37 C 34/2021-173

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 380 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 380 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] od zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladu řízení ve výši 34 912 Kč k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ nezákonné trestní stíhání“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Ve své žalobě nejprve popsal průběh svého trestního stíhání. V této souvislosti zdůraznil, že jeho trestní stíhání trvalo 9 let a 8 měsíců. Trestní stíhání se podle žalobce projevilo v jeho rodinném životě, kdy byl postaven do role podvodníka. Dále žalobce poukázal na psychickou zátěž spojenou s trestním stíháním. Tato zátěž se dále měla násobit tím, že v průběhu trestního stíhání byl žalobce 4x uznán vinným, 3x zproštěn obžaloby a jednou odsouzen k veřejně prospěšným pracím, které i vykonal.

4. Žalobce se proto domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč. Jeho žádost byla projednána žalovanou jejím stanoviskem dne [datum], kdy žalovaná přiznala žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 120 000 Kč. K tomu žalovaná uvedla, že považuje délku trestního stíhání žalobce za nepřiměřenou. K samotné výši přiměřeného zadostiučinění poukázala na rozhodnutí [název soudu] vydaného pod sp. zn. [spisová značka].

6. Žalovaná zdůraznila, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Dostatečným zadostiučiněním je dle žalované pak částka, kterou žalovaná žalobci přiznala svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

7. Ve věci se konalo jednání dne [datum]. Na tomto jednání bylo provedeno dokazování a žalobci byla dána výzva podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Dále na tomto jednání vzal žalobce svoji žalobu co do částky 120 000 Kč s příslušenstvím zpět.

8. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí co do částky 120 000 Kč a úroků z prodlení z této částky od [datum] do [datum].

9. Podáními ze dne [datum] a [datum] žalobce v reakci na výzvu soudu doplnil svá tvrzení, jakož i důkazní návrhy. Pokud jde o dopady nezákonného trestního stíhání do jeho života, žalobce dotvrdil následující dopady: (i) negativní zásahy do finanční sféry žalobce (v důsledku trestního stíhání byl na majetek obou společností prohlášen konkurz; jakmile se se zákazníci a obchodní partneři dozvěděli o tom, že je s žalobcem vedeno trestní stíhání, začali rušit vyjednané zakázky; v důsledku trestního stíhání přišel o možnost čerpat úvěr; v důsledku trestního stíhání žalobce nemohl vymáhat své pohledávky za jinými subjekty); (ii) žalobce v průběhu trestního stíhání stíhaly obavy a strach o vlastní zaměstnance a pocit selhání; (iii) v důsledku trestního stíhání došlo k poškození žalobce jak u bývalých subdodavatelů, tak i u obchodních partnerů, zaměstnanců a celé rodiny; (iv) v důsledku trestního stíhání žalobce dlouho odkládal pořízení rodiny; (v ) trestním stíháním byl zasažen i vztah žalobce a jeho rodičů, kteří v důsledku trestního stíhání trpěli difamací. Žalobce rovněž poukázal na rozhodnutí [název soudu] vydaného v řízení vedeným pod sp. zn. [spisová značka], [název soudu] sp. zn. I. ÚS 4293/18, II. ÚS 417/21 a III. ÚS 3271/20.

10. Další jednání se ve věci konalo dne [datum]. Na tomto jednání byly provedeny důkazy a žalobci byla dána opakovaná výzva podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

11. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil své důkazní návrhy.

12. Další jednání se konala ve dnech [datum] a [datum]. Na jednání dne [datum] byl vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

13. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč, a to svým podáním ze dne [datum], doručeným žalované dne [datum]. Předmětná nemajetková újma měla být žalobci způsobena trestním stíháním jeho osoby, které bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem ze dne [datum rozhodnutí] žalovaná konstatovala, že nárok žalobce je, co do základu důvodný, neboť mu vzniklo právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]. Na náhradě nemajetkové újmy bylo žalobci přiznáno odškodnění ve výši 120 000 Kč, kdy toto odškodnění bylo vyplaceno žalobci dne [datum].

14. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

15. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro trestný čin neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Dne [datum] byla podána obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce z části uznán vinným a z části zproštěn obžaloby. Proti rozsudku byla podána Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy] žalobcem, odvolání. Usnesení [název soudu] ze dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen v odsuzující části a věc byla vrácena soudu prvního stupně, aby o ní v rozsahu zrušení znovu rozhodl. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným, proti rozsudku byla opět podána odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl napadený rozsudek opět zrušen, a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným. Po podaném odvolání rozhodl [název soudu] usnesením ze dne [datum] tak, že se napadený rozsudek zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Dne [datum] by žalobce rozsudkem [název soudu] zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením [název soudu] dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen, a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným. Proti rozsudku byla podána odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] byl napadený rozsudek zrušen a věc se vrátila soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň bylo nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce zčásti uznán vinným a z části zproštěn obžaloby. Proti rozsudku bylo podáno odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo odvolání zamítnuto. Rozsudek [název soudu] ze dne [datum] nabyl právní moci dne [datum]. Žalobci byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Následně bylo podáno dovolání. Usnesením [název soudu] bylo žalobci uloženo vykonat trest obecně prospěšným prací v [anonymizováno] farnosti na [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [obec], [obec] hora, kdy žalobce vykonával stavební a zahradnické práce a údržbu exteriérů a interiéru [obec] [obec]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo zrušeno předchozí usnesení [název soudu] a odsuzující část rozsudku [název soudu] a soudu prvního stupně bylo přikázáno, aby v potřebném rozsahu věc projednal a rozhodl. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce zproštěn obžaloby, neboť v dané věci nejde o trestný čin. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

16. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce vykonal uložený trest obecně prospěšných prací ve výši 150 hodin.

17. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce podnikal v oboru stavebnictví a odpadového hospodářství, a to jako fyzická osoba pod [právnická osoba] – [celé jméno žalobce], jakož i společník a statutární orgán ve společnost [právnická osoba] Od roku [rok] bylo jeho podnikání stiženo nedostatkem likvidity. Sám žalobce přičítá neúspěch svého podnikání své přílišné čestnosti (resp. neochotě podplácet) v kombinaci se špatným řízením krizovými manažery, které žalobce na řešení krize ve svém podnikání najal. [právnická osoba] se ocitla v období po roce [rok] opakovaně v úpadku. Žalobce se v průběhu trestního stíhání (v roce [rok]) odstěhoval od své matky, neboť ta jej s ním již nechtěla sdílet domácnost z obavy, aby jí kvůli jeho dluhům nesebrali dům. Později se k ní opět vrátil, a to poté, co prodělala mrtvici. Žalobce má 3 děti. Jedno se narodilo v roce [rok]. Další jsou staré [anonymizováno] a [anonymizováno] let. Žalobce byl průběh trestního stíhání stresován, přičemž v této souvislosti vyhledal pomoc psychoanalytika. V průběhu trestního stíhání si žalobce půjčil přibližně 200 000 Kč od svých rodinný příslušníků, a to na pokrytí nákladů na obhajobu.

18. Z výslechu Ing. [jméno] [příjmení], narozené [datum], soud zjistil, že žalobce v důsledku svého nezákonného trestního stíhání odkládal početí svých potomků. O trestním stíhání žalobce byli informováni jeho přátelé a obchodní partneři. K tomu soud zdůrazňuje, že ze svědecké výpovědi nicméně vyplynulo, že jak obchodní partneři, tak i žalobcovi přátelé o nevinně pana žalobce nepochybovali. V průběhu trestního stíhání se žalobce odstěhoval od své matky, neboť ta se bála jeho insolvenčního řízení, resp. exekučního řízení. Trestní stíhání rovněž zasáhlo žalobcům rodinný život v tom slova smyslu, že trestní stíhání žalobce negativně vnímali jeho rodiče.

19. Soud zhodnotil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] jako věrohodnou. Svědkyně vypovídala spontánně a v její výpovědi soud neshledal existenci rozporů. Je sice pravdou, že svědkyně vypověděla, že je od roku [rok] partnerkou žalobce a má s ním dvě děti, nicméně podle soudu tato okolnost sama o sobě nemůže vést k znevěrohodnění její svědecké výpovědi. V této souvislosti se nicméně uvádí, že soud z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] nezjistil, že by v souvislosti s trestním stíháním pana žalobce s ním ukončili spolupráci jeho obchodní partneři. Svědkyně [jméno] [příjmení] sice vypověděla, že ví o tom, že v důsledku trestního stíhání s panem žalobcem ukončily spolupráci [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], avšak v obou případech uvedla, že ona sama má tyto informace pouze zprostředkovaně (od obchodního zástupce, resp. pana žalobce). Soud proto nemohl vzít tyto skutečnosti za prokázané. Soud si je sice vědom toho, že tzv.„ svědectví z druhé ruky“ není v civilním řízení sporném vyloučeno. Na druhou stranu z judikatury Evropského soudu pro lidská práva se podává, že přípustnost tzv.„ svědectví z druhé ruky“ by měla být navázána na skutečnost nemožnosti výslechu přímých svědků a dále pak sporná výpověď by neměla tvořit jediný důkaz, na kterém je rozhodnutí postaveno (srov. rozsudek velkého senátu ze dne 15. 12. 2011 ve věci Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království). V projednávané věci přitom žalobce rozhodně neplatí (žalobce to ani netvrdil), že by nebylo lze vyslechnout přímé svědky (tj. zástupce dotčených společností). Dále pak pokud by soud vzal rozhodné skutečnosti za prokázané pouze na základě svědectví [jméno] [příjmení], bylo by jeho rozhodnutí opřeno pouze o tento jeden důkaz představující tzv.„ svědectví z druhé ruky“. Zdejší soud tak nemohl vycházet toliko z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (v těch případech, kdy se jednalo o tzv.„ svědectví z druhé ruky“), pročež má za to, že tyto dopady nebyly žalobcem prokázány.

20. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce se domáhal samostatně náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným nepřiměřeně dlouhým trestním stíháním vedeným u OS pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka] O této žalobě rozhodoval zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], resp. [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kdy v rámci těchto řízení oba soudy shodně konstatovaly, že to dotčené trestní řízení, resp. trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé a že žalobci vznikla nemajetková újma. Jako přiměřené zadostiučinění byla shledáno konstatování porušení práva.

21. Z návrhu na zahájení insolvenčního řízení ze dne [datum], usnesení MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] [spisová značka], ze soupisu majetku dlužníka ze dne [datum], ze z právy insolvenční správkyně ze dne [datum], ze zprávy insolvenční správkyně ze dne [datum], z usnesení MS v [obec] č. j. [jednací číslo MSP] [anonymizováno] [rok], z usnesení MS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [jednací číslo MSP], a z detailu společnosti [právnická osoba], v likvidaci soud zjistil, že v rámci insolvenčního řízení byl zjištěn úpadek dlužníků [právnická osoba] (na majetek tohoto dlužníka byl prohlášen konkurs) a dlužníka [celé jméno žalobce] (tj. žalobce, kdy na majetek tohoto dlužníka byl prohlášen rovněž konkurs). Soud v této souvislosti nicméně zdůrazňuje, že z těchto důkazů v žádném případě neplyne, že by byl prohlášen úpadek shora uvedených dlužníků v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním.

22. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

23. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

24. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

25. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

27. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

28. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

29. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal částky ve výši 380 000 Kč s příslušenstvím (po částečném zpětvzetí na jednání dne [datum]) coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

30. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

31. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

32. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

33. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu).

34. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že její jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněného je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měla podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinila, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

35. Soud žádné zavinění ve shora uvedeném smyslu u žalobce neshledal a ani žádné takové zaviněné jednání či skutečnosti tomu nasvědčující nebyly žalovanou tvrzeny.

36. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]), neboť žalobce byl dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Existenci odpovědnostního titulu ostatně uznala i žalovaná.

37. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

38. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne 9. 10. 2017).

39. V daném případě byl žalobce stíhán pro trestný čin neodvedení daně pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1 a 4 trestního zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 8 let. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše závažnější, i když je pravda, že uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně, než např. násilná trestná činnost proti životu či zdraví.

40. Co se týče trvání zásahu spočívajícího ve vedení nezákonného trestního stíhání, tak s ohledem na skutečnost, že žalobce se samostatně domáhal zadostiučinění rovněž z titulu nepřiměřené délky předmětného trestního řízení, soud při posuzování nároku z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání nepřihlížel a nijak nehodnotil jeho délku, neboť by tím došlo k duplicitnímu posouzení, a tudíž i odškodnění za totéž (mezi účastníky bylo nesporné, že se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobenou samotnou délkou nezákonné trestního stíhání; v této věci rozhodoval zdejší soud v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soudu je z jeho činnosti známo, že věc sp. zn. [spisová značka] byla již pravomocně skončena).

41. Uvedenou úvahu soud opírá o ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR, dle něhož:„ (D) omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1, věta druhá a třetí, OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk a rozsudek [název soudu] ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků. Pokud již dříve došlo k odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání, u kterého bylo v rámci stanovení přiměřeného zadostiučinění zohledněno kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného v tom, že šlo o trestní stíhání a z toho důvodu došlo ke zvýšení základní částky odškodnění, je třeba tuto skutečnost ve stejném rozsahu zohlednit i při stanovení přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, aby nedocházelo ke dvojímu odškodnění téhož. Obdobná korelace přichází do úvahy i při uplatňování obou zde uvedených nároků při posuzování kritéria délky trestního stíhání, jestliže ji lze mít zároveň za nepřiměřenou“ (srov. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 ze dne 27. 6. 2012, zvýraznění doplněno).

42. Nicméně soud vzal do úvahy, že žalobce byl obžaloby zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu. Dále vzal soud do úvahy, že žalobce byl pravomocně odsouzen a dokonce vykonal trest obecně prospěšných prací (v rozsahu 150 hodin). Řízení se dále vyznačovalo nekoncentrovaným postupem orgánů činných v trestním řízení, když žalobce byl opakovaně uznán soudy vinným a opakovaně zproštěn obžaloby.

43. Žalobce dále tvrdil následující dopady nezákonného trestního stíhání do svého života: (i) v důsledku trestního řízení byl na majetek obou jeho společností prohlášen konkurz, (ii) v důsledku trestního řízení nebylo vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí podnikatelského úvěru, který mohl jeho společnosti zachránit, (iii) v důsledku trestního řízení měl žalobce obavy o další osudy svých zaměstnanců, (iv) v důsledku trestního řízení žalobce neměl dostatek finančních prostředků na to, aby mohl vymáhat pohledávky za svými dlužníky, (v ) v důsledku trestního řízení, jakmile se zákazníci a obchodní partneři dozvěděli o tom, že je s jednatelem vedeno trestní řízení, tak začali rušit vyjednávané zakázky, (vi) v důsledku trestního řízení byla pověst žalobce poškozena u obchodních partnerů, zaměstnanců i rodiny, (vii) v důsledku trestního stíhání trpěl vztah žalobce a jeho rodičů, (viii) v důsledku trestního řízení s partnerkou odkládal pořízení rodiny, (ix) v důsledku trestního řízení byl odkázán na pomoc třetích osob, které mu měly zajistit ubytování, (x) v důsledku trestního řízení byl postaven před rodinou do role podvodníka, (xi) v důsledku trestního stíhání žalobce trpěl psychickou zátěží.

44. Soud na základě provedeného dokazování (viz část III. tohoto rozsudku) dospěl k závěru, že prokázány byly pouze dopady do rodinného života žalobce (žalobce odkládal v důsledku trestního stíhání početí potomků; v důsledku trestního stíhání byl zasažen rodinný život žalobce, když jeho rodiče těžce snášeli žalobcovo trestní stíhání) a finanční sféry (trestní stíhání negativně ovlivnilo finance, když žalobce musel hradit náklady na obhajobu, přičemž si musel půjčovat od svých rodinných příslušníků, aby tyto náklady pokryl). [příjmení] svých tvrzení se mu nepodařilo prokázat, ačkoliv byl soudem (dokonce opakovaně) vyzýván k doplnění svých důkazních návrhů ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.

45. K tomu soud v podrobnostech uvádí, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je„ korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí„ nějak vyspekulovat“ (JIRSA, J. a K. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. IV ÚS 1891/18).

46. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott:„ Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Jinak řečeno, jak bylo uvedeno shora, při hodnocení důkazů soud sice uvěřil svědecké výpovědi partnerky žalobce [jméno] [příjmení] avšak pouze potud, pokud vypovídal stran záležitostí, jichž byla přímo svědkem (v podrobnostech viz část III. tohoto rozsudku). Pokud jde o další tvrzené dopady nezákonného trestního stíhání do života žalobce, soud nemohl vzít tyto dopady za prokázané pouze na základě účastnické výpovědi žalobce, neboť hodnotu účastnické výpovědi lze považovat pouze za mizivou (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

47. Nadto nelze přehlédnout, že sám žalobce svým účastnickým výslechem řadu tvrzených negativních dopadů nezákonného trestního stíhání do svého života vyvrátil. To platí ve vztahu k těm tvrzení, které se týkají dopadů nezákonného trestního života do pracovní sféry žalobce. Sám žalobce totiž vypověděl, že jeho podnikání bylo stiženo finančními problémy ještě před zahájením trestního stíhání. Dále žalobce tyto problémy spojoval se svoji čestností (resp. neochotou podplácet) v kombinaci se špatným řízením krizových manažerů (která najal sám žalobce). Jinak řečeno, tyto dopady ani sám žalobce nespojoval s nezákonným trestním stíháním. Pokud pak jde o dopady do osobního života žalobce, pokud jde o jeho vystěhování od jeho matky, sám žalobce vypověděl, že se tak stalo nikoliv v důsledku trestního stíhání, nýbrž v důsledku obav jeho matky z žalobcových exekucí, resp. insolvenčních řízení.

48. Za situace, kdy žalobce řadu svých tvrzení prokazoval pouze svým účastnickým výslechem, přičemž bylo lze tyto tvrzené skutečnosti prokazovat jinak, jej soud vyzval postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. Žalobce sice na základě této opakované výzvy soudu dané na jednání dne [datum] doplnil svým podáním ze dne [datum] své důkazní návrhy, však zcela nedostatečným způsobem (navrhl pouze výslech své partnerky [jméno] [příjmení] a listinné důkazy osvědčující průběh insolvenčního řízení). Dlužno poznamenat, že i když soud má řadu tvrzení žalobce za neprokázané, neuchyloval se k třetí výzvě podle § 118a o. s. ř., neboť by se to dle jeho názoru příčilo principu procesní ekonomie, jakož i rovnost účastníků řízení. Soudu proto nezbylo, nežli považovat výše vypočtená žalobcova tvrzení za neprokázaná.

49. I tak ovšem soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Nelze totiž přehlédnout, že ze svědecké výpovědi partnerky žalobce jednoznačně vyplynul negativní dopad nezákonného trestního stíhání do žalobcova rodinného života. Soud rovněž uvěřil žalobci, že trestní stíhání pro něho byla stresující záležitost, jakož i to, že trestní stíhání negativně ovlivnilo jeho finanční situaci (když musel hradit náklady obhajoby). Nadto soud přihlédl k nekoncetrovanému postupu orgánů činných v trestním řízení, jakož i ke skutečnostem, že žalobce byl zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, přičemž byl pravomocně odsouzen a vykonal trest obecně prospěšných prací v rozsahu 150 hodin. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích.

50. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne 16. 5. 2017) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

51. Zaprvé s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. 28 C 246/2015. V rámci tohoto řízení bylo odškodňováno za trestní stíhání, které bylo vedeno po 1 rok a 8 měsíců. Bylo vedeno pro trestný čin krácení daně, poplatku a podobné povinnosti podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Poškozenému v této věci hrozil trest odnětí svobody až 10 let a poškozený prokázal zásahy do rodinného života, do sféry zdraví a pokud jde o ty zásahy do rodinného života, tak došlo k tomu, že byla prokázána částečná změna chování žalobce, která zasáhla do jeho rodinného života, resp. do jeho vztahu k manželce a synovi. Pokud jde o zásahy do sféry zdraví, tak bylo prokázáno, že žalobce trpěl depresemi a užíval antidepresiva, a to i po skočení trestního stíhání. Dále soud v této věci vzal do úvahy vyšší věk žalobce a vzal do úvahy i změny osobnosti žalobce a jeho chování, ke kterým došlo v důsledku trestního stíhání, kdy žalobce se měl uzavřít do sebe, měl trpět záchvaty vzteku a nekomunikativnosti. Soud rovněž v této věci vzal do úvahy, že bylo prokázáno, že žalobce přestal navštěvovat své přátele. V této věci pak bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 34 000 Kč, tj. přibližně ve výši 1 700 Kč za měsíc dle zákonného trestního stíhání.

52. Zadruhé s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci bylo posuzováno nezákonné trestní stíhání, které trvalo 4 roky a 4 měsíce. Trestní stíhání, resp. to trestní řízení, bylo vedeno pro trestný čin zkrácení daně, poplatku, a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2a trestního zákoníku. V této věci poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Pokud jde o zásahy trestního stíhání do života poškozeného, tak nebyly prokázány zásahy do profesního života, ani do rodinného života, ani do sociálního života, ani žádné další jiné zásahy. Byly prokázány a tvrzeny nicméně zásahy do sféry zdraví, a to sice v podobě výskytu onemocnění růže. V této věci jako odpovídající forma přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu bylo konstatování porušení práva.

53. Zatřetí s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci tohoto řízení bylo posuzováno trestní stíhání, které trvalo přibližně 33 měsíců. Bylo vedeno pro trestný čin krácení daně, poplatku a jiné povinné platby dle § 240 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Poškozenému v této věci hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Prokázány byly zásahy do profesního života, kdy poškozený se nemohl plně soustředit a jeho obchodní partner se dotazoval, zda s ním může počítat. Dále prokázal zásahy do rodinného života, kdy lidem v okolí manželky byla známa informace o trestním stíhání poškozeného a mělo to vliv na manželské soužití. Dále prokázal zásahy do sféry zdraví, konkrétně přetrvávající potíže se spánkem, nutnost medikace na uklidnění, panické záchvaty a poruchy soustředění. Rovněž byly prokázány další zásahy, a to v podobě medializace nezákonného trestního stíhání poškozeného, který nadto žil na malé vesnici. Naopak zásahy do sociálního života prokázány nebyly. V této věci pak soudy přiznaly přiměřené zadostiučinění ve výši 50 000 Kč, tj. přibližně ve výši 1 515 korun za měsíc trestního stíhání.

54. Ve světle shora uvedeného tak soud rekapituluje, že ve všech uvedených věcech poškozeným hrozil srovnatelný trest jako v projednávané věci. Oproti věci [spisová značka] žalobce v projednávané věci prokázal podstatně širší dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Na druhou stranu tvrzené a prokázané negativní dopady nezákonného trestního stíhání do života žalobce nebyly tvrzeny a prokázány v takové šíři a intenzitě jako ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. Při zohlednění skutečnosti, že žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení samostatně, pročež soud již samotnou nepřiměřenou délku nezákonného trestního stíhání v tomto řízení nezohledňuje, má soud zato, že přiměřené zadostiučinění v projednávané věci by nemělo dosahovat výše jako ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]. Dlužno poznamenat, že sama žalovaná již vyplatila žalobci částku 120 000 Kč coby přiměřené zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání (tj. ve výši přibližně 1000 Kč za měsíc trestního stíhání). S přihlédnutím k individuálním okolnostem projednávané věci pak soud toto přiměřené zadostiučinění považuje za zcela dostatečné. Výrokem I. tohoto rozsudku proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

55. Pouze pro úplnost soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé srovnání projednávané věci s případy projednávanými [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], resp. [název soudu] pod sp. zn. I. ÚS 4293/18, II. ÚS 417/21 a III. ÚS 3271/20. Ve věci vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] totiž byly prokázány podstatně širší dopady nezákonného trestního stíhání (poškozený v této věci tvrdil a prokázal na rozdíl od žalobce zásahy do oblasti pracovní a jeho pověsti, přičemž poškozený byl osobou s významným postavením ve společnosti). Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. I. ÚS 4293/18 (resp. zdejšího soudu pod sp. [spisová značka]) pak platí, že v této věci bylo trestní stíhání vedeno pro jinou trestnou činnost. Nadto byly prokázány širší a intenzivnější dopady nezákonného trestního stíhání do života poškozeného (poškozený byl mimo jiné veřejně činný). Tyto závěry přitom mutatis mutandis platí i pro věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. II. ÚS 417/21 (resp. zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) a III. ÚS 3271/20 (resp. u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]).

VI. K nákladům řízení

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl co do základu se svým nárokem úspěšný a stran výše záleželo na úvaze soudu. K tomu se zdůrazňuje, že plnění poskytnuté žalovanou coby přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 120 000 Kč bylo poskytnuto po uplynutí lhůty stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk. Soud proto považoval pro účely posouzení otázky náhrady nákladů řízení žalobce za zcela úspěšného.

57. Náklady žalobce jsou představovány soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení. Odměnu advokáta soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ AT“). Advokát učinil následující úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 50 000 Kč (srov. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT: příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne [datum], podání žalobce ze dne [datum] (reakce na výzvu soudu), účast na jednání dne [datum] a [datum], podání žalobce ze dne [datum] (reakce na výzvu soudu) a účast na jednání dne [datum], celkem 8 x 3 100 Kč. K odměně advokáta náleží paušální náhrada 8 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Advokát je plátcem 21 % DPH, o kterou se odměna advokáta zvyšuje. Celkem náklady žalobce činí 34 912 Kč.

58. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že podáním ze dne [datum] vyčíslil žalobce své náklady řízení tak, že kromě shora uvedených úkonů právní služby požadoval i náhradu za tyto dva úkony právní služby: podání ze dne [datum] a uplatnění nároku u žalované dne [datum].

59. Pokud jde o požadavek na zaplacení úkonu právní služby v podobě uplatnění nároku u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk platí, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil (viz § 31 odst. 4 OdpŠk). Toto jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

60. Pokud jde o požadavek na zaplacení úkonu právní služby podání ze dne [datum], k tomu soud uvádí, že jej nepovažuje za účelně vynaložený náklad. Soud totiž sice dal žalobci na jednání dne [datum] výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobci nic nebránilo v tom, aby svoji reakci zaslal soudu v rámci jednoho podání (když právě za jedno podání coby reakci na výzvu soudu byla přiznána náhrada nákladů řízení).

VII. Ke lhůtě k plnění

61. Lhůta k plnění byla ve výroku II. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.