37 C 34/2022-136

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 91 362,34 Kč s příslušenstvím a omluvu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu následujícího znění, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku:„ Ministerstvo spravedlnosti se tímto omlouvá [jméno] [celé jméno žalobce] [datum narození], trvale bytem [adresa žalobce], za újmu způsobenou mu na jeho osobnostních právech nezákonným trestním stíháním jeho osoby zahájeného usnesením Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů, kterého se měl dopustit jakožto místostarosta [územní celek], se sídlem [adresa], [IČO] postupným přisvojením finančních prostředků výše uvedené obce v souhrnné výši 155 000 Kč“.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 010,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 010,5 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 352,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 53 416,4 Kč k rukám zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne [datum] u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 91 362,34 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok co do výše 41 362,64 Kč s příslušenstvím přitom opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí (usnesení [stát. instituce], [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]; dále též„ usnesení o zahájení trestního stíhání“), když uváděl, že mu v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla škoda ve výši 41 362,64 Kč v podobě nákladů na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Dále svůj nárok do výše 50 000 Kč s příslušenstvím včetně omluvy opíral o tvrzené nezákonné rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání, když požadovaná částka a omluva podle žalobce představovala přiměřené zadostiučinění, kterého by se mu mělo dostat za způsobenou nemajetkovou újmu nezákonným trestním stíháním.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároků žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, resp. náhrady škody, které by žalobci měla náležet a posouzení důvodnosti omluvy.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření a průběh řízení

3. Žalobce ve své žalobě ze dne [datum] popsal průběh původního řízení. Dále zdůraznil, že svůj nárok uplatnil u žalované, a to postupem podle § 14 OdpŠk. Do dne podání žaloby však žalovaná na tuto žádost žalobce nijak nereagovala.

4. Žalobce ve své žalobě vyčíslil náklady na obhajobu na částku 41 362,64 Kč. Tato částka pak podle žalobce představovala újmu, kterou utrpěl. Žalobce požadoval zaplacení následujících úkonů obhajoby: (i) [datum] – první porada s klientem včetně převzetí a příprava obhajoby (ii) [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (iii) [datum] – účast na poradě s klientem; (iv) [datum] – účast na výslechu obžalovaného; (v) [datum] – účast na poradě s klientem; (vi) [datum] – účast na výslechu klienta; (vii) [datum] – účast na poradě s klientem; (viii) [datum] – návrh na doplnění dokazování a návrh na zastavení trestního stíhání; (ix) [datum] – prostudování spisu po ukončení vyšetřování; (x) [datum] – účast na poradě s klientem; (xi) [datum] – odpor proti trestnímu příkazu; (xii) [datum] – účast na poradě s klientem; (xiii) [datum] – účast na hlavním líčení; (xiv) [datum] – účast na poradě s klientem; (xv) [datum] – účast na hlavním líčení.

5. Dále žalobce uvedl, že mu nezákonným trestním stíháním byla rovněž způsobena nemajetková újma. Konkrétně žalobce tvrdil následující dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. (i) Žalobce poukázal na to, že působil přes [anonymizováno] let ve vedení [územní celek], a to na pozici starosty a místostarosty. V souvislosti s trestním stíháním tak veřejnost tvořená zejména občany [územní celek] si žalobce nesprávně spojovala s ostatními spoluobviněnými osobami, dávala mu za vinu tunelování obecní pokladny a žalobce s ostatními spoluobviněnými společensky odsoudila. Společenské odsouzení bylo o to těžší, že na malé vesnici, kde žalobce žije, se všichni znají. Žalobce byl odvolán z pozice vedoucího technických služeb. (ii) Trestní stíhání znamenalo pro žalobce významný zdroj stresu, což nepříznivě ovlivnilo jeho psychický stav a vedlo k dalším zdravotním komplikacím žalobce. V době trestního stíhání byl hospitalizován s generalizovaným mikrobiální ekzémem. Tyto potíže se začaly objevovat se začátkem trestního stíhání poprvé v listopadu [rok]. Následně byl žalobce 2x hospitalizován.

5. Žalobce dále tvrdil, že původní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Dlužno poznamenat, že žalobce se nedomáhal samostatně náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem (tj. nepřiměřenou délkou původního řízení), nýbrž na délku původního řízení poukazoval jako na okolnost prohlubující nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním (resp. nezákonným rozhodnutím usnesením o zahájení trestního stíhání).

6. Žalobce rovněž po žalované požadoval písemnou omluvu s konstatováním, že trestní řízení bylo nezákonné a došlo jím k porušení práv žalobce. Nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním žalobce vyčíslil na částku 50 000 Kč.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] nárok na náhradu újmy způsobené mu v souvislosti s trestním řízením vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] v celkové výši 91 362,64 Kč. Žalovaná pak požadavek žalobce nijak nevypořádala s tím, že jí nebyl zapůjčen uvedený spis. Žalovaná proto v současné chvíli sporuje veškerá tvrzení žalobce a splnění zákonných podmínek a nezbývá jí než navrhnout, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

III. Skutková zjištění

8. Z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů (žádost žalobce o náhradu újmy ze dne [datum] a sdělení žalované ze dne [datum]) vzal soud za prokázané, že žalobce u žalované uplatnil dne [datum] nárok ve výši a z důvodů jako v projednávané žalobě. Žalovaná pak na žádost žalobce nijak nereagovala, což rovněž vyplývá z nesporných tvrzení účastníků.

9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Z žádosti o náhradu újmy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyčíslil náklady na obhajné na částku 41 362,64 Kč. Tato částka se skládá z odměny za právní služby ve výši 26 250 Kč za 16 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. K této odměně naleží i režijní paušál ve výši 5 700 Kč (300 Kč x 19), náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas ve výši 2 234 Kč. Náhrada nákladů právního zastoupení tedy celkem činí částku ve výši 34 184 Kč bez DPH. K této částce je však třeba připočítat DPH v zákonné výši, přičemž náklady právního zastoupení včetně DPH činí celkem 41 362,64 Kč. K žádosti pak byla připojena příloha [číslo] potvrzení o plátci DPH.

11. Z potvrzení o plátci [příjmení] [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář s.r.o. soud zjistil, že obhájce žalobce byl od [datum] plátcem DPH.

12. Z potvrzeních o poradě s klientem ze dnů [datum] (čas 13:30 – 14:40, příprava na hlavní líčení), [datum] (čas 15:00 – 17:20, příprava na hlavní líčení), [datum] (čas 14:15 – 15:30, další postup po vydání trestního příkazu), [datum] (čas 14:00 – 15:15, doplnění dokazování a návrh na zahájení trestního stíhání), [datum] (čas 13:00 – 14:10, příprava na výslech klienta), [datum] (čas 13:00 – 14:30, další postup po zamítnutí stížnosti proti zahájení trestního stíhání, příprava na výslech) soud zjistil, že se v tyto dny konaly porady obájce JUDr. [příjmení] s žalobcem.

13. Z velkého technického průkazu k vozidlu registrovaném pod [registrační značka] soud zjistil, že toto vozidlo je vozidlem tovární značky Peugeot, obchodní označení 308 a průměrná spotřeba tohoto vozidla je 6,33 l [číslo] km.

14. Z faktur za poskytnuté právní služby soud zjistil, že dne [datum] byly vystavena faktura [číslo] to sice dodavatelem [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o., kdy byla vystavena faktura za právní služby za únor [rok] ve výši 49 912 Kč, a odběratelem byl [celé jméno žalobce]. Dále dne [datum] byla vystavena faktura [číslo] dodavatel: [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o., odběratel: [celé jméno žalobce] a vystaveny tedy faktura za služby právní poskytnuté v březnu [rok] a vystavená na částku 9 983 Kč, dále dne [datum] vystavena faktura [číslo] dodavatel: [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o., odběratel: [celé jméno žalobce] a faktura vystavena na částku 6 353 Kč, a to sice za právní služby poskytnuté v říjnu [rok], dále dne [datum] vystavena faktura [číslo] dodavatel: [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o., odběratel: [celé jméno žalobce], faktura vystavena za právní služby leden [rok] a ve výši 6 353 Kč.

15. Z faktury [číslo] soud zjistil, že [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o. jako dodavatel vystavila dne [datum] odběrateli [celé jméno žalobce] fakturu na částku 46 283 Kč, a to za právní služby poskytnuté v červnu [rok].

16. Z faktury [číslo] soud zjistil, že dne [datum] dodavatel [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o. vystavila dne [datum] odběrateli [jméno] [celé jméno žalobce] fakturu za právní služby poskytnuté v červenci [rok] ve výši 13 286 Kč.

17. Z faktury [číslo] soud zjistil, že [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o. vystavila dne [datum] odběrateli [jméno] [celé jméno žalobce] fakturu za právní služby poskytnuté v květnu [rok] ve výši 6 353 Kč.

18. Z faktury [číslo] [rok] soud zjistil, že dodavatel JUDr. [jméno] [příjmení] fakturoval odběrateli [jméno] [celé jméno žalobce] fakturu ze dne [datum] částku celkem tedy 82 280 Kč.

19. Z faktury [číslo] [rok] soud zjistil, že dodavatel JUDr. [jméno] [příjmení] vystavil odběrateli [celé jméno žalobce] dne [datum] fakturu za právní služby poskytnuté v únoru [rok] celkem ve výši 9 075 Kč.

20. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že dodavatel [příjmení] a [příjmení], advokátní kancelář, s.r.o. vystavila odběrateli [jméno] [celé jméno žalobce] dne [datum] fakturu za právní služby poskytované v květnu [rok] ve výši 9 983 Kč.

21. Z daňového dokladu [číslo] soud zjistil, že dne [datum] uhradil žalobce částku 54 450 Kč za poskytnuté právní služby.

22. Z bankovních dokladů soud zjistil, že žalobce uhradil na nákladech obhajoby postupně částky 72 600 Kč, 25 108 Kč, pak 140 505,50 Kč.

23. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce trpěl od listopadu [rok] problémy s ekzémem s tím, že předtím s podobnými obtížemi nebyl léčen, a dále se čte podstatný obsah lékařské zprávy ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalobce byl přijatý k hospitalizaci pro exacerbaci mikrobiálního ekzému.

24. Z fotografie osobního automobilu Peugeot, [registrační značka] soud zjistil, že na přístupu palivové nádrže je vyznačeno, že tohoto auto by neměl být tankován benzín Natural 95, nýbrž benzín s oktanovým číslem alespoň 98.

25. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum].

26. Ze zápisu z veřejného zasedání ZO [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že v bodě 16 tohoto zápisu stojí, že po ukončení činnosti předchozího pracovníka zůstalo místo vedoucího technických služeb přibližně 2 roky neobsazeno s tím, že je třeba, aby bylo obsazeno místo pozice vedoucího technických služeb a poskytnutí odměny za výkon této funkce.

27. Ze zápisu z veřejného zasedání ZO [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo zrušeno místo vedoucího technických služeb s tím, že bylo vyplaceno zákonné odstupné a zároveň poskytnut dar ve výši 10 000 Kč a zároveň byla zřízena pracovní pozice koordinátor územního rozvoje a správy nemovitostí, kdy tato osoba by měla mít na starosti kompletní mapping obce, správu veřejných sítí obce, koordinaci stavebních projektů, stavební řízení, přípravy stanovisek, vyřizování podnětů občanů týkajících se stavebních záležitostí, komunikace se správci veřejných sítí, se stavebními firmami atd.

28. Z údajů k [datum] ČSU, pokud jde o počet obyvatel plyne, že k [datum] měla [územní celek] celkem [číslo] obyvatel.

29. Ze zápisu o výsledku voleb do zastupitelstva obce soud zjistil, že dne 23- [datum] probíhaly v obci [obec] volby do zastupitelstva této obce s tím, že žalobce se těchto voleb neúčastnil.

30. Z výpisu z poskytnuté lékařské péče, resp. webových stránek [webová adresa], pokud jde o přípravek triticol, a ze zprávy ze dne [datum] VZP vč. doručenky, soud zjistil, že žalobce v období od [datum] až do [datum] užíval lék triticol, což je lék, který má sloužit k léčbě depresí, resp. se jedná o antidepresivum s výrazným působením proti úzkosti, pocitu napětí a neklidu, poruchami spánku a sexuálních funkcí.

31. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce vykonával funkce starosty od roku [rok] do roku [rok], místostarosty od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok] a vedoucího technických služeb od roku [rok] do roku [rok], to vše pro [územní celek]. Žalobce byl bezúhonný. Žalobce měl u příbuzných morální podporu, nevěřili, že by mohl žalobce trestný čin spáchat. Žalobce o svém trestním stíhání hovořil i s lidmi z obce, kteří měli obtíže věřit tomu, že by žalobce daný trestný čin spáchal, přesto v obci kolovala možnost, že by žalobce klidně mohl být vinen. Žalobci byla v krátké době po zahájení trestního stíhání předepsána obvodním lékařem antidepresiva. Společenského života v obci se žalobce účastnil především z důvodu výkonu veřejné funkce, v současnosti se společenských akcí neúčastní mimo jiné proto, že není spokojený s jejím stavem. Když byl žalobce místostarostou, vyskytla se u něj kožní nemoc, která se znovu objevila v roce [rok], pročež byl 2krát hospitalizován na [obec]. Žalovaný je silný kuřák, trpěl zdravotními obtížemi už před zahájením trestního stíhání, zejména zvýšeným tlakem, byla mu odebrána štítná žláza, nicméně před zahájením trestního stíhání nepobíral antidepresiva.

32. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že svědkyně je žalobcova dcera. O trestním stíhání žalobce se dozvěděla přímo od něj. Po zahájení trestního stíhání žalobce zrušili funkci vedoucího technických služeb, kterou v obci zastával a nahradili ji funkcí jinou s obdobným obsahem, do které dosadili jinou osobu. Když se svědkyně s žalobcem bavili na téma žalobcova trestního stíhání, žalobce působil smutně a zdrceně.

33. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], [datum narození], soud zjistil, že svědkyně byla sousedkou žalobce. Potom, co se žalobce dozvěděl o obvinění, byla na něm vidět strašná únava, strašná sešlost. Žalobce se cca před pěti lety přestěhoval do [část obce] z [obec], přičemž asi před rokem se odstěhoval zpátky do [obec] do stejného domu. Před trestním stíháním se účastnil různých akcí, po něm se do sebe uzavřel, nebyl společenský jako dřív. Před trestním stíháním se účastnil společenských akcí v obci nejen z titulu výkonu veřejné funkce, po obvinění se však již neúčastnil žádných akcí.

34. Soud hodnotil svědecké výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že svědkyně [jméno] [příjmení] je žalobcovou dcerou a svědkyně byla žalobcovou sousedkou po několik let, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně a od koho se je dozvěděli.

35. Ze spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti. Dne [datum] došlo Policii ČR oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu. Dne [datum] vyhotoven záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Usnesením ze dne [datum] byla vydána věc zajištěná v rámci přípravného řízení. Usnesením ze dne [datum] byl přibrán znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ke zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo. Dne [datum] byl podán znalecký posudek. Dne [datum] vyžádány bankovní informace k účtům [územní celek]. Dále bylo vyhotoveno několik záznamů o podání vysvětlení před zahájením trestního stíhání. Usnesením ze dne [datum] zahájeno trestní stíhání 4 osob včetně [celé jméno žalobce] Trestní stíhání proti panu [celé jméno žalobce] bylo zahájeno s tím, že byl obviněn ze spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 TZ. Dne [datum] udělil [celé jméno žalobce] PM JUDr. [jméno] [příjmení], aby ho zastupoval v rámci dotčeného trestního řízení. Dne [datum] podána stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání [celé jméno žalobce]. Usnesením ze dne [datum] stížnost zamítnuta, neboť není důvodná. Usnesením ze dne [datum] v právní moci [datum] případ [celé jméno žalobce] vyloučen k samostatnému řízení. Dne [datum] v Kladně v ulici [příjmení] [číslo] v 9:00 byl zahájen výslech [celé jméno žalobce] s tím, že tomuto výslechu byl od začátku účasten JUDr. [jméno] [příjmení] a tento výslech byl ukončen v 10:55, a je k němu připojen podpis [celé jméno žalobce] i [jméno] [příjmení] k tomuto protokolu. Dne [datum] byl v 9:56 zahájen výslech obviněného [jméno] [celé jméno žalobce] s tím, že tomuto výslechu byl přítomen obhájce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení] a výslech byl ukončen v 12:

47. Dne [datum] vyrozuměno o možnosti prostudovat trestní spis. Dne [datum] obhájce žalobce podal návrh na doplnění dokazování a návrh na zastavení trestního stíhání, kdy v návrhu na doplnění dokazování navrhl výslechy svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále navrhl i zastavit trestní stíhání, a to podle § 172 odst. 1 písm. a) a b) t. ř. Dne 28. 7. prostudoval obhájce trestní spis s tím, že prostudování trvalo od 9:57 do 10:

25. Dne [datum] návrh obviněného odmítnut. Dne [datum] podán návrh na podání obžaloby Okresnímu státnímu zastupitelství [okres]. Dne [datum] podána obžaloba na obviněného [celé jméno žalobce] [název soudu], s tím, že byl spáchán trestný čin dle § 206 odst. 1, odst. 3 TZ. Dne [datum] vydán trestní příkaz vůči obžalovanému. Dne [datum] podán odpor proti trestnímu příkazu obžalovaným. Dne [datum] voláno k hlavnímu líčení na den [datum] Hlavní líčení dne [datum] bylo zahájeno v 9:

0. Účastnil se ho obhájce žalobce. Hl. líčení bylo přerušeno v 11:31 a pokračováno bylo v 11:

47. A dále bylo skončeno v 13:

16. Bylo na něm prováděno dokazování – výslech obviněného, svědků (6), hlavní líčení odročeno na [datum] k opětovnému předvolání svědka [příjmení]. Dne [datum] hovořeno se svědkyní [příjmení], která je pozitivní na covid s izolací do [datum], hlavní líčení přesunuto na nový termín dne [datum]. Dne [datum] přišla omluva svědka [příjmení] z hlavního líčení, neboť má na [datum] naplánovanou operaci, hlavní líčení z tohoto důvodu odročeno na [datum]. Na hlavním líčení dne [datum], kterého se účastnil obhájce a které bylo zahájeno v 13:00 a skončeno bylo v 13:30, byl vyhlášen zprošťující rozsudek č. j. [číslo jednací], podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný, v právní moci [datum].

36. Dále ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že byly v rámci původního řízení provedeny následující úkony obhajoby: (i) [datum] – první porada s klientem včetně převzetí a příprava obhajoby (ii) [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání (iii) [datum] – účast na výslechu obžalovaného ([číslo] – [číslo]) (iv) [datum] – účast na výslechu ([číslo] – [číslo]) (v) [datum] – návrh na doplnění dokazování a návrh na zastavení trestního stíhání (vi) [datum] – prostudování spisu po ukončení vyšetřování ([číslo] – [číslo]) (vii) [datum] – odpor proti trestnímu příkazu (viii) [datum] – účast na hlavním líčení ([číslo] - [číslo]), ([číslo] – [číslo] přerušeno) (ix) [datum] – účast na hlavním líčení ([číslo] - [číslo])

37. Dále ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že obhájce v souvislosti s úkony obhajoby platil tyto hotové výdaje i. [datum] – cesta [obec] (adresa [adresa]) – [obec] (adresa [adresa]) ii. [datum] – cesta [obec] (adresa [adresa]) – Brandýs nad [příjmení] (adresa [adresa]) iii. [datum] – cesta [obec] (adresa [adresa] (adresa [adresa])

38. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

39. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

40. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

41. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

42. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

43. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

44. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

45. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

46. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení trestního stíhání, v rámci něhož byl zproštěn obžaloby (50 000 Kč s příslušenstvím a omluvu) a (ii) náhrady škody v podobě obhajného (41 362,64 Kč s příslušenstvím). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy.

47. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání 48. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

49. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

50. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí, než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením (dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného (§ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu).

51. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly).

52. Ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk je projevem v civilním právu obecně akceptované zásady neminem leadere a z ní vyplývající povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod. Jestliže tedy osoba, která věděla či mohla vědět o reálné možnosti zahájení trestního stíhání proti své osobě (resp. možnosti, že bude vzata do vazby, odsouzena či jí bude uloženo ochranné opatření), měla možnost jednat takovým způsobem, aby na ní nedopadly nepříznivé důsledky plynoucí ze zahájení a vedení trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), lze od ní spravedlivě požadovat, aby takovým způsobem jednala, a v opačném případě jí odepřít náhradu škod (újem) jí vzniklých. Uvedené platí navzdory skutečnosti, že trestní řízení je ovládáno principem oficiality. Nelze ovšem opomíjet skutečnost, že povinnost k předcházení vzniku škod není bezbřehá, a že s ohledem na ni nelze osobám v trestním řízení odpírat možnost jednání (resp. v konkrétních okolnostech případu nejednání), jež bylo legitimní s ohledem ke konkrétnímu postavení osoby. Zavinění si trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření) vlastní nečinností je tak představitelné například v situaci, kdy osoba (posléze v postavení obviněného) měla k dispozici informace, poznatky či důkazy, které, byly-li by orgánům činným v trestním řízení známy, zjevně by vylučovaly zahájení trestního stíhání proti této osobě (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), ale bez legitimního důvodu o nich orgány činné v trestním řízení neinformovala, ač si mohla být vědoma, že trestní stíhání proti ní může být zahájeno.

53. V projednávané věci je soud toho názoru, že si žalobce své trestní stíhání nijak nezavinil, pročež není namístě uvažovat o aplikaci § 12 OdpŠk. Z prováděného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, ve kterých lze spatřovat liknavý či jinak negativní postoj vůči orgánům činným v trestním řízení. Žalobce v průběhu přípravného řízení žádným svým jednání, či úkony procesního charakteru nezapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno. Žalobce neměl k dispozici žádné poznatky, informace, či důkazy, které by vyloučili zahájení trestního stíhání vůči jeho osobě, což mimo jiné vyplývá ze zamítnutí žádosti o zastavení trestního stíhání žalovaným s doplněním příslušných podkladů a důkazů. Orgány přípravného řízení byly přesvědčeny o tom, že o podezření ze spáchání trestného činu žalobcem bude třeba soudního řízení a nebylo v silách žalobce tomu nijak zabránit.

54. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), neboť žalobce byl rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] (v právní moci [datum]), obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu zproštěn.

55. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález [název soudu] sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

56. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

57. V daném případě byl žalobce stíhán pro spáchání pokračujícího přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoník, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody až ve výši 5 let. Žalobce byl bezúhonný.

58. Žalobce dále tvrdil následující dopady nezákonného trestního stíhání do svého života: i. Žalobce poukázal na to, že působil přes [anonymizováno] let ve vedení [územní celek], a to na pozici starosty a místostarosty. V souvislosti s trestním stíháním tak veřejnost tvořená zejména občany [územní celek] si žalobce nesprávně spojovala s ostatními spoluobviněnými osobami, dávala mu za vinu tunelování obecní pokladny a žalobce s ostatními spoluobviněnými společensky odsoudila. Společenské odsouzení bylo o to těžší, že na malé vesnici, kde žalobce žije, se všichni znají. ii. Žalobce byl v důsledku trestního stíhání dovolán z pozice vedoucího technických služeb. iii. Trestní stíhání znamenalo pro žalobce významný zdroj stresu, což nepříznivě ovlivnilo jeho psychický stav a vedlo k dalším zdravotním komplikacím žalobce. iv. V době trestního stíhání byl hospitalizován s generalizovaným mikrobiální ekzémem. Tyto potíže se začaly objevovat se začátkem trestního stíhání poprvé v listopadu 2019. Následně byl žalobce 2x hospitalizován. v. Výše uvedené dopady byly o to více intenzivní s ohledem na to, že původní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

59. K tomu soud uvádí, že se žalobci nepodařilo prokázat, že veřejnost tvořená zejm. občany [územní celek] si žalobce nesprávně spojovala s ostatními spoluobviněnými a dávala mu za vinu tunelování obecní pokladny a společensky ho odsoudila. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že veřejnost přijímala informaci s velikým údivem a nechtělo se jim věřit, že by žalobce byl trestně stíhán. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se vztahy žalobce s veřejností nijak intenzivněji nezhoršili, žalobce se neúčastnil společenského života převážně z důvodů nesouvisejících s trestním stíháním, např. že byl nespokojený se stavem obce a s jejím vedením.

60. Žalobci se rovněž nepodařilo prokázat, že u něj došlo v důsledku nezákonného trestního stíhání ke zhoršení zdravotního stavu, což vedlo ke generalizaci mikrobiálního ekzému, a což tedy vedlo k tomu, že žalobce byl v létě roku [rok] 2krát hospitalizován, ačkoliv byl opakovaně soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučován a vyzýván k doplnění svých důkazních návrhů. Žalobce (s výjimkou svého účastnického výslechu) totiž soudu nenavrhl jediný důkaz, ze kterého by bylo lze dovodit, že shora vymezené dopady žalobce skutečně utrpěl v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Z předložených důkazů je zřejmé, že se u žalobce mikrobiální ekzém rozvinul po zahájení trestního stíhání. Podstatné však je, zda existuje příčinná souvislost mezi trestním stíháním a uvedenou chorobou. Soud je toho názoru, že nikoli. Žalobcovo tělesné zdraví nebylo bohužel nikterak příznivé i před zahájením trestního stíhání, byla mu odejmuta štítná žláza, měl potíže s hladinou cukru, bral spoustu léků. Mikrobiální ekzém se u žalobce mohl vyskytnout z různých důvodů. Soud přitom zdůrazňuje, že je to právě žalobce, který musí dokázat, že příčinou uvedené choroby je právě trestní stíhání.

61. Konečně soud je i toho názoru, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobce nepřišel o místo vedoucího technických služeb v důsledku svého nezákonného trestního stíhání. Z provedeného dokazování se totiž podává, že místo vedoucího technických služeb bylo zrušeno a žalobci byl dokonce poskytnut dar výši 10 000 Kč a zároveň byla zřízena pracovní pozice koordinátor územního rozvoje a správy nemovitostí, kdy tato osoba by měla mít na starosti kompletní mapping obce, správu veřejných sítí obce, koordinaci stavebních projektů, stavební řízení, přípravy stanovisek, vyřizování podnětů občanů týkajících se stavebních záležitostí, komunikace se správci veřejných sítí, se stavebními firmami atd. Z provedeného dokazování je tak jednoznačně patrné, že místo vedoucího technických služeb bylo zrušeno na základě rozhodnutí orgánu územně-samosprávného celku, které bylo motivováno změnou uspořádání správy obce.

62. Žalobce dále tvrdil nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Přitom v souladu s ustálenou judikaturou [název soudu] vychází soud při stanovení zadostiučinění z délky samotného trestního stíhání (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). Soud tedy vzal za počátek posuzovaného období datum vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým se trestní stíhání začíná, tedy datum [datum] a jako konec posuzovaného období vzal právní moc konečného rozsudku v posuzovaném řízení, tedy datum [datum], jímž se trestní stíhání ukončuje. Trestní stíhání tedy trvalo zhruba 17 měsíců.

63. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k tomu, že do doby, než bylo vydáno usnesení o vyloučení věci ve vztahu k obviněnému [celé jméno žalobce], bylo trestní stíhání vedeno také proti dalším 3 obviněným. Soudu přijde vhodné poukázat na judikaturu [název soudu], která přikazuje soudům brát v potaz počet spoluobviněných při posuzování nepřiměřené délky řízení (viz rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne [datum]). Žalobce také po konečném prostudování spisu podal návrh na doplnění dokazování a zastavení trestního stíhání se kterým se orgán činný v trestním řízení téměř okamžitě vypořádal a vzápětí dne [datum] podal návrh na podání obžaloby.

64. Také soudní řízení probíhalo hladce a rychle. Je třeba poznamenat, že ve dvou případech došlo k odročení hlavnímu líčení, nicméně to bylo způsobeno indispozicí. Dlužno poznamenat, že ani sám žalobce netvrdil žádné konkrétní průtahy či důvody, proč bylo původní řízení nepřiměřeně dlouho, pouze poukázal na dobu jeho trvání.

65. Na základě provedeného dokazování především spisem [název soudu] vedený pod sp. zn. [spisová značka] soud dospěl k závěru, že původní řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Z obsahu uvedeného spisu je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení postupovaly bez průtahů tak, aby dovedly trestní řízení k co nejrychlejšímu konci.

66. Na druhou stranu soud má za to, že žalobce prokázal dopady nezákonného trestního stíhání do svého života. Žalobce konkrétně prokázal, že jej trestní stíhání stresovalo, když v průběhu trestního stíhání došlo ke změně jeho osobnosti, stal se apatickým a méně komunikativním. Soud vzal zároveň za prokázané, že žalobce byl přes 20 let ve vedení menší obce ([obec]), tj. že působil jako veřejně známá osoba v rámci dotčené obce, že byl považován za pracovitého a loajálního zaměstnance této obce. Soud tedy sice nemá za prokázané, že by snad obyvatelé dotčené obce si žalobce spojovali s „ tunelováním obecní poklady“ (viz shora). Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobcovo trestní stíhání bylo spojeno s jeho výkonem veřejné funkce, když v obci panovalo povědomí o žalobcově trestním stíhání.

67. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích, přičemž soud shledal jako důvodný i nárok žalobce na omluvu ze strany žalované. V souladu s ustálenou judikaturou přitom lze uložit povinnost omluvy a odškodnění v penězích vedle sebe. V souladu s rozhodovací praxí [název soudu] (srov. např. rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

68. Zaprvé, s případem vedeným zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 3 roky a 2 měsíce. Bylo vedeno pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a zpronevěry dle § 206 odst. 1 a 4 písm. d) trestního zákoníku. V této věci hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy byly dotčeny výdělkové poměry poškozeného. Dále prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně narušení jeho vztahu s manželkou. Poškozený v té věci dále prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy v důsledku trestního stíhání trpěl psychickými problémy, kvůli kterým musel vyhledat pomoc psychiatra, a byl dokonce medikován. Dále poškozený prokázal zásahy do sociálního života, konkrétně narušení vztahu poškozeného s okolím. O trestním stíhání poškozeného se vědělo a poškozený přišel o své přátele. Pro přetrvávající nedůvěru se stáhl do ústraní, byť byl dříve hodně veřejně a společensky aktivní. Dále v této věci soud přihlédl i k tomu, že ta trestní věc byla medializována a poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 80 000 Kč.

69. Zadruhé, s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] Trestní stíhání v této věci trvalo 4 roky, bylo vedeno pro trestní čin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestní zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, a to sice konkrétně to, že trestní stíhání bylo vedeno v souvislosti s jeho podnikáním a o trestním stíhání věděli jeho zaměstnanci, kteří tak pociťovali nejistotu ohledně dalšího fungování poškozeného jako zaměstnavatele. Informace o trestním stíhání se rovněž rozšířila i mezi zákazníky a konkurenci. Poškozený dále procházel zásahy do rodinného života a do sféry zdraví, konkrétně zvýšení tlaku, a v této věci bylo přiznáno odškodnění ve výši 55 000 Kč.

70. Zatřetí, s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo přibližně 2 roky, bylo vedeno pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až v délce trvání 10 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně v důsledku trestního stíhání byl poškozený omezen s výkonem svého povolání a v důsledku trestního stíhání přicházel o zakázky. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, kdy v důsledku trestního stíhání byl rozvrácen rodinný život poškozeného. Dále do sféry zdraví, konkrétně psychické problémy, kdy v důsledku trestního stíhání poškozený špatně spal a byl nervózní. Dále soud v této věci vzal do úvahy i ztrátu přátel poškozeného a omezení jeho sportovních aktivit s přáteli, kdy poškozenému mělo zůstat z jeho sportovních aktivit pouze běhání. Poškozenému v této věci bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč.

71. Začtvrté, s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 14 měsíců a bylo vedeno pro trestní čin podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody 1 až 5 let, přičemž poškozený neprokázal žádné psychické zásahy do jeho života. Konstatování porušení práva a omluva byly poskytnuty již žalovanou v rámci mimosoudního projednání.

72. Zapáté, s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci se trestní stíhání vedlo po 3 roky a 5 měsíců, a to pro trestný čin podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, kdy poškozený potřeboval bezúhonnost bezprostředně k výkonu svého zaměstnání, kdy vystupoval před trestním stíháním jako manažer v bance, kde působil již 23 let. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, kdy poškozený utrpěl snížení příjmů v důsledku trestního stíhání, což tedy pak mít i vliv v rodinném životě v to smlouva smyslu, že parter, resp. partnerka poškozeného byla na něm finančně závislá, a to s ohledem na její zdravotní stav. Dále poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví. Byl ve stresu, v nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání, což významně se především projevilo v psychických problémech, kdy nicméně poškozený nevyhledal lékařskou pomoc. Soud dále vzal do úvahy, že v rámci trestního stíhání byl poškozený celkem třikrát zproštěn obžaloby a jednou byl v průběhu řízení odsouzen, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody a dále k náhradě škody ve výši 115 000 Kč a poškozenému v této věci bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 60 000 Kč.

73. Zašesté, s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a následně i u odvolacího [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 17 měsíců a bylo vedeno pro trestní čin podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody 2 až 8 let. Poškozený prokázal obavy ohledně ukončení podnikatelské činnosti a s tím související obavy týkající se hledání nového zaměstnání a odpovídajícího vzdělání a profesnímu zaměření. Prokázal také, že mu trestní stíhání způsobilo nespavost a hypertenzi. Také prokázal, že trestní stíhání mu způsobilo obavy ohledně zrušení dlouhodobé trvalého pobytu v ČR. Poškozenému bylo poskytnuto odškodnění ve výši 34 000 Kč.

74. Zasedmé, s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a následně i u odvolacího [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V této věci trestní stíhání trvalo 23 měsíců a bylo vedeno pro trestní čin podle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody 1 až 5 let. Poškozený prokázal omezení činnosti v oblasti vymáhání pohledávek v důsledku trestního stíhání. Žalobce také prokázal, že v důsledku trestního stíhání trpěl frustrací, stresem, nejistotou a nespavostí. Žalobci bylo poskytnuto odškodnění ve výši 20 000 Kč.

75. Soud rekapituluje, že ve všech shora uvedených řízeních se přiměřené zadostiučiněné pohybovalo v rozmezí od 20 000 Kč do 80 000 Kč. Soud přitom nemá za to, že by v projednávané věci bylo přiléhavé přiznat přiměřené zadostiučinění stejné nebo vyšší než 80 000 Kč, neboť ve věci [spisová značka], kde bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 80 000 Kč, trestní řízení trvalo delší dobu (3 roky a 2 měsíce), poškozenému hrozil trest srovnatelný, avšak prokázal podstatně širší a intenzivnější dopady trestního stíhání do svého života (zásahy do rodinného života, sféry zdraví a sociálního života, kdy poškozený se ocitl v důsledku svého trestního stíhání v péči psychiatra). Soud se naopak nedomnívá, že by žalobci mělo být přiznáno 20 000 Kč či méně, neboť ve věcech vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] bylo trestní stíhání sice vedeno delší dobu, avšak poškozený prokázal menší zásahy do svého života. Ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] trestní stíhání trvalo kratší dobu a trest hrozil srovnatelný, avšak v této věci poškozený neprokázal žádné dopady nezákonného trestního stíhání do svého života.

76. Pokud jde o srovnání s věcmi vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], 19 C 97 2018 a [spisová značka], ve všech těchto věcech trestní stíhání trvalo delší dobu. Ve věci sp. zn. [spisová značka] nadto hrozil podstatně vyšší trest poškozenému. [příjmení] pak je, že ve všech těchto věcech byly prokázány širší a intenzivnější dopady nezákonného trestního stíhání do života poškozených. Ve věci sp. zn. [spisová značka] dopady do profesního života, rodinného a sféry zdraví, ve věci [spisová značka] do sféry profesního života, rodinného života, sféry zdraví a ve věci [spisová značka] zásahy do profesního života, rodinného, sféry zdraví (nadto v této věci byl poškozený zproštěn obžaloby celkem 3x). Podle názoru zdejšího soudu tak je nejpřiléhavější srovnání s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Soud přitom vzal do úvahy, že ve věci [spisová značka] hrozil vyšší trest, pročež by podle názoru zdejšího soudu mělo žalobci náležet odškodnění za jeho nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestní stíhání nepatrně nižší, tj. ve výši 30 000 Kč.

77. Soud samozřejmě chápe a rozumí tomu, že žalobce nezákonné trestní stíhání stresovalo a v žádném případě nechce tento stres jakkoliv bagatelizovat. Koneckonců obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (viz nálezy [název soudu] sp. zn. I. ÚS 554/04, II. ÚS 590/08). Nicméně forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Podle názoru zdejšího soudu přitom přiznání částky ve výši 30 000 Kč rozhodně není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, která se ve věcech náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním opírá mimo jiné i o myšlenku, že by ve srovnatelných případech mělo být poskytnuto srovnatelné přiměřené zadostiučinění.

78. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že nepovažuje za přiléhavé žalobcovy odkazy na věci projednávané u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], totiž poškozený prokázal podstatně širší dopady nezákonného trestního stíhání než žalobce v projednávané věci (ve věci [spisová značka] totiž bylo velmi významně zasaženo do jeho rodinných vztahů, žalobce se navíc nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a velmi se obával, že trestní stíhání způsobí prodloužení tohoto trestu). Ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal nemajetkové újmy pouze z titulu nepřiměřené délky řízení, jako nároku odlišného od újmy z titulu nezákonného rozhodnutí. Tato věc tudíž rovněž není přiléhává k projednávanému případu.

79. Lze tak uzavřít, že na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna omluvit se žalobci ve znění omluvy, která je uvedena ve výroku I., přičemž adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 30 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbytku výrokem III. tohoto rozsudku jeho žalobu zamítl.

80. Dlužno poznamenat, že žalobce vedle finančního zadostiučinění žádal také omluvu. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk výslovně zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve formě omluvy neupravuje, judikatura však dovodila, že omluva je v jeho smyslu způsobilým satisfakčním prostředkem, který lze přiznat vedle konstatování porušení práva i zadostiučinění v penězích (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). S ohledem na okolnosti projednávaného případu se pak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku požadavku žalobce vyhovět a žalované uložil povinnost žalobci zaslat písemnou omluvu. Písemnou omluvu totiž lze považovat za minimum slušnosti, kterou lze spravedlivě po žalované v demokratickém právním státě požadovat. (ii) K náhradě škody v podobě obhajného 81. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

82. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobce se ve vztahu k původnímu řízení domáhal zaplacení následujících úkonů obhajoby:

83. Pokud jde o obhajné, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a nesporného zaplacení odměny obhájce žalobcem na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu. Soud se dále zabýval výší nároku na náhradu škody požadovanou žalobcem (pokud jde o obhajné).

84. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 4. advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1 500 Kč. Žalobce byl a je rovněž plátcem DPH. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody ve výši 41 362,64 Kč coby náhrady nákladů obhajoby je důvodný pouze co do výše 39 010,5 Kč, a to z následujících důvodů.

85. Zaprvé, z provedeného dokazování vyplynulo provedení následujících úkonů obhajoby ve smyslu § 11 advokátního tarifu: i. [datum] – první porada s klientem včetně převzetí a příprava obhajoby – 1 úkon; ii. [datum] – stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání – úkonu; iii. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem přípravy dalšího postupu po zamítnutí stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, příprava na výslech klienta) ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon; iv. [datum] – účast na výslechu obžalovaného ([číslo] – [číslo]) – 1 úkon; v. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem přípravy na výslech klienta) ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon; vi. [datum] – účast na výslechu klienta ([číslo] – [číslo]) – 2 úkony; vii. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem doplnění dokazování a podáním návrhu na zastavení trestního stíhání) ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon; viii. [datum] – návrh na doplnění dokazování a návrh na zastavení trestního stíhání – úkonu; ix. [datum] – prostudování spisu po ukončení vyšetřování ([číslo] – [číslo]) – 1 úkon; x. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem přípravy dalšího postupu po vydání trestního příkazu) ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon; xi. [datum] – odpor proti trestnímu příkazu – úkonu; xii. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem přípravy na hlavní líčení) ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon; xiii. [datum] – účast na hlavním líčení ([číslo] - [číslo]), ([číslo] – [číslo] přerušeno) – 3 úkony; xiv. [datum] – účast na poradě s klientem (za účelem přípravy na hlavní líčení) (13:30 - [číslo]) – 1 úkon; xv. [datum] – účast na hlavním líčení ([číslo] - [číslo]) – 1 úkon.

86. Podle názoru zdejšího soudu by tak žalobci měla náležet náhrada škody za 16,5 úkonů a 18 režijních paušálů.

87. Zadruhé, soud je toho názoru, že úkon ze dne [datum], porada s klientem, žalobce nesprávně vyčíslil jako dva úkony, neboť z advokátního tarifu jednoznačně plyne a pouhým gramatickým výkladem ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu je nesporně zjistitelné, že porada s klientem přesahující 1 hodinu je i navzdory delší době trvaní, která může být jakákoli, stále pouze 1 úkonem.

6. Zatřetí, soud je toho názoru, že žalobci by mělo náležet částka 1 440Kč. Z provedeného dokazování v daném ohledu vyplynulo, že ve dnech [datum] se konal úkony u orgánu činného v trestním řízení na adrese [adresa]. Ve dnech [datum] a [datum] se pak konaly úkony u orgánu činného v trestním řízení na adrese [adresa]. V té době přitom zastupoval žalobce obhájce se sídlem [adresa]. Soud dle údajů z [anonymizována dvě slova] zjistil, že 1 cesta na této trase v obou případech trvá přibližně 40 minut minut (tj. 1 hodina 20 minut na cestu tam a zpět) a v případě úkonů na adrese [adresa] km a v případě úkonů na adrese [adresa]. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo (z technického průkazu k vozidlu [registrační značka]), že cesta byla vykonána osobním automobilem s kombinovanou spotřebou 6,33 litru benzínu oktanového čísla 98 na 100 km. Výše nákladů na cestu k úkonům je pak třeba vypočíst dle § 157 odst. 4 a dle § 158 zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou 358/2019 Sb., dle níž v roce 2020 sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel činila 4,2 [spisová značka]. Průměrná cena benzínu s oktanovým číslem pak činila 36 Kč. Jinak řečeno, náklady právního zástupce činily na 1 km při dané spotřebě a vyhláškové ceně paliva 2,28 Kč na km. V případě cest na adresu [adresa] pak cestovné tvoří částku 462,33 Kč včetně DPH (tj. 62,8 x 2,28 + 62,8 x 4,2 x 1,21). V případě cesty na adresu [adresa] pak cestovné tvoří částka 515,34 Kč včetně DPH (tj. 70 x 2,28 + 70 x 4,2 x 1,21).

7. Začtvrté, soud rovněž přiznal nárok na náhradu za čas strávený na cestách do [anonymizována dvě slova] [příjmení] a [obec] (ve výši 900 Kč, tj. ve výši 9 půlhodin). Tato náhrada odpovídá skutkovým zjištěním stran sídla advokáta, resp. místa, kde byl úkon realizován.

8. Zapáté, soud zdůrazňuje, že s ohledem na to, že obhájce žalobce byl plátcem DPH, tedy odměnu advokáta, paušální náhradu hotových výdajů, amortizace vozidla a náhradu za promeškaný čas je namístě navýšit o 21 %. Ve vyhláškové ceně pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad je DPH již zahrnuto, tedy ceny pohonných hmot se o DPH nenavyšují.

88. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud má za to, že v projednávané věci má žalobce nárok na náhradu škody ve výši 16,5 úkonů a 18 režijních paušálů, a dále promeškaný čas ve výši 900 Kč a cestovné plus DPH, tj. 39 010,5 Kč ( (16,5 x [číslo] + 18 x 300 + 2 x 62,8 x 4,2 + 70 x 4,2 + 9 x 100) x 1,21 + 70 x 2,28 x 62,8 x 2 x 2,28). Výrokem IV. tohoto rozsudku proto soud tuto částku přiznal a ve zbytku žalobu výrokem V. zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

89. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

90. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí šestiměsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek od [datum] a ve zbytku žalobu zamítl. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], či sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

VII. K nákladům řízení

91. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce byl neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části. Soud při posuzování otázky náhrady nákladů řízení vyšel z tarifní hodnoty sporu 91 362,34 Kč. Žalobce byl úspěšný co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním (tarifní hodnota 50 000 Kč, srov. např. usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]) a co do požadavku na náhradu škody ve výši 39 010,5 Kč, celkem byl žalobce úspěšný co do tarifní hodnoty 89 010,5 Kč, tj. v rozsahu cca 97- 98 % tarifní hodnoty sporu. Žalobce byl naopak neúspěšný co do požadavku na náhradu škody ve výši 2 352,14 Kč, tj. v rozsahu cca 2- 3 % tarifní hodnoty sporu.

92. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Tarifní hodnota činí 91 362,34 Kč, pročež hodnota jednoho úkonu je 4 780 Kč. Při této tarifní hodnotě právní zástupce žalobce učinil následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby, (iii) účast na jednání dne [datum] + náhrada za zpoždění zahájení o 40 minut, (iv) porada s klientem dne [datum], (v ) doplnění žaloby na výzvu soudu dne [datum], (vi) účast na jednání dne [datum], (vii) porada s klientem ze dne [datum], (viii) účast na jednání dne [datum], tj. celkem 8 úkonů. Žalobci dále na náhradě nákladů řízení náleží 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 2400 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží mu i DPH ve výši 21 %. Celková částka nákladů řízení tak činí 53 416,4 Kč, tj. (8 x [číslo] + 8 x 300 + 200) x 1,21 + [číslo].

93. Pouze pro úplnost se dodává, že soud žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení v podobě předžalobní výzvy (resp. uplatnění u žalované ve smyslu § 14 OdpŠk), jak požadoval svým podáním ze dne [datum]. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení [název soudu] ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16).

94. Soud rovněž nepřiznal jako náhradu nákladů řízení úkon porada s klientem dne [datum] a porada s klientem dne [datum]. Platí totiž, že úkon převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT je složen ze dvou složek, tj. úkonu převzetí a přípravy a dále první porady. První poradu s klientem tak nelze účtovat zvlášť, jak požadoval žalobce, a to bez ohledu na délku této porady. Dále pokud jde o poradu ze dne [datum], tak tuto soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, to za situace, kdy této poradě předcházela porada dne [datum] (kterou naopak soud jako účelně vynaložený náklad řízení přiznal), aniž by mezidobí došlo v rámci řízení k posunu (pouze žalobce zaslal svoje vyjádření dne [datum].

VIII. Ke lhůtě k plnění

95. Lhůta k plnění byla ve výrocích I., II., IV. a VI. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.