37 C 37/2024 - 133

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Anonymizováno] pro zaplacení 666 753 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky. Konkrétně se domáhal náhrady škody v podobě obhajného, náhrady škody v podobě ušlého zisku a dále náhrady nemajetkové újmy. Své nároky přitom opíral o tvrzený odpovědnostní titul nezákonné rozhodnutí usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] č. j. 6 To 138/2022-78 (déle též „usnesení ze dne [datum]“). V podrobnostech k tomu uváděl, že usnesením policejního orgánu [právnická osoba], Národní protidrogové centrály, expozitury [adresa] ze dne [datum], č.j. NPC-1290-396/TČ-2020-2200E2, bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání žalobce pro obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), 4 písm. c) tr. zákoníku. Toto trestní řízení dosud nebylo skončeno. Po zadržení žalobce dne [datum] podala státní zástupkyně dozorového Krajského státního zastupitelství v Plzni k Okresnímu soudu v Chebu návrh na vzetí žalobce do vazby, a to z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), c) tr. řádu. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č.j. 2 Nt 6004/2022-53, ve vztahu k žalobci tak, že žalobce byl propuštěn ze zadržení na svobodu. Usnesením ze dne [datum] pak byl žalobce vzat podle § 68 odst. 1 trestního řádu do vazby. Toto usnesení pak bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. III. ÚS 2461/22. Žalobce tak v důsledku nezákonného rozhodnutí usnesení ze dne [datum] strávil ve vazbě od [datum] do [datum]. [právnická osoba] nároku na nákladu na obhajné žalobce uvedl, že tento se skládá z náhrady za stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č.j. 2 Nt 8001/2023-73. Žalobce přitom požadoval náhradu škody ve výši jednoho úkonu dle advokátního tarifu a režijního paušálu a DPH, tj. částku [částka].

3. K nároku na náhradu ušlého zisku žalobce uvedl, že před vzetím do vazby pracoval u [jméno FO], IČO [IČO], s měsíční hrubou mzdou ve výš [částka]. Na základě dodatku k uvedené pracovní smlouvě ze dne [datum] mu byla zvýšena hrubá mzda s účinností ode dne [datum] na částku [částka] měsíčně. Tento pracovní poměr byl ukončen z důvodu a v příčinné souvislosti se vzetím žalobce do vazby dne [datum] na základě usnesení ze dne [datum]. Žalobci tak vznikla škoda ve výši 7 x [částka], tj. ve výši [částka].

4. Konečně k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobce uvedl, že tuto vyčísluje na částku [částka]. Žalobce přitom ve své žalobě popsal, že tuto nemajetkovou újmu spojuje s vykonanou nezákonnou vazbou.

5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že v projednávané věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K nároku na náhradu škody v podobě obhajného žalovaná uvedla, že sporuje vykonání úkonu obhajoby v podobě podání stížnosti do usnesení ze dne [datum]. K nároku na náhradu škody v podobě ušlého zisku žalovaná argumentovala, že tento nárok je ryze účelový. V této souvislosti poukázala na insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka]. Dále poukázala na nesrovnalosti na předložených výplatních páskách. Podle žalované rovněž došlo k přetržení příčinné souvislosti, když žalobce měl ukončit pracovní činnost sám. K tomu poukázala na protokol z vazebního zasedání konaného dne [datum]. Žalovaná měla dále pochybnosti o pravosti podpisu na žalobcem předložených listinách. Konečně k nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná uvedla, že tento považuje za předčasně uplatnění. Zprvu je třeba vyčkat výsledku trestního stíhání žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení ve formě režijních paušálů.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne [datum]. Žalovaná pak projednala tuto žádost svým stanoviskem ze dne [datum], když žalobci přiznala částku [částka] coby náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajné. Ve zbytku nicméně odmítla plnit.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Dále z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že obhájkyně žalobce v rámci trestního řízení žalobci vyúčtovala úkon stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č.j. 2 Nt 8001/2023-73. Žalobci tak vznikl dluh vůči jeho obhájkyni na obhajném v žalované výši, tj. [částka].

10. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] zaměstnavatel [jméno FO] okamžitě vypověděl pracovní poměr panu [Jméno žalobce], a to z důvodu toho, že zaměstnanec nemůže nadále vykonávat práci, jelikož je ve výkonu trestu/vazbě.

11. Z doručenky [Anonymizováno] soud zjistil, že dne [datum] byla Okresnímu soudu v Chebu doručena písemnost odeslaná [tituly za jménem] [jméno FO] s tím, že předmětem této zprávy je – obviněný [Jméno žalobce], odůvodnění stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chebu.

12. Z výplatní pásky za období dubna roku 2022 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u [jméno FO] a bylo mu v tomto měsíci proplaceno 21 dnů/168 hodin, měsíční mzda [částka] a čistá mzda [částka].

13. Z výplatní pásky za období května roku 2022 soud zjistil, že v květnu 2022 byl žalobce zaměstnán u pana [jméno FO] s tím, že měl odpracovat 22 dnů/176 hodin, měsíční mzdu měl [částka] a k výplatě [částka].

14. Z výplatní pásky za období června roku 2022 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u pana [jméno FO], v červnu 2022 měl odpracovat 22 dnů/176 hodin, měsíční mzdu měl [částka] a k výplatě [částka].

15. Z výplatní pásky za období července 2022 soud zjistil, že žalobce byl v červenci 2022 zaměstnán u pana [jméno FO], mzdu měl hrubou [částka], opracovat měl 15 dnů/120 hodin a čistá mzda byla [částka].

16. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že pan [jméno FO] uzavřel s žalobcem dne [datum] pracovní smlouvu s tím, že místem výkonu práce je [Anonymizováno], [adresa]. Jako den nástupu do zaměstnání byl sjednána den [datum] a smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Pracovní doba činila 37,5 hodiny týdně a strany si sjednaly, že zaměstnanci přísluší mzda za vykonanou práci ve výši [částka] hrubého.

17. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] si pan [jméno FO] jako zaměstnavatel a žalobce jako zaměstnanec sjednali prodloužení pracovní smlouvy od [datum] do [datum] a zároveň si sjednali navýšení mzdového základu z částky [částka] na [částka] hrubého.

18. Z výpisu Územní správy sociálního zabezpečení ze dne [datum], ze kterého soud zjistil, že pan žalobce byl od [datum] do [datum] zaměstnán u pana [jméno FO].

19. Z výpisu VZP za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u pana [jméno FO] od [datum] do [datum].

20. Z listin založených ve spise vedeným [právnická osoba], sp. zn. NPC-1290-TČ-2022-2200E2, soud zjistil následující. (i) Z usnesení ze dne [datum] soud zjistil, že usnesením z [datum] bylo dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce, a to jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Z doručenky k tomuto usnesení soud zjistil, že dotčené usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum] a [tituly za jménem] Ivě [jméno FO] téhož dne. (ii) Z usnesení ze dne [datum] soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo podle § 160 odst. 1,5 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce, a to jako obviněného ze spáchání přečinu výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem dle ustanovení § 288 odst. 1 trestního zákoníku. K tomu soud konstatuje i doručenky, ze kterých zjistil, že toto usnesení bylo žalobci doručeno dne [datum] a [tituly za jménem] Ivě [jméno FO] téhož dne. (iii) Z plné moci ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce zmocnil [tituly před jménem] Ivu [jméno FO], aby ho obhajoba v dotčeném trestním řízení. (iv) Z protokolu o zadržení osoby podezřelé ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl [datum] v 5:55 hodin zadržen. (v) Z návrhu krajského státního zastupitelství ze dne [datum] soud zjistil, že státní zástupce v dotčené trestní věci navrhl, aby žalobce byl podle § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) vzat do vazby. (vi) Z vyjádření státního zástupce k osobě pana obviněného, pana [Jméno žalobce], soud zjistil, že k osobě obviněného [Jméno žalobce] bylo zjištěno, že v opisu rejstříku trestu má jmenovaný celkem [hodnota] záznamů, které se netýkají drogové trestné činnosti ve vztahu k ustanovení § 283 trestního zákoníku. Opisem z evidence přestupků nebyly u [Jméno žalobce] nalezeny žádné informace ohledně evidovaných přestupků. Dalším šetřením k osobě obviněného [Jméno žalobce] bylo zjištěno, že byl naposledy veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v roce 2011, kdy byl sankčně vyřazen. [právnická osoba] neeviduje jmenovaného minimálně za období od roku 2015 do července 2021 jako zaměstnance nebo zaměstnavatele. Od měsíce srpna 2021 eviduje [právnická osoba] k osobě žalobce první pracovní poměr u zaměstnavatele [jméno FO], toto koresponduje s výpovědí obviněného [jméno FO] [Anonymizováno] který uvedl, že pracuje u pana [jméno FO] s čistým měsíčním příjmem 18-[částka]. Zaměstnání jmenovaného potvrdil ve své výpovědi obviněného rovněž obviněný [jméno FO]. Od roku 2010 je jmenovaný veden jako osoba samostatně výdělečně činná. Z výpisu z živnostenského rejstříku vyplývá, že jmenovaný je od roku 2010 držitelem jednoho živnostenského oprávnění s oborem činnosti zprostředkování obchodu a služeb. Z informací získaných u správce daně bylo zjištěno, že v období od roku 2015 nepodal [Jméno žalobce] žádné daňové přiznání daně z příjmu fyzických osob. Za zdaňovací období let 2016 až 2018 daňový subjekt zaslal správci daně sdělení o neexistenci daňové povinnosti; současně však za uvedené období žádal o potvrzení daňového domicilu. Šetřením v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že [Jméno žalobce] má na svoji osobu vedeno 23 exekucí o celkové částce [částka]. Jak dále vyplývá ze spisového materiálu a rovněž vzhledem k uvedeným exekučním řízením, [Jméno žalobce] účelově zapírá skutečné vlastnictví svého majetku, který eviduje na své blízké osoby, ačkoliv jej sám fyzicky financuje a užívá. Obviněný sám uvedl, že je bez větších majetkových hodnot, přiznal, že je v insolvenci. Vzhledem k uvedeným exekučním řízením a dalšímu prověřování je zřejmé, že jmenovaný [Jméno žalobce] účelově zastírá skutečné vlastnictví svého majetku, který eviduje na své blízké osoby, ačkoliv je sám fakticky financuje a užívá. (vii) Z usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum] soud zjistil, že Okresní soud v Chebu dle § 77 odst. 2 trestního řádu, propustil obviněného ze zadržení při shledání vazebního důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu za současného nahrazení vazby slibem obviněného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a dohledem probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu. (viii) Z příkazu k propuštění ze zadržení ze dne [datum] soud zjistil, že Okresní soud v Chebu rozhodl o propuštění žalobce ze zadržení. (ix) Z protokolu o zadržení obviněného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl dne [datum] v 15:30 hodin zadržen. (x) Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78, soud zjistil, že Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne [datum] ke stížnosti státního zástupce tak, že zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č. j. 2 Nt 6004/2022-53, a znovu rozhodl tak, že podle § 68 odst. 1 trestního řádu se obviněný [Jméno žalobce] bere do vazby z důvodu uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu. Podle § 73 odst. 1 písm. b) se nepřijal písemný slib a podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu se vazba nenahradila dohledem probačního úředníka, (xi) Z protokolu o vazebním zasedání ze dne [datum] soud zjistil, že v tomto protokole se píše, že obhájkyně žalobce uvedla, že klient po vazebním zasedání dne [datum], kdy byl propuštěn ze zadržení téměř bez mála měsíc žil řádný život, dodržoval všechna dodržení a povinnosti uložené mu v souvislosti s jeho propuštěním z vazby, včetně toho, že docházel na [právnická osoba] mezidobí se mu dne 10. 7. narodil syn, a protože jeho partnerka měla nelehký porod, v zásadě po porodu se staral o všechny tři, jak o nezletilé děti, tak o partnerku. Následně ihned přistoupil k hledání zaměstnání, nicméně dne 22. 7. došlo k jeho zadržení. Tento důkaz, kdy bez mála měsíc dodržoval všechny podmínky, neexistovalo zde byť sebemenší podezření, že by měl páchat nějakou trestnou činnost, či údajně pokračovat v údajně tvrzené trestné činnosti. V uvedeném usnesení po zahájení trestního stíhání nebylo zjištěno ničeho. V rámci tohoto vazebního zasedání byl vyslechnut samotný žalobce, který měl k dotazům soudu uvést, že pokud jde o zaměstnání u [jméno FO], to není aktuální. Vzhledem k tomu, že oba dva byli ve vazbě, tak nemohli vykonávat práci, takže měl žalobce říct, že chce pracovní poměr zrušit, takže se dočerpalo, co měl nad rámec, přesčasy, dovolenou za dobu, co tam pracoval, od června minulého roku, tak to ukončil a našel si s pomocí přítelkyně novou práci, tu brigádu a hlavní pracovní poměr u stavební firmy. (xii) Z usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum] soud zjistil, že Okresní soud v Chebu svým usnesením ze dne [datum], č. j. 2 Nt 7001/2022-51, podle § 72 odst. 1 trestního řádu ponechal žalobce ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu. (xiii) Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] soud zjistil, že Krajský soud v Plzni svým usnesením č. j. 6 To 213/2022-80 rozhodl o zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č . j. 2 Nt 7001/2022-51. (xiv) Z protokolu o vazebním zasedání z [datum] soud zjistil, že žalobce uvedl v rámci svého výslechu, že se proti němu vede další trestní řízení, jedná se o držení steroidů. K tomu uváděla obhájkyně, že se jedná o rozšíření trestného stíhání v této trestní věci. (xv) Z usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum] soud zjistil, že Okresní soud v Chebu svým usnesením č. j. 2 Nt 8001/2023-73 zamítl žádost podle § 71a trestního řádu obviněného [Jméno žalobce] o propuštění z vazby. (xvi) Z rozhodnutí Okresního soudu v Chebu ze dne [datum] soud zjistil, že Okresní soud v Chebu svým usnesením č. j. 2 Nt 7001/2023-34 rozhodl podle § 72 odst. 1 trestního řádu o ponechání žalobce ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) trestního řádu. (xvii) Z příkazu k propuštění obviněného z vazby soud zjistil, že Krajský soud v Plzni dne [datum] přikázal propuštění žalobce z vazby. (xviii) Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] soud zjistil, že Krajský soud v Plzni svým rozhodnutím č. j. 6To 42/2023-108 rozhodl o zrušení usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č. j. 2Nt 8001/2023-73, a v celém rozsahu rozhodl znovu tak, že podle § 71a trestního řádu se obviněný žalobce propouští z vazby s tím, že u obviněného je dán důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, ale toto se nahrazuje zárukou věrohodné osoby a písemným slibem a stanovením dohledu probačního úředníka. (xix) Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] soud zjistil, že ústavní soud svým Nálezem sp. zn. III. ÚS 2461/22 rozhodl, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78, byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu a osobní svobodu zaručená v článku 36 odst. 1 a v článku 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78, bylo Ústavním soudem zrušeno.

21. Dále z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum] soud zjistil, že insolvenční soud schválil oddlužení žalobce k plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

22. Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce je účastník insolvenčního řízení, a to sice oddlužení. V průběhu insolvenčního řízení docházelo k plnění splátkového kalendáře, kdy v červenci 2022 byla splátka dlužníka [částka] a dále v měsících srpen, září, říjen, listopad, prosinec a dále leden a únor a březen a duben roku 2023 byly splátky dlužníka [částka], dále příspěvky na splátky v měsících červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec činily [částka] a leden, únor 2023 částku [částka].

23. Z mzdové kalkulačky s výpočtem čisté mzdy za rok 2022 soud zjistil, že dotčená internetová kalkulačka vypočítala čistou mzdu v roce 2022 při hrubé mzdě [částka], čistou mzdu ve výši [částka].

24. Z mzdové kalkulačky s výpočtem čisté mzdy pro rok 2023 soud zjistil, že příslušná internetová kalkulačka vypočítala čistou mzdu za měsíce roku 2023 z hrubé mzdy [částka], tak čistá mzda [částka].

25. Z webového prohlížeče zachycující kalkulátor splátek pro oddlužení plněním splátkového kalendáře na webu [Anonymizováno] soud zjistil, že při čisté mzdě [částka] by měsíční splátka pro oddlužení činila [částka] a při čisté mzdě [částka] by měsíční splátka pro oddlužení činila [částka] s tím, že je počítáno s jednou vyživovanou osobou, a to jedním dítětem na tomto výpočtu.

26. Z odůvodnění stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], č. j. 8 Nt 8001/2023-73, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své obhájkyně [tituly před jménem] [jméno FO] podal odůvodnění stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum]. Toto bylo doručeno Okresnímu soudu v Chebu dne [datum].

27. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce byl před svým vzetím do vazby zaměstnán v [Anonymizováno] u pana [jméno FO]. Důvodem ukončení pracovní smlouvy byla skutečnost, že žalobce nemohl v důsledku vazby vykonávat sjednanou činnost. Výpověď byla žalobci donesena do vazební věznice jeho advokátem. Práce žalobce spočívala v doplňování zboží, vožení peněz, výplaty zákazníkům a dále co bylo třeba dle pokynů pana [jméno FO]. Žalobce vypověděl, že byl sousedem svého zaměstnavatele, kterého znal z dřívějška, když spolu chodili do fitness centra. Žalobce uvedl, že nastoupil do zaměstnání někdy v červenci, srpnu 2021. Jeho mzda byla mezi 16 000 – [částka] měsíčně. Poté se dohodl se svým zaměstnavatelem na navýšení. Mzda byla žalobci vyplácena v hotovosti. Žalobce k dotazu soudu potvrdil pravost svého podpisu na pracovní smlouvě ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum] a výpovědi ze dne [datum]. Žalobce rovněž vypověděl, že je v oddlužení od června 2022. Žalobce má vyživovací povinnost na jedno dítě.

28. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek zná žalobce od roku 2020. Svědek sám sebe označil za přítele žalobce s tím, že jej zná z doby, kdy spolu chodili do fitness centra v [Anonymizováno]. Žalobce pro svědka převážel hotovost, kontroloval pořádek, kontroloval kamery. Žalobce u svědka pracoval od roku 2021 do roku 2022, kdy svědek žalobci ukončil jeho pracovní poměr. To za něj měla vyřídit jeho účetní paní [jméno FO]. Svědek ukončil žalobci jeho pracovní poměr z důvodu vazby žalobce. Jinak byl svědek s žalobcem jako zaměstnancem spokojen. Svědek vypověděl, že žalobce neměl pevnou pracovní dobu, nýbrž pracoval úkolově. Jeho mzda byla zpočátku 16 000 nebo [částka]. Později došlo k navýšení na 21 000 nebo [částka]. Pro svědka jako zaměstnavatele nebylo podstatné, kolik hodin žalobce odpracoval. Podstatné bylo, že žalobce splnil zadané úkoly. Svědek potvrdil pravost svých podpisů na pracovní smlouvě ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum]. Svědek rovněž potvrdil, že od [datum] bylo sjednáno navýšení mzdy žalobce na [částka]. Svědek uvedl, že podpis na výpovědi ze dne [datum] není jeho. Nicméně svědek vypověděl, že udělil generální plnou moc své matce a své účetní a výpověď nepsal on, nýbrž k tomu někoho pověřil. On pouze dal pokyn k tomu, aby byla výpověď vypracována a doručena žalobci. Svědek rovněž potvrdil pravost výplatních pásek za období dubna 2022 až července 2022. Svědek k tomu uvedl, že výplatní pásky pro něho vypracovávala jeho účetní. Sám nikdy neřešil jejich grafickou úpravu nebo údaje v nich uvedené.

29. Soud hodnotil svědeckou výpověď [jméno FO] jako věrohodnou. Je sice pravda, že svědek uvedl, že sám sebe považuje za přítele žalobce, avšak pouze na základě této skutečnosti nelze svědeckou výpověď znevěrohodnit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 32 Cdo 2795/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 731/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 360/2006). Ve výpovědi svědka přitom nelze nalézt rozpory. Soudu rovněž nejsou známy žádné jiné skutečnosti způsobilé zpochybnit věrohodnost svědecké výpovědi.

30. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalobce byl od [datum] zaměstnán u [jméno FO]. Od [datum] měl žalobce sjednanou mzdu ve výši [částka] hrubého. Dne [datum] byl žalobce vzat do vazby a zároveň obdržel výpověď z pracovního poměru u [jméno FO]. Žalobce byl ve vazbě do [datum]. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2461/22 bylo zrušeno rozhodnutí, kterým byl žalobce vzat do vazby, tj. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78. V rámci trestního stíhání obhájkyně žalobce provedla a vyúčtovala žalobci úkon stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum].

31. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že další navrhované důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost. Tyto důkazy se totiž dílem týkaly nesporných skutečností, dílem otázky výše utrpěné nemajetkové újmy (kdy soud má tento nárok za předčasně uplatněný; viz níže).

32. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

33. Jak je uvedeno shora, žalobce se svojí žalobou domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě obhajného, ušlého zisku a dále náhrady nemajetkové újmy za vykonanou vazbu.

34. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011). K nároku na náhradě škody v podobě obhajného 35. V řízení bylo prokázáno, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2461/22 jako nezákonné. Ve věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. V projednávané věci totiž došlo k situaci, kdy rozhodnutí o vzetí do vazby bylo pro nezákonnost zrušeno. Platí přitom, že i obviněný, který byl pravomocně odsouzen, má nárok na náhradu škody za splnění podmínek uvedených v § 8 OdpŠk, bylo-li rozhodnutí o vazbě zrušeno pro nezákonnost, přičemž důvody, kdy podle § 12 OdpŠk odpovědnost nevzniká, se zde z logiky věci neuplatní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1194/2006, nebo nověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1588/2016). V řízení bylo rovněž mezi účastníky nesporné, že obhájkyně žalobce provedla a vyúčtovala žalobci úkon stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum]. Konečně v řízení bylo prokázáno, že úkon stížnost proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne [datum] byl obhájkyní žalobce vykonán. Jinými slovy řečeno, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí usnesení [datum]) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a vyúčtování odměny obhájkyně žalobcem na straně druhé, soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

36. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku a přečinu výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem dle ustanovení § 288 odst. 1 trestního zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka [částka]. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka] (jak požadoval žalobce).

37. Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody v podobě obhajného je důvodný co do výše [částka]. Soud přiznal náhradu škody pouze ve výši odpovídající úkonu dle advokátního tarifu. Platí totiž, že v § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu, ve kterém jsou taxativně vypočteny opravné prostředky, u nichž náleží mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby, není uvedena stížnost proti usnesení, kterým soud zamítl žádost o propuštění z vazby. Za tento úkon proto náleží odměna jen ve výši jedné poloviny úkonu, neboť se zřetelem na § 11 odst. 3 advokátního tarifu jde svou povahou a účelem o úkon nejbližší úkonům právní služby uvedeným v § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], sp. zn. 3 To 161/2006). Jinými slovy řečeno, s ohledem na skutečnost, že obhájkyně žalobce je plátkyní DPH, žalobci náleží právo na náhradu škody ve výši (3100/2 + 300) * 1,21, tj. [částka]. Soud proto tuto částku výrokem I. tohoto rozsudku žalobci přiznal a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. K náhradě škody v podobě ušlého zisku 38. V řízení bylo prokázáno, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne [datum], č. j. 6 To 138/2022-78, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2461/22 jako nezákonné. Ve věci je dán odpovědnostní titul ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, jak bylo konstatováno shora.

39. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalobce byl od [datum] zaměstnán u pana [jméno FO], přičemž od [datum] měl sjednanou hrubou mzdu ve výši [částka]. K tomu soud uvádí, že se neztotožnil s námitkami žalované, která upozorňovala na nesrovnalosti ve výplatních páskách a považovala žalobcem konstruovaný nárok za ryze účelový. Podle názoru zdejšího soudu je totiž v zásadě nerozhodné, zdali zaměstnavatel předával žalobci řádně vyplněné výplatní pásky. Podstatné je, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo (svědeckou výpovědí [jméno FO], pracovní smlouvou ze dne [datum] a dodatkem k této smlouvě z [datum]), že žalobce byl skutečně u [jméno FO] zaměstnán a za tuto práci dostával mzdu. Soud přitom rozumí tomu, že smluvní strany považovaly za podstatné, zdali splní žalobce úkoly svého zaměstnavatele (nikoliv kolik hodin fakticky odpracuje), přičemž za tuto práci náležela žalobci sjednaná mzda v neměnné výši, pročež nevěnovaly pozornost údajům uvedeným na výplatních páskách. O autenticitě zaměstnání žalobce konečně svědčí i skutečnost, že žalobce byl jako zaměstnanec evidován i zdravotní pojišťovnou, resp. správou sociálního zabezpečení (viz body 18 a 19 tohoto rozsudku).

40. Z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že poškozenému náleží ztráta na výdělku v důsledku rozhodnutí o vazbě. Účelem a smyslem relevantní právní úpravy je nahradit tomu, kdo byl nucen podrobit se vazbě, ztrátu vzniklou tím, že v důsledku omezení osobní svobody byl připraven o příjem, jehož by jinak dosáhl vlastní výdělečnou činností (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2035/2000, nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 248/2013).

41. Způsob a rozsah náhrady se řídí § 28 až 30 OdpŠk. Stejně jako právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu na zdraví (§ 2962 až 2963 zákona č. 89/2012 Sb.) nepodmiňuje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku trváním výdělečné pracovní činnosti poškozeného v době úrazu, nelze ani nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání vazby podmiňovat okolností, že pracovní poměr k okamžiku jejich započetí trval.

42. Pokud jde o způsob určení výše ušlého zisku, zákon preferuje doložení ztráty před subsidiární paušální náhradou (viz § 28 a 30 OdpŠk). Cestou doložení ztráty se vydal rovněž žalobce. Ten v rámci řízení prokázal, že jeho paušálně sjednaná mzda od [datum] činila [částka] měsíčně. Ve výkonu vazby se žalobce nacházel od [datum] do [datum]. Dne [datum] žalobce obdržel okamžitou výpověď ze svého pracovního poměru. Na tomto místě soud uvádí, že sice z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce skutečně v rámci vazebního zasedání dne [datum] vypověděl, že chtěl ukončit svůj pracovní poměr u [jméno FO], avšak zároveň vypověděl, že tak chtěl učinit z toho důvodu, že byl ve vazbě. Svědek [jméno FO] pak výslovně uvedl, že dal pokyn k vyhotovení a doručení výpovědi žalobci, neboť tento se nacházel ve vazbě a nemohl vykonávat práci. Podle soudu je tak v zásadě nerozhodné, zdali ukončení pracovního poměru inicioval žalobce, či zdali jej inicioval [jméno FO]. Podstatné je, že pracovní poměr byl zcela jednoznačně ukončen z toho důvodu, že žalobce nemohl svoji práci pro pana [jméno FO] vykonávat, neboť se nacházel nezákonně ve vazbě. I kdyby skutečně sám žalobce žádal o ukončení pracovní poměru, nemohlo dojít k přetržení příčinné souvislosti, jak argumentovala žalovaná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 3170/2021-405, a dále nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4293/18). Jinými slovy řečeno, usnesení ze dne [datum] je zcela jistě condicio sine qua non způsobené újmy v podobě ušlého zisku, která je přičitatelná škůdci (tj. žalované), a to v souladu s teorií adekvátní příčinné souvislosti. Nepochybně totiž odpovídá pohledu obecného pozorovatele, pokud vazebně stíhaná osoba nemůže vykonávat svoji práci a z tohoto důvodu jí ujde zisk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2478/2015, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 883/2021). Při obvyklém běhu věcí by tak žalobce v období od [datum] do [datum] pobíral fixní mzdu ve výši [částka] měsíčně hrubého, resp. [částka] čistého. Má-li proto zdejší soud postupovat v souladu s principem plné náhrady újmy (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2410/23) musí nutně vycházet při výpočtu ušlého zisku právě z částky [částka] měsíčně (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 3856/14, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], I. ÚS 2859/23).

43. Stručně řečeno, soud je toho názoru, že žalobci ušel zisk ve výši [částka]. K této částce dospěl soud následující úvahou. Zaprvé, soud vzal v úvahu, že žalobce měl sjednanou fixní mzdu (bez ohledu na skutečný odpracovaný čas, jak vyplynulo z provedeného dokazování). Zadruhé, žalobce v důsledku své nezákonné vazby nemohl pracovat celkem šest celých měsíců (tj. v srpnu, září, říjnu, listopadu, prosinci a lednu). Za toto období mu ušla celkem částka [částka]. Zatřetí, žalobce nemohl pracovat část měsíce července. Za období měsíce července pak inkasoval od svého zaměstnavatele poměrnou část z fixně sjednané mzdy ve výši [částka]. Za měsíc červenec 2022 tak žalobci ušel zisk ve výši [částka]. Začtvrté, žalobce byl z vazby propuštěn dne [datum]. Žalobce tak v únoru 2023 strávil 9/10 tohoto měsíce ve vazbě. Ušel mu proto zisk ve výši [částka] (tj. 19 377 x 0,9).

44. S ohledem na skutečnost, že sám žalobce požadoval zaplacení částky [částka], přičemž soud je tímto návrhem vázán, soud přiznal žalobci výrokem I. právě tuto částku.

45. Pouze pro úplnost soud dodává, že se nedomnívá, že by bylo namístě krátit žalobcův nárok pouze s ohledem na skutečnost, že je s ním vedeno insolvenční řízení. Je sice pravda, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobce v průběhu své vazby jako dlužník ničeho neplnil (s výjimkou měsíce července 2022, kdy byla částka stržena z jeho mzdy). Teoreticky uvažováno by tak bylo lze uvažovat o tom, že žalobcův vypočtený ušlý zisk by měl být ponížen o částku, která by byla bývala sloužila k uspokojení jeho věřitelů. Ve skutečnosti ovšem i majetek nabytý dlužníkem v průběhu insolvenčního řízení spadá do majetkové podstaty, a to včetně nároků podle OdpŠk (viz § 205-208 zákona č. 182/2006 Sb. a srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 4754/2009, nebo ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 1655/2009). Jinak řečeno, částka žalobcovi přisouzená nepředstavuje majetkovou hodnotu, se kterou by mohl dále libovolně nakládat, nýbrž i ona by měla sloužit k uspokojení nároků věřitelů [viz § 412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb.]. Pokud by proto soud přistoupil ke krácení vypočteného ušlého zisku toliko z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, krátil by tak ve skutečnosti věřitele žalobce, nikoliv žalobce samotného. K náhradě nemajetkové újmy způsobené vazbou 46. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotnou vykonanou vazbou, Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 136/2018, vyložil, že výsledek trestního stíhání je jedním z určujících kritérií pro posouzení, zda vůbec, jakou formou a případně v jakém rozsahu má být za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku výkonu nezákonné vazby poskytnuto v občanskoprávním řízení zadostiučinění. Pokud by poškozenému byl v rámci probíhajícího trestního řízení uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, do kterého by mu byla započtena vykonaná vazba, pak dřívější rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení o přiznání zadostiučinění nemajetkové újmy v penězích (jak je nakonec výslovně požadováno i v projednávané žalobě), by mohlo ve výsledku nastolit v právu nežádoucí stav, kdy by jedna a tatáž újma na straně poškozeného, mající původ v nezákonně vykonané vazbě, byla, ať už zcela, nebo i jen částečně, kompenzována duplicitně, a tedy ve zjevném rozporu s hledisky vytyčenými v ustanovení § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4689/2015). Vzhledem k nutnosti posuzovat přiměřenost odškodnění jako celek komplexně a integrovaně, je třeba trvat na tom, aby byl kompenzační prostředek nápravy uplatněn nejprve v dosud probíhajícím trestním řízení, a teprve poté, nebyla-li by újma poškozeného odškodněna vůbec nebo nedostatečně (míněno v pravomocném rozhodnutí o trestu či zápočtem dříve vykonané vazby – poznámka Nejvyššího soudu), lze uvažovat o odškodnění cestou žaloby na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož dílčí závěr lze uplatnit i v řízení o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vykonanou vazbu. Výjimku (za níž lze rozhodnout o kompenzaci dokonce ještě před pravomocným skončením trestního řízení) mohou představovat případy vyžadující zohlednění okolností subjektivní povahy, např. vysoký věk či vážná nemoc poškozeného, které by snižovaly reálnou možnost jeho kompenzace, anebo situace extrémně dlouze vedeného trestního řízení s objektivně nedohledným koncem a bez možnosti uplatnění prostředků nápravy porušení práv poškozeného na kompenzaci nemajetkové újmy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2486/2013, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1272/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1864/17, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2583/2015, a částečně i usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1864/17, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1588/2016, v nichž byla žaloba o náhradu újmy zamítnuta pro předčasnost v situaci, kdy dosud o vině a trestu ve vztahu k poškozenému ještě pravomocně rozhodnuto nebylo).

47. Podle názoru zdejšího soudu přitom v projednávané věci absentují mimořádné důvody, které by ospravedlnily rozhodnutí o uplatněném nároku v kompenzačním řízení ještě předtím, než bude meritorně rozhodnuto ve vlastním trestním řízení. Jinak řečeno, v projednávané věci absentují důvody, pro které by právo žalobce na projednání jeho nároku na odškodnění za vykonanou vazbu mělo převážit nad obavou z (vůči státu) nespravedlivého rozhodnutí věci a výše uvedenou povahou § 31a odst. 2 OdpŠk. Trestní stíhání žalobce není vedeno extrémně dlouho (bylo zahájeno v roce 2022) a žalobce není vysoké věku či stižen vážnou nemocí, které by snižovaly reálnou možnost jeho kompenzace (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1588/2016, nebo ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2636/2023). Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku žalobu co do částky [částka] pro tentokrát zamítl.

48. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 15 odst. 1 OdpŠk nastalo prodlení žalované dnem následujícím po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému uplatnění nároku u příslušného úřadu. V konkrétním případě byl nárok uplatněn dne [datum]. Poslední den lhůty stanovené v § 15 odst. 1 OdpŠk tak byl den [datum]. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] a od tohoto dne (včetně) ji tudíž stíhala povinnost zaplatit příslušenství pohledávky. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobci i nárok na úroky z prodlení z přiznané částky od [datum] do zaplacení, a to v zákonné výši. Výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 45,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,63 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,37 %). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty [částka] (tj. 4114 + 135 639 + [částka]; k tarifní hodnotě nároku na náhradu nemajetkové újmy viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1435/2015); žalobce pak byl úspěšný co do částky [částka]. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (reakce na výzvu soudu ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

50. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).