37 C 33/2021-114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 53 229 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 162 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 34 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 067 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 68 438 Kč od 6. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 53 229 Kč coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soud v Praze (dále též„ MS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobkyně ve své žalobě uváděla, že původní řízení bylo zahájeno dne 8. 1. 2014 a skončeno dne 9. 2. 2021. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 7 let a 1 měsíc.

4. Žalobkyně zdůrazňovala, že původní řízení se týkalo určení členství v bytovém družstvu a právu k nájmu. Zároveň identifikovala období nečinnosti soudů v původním řízení, a to sice období od zaslání repliky dne 12. 6. 2014 do zaslání přípisu dne 18. 9. 2015, resp. konání ústního jednání dne 31. 3. 2016. Zároveň poukázala i na nečinnost odvolacího soudu, což byl v původním řízení Vrchní soud v Praze (dále jen„ VS“), když tento soud předvolal žalobkyni k jednání až dne 23. 2. 2018, tj. téměř dva roky od podání odvolání. V této souvislosti rovněž upozornila na skutečnost, že odvolací soud nařízené jednání odročil a nakonec rozhodl bez jednání, když napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil pro nepřezkoumatelnost a proto, že závěry soudu I. stupně stran absence naléhavého právního zájmu shledal za nesprávné. MS poté rozhodl rozsudkem na jednání dne 27. 9. 2018 tak, že žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému č. 2 v původním řízení náklady řízení. I proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl VS dne 20. 3. 2019 tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému č. 2 v původním řízení náklady odvolacího řízení. Dne 2. 7. 2019 dále podala žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém rozhodl Nejvyšší soud dne 28. 1. 2021 (žalobkyni bylo toto rozhodnutí doručeno dne 9. 2. 2021).

5. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva žalobkyně uvedla, že původní řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. Zdůraznila, že celkem čtyřikrát urgovala činění procesních úkonů v původním řízení, a to jak u soudu I., tak i soudu II. stupně. Žalobkyně podotkla, že původní řízení se netýkalo věci vůbec složité. To je podle žalobkyně možné dovodit z toho, že soud I. stupně byl schopen rozhodnout během prvního jednání. V této souvislosti žalobkyně opakovaně připomněla, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Dále žalobkyně tvrdila, že nijak k průtahům v řízení nepřispěla a že řízení pro ni mělo s ohledem na předmět řízení hluboký význam, jelikož šlo o určení členství v bytovém družstvu a práva nájmu.

6. Pokud jde o žalovanou částku, žalobkyně uvedla, že k ní dospěli tak, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu požadovali za první dva roky vedení původního řízení částku 20 000 Kč a dále pak za dalších 5 let vedení řízení částku 100 000 Kč (20 000 Kč za každý rok řízení) a za 1 měsíc řízení částku 1667 Kč (celkem tedy 121 667). V této souvislosti tvrdila, že podáním doručeným žalované dne 5. 3. 2021 uplatnila svůj nárok ze stejných důvodů a ve stejné výši u žalované, přičemž ke dni podání žaloby žalovaná o tomto nároku nerozhodla.

7. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 121 667 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 6. 9. 2021 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

8. Podáním ze dne 25. 8. 2021, pak vzala žalobkyně svoji žalobu zpět co do částky 68 438 Kč, neboť tuto částku jí žalovaná přiznala svým stanoviskem ze dne 9. 8. 2021 (vyplacena byla dne 10. 8. 2021). O tomto podání rozhodl soud usnesením ze dne 31. 8. 2021, č. j. 37 C 33/2021-67, když řízení co do částky 68 438 Kč zastavil.

9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2021 uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně u žalované uplatnila dne 5. 3. 2021 svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). V této souvislosti upozornila na to, že žalobkyně nevyčkala zákonné 6 měsíční lhůty určené k mimosoudnímu projednání a ihned podávala žalobu, ač jí nehrozila ztráta z prodlení. Proto také byla žalovaná toho názoru, že není možné zpětvzetí žalobkyně považovat za účelný úkon.

10. K meritu věci žalovaná uvedla, že v původním řízení lze konstatovat průtah v délce 10 měsíců a nekoncetrovaný postup soudu. Zároveň zdůraznila, že žalobkyně nepodala v původním řízení ani stížnost na průtahy, ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v rozhodném znění.

11. Původní řízení pak trvalo dle žalované celkem 7 let a 1 měsíc. Tuto délku je podle žalované třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma ve smyslu § 31a OdpŠk. Na druhou stranu je ovšem dle žalované třeba vzít v potaz, že v původním řízení rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. stupně rovněž dvakrát a dovolací soud jedenkrát. Původní řízení pak bylo po stránce skutkové i stránce právní do určité míry složité, když ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobkyni přitom byl běžný.

12. Podle žalované bylo namístě ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích ve výši 68 438 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 91 250 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, bylo dle žalované nutné ponížit celkem o 25%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 5% z důvodu složitosti řízení a ke snížení o 20% z důvodu projednání věci na třech stupních soudní soustavy.

13. S ohledem na to, že částka 68 438 Kč byla již žalobkyni žalovanou vyplacena, navrhovala žalovaná zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

14. V replice ze dne 19. 10. 2021 zopakovala žalobkyně svá tvrzení obsažená již v samotném žalobním návrhu s tím, že na své žalobě trvá.

15. Dne 20. 1. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních a na kterém byly rovněž provedeny navržené důkazy. Rozsudek pak byl vyhlášen dne 24. 1. 2022.

III. Skutková zjištění

16. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně podáním doručeným žalované dne 5. 3. 2021 uplatnila nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 121 667 Kč jako náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná o této žádosti rozhodla dne 9. 8. 2021, když přiznala žalobkyni nárok na zadostiučinění ve výši 68 438 Kč, přičemž tato částka byla žalobkyni vyplacena dne 10. 8. 2021.

17. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

18. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. 72 Cm 3/2014 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 8. 1. 2014 podala žalobkyně [celé jméno žalobkyně] u MS žalobu vůči žalovaným 1) [anonymizována tři slova] a 2) [jméno] [příjmení], kterou se domáhala určení, že její zemřelý otec byl ke dni úmrtí 9. 8. 2011 členem [anonymizována tři slova] a nájemcem družstevního bytu. Otec žalobkyně uzavřel s [jméno] [příjmení] dohodu o převod členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu. Žalobkyně měla za to, že je absolutně neplatná pro nedostatek identifikace základních náležitostí. -) Usnesením ze dne 28. 1. 2014 vyzval MS žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. -) Dne 4. 2. 2014 zaplatila žalobkyně soudní poplatek. -) Dne 11. 2. 2014 zaslal MS žalovaným žalobu společně s výzvou, aby se k ní vyjádřili ve lhůtě 30 dnů. -) Dne 13. 3. 2014 obdržel MS vyjádření žalovaného 1). -) Dne 17. 3. 2014 obdržel MS vyjádření žalovaného 2). -) Dne 10. 4. 2014 si vyžádal MS zapůjčení spisu vedeného pod sp. zn. 35 C 53/2012 u Obvodního soudu pro Prahu 10. -) Dne 11. 4. 2014 zaslal MS vyjádření žalovaného 1) a 2) právnímu zástupci žalobkyně. -) Dne 12. 6. 2014 obdržel soud repliku žalobkyně. -) Dne 24. 6. 2014 zaslal soud repliku žalobkyně žalovaným. -) Dne 5. 5. 2015 obdržel soud zdvořilostní urgenci žalobkyně, ve které žalobkyně soud žádala, aby byly učiněny další nezbytné kroky k projednání věci a nevznikaly zbytečně průtahy. -) Dne 19. 8. 2015 obdržel soud další zdvořilostní urgenci žalobkyně. -) Přípisem ze dne 15. 9. 2015 MS žalobkyni sdělil, že v senátu 72 Cm doškol ke změně v obsazení. Věci přitom mohly být vyřizovány jenom v pořadí, v jakém napadly. Podle MS tak bylo lze očekávat termín jednání na podzim roku 2015 nebo začátkem roku 2016. -) Dne 18. 11. 2015 nařídil soud ústní jednání na den 31. 3. 2016. -) Dne 31. 3. 2016 se konalo ústní jednání. Na tomto jednání byly prováděny listinné důkazy a bylo vyneseno rozhodnutí ve věci samé -) Proti rozhodnutí MS ze dne 31. 3. 2016 podala žalobkyně odvolání dne 6. 5. 2016. -) Usnesením ze dne 10. 5. 2016 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Ten žalobkyně zaplatila dne 20. 5. 2016. -) Usnesením ze dne 25. 5. 2016 byli žalovaní v původním řízení vyzvání, aby se k podanému odvolání vyjádřili. -) Dne 9. 6. 2016 obdržel MS vyjádření žalovaného 1) k podanému odvolání. -) Dne 10. 6. 2016 obdržel MS vyjádření žalovaného 2) k podanému odvolání. -) Dne 13. 6. 2016 byla věc předložena VS jako soudu odvolacímu. -) Dne 20. 2. 2017 obdržel VS žádost žalobkyně o nařízení ústního jednání. -) Dne 15. 3. 2017 zaslal VS žalobkyni přípis, ve kterém jí informoval, že jednání bude ve věci nařízeno vzhledem k počtu napadlých věcí až koncem roku 2017. -) Dne 14. 11. 2017 obdržel VS další žádost žalobkyně o nařízení ústního jednání. -) Dne 22. 11. 2017 zaslal VS žalobkyni přípis, ve kterém jí informoval o tom, že vzhledem k počtu dříve napadlých věcí bude věc nařízena na únor roku 2018. -) Dne 9. 1. 2018 nařídil VS jednání na den 23. 2. 2018. -) Dne 22. 2. 2018 bylo nařízené jednání odročeno s tím, že ve věci bude rozhodnuto bez nařízení jednání. -) Dne 15. 3. 2018 vydal VS rozhodnutí, kterým zrušil rozhodnutí soudu I. stupně, a to pro nepřezkoumatelnost, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. -) Dne 10. 4. 2018 nařídil MS jednání na den 26. 7. 2018. -) Dne 19. 4. 2018 obdržel MS vyjádření žalobkyně k předmětu řízení. -) Dne 20. 7. 2018 obdržel MS vyjádření žalovaného 2). -) Dne 26. 7. 2018 se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání bylo prováděno dokazování (listinami, účastnickým výslechem), přičemž jednání bylo odročeno na 20. 9. 2018 za účelem doplnění dokazování. -) Dne 13. 8. 2018 požádal MS o zapůjčení spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] Okresní soud v Hradci Králové. -) Dne 21. 8. 2018 obdržel MS listinné důkazy od žalovaného 1). -) Dne 24. 8. 2018 obdržel MS doplnění důkazních návrhů a upřesnění žalobního petitu žalobkyně. -) Dne 28. 8. 2018 obdržel MS důkazy od žalobkyně. -) Dne 20. 9. 2018 se ve věci konalo ústní jednání, na kterém bylo prováděno dokazování (listinami) a jednání bylo za účelem rozhodnutí ve věci odročeno na 27. 9. 2018. -) Dne 27. 9. 2018 byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému 2) náhradu nákladů řízení. -) Dne 29. 10. 2018 podala žalobkyně proti rozsudku ze dne 27. 9. 2018 odvolání. -) Dne 1. 11. 2018 obdržel MS doplnění odvolání žalobkyně. -) Dne 5. 11. 2018 bylo odvolání (včetně doplnění) zasláno žalovaným 1) a 2) s tím, aby se k němu ve lhůtě 30 dnů vyjádřili. -) Dne 3. 12. 2018 obdržel MS vyjádření žalovaného 1) a vyjádření žalovaného 2) k odvolání. -) Dne 4. 12. 2018 byla věc předložena VS jako soudu odvolacímu. -) Dne 21. 2. 2019 bylo nařízeno VS jednání na den 20. 3. 2019. -) Na jednání dne 20. 3. 2019 byl vynesen rozsudek, kterým bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a žalobkyni byla uložena povinnost hradit náklady řízení žalovanému 2). -) Dne 3. 7. 2019 podala žalobkyně dovolání proti rozsudku ze dne 20. 3. 2019. -) Usnesením ze dne 8. 7. 2019 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. Ten zaplatila dne 19. 7. 2019. -) Dne 24. 7. 2019 bylo dovolání zasláno žalovanému 2) s tím, aby se k němu ve lhůtě 30 dnů vyjádřili. -) Dne 27. 8. 2019 obdržel soud vyjádření žalovaného 2). -) Dne 30. 8. 2019 byl spis předložen soudu dovolacímu. -) Dne 27. 8. 2020 zaslal Nejvyšší soud dovolání na vědomí žalovanému 1). -) Dne 28. 1. 2021 vynesl dovolací soud usnesení, kterým dovolání žalobkyně odmítl a uložil žalobkyni povinnost náhrady nákladů řízení žalovaného 2). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 2. 2021.

19. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

20. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

21. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

22. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

23. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

24. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

25. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 53 229 Kč s přísl. za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

26. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

27. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

28. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

29. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

30. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne 8. 1. 2014, kdy byla MS doručena žaloba zdejší žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu 9. 2. 2021, kdy bylo posuzované řízní pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobců tedy činila cca 7 let a 1 měsíc.

31. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, přičemž ve věci samé rozhodoval dvakrát MS, dvakrát soud odvolací a jednou soud dovolací. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

32. Po skutkové i právní stránce byla věc dle soudu standardně obtížná. Předmětem řízení bylo určení členství v bytovém družstvu a právu nájmu. Je sice pravda, že v řízení byly provedeny listinné důkazy a proveden účastnický výslech, na druhou stranu pouze z těchto skutečností nelze dovodit, že se jednalo o věc složitou (ať již po skutkové, či po právní stránce), jak se snažila argumentovat žalovaná. Provádění důkaz (ať již listinných či jiných) totiž patří bezesporu k běžné součásti soudního řízení, jak správně podotkla žalobkyně. Po skutkové stránce je tak třeba hodnotit zejm. rozsah účastníky tvrzených skutečností určující předmět řízení a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků. Pro původní řízení přitom neplatí, že by rozsah účastníky tvrzených skutečností, resp. prováděného dokazování včetně různorodosti užitých důkazních prostředků byl enormní. Nelze se proto ztotožnit s názorem žalované. V případě složitosti právního posouzení je pak třeba brát v úvahu složitost procesní (aktivitu účastníků, četnost a srozumitelnost podání a návrhů, četnost opravných prostředků atd.), jakož i hledisko aplikační a interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení, existenci judikatury a její ustálenosti, povinnost předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU atd.). Rovněž ani z tohoto pohledu nelze říci, že by se jednalo o věc složitou; o tom koneckonců nejlépe vypovídá skutečnost, že soudy obou stupňů soudní soustavy byly schopny v původním řízení rozhodnout na prvním jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5413/2014).

33. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice zaznamenal, že se žalobkyně celkem 4-krát neformálně snažila o urychlení řízení, avšak stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyně nikdy nepodala. Podle soudu tak nelze pouze na základě podání neformálních výzev dovodit, že by žalobkyně měla zvýšený význam na předmětu původního řízení. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

34. Dále pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. Jednalo se totiž o spor majetkové povahy (určení členství v bytovém družstvu a práva nájmu), u něhož se standardní význam v souladu s ustálenou judikaturou civilních soudů presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

35. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal několik období nečinnosti a nekoncentrovaný postup. První období nečinnosti soud spatřuje v období od 24. 6. 2014 (kdy MS zaslal repliku žalobkyně žalovaným) do 18. 11. 2015 (kdy soud nařídil jednání). Další období nečinnosti pak soud spatřuje v období od 13. 6. 2016 (kdy byla věc předložena soudu odvolacímu) do 9. 1. 2018 (kdy odvolací soud nařídil jednání). Pokud jde o nekoncentrovaný postup MS v původním řízení, nelze přehlédnout, že rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost (a to rozhodnutím odvolacího soudu ze dne 15. 3. 2018).

36. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

37. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

38. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

39. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou 19 162 Kč.

40. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 16 000 Kč za první dva roky řízení a 16 000 za každý další rok řízení (tj. za 7 let řízení 96 000 Kč) a dále 1333 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 1333 Kč za další 1 měsíc řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; rovněž ovšem nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky – jak navrhovala žalovaná – neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

41. Vypočtená základní částka ve výši 96 000 Kč byla ponížena o 20 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací. Naopak vypočtená částka byla navýšena o 10 % z důvodu podílu soudu v původním řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím zvýšením o 10 %, tj. na výslednou částku 97 333 Kč, od níž bylo odečteno 68 438 Kč, které žalobkyně od žalované již obdržela za v minulosti žalovanou posuzované původního řízení. Soud tedy v nadepsaném řízení přiznal žalobkyni částku 19 162 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl. K otázce úroků z prodlení viz níže.

VI. K úrokům z prodlení

42. Konečně pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

43. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 5. 3. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

45. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč).

46. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, tj. celkem 9300 Kč. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) účast na jednání soudu, a dále 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka 10 200 Kč pak byla navýšena o 21% DPH na 12 342 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 14 342 Kč.

47. Pouze pro úplnost pak zdejší soud dodává, že nepřiznal jako náklad řízení repliku žalobkyně. Soud totiž po žalobkyni dodatečná vyjádření nepožadoval a toto již nepřineslo nic nového nad rámec tvrzení žalobkyně obsažených v samotném žalobním návrhu. Soud rovněž nepřiznal náhradu za požadovaný úkon spočívající v předžalobní výzvě, a to s odkazem na § 31 odst. 4 zákona, dle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Konečně soud nepřiznal ani jako náklad řízení částečné zpětvzetí žalobkyně ze dne 25. 8. 2021. Toto částečné zpětvzetí totiž bylo podáno poté, co žalovaná dne 11. 8. 2021 částečně plnila (a to v rozsahu, v jakém žalobkyně později vzala svoji žalobu zpět). Plnila přitom ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk. Jinak řečeno, žalobkyně se domáhala náhrady újmy v projednávané věci dříve, než žalované uplynula lhůta pro plnění. To je sice možné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3226/2013), avšak v takovémto případě se žalobkyně dobrovolně vystavila nebezpečí, že pokud bude žalovaná ve lhůtě stanovené v § 15 OdpŠk plnit, bude žalobkyně nutně v rozsahu poskytnutého plnění neúspěšná. Jinak řečeno, soud nepřiznal jako náklad řízení částečné zpětvzetí žalobkyně ze dne 25. 8. 2021, neboť se nejednalo o účelně vynaložené náklady (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014).

VIII. Ke lhůtě k plnění

48. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení