37 C 40/2021-112

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Leonou Cibulkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o 292 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 182 500 Kč za dobu od 22. 11. 2020 do 17. 5. 2021 ve výši 8,25 % ročně, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, se co do částky 292 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 26 684 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou soudu dne 1. 3. 2021, upřesněnou pozdějšími podáními, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 474 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období od 22. 11. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že mu žalovaná způsobila nemajetkovou újmu trestním stíháním, které skončilo pravomocným rozsudkem, na základě něhož žalovaný vykonal uložený trest odnětí svobody v trvání 1 roku a až posléze byl na základě povolené obnovy řízení obžaloby zproštěn. Konkrétně uvedl, že dne [datum] proti němu Policie ČR, Městské ředitelství Policie [obec], [anonymizováno] oddělení obecné kriminality, zahájilo trestní stíhání usnesením [číslo jednací]. Tímto nezákonným trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce, který od počátku tvrdil, že je nevinný, ale orgány činné v trestním řízení mu nevěřily. Trestní stíhání pokračovalo i po skončení přípravného řízení, byla na něj podána obžaloba a [název soudu] byl při hlavním líčení odsouzen rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Proti rozsudku podal odvolání, ale [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jeho odvolání zamítl. Tímto byl pravomocně odsouzen pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, který ovšem nespáchal. [název soudu] mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Již tím, že proti němu bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, mu byla způsobena nemajetkové újma. Ta se prohloubila tím, že po pravomocném odsouzení nastoupil dne [datum] výkon trestu odnětí svobody ve [stát. instituce] a dále jej vykonával ve [stát. instituce], která je věznicí s ostrahou. Dne [datum] byl po výkonu trestu odnětí svobody propuštěn na svobodu. Trest tedy vykonával od [datum] do [datum]. Výkon trestu po psychické stránce velmi špatně snášel, často navštěvoval vězeňského psychologa. Obtížné pro něj bylo jak samotné odnětí svobody, tak křivda, která mu tím byla způsobena, celý výkon trestu odnětí svobody pro něj byl tíživý, protože se s ním přestala bavit rodina, která předpokládala, že pokračuje v trestné činnosti, rodina mu přestala věřit, nenavštěvovala jej, nekomunikovala s ním, neposlala mu balík. Kontakt s ním udržovala jen sestra [jméno] [příjmení]. Rozešla se s ním přítelkyně [jméno] [příjmení], což pro něj byla citelná rána, psychicky strádal a měl myšlenky na sebevraždu. Po propuštění na svobodu se k němu již [jméno] [příjmení] nevrátila, žije sám a doposud to těžce nese, musel začít brát pervitin. Bývalé družce psal dopisy z vězení, ale ona mu ani jednou neodepsala. V průběhu výkonu trestu odnětí svobody požádal o obnovu trestního řízení, celý proces pro něj byl náročný, zejména pokud byl k soudu do [obec] eskortován, což je asi 460 km, kdy vězeň sedí spoutaný na plastové židličce bez možnosti výhledu z okna, nemůže jíst ani pít. V té době měl zlomenou ruku, proto pro něj byly přejezdy ještě méně snesitelné. Nezákonným trestním stíháním, odsouzením a vykonáním trestu mu vznikla silná nemajetková újma, za kterou požaduje odškodnění ve výši 474 500 Kč s příslušenstvím, přičemž po částečném zpětvzetí v důsledku plnění žalované, jak bude uvedeno níže, nadále setrval na žalobě co do částky 292 000 Kč s příslušenstvím a upřesnil, že částku 262 000 Kč požaduje jako náhradu za nezákonné omezení na svobodě a částku 30 000 Kč s příslušenstvím požaduje jako náhradu za nezákonné trestní stíhání. Výši požadované částky odůvodnil tím, že dle rozhodovací praxe soudy vyplácí odškodnění za každý den odnětí svobody v rozsahu 500 až 1 500 Kč. On si je sice vědom, že byl v minulosti soudně trestán, na druhou stranu však ve výkonu trestu velmi psychicky strádal dlouhodobým odloučením od rodiny a ztrátou přítelkyně. Má nárok na odškodnění za nezákonné omezení na svobodě, ale také za nezákonné trestní stíhání. Před nástupem do výkonu trestu odnětí svobody žalobce pracoval a nelze jej tedy hodnotit jako osobu s nulovým sociálním postavením. Poté, co byla povolena obnova trestního řízení, bylo znovu nařízené hlavní líčení, přičemž dne [datum] vynesl [název soudu] rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým žalobce zprostil obžaloby z trestného činu zpronevěry v celém rozsahu. Od obžaloby byl zproštěn již v době, kdy uložený trest odnětí svobody zcela vykonal, protože na svobodu byl propuštěn dne [datum]. Nezákonným rozhodnutím OS v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci způsobena silná nemajetková újma a požaduje její odškodnění, pročež byly splněny podmínky, neboť odsuzující rozsudek byl v rámci obnovy trestního řízení zrušen. Žalovanou žalobce vyzval dne [datum] k úhradě částky 575 413 Kč, z toho na náhradě škody požadoval 100 913 Kč a na náhradě nemajetkové újmy 474 500 Kč, ale žalovaná se k jeho požadavku doposud nevyjádřila, za nezákonné jednání se mu neomluvila, ani neposkytla žádnou satisfakci. S ohledem na běh promlčecích lhůt mu nezbývá, než věc řešit soudní cestou, neboť od podání žádosti k rukám žalované, uplynulo více jak 6 měsíců. Žalovaná mu pouze přípisem ze dne 6. 1. 2021 sdělila, že si je vědoma nedodržení zákonné lhůty k vyřízení žádosti. Lhůta 6 měsíců uplynula 21. 11. 2020 a od 22. 11. 2020 je žalovaná s úhradou nároku žalobce v prodlení, proto žalobce žádá zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 22. 11. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná byla soudem vyzvána v souladu s ust. § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), aby se k žalobě ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila pod sankcí vydání rozsudku pro uznání. Výzva byla žalované doručena dne 26. 4. 2021 a žalovaná se k věci písemně vyjádřila dne 14. 5. 2021. Ve vyjádření uvedla, že uplatněné nároky neuznává, učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 21. 5. 2020 podáním ze dne 20. 5. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v celkové výši 575 413 Kč, sestávající z nároku na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení ve výši 12 600 Kč, nároku na náhradu výkonu trestu ve výši 18 000 Kč, nároku na náhradu výdělku, kterého žalobce dosáhl ve výkonu trestu odnětí svobody v nárokované výši 23 513 Kč, náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu trestu odnětí svobody ve výši 21 120 Kč, nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 4 000 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na uplatnění nároku u žalované ve výši 21 680 Kč, a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu odnětí svobody ve výši 474 500 Kč. Přípisem doručeným žalované dne 5. 2. 2021 žalobce modifikoval výši nároku na náhradu nákladů trestního řízení, když nově žádal k náhradě pouze částku 337 Kč. Žalovaná vyhověla nároku na náhradu nákladů výkonu trestu ve výši 2 399 Kč, plně vyhověla nároku na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu a poskytla žalobci kompenzaci nezákonného omezení svobody ve výši 182 500 Kč. Ostatním nárokům žalobce nebylo vyhověno, což mu žalovaná sdělila stanoviskem ze dne 13. 5. 2021. Žalovaná svým šetřením zjistila, že usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným přečinem zpronevěry dle ust. § 106 odst. 1 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, byl zařazen k výkonu trestu do věznice s ostrahou a bylo mu uloženo zaplatit poškozenému na náhradě škody 6 790 Kč. Trest žalobce vykonával od [datum] do [datum]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla povolena ve prospěch žalobce obnova řízení a následujícím rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce dle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby. Řízení pravomocně skončilo [datum]. K žalobou uplatněnému nároku na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak odkázala na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., s tím, že zadostiučinění se poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlíží k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce má dle § 10 citovaného zákona právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu, který na něm byl zcela nebo z části vykonán, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn. Žalovaná poukázala na usnesení NS ČR ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, a uvedla, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, dále odkázala na rozsudek NS ČR ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, kde NS vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Intenzitu nemajetkové újmy vedoucí ke stanovení přiměřené formy zadostiučinění je třeba tvrdit a prokázat, jak rozhodl NS ČR dne 15. 3. 2012 ve věci sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, či dne 3. 7. 2012 pod sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 a v dalších. Rovněž odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4525/2017, dle kterého k odčinění určité míry nejistoty, frustrace a jiných negativ vnesených do života prostřednictvím nezákonného stíhání, zásadně postačují jiné než peněžní formy odškodnění. Nepopírá přitom, že vedení trestního stíhání negativně ovlivňuje osobní život stíhané osoby, na druhou stranu je nutné spravedlivé postihování činu nebezpečných pro společnost a je jedním z klíčových úkolů právního státu. Je také třeba dodat, že přístup, kdy zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým. Byť tedy stát v zásadě odpovídá osobám, které trestně stíhal a vůči nimž trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, nelze uzavřít, že by stát musel každou takto stíhanou osobu odškodnit peněžitým plněním. Žalovaná ve stejném stanovisku ze dne 13. 5. 2021 vyslovila žalobci za způsobenou újmu stručnou omluvu.

3. Podáním doručeným soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět a navrhl, aby žalovaná byla zavázána zaplatit mu částku 292 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 474 500 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále se zákonnými úroky z částky 292 000 Kč za dobu od 18. 5. 2021 do zaplacení. Částečné zpětvzetí žaloby žalobce odůvodnil tím, že dne 13. 5. 2021 obdržel stanovisko žalované, na základě kterého mu žalovaná dne [datum] vyplatila částku 197 499 Kč, z toho na náhradu nemajetkové újmy 182 500 Kč. Nadále tak žalovaná zůstává ohledně uplatněného nároku v prodlení s úrokem z prodlení z vyplacené částky a s částkou 292 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od počátku prodlení do zaplacení. Dále žalobce podáním ze dne 26. 8. 2021 upřesnil, že požadovaná částka 292 000 Kč sestává ze dvou nároků, když částku 262 000 Kč s příslušenstvím požaduje jako náhradu za nezákonné omezení na svobodě a částku 30 000 Kč jako náhradu za nezákonné trestní stíhání.

4. Usnesením ze dne 4. 6. 2021, č. j. 37 C 40/2021-73, soud v důsledku částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do částky 282 500 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2021.

5. Žalobce u ústního jednání dne 20. 4. 2022 na žalobě co do částky 292 000 Kč s příslušenstvím setrval, odkázal na obsah žaloby a dalších podání, zdůraznil přitom, že v důsledku umístění ve věznici vzdálené několik set kilometrů od jeho bydliště v [obec], ztratil s rodinou veškerý kontakt, nikdo ho nenavštívil, nenapsal mu, (mimo návštěvy sestry) a rozešla se s ním přítelkyně, která se k němu po vykonání trestu nevrátila. Dále zdůraznil, že velmi psychicky strádal, často vyhledával pomoc psychiatra, nemohl se smířit s tím, že jej rodina odvrhla a družka opustila.

6. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, svou neúčast předem omluvila a souhlasila s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Zcela pak setrvala na písemně zaslaném stanovisku.

7. V řízení provedenými důkazy bylo prokázáno: – usnesením Policie ČR, Městské ředitelství [obec], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], že jím bylo zahájeno trestní stíhání žalobce [celé jméno žalobce] dle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu, jako obviněného ze spáchání přečinu zpronevěry dle ust. § 206 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že si dne 25. 9. 2017 od pronajímatele [jméno] [příjmení], živnostníka, zapůjčil na základě sepsané smlouvy o nájmu jednoho kusu flexi rozbrušovací pily [značka automobilu] zelené barvy, vč. příslušenství, s příslibem vrácení zapůjčeného nářadí do 29. 9. 2017, zařízení však nevrátil a způsobil poškozenému [jméno] [příjmení], podnikateli, škodu ve výši 6 790 Kč dle odborného vyjádření znalce, – rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2018, č. j. [číslo jednací], že byl žalobce shledán vinným z vytýkané trestné činnosti, tedy, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čímž spáchal přečin zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců a zařazen pro účely výkonu trestu do věznice s ostrahou; soud rozhodnutí učinil po vyhodnocení všech důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, vyšel zejména z výpovědi poškozeného [jméno] [příjmení], dle které si u něj obžalovaný dne 25. 9. 2017 zapůjčil výše specifikované nářadí, sepsali o tom smlouvu, žalovaný nářadí nevrátil ani po termínu, telefonicky se omlouval, pak přestal být kontaktní, – usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], že odvolání žalobce proti výše citovanému rozsudku bylo zamítnuto s tím, že skutková zjištění i právní hodnocení nalézacího soudu byla správná, – rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], že jím byl žalobce jako obžalovaný zproštěn vytýkaného skutku, kterého se měl dopustit dne [datum] tím, že si měl od pronajímatele [jméno] [příjmení] po sepsání a podepsání smlouvy o nájmu zapůjčit rozbrušovací pilu zn. Hitachi, vč. příslušenství, a tyto nevrátit a způsobit tak škodu ve výši 6 790 Kč, tedy měl si přisvojit cizí věc, která mu byla svěřena a způsobit tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a způsobit tak přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Soud vyšel především ze skutečnosti, že v dané věci neexistuje kompletní řetězec důkazů, ze kterých by bylo možno učinit jednoznačný závěr o vině obžalovaného. V daném případě byly stěžejními důkazy výpovědi zúčastněných osob, především obžalovaného a poškozeného a dále listinný důkaz v podobě smlouvy o nájmu věci a na něj navazující znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Ze zpracovaného znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že podpis na smlouvě o nájmu, kterou předložil poškozený, s vysokou pravděpodobností není pravým podpisem obžalovaného a pravděpodobně jej vyhotovila jiná osoba. S ohledem na výše uvedené existují v dané věci důvodné pochybnosti, zda se skutek v podobě dle obžaloby a v důsledku naplňujíc skutkovou podstatu trestného činu, opravdu stal. Proto soud v souladu se základní zásadou trestního řízení, in dubio pro reo obžalovaného zprostil obžaloby dle ust. § 226 trestního řádu. Rozhodnutí nabylo právní moci 26. 3. 2020. – žádostí o odškodnění a nesporným tvrzením účastníků, že u žalované žalobce dne 21. 5. 2020 podáním ze dne 20. 5. 2020 uplatnil nárok na poskytnutí náhrady škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 575 413 Kč, sestávající z nároku na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu v trestním řízení ve výši 12 600 Kč, nároku na náhradu výkonu trestu ve výši 18 000 Kč, nároku na náhradu výdělku, kterého žalobce dosáhl ve výkonu trestu odnětí svobody v nárokované výši 23 513 Kč, náhradu ušlého výdělku za dobu výkonu trestu odnětí svobody ve výši 21 120 Kč, nároku na náhradu nákladů trestního řízení ve výši 4 000 Kč, nároku na náhradu nákladů vynaložených na uplatnění nároku u žalované ve výši 21 680 Kč, a nároku na kompenzaci nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu odnětí svobody ve výši 474 500 Kč; následně žalobce snížil výši nároku na náhradu nákladů trestního řízení, když nově žádal k náhradě pouze částku 337 Kč, pokud jde o nárok, jenž je předmětem sporu, žalovaná vyhověla požadavku žalobce co do částky 182 500 Kč, to je co do částky 500 Kč za jeden den omezení osobní svobody. – výpovědí žalobce, že se cítí být pronásledován státním zastupitelstvím za„ blbosti“; do nástupu výkonu trestu na základě nezákonného rozhodnutí považoval své rodinné vztahy za dobré, rodičům a družce oznámil své odsouzení těsně před nástupem do výkonu trestu, cítil se nevinen, rodiče a družka mu nevěřili a přerušili s ním kontakty, nenavštívili jej, nenapsali mu, neposlali balík; navštívila ho jen sestra, otec a družka ho odvrhli definitivně, s matkou kontakt obnovil po výstupu z výkonu trestu; ve vězení psychicky trpěl, svěřoval se psychiatrovi; v minulosti byl vícekrát trestně stíhán, dvakrát byl ve výkonu trestu odnětí svobody, po dobu 13 měsíců a 17 měsíců; po propuštění z nezákonného výkonu trestu byl odsouzen pro další skutek, bylo to za vydírání, dostal podmínku, takže teď je v podmínce, má za to, že ani tento skutek nespáchal; myslí si, že proti němu další trestní stíhání vedeno není, připouští fyzický konflikt s bratry [anonymizováno], myslí si, že v této věci je pouze svědkem; – rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], že žalobce byl spolu s dalšími obviněnými uznán vinným, že společně s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] dne 24. 5. 2020, v podvodném úmyslu a po předchozí vzájemné domluvě, vynutit vyplacení peněz pod pohrůžkou násilí, kdy poškozenému nabídli, že celou jeho záležitost vyřeší prostřednictvím kamaráda [anonymizováno], za kterého se vydával žalobce, a ten poškozenému sdělil, že byl najat za účelem jeho odstranění za částku 100 000 Kč, přičemž po něm požadoval částku vyšší než 100 000 Kč a pak mu neublíží, poškozený jim zaplacení částky přes 100 000 Kč přislíbil, čímž žalobce jiného pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy nutil, aby něco konal a spáchal takový čin nejméně se dvěma osobami a spáchal takový čin se zbraní, přičemž byl shledán vinným zločinem vydírání dle ust. § 175 odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, přičemž obžalovaný [celé jméno žalobce] (žalobce) vytýkané jednání popřel, ale byl zcela usvědčen mimo jiné výpovědí poškozeného a s ní korespondujícími kamerovými záznamy, které zachytily žalobce i další obžalované v kontaktu s poškozeným; odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozsudek nabyl právní moci 20. 8. 2021. – z obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 2. 3. 2022, č. j. [číslo jednací], ve spojení s výpovědí žalobce, protokolem o jeho výslechu ze dne 22. 11. 2021, provedeném Policií ČR, Městské ředitelství policie, oddělení obecné kriminality, pod [číslo jednací], že je trestně stíhán pro úmyslný trestný čin, svou vinu odmítá, cítí se být jen svědkem události, na druhou stranu k vytýkanému jednání vypověděl, že někdy kolem 20. 12. 2021, šel přes [anonymizována dvě slova] v [obec] [obec], kdy se dostal do konfliktu s bratry [anonymizováno], obával se jejich útoku, proto jednal rychle, [jméno] [příjmení] dal úder otevřenou dlaní, tzv. facku do obličeje, poté si ten sedl na zem. Vzápětí stejně udeřil [jméno] [příjmení], ten po ní zavrávoral. [jméno] [příjmení] podle názoru žalobce nedal pokoj, proto jej udeřil čelem své hlavy do jeho nosu, dal mu tzv.„ čelo“, po tomto úderu se [jméno] [příjmení] sklonil, nadával a žalobce odcházel, pak si všiml, že jeden z bratrů upadl na chodník, krvácel, sám žalobce volal záchranku, má za to, že jej po žalobci uhodil kolemjdoucí p. [příjmení], když viděl přijíždět záchranku, odešel pryč.

8. Dle ust. § 10 zákona č. 82/1998 Sb., má právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu ten, na němž byl zcela nebo z části vykonán trest, jestli v pozdějším řízení byl žaloby zproštěn.

9. Zjištění učiněná z provedených důkazů soud zároveň považuje za závěr o skutkovém stavu.

10. Další žalobcem navržené důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, protože skutkový stav byl dostatečně zjištěn již provedenými důkazy.

11. Na základě právního zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části, která zůstala předmětem řízení, nedůvodná. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 474 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 11. 2020 do zaplacení. Úrok požadoval v souladu se zákonným ustanovením §1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku od počátku prodlení žalované dle § 15 zák. 82/1989 Sb., ode dne následujícího po marném uplynutí půlroční lhůty k vyřízení žádosti uplatněného nároku žalobce u žalované. Žalovaná v průběhu řízení žalobci zaplatila na základě vícero u ní uplatněných nároků žalobce celkem částku 197 499 Kč dne 17. 5. 2021. Na žalobou uplatněný nárok z této částky plnila žalovaná částku 182 500 Kč a žalobce vzal žalobu v této výši zpět, přičemž řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 4. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2021. V této části byl žalovaný procesně úspěšný. Požadovaný úrok z prodlení z vyplacené částky žalovaná žalobci nezaplatila, proto k tomu byla zavázána výrokem I. tohoto rozhodnutí, dle kterého je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 182 500 Kč za dobu od 22. 11. 2020 do 17. 5. 2021 ve výši 8,25 % ročně. Nadále žalobce požadoval zaplacení částky 292 000 Kč s příslušenstvím, z toho částku 262 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným omezením na svobodě a dále náhradu za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč. Z listiny, kterou žalobce uplatnil své nároky u žalované, bylo zjištěno, že mezi těmito nároky není požadavek na náhradu za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč. Předběžné projednání žalobou uplatněných nároků je podmínkou řízení, a jelikož žalobce tuto podmínku nesplnil, již z tohoto důvodu musela být žaloba zamítnuta co do částky 30 000 Kč. Ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal zaplacení částky 262 000 Kč s příslušenstvím, soud vycházel v souladu s aktuální judikaturou, že základem částky pro odškodnění za jeden den omezení na osobní svobodě, je částka 500 Kč. Částka není stanovena zákonem, odvíjí se od všech okolností daného případu. Soud vycházel z rozhodnutí NS sp. zn 30 Cdo 3731/2011, sp. zn. 30 Cdo 3226/2018 a sp.zn. 30 Cdo 4525/2017. Tuto částku 500 Kč za jeden den omezení osobní svobody žalobce od žalované obdržel. Nad rámec této částky lze přiznat náhradu ve výjimečných případech, kdy omezení na osobní svobodě znamenalo významně tvrdý zásah do způsobu života poškozeného, ztrátu rodinného života, partnerského vztahu, kontaktu s dětmi, ztrátu sociálních a přátelských vazeb, odsouzení okolím, ztrátu pracovních pozic a podobně. Je třeba vycházet ze všech okolností případu, od nich se odvíjí konkrétní výše zadostiučinění. Lze souhlasit s žalobcem, že přišel o práci, ovšem o práci dělnickou, přičemž nezákonné odsouzení mu nemohlo způsobit ztrátu důvěry a prestiže tak, že by již tuto práci nemohl vykonávat. Žalovaný netvrdil, že by jej odsoudili a opustili přátelé a známí. Tvrzení žalobce, že měl dobré vztahy s rodiči a družkou a tyto se nenávratně pokazily (vyjma vztahu s matkou) v důsledku nezákonného rozhodnutí, soud neuvěřil, neprováděl proto v tomto směru žádné dokazovaní, protože má za to, že tyto vazby musely být narušeny způsobem života žalobce již dříve, nebo nebyly tak dobré, jak žalobce tvrdil, jestliže jej rodiče ani družka nikterak nekontaktovali po vzetí do výkonu trestu. Soud vyšel ze způsobu života žalobce a zjistil, že již od mládí byl mnohokrát trestně stíhán, přičemž 2x vykonal trest odnětí svobody delší než 1 rok (mimo trest uložený nezákonným rozhodnutím), krátce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (nezákonně uloženého), byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2021, č. j. [číslo jednací], byl spolu s dalšími obviněnými shledán vinným z úmyslného trestného činu, (společně s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] dne 24. 5. 2020, v podvodném úmyslu a po předchozí vzájemné domluvě, vynutit vyplacení finančních částek pod pohrůžkou násilí, kdy poškozenému nabídli, že celou jeho záležitost vyřeší prostřednictvím kamaráda [anonymizováno], za kterého se mimo jiné vydával žalobce, a ten poškozenému sdělil, že byl najat za účelem jeho odstranění za částku 100 000 Kč, přičemž po něm požadoval částku vyšší než 100 000 Kč a pak mu neublíží, poškozený jim zaplacení částky přes 100 000 Kč přislíbil, když k tomu byl nucen dalším obžalovaným [příjmení] za použití nože, ale vše po jejich rozchodu odešel nahlásit na Policii ČR, takže mu škoda ve výši 100 000 Kč nevznikla a neutrpěl žádné zranění, čímž [celé jméno žalobce] jiného pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy nutil, aby něco konal a spáchal takový čin nejméně se dvěma osobami a spáchal takový čin se zbraní, přičemž byl shledán vinným zločinem vydírání dle ust. § 175 odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, přičemž obžalovaný [celé jméno žalobce] vytýkané jednání popřel, ale byl zcela usvědčen mimo jiné kamerovými záznamy, které zachytily všechny obžalované v kontaktu s poškozeným v prodejně Datart, následně je obžalovaný [celé jméno žalobce] na kamerovém záznamu, kdy dohlíží na manipulaci poškozeného s bankomatem, žalobce byl tedy usvědčen, jak výpovědí poškozeného, tak kamerovými záznamy). Žalobce si je pravomocného odsouzení vědom, ale tvrdí, že se trestné činnosti nedopustil. To stejné tvrdí žalobce o dalším trestním stíhání pro úmyslný trestný čin, přitom připouští, že poškozené„ preventivně“ napadl. (Výpovědí žalobce, protokolem o jeho výslechu ze dne 22. 11. 2021, provedeném Policií ČR, Městské ředitelství policie, oddělení obecné kriminality, pod [číslo jednací], že k vytýkanému jednání vypověděl, že někdy kolem 20. 12. 2021, šel přes Náměstí [anonymizováno] v [obec] [obec], kdy byl zastaven bratry [příjmení], žádali od něj cigaretu, tu jim nedal, následně na něj sprostě pokřikovali, poté oba bratři [anonymizováno] vyběhli jak proti němu, tak [jméno] [příjmení], proto jednal rychle, [jméno] [příjmení] dal úder otevřenou dlaní, tzv. facku do obličeje, poté si sedl na zem. Vzápětí stejně udeřil [jméno] [příjmení], ten po ní zavrávoral. [jméno] [příjmení] mu nedal pokoj, pořád se k němu přibližoval, proto jej udeřil čelem své hlavy do jeho nosu, dal mu tzv.„ čelo“, po tomto úderu se [jméno] [příjmení] sklonil, nadával a žalobce odcházel. Dále vypověděl, že následně bratry [anonymizováno] napadl kolemjdoucí p. [příjmení], proto sám zavolal záchranku. Když viděl přijíždět záchranku, odešel pryč.) K osobě žalobce soud uzavírá, že před nezákonným odnětím svobody opakovaně páchal trestnou činnost, dvakrát vykonal trest odnětí svobody v trvání přes 12 měsíců a v úmyslné trestné činnosti pokračoval alespoň v jednom případě již pár měsíců po propuštění z nezákonného omezení na svobodě. Žalobce se tedy neocitl ve výkonu trestu jako dosud bezúhonná osoba a nelze mu uvěřit, že nepřiměřeně strádal, byť se svěřoval psychiatrovi, protože se soustavně pohybuje na hraně zákona a také za ní. Soud nesouhlasí se žalobcem, že by v daném případě nezákonného omezení na svobodě postačovalo samé konstatování porušení práva či omluva, to ostatně připustila i žalovaná, která žalobci vyplatila náhradu újmy ve výši 500 Kč za jeden den mezení svobody. Tuto částku soud považuje za zcela přiměřenou. Proto soud žalobu co do částky 262 000 Kč s příslušenstvím zamítl. Pro úplnost soud dodává, že souhlasí se žalobcem ohledně omluvy poskytnuté mu žalovanou, že tato omluva byla zcela formální a nevhodně umístěna ve stanovisku žalované, ale omluva žalobci poskytnuta byla, není předmětem tohoto řízení a její forma nemůže ani vyvolat vyšší finanční náhradu.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je dán ustanovením § 142 odst. 1, ve spojení s § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř., přičemž část, v jejímž rozsahu byla žaloba vzata zpět pro chování žalované, se považuje za úspěch žalobce, přičemž v konkrétním typu řízení jakýkoli úspěch žalobce znamená nárok na přiznání plné náhrady nákladů řízení. Soud žalobci přiznal celkem částku 26 684 Kč, sestávající z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále z náhrady za zastoupení žalobce advokátem, dle § 9 odstavec 4 ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 advokátního tarifu, za jeden úkon právní pomoci ve výši 3 100 Kč a ke každému úkonu režijní paušál dle § 13 téže vyhlášky ve výši 300 Kč, celkem za šest úkonů právní pomoci ve výši 20 400 Kč, spolu s 21% DPH ve výši 4 284 Kč. Úkony byly přiznány za převzetí věci a první poradu, podání žaloby, poradu ze dne 19. 5. 2021, částečné zpětvzetí žaloby a účast u új. v rozsahu dvou úkonů. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce dle § 149 o. s. ř.

Poučení