37 C 42/2025 - 44

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 272 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 16 let a 1 měsíc. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení se týkalo jejího návrhu na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že rozhodnutí soudů byla v původním řízení opakovaně rušena. Dále zdůraznila, že se jednalo o věc standardně složitou. Sama žalobkyně pak nijak neměla přispět k nepřiměřené délce původního řízení. Naopak měla aktivně usilovat o urychlení řízení, a to sice kontrolou práce soudu a žádosti o určení lhůty pro protistranu. Postup soudů pak žalobkyně označila z vadný a nekorektní. Dále žalobkyně onačila tyto průtahy v rámci původního řízení. Zaprvé, první jednání se konalo až dva roky od podání žaloby. Zadruhé, prodleva nastala mezi jednání u soudu dne [datum] a [datum]. Zatřetí nečinnost žalobkyně spatřovala i v období od [datum] do [datum]. Začtvrté, žalobkyně poukázala na délku řízení u dovolacího soudu. Význam původního řízení označovala žalobkyně za vysoký, a to s ohledem na nejistotu, které byla vystavena, jakož i podstatu nároku uplatněného v původním řízení. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že původní řízení se promítlo i do osobní sféry jejich jednatelů, kteří byli přesvědčeni, že jejich věci se nemůže dostat spravedlivého rozhodnutí.

2. Žalovaná ve svém vyjádření rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Sama žalovaná žalobkyni přiznala a dobrovolně plnila částku [částka]. Toto odškodnění považovala za dostatečné, a to zejm. s ohledem na složitost věci. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z nesporných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok z důvodu a ve výši k projednávané věci dne [datum]. Tento nárok byl vypořádán stanoviskem žalované ze dne [datum] v něm žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu ve smyslu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto řízení ve výši [částka]. Tato částka byla žalobkyni vyplacena ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Ze spisu vedeného u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] zjistil následující skutečnosti [nebezpečný obsah].

7. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

8. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

9. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši [částka] s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u OS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

10. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

11. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

12. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

13. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

14. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy byl v původním řízení doručen návrh žalobkyně. Původní řízení pak bylo pravomocně skončeno k [datum]. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 16 let a 1 měsíc.

15. Posuzované řízení probíhalo opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

16. Původní řízení bylo dle soudu po skutkové a hmotněprávní stránce mírně složitější (resp. obtížnější). Je notorietou, že rozhodování o náhradách újmy podle OdpŠk patří mezi složitější spory projednávané civilními soudy. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu. Pokud jde o stránku skutkovou, soud prováděl rozsáhlejší dokazování výslechem několika svědků a nechal vypracovat i znalecký posudek. Pokud jde o stránku procesněprávní, tu soud považuje za standardně složitou (obtížnou). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako mírně složitější (obtížnější).

17. K tomu soud uvádí, že, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo rozsudek téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Posuzování řízení z hlediska počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná. Zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1112/2011, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1680/2023).

18. Zdůrazňuje se, že v projednávané věci byl první, druhý a třetí rozsudek soudu prvního stupně a první rozsudek odvolacího soudu zrušen pro odlišné právní posouzení věci, resp. z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tato rozhodnutí tak nebyla zrušena z tzv. kvalifikovaného důvodu, v jehož důsledku by doba odvolacího řízení byla přičitatelná plně k tíži státu. Těmito důvody jsou nepřezkoumatelnost, nedostatek důvodů či nerespektování dříve vysloveného závazného právního názoru vyššího soudu. Takový důvod však nepředstavuje situace, kdy odvolací soud měl za to, že skutkový stav nebyl zjištěn v potřebném rozsahu a je potřeba dokazování doplnit. Vyjádření určitého právního názoru v rozhodnutí soudu, i přesto, že se posléze tento právní názor ukáže být nesprávným, nelze považovat za nesprávný úřední postup, když rozhodovací činnost, jež je podstatou soudnictví, jako nesprávný úřední postup hodnotit nelze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 3202/2012, či závěry Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum], č.j. 14 Co 304/2022-266, zejm. odst. 100). Na druhou stranu ze stejného důvodu je třeba konstatovat, že rozhodnutí ze dne [datum] byl částečně zrušen z tzv. kvalifikovaného důvodu, když toto rozhodnutí bylo zrušeno pro svoji předčasnost a překvapivost.

19. Na základě shora uvedeného lze tak uzavřít, že s výjimkou odvolacího řízení, která vyústilo ve zrušení rozsudku ze dne [datum], je namístě hodnotit počet instancí v neprospěch žalobkyně.

20. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud sice nezaznamenal (a žalobkyně to ani netvrdila), že by se žalobkyně snažila o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

21. V této souvislosti soud uvádí, že snahu žalobkyně o urychlení řízení žádostmi o určení lhůty protistraně, resp. kontrolou činnosti soudu nelze považovat za snahu o urychlení řízení, ke které by bylo lze přihlédnout pro účely posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalobkyně totiž nepostupovala cestou předvídanou zákonem č. 6/2002 Sb., resp. podáním příslušné stížnosti. Nadto skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně; tomu by měla odpovídat úvaha soudu o stanovení formy, popř. výše zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012).

22. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že jej hodnotí jako standardní. V původním řízení totiž byl projednává spor takového charakteru, u něhož se standardní význam presumuje. Nejednalo se tedy o spor, u kterého by byl dán větší zájem na jeho rychlém projednání. Typicky se jedná o trestní řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy, zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu, zde sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum]).

23. Ani z okolností konkrétního případu přitom nevyplývá důvod pro zvýšený význam původního řízení pro žalobkyně. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Není ovšem rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšený či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

24. Soud si je vědom toho, že v případě právnických osob lze přihlížet i k obtížím způsobeným členů vedení společnosti a zohlednit je, byť v omezené míře (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3908/2009). V projednávané věci však žalobkyně nepoukazovala na žádné konkrétní nepříjemnosti způsobené těmto členům v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou původního řízení. Pouze obecně poukazovala na nejistotu a ztrátu víry v právní stát. Jakkoliv soud nechce tuto okolnost bagatelizovat, sama o sobě nemůže vést k závěru o vyšším významu původního řízení pro žalobkyni.

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti. Konkrétně se jedná o období od [datum] do [datum] (kdy byl spis dán na lhůtu bez uvedení důvodu). Dále v období od [datum] (kdy došlo odvolání žalobkyně) do [datum] (kdy bylo toto odvolání rozesláno). Dále v období od [datum] (spis doručen Nejvyššímu soudu) do [datum] (kdy Nejvyšší soud rozhodl). Dále v období od [datum] (věc předložena Nejvyššímu soudu) do [datum] (kdy Nejvyšší soud rozhodl). Přehlédnout rovněž nelze nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně, který věc projednal na řadě jednání, v rozporu se zásadou zakotvenou v § 114a odst. 1 o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3639/2019).

26. K tomu soud oddává, že sice nejsou dány zákonné lhůty k učinění úkonu či rozhodnutí ve věci samé (až na výjimky), nicméně obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. V Praze: [právnická osoba]. Beck, 2019. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-768-2. str. 286). V projednávané věci pak dovolací řízení významným způsobem tuto délku překračovalo, pročež je soud považoval za období nečinnosti.

27. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu).

28. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

29. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

30. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

31. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou [částka].

32. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 20 000 za každý další rok řízení (tj. za 16 let řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za další 1 měsíc řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nepřipadalo v úvahu přiznání nižší základní částky, neboť původní řízení bylo extrémně dlouhé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

33. K tomu soud uvádí, že nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry a ani k této otázce neprováděl žádné dokazování. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud obdobně k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2184/2020, rozsudku ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 1433/2020. Přiznanou základní částku proto soud nepovažuje za nepřiměřenou ani s ohledem na to, že stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. Cpjn 206/2010 bylo vydáno již dne [datum] (viz nejnověji rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2356/2024).

34. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 10 % z důvodu vyšší hmotněprávní a skutkové složitosti. Dále byla ponížena o 30 % z důvodu počtu instancí, které se na vyřízení věci podílely. Vypočtená základní částka byla naopak zvýšena o 30 % z důvodu postupu orgánu moci veřejné, které se dopouštěly opakovaných průtahů a zatížily řízení i nekoncentrovaným postupem. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 10 %, tj. na výslednou částku [částka].

35. S ohledem na skutečnost, že sama žalovaná plnila žalobkyni dobrovolně [částka], soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení.

37. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí [částka] za každý úkon.

38. Žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření ve věci a příprava a účast na jednání dne [datum]). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

39. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení