37 C 4/2024 - 85

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] na zrušení závazku soudem takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud zrušil do 15 dnů od právní moci rozsudku nájem bytové jednotky [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], která je součástí pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nacházející se na adrese [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], založený nájemní smlouvu ze dne [datum], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zrušení závazku spočívajícího v nájmu žalovaného bytové jednotky č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], která je součástí pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nacházející se na adrese [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa] (dále též „bytová jednotka“). Žalobkyně přitom tvrdila, že tento závazek byl založen nájemní smlouvou ze dne [datum]. Tato nájemní smlouva pak měla být uzavřena na dobu 100 let. Žalobkyně se měla stát vlastníkem bytové jednotky na základně kupní smlouvy ze dne [datum] a dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se vznikem jednotek ze dne [datum].

2. Žalobkyně se domáhala zrušení shora popsaného závazku z následujících důvodů. Zaprvé, žalobkyně tvrdila, že smluvní strany si sjednaly nájem k bytové jednotce na dobu sta let, aniž by pro to byl vážný důvod, přičemž zároveň od jejího uzavření uplynulo více než deset let. Zadruhé, žalobkyně poukazovala na skutečnost, že došlo ke změně okolností ospravedlňujících zrušení závazku. Konkrétně žalobkyně poukazovala na to, že nájemní smlouva byla uzavřena v roce 2004, tj. v době „legislativního vakua“ ohledně regulace výše nájemného. Dále podle žalobkyně v průběhu času došlo k podstatnému růstu ceny nájmů. Nájemné sjednané smluvními stranami tak dnes tvoří pouze nepatrný zlomek dnešního obvyklého nájemného. Rovněž došlo k růstu cen a veškerých nákladů spojených s vlastnictvím a údržbou nemovitostí. Nadto žalobkyně sice připustila, že žalovaný uzavřel s původními vlastními bytové jednotky (resp. nemovitosti) smlouvu o půjčce, avšak žalobkyně nebyla není jejím účastníkem. Žalobkyně žalovanému ničeho nedluží. Navíc podle žalobkyně nelze přehlédnout, že původní dluh lze uspokojit v souladu s podmínkami smlouvy o půjčce mimo práva a povinnosti vyplývající z nájmu bytu.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že je ve vztahu k žalobkyni slabší smluvní stranou. Cílem žalobkyně je přitom podle žalovaného donutit jej k ukončení nájmu a vyklizení bytové jednotky. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně si byla velmi dobře vědoma existence 100letého nájemního vztahu a využila tuto skutečnost jako prostředek ke snížení transakční ceny nemovitosti. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně nikdy nepostupovala dle čl. III odst. 6 nájemní smlouvy ze dne [datum], resp. nepostupovala dle § 2249 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), sama tím potvrdila, že neměla zájem na setrvání nájemního vztahu s nájemcem. Žalovaný zdůraznil, že potřebuje bytovou jednotku k uspokojování svých bytových potřeb. Pro žalobkyni v pozici riskujícího investora je naopak bytová jednotka prostředkem pro dosažení zisku. Žalovaný by přitom měl být proti investorským spekulacím chráněn.

4. Dále žalovaný uvedl, že existoval vážný důvod ke sjednání nájmu na dobu 100 let. V této souvislosti poukázal na § 2204 odst. 2 OZ. Nadto uvedl, že tehdejší pronajímatel se obrátil na žalovaného se záměrem zhodnotit budovu výstavbou dalších bytů v prostoru půdy a vybudováním výtahu. Financování tohoto záměru přitom mělo být provedeno prostřednictvím půjček od jednotlivých nájemců. Žalovaný proto poskytl půjčku ve výši 1,9 mil. Kč s tím, že žalovaný o tuto částku hradil nižší měsíční platby nájemného pronajímateli a měl právo v dotčeném bytě bydlet. Oboustranný záměr byl ponechat žalovaného dlouhodobě žít v bytové jednotce výměnou za to, že spolufinancoval výstavbu. Takovéto ujednání přitom žalovaný nepovažuje ani za nevyvážené, ani za neobvyklé. K tomu žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 740/2021.

5. Konečně v neposlední řadě podle žalovaného nedošlo ke změně okolností ve smyslu § 2000 odst. 1 OZ. Žalobkyně při koupi podílů předem věděla, do jakého vztahu vstupuje. Nemůže proto účinně poukazovat na údajnou změnu okolností, nýbrž musí respektovat stav, jaký tu je. V této souvislosti žalovaný namítal, že použití § 2000 odst. OZ na projednávanou věc by bylo obcházení zákona, když žalobkyně petitem své žaloby jednoznačně usiluje o okamžité ukončení nájmu, což je totožné jako výpověď pronajímatele bez výpovědní doby pro porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem. Žalovaný proto uváděl, že by měla být žaloba v celém rozsahu zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

6. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

7. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný je nájemcem bytové jednotky č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], která je součástí pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nacházející se na adrese [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa]. Žalovaný pak v tomto bytě žije již 20 let.

8. Dále z nesporných tvrzení účastní soud zjistil, že žalobkyně se stala vlastníkem bytové jednotky na základě kupní smlouvy, respektive kupních smluv uzavřených ve dnech [datum] a dne [datum] a dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se vznikem jednotek ze dne [datum].

9. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uzavřel s pronajímateli [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a [právnická osoba] nájemní smlouvu s tím, že nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] a předmětem nájmu byla bytová jednotka č. [Anonymizováno] nacházející se v budově č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], která je součástí pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nacházející se na adrese [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa]. V článku tři této smlouvy pak bylo sjednáno nájemné ve výši [částka]. Strany si dále sjednaly v čl. III odst. 6 právo pronajímatele každoročně k 1. 4. příslušného kalendářního roku upravit část nájemného o oficiálně vyhlášenou průměrnou roční míru inflace za předcházející kalendářní rok. V čl. III. odst. 2 se pak žalovaný zavázal hradit úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytové jednotky.

10. Ze smlouvy o půjčce soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o půjčce mezi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a [právnická osoba] a žalovaným. Žalovaný jako věřitel dotčeným osobám jako dlužníkům půjčil částku [částka] s tím, že smluvní strany se dohodly, že tato částka bude vrácena žalovanému v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka]. Dlužníci se pak zavázali ponechat žalovaného v nájmu ve své nemovitosti až do celkové zaplacení dlužné částky a zároveň se zavázali, že pokud dojde z důvodu na jejich straně k ukončení nájmu k bytové jednotce, jsou povinni dlužníci půjčku uhradit.

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že společnosti [Anonymizováno] a [právnická osoba]., spolu uzavřely dne [datum] kupní smlouvu, kdy předmětem této kupní smlouvy je podíl o velikosti 13/120 na nemovitosti, pozemek parcelní číslo [hodnota] o výměře 432 m zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí tohoto je stavba stojících na tomto pozemku, a to sice budova s číslem popisných [Anonymizováno], vše zapsané na LV číslo [adresa], obec [adresa], okres hlavní město [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno].

12. Z kupní smlouvy ze dne [datum], soud zjistil, že dne [datum] [tituly za jménem] [jméno FO] a společnost [právnická osoba]. uzavřeli kupní smlouvu, kdy předmět této kupní smlouvy je podíl o velikosti 2/15 na nemovitosti, pozemek parcelní číslo [hodnota] o výměře 432 m zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí pozemku jest, tedy budova číslo popisná [Anonymizováno], zapsal na LV číslo [hodnota], KÚ. [adresa], obec [adresa], okres hlavní město [adresa], [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [adresa], Katastrální pracoviště [adresa].

13. Z dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením práva k pozemku na vlastnické právo k jednotkám čísle listu [Anonymizováno] zjistil, že dne [datum] došlo k uzavření dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba] [tituly za jménem] [právnická osoba] a [tituly před jménem] [jméno FO]. [jméno FO], kdy dotčená dohoda se týkala tedy nemovité věci pozemků p. č. [hodnota], jehož součást je stavba v části obce [adresa].

14. Z výpisu z katastru nemovitostí z dne [datum] soud zjistil, že vlastnické právo pozemku pracovník číslo [hodnota], zapsané v katastrálním území [adresa], obec [adresa], když součástí tedy tohoto pozemku je stavba č. p. [Anonymizováno], tak byly [jméno FO], [právnická osoba], [právnická osoba], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].

15. Z plné moci ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO], [jméno FO], [právnická osoba] a [tituly za jménem] [jméno FO] udělili plnou moc [tituly za jménem] [právnická osoba], aby je zastupoval a vykonává za ně veškeré úkony, a to v souvislosti s jejich nemovitostí č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] ulice číslo [hodnota], [adresa], na pozemku číslo katastrální [Anonymizováno], katastrální území [adresa], zapsaných na LV [Anonymizováno] pro KÚ [Anonymizováno] [adresa].

16. Ze smlouvy o budoucí nájemní smlouvy a smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřená smlouva o budoucí nájemní smlouvě a smlouvě o půjčce mezi [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly za jménem] [jméno FO], [právnická osoba] a budoucím nájemcem [tituly za jménem] [jméno FO], jakož i [právnická osoba], kdy strany si v této smlouvě sjednaly, že pronajímatel přenechá nájemci v domě č. p. [Anonymizováno] byt první kategorie ve výměře 79,8 m s tím, že nájem bytu vznikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem nájemcem. Strany si rovněž sjednaly, že dojde-li však v průběhu nájemního právního poměru k ukončení písemné výpovědi pronajímatele z jiného důvodu než pro prodlení nájemce s platbou nájemného nebo úhrad za plnění poskytování s užívání bytu po delší dobu než tři měsíce, zavazuje se pronajímatel doplatit nájemci ihned po doručení jeho písemné výzvy zbývající část půjčky, kterou si od něj půjčil na základě smlouvy ze dne [datum] pro účely provedení vestavby v domě č. p. [Anonymizováno], kde se nachází předmět nájmu. Dále si pak strany sjednaly, že nájemné je stanoveno v souladu s vyhláškou č. 176/1993 dohodu smluvních stran a činí [částka], s tím, že smluvní strany se dohodly, že do plateb nájemného si měsíčně započítává částka ve výši [částka], a to jako splátka půjčky, kterou poskytl nájemce pronajímateli podle smlouvy [datum]. Zápočet podle předchozí věty bude již by z dalšího prováděna i do úplného zaplacení půjčky nájemci.

17. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel dne [datum] s tehdejšími vlastníky budovy č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], která je součástí pozemků parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, v katastrálním území [adresa], obec [adresa], nacházející se na adrese [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa] smlouvu o smlouvě budoucí. V této smlouvě se žalovaný zavázal poskytnout tehdejším vlastníkům půjčku ve výši [částka] za účelem provedení půdní vestavby v domě původních vlastníků, přičemž tato vestavba (bytová jednotka) měla být pronajata žalovanému a splátka půjčky měla být započítávána na nájemné. V roce 2004 pak došlo k uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce, jakož i smlouvy o půjčce. Žalovaný si pak pronajímá bytovou jednotku na období 100 let, přičemž v této bytové jednotce žije posledních 20 let a používá jí na uspokojování svých bytových potřeb. Žalovaný dále původním vlastníkům zapůjčil částku [částka]. Žalobkyně se stala vlastníkem bytové jednotky na základě kupní smlouvy, respektive kupních smluv uzavřených ve dnech [datum] a dne [datum] a dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se vznikem jednotek ze dne [datum].

18. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

19. Podle § 1765 odst. 1 OZ platí, dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.

20. Podle § 2000 odst. 1 OZ platí, byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.

21. Podle § 2204 odst. 2 OZ platí, ujednají-li strany nájem na dobu určitou delší než padesát let, má se za to, že byl nájem ujednán na dobu neurčitou s tím, že v prvních padesáti letech lze nájem vypovědět jen z ujednaných výpovědních důvodů a v ujednané výpovědní době.

22. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

23. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně se svojí žalobou domáhala zrušení nájemního vztahu žalovaného k bytové jednotce založeného nájemní smlouvou ze dne [datum]. Aby byla se svojí žalobou úspěšná, musela by prokázat absenci vážného důvodu pro uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] nebo podstatnou změnu okolností, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku.

24. K tomu soud úvodem k argumentaci žalovaného poznamenává, že ačkoliv na základě aplikace § 2204 odst. 2 OZ by se mohlo zdát, že aplikace § 2000 odst. 1 OZ je na projednávanou věc vyloučena, ve skutečnosti Nejvyšší soud jednoznačně ve své judikatuře vyjasnil, že § 2000 odst. 1 OZ o možnosti předčasného zrušení závazku soudem se uplatní i v nájemních vztazích (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 740/2021).

25. Pokud pak jde o tvrzenou absenci vážného důvodu k uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum] soud uvádí, že z provedeného dokazování existence vážného důvodu k uzavření dotčené smlouvy jednoznačně vyplynula. Sám žalovaný – zjednodušeně řečeno – na svoji obranu uváděl, že tento vážný důvod v podstatě spočíval v tom, že financoval výstavbu svého bytu a za to v něm měl mít možnost doživotně pobývat za výhodných podmínek. Z provedeného dokazování nájemní smlouvou, smlouvou o půjčce a smlouvou o smlouvě budoucí má soud jednoznačně za prokázané, že nájemní smlouva ze dne [datum] byla uzavřena pro žalovaného za výhodných podmínek pouze z toho důvodu, že žalovaný poskytl původním vlastníkům půjčku ve výši [částka]. Dlužno poznamenat, že tato půjčka byla poskytnuta za velmi výhodných podmínek, když nebyla nijak úročena a původní vlastníci se zavázali tuto půjčku splácet přibližně po dobu 100 let (tj. po dobu trvání nájmu žalobce).

26. Sama žalobkyně nesporovala pravost provedených důkazů. Rovněž nesporovala skutečnost, že žalobce částku [částka] původním vlastníkům zapůjčil. Žalobkyně pouze sporovala, že tato částka byla zapůjčena všem původním vlastníkům. Žalovaný k tomu pak dodávala, že ve skutečnosti mu nikdy zápůjčka nebyla splácena a on sám na jejím vracení ani netrvá. Podle žalovaného totiž dochází k tomu, že žalovaný si tuto zápůjčku „odbydluje“ (slovy žalovaného). Těmto tvrzením pak svědčí textace uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, která skutečně s podobným mechanismem výslovně počítá. V každém případě do samotného textu nájemní smlouvy a smlouvy o půjčce zápočet vtělen není.

27. Dlužno poznamenat, že soud nepovažoval za nezbytné účastníky řízení postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzývat k doplnění důkazních návrhů. Důvod takového postupu soudu tví v jeho přesvědčení, že již na základě nesporných tvrzení a provedených důkazů lze učinit dostatečné skutkové závěry pro rozhodnutí ve věci samé. Jinak řečeno, podle zdejšího soudu není v zásadě podstatné, zdali byla smlouva o půjčce skutečně uzavřena se všemi původními majiteli, či zdali je tato smlouva platí, či neplatná. Rovněž není podstatné, zdali původní majitelé nemovitosti skutečně žalobci zápůjčku nesplácí a důvody, proč zápočet splátky zápůjčky vůči nájemnému nebyl nakonec do příslušných smluv vtělen. Podstatné je, že žalovaný skutečně částku [částka] (alespoň části) původních vlastníků zapůjčil (což nesporovala ani žalobkyně), přičemž tato zápůjčka (kterou se financovala výstavba bytové jednotky) byla zjevným důvodem pro uzavření nájemní smlouvy ze dne [datum]. To je patrné nejen z časové souslednosti, smlouvy o smlouvě budoucí, nýbrž i ze samotné smlouvy o půjčce, která výslovně zakotvuje povinnost původních majitelů žalovanému zápůjčku vrátit, pokud dojde k ukončení nájmu k bytové jednotce.

28. Podle názoru zdejšího soudu tedy neexistují žádné rozumné pochybnosti o skutečné vůli smluvních stran nájemní smlouvy ze dne [datum] a smlouvy o půjčce, resp. motivech jejich konání. Tyto zcela nepochybně spočívaly v tom, že žalovaný „zafinancoval výstavu bytu“, ve kterém pak měl na oplátku mít možnost bydlet za mimořádně výhodných podmínek. V projednávané věci tak nelze v žádné případě uvažovat o tom, že by zde nebyly vážné důvody pro uzavření nájemní smlouvu ze dne [datum] na dobu delší než 10 let (srov. viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2845/2023).

29. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že je naplněna druhá z alternativních podmínek § 2000 odst. 1 OZ, tj. že došlo k podstatné změně okolností, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, ani tuto argumentaci soud nepovažuje za přesvědčivou. K tomu se uvádí, že samotný § 2000 odst. 1 OZ nijak nekonkretizuje, co je míněno změnou okolností do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. Nicméně s ohledem na skutečnost, že samotný § 2000 odst. 1 OZ je lex specialis k § 1766 OZ, lze při jeho interpretaci nepochybně vyjít z obecných ustanovení, konkrétně z § 1765 OZ. Toto ustanovení pak ve svém prvém odstavci spojuje podstatnou změnu okolností se založením zvlášť hrubého nepoměru v právech a povinnostech stran znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění. V projednávané věci přitom žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že by došlo k neúměrnému snížení hodnoty předmětu plnění. Dále pak platí, že nelze uvažovat o tom, že by došlo k neúměrného zvýšení nákladů plnění, když z nájemní smlouvy (jakož i ze shodných tvrzení účastníků řízení) jednoznačně plyne, že žalobce hradí nejen nájemné, nýbrž i úhradu za plnění poskytována s užíváním bytu. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že v souvislosti s měnící se hospodářskou situací dochází i ke zvyšování nákladů na údržbu nemovitosti, nelze přehlédnout, že samotná nájemní smlouva umožňuje navyšování nájmu právě s ohledem na měnící se hospodářskou situaci, tj. o průměrnou roční míru inflace (viz čl. III odst. 6 nájemní smlouvy ze dne [datum]). Z podstaty věci je tak vyloučeno, že by došlo k neúměrnému zvýšení nákladů plnění. Nadto nelze přehlédnout, že žalobkyni nic nebrání v tom, aby postupovala podle § 2249 OZ, jak přiléhavě argumentoval žalovaný.

30. Podle názoru zdejšího soudu je přitom třeba odmítnout rovněž argumentaci žalobkyně, která poukazovala na „právní vakuum“, resp. skutečnost, že došlo ke změně vlastnického práva k dotčené nemovitosti (resp. bytové jednotce), resp. že došlo k výraznému nárůstu nájmů, pročež nájemné sjednané v nájemní smlouvě ze dne [datum] dnes tvoří pouze nepatrný zlomek dnešního obvyklého nájemného. Argumentaci absencí právní úpravu ohledně regulace výše nájemného soud považuje za zcela irelevantní. Jak bylo osvětleno shora, změnu legislativního rámce právního vztahu by samu o sobě nbylo lze podřadit pod podstatnou změnu okolností ve smyslu § 2000 odst. 1 OZ jenom stěží. Pokud pak jde o nárůst nájmů, opakovaně lze odkázat na čl. III odst. 6 nájemní smlouvy ze dne [datum], resp. § 2249 OZ. V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že za podstatnou změnu okolností ve smyslu § 2000 odst. 1 OZ nelze považovat skutečnost, že nájemní smlouva ze dne [datum] je v současné ekonomické realitě pro žalobkyni nevýhodná. Jde o běžné kontraktační riziko a právní předchůdci žalobkyni si mohli a měli být vědomi toho, že v horizontu 100 let je naprosto běžné, že během tohoto období může dojít k několika ekonomickým krizím či recesím tzn. ke zhoršení ekonomických ukazatelů včetně vyšší míry inflace, než jaká je běžná (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 26 Cdo 2845/2023). Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro argumentaci žalobkyně opírající se o skutečnost, že není účastná smlouvy o půjčce, resp. že nájemní smlouvu uzavírali právní předchůdci žalobkyně. Jednak platí, jak přiléhavě argumentoval žalovaný, že žalobkyně jako právnická osoba a profesionálka si mohla a měla být uzavřené smlouvy o půjčce a nájemní smlouvy vědoma (při uzavírání příslušných smluv, na základě, kterých se stala vlastníkem bytové jednotky). Dále pak nelze přehlédnout, že ekonomická podstata věci spočívá v tom, že díky prostředkům zapůjčeným žalovaným došlo ke zhodnocení nemovitosti (výstavby bytové jednotky), jejímž vlastníkem je nyní žalobkyně. Jinak řečeno, ve skutečnosti je nyní přímým beneficientem ve smyslu ekonomického prospěchu dohod uzavřených v roce 2004 žalobkyně, nikoliv původní vlastníci. Ani v tomto ohledu tak nelze uvažovat o tom, že by byla žalobkyně, jakkoliv krácena. Samotná změna vlastnického práva k dotčené nemovitosti (resp. bytové jednotce), tak nemůže být považována za podstatnou změnu okolností ve smyslu § 2000 odst. 1 OZ.

31. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

33. Náklady řízení žalované sestávají z odměny za právní zastoupení dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka] [z tarifní hodnoty [částka], a to podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s odst. 3 písm. a) advokátního tarifu]. V daném případě byly provedeny 3 úkony právní služby, tj. celkem za tyto úkony náleží částka [částka]. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum] a dále 3 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. [částka]. Celková částka [částka] pak byla navýšena o 21 % DPH na [částka].

34. Celková částka nákladů řízení tak činí [částka], kterou soud přiznal žalovanému, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení