číslo] ze dne 14. 6. 2004 (dále jen„ magisterský diplom“), jímž byl žalobci v magisterském studijním programu [anonymizována tři slova] [anonymizováno], ve studijním oboru [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] 11 na [anonymizována tři slova] udělen titul [titul] a to s účinky ode dne 14. 6. 2004 (dále jen„ řízení o zrušení magisterského diplomu“). Dne 16. 9. 2014 vydala [anonymizována tři slova] usnesení [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o zrušení magisterského diplomu (dále jen„ usnesení o zrušení magisterského diplomu“). Proti usnesení o zrušení magisterského diplomu bylo dne 29. 9. 2014 žalobcem podáno odvolání, které bylo Ministerstvem vnitra vyhodnoceno jako podnět k zahájení přezkumného řízení. Dne 5. 11. 2014 byla proti usnesení o zrušení magisterského diplomu podána žaloba u MS, který rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 03. 08. 2020, napadené usnesení o zrušení magisterského diplomu zrušil a věc vrátil [anonymizována tři slova] k dalšímu řízení, s poučením, že v něm se další postup [anonymizována tři slova] má řídit správním řádem, konkrétně ustanovením § 156 odst. 2 ve spojení s § 97 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád, v rozhodném znění, podle kterých je nutno řízení o zrušení magisterského diplomu zastavit, jestliže k vydání vysokoškolského magisterského diplomu žalobcem nedošlo v rozporu s právními předpisy. Právním názorem vysloveným v dotčeném rozsudku byla [anonymizována tři slova] v dalším řízení vázána. Dne 31. 7. 2020 vydala [anonymizována tři slova] usnesení o zastavení řízení o zrušení magisterského diplomu [číslo jednací] (dále jen„ usnesení o zastavení řízení“).

5. Původní řízení tak dle žalobce trvalo téměř 6 let, tj. po dobu, která představuje časový interval, jež uplynul od podání žaloby proti usnesení o zrušení magisterského diplomu dne 5. 11. 2014 do pravomocného skončení řízení před MS dne 3. 8. 2020. Délku předmětného řízení bylo přitom možno dle žalobce považovat za nepřiměřenou bez dalšího. S poukazem na judikaturu správních soudů (rozsudků Krajského soud v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) pak žalobce zdůraznil, že bylo zřejmé, že usnesení o zrušení magisterského diplomu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a proto mělo být bez dalšího zrušeno a řízení o zrušení magisterského diplomu zastaveno. Dále konstatoval, že se od samého počátku zahájení řízení před MS snažil upozorňovat na to, že řízení o zrušení magisterského diplomu nebylo zahájeno v souladu s právními předpisy, a to ve snaze předejít vzniku škody (újmy) na jeho osobnostních právech. Konečně k významu původního řízení žalobce uvedl, že vnímal řízení před MS jako velmi intenzivní zásah do své osobní sféry. V důsledku zrušení magisterského diplomu - a tedy i v důsledku řízení před MS, které probíhalo nepřiměřeně dlouho - žalobce přišel o řadu nových pracovních příležitostí, a to konkrétně o funkci [anonymizováno 10 slov] [obec] [anonymizováno 9 slov]. Po dobu, po kterou byl zrušen magisterský diplom žalobce, byly ovšem ohroženy i jeho stávající funkce, jejichž výkon podmiňuje dosažení druhého stupně vysokoškolského vzdělání, tj. udělení titulu [titul]. Z tohoto období rovněž dle žalobce přetrvávají narušené osobní a rodinné vztahy žalobce, když žalobce jakožto osoba, které byl udělen titul [titul]., požívala před zahájením řízení o zrušení magisterského diplomu a na to navazující řízení před MS mezi lidmi uznání a úctu hodné jeho osoby. Negativně měly být zasaženy i pracovní vztahy žalobce. Ostatně žalobce, jakožto státní úředník mající za cíl řádného výkonu svých povinností, musí požívat veřejné důvěry v podmínkách nerušených neoprávněnými rozruchy. Konečně pokud jde o žalovanou částku, žalobce uvedl, že její výši opírá o judikaturu Nejvyššího soudu, aniž by blíže zdůvodnil, jak konkrétně k této částce dospěl.

6. Žalovaná, ač řádně soudem vyzvána, se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila.

7. Podáním ze dne 11. 11. 2021 vyslovil žalobce svůj souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání; žalovaná pak ve stanovené lhůtě nevyjádřila svůj nesouhlas s projednání věci bez nařízení jednání, ač byla soudem usnesením ze dne 27. 8. 2021, č. j. 37 C 32/2021-85, řádně poučena, že nevyjádří-li se, bude se její souhlas předpokládat. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

III. Skutková zjištění

8. Z přípisu žalované ze dne 4. 6. 2021 soud zjistil, že žalobce se dne 3. 6. 2021 obrátili na žalovanou se svou žádostí o odškodnění. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 5. 11. 2014 byla u MS podána správní žaloba, kterou se [anonymizováno] [titul] [celé jméno žalobce], [anonymizováno], domáhal zrušení usnesení o zrušení magisterského diplomu a zároveň navrhoval, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. -) Usnesením ze dne 10. 11. 2014 vyzval MS žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku. -) Dne 11. 11. 2014 byla žalované v původním řízení, tj. Policejní akademii ČR, zaslána žaloba společně s návrhem na přiznání odkladného účinku k vyjádření. -) Dne 18. 11. 2014 byl zaplacen soudní poplatek. -) Dne 24. 11. 2014 obdržel MS vyjádření žalované k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, jakož i návrh žalované na nařízení ústního jednání ve věci. -) Usnesením ze dne 1. 12. 2014 soud přiznal žalobě odkladný účinek. -) Dne 11. 12. 2014 obdržel soud omluvu žalované stran nedodání správního spisu a vyjádření ve věci samé. -) Dne 15. 12. 2014 obdržel MS vyjádření žalované ve věci samé. -) Dne 23. 12. 2014 byl MS předložen správní spis. -) Dne 30. 12. 2014 bylo žalobci doručeno vyjádření žalované. -) Dne 16. 1. 2015 obdržel soud souhlas žalobce s projednáním věci bez nařízení ústního jednání společně s žádostí o poskytnutí lhůt k vyjádření. -) Dne 17. 3. 2015 obdržel soud repliku žalobce a rozšíření žalobního petitu. -) Dne 22. 2. 2016 obdržel soud doplnění repliky žalobce. -) Dne 17. 4. 2016 obdržel MS další doplnění repliky žalobce. -) Dne 28. 7. 2016 obdržel MS další doplnění repliky žalobce. -) Dne 20. 9. 2016 zaslal MS žalobci přípis, ve kterém ho informoval, že dle jeho názoru nejsou dány důvody k přednostnímu projednání věci. -) Dne 17. 9. 2018 obdržel MS návrh žalované na spojení věcí a doplnění důkazů. -) Dne 28. 1. 2019 rozhodl MS usnesením o přerušení řízení. -) Dne 30. 6. 2020 rozhodl MS usnesením o pokračování v řízení. -) Dne 29. 7. 2020 vydal MS rozsudek ve věci samé. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 3. 8. 2020 10. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

11. Pouze pro úplnost se pak uvádí, že soud další důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost (jak bude osvětleno níže).

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

12. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

13. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

16. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši 75 000 Kč za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. Dlužno poznamenat, že v rámci správního soudnictví lze stricto sensu rozlišovat mezi případy, které spadají do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a těmi, které do působnosti dotčeného článku úmluvy nespadají (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Ferrazzini proti Itálii, č. 44759/98). Zároveň ovšem platí, že s ohledem na § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ s. ř. s.“) ve spojení s § 6 zákona o. s. ř. stejně platí, že i soudy ve správním soudnictví mají povinnost poskytovat soudní ochranu tak, aby byla mimo jiné rychlá, a to bez ohledu na předmět řízení. Proto také lze uvažovat o nepřiměřené délce soudního řízení ve všech věcech správního soudnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4084/2016).

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle relevantní judikatury) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

22. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 5. 11. 2014, kdy byla MS doručena žaloba zdejšího žalobce. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 3. 8. 2020, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že sice platí, že původní řízení bylo v období od 28. 1. 2019 do 30. 6. 2020 přerušeno, avšak jak vyplývá z ustálené judikatury civilních soudů, do doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po níž bylo řízení přerušeno (viz občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobce tedy činila cca 5 let a 8 měsíců.

23. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.

24. Po skutkové i procesní stránce byla věc dle soudu jednodušší. Předmětem soudního řízení bylo projednání správní žaloby proti správnímu rozhodnutí, kdy soud neprováděl žádné dokazování a rozhodl ve věci bez jednání; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu (viz § 75 odst. 1 s. ř. s.). Naopak po hmotněprávní stránce soud hodnotí věc jako složitější. Žalobce uplatnil v původním řízení celou řadu námitek, se kterými se soud musel vypořádat; navíc se původní řízení týkalo posouzení otázky rozhodnutí rektora vysoké školy o zrušení diplomu, resp. osvědčení o jeho vydání, se kterou se v minulosti opakovaně musel vypořádat i Nejvyšší správní soud. V souhrnu tak soud hodnotí věc jako standardně složitou.

25. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce původního řízení nepodílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Soud zároveň zaznamenal, že o urychlení posuzovaného řízení nijak aktivně neusiloval podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

26. Dále pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako zvýšený. Jednalo se totiž o spor týkající se odebrání vysokoškolského titulu, u něhož je namístě zvýšený význam presumovat, neboť se týká takových práv, která jsou zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Soud v této souvislosti uvádí, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci žalobce tvrdil, že dlouho trvající řízení mělo dopady do jeho rodinného a pracovního života. Soud ovšem důkazy k těmto tvrzením neprováděl, neboť to považoval za nadbytečné. Platí totiž, že subjektivně pociťované dopady nepřiměřeně dlouhého řízení jsou předmětem hodnotících úvah až při stanovení výše zadostiučinění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). K tomu se zdůrazňuje, že s ohledem na to, že v projednávané věci dle názoru soudu zvýšený význam řízení plyne již ze samotných typových aspektů (jak bylo konstatováno shora), jakož i na skutečnost, že žalobce se svojí žalobou domáhal pouze zaplacení přiměného zadostiučinění ve výši 75 000 Kč, soud považoval zkoumání a hodnocení individuálních dopadů původního řízení do života žalobce (resp. zkoumání existence tvrzeného následku, jakož i příčinné souvislosti mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení) za zcela zbytečné.

27. Konečně pokud se jedná o postup soudu coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, především nutno konstatovat, že to bylo zatíženo obdobím nečinnosti a průtahy, a to od 16. 1. 2015 (kdy MS obdržel souhlas žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání) do 28. 1. 2019 (kdy bylo původní řízení přerušeno), tj. průtah v délce trvá cca 4 roky, což je více jak 70 % délky trvání posuzovaného rozhodného období.

28. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

29. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

30. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

31. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 91 000 Kč.

32. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 5 let řízení 60 000 Kč) a dále 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 10 000 Kč za dalších 8 měsíců řízení).

33. Vypočtená základní částka ve výši 70 000 Kč byla navýšena o 10 % z důvodu podílu soudu v původním řízení a dále o dalších 20 % z důvodu zvýšeného významu původního řízení pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím zvýšením o 30 %, tj. na výslednou částku 91 000 Kč.

34. Ve světle shora uvedeného tak lze uzavřít, že vzhledem k tomu, že žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky nižší (tj. částky 75 000 Kč), soudu nezbylo, nežli výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhovět. Pouze pro úplnost se v této souvislosti uvádí, že soud se nezabýval možnou otázkou prodlení žalované, resp. otázkou přiznání úroků z prodlení z přisouzené částky, když žalobce zaplacení úroků z prodlení nepožadoval.

VII. K nákladům řízení

35. Výrok II. tohoto rozsudku stran náhrady nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení plně úspěšného žalobce přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

36. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celková částka 6800 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 8 228 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 10 228 Kč.

VIII. Ke lhůtě k plnění

37. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení