37 C 46/2020-97

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení 212 960 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 250 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 182 710 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobce se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky 212 960 Kč s úrokem z prodlení coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení vedeného u [název soudu] (dále též„ OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“). Dlužno poznamenat, že žalobcův nárok na úrok z prodlení byl odmítnut usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moci toto usnesení nabylo dne [datum].

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobce ve své žalobě uváděl, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobce trvalo 10 let a 4 měsíce, což je délka zcela nepřiměřená. Přitom zdůrazňoval, že v důsledku průtahů v řízení v dané trestní věci došlo k jeho újmě, která měla spočívat v tom, že byl v nejistotě ohledně výsledku řízení, došlo k narušení jeho osobního, společenského a rodinného života, což se negativně projevilo na jeho psychice. Žalobce dle svých tvrzení měl trpět depresivními stavy a léčit se na psychiatrii, docházet na cyklické kontroly, a jezdit do psychiatrických lázni [obec]. Žalobce rovněž uváděl, že každodenně užívá léky, přičemž v roce [rok] byl postižen infarktem myokardu a byl mu aplikován čtyřnásobný bypass, kdy dosud užívá předepsané léky.

4. Žalobce poukazoval na to, že původní řízení nebylo nijak složité a on sám se na průtazích nijak nepodílel. Ke všem procesním úkonům jak v přípravném řízení, tak i v hlavním líčení se dostavoval. Podle žalobce je také nutné brát do úvahy i význam řízení pro jeho osobu, kdy tak dlouhá doba řízení zasáhla do jeho osobního života a do života jeho blízkých.

5. Žalobce ve svém podání dále zdůrazňoval, že původní řízení bylo řízením trestním. Navíc uvedl, že v době zahájení jeho trestního stíhání mu bylo [anonymizováno] let a v době skončení mu bylo [anonymizováno] let. Dlouhotrvající trestní řízení vedlo k rodinným neshodám, rozpadu jeho partnerského vztahu, ke změně způsobu jeho života apod., když celková doba řízení znamená pro něho morální újmu. Podle žalobce tak bylo namístě přiznat mu zadostiučinění v penězích. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, jakož i na judikaturu civilních soudů (stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, sp.zn. Cpjn 206/2010, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2018, č.j. 6 To 280/2018-1524, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009.

6. Pokud jde o žalovanou částku, žalobce uvedl, že k ní dospěl tak, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu přepočetl délku původního řízení na roky a výslednou cifru vynásobil částkou 20 000 Kč. Dále uvedl, že je podle jeho názoru namístě vypočtenou částku zvýšit o 10 % z důvodu jednoduchosti věci a o dalších 10 %, neboť se na průtazích vůbec nepodílel, a konečně o dalších 10 % z důvodu vzniklých zdravotních komplikací, resp. významu původního řízení pro žalobce.

7. Žalobce se proto domáhal zaplacení částky 212 960 Kč.

8. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Dále uvedla, že činí nespornou skutečnost, že žalobce u ní přípisem, doručeným žalované dne [datum], uplatnil svůj tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který vyčíslil ve výši 212 960 Kč. Důvod nároku spatřoval žalobce podle žalované v nesprávném úředním postupu v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka].

9. Žalovaná konstatovala, že nemůže učinit nespornou existenci odpovědnostního titulu, vznik nemajetkové újmy ani příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a nemajetkovou újmou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nadto tvrdila, že původní řízení trvalo 10 let a 4 měsíce a s ohledem na stíhaný trestný čin lze toto řízení považovat za složité. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování, o čemž dle žalované svědčí i počet hlavních líčení nařízených v dané věci. Žalovaná tak uzavřela, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk.

10. Konečně žalovaná zdůraznila, že z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností je podle žalované např. to, že náhrady nemajetkové újmy se domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným, popřípadě mu byl i uložen trest, neboť takové řízení nemohlo v jeho osobnostní sféře vyvolat žádnou citelnou újmu. Dále doplnila, že osoba, která spáchá trestný čin, si započetí a vedení trestního řízení přivozuje toliko sama svým jednáním. Nelze odhlížet ani od toho, že spácháním trestného činu dochází k újmě na veřejně chráněných hodnotách, a bylo by tedy absurdní předpokládat vznik nedozírných újem na straně těch, kteří takové narušení zavinili, a to jen z toho důvodu, že vedení trestního řízení jim způsobuje obtíže či že je jim nepříjemné. K tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2595/2010.

11. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

12. Dne [datum] se ve věci konalo jednání. S ohledem na omluvu žalobce a jeho souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti, soud věc na tomto jednání meritorně projednal a vyhlásil rozsudek ve věci samé. Dlužno poznamenat, že žalovaná nad rámec svého vyjádření ze dne [datum] na jednání nic nového nevznesla.

III. Skutková zjištění

13. Z nesporných tvrzení účastníků a z uplatnění nároku na náhradu škody za průtahy v řízení žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalované nárok na náhradu újmy z důvodu a ve výši, jako v podané žalobě. Žalovaná přitom žádost žalobce nijak nevypořádala.

14. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

15. Ze spisu vedeného u [název soudu], vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): -) Dne [datum] vydal policejní orgán [stát. instituce] [anonymizována tři slova] policie a vyšetřování [obec] usnesení, kterým zahájil trestní stíhání [celé jméno žalobce] jako obviněného ze spáchání trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona a porušení povinnosti v řízení o konkurzu dle § 126 odst. 1 trestního zákona. -) Usnesení bylo obviněnému doručeno dne [datum]. -) Obviněný podal dne [datum] stížnost. -) V podáních ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] žádal obviněný o prodloužení lhůty k doplnění stížnosti. -) Dne [datum] byla stížnost obviněného zamítnuta. Dne [datum] se konal výslech obviněného. -) Dne [datum] podal vysvětlení pan [jméno] [příjmení]. -) Dle [datum] upozornil policejní orgán obviněného na změnu právní kvalifikace, kdy skutek bude nadále místo trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, 2 písm. a), b) trestního zákona posuzován jako trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona. -) Dne [datum] se konal výslech obviněného. -) Dne [datum], [datum] a [datum] pokračoval výslech obviněného. -) Dne [datum] vznesl obviněný námitku podjatosti dozorového státního zástupce. -) Dne [datum] bylo rozhodnuto, že dozorový státní zástupce není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. -) Dne [datum] byla zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení o nevyloučení dozorového státního zástupce. -) Dne [datum], [datum] a [datum] pokračoval výslech obviněného. -) Dne [datum] podal policejní orgán návrh na podání obžaloby. -) Dne [datum] podal na obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] obžalobu ze spáchání trestných činů zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona a porušení povinnosti v řízení o konkurzu dle § 126 odst. 1 trestního zákona. -) Dne [datum] přibral [název soudu] (dále jen„ soud“) znalce k posouzení duševního stavu obviněného. -) Dne [datum] byl předložen znalecký posudek. -) Dne [datum] soud nařídil hlavní líčení na den [datum]. -) Dne [datum] namítl obviněný místní nepříslušnost soudu. -) Dne [anonymizována dvě slova] zamítnut návrh obviněného na odnětí věci a její přikázání [název soudu]. -) Dne [datum], [datum], [datum], [datum] se konala hlavní líčení. -) Dne [datum] soud rozhodl, že předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. -) Dne [datum] podal obviněný stížnost. -) Dne [datum] byla stížnost zamítnuta. -) Obviněný následně požádal o odročení hlavního líčení nařízeného na den [datum], neboť má od [datum] do [datum] absolvovat lázeňskou léčbu. -) Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. -) Další hlavní líčení, které se mělo konat dne [datum], bylo odročeno z důvodu stáže předsedy senátu u [název soudu]. -) Dne [datum] soud poslal obviněnému přípis. -) Dne [datum] obviněný sdělil, že nesouhlasí s postupem dle § 219 odst. 3 trestního řádu a požaduje, aby hlavní líčení bylo provedeno znovu od samého počátku. -) Dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] se konala hlavní líčení. -) Na hlavním líčení dne [datum] soud dílem trestní stíhání obviněného podle § 223 odst. 1 trestního řádu zastavil, neboť trestní stíhání je promlčeno, dílem obviněného podle § 226 písm. a) trestního řádu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obviněný stíhán. -) Dne [datum] podal, státní zástupe odvolání. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. -) Dne [datum] odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu zrušil. -) Další hlavní líčení bylo nařízeno na den [datum], ale s ohledem na žádost obviněného bylo přeloženo na den [datum]. -) Hlavní líčení, které se mělo konat dne [datum], bylo odročeno za účelem vyčkání sdělení obviněného, zda souhlasí s postupem dle § 219 odst. 3 trestního řádu. -) Dne [datum] obviněný sdělil, že souhlasí s postupem podle § 219 odst. 3 trestního řádu. -) Dne [datum] se konalo hlavní líčení. -) Na hlavním líčení, které se konalo dne [datum], vyhlásil soud odsuzující rozsudek. Dne [datum] podal obviněný odvolání. -) Dne [datum] soud vyzval obviněného k odstranění vad odvolání. -) Dne [datum] bylo odvolání doplněno. -) Dne [datum] byl spis předložen odvolacímu soudu. Na veřejném zasedání, které se konalo dne [datum], odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f) trestního řádu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1., odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. -) Dne [datum] podal obviněný dovolání. -) Dne [datum] podalo Nejvyšší státní zastupitelství vyjádření k dovolání. -) Dne [datum] byl spis předložen Nejvyššímu soudu. -) Dne [datum] Nejvyšší soud dovolání odmítl. -) Usnesení o odmítnutí dovolání bylo obviněnému doručeno dne [datum]

16. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

17. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

18. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

19. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

21. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal zadostiučinění ve výši 212 960 Kč za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp zn. [spisová značka]. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

23. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ([číslo] Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

24. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

25. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

26. V dané věci začalo rozhodné období posuzovaného řízení běžet dne [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo trestní stíhání pravomocně skončeno. Celková délka posuzovaného řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce, tedy činí cca 11 let a 1 měsíc.

27. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy (dvakrát ve věci rozhodoval OS, dvakrát soud odvolací a jednou soud dovolací) a dále probíhalo přípravné řízení u policie za dozoru okresního státního zastupitelství, přičemž bylo rozhodováno o stížnostech obviněného. V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo vedení řízení u několika stupňů soudní, resp. justiční soustavy, nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

28. Posuzované trestní řízení bylo dle soudu po skutkové stránce složitější, a to především z toho důvodu, že jeho předmětem bylo podezření ze spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku (resp. zpronevěry) a porušení povinnosti v řízení o konkurzu, což si vyžádalo rozsáhlejší skutkové dokazování, o čemž svědčí dle soudu mimo jiné i skutečnost, že v původním řízení se konala řada hlavních líčení, jak přiléhavě upozorňovala žalovaná. Ve věci byl navíc zpracován znalecký posudek. Soud hodnotí věc po stránce hmotněprávní jako standardně složitou.

29. Soud dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo složité i po stránce procesní, neboť v jeho průběhu bylo vydáno mnoho rozhodnutí a byla činěna řada jiných úkonů (tj. bylo rozhodováno o stížnostech proti zahájení trestního stíhání, o námitce místní nepříslušnosti soudu, byl přibrán znalec, konalo se několik hlavních líčení, hlavní líčení bylo opakovaně odročeno, a to mj. i k žádosti zdejšího žalobce, proběhly výslechy několika osob, bylo rozhodováno o znalečném). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako složitější.

30. Dále je třeba konstatovat, že žalobce se na celkové délce posuzovaného řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel. Soud zároveň nicméně nemohl pominout skutečnost, že žalobce se zásadním způsobem podílel na prodloužení trestního řízení. Žalobce totiž jako obviněný žádal opakovaně o odročení hlavního líčení, vznášel námitky podjatosti, podal blanketní odvolání, nesouhlasil s postupem podle § 219 odst. 3 trestního řádu a rovněž opakovaně žádal o prodloužení lhůty k doplnění stížnosti. Naopak soud nezaznamenal, že by se sám žalobce snažil o urychlení řízení, resp. že by podala žádost o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

31. Pokud jde o význam řízení, tak ten soud posoudil jako zvýšený. Vzhledem k druhové stránce řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo trestní stíhání žalobce, se jedná o řízení, u něhož se zvýšený význam se presumuje (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011).

32. K otázce významu původního řízení pro žalobce se zdůrazňuje, že žalobce ve své žalobě tvrdil řadu skutečnosti, které měly umocňovat hloubku zásahu či ovlivnění jeho životní situace nepřiměřenou délkou původního řízení. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V takovém případě je ale třeba, aby žalobce tato svá tvrzení prokázal, neboť se jimi poukazuje na skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Jinými slovy řečeno, tvrdí-li žalobce něco, co nebývá obvyklým následkem nepřiměřené délky řízení, je třeba, aby existence tvrzeného následku, jakož i příčinná souvislost mezi tímto následkem a porušením práva na přiměřenou délku řízení byly postaveny najisto (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009). V projednávané věci platí, že žalobce k prokázání svých tvrzení nenavrhoval žádné důkazy. V projednávané věci by tak teoreticky přicházel v úvahu postup podle § 118a odst. 3 o. s. ř., tj. učinění výzvy soudu stran označení důkazů potřebných k prokázání sporných tvrzení. Jak už bylo ovšem konstatováno shora, žalobce se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Sám tak dobrovolně znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení a prostor k doplnění jeho důkazních návrhů. Za této situace se již s ohledem na zásadu, že bdělým patří právo, jakož i na zásadu procesní ekonomie, soudu nejevilo jako vhodné a účelné jednání odročovat a žalobce opakovaně předvolávat s nadějí, že se snad k dalšímu jednání dostaví a bude jej možné ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučit a vyzvat k doplnění jeho důkazních návrhů. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Lze proto uzavřít, že v projednávané věci tvrzení žalobce stran zvýšeného významu původního řízení nebyla prokázána.

33. Konečně pokud se jedná o postup soudů coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, tak soud v posuzovaném řízení zaznamenal průtahy, resp. období nečinnosti, a sice v období od [datum] (kdy se konalo hlavní líčení) do [datum] (kdy OS zaslal žalobci přípis). Další období nečinnosti soud spatřuje v období od [datum] (kdy byl spis předložen odvolacímu soudu) do dne [datum] (kdy odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1. písm. b) a c) trestního řádu zrušil). Dále soud spatřuje nekoncentrovaný postup OS, když jeho rozhodnutí bylo zrušeno odvolacím soudem pro formální vady podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu.

34. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

35. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Bylo tak na žalované, aby vznik újmy vyvracela.

36. K tomu soud zdůrazňuje, že je sice pravdou, že žalobce byl v původním řízení nakonec odsouzen, jak zdůrazňovala žalovaná. Podle zdejšího soudu nicméně z judikatury Nejvyššího soudu bez dalšího neplyne, že by v tomto případě neměla (resp. nemohla) žalobci vzniknout újma (nepřiměřeně dlouhým trestním stíháním). Jinak řečeno, judikaturu Nejvyššího soudu nelze v žádném případě interpretovat tak, že výsledek řízení, kdy je obviněný shledán vinným a odsouzen, vylučuje možnost vzniku nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích, ačkoliv např. trestní stíhání trvalo zcela zjevně nepřiměřeně dlouho, obviněný k prodloužení délky řízení nijak nepřispěl a naopak v postupu státních orgánů bylo možno shledat určitá pochybení. Na druhou stranu náhrada v penězích by ale v takovém případě měla být spíše nižší (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4442/2010).

37. Zdejší soud je přitom toho názoru, že individuální okolnosti projednávané věci nesvědčí o tom, že by žalobcova újma byla zcela nepatrná. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce byl osobou prvotrestanou (jak vyplynulo zejm. z rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum]), délka trestního řízení byla zcela zjevně nepřiměřená, v průběhu trestního řízení byl žalobcem nejprve soudem I. stupně osvobozen, přičemž tento rozsudek byl zrušen z důvodu formálních pochybení (tj. soudy se na délce řízení rovněž podílely). Zdejší soud by považoval za absurdní, pokud by za trestní řízení vedené po více jak 11 let, když toto trestní řízení bylo zjevně zatíženo průtahy (resp. nekoncentrovaným postupem soudů), nenáleželo (alespoň symbolické) odškodnění v penězích.

38. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

39. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou 30 250 Kč.

40. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 11 let řízení 150 000 Kč) a dále 1250 Kč za každý další měsíc řízení (tj. 1250 Kč za další 1 měsíc řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nebylo na místě přiznat nižší základní částku; rovněž ovšem nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

41. Vypočtená základní částka ve výši 151 250 Kč byla ponížena o 30 % z důvodu složitosti původního řízení a dále byla ponížena o dalších 30 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy dvou stupňů soudní soustavy a soud dovolací. Vypočtená základní částka byla rovněž snížena o 30 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení (jak bylo podrobně rozebráno shora). Vypočtená základní částka pak byla naopak navýšena o 10 % z důvodu významu původního řízení pro žalobce. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím snížením o 80 %, tj. na výslednou částku 30 250 Kč.

42. Soud dodává, že mu je známa ustálená judikatura Nejvyššího soudu, dle níž by modifikace základní částky v obecné rovině neměla přesahovat 50% (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, ze dne 21. 10. 2010). Nicméně dle soudu jsou v posuzovaném případě dány výjimečné okolnosti, které výraznou modifikaci vyžadují, tj. složitost původního řízení, rozhodování na třech stupních soudní soustavy a pak především podíl žalobce na samotné délce původního řízení. Zdejší soud je proto toho názoru, že vypočtená částka přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk se nepříčí obecné představě spravedlnosti. Naopak její výši považuje soud za zcela přiléhavou individuálním okolnostem projednávaného případu a rovněž reflektující shora zmiňovanou judikaturu, podle které i v případě odsouzení v rámci nepřiměřeně dlouhého trestního řízení by se měla v zásadě přiznat peněžitá náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, avšak v takovém případě měla být výše této peněžité náhrady spíše nižší. Nakonec nelze přehlédnout, že na výši přiznaného zadostiučinění se rovněž projevilo to, že žalobce se nedostavil k nařízenému jednání, pročež nemohl být poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., resp. se neprokázaly individuální dopady nepřiměřeně dlouhého původního řízení do života žalobce. Pokud by tomu tak bylo, zákonitě by přiznaná částka přiměřeného zadostiučinění musela být vyšší.

43. Lze proto uzavřít, že soud v nadepsaném řízení přiznal žalobci částku 30 250 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výrokem II. pak ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

VII. K nákladům řízení

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

45. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí 300 Kč za každý úkon.

46. Zcela úspěšnému žalobci, který nebyl v řízení zastoupen a nedoložil výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč odpovídající paušální náhradě za 2 úkony (písemné podání ve věci samé - žaloba, odvolání proti usnesení o zastavení řízení). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení žalobce dále sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Celková částka nákladů řízení tak činí 2 600 Kč. Soud proto o nákladech řízení rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VIII. Ke lhůtě k plnění

47. Lhůta k plnění byla ve výroku I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.